2.2.2.1 Kritéria

2.2.2.1.1 Pojem třídy 2 zahrnuje čisté plyny, směsi plynů, směsi jednoho nebo více plynů s jednou nebo více látkami, jakož i předměty, které takové látky obsahují.
Plyny jsou látky, které:

(a) při 50°C mají tenzi par vyšší než 300 kPa (3 bar), nebo

(b) při 20°C a standardním tlaku 101,3 kPa jsou zcela plynné
POZN.1: UN 1052 fluorovodík je látkou třídy 8
POZN.2: Čistý plyn smí obsahovat jiné složky, které pocházejí z výrobního procesu nebo, které jsou přidávány, aby zabezpečovaly stabilitu výrobku za předpokladu, že koncentrace těchto složek nemění zatřídění nebo přepravní podmínky jako stupeň plnění, plnicí tlak nebo zkušební tlak.
POZN.3: Pojmenování j.n. v pododdíle 2.2.2.3 může zahrnout čisté plyny, jakož i směsi plynů

2.2.2.1.2 Látky a předměty třídy 2 jsou rozděleny následovně:

1. Stlačené plyny: plyny s kritickou teplotou nižší než 20°C;

2. Zkapalněné plyny: plyny s kritickou teplotou 20°C nebo vyšší;

3. Hluboce zchlazené zkapalněné plyny: plyny, které pro svou nízkou teplotu jsou během přepravy částečně kapalné;

4. Pod tlakem rozpuštěné plyny: plyny, které jsou během přepravy rozpuštěny v rozpouštědle;

5. Tlakové obaly na plyn a nádoby malé, s plynem (plynové náboje);

6. Ostatní předměty, které obsahují plyn pod tlakem;

7. Plyny, které nejsou pod tlakem, které podléhají zvláštním požadavkům (vzorky plynů).

2.2.2.1.3 Látkám a předmětům třídy 2, kterým jsou přiřazeny položky v pododdíle 2.2.2.3, budou podle svých nebezpečných vlastností přiřazeny jedné z následujících skupin:

A	Dusivé
O	Oxidující
F	Hořlavé
T	Jedovaté
TF	Jedovaté, hořlavé
TC	Jedovaté, žíravé
TO	Jedovaté, oxidující
TFC	Jedovaté, hořlavé žíravé
TOC	Jedovaté, oxidující, žíravé

Jestliže podle těchto kritérií mají plyny nebo směsi plynů nebezpečné vlastnosti, které lze přiřadit více jak jedné skupině, mají skupiny označené písmenem T přednost před skupinami označenými A nebo O.
POZN.1:. Ve vzorovém předpisu UN, v IMDG -Technických pravidlech a v Technických instrukcích ICAO jsou plyny zařazovány na základě svého hlavního nebezpečí do jedné z následující tří podtříd:

Podtřída 2.1:	Hořlavé plyny (odpovídá skupinám, které jsou označeném písmenem F)
Podtřída 2.2:	Nehořlavé, nejedovaté plyny (odpovídá skupinám, které jsou označeny písmeny A nebo O)
Podtřída 2.3:	Jedovaté plyny (odpovídá skupinám, které jsou označeným písmeny T, tzn. T, TF, TC, TO, TFC a TOC)

POZN.2: Tlakové plynové obaly a nádoby, malé, s plynem, jsou zařazeny odpovídajícím způsobem dle nebezpečí plynoucí z jejich obsahu ke skupinám A až TOC. Obsah se považuje za hořlavý, jestliže obsahuje více než 45% hmotnosti nebo více než 250 g hořlavých částí. Hořlavé části jsou plyny, které jsou hořlavé při normálním tlaku ve vzduchu, nebo látky nebo přípravky, v kapalné formě u kterých je bod hoření nejvýše 100°C.
POZN.3: Žíravé plyny se považují za jedovaté a proto se zařazují do skupiny TC, TFC, nebo TOC.
POZN.4: Směsi, které osahují více než 21% objemu kyslíku se zařazují jako oxidující

2.2.2.1.4 Pokud v kapitole 3.2 tabulce A jmenovitě uvedená směs třídy 2 připadá podle kritérií uvedených v odstavcích 2.2.2.1.2 a 2.2.2.1.5 pod jinou číslici nebo skupinu, tak je třeba tuto směs vhodně zařadit dle těchto kritérií a přiřadit mu vhodné pojmenování j.n.

2.2.2.1.5 Látky a předměty třídy 2 jmenovitě neuvedené v kapitole 3.2, tabulce A je třeba zařadit vhodně podle odstavců 2.2.2.1.2 a 2.2.2.1.3 v pododdíle 2.2.2.3 uvedenému hromadnému pojmenování. Platí následující kritéria:
Dusivé plyny
Plyny neoxidující, nehořlavé a nejedovaté, které v ovzduší za normálních podmínek existující kyslík zřeďují nebo vypuzují.
Hořlavé plyny
Plyny, které při teplotě 20°C a standardním tlaku 101,3 kPa:
Hořlavost musí být stanovena za pomoci pokusů nebo výpočtů dle metod schválených ISO (viz. ISO - norma 10156:1996).
Pokud pro použití těchto metod jsou k dispozici pouze nedostatečné údaje, mohou být použity zkoušky podle srovnatelných metod, pokud jsou uznány příslušným orgánem země původu.
Není - li země původu smluvní zemí ADR, musí být tyto metody uznány příslušným orgánem první smluvní zemí ADR, který přijde do styku se zásilkou.
Oxidující plyny
Plyny, které mohou obecně za přispění kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek účinněji než vzduch. Schopnost oxidace musí být stanovena za pomoci pokusů nebo výpočtů podle metod schválených ISO (viz. ISO - norma 10156:1996)
Jedovaté plyny
POZN.: Plyny, které kvůli jejich žíravosti částečně nebo úplně odpovídají kritériím pro jedovatost a jsou zařazeny jako jedovaté. K vůli možnému dodatkovému nebezpečí žíravosti, viz. také kritéria pod nadpisem „Žíravé plyny"!
Plyny:
Pro zařazení směsi plynů (včetně par z látek jiných tříd) může být použit následující vzorec:
${LC}_{50}jedovatá\left(směs\right)=\frac{1}{\sum _{i=l}^n\frac{f_i}{T_i}}$
přičemž f_i = molární zlomek i-té části směsi
T_i = index jedovatosti i - té části směsi.
Hodnota T_i odpovídá hodnotě LC₅₀ dle normy ISO 10298:1995 pokud hodnota LC₅₀ není v normě ISO 10298:1995 uvedena, je třeba použít hodnotu LC₅₀, která je uvedena ve vědecké literatuře. Pokud hodnota LC₅₀ není známa, vypočítá se index jedovatosti na základě nejnižší hodnoty LC₅₀ z látek s podobnými fyziologickými a chemickými vlastnostmi nebo, je - li to jediná možnost, na základě pokusů.
Žíravé plyny
Plyny nebo směsi plynů, které k vůli svým žíravým účinkům zcela odpovídají kritériím pro jedovatost, je třeba zařadit jako jedovaté s dodatkovým nebezpečím žíravé.
Směs plynů, která je z důvodu žíravého účinku a jedovatosti považována za jedovatou, obsahuje dodatkové nebezpečí žíravého účinku, jestliže prostřednictvím ověřených hodnot ve vztahu na člověka je známo, že je směs škodlivá pro kůži, oči nebo sliznici, nebo je - li hodnota LC₅₀ žíravých částí směsi při výpočtu podle následujícího vzorce nejvýše 5000 ml/m³ (ppm):
${LC}_{50}jedovatá\left(směs\right)=\frac{1}{\sum _{i=1}^n\frac{f_{Ci}}{T_{Ci}}}$
Přičemž f_Ci = molární zlomek i- té žíravé části směsi
T_ci = index jedovatosti i- té žíravé části směsi. Hodnota T_Ci odpovídá hodnotě LC₅₀ dle normy ISO 10298:1995. Pokud hodnota LC₅₀ není v normě ISO 10298:1995 uvedena, je třeba použít hodnotu LC₅₀, která je uvedena ve vědecké literatuře. Pokud hodnota LC₅₀ není známa, vypočítá se číslo k označení jedovatosti na základě nejnižší hodnoty LC₅₀ z látek s podobnými fyziologickými a chemickými vlastnostmi nebo je-li to jediná možnost na základě pokusů!

(a) o nichž je známo, že mají takový jedovatý nebo žíravý účinek na člověka, že představují nebezpečí pro zdraví člověka; nebo

(a) ve směsi o nejvýše 13% objemu plynu se vzduchem jsou hořlavé nebo

(b) o kterých se předpokládá, že mají takový jedovatý nebo žíravý účinek na člověka, protože při zkoušce podle pododdílu 2.2.61.1 vykazují hodnotu LC₅₀ pro akutní jedovatost nejvýše 5000 ml/m³ (ppm).

(b) nezávisle od spodní meze výbušnosti dosahují oblasti výbušnosti se vzduchem nejméně 12-ti % bodů