2.2.41.1.10 Rozklad látek samovolně se rozkládajících může být vyvolán teplem, stykem s katalytickými nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, zásadami) třením nebo úderem. Rychlost rozpadu se zvyšuje se stoupající teplotou a je rozdílná podle druhu látky. Rozklad může, zvláště jestliže nedojde k zapálení, mít za následek vývin jedovatých plynů nebo par. U určitých látek samovolně se rozkládajících musí být řízená teplota. Některé látky samovolně se rozkládající se mohou především pod uzavřením výbušně rozkládat. Tato vlastnost může být zmenšena po přidání ředidel nebo při použití vhodných obalů. Určité látky samovolně se rozkládající prudce hoří. Látky samovolně se rozkládající jsou například určité sloučeniny níže uvedených typů:
alifatické azosloučeniny (-C-N=N-C-)
organické azidy (-C-N3);
diazoniové soli (-CN2 + Z-);
N - nitroso sloučeniny (-N-N=O);
aromatické sulfohydrazidy (-SO2-NH-NH2).
Tento výčet je neúplný, látky s jinými reaktivními skupinami a určité látkové směsi mohou mít podobné vlastnosti.
Zařazení
vyhlášené znění — není konsolidace — toto znění je vyhlášený snapshot, nikoli konsolidace po zapracování novel.