2.2.7.4.5 Použitelné zkušební postupy jsou:

(a) zkouška citlivosti na ráz: zkušební vzorek musí spadnout z 9 m výšky na dopadovou základnu. Dopadová základna musí být tak uzpůsobená, aby odpovídala oddílu 6.4.14;

(b) zkouška na úder: zkušební vzorek je položen na olověné desce, která leží na hladkém tuhém podkladu, na jejím plochém konci ocelová stavební tyč nahrazuje úder, který má účinek odpovídající pádu 1,4 kg z výšky 1 m. Spodní strana tyče musí mít průměr 25 mm, se zaoblenými hranami o poloměru (3,0 ± 3,3)mm. Olovo musí překrýt větší plochu než zkušební vzorek s vickersovou tvrdostí od 3,5 do 4,5 a tloušťkou o maximálně 25 mm. Pro každou zkoušku se používá nová olověná deska. Tyč musí zkušební vzorek zasáhnout tak, aby nastalo nejvýše možné poškození;

(c) ohybová zkouška: zkouška platí jen pro délku zdroje o minimální délce 10 cm s poměrem délky k minimální šířce nejméně 10. Zkušební vzorek se vodorovně pevně upoutá, tak aby polovina jeho délky vyčnívala z upoutání. Zkušební vzorek je ohýbán tak, aby utrpěl co největší možné poškození, když se jejímu volnému konci zasadí rána plochou stranou ocelové tyče.
Tyč musí na zkušební vzorek narazit tak, aby účinek rázu odpovídal volnému pádu 1,4 kg z výšky 1 m. Spodní strana tyče musí mít průměr o 25 mm, s hranami zaoblenými o poloměru (3,0 ± 0,3) mm;

(d) zkouška na zahřátí: zkušební vzorek se zahřeje na 800 st. C v prostředí se vzduchem a ponechá se 10 min při této teplotě, načež se ochladí.