6.2.3.2.1 Materiály použitelné pro nádoby z hliníkových slitin musí splňovat následující podmínky:
| A | B | C | D | |
|---|---|---|---|---|
| Pevnost v tahu, Rm, v MPa (=N/mm2) | 49 až 186 | 196 až 372 | 196 až 372 | 343 až 490 |
| Mez průtažnosti Re v MPa (=N/mm2) (trvalá deformace λg= 0.2 %) | 10 až 167 | 59 až 314 | 137 až 334 | 206 až 412 |
| Trvalé prodloužení při přetržení (l = 5d) v % | 12 až 40 | 12 až 30 | 12 až 30 | 11 až 16 |
| Zkouška lámavosti (průměr ohýbacího trnu d = n e, kde e je tloušťka zkušebního vzorku) | n=5(Rm ≤ 98) n=6(Rm>98) | n=6(Rm ≤ 325) n=7(Rm >325) | n=6(Rm ≤ 325) n=7(Rm>325) | n=7(Rm ≤ 392) n=8(Rm>392) |
| Číslo série Aluminiového sdružení x) | 1 000 | 5 000 | 6 000 | 2 000 |
x) “Viz Aluminium Standards and Data“, 5. vydání, leden 1976, zveřejněno Aluminium Association, 730, 3rd Avenue, New York.
Skutečné vlastnosti budou záviset na složení slitiny a na konečném provedení nádoby, avšak při použití jakékoli slitiny musí být tloušťka nádoby vypočtena podle jednoho z následujících vzorců:
kde e = minimální tloušťka stěny nádoby v mm;
PMPa = zkušební tlak v MPa
Pbar= zkušební tlak v barech
D = jmenovitý vnější průměr nádoby v mm; a
Re = minimální zaručená mez průtažnosti při trvalém prodloužení 0.2 % v MPa (=N/mm2)
Kromě toho minimální zaručená mez průtažnosti (Re) dosazená do vzorce nesmí v žádném případě být větší než 0.85 násobek zaručené minimální pevnosti v tahu (Rm), ať je použit jakýkoli typ slitiny.
POZN.1 Výše uvedené charakteristiky jsou založeny na dosavadních zkušenostech s následujícími materiály používanými pro výrobu nádob.
Sloupec A: Hliník, nelegovaný, 99.5 g čistoty;
Sloupec B: Slitiny hliníku a hořčíku;
Sloupec C: Slitiny hliníku, křemíku a hořčíku, takové jako ISO/R209-AI-Si-Mg (Aluminium Association 6351);
Sloupec D: Slitiny hliníku, mědi a hořčíku.
POZN 2. Trvalé prodloužení při přetržení se měří na zkušebních vzorcích kruhového průřezu, u kterých měřicí délka I je rovna pětinásobku jejich průměru d (l= 5d); pokud se použijí zkušební vzorky pravoúhlého průřezu, měřicí délka se vypočte podle tohoto vzorce:
kde Fo je původní plocha průřezu zkušebního vzorku.
POZN. 3: a) Zkouška lámavosti (viz schéma) musí být provedena se vzorky získanými odříznutím z prstence válce šířky 3e, avšak nejméně 25 mm, který se rozřízne ve dvě stejné části. Zkušební vzorky smí být opracovány jen na okrajích.
Schéma zkoušky lámavosti
b) Zkouška lámavosti se provádí s ohýbacím trnem, o průměru (d) a dvěma kruhovými opěrami, vzdálenými od sebe přibližně na vzdálenost (d+3e). Při zkoušce musí být vnitřní plochy od sebe vzdáleny tak, aby tato vzdálenost nepřekročila průměr ohýbacího trnu.
c) Zkušební vzorek nesmí prasknout, je-li ohnut přes ohýbací trn dovnitř tak, že vzdálenost mezi vnitřními plochami nepřekračuje průměr ohýbacího trnu.
d) Poměr (n) mezi průměrem ohýbacího trnu a tloušťkou zkušebního vzorku musí odpovídat hodnotám uvedeným v tabulce.