XIV.2.1 ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ
Doporučuje se, aby se návrhu zkoušky i analýzy výsledků zkoušky účastnil statistik, neboť tato zkušební metoda umožňuje značné variace v experimentálním uspořádání, například v počtu zkušebních nádrží, v počtu zkušebních koncentrací, v počtu ryb. Pokud jde o možnosti uspořádání zkoušky, nejsou zde uvedeny žádné pokyny.
Rychlost růstu se nevypočítává pro zkušební nádrže, v nichž mortalita překročila 10 %. Velikost mortality se ale uvede pro všechny zkušební koncentrace.
Bez ohledu na použitou metodu je hlavním ukazatelem specifická rychlost růstu r od okamžiku t₁ do t₂. Může být definována několika způsoby v závislosti na tom, zda jsou či nejsou ryby individuálně značeny nebo zda se požaduje průměrná hodnota pro nádrž.
$r_1=\frac{{log}_e{w}_2-{log}_e{w}_1}{t_2-t_1}\times 100$
$r_2=\frac{\overline{{log}_e{w}_2}-\overline{{log}_e{w}_1}}{t_2-t_1}\times 100$
$r_3=\frac{{log}_e{w}_2-\overline{{log}_e{w}_1}}{t_2-t_1}\times 100$
kde:
r₁ = individuální specifická rychlost růstu ryby
r₂ = průměrná specifická rychlost růstu pro nádrž
r₃ = „pseudospecifická“ rychlost růstu
w₁, w₂ = hmotnosti určité ryby v čase t₁ a t₂
log_e w₁ = logaritmus hmotnosti jednotlivé ryby na začátku vyšetřovacího intervalu
log_e w₂ = logaritmus hmotnosti jednotlivé ryby na konci vyšetřovacího intervalu
log_e w₁ = průměr logaritmů hodnot w₁ pro ryby v nádrži na začátku vyšetřovacího intervalu
log_e w₂ = průměr logaritmů hodnot w₂ pro ryby v nádrži na konci vyšetřovacího intervalu
t₁, t₂ = čas (ve dnech) začátku a konce vyšetřovacího intervalu
r₁, r₂, r₃ mohou být vypočteny pro interval 0 – 28 dnů a popřípadě (bylo-li provedeno měření 14. den) pro intervaly 0 – 14 a 14 – 28 dnů.

XIV.2.1.1 Analýza výsledků regresí (modelování závislosti koncentrace – odezva)
Touto metodou se závislostí mezi specifickou rychlostí růstu a koncentrací proloží vhodná matematická funkce, a to umožní odhadnout „EC_x“, tj. jakoukoli požadovanou hodnotu EC. U této metody není nutný výpočet r pro jednotlivou rybu (r₁) a namísto toho se analýza založí na průměrné hodnotě r (r₂) pro nádrž. Dává se přednost posledně uvedené metodě. Je také vhodnější při použití velmi malých druhů.
Průměrné specifické rychlosti růstu pro nádrž (r₂) se graficky vynesou proti koncentraci kvůli kontrole závislosti odezvy.
K vyjádření závislosti r₂ na koncentraci se zvolí vhodný model; jeho volba musí být řádně zdůvodněna.
Liší-li se pro jednotlivé nádrže počty ryb, které přežily, prokládá se vážený model s cílem zohlednit různé velikosti skupin.
Metoda proložení modelu musí umožnit odhadnout například hodnotu EC₂₀ a stanovit její rozptyl (buď směrodatnou odchylku nebo interval spolehlivosti). Graf proloženého modelu se vynese spolu s daty, aby byla zřejmá vhodnost použitého modelu (9, 19, 20, 21).

XIV.2.1.2 Analýza výsledků pro stanovení LOEC
Bylo-li ve zkoušce použito pro každou koncentraci více nádrží, může být odhad LOEC založen na analýze variance (ANOVA) průměrné specifické rychlosti růstu pro nádrž (viz bod 2.1) následované vhodným srovnáním průměrné hodnoty r pro každou koncentraci s průměrnou hodnotou r pro kontrolní skupiny (např. Dunnettovým nebo Williamsovým testem (13, 14, 15, 22)), aby se zjistila nejmenší koncentrace, u níž je na úrovni pravděpodobnosti 0,05 rozdíl významný. Nejsou-li předpoklady pro použití parametrických metod splněny, kvůli jinému než normálnímu rozdělení (např. se použije Shapiro-Wilkův test) nebo kvůli heterogennímu rozptylu (Bartlettův test), měla by být před provedením ANOVA zvážena transformace dat za účelem homogenizace rozptylů nebo by měla být provedena vážená ANOVA.
Není-li pro každou koncentraci počet nádrží znásoben, nebude ANOVA u jednotlivé nádrže citlivá nebo bude nemožná. V takovém případě je přijatelným kompromisem založit ANOVA na „pseudospecifické“ rychlosti růstu r₃ nebo na jednotlivých rybách.
Průměrná hodnota r₃ pro každou koncentraci může být poté porovnána s průměrnou hodnotou r₃ pro kontrolní skupiny. Hodnotu LOEC lze poté nalézt výše uvedeným způsobem. Je třeba vzít na vědomí, že tato metoda neumožňuje zohlednit variabilitu mezi nádržemi ve větší míře, než s jakou se počítá v důsledku variability mezi rybami, a ani před ní nechrání. Ukázalo se však (9), že variabilita mezi nádržemi byla ve srovnání s variabilitou v rámci nádrže (tj. mezi rybami) velmi malá. Nejsou-li v analýze využity jednotlivé ryby, musí být ve zprávě uvedena metoda nalezení odlehlých hodnot a její použití musí být zdůvodněno.