2.1.2.2 Etalonová zatěžovací tělesa
V případě ověřování měřícího systému síly zkušebního stroje etalonovými zatěžovacími tělesy, musí být relativní rozšířená nejistota působící síly menší nebo rovna ± 0,1%.
Přesná rovnice udávající zatěžovací sílu F (N), vyvolanou etalonovým zatěžovacím tělesem nebo soustavou etalonových zatěžovacích těles o hmotnosti m (kg), je:
$F=m·g_n·1-\frac{{\rho }_{air}}{{\rho }_m}$
Zanedbá-li se vliv vztlaku vzduchu na etalonová zatěžovací tělesa, bude zatěžovací síla vypočtená z následující rovnice o 0,02 % větší než je skutečná působící síla. Tuto sílu můžeme vypočítat pomocí následující rovnice:
F = m · g_n
Relativní chyba této síly se vypočítá pomocí vzorce:
$\frac{∆F}{F}=\frac{∆m}{m}+\frac{∆g_n}{g_n}.$
Standardní nejistota síly realizované pomocí systému etalonových zatěžovacích těles se určí z následující rovnice:
u_F = m · u_gn + g · u_m,
kde u_F je standardní nejistota síly realizované etalonovými zatěžovacími tělesy v N,
m je hmotnost všech etalonových zatěžovacích těles, která jsou použita pro realizaci síly v kg,
g_n je místní tíhové zrychlení v místě ověřování zkušebního stroje v m.s^-2,
u_m je nejistota hmotnosti etalonových zatěžovacích těles v kg,
u_gn je standardní nejistota stanovení tíhového zrychlení v místě ověřování v m.s^-2.