I. C) Neústavnost změny právní regulace podnikání vykonávaného v přímé souvislosti se zemědělstvím
5. Definice pojmu zemědělská výroba obsažená v § 2e odst. 3 zákona o zemědělství podle navrhovatelů výrazně změnila a zpřísnila právní režim podnikatelů vykonávajících svou činnost v přímé souvislosti se zemědělstvím, neboť je vyjímá z režimu živnostenského zákona s tím, že přechodná ustanovení novely zákona o zemědělství stanoví jako sankci zánik oprávnění podnikatelů, kteří podmínky nesplní do jednoho roku od účinnosti novely zákona o zemědělství (srov. čl. II bod 2 novely zákona o zemědělství). Přitom do přijetí novely zákona o zemědělství řada osob podnikajících v souvislosti se zemědělstvím podnikala na základě živnostenského oprávnění v rámci nejrůznějších volných živností, aniž šlo o samostatně hospodařící rolníky podle zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů.
6. Navrhovatelé uvedli tyto příklady zásadních vad napadených ustanovení:
a) Pouze obecně a s nejasnými kritérii se řeší, které osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění budou podléhat režimu zákona o zemědělství. Může jít o volné živnosti služby pro zemědělství, lesnictví, výroba potravinářských výrobků, chov domácích zvířat (viz nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů živností volných). Chov psů by patrně oproti chovu koní měl být stále živností volnou, a nikoli zemědělským podnikáním.
b) Podle napadených ustanovení jsou zpracování a prodej vlastní produkce zemědělské výroby, včetně výroby potravin z ní, chápány jako činnost zemědělského podnikatele. Dosud přitom např. existují řemeslné živnosti mlynářství, řeznictví nebo mlékárenství a volná živnost výroba potravinářských výrobků (viz nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností). Předmětem těchto živností je výroba potravin, a není jasné, v jakém rozsahu a zda vůbec lze tyto dosavadní živnostníky podřadit pod nově definovaný pojem zemědělský podnikatel. Požadavky na odbornou způsobilost jsou sice u řemeslných živností přísnější (§ 20 a 21 živnostenského zákona) než v zákoně o zemědělství, avšak lze je splnit prostřednictvím odpovědného zástupce.
c) Držitelé živnostenského oprávnění „výroba potravinářských výrobků“ (§ 42 živnostenského zákona) zařazovaní nově do režimu zemědělského zákona, budou patrně nově potřebovat i živnostenský list v oboru maloobchod. Stávající oprávnění zanikne jen zčásti.
d) Nový zákon nepodchycuje (na rozdíl od živnostenského zákona) řadu situací, k nimž v životě běžně dochází (ztráta způsobilosti, nedostatek věku) a jimž nelze čelit ustanovením odpovědného zástupce. Zákon přitom neřeší osud živnostníků podnikajících prostřednictvím odpovědného zástupce. Po smrti zemědělského podnikatele není zřejmé, kdo provozuje zemědělskou výrobu do skončení dědického řízení, a správce dědictví navíc nemá povinnost ustanovit „odborného zástupce“. Zákon o zemědělství neobsahuje úpravu překážek v podnikání a prohlášení konkursu či trestní zákaz činnosti nebude mít podle navrhovatelů žádný efekt.
7. Způsob, jakým byla změna provedena, resp. přechod k nové právní regulaci, je dle navrhovatelů v rozporu se základními požadavky právního státu (čl. 1 Ústavy). Změna je výrazem svévole, úprava je vnitřně rozporná, nepředvídatelná a vyvolává mnoho interpretačních problémů, což může ve smyslu nálezů Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS 9/95 (pozn. red.: Sbírka rozhodnutí, svazek 5, nález č. 16; vyhlášen pod č. 107/1996 Sb.) a sp. zn. I. ÚS 504/03] založit protiústavnost zákona. Takový zákon odporuje i judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (kupř. věc Heinrich proti Francii). Listina sice v čl. 26 odst. 2 Listiny umožňuje stanovení podmínek a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností, avšak musí jít o podmínky transparentní, předvídatelné, s možností obrany dotčených osob. Těmto nárokům nemůže zákon o zemědělství dostát. Navrhovatelé upozornili, že podle Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS 2/02 (pozn. red.: viz dále)] zásah zákonodárce vykazující silné znaky svévole narušuje důvěru v právo, která je jedním ze základních atributů právního státu.
8. Navrhovatelé zdůraznili, že nenapadají myšlenku společného režimu samostatně hospodařících rolníků a podnikatelů podnikajících v přímé souvislosti se zemědělstvím, nýbrž protiústavní způsob provedení této změny. Zákonodárce podle navrhovatelů v důsledku pozměňovacího návrhu (koncepce zákona původně údajně nepočítala se změnami v oboru živností) vytrhl určitou skupinu ze stabilního podnikatelského prostředí, jehož regulace nabízela určitou pružnost, a převedl je do režimu úpravy nedokonalé, nezohledňující různé dosavadní možnosti podnikání. Jde o svévoli zákonodárce, který si neuvědomil veškeré dopady svého kroku. Takový postup je v právním státě neakceptovatelný i při respektování dispozice zákonodárce při volbě právní úpravy, neboť zákonodárce neodůvodněnou, nepředvídatelnou, nepřiměřenou a vnitřně rozpornou změnou překročil ústavní omezení. Proto návrh, vedle zrušení ustanovení § 2e odst. 3 zákona o zemědělství, žádal i zrušení čl. II bodu 2 novely zákona o zemědělství.