1. Vzorky se odebírají

1.1. pro hodnocení expozice zaměstnance v jeho dýchací zóně, tj. uvnitř polokoule obepínající zpředu obličej o poloměru 300 mm, měřeném ze středu spojnice uší; základem polokoule je rovina protínající tuto linii, hlavu a hrtan, nebo

1.2. stacionárním odběrem na místě reprezentujícím zátěž zaměstnance nebo stav pracoviště, například po ukončení prací s materiálem s obsahem azbestu či pro kontrolu prostor po sanaci; vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny pracovníka, obvykle 120–150 cm nad podlahou.