1.2. stacionárním odběrem na místě reprezentujícím zátěž zaměstnance nebo stav pracoviště, například po ukončení prací s materiálem s obsahem azbestu či pro kontrolu prostor po sanaci; vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny pracovníka, obvykle 120–150 cm nad podlahou.