PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ A NĚKTERÝCH DALŠÍCH OSOB V SOUVISLOSTI SE SPÁCHÁNÝM TRESTNÝM ČINEM A PODPORA SUBJEKTŮ POSKYTUJÍCÍCH JIM POMOC

OBECNÁ USTANOVENÍ

PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ A NĚKTERÝCH DALŠÍCH OSOB V SOUVISLOSTI SE SPÁCHANÝM TRESTNÝM ČINEM

PODPORA SUBJEKTŮ POSKYTUJÍCÍCH POMOC OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ A NĚKTERÝM DALŠÍM OSOBÁM V SOUVISLOSTI SE SPÁCHANÝM TRESTNÝM ČINEM

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Právo na poskytnutí odborné pomoci

Právo na informace

Právo na ochranu před hrozícím nebezpečím

Právo na ochranu soukromí

Právo na ochranu před druhotnou újmou

Právo na peněžitou pomoc

a) práva obětí trestných činů a některých dalších osob v souvislosti se spáchaným trestným činem,

b) poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů státem a

c) vztahy mezi státem a subjekty, které poskytují služby obětem trestných činů a některým dalším osobám v souvislosti se spáchaným trestným činem.

(1) Za trestný čin se pro účely tohoto zákona považuje také čin jinak trestný.

(2) Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil nebo měl obohatit.

(3) Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považují se, utrpěli-li v důsledku smrti oběti újmu, za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, druh nebo osoba, které oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.

(4) Zvlášť zranitelnou obětí se pro účely tohoto zákona při splnění podmínek uvedených v odstavci 2 nebo 3 rozumí

b) osoba, která je vysokého věku nebo je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, pokud tyto skutečnosti mohou vzhledem k okolnostem případu a poměrům této osoby bránit jejímu plnému a účelnému uplatnění ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy,

c) oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), trestného činu znásilnění (§ 185 trestního zákoníku), trestného činu sexuálního útoku (§ 185a trestního zákoníku), trestného činu sexuálního nátlaku (§ 186 trestního zákoníku), trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) nebo trestného činu teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku),

a) dítě,

d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí či pohrůžku násilím, trestného činu spáchaného pro příslušnost k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo oběť trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní.

(5) Druhotnou újmou se pro účely tohoto zákona rozumí újma, která nebyla oběti způsobena trestným činem, ale vznikla v důsledku přístupu Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotních služeb, subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, znalců, tlumočníků, obhájců a sdělovacích prostředků k ní.

(6) Akreditovaným subjektem se rozumí právnická osoba, které byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) udělena akreditace podle § 42.

(1) Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona. Existují-li pochybnosti o tom, zda je oběť zvlášť zranitelnou, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat. Na postavení oběti nemá vliv, pokud nebyl pachatel zjištěn nebo odsouzen.

(2) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci, subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, poskytovatelé zdravotních služeb, znalci, tlumočníci, obhájci a sdělovací prostředky mají povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. Vůči oběti postupují s přihlédnutím k jejímu věku, zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její rozumové vyspělosti a kulturní identitě tak, aby nedocházelo k prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo k druhotné újmě.

(3) Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na její státní občanství, nestanoví-li tento zákon jinak.

(4) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost srozumitelným způsobem informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich plné uplatnění. Na žádost oběti jsou tak povinny učinit i opakovaně.

(5) Policie České republiky a orgány činné v trestním řízení spolupracují při poskytování pomoci obětem se subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů.

(2) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů dále poskytují právnickým osobám, na kterých byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících jejich identifikaci, v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právní informace a právní pomoc zaměřené zejména na zneužití údajů umožňujících identifikaci právnické osoby, včetně ochrany jejího názvu a pověsti.

(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytují obětem a osobám jim blízkým, kterým vznikla v důsledku spáchání trestného činu na oběti škoda nebo nemajetková újma, (dále jen „dotčená osoba blízká“) v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo jiným právním předpisem odbornou pomoc, kterou se rozumí psychologické poradenství, sociální poradenství, právní pomoc, poskytování právních informací nebo restorativní programy, a to před zahájením trestního řízení, v jeho průběhu i po jeho skončení. Odbornou pomoc poskytují do doby, dokud to vyžaduje její účel.

(2) Odstavec 1 nebrání tomu, aby subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytovaly odbornou pomoc bezplatně i jiným osobám; jiné právní předpisy týkající se poskytování těchto služeb tím nejsou dotčeny.

(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost poskytnout odbornou pomoc bez zbytečného odkladu bezplatně na základě žádosti zvlášť zranitelné oběti, která tuto pomoc potřebuje.

(1) Právní pomoc je oběti a dotčené osobě blízké na jejich žádost poskytována bezplatně za podmínek a v rozsahu stanoveném v jiném právním předpise.

(2) Právní pomoc podle tohoto zákona mohou poskytovat pouze advokáti.

(3) Subjekty akreditované pro poskytování právních informací a Probační a mediační služba mohou podle tohoto zákona poskytovat oběti, dotčené osobě blízké a právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, právní informace.

b) na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc a za jakých podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci, a předá oběti kontakty na tyto subjekty,

a) u kterého konkrétního orgánu může podat oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a předá oběti kontakt na tento orgán,

l) jaká další práva má podle tohoto zákona.

k) o jaká opatření k ochraně jejích zájmů může požádat, má-li oběť bydliště v jiném členském státě Evropské unie,

j) u kterého orgánu a jakým způsobem se může domáhat nápravy, jestliže jsou její práva porušena orgánem veřejné moci nebo jí není umožněno jejich plné uplatnění,

i) na kterého nejbližšího poskytovatele zdravotních služeb se může obrátit s žádostí o poskytnutí zdravotních služeb,

h) na které nejbližší azylové domy, intervenční centra či jiná zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby se může obrátit,

g) za jakých podmínek a v jakém rozsahu má právo na peněžitou pomoc, včetně poučení o lhůtě pro podání žádosti,

f) u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1 a 3, a předá oběti kontakt na tento orgán,

e) jaké etapy řízení následují po trestním oznámení a jaká je úloha oběti v těchto etapách,

d) u kterého konkrétního orgánu získá další informace o věci, ve které se stala obětí trestného činu,

c) za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí podle jiného právního předpisu (§ 14),

(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují oběti písemně. Informace podle odstavce 1 písm. a) až d) musí být oběti rovněž srozumitelně ústně vysvětleny.

(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s obětí trestného činu, informuje ji i bez žádosti o tom,

(4) Pokud o to oběť požádá, vysvětlí oběti Policie České republiky nebo policejní orgán srozumitelně ústně i informace podle odstavce 1 písm. e) až l).

(3) Přijímají-li oznámení oběti o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, Policie České republiky, policejní orgán nebo státní zástupce, jsou povinni jí písemně potvrdit přijetí takového oznámení; státní zástupce je dále povinen oběť písemně a ústně informovat i bez žádosti v rozsahu podle odstavce 1 písm. b) až d). Za potvrzení přijetí oznámení podle věty první se považuje i předání opisu protokolu o podaném oznámení.

(2) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou právnickou osobou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. a), d), e) a j) a informaci o tom, u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o informace podle § 11 odst. 1; zároveň jí předá kontakt na tento orgán.

(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do prvního kontaktu s dotčenou osobou blízkou, poskytne jí i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. b); tyto informace poskytne této osobě i státní zástupce, přijímá-li její oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Informace podle věty první se poskytují písemně i ústně.

(3) Právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informuje Policie České republiky nebo policejní orgán při prvním kontaktu s ní i bez žádosti také o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc, a předá jí kontakty na tyto subjekty.

(5) Informace podle odstavců 2 až 4 se poskytují písemně.

(4) Přijímá-li oznámení dotčené právnické osoby o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, státní zástupce, poskytne dotčené právnické osobě i bez žádosti informace uvedené v § 8 odst. 1 písm. d), a jde-li o právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, také informace podle odstavce 3.

(1) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne oběti informace o

(2) Je-li prvním kontaktním místem zdravotnické zařízení, které poskytuje oběti zdravotní péči po spáchání trestného činu, poskytne jí poskytovatel zdravotních služeb i bez žádosti informace podle § 8 odst. 1 písm. b).

(1) Je-li prvním kontaktním místem obecní policie, Vojenská policie, Vězeňská služba České republiky nebo celní úřad v souvislosti s podáním vysvětlení, poskytne i bez žádosti oběti informace podle § 8 odst. 1 písm. a) a b), dotčené osobě blízké informace podle § 8 odst. 1 písm. b) a dotčené právnické osobě informace podle § 8 odst. 1 písm. a); právnickou osobu, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informuje také o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc, a předá jí kontakty na tyto subjekty.

c) právech oběti jako poškozeného podle trestního řádu,

a) službách, které obětem poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže oběť na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje,

b) právech oběti podle tohoto zákona,

(2) Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytne dotčené osobě blízké a právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci, informaci o službách, které poskytuje, a jejich rozsahu, včetně informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh služby neposkytuje, odkáže tuto osobu na jiný subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu poskytuje.

d) průběhu trestního řízení a postavení oběti jako poškozeného a svědka v něm.

d) informaci o době a místě konání veřejného projednání věci v řízení před soudem,

c) informaci o skutku, ze kterého je osoba, proti níž se řízení vede, obviněna, včetně jeho právní kvalifikace,

b) informaci o stavu trestního řízení, s výjimkou případů, kdy by tato informace mohla ohrozit dosažení účelu trestního řízení,

a) informaci, že trestní řízení nebylo zahájeno,

(1) Na žádost oběti nebo dotčené právnické osoby jí poskytne příslušný orgán činný v trestním řízení

e) pravomocné rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí.

(2) Odstavcem 1 nejsou dotčena ustanovení trestního řádu o doručování písemností poškozenému.

(6) Nepodala-li oběť žádost podle odstavce 3, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že oběti hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí oběti, včetně jejího vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí oběť o opatřeních přijatých k zajištění jejího bezpečí, byla-li taková opatření přijata a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.

g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,

f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,

e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,

d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,

c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,

b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,

a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,

h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.

(5) Žádost podle odstavce 3 se podává v přípravném řízení policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a v řízení před soudem soudu, který rozhoduje nebo rozhodoval v prvním stupni. Pokud je obviněný v době podání žádosti ve výkonu vazby, ve výkonu trestu, ve výkonu ústavního ochranného léčení nebo ve výkonu zabezpečovací detence, o podání žádosti informuje orgán uvedený ve větě první bez průtahů příslušnou věznici, poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence; v ostatních případech je informuje při vzetí do vazby nebo při nařízení výkonu trestu, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence.

(4) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť podle odstavce 3 bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od doby, kdy nastala oznamovaná skutečnost.

(3) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence informují oběť na její žádost o

(1) Oběti, která prohlásí, že neovládá český jazyk, se informace

(2) Spolu s informací podle § 11 odst. 1 písm. e) orgán, o jehož rozhodnutí jde, oběti na její výslovnou žádost poskytne v tomtéž jazyce i odůvodnění pravomocného rozhodnutí nebo jeho stručné shrnutí, je-li rozhodnutí odůvodněno; toho není třeba, byla-li alespoň podstatná část odůvodnění za účasti oběti přetlumočena při vyhlášení pravomocného rozhodnutí a není-li písemný překlad zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu. Neposkytne-li orgán, o jehož rozhodnutí jde, tyto informace, rozhodne o tom usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. Na rozhodování o neposkytnutí informace a na rozhodování o stížnosti podle věty druhé se obdobně použijí ustanovení trestního řádu.

b) podle § 9, 10 a § 11 odst. 1 a 3 poskytnou v jazyce, o němž oběť prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce státu, jehož je občanem, je-li to možné.

a) podle § 8 odst. 1 a 3 a § 11 odst. 6 poskytnou v jazyce, o němž oběť prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce státu, jehož je občanem, a

(3) Na odůvodněnou žádost oběti, která prohlásí, že neovládá český jazyk, jí orgán činný v trestním řízení, který v době podání žádosti vede řízení, poskytne překlad písemností neuvedených v odstavci 1, které oběť označí za podstatné, a to v rozsahu potřebném pro řádné uplatnění jejích práv v trestním řízení. Překlad písemnosti podle věty první není třeba poskytnout, pokud písemnost nebo její podstatná část byla za účasti oběti přetlumočena a není-li ho zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu.

(7) Odstavce 3 až 6 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.

(1) Oběť a dotčenou osobu blízkou je třeba informovat srozumitelným způsobem se zohledněním jejich věku, rozumové a volní vyspělosti, gramotnosti a zdravotního stavu včetně psychického stavu; jednotlivé informace se oběti a dotčené osobě blízké poskytnou v rozsahu, který odpovídá jejich konkrétním potřebám s ohledem na povahu a závažnost trestného činu. Informace podle § 9 a § 10 odst. 1 musí být oběti a dotčené osobě blízké poskytnuty v písemné i ústní formě. Informace podle § 10 odst. 2 musí být oběti poskytnuty alespoň písemně.

(2) Prohlásí-li oběť nebo dotčená osoba blízká, že nechce být informována, orgány činné v trestním řízení informace neposkytnou, ledaže je třeba tyto informace poskytnout k řádnému uplatnění práv poškozeného v trestním řízení. Prohlášení oběti nebo dotčené osoby blízké o tom, že nechce být informována, může být kdykoliv vzato zpět; o tom musí být oběť a dotčená osoba blízká poučeny.

(3) Dotčené právnické osobě se informace poskytují písemně.

(1) Policista v případech stanovených jiným právním předpisem²), kdy dochází k ohrožení bezpečí oběti, provede úkon nebo přijme jiné opatření k zajištění jejího bezpečí. Stejnou povinnost mají celníci, příslušníci Vězeňské služby, vojenští policisté a strážníci obecních policií za podmínek stanovených jiným právním předpisem³).

(2) Krátkodobou ochranu oběti poskytne Policie České republiky za podmínek stanovených jiným právním předpisem²).

(3) Vykázání osoby ze společného obydlí provede Policie České republiky za podmínek stanovených jiným právním předpisem²).

(6) Utajení totožnosti i podoby oběti v postavení svědka se poskytne za podmínek stanovených trestním řádem.

(8) Justiční orgán vydá evropský ochranný příkaz za podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

(5) Zvláštní ochrana svědka se oběti poskytne za podmínek stanovených jiným právním předpisem⁵).

(4) Soud vydá na žádost oběti předběžné opatření v občanském soudním řízení v případě vážného ohrožení jejího života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti za podmínek stanovených jiným právním předpisem⁴).

(7) Soud nebo státní zástupce vydá předběžné opatření v trestním řízení za podmínek stanovených trestním řádem.

(1) Oběť a osoba jí blízká mají právo požádat v kterémkoliv stadiu trestního řízení, popřípadě i před jeho zahájením, aby byla při úkonech, kterých se účastní, a v bezprostřední souvislosti s nimi, učiněna potřebná opatření k zabránění jejich kontaktu s osobou, kterou oběť označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nebo proti níž se vede trestní řízení.

(2) Žádosti podle odstavce 1 jsou příslušné orgány povinny vyhovět, pokud se jedná o zvlášť zranitelnou oběť a nevylučuje to povaha prováděného úkonu. Nelze-li této žádosti vyhovět, protože to vylučuje povaha prováděného úkonu, jsou příslušné orgány povinny učinit vhodná opatření, aby se oběť nedostala do kontaktu s osobou, kterou označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nebo proti níž se trestní řízení vede, před započetím a po skončení úkonu.

(2) Oběť má právo kdykoliv podat námitky proti zaměření otázky. Námitka se poznamená do protokolu. O důvodnosti námitky rozhoduje vyslýchající orgán.

(1) Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchané oběti, zejména týkající se předchozích sexuálních vztahů a chování oběti, lze klást jen tehdy, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto otázky je třeba klást zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech znovu opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu oběti.

(2) Zvlášť zranitelná oběť může také žádat, aby v případě, kdy je třeba její výpověď tlumočit, byl přibrán tlumočník stejného nebo opačného pohlaví. Orgán činný v trestním řízení žádosti vyhoví, ledaže nelze provedení úkonu odložit nebo tlumočníka požadovaného pohlaví zajistit.

(1) Oběť může žádat, aby byla v přípravném řízení vyslechnuta osobou stejného nebo opačného pohlaví. Žádosti zvlášť zranitelné oběti je nutné vyhovět, nebrání-li tomu důležité důvody. Důvody, které vedly k zamítnutí žádosti, se poznamenají do protokolu o úkonu.

(3) Odstavce 1 a 2 se obdobně užijí i pro podání vysvětlení podle jiného právního předpisu.

(2) Je-li to možné, výslech zvlášť zranitelných obětí v přípravném řízení provádí osoba k tomu vyškolená v prostorách pro tento účel upravených či přizpůsobených. Je-li obětí dítě, výslech v přípravném řízení provádí vždy osoba k tomu vyškolená s výjimkou případů, kdy se jedná o úkon neodkladný a vyškolenou osobu nelze zajistit.

(1) Zvlášť zranitelnou oběť je v trestním řízení nutné vyslýchat obzvláště citlivě a s ohledem na konkrétní okolnosti, které ji činí zvlášť zranitelnou.

(3) Výslech zvlášť zranitelné oběti se provádí tak, aby později nemusel být opakován. V případě dalšího výslechu před stejným orgánem je vyslýchajícím zpravidla stejná osoba, nebrání-li tomu důležité důvody.

(4) Nepřeje-li si zvlášť zranitelná oběť bezprostřední vizuální kontakt s osobou podezřelou ze spáchání trestného činu nebo s osobou, proti níž se trestní řízení vede, učiní se, nebrání-li tomu závažné důvody, potřebná opatření, aby k takovému vizuálnímu kontaktu nedošlo, zejména se využívá audiovizuální techniky, je-li to technicky možné. Přitom je třeba zajistit, aby nebylo porušeno právo na obhajobu.

(5) Odstavce 1 až 4 se obdobně užijí i pro podání vysvětlení podle jiného právního předpisu.

(2) Důvěrníkem může být fyzická osoba způsobilá k právním úkonům, kterou si oběť zvolí. Důvěrník poskytuje oběti potřebnou, zejména psychickou, pomoc. Důvěrník může být zároveň zmocněncem oběti. Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v trestním řízení postavení obviněného, obhájce, svědka, znalce nebo tlumočníka.

(1) Oběť má právo, aby ji k úkonům trestního řízení a k podání vysvětlení doprovázel důvěrník.

(4) Vyloučit důvěrníka z účasti na úkonu lze pouze výjimečně, jestliže by účast důvěrníka narušovala průběh úkonu nebo ohrozila dosažení účelu úkonu. V případě, že byl důvěrník vyloučen, je nutné umožnit oběti, aby si zvolila jiného důvěrníka, ledaže uvedený úkon nelze odložit nebo by jeho odložení bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady.

(3) Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu.

b) je cizincem, pokud má trvalý pobyt nebo oprávněně pobývá na území jiného členského státu Evropské unie a stala se obětí trestného činu na území České republiky,

a) je státním občanem České republiky, pokud má na území České republiky místo trvalého pobytu, pokud se na území České republiky obvykle zdržuje nebo pokud se na území České republiky stala obětí trestného činu,

(3) Obětem, kterými jsou cizí státní příslušníci neuvedení v odstavci 2, se peněžitá pomoc poskytuje pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.

(2) Peněžitá pomoc se poskytuje oběti, která

(1) Oběť má za podmínek stanovených tímto zákonem právo na peněžitou pomoc, kterou jí poskytne stát.

c) je cizincem, pokud na území České republiky v souladu s jinými právními předpisy pobývá nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů a stala se obětí trestného činu na území České republiky, nebo

d) je cizincem, který se stal obětí trestného činu na území České republiky a který požádal o mezinárodní ochranu, kterému byl udělen azyl nebo kterému byla udělena doplňková ochrana na území České republiky.

(4) Ve věcech peněžité pomoci jedná jménem státu ministerstvo.

a) oběť, které bylo v důsledku trestného činu na ní spáchaného ublíženo na zdraví,

(1) Právo na peněžitou pomoc má

c) osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, druhem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu,

d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti na ní spáchaného a dítě, na kterém byl spáchán trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková újma.

(2) Ublížením na zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje nejméně po dobu tří týdnů obvyklý způsob života oběti a který vyžaduje lékařského ošetření.

b) oběť, které byla v důsledku trestného činu na ní spáchaného způsobena těžká újma na zdraví,

i) porucha zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů.

h) mučivé útrapy, nebo

f) zohyzdění,

g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,

e) poškození důležitého orgánu,

a) zmrzačení,

(3) Těžkou újmou na zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví

b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,

c) ochromení údu,

d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,

(1) Peněžitá pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. Peněžitá pomoc oběti uvedené v § 24 odst. 1 písm. d) spočívá v úhradě nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy.

(2) Peněžitá pomoc se poskytne, pokud škoda, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma nebyla plně nahrazena.

b) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu podle § 172 odst. 1 písm. d) nebo e) nebo podle § 172 odst. 2 trestního řádu, nebo

c) rozhodnutí podle odstavce 1 dosud nebylo vyhlášeno nebo nenabylo právní moci.

(2) Nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku kterého byla oběti způsobena smrt, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže

(1) Peněžitá pomoc se poskytne, jestliže pachatel trestného činu, kterým byla způsobena smrt, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma, byl uznán vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost.

a) byla věc odložena z důvodu podle § 159a odst. 2 až 4 trestního řádu nebo protože se pachatele nepodařilo zjistit nebo je trestně neodpovědný pro nepříčetnost,

a) je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého jí byla způsobena škoda, újma na zdraví nebo jiná nemajetková újma, nebo byla účastníkem takového trestného činu,

b) nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět, nebo

c) neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu bez vážného důvodu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody nebo nemajetkové újmy, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.

c) v § 24 odst. 1 písm. c) ve výši odpovídající osminásobku průměrné mzdy nebo, jde-li o sourozence zemřelého, ve výši odpovídající sedminásobku průměrné mzdy, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela; peněžitá pomoc poskytovaná více obětem nesmí ve svém součtu přesáhnout dvacetičtyřnásobek průměrné mzdy; pokud by peněžitá pomoc ve svém součtu přesáhla tuto částku, částka poskytovaná každé oběti se přiměřeně zkrátí,

d) v § 24 odst. 1 písm. d) na úhradu nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy, a to až do celkové výše odpovídající dvojnásobku průměrné mzdy, pokud jí nebyla peněžitá pomoc poskytnuta již podle písmene a) nebo b).

b) v § 24 odst. 1 písm. b) ve výši odpovídající dvojnásobku průměrné mzdy nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela, nejvýše však ve výši osminásobku průměrné mzdy,

a) v § 24 odst. 1 písm. a) ve výši odpovídající dvěma pětinám průměrné mzdy nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody nebo nemajetkové újmy již obdržela, nejvýše však ve výši osminásobku průměrné mzdy,

(1) Peněžitá pomoc se poskytne na žádost oběti uvedené

(2) Oběť nemusí prokazovat ztrátu na výdělku a náklady uvedené v odstavci 1 písm. a), b) nebo d), pokud o jejich výši již bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem.

(5) Za průměrnou mzdu se pro účely poskytování peněžité pomoci považuje průměrná mzda v národním hospodářství za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, v němž byla žádost podána.

(4) Peněžitá pomoc se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(3) Pokud se výše peněžité pomoci poskytované podle odstavce 1 písm. a) a b) určuje podle prokazované ztráty na výdělku, přihlédne se i k výdělku, který oběti ujde v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí byla poskytnuta peněžitá pomoc podle odstavce 1 písm. a) a b), že jí vzniklá ztráta na výdělku nebo vzniklé náklady spojené s léčením jsou vyšší, než jaké byly podkladem pro poskytnutí peněžité pomoci, lze jí poskytnout na její žádost podanou ve lhůtě stanovené v § 30 peněžitou pomoc opětovně; přitom se přihlédne k částkám již vyplaceným.

a) do jaké míry oběť spoluzavinila vznik škody nebo nemajetkové újmy a

b) zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu nebo nemajetkovou újmu nahradit.

b) nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

(3) Ministerstvo žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti. Ministerstvo vydá rozhodnutí o žádosti nejpozději do 3 měsíců od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba

(4) S účastníky řízení, kteří neovládají český jazyk, může být jednáno i v jazyce slovenském nebo anglickém; to platí i pro vyhotovování písemností.

(5) V řízení o žádosti o peněžitou pomoc nelze podat řádný opravný prostředek. Rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.

(6) Ministerstvo může vydat nové rozhodnutí ve věci, vyjde-li dodatečně najevo, že nebyly splněny podmínky pro poskytnutí peněžité pomoci, nebo podmínky pro její poskytnutí v přiznané výši, zejména nesplnil-li žadatel informační povinnost podle § 31 odst. 5. Vydáním nového rozhodnutí se původní rozhodnutí ruší.

(7) Proti pravomocnému rozhodnutí může žadatel podat žalobu podle soudního řádu správního.

(2) Žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o škodě nebo nemajetkové újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká. Žádost nezletilé oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy nabyla zletilosti, nebo do 5 let od spáchání trestného činu, skončí-li tato lhůta později, jinak právo zaniká.

(1) Ministerstvo poskytuje oběti jménem státu peněžitou pomoc na základě žádosti.

a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,

(1) V žádosti o poskytnutí peněžité pomoci je třeba uvést jméno, popřípadě jména, a příjmení oběti, datum jejího narození a adresu bydliště a připojit k ní

(2) Doklady o majetkových poměrech podle odstavce 1 písm. c) lze nahradit čestným prohlášením.

(3) Žadatel o poskytnutí peněžité pomoci podle § 28 odst. 1 písm. a) a b) je povinen k žádosti přiložit lékařskou zprávu prokazující vzniklou škodu na zdraví.

(4) Žadatel o poskytnutí peněžité pomoci podle § 28 odst. 1 písm. c) je povinen označit důkazy prokazující, že je osobou uvedenou v § 24 odst. 1 písm. c), a dále je povinen v žádosti uvést, zda je jedinou osobou splňující podmínky uvedené v § 24 odst. 1 písm. c), popřípadě kolik osob tyto podmínky splňuje, pokud jsou mu tyto skutečnosti známy.

(5) Změní-li se po podání žádosti o poskytnutí peněžité pomoci okolnosti, které mají vliv na posouzení žádosti o poskytnutí peněžité pomoci a stanovení její výše, zejména dojde-li pouze k částečné náhradě škody nebo nemajetkové újmy, je žadatel povinen na tyto okolnosti ministerstvo bezodkladně upozornit.

d) doklady, které má oběť k dispozici a které mohou dokázat údaje uvedené pod písmeny b) a c).

c) údaje o svých majetkových a výdělkových poměrech,

a) poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o trestném činu nebo o jeho oznámení; nemůže-li oběť takové rozhodnutí připojit, je třeba, aby označila orgán činný v trestním řízení, který o trestném činu naposledy konal řízení, a uvedla údaje o osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, pokud je jí známa,

b) údaje o škodě nebo o nemajetkové újmě vzniklé v důsledku trestného činu a o jejím rozsahu, popřípadě o rozsahu, v jakém již škoda nebo nemajetková újma byla nahrazena, a o úkonech, které oběť učinila k vymáhání náhrady škody nebo nemajetkové újmy,

(2) Soudy a orgány činné v trestním řízení poskytnou ministerstvu potřebnou součinnost, zejména mu zašlou na jeho písemnou žádost kopie listin ze spisu pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona. Při ověřování splnění podmínek pro poskytování peněžité pomoci je oprávněná úřední osoba ministerstva oprávněna nahlížet do trestních spisů a spisů soudu vedených v občanskoprávním řízení; soudy a orgány činné v trestním řízení jsou povinny jí nahlédnutí do spisů umožnit.

(1) Každý je povinen sdělit ministerstvu skutečnosti, které mají význam pro ověřování splnění podmínek pro poskytnutí peněžité pomoci.

a) poskytuje základní informace o možnostech obdržet peněžitou pomoc a formuláře žádostí o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech,

b) na žádost oběti poskytuje informace o tom, jak žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech vyplnit a kterými dokumenty ji doložit,

c) přijímá žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech,

d) pořizuje na náklad státu překlad žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech a jejích příloh do cizího jazyka,

e) na žádost oběti poskytuje součinnost v případě, že příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie požádá o dodatečné informace,

(1) Ministerstvo je povinno v přeshraničních případech osobám uvedeným v § 23 odst. 2 písm. a), c) a d), pokud se staly obětí trestného činu, který byl spáchán na území jiného členského státu Evropské unie, poskytnout potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech splňovala všechny náležitosti stanovené právem příslušného členského státu Evropské unie, jehož orgán bude o poskytnutí peněžité pomoci rozhodovat; za tím účelem zejména

(2) Ministerstvo na žádost příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie

(3) Osoby uvedené v odstavci 2 písm. a) lze vyslechnout pouze s jejich souhlasem.

b) vyslechne osoby uvedené v písmenu a); o výslechu pořídí zápis, který nemusí být překládán, a který zašle příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie.

g) postupuje vyplněnou žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech a její přílohy příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie.

f) na žádost oběti zasílá bezodkladně příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie dodatečné informace vyžádané podle písmene e), popřípadě i seznam veškerých postupovaných dokumentů,

a) zajistí výslech osoby, která podala žádost o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech, nebo jiné v žádosti uvedené osoby jako svědka nebo znalce tímto orgánem zejména prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu, nebo

(5) Lhůta uvedená v § 30 odst. 2 je zachována i v případě, kdy byla žádost o poskytnutí peněžité pomoci oběti podána u příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť místo trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje.

a) přijímá žádosti obětí trestného činu a jejich přílohy postoupené příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo na něm oprávněně pobývá,

b) v případě potřeby požádá příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo na něm oprávněně pobývá, o dodatečné informace, popřípadě o výslech oběti nebo jiné v žádosti uvedené osoby jako svědka nebo znalce,

c) přijímá dodatečné informace a popřípadě i seznam veškerých postupovaných dokumentů na základě žádosti uvedené v písmenu b).

a) oznámení o obdržení žádosti,

b) informaci o úřední osobě, která se věcí zabývá, a o úředním místě, u kterého je žádost vyřizována,

c) informaci o přibližné době, v níž bude o žádosti rozhodnuto.

(1) Ministerstvo rozhoduje o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech osobám, které mají místo trvalého pobytu nebo oprávněně pobývají na území jiného členského státu Evropské unie, pokud se na území České republiky staly obětí trestného činu. V těchto případech ministerstvo

(2) Ministerstvo bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech zašle osobě uvedené v odstavci 1, která podala žádost, a příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má místo trvalého pobytu nebo na jehož území se obvykle zdržuje,

(3) Ministerstvo zašle rozhodnutí o žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech osobě uvedené v odstavci 1 a příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie.

(4) Peněžitou pomoc nelze poskytnout, pokud byla žádost o její poskytnutí podána v jiném státě. Ministerstvo vyzve osobu uvedenou v odstavci 1, aby čestným prohlášením potvrdila, že takový nebo obdobný nárok neuplatnila v jiném státě. Pokud osoba uvedená v odstavci 1 čestné prohlášení nepředloží, peněžitá pomoc se neposkytne.

(1) Ministerstvo podporuje za podmínek a v rozsahu stanovených tímto zákonem činnost subjektů poskytujících pomoc obětem trestných činů a některým dalším osobám v souvislosti se spáchaným trestným činem poskytováním dotací ze státního rozpočtu a ze zvláštního účtu ministerstva podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí. Tím není dotčeno poskytování dotací podle jiného právního předpisu.

(2) Dotaci podle odstavce 1 věty první mohou získat jen akreditované subjekty. Na udělení dotace není právní nárok.

(1) Subjekt, který hodlá poskytovat pomoc obětem trestných činů podle tohoto zákona a získat dotaci podle § 38 odst. 1 na svou činnost, se musí akreditovat pro jednu nebo obě služby, kterými jsou

b) restorativní programy.

a) poskytování právních informací a

(2) Služby psychologického a sociálního poradenství jsou oprávněny obětem poskytovat subjekty, které získaly oprávnění pro poskytování sociálního poradenství a služeb sociální prevence na základě rozhodnutí o registraci podle zákona upravujícího poskytování sociálních služeb. Dotace ze státního rozpočtu na tyto služby náleží subjektu jen podle zákona upravujícího poskytování sociálních služeb.

(3) Akreditací pro službu poskytování právních informací nejsou dotčena ustanovení o zastupování v řízení podle jiných právních předpisů.

c) vlastnické nebo jiné užívací právo k objektu nebo prostorám, v nichž budou poskytovány služby,

b) skutečnost, že žadatel je právnickou osobou, která byla založena za jiným účelem, než je podnikání,

a) doložení popisu realizace poskytovaných služeb, který je v souladu se standardy kvality poskytovaných služeb (§ 44 odst. 2),

(1) Podmínkou pro udělení akreditace je

d) poskytování pomoci obětem žadatelem nejméně po dobu jednoho roku před podáním žádosti podle tohoto zákona,

g) pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování služeb podle tohoto zákona.

f) odborná způsobilost alespoň jedné fyzické osoby, která bude garantovat úroveň služeb spočívajících v poskytování právních informací,

e) bezúhonnost žadatele a všech fyzických osob, které budou služby poskytovat,

(2) Za bezúhonného se považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování služeb nebo činností s nimi srovnatelných, anebo ten, jehož odsouzení pro tyto trestné činy bylo zahlazeno nebo se na něj z jiných důvodů hledí, jako by nebyl odsouzen.

(3) Za odborně způsobilou k poskytování právních informací se považuje osoba, která získala úplné vysokoškolské vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu.

(1) Žádost o akreditaci obsahuje kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem

a) druh služby, kterou bude žadatel poskytovat,

b) okruh obětí, kterým je služba určena,

c) popis realizace poskytovaných služeb, který je v souladu se standardy kvality poskytovaných služeb (§ 44 odst. 2),

f) kapacitu poskytovaných služeb,

g) den započetí poskytování služeb,

h) vymezení území, na němž budou služby poskytovány.

d) popis personálního zajištění poskytovaných služeb,

e) časový rozsah poskytování služeb,

c) doklady nebo jejich úředně ověřené kopie prokazující odbornou způsobilost fyzických osob, které budou poskytovat službu spočívající v poskytování právních informací,

b) úředně ověřené kopie zakladatelských dokumentů a dokladů o registraci podle jiných právních předpisů, popřípadě výpis z obchodního rejstříku nebo jiné evidence podle jiných právních předpisů,

(2) K žádosti se přikládají

a) doklady o bezúhonnosti, s výjimkou výpisu z rejstříku trestů,

d) doklad o vlastnickém nebo jiném užívacím právu k objektu nebo prostorám, v nichž budou poskytovány služby, z něhož vyplývá oprávnění žadatele tyto objekty nebo prostory užívat,

f) čestné prohlášení o skutečnosti podle § 40 odst. 1 písm. d).

e) doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování služeb podle tohoto zákona,

b) u právnických osob se sídlem mimo území České republiky výpisem z rejstříku trestů nebo jiným obdobným dokladem vydaným státem, ve kterém mají sídlo.

(3) Bezúhonnost se dokládá výpisem z rejstříku trestů a dále

a) u fyzických osob doklady prokazujícími splnění podmínky bezúhonnosti vydanými státy, ve kterých se osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě déle než 3 měsíce, nebo jiným dokladem prokazujícím bezúhonnost této osoby a

(4) Výpis z rejstříku trestů a další doklady, jimiž se dokládá bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců. Za účelem prokázání bezúhonnosti použije ministerstvo výpis z rejstříku trestů podle zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků.

(5) Odborná způsobilost se dokládá úředně ověřenou kopií vysokoškolského diplomu v oboru právo v magisterském studijním programu. Při uznávání odborné způsobilosti státních příslušníků jiných členských států Evropské unie se postupuje podle jiného právního předpisu⁷).

(1) Akreditace pro služby uvedené v § 39 odst. 1 vzniká rozhodnutím o udělení akreditace. O udělení akreditace rozhoduje ve správním řízení na základě žádosti ministerstvo.

c) název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování služeb,

a) označení akreditovaného subjektu,

b) identifikační číslo osoby přidělené akreditovanému subjektu,

(2) Rozhodnutí o udělení akreditace obsahuje, kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem,

g) údaj o kapacitě poskytovaných služeb.

f) den započetí poskytování služeb,

e) okruh obětí, kterým budou služby poskytovány,

d) druh služeb, které budou poskytovány,

(1) Akreditovaný subjekt je povinen písemně oznámit ministerstvu všechny změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o udělení akreditace a v žádosti o akreditaci a změny v dokladech přikládaných k žádosti o akreditaci a doložit tyto změny příslušnými doklady, a to do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo.

(2) Na základě oznámení rozhodne ministerstvo o změně akreditace.

d) akreditovaný subjekt požádá o zrušení akreditace; tato žádost musí být podána nejméně 3 měsíce přede dnem ukončení činnosti.

a) akreditovaný subjekt přestane splňovat podmínky pro udělení akreditace,

c) akreditovaný subjekt neplní své povinnosti nebo poruší svou povinnost zvlášť závažným způsobem,

b) akreditovaný subjekt nesplňuje standardy kvality poskytovaných služeb a k nápravě nedošlo ani na základě uložených opatření,

(3) Ministerstvo rozhodne o zrušení akreditace, jestliže

(4) Akreditace zaniká dnem zániku právnické osoby. Akreditace je nepřevoditelná.

b) poskytnout oběti informace podle § 9,

a) poskytnout oběti bezplatně službu podle § 5 a § 6 odst. 3 v rozsahu akreditace,

(1) Akreditovaný subjekt je povinen

c) vést evidenci obětí, které požádaly o poskytnutí služby, a poskytnutých služeb,

d) dodržovat standardy kvality poskytovaných služeb stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) Standardy kvality poskytovaných služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování jednotlivých služeb poskytovaných obětem v oblasti personálního a provozního zabezpečení a v oblasti vztahů mezi akreditovaným subjektem a obětí, které je služba poskytována.

(3) Poskytnutí služby je akreditovaný subjekt oprávněn odmítnout

a) z důvodu naplnění svých kapacit,

b) byly-li služby poskytnuty osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy oběti,

c) jestliže zájmy oběti, která žádá o poskytnutí služby, jsou v rozporu se zájmy akreditovaného subjektu, nebo

d) jestliže oběť neposkytuje odpovídající součinnost nebo došlo k narušení důvěry mezi obětí a akreditovaným subjektem.

(1) Ministerstvo kontroluje plnění podmínek stanovených pro akreditaci u akreditovaného subjektu a plnění jeho povinností. Postup při této kontrole se řídí zákonem upravujícím státní kontrolu.

(2) Pro kontrolu plnění standardů kvality poskytovaných služeb u akreditovaného subjektu podle odstavce 1 může ministerstvo zřídit hodnotící komisi.

(3) Ministerstvo je oprávněno ukládat akreditovaným subjektům opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole. Akreditovaný subjekt je povinen splnit uložená opatření ve stanovené lhůtě.

(4) Ministerstvo přijímá a prověřuje stížnosti na postup akreditovaných subjektů.

(1) Advokáta zapíše ministerstvo na jeho žádost do registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro služby spočívající v právní pomoci obětem a dotčeným osobám blízkým, pokud souhlasí s poskytováním právní pomoci obětem vymezeným v § 5 odst. 1 alespoň v omezeném rozsahu bezplatně.

e) den započetí poskytování služeb.

d) okruh obětí a dotčených osob blízkých, kterým budou služby poskytovány,

a) jméno, popřípadě jména, a příjmení advokáta, adresu sídla, evidenční číslo České advokátní komory, identifikační číslo osoby,

b) prohlášení, že advokát souhlasí s poskytováním právní pomoci bezplatně obětem vymezeným v § 5 odst. 1 s uvedením počtu hodin poskytování právní pomoci bezplatně za kalendářní měsíc,

(2) Žádost podle odstavce 1 obsahuje

c) uvedení soudu, v jehož obvodě advokát působí, pro účely právní pomoci,

(3) Ministerstvo zapíše do registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů na jeho žádost také advokáta pro služby spočívající v právní pomoci právnické osobě, na které byl spáchán trestný čin na základě zneužití údajů umožňujících její identifikaci. Žádost obsahuje okruh právnických osob, kterým budou služby poskytovány, a dále náležitosti uvedené v odstavci 2 písm. a), c) a e).

(4) K žádosti se přikládá výpis ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou nikoliv starší 3 měsíců.

(5) Advokát je povinen poskytnout právní pomoc bezplatně v rozsahu, který uvedl v žádosti o zápis do registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. Bezdůvodné odepření bezplatného poskytnutí právní pomoci je důvodem vyškrtnutí z registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů.

(6) Je-li u ministerstva podána stížnost na advokáta, zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro služby spočívající v právní pomoci, postoupí ministerstvo stížnost České advokátní komoře. Tím není dotčeno právo ministra spravedlnosti podat kárnou žalobu podle jiného právního předpisu.

(1) Ministerstvo vede registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, do kterého zapisuje

d) střediska Probační a mediační služby.

c) advokáty na základě žádosti podle § 47,

b) akreditované subjekty podle § 39 odst. 1, včetně akreditovaných subjektů poskytujících pomoc některým dalším osobám v souvislosti se spáchaným trestným činem,

a) subjekty podle § 39 odst. 2 na základě jejich žádosti, včetně subjektů poskytujících služby psychologického a sociálního poradenství dotčeným osobám blízkým,

(2) Subjekt podle § 39 odst. 2 k žádosti o zápis do registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů přiloží úředně ověřené rozhodnutí o registraci podle zákona upravujícího poskytování sociálních služeb. Ministerstvo zašle informaci o zápisu do registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů orgánu, který rozhodl o registraci tohoto subjektu podle zákona upravujícího poskytování sociálních služeb. Je-li u ministerstva podána stížnost na činnost subjektu registrovaného podle zákona upravujícího poskytování sociálních služeb, postoupí ji ministerstvo inspekci poskytování sociálních služeb. Ministerstvo vyškrtne subjekt z registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů také na základě jeho žádosti.

(3) Registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů obsahuje údaje podle § 42 odst. 2 a § 47 odst. 2 a 3, v případě subjektů akreditovaných pro poskytování právních informací i informaci o počtu odborně způsobilých osob podle § 40 odst. 3 a v případě subjektů podle § 39 odst. 2 údaje uvedené v rozhodnutí o registraci podle zákona upravujícího poskytování sociálních služeb. Na žádost subjektu se v registru uvede jeho telefonní číslo, adresa pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj nebo adresa jeho internetových stránek. Byla-li subjektu udělena akreditace pro poskytování služeb jiné osobě než oběti, uvede se v registru okruh osob, kterým budou služby poskytovány. U středisek Probační a mediační služby se uvádí adresa střediska. Poskytuje-li subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů právní informace a právní pomoc zaměřené na zneužití údajů umožňujících identifikaci právnické osoby, vyznačí se tato skutečnost v registru.

(4) Registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů je veden v informačním systému veřejné správy. Registr je veřejným seznamem, který je dostupný na internetových stránkách ministerstva. Do registru má každý právo bezplatně nahlížet.

(7) Na základě žádosti advokáta vyškrtne ministerstvo bez zbytečného odkladu advokáta z registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů nebo provede požadovanou změnu zapisovaných údajů.

a) vzor formuláře žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech podle § 35 odst. 1 písm. a),

c) vzor formuláře pro předávání rozhodnutí o žádosti o odškodnění v přeshraničních případech podle § 36 odst. 3,

b) vzor formuláře pro předávání žádostí o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech podle § 35 odst. 1 písm. g),

d) jiné než úřední jazyky, v nichž se postupují žádosti o poskytnutí peněžité pomoci a jejich přílohy podle § 35 odst. 1 písm. g), dodatečné informace a seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 35 odst. 1 písm. f), žádosti o dodatečné informace podle § 36 odst. 1 písm. b) a informace podle § 36 odst. 2,

f) standardy kvality poskytovaných služeb podle § 44 odst. 2.

e) úřední jazyky ostatních členských států Evropské unie, v nichž bude ministerstvo přijímat žádosti o poskytnutí peněžité pomoci a jejich přílohy podle § 36 odst. 1 písm. a) a dodatečné informace, popřípadě seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 36 odst. 1 písm. c),

3. Vyhláška č. 237/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 241/2006 Sb., kterou se stanoví vzory formulářů a jazyky členských států Evropské unie používané v přeshraničních případech poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti.

1. Zákon č. 204/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 265/2001 Sb.

2. Vyhláška č. 241/2006 Sb., kterou se stanoví vzory formulářů a jazyky členských států Evropské unie používané v přeshraničních případech poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti.