Zákon o výrobcích s ukončenou životností

(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie²) a upravuje

(1) Tento zákon se vztahuje na vybrané výrobky bez ohledu na to, zda jsou na trh uváděny samostatně nebo jako součást či příslušenství jiných výrobků, od jejich výroby a uvedení na trh až po zpracování odpadu z nich vzniklého.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na předcházení vzniku odpadu z vybraných výrobků a na nakládání s výrobky s ukončenou životností zákon o odpadech.

(3) Tento zákon se nevztahuje na

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

(2) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí

(1) Ustanovení této části upravují práva a povinnosti výrobců a dalších osob týkající se zpětného odběru, některá další navazující práva a povinnosti a způsob plnění povinností výrobců stanovených tímto zákonem, pokud jde o odpadní elektrozařízení, odpadní baterie nebo akumulátory a odpadní pneumatiky.

(2) Ustanovení této části se nepoužijí na výrobce vozidel, vozidla s ukončenou životností a elektrozařízení, které jsou dopravními prostředky pro přepravu osob nebo zboží, s výjimkou elektrických dvoukolových vozidel, pro která nebylo uděleno schválení typu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

(3) Zákon o odpadech se nepoužije při nakládání s výrobky s ukončenou životností od okamžiku jejich zpětného odběru do okamžiku jejich předání zpracovateli nebo k přeshraniční přepravě podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o přepravě odpadů⁸).

(1) Není-li výrobce usazen v České republice, je oprávněn si za účelem plnění povinností stanovených tímto zákonem určit pověřeného zástupce na základě písemné smlouvy.

(2) Pověřeným zástupcem může být pouze osoba oprávněná k podnikání, která je usazena v České republice.

(3) Pověřeným zástupcem nelze určit provozovatele kolektivního systému. Plnění povinností výrobce pověřeným zástupcem v kolektivním systému tím není dotčeno.

(4) Pověřený zástupce plní všechny povinnosti výrobce stanovené tímto zákonem.

(1) Výrobce je povinen zajistit na vlastní náklady zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a jejich následné zpracování a využití nebo odstranění za podmínek stanovených tímto zákonem. V případě, že je zpětný odběr zajišťován ve spolupráci s provozovatelem místa zpětného odběru, musí mezi touto osobou a výrobcem být uzavřena písemná smlouva o zřízení místa zpětného odběru.

(2) Vyžaduje-li tento zákon, aby výrobce nebo poslední prodejce zajistil zpětný odběr výrobků s ukončenou životností bezplatně nebo bez nároku na úplatu, nesmí být konečnému uživateli účtovány jakékoliv náklady či jiné platby, které přímo či nepřímo souvisejí se zpětným odběrem. Tím není dotčena možnost finanční motivace konečného uživatele ve formě úplaty nebo jiné pobídky, aby odevzdal výrobek s ukončenou životností do systému zpětného odběru nebo jej odevzdal jiným způsobem, který tento zákon umožňuje.

(3) Výrobce nesmí vázat zpětný odběr výrobku s ukončenou životností na koupi nového výrobku.

(4) Odevzdává-li konečný uživatel, který je spotřebitelem, ke zpětnému odběru výrobek s ukončenou životností, u kterého je zjevné, že v důsledku demontáže není kompletní, nebo odevzdává-li pouze část, která byla z výrobku s ukončenou životností demontována, nesmí mu být za takový výrobek nebo jeho část nabídnuta nebo poskytnuta úplata nebo jiná pobídka.

(1) Výrobce prostřednictvím distributorů zajistí, aby byl konečný uživatel vhodným a účinným způsobem informován o způsobu provedení zpětného odběru výrobků s ukončenou životností.

(2) Výrobce je povinen provádět osvětovou činnost zaměřenou na změnu spotřebitelského chování za účelem většího zapojení konečných uživatelů do systémů zpětného odběru a dosažení co nejvyšší úrovně zpětného odběru.

(3) Výrobce je v rámci osvětové činnosti povinen informovat konečné uživatele zejména prostřednictvím informačních kampaní o

(4) Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) stanoví vyhláškou minimální rozsah a způsob vedení informačních kampaní podle odstavce 3 a jejich zaměření na konkrétní cílové skupiny konečných uživatelů.

(1) Konečný uživatel smí předat výrobek s ukončenou životností pouze na místo zpětného odběru nebo za podmínek stanovených tímto zákonem poslednímu prodejci, popřípadě jiné osobě určené výrobcem, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností se stává vlastnictvím provozovatele kolektivního systému nebo výrobce, který místo zpětného odběru zřídil, okamžikem jeho předání na místo zpětného odběru. Pokud je provozovatelů kolektivních systémů nebo výrobců, kteří zřídili místo zpětného odběru, více, řídí se nabývání vlastnictví jimi převzatých výrobků s ukončenou životností jejich dohodou.

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba smí předat zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností za podmínek stanovených tímto zákonem pouze zpracovateli určenému výrobcem, nestanoví-li tento zákon jinak. Do předání zpracovateli nesmí být výrobek s ukončenou životností předmětem úpravy, využití nebo odstranění.

(4) K převzetí výrobku s ukončenou životností jsou oprávněni za podmínek stanovených tímto zákonem pouze provozovatel místa zpětného odběru, poslední prodejce nebo jiná osoba určená výrobcem, nestanoví-li tento zákon jinak.

(1) Výrobce zřizuje za účelem splnění povinnosti zpětného odběru výrobků s ukončenou životností místa zpětného odběru.

(2) Výrobce je povinen informovat vhodným způsobem o jím zřízených místech zpětného odběru konečné uživatele. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud jde o veřejná místa zpětného odběru, o kterých výrobce vložil do Registru míst zpětného odběru (dále jen „Registr“) údaje podle § 19 odst. 4.

(3) Veřejným místem zpětného odběru nemůže být místo dodávky vybraného výrobku u konečného uživatele.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou požadavky na shromažďovací prostředky a plochy v místech zpětného odběru a stavebně technické provedení míst zpětného odběru podle odstavce 1, pokud jde o výrobky s ukončenou životností s nebezpečnými vlastnostmi nebo s jejichž nakládáním mohou být spojena zdravotní či bezpečnostní rizika.

(1) Výrobce a obec mohou za účelem zřízení místa zpětného odběru uzavřít písemnou smlouvu o využití obecního systému odpadového hospodářství nastaveného touto obcí. Touto smlouvou nesmí být sjednáno výhradní právo na využití obecního systému odpadového hospodářství pouze pro určité výrobce či výrobky s ukončenou životností; tím není dotčena možnost, aby obec s výrobcem, ve spolupráci s nímž zřídila místo zpětného odběru, sjednala nediskriminační podmínky pro umožnění využití obecního systému odpadového hospodářství dalšími výrobci.

(2) S výrobky s ukončenou životností, které byly zpětně odebrány v místě zpětného odběru zřízeném ve spolupráci s obcí, musí být nakládáno v souladu s tímto zákonem a odděleně od ostatního komunálního odpadu.

(3) Výrobce je povinen poskytnout obci, na jejímž území místo zpětného odběru zřídil, informace o množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností, včetně informací o jejich využití, pokud o to obec požádá.

(1) Způsob provedení zpětného odběru výrobků s ukončenou životností, jejich přeprava a předání zpracovateli nesmí ztížit opětovné použití těchto výrobků nebo jejich recyklaci, včetně jejich komponentů.

(2) Provozovatel místa zpětného odběru je povinen

(3) Provozovatel místa zpětného odběru, není-li zároveň zpracovatelem,

(4) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se ustanovení odstavce 1, odstavce 2 písm. a) až e) a odstavce 3 písm. a) obdobně na každou osobu, která se zpětně odebraným výrobkem s ukončenou životností nakládá do okamžiku jeho předání zpracovateli.

(5) Výrobce je povinen zajistit, aby konečný uživatel měl možnost odevzdat výrobek s ukončenou životností, jehož převzetí provozovatel místa zpětného odběru odmítl v souladu s tímto zákonem, a to v jiném místě zpětného odběru nebo jím určenému zpracovateli. O této možnosti, včetně uvedení určeného místa nebo osoby, je provozovatel místa zpětného odběru povinen konečného uživatele bez zbytečného odkladu informovat. Výrobce je povinen poskytnout provozovateli místa zpětného odběru informace o místech zpětného odběru nebo osobách, jimž lze takový výrobek s ukončenou životností odevzdat.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, je poslední prodejce oprávněn zpětně odebírat pouze výrobky s ukončenou životností podobného typu a použití jako vybrané výrobky, které dodává konečnému uživateli, ať už samostatně, nebo jako součást či příslušenství jiných výrobků. Zpětný odběr musí poslední prodejce vždy provádět bez nároku na úplatu od konečného uživatele.

(2) Poslední prodejce, který provádí zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a není zároveň provozovatelem místa zpětného odběru,

(3) Poslední prodejce, který jakýmkoliv způsobem, včetně použití prostředků komunikace na dálku³), prodává vybrané výrobky, je povinen písemně informovat konečného uživatele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto výrobků po ukončení jejich životnosti.

(1) Registr je informačním systémem veřejné správy, který slouží k vedení údajů o místech zpětného odběru. Správcem Registru je ministerstvo.

(2) Registr je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup, pokud jde o údaje vedené o veřejných místech zpětného odběru.

(3) V Registru se vedou tyto údaje:

(4) Výrobce je povinen vkládat dálkovým přístupem do Registru údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) až d) a stejným způsobem tyto údaje aktualizovat, a to nejpozději do 30 dnů od okamžiku, kdy nastala skutečnost zakládající změnu údaje. V případě údajů podle odstavce 3 písm. a) výrobce vkládá a aktualizuje pouze identifikační číslo osoby.

(1) Seznam výrobců je informačním systémem veřejné správy, v němž jsou obsaženy údaje o výrobcích a pověřených zástupcích.

(2) Správcem Seznamu výrobců je ministerstvo.

(3) Seznam výrobců zahrnuje

(4) V rámci Seznamu výrobců elektrozařízení jsou vedeny hypertextové odkazy na obdobné informační systémy v jiných členských státech.

(1) Návrh na zápis do Seznamu výrobců je povinen podat ministerstvu každý výrobce nejpozději v den, kdy poprvé uvedl vybrané výrobky na trh, bez ohledu na to, zda samostatně, nebo jako součást či příslušenství jiného výrobku.

(2) Pověřený zástupce podává do 30 dnů od udělení pověření svým jménem návrh na zápis do Seznamu výrobců namísto výrobce, jehož povinnosti podle tohoto zákona plní. Výrobce není povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců, jestliže

(3) Návrh na zápis do Seznamu výrobců se podává

(4) Návrh na zápis do Seznamu výrobců obsahuje kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem

(5) Povinnost podat návrh na zápis do Seznamu výrobců podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na výrobce nebo pověřeného zástupce, kteří plní své povinnosti pro všechny vybrané výrobky v kolektivním systému. Údaje o těchto výrobcích a pověřených zástupcích v rozsahu odstavce 4 písm. a) až g) vkládá do Seznamu výrobců dálkovým přístupem provozovatel kolektivního systému nejpozději do 30 dnů od uzavření smlouvy o kolektivním plnění.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou formulář pro podání návrhu na zápis do Seznamu výrobců a způsob zajištění dálkového přístupu pro vkládání údajů do Seznamu výrobců podle odstavce 5.

(1) Ministerstvo zapíše výrobce nebo pověřeného zástupce do Seznamu výrobců do 30 dnů ode dne doručení návrhu, který splňuje všechny náležitosti uvedené v § 21 odst. 4, a nejpozději do 15 dnů od provedení zápisu oznámí tuto skutečnost navrhovateli.

(2) Nesplňuje-li návrh na zápis do Seznamu výrobců náležitosti uvedené v § 21 odst. 4 nebo údaje nebo doklady podle § 21 odst. 4 písm. h) nebo i) nejsou dostačující pro posouzení, zda je navrhovatelem zajištěno plnění povinností stanovených tímto zákonem, vyzve ministerstvo navrhovatele, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí a která nesmí být kratší než 15 pracovních dnů, návrh doplnil nebo upřesnil. Nedoplní-li nebo neupřesní-li navrhovatel svůj návrh ve stanovené lhůtě, provede ministerstvo zápis do Seznamu výrobců na základě dostupných údajů spolu s touto informací, a vznikne-li pochybnost, zda je navrhovatelem zajištěno plnění povinností stanovených tímto zákonem, podá ministerstvo České inspekci životního prostředí (dále jen „inspekce“) podnět ke kontrole. Ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.

(3) Nejsou-li splněny podmínky stanovené tímto zákonem, za nichž je možné pověřeného zástupce určit, nebo jestliže navrhovatel nedoložil písemné pověření, na jehož základě byl jako pověřený zástupce určen, ministerstvo zápis pověřeného zástupce do Seznamu výrobců neprovede a vydá o tom rozhodnutí.

(1) Osoba zapsaná v Seznamu výrobců provádí dálkovým přístupem změny údajů uvedených v § 21 odst. 4, s výjimkou údajů, jejichž změny provádí ministerstvo podle odstavce 5. Má-li ministerstvo pochybnost o správnosti, úplnosti nebo pravdivosti změněných údajů, vyzve do 30 pracovních dnů od provedení změny zapsanou osobu, aby správnost, úplnost nebo pravdivost údajů doložila. Vznikne-li v případě změny údajů podle § 21 odst. 4 písm. h) nebo i) pochybnost, zda je zapsanou osobou zajištěno plnění povinností stanovených tímto zákonem, ministerstvo o tom zapsanou osobu vyrozumí a podá inspekci podnět ke kontrole.

(2) Ministerstvo provádí změny údajů zapsaných v Seznamu výrobců na základě

(3) Změnu údajů je osoba zapsaná v Seznamu výrobců povinna provést podle odstavce 1 nebo oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost, která tuto změnu odůvodňuje.

(4) Ministerstvo provede změnu zápisu v Seznamu výrobců podle odstavce 2 do 30 dnů ode dne doručení oznámení nebo dokladů zapsané osoby nebo zjištění skutečností, které jsou důvodem ke změně zapsaných údajů. Provede-li ministerstvo změny zápisu v Seznamu výrobců na základě vlastního zjištění nebo neprovede-li změny zápisu v Seznamu výrobců na základě oznámení nebo dokladů předložených zapsanou osobou podle odstavce 1, vydá o tom rozhodnutí.

(5) Ministerstvo provádí na základě údajů získaných ze základních registrů⁹) změny údajů zapsaných v Seznamu výrobců podle § 21 odst. 4 písm. a) a b), s výjimkou kontaktních údajů.

(6) Změny údajů o výrobcích a pověřených zástupcích, kteří plní své povinnosti v kolektivním systému, nebo jejich výmaz provede provozovatel kolektivního systému dálkovým přístupem do 30 dnů ode dne, kdy mu byla skutečnost, která změnu nebo výmaz odůvodňuje, výrobcem oznámena. Výrobce je povinen změnu údajů provozovateli kolektivního systému oznámit nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Ustanovení odstavce 1, odstavce 2 písm. a) a b) a odstavce 3 se v tomto případě nepoužijí.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob zajištění dálkového přístupu do Seznamu výrobců pro účely provádění změn a výmazu zapsaných údajů podle odstavců 1 a 6.

(1) Osoba zapsaná v Seznamu výrobců je povinna oznámit ministerstvu, že zanikly důvody pro její zápis v Seznamu výrobců, do 30 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. To platí i v případě, že výrobce nebo pověřený zástupce, kteří dosud plnili své povinnosti stanovené tímto zákonem v individuálním systému, uzavřou smlouvu o kolektivním plnění s provozovatelem kolektivního systému pro všechny vybrané výrobky uváděné na trh.

(2) Zánik důvodů pro zápis v Seznamu výrobců neoznamují ministerstvu výrobci a pověření zástupci, kteří plní své povinnosti pro všechny vybrané výrobky, které výrobce uvádí na trh nebo za které pověřený zástupce převzal odpovědnost, v kolektivním systému, nejde-li o případ podle odstavce 1 věty druhé.

(3) Ministerstvo na základě oznámení podle odstavce 1 nebo na základě vlastního zjištění osobu, u které zanikly důvody pro její zápis v Seznamu výrobců, ze Seznamu výrobců vyřadí. O vyřazení osoby ze Seznamu výrobců na základě vlastního zjištění vydá ministerstvo rozhodnutí; to neplatí, jde-li o osobu, která zemřela nebo zanikla. Ministerstvo vydá rozhodnutí i v případě, že nevyřadí ze Seznamu výrobců osobu, která učinila oznámení podle odstavce 1.

(1) Vydání rozhodnutí podle § 22 odst. 3, § 23 odst. 4 a § 24 odst. 3 je prvním úkonem v řízení.

(2) Účastníkem řízení o vydání rozhodnutí podle § 22 odst. 3 je pouze navrhovatel. Účastníkem řízení o vydání rozhodnutí podle § 23 odst. 4 nebo § 24 odst. 3 je pouze osoba, které se změna nebo vyřazení ze Seznamu výrobců týká.

(1) Výrobce je povinen vést evidenci

(2) Plní-li výrobce své povinnosti pro všechny vybrané výrobky, které uvádí na trh, v kolektivním systému, vede pouze evidenci podle odstavce 1 písm. a).

(3) Zajišťuje-li osoba podle odstavce 1 písm. b) zpětný odběr, přepravu, zpracování či jiné nakládání se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností pro výrobce a současně pro jiného výrobce nebo provozovatele kolektivního systému, je povinna vykázat údaje týkající se výrobku s ukončenou životností pouze jednou tak, aby nedocházelo ke zdvojování údajů.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a způsob vedení evidencí podle odstavce 1.

(1) Výrobce je povinen zpracovat roční zprávu o plnění povinností stanovených pro zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění výrobků s ukončenou životností za uplynulý kalendářní rok (dále jen „roční zpráva o výrobcích s ukončenou životností“) a tuto zprávu do 31. března následujícího kalendářního roku zaslat ministerstvu.

(2) Výrobce nemá povinnost podle odstavce 1, jestliže plní své povinnosti pro všechny vybrané výrobky, které uvádí na trh, v kolektivním systému.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsahové náležitosti a rozsah roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností.

(1) Výrobce, který plní své povinnosti v individuálním systému, je povinen před uvedením vybraného výrobku na trh poskytnout dostatečnou kauci zajišťující nakládání s výrobky s ukončenou životností, nestanoví-li tento zákon jinak. Kauce je dostatečná, pokud dosahuje nejméně 20 % ročních nákladů daného výrobce na zajištění zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností. Jde-li o výrobce solárních panelů uvedených na trh ode dne 1. ledna 2013, musí kauce dosahovat minimálně výše určené způsobem stanoveným vyhláškou ministerstva.

(2) Výrobce poskytuje kauci složením peněžních prostředků na zvláštní vázaný účet, který je povinen za tím účelem zřídit v České republice u banky nebo u pobočky zahraniční banky se sídlem v členském státě Evropské unie.

(1) Peněžní prostředky tvořící kauci mohou být použity pouze se souhlasem ministerstva k zajištění financování zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností, které výrobce uvedl na trh. Peněžní prostředky tvořící kauci nejsou součástí majetkové podstaty výrobce podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí a exekucí.

(2) Ministerstvo udělí na základě žádosti výrobce souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu podle § 31 odst. 2, pokud výrobce prokáže, že kauce bude i po čerpání peněžních prostředků dostačovat k pokrytí financování zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění všech výrobků s ukončenou životností, které výrobce uvedl na trh a které nebyly dosud zpětně odebrány a využity nebo odstraněny.

(3) Žádost o souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu lze podat nejvýše dvakrát za kalendářní rok za podmínky, že výrobce splnil povinnost zpracovat a zaslat ministerstvu roční zprávu o výrobcích s ukončenou životností za uplynulý kalendářní rok. Údaje o stavu a čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu za uplynulý kalendářní rok uvádí výrobce v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

(4) Žádost výrobce o souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu obsahuje

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou formulář pro podání žádosti o souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu.

(1) Výrobce je povinen v případě, že zanikly důvody pro jeho zápis v Seznamu výrobců, předložit ministerstvu spolu s oznámením podle § 24 odst. 1 smlouvu o kolektivním plnění uzavřenou s provozovatelem kolektivního systému, na základě které provozovatel kolektivního systému odpovídá za zajištění splnění povinností zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností, které výrobce uvedl na trh a které nebyly dosud zpětně odebrány a využity nebo odstraněny. To neplatí, prokáže-li výrobce, že již zajistil splnění povinností výrobce podle § 65 odst. 1 písm. c), § 85 odst. 1 písm. b) nebo § 97 odst. 1 písm. b).

(2) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně pro pověřeného zástupce, je-li důvodem k jeho vyřazení ze Seznamu výrobců skutečnost, že výrobce přestal splňovat podmínky, na základě kterých se na něho podle tohoto zákona hledí jako na výrobce, nebo že pověřený zástupce uzavřel smlouvu o kolektivním plnění s provozovatelem kolektivního systému.

(3) Ministerstvo současně s vyřazením výrobce nebo pověřeného zástupce ze Seznamu výrobců vyzve banku nebo pobočku, která vede zvláštní vázaný účet podle § 31 odst. 2, aby peněžní prostředky z něj převedla. Banka nebo pobočka na základě této výzvy převede peněžní prostředky ze zvláštního vázaného účtu provozovateli kolektivního systému, s nímž výrobce nebo pověřený zástupce uzavřel smlouvu o kolektivním plnění podle odstavce 1, a to ve výši celého zůstatku na účtu, není-li ve smlouvě o kolektivním plnění uvedena částka nižší.

(4) Nesplní-li výrobce nebo pověřený zástupce povinnost podle odstavce 1 ani na výzvu ministerstva ve lhůtě jím stanovené, vyzve ministerstvo banku nebo pobočku, která vede zvláštní vázaný účet podle § 31 odst. 2, aby peněžní prostředky z něj převedla. Banka nebo pobočka na základě této výzvy převede peněžní prostředky ze zvláštního vázaného účtu Státnímu fondu životního prostředí České republiky. Tyto peněžní prostředky se stávají příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky a smějí být použity pouze za účelem zlepšení systémů zpětného odběru a zpracování výrobků s ukončenou životností toho druhu, pro který výrobce plnil povinnosti podle tohoto zákona.

(5) Pokud výrobce přestal splňovat podmínky, na základě kterých se na něho podle tohoto zákona hledí jako na výrobce, požádá o převod peněžních prostředků a současně prokáže, že zajistil splnění povinností výrobce podle § 65 odst. 1 písm. c), § 85 odst. 1 písm. b) nebo § 97 odst. 1 písm. b), vyzve ministerstvo banku nebo pobočku, která vede zvláštní vázaný účet podle § 31 odst. 2, aby peněžní prostředky z něj převedla. Banka nebo pobočka na základě této výzvy převede peněžní prostředky ze zvláštního vázaného účtu osobě podle věty první, a to ve výši celého zůstatku na účtu.

(6) Zanikne-li výrobce a jeho právní nástupce není znám nebo neexistuje, banka nebo pobočka odvede nevyčerpanou část peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu Státnímu fondu životního prostředí České republiky, příjmem jehož rozpočtu se tím stávají, a informuje o tom ministerstvo. Ustanovení odstavce 4 věty poslední se použije obdobně.

(1) Provozovat kolektivní systém lze pouze na základě oprávnění vydaného ministerstvem.

(2) Provozovatel kolektivního systému může provozovat pouze jeden kolektivní systém, a to pro plnění povinností výrobců jednoho druhu vybraných výrobků.

(1) Ministerstvo vydá oprávnění k provozování kolektivního systému na základě žádosti osoby, která prokáže splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Oprávnění k provozování kolektivního systému lze vydat pouze za předpokladu, že

(3) Oprávnění k provozování kolektivního systému nelze vydat, jestliže žadatel

(4) Výše finančních zdrojů v zájmu řádného a dlouhodobého financování projektu zajišťování kolektivního plnění se považuje za dostatečnou, jestliže odráží rozsah zamýšlené činnosti provozovatele kolektivního systému s ohledem na druh a skupiny vybraných výrobků, pro které žadatel hodlá zajišťovat kolektivní plnění povinností podle tohoto zákona. Výše finančních zdrojů musí vždy umožňovat žadateli pokrýt okamžitě alespoň 25 % předpokládaných ročních nákladů na provozování kolektivního systému v plánovaném rozsahu, zejména s ohledem na předpokládané množství vybraných výrobků uvedených výrobci na trh a předpokládané množství zpětně odebraných a zpracovaných výrobků s ukončenou životností.

(1) Žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému podává žadatel ministerstvu v elektronické podobě.

(2) Žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému musí obsahovat kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem kontaktní údaje, a to telefonní spojení, adresu elektronické pošty a jméno kontaktní osoby, a daňové identifikační číslo osoby žadatele, pokud bylo přiděleno.

(3) Součástí žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému jsou

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou formulář pro podání žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému do 60 dnů od zahájení řízení. Ministerstvo žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému zamítne, pokud žadatel neprokáže splnění podmínek podle § 35 odst. 2 a 3.

(2) Ministerstvo zašle podanou žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému Ministerstvu průmyslu a obchodu, které zašle své vyjádření ministerstvu do 20 dnů ode dne obdržení žádosti. Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu nezašle své vyjádření ve stanovené lhůtě, může ministerstvo vydat rozhodnutí bez jeho vyjádření.

(3) Rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému obsahuje

(1) Ministerstvo může změnit rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému

(2) Ministerstvo požádá v souvislosti se změnou rozhodnutí podle odstavce 1 Ministerstvo průmyslu a obchodu o vyjádření. Ministerstvo průmyslu a obchodu zašle své vyjádření do 20 dnů ode dne doručení žádosti. Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu je podkladem pro rozhodnutí ministerstva. Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu nezašle své vyjádření ve stanovené lhůtě, může ministerstvo vydat rozhodnutí bez jeho vyjádření.

(1) Seznam vydaných oprávnění k provozování kolektivního systému a rozhodnutí o jejich změnách nebo zrušení, jakož i obsah těchto oprávnění a rozhodnutí, s výjimkou údajů, které jsou předmětem obchodního tajemství, nebo osobních údajů, zveřejňuje ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) Účastníkem řízení o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze žadatel. Účastníkem řízení o změně nebo zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze osoba, jíž bylo oprávnění vydáno.

(3) Přestane-li provozovatel kolektivního systému nebo společník provozovatele kolektivního systému splňovat některou z podmínek podle § 35 odst. 2 a 3 nutných pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému, s výjimkou podmínek podle § 35 odst. 2 písm. h) až j), je provozovatel kolektivního systému povinen oznámit bez zbytečného odkladu tuto skutečnost ministerstvu a současně mu sdělit, jakým způsobem bude zjednána náprava.

(1) Předmětem činnosti provozovatele kolektivního systému smí být pouze

(2) Předmětem činnosti provozovatele kolektivního systému smí být dále zajišťování plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, podle § 72 odst. 1, bylo-li oprávnění k provozování kolektivního systému výrobců elektrozařízení vydáno též pro tuto činnost, nebo jde-li o provozovatele kolektivního systému pro solární panely podle § 57. V těchto případech se pro účely § 36 až 39 kolektivním plněním povinností výrobců či kolektivním plněním rozumí též zajišťování plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, a smlouvou o kolektivním plnění se rozumí též smlouva podle § 72 odst. 1.

(1) Provozovatel kolektivního systému nesmí sám nakládat se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností, s výjimkou jejich soustřeďování, třídění a přepravy před jejich předáním zpracovateli.

(2) Základní kapitál provozovatele kolektivního systému lze zvýšit pouze převzetím vkladové povinnosti ke zvýšení dosavadních vkladů nebo k novému vkladu, upsáním nových akcií nebo z vlastních zdrojů provozovatele kolektivního systému. Plnit vkladovou povinnost nepeněžitým vkladem se zakazuje. Provozovatel kolektivního systému nesmí, s výjimkou případu uvolněného podílu, snížit svůj základní kapitál za jiným účelem než k úhradě ztráty nebo k plnění povinností stanovených zákonem. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(3) Provozovatel kolektivního systému nesmí sdělovat třetím osobám, včetně společníků provozovatele kolektivního systému, informace o množství vybraných výrobků uvedených na trh jednotlivými výrobci, s nimiž uzavřel smlouvu o kolektivním plnění, nebo o jejich podílu na trhu, a informace o příspěvcích, které provozovateli kolektivního systému hradí jednotliví výrobci; za sdělení třetí osobě není považováno poskytnutí informací příslušnému správnímu orgánu a pro účely ověřování údajů podle § 53.

(4) Provozovatel kolektivního systému nesmí uzavřít s osobou, která k němu má zvláštní vztah podle § 43, smlouvu, která by vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku nebyla uzavřena při vynaložení péče řádného hospodáře, nesmí zajišťovat dluhy této osoby ani na ni bezúplatně převádět majetek. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(5) Provozovatel kolektivního systému nesmí jakkoliv zajišťovat dluhy jiných osob a dále nesmí poskytovat z vybraných příspěvků dar, zápůjčku, úvěr či jimi zajistit svůj dluh. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(6) Provozovatel kolektivního systému nesmí být neomezeně ručícím společníkem. Dále se nesmí podílet na založení nebo činnosti jiné právnické osoby, s výjimkou právnické osoby sdružující osoby s obdobným předmětem činnosti, jako má provozovatel kolektivního systému, nebo na podnikání jiné osoby. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(8) Rozhodnutí příslušného orgánu provozovatele kolektivního systému o jeho zrušení nebo přeměně, o převodu, pachtu nebo zastavení obchodního závodu nebo o změně předmětu jeho podnikání nebo smlouva o převodu, pachtu nebo zastavení obchodního závodu provozovatele kolektivního systému nenabudou účinnosti, nebyl-li k tomu udělen souhlas ministerstva po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Rozhodnutí příslušného orgánu se ruší, není-li souhlas udělen do 6 měsíců ode dne jeho přijetí.

(7) Podíl v provozovateli kolektivního systému je omezeně převoditelný. Lze jej převést pouze na osobu, která splňuje požadavky stanovené tímto zákonem. V případě smrti nebo zániku společníka společnosti s ručením omezeným může podíl přejít pouze na osobu, která splňuje požadavky stanovené tímto zákonem.

(1) Společník provozovatele kolektivního systému je povinen uzavřít s provozovatelem kolektivního systému, jehož je společníkem, smlouvu o kolektivním plnění, a to pro všechny vybrané výrobky, které tento společník uvádí na trh a pro které zároveň bylo tomuto provozovateli kolektivního systému vydáno oprávnění k provozování kolektivního systému.

(2) Se společníkem provozovatele kolektivního systému, s obchodní korporací jím ovládanou nebo s osobou ovládající některého ze společníků provozovatele kolektivního systému je oprávněn provozovatel kolektivního systému uzavřít jinou smlouvu než smlouvu o kolektivním plnění nebo smlouvu, jejímž předmětem je plnění povinností podle § 13, pouze za podmínek upravených v § 41 odst. 4.

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajišťovat kolektivní plnění povinností výrobců, se kterými uzavřel smlouvu o kolektivním plnění, v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem a v rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(2) Podmínky smluv o kolektivním plnění včetně výše příspěvků musí provozovatel kolektivního systému stanovit pro všechny výrobce jednotně a tak, aby žádní výrobci nebo skupiny výrobců určitého typu nebo značky vybraných výrobků nebyli neodůvodněně zvýhodněni či znevýhodněni v hospodářské soutěži. Ekomodulace přitom nepředstavuje neodůvodněné zvýhodnění či znevýhodnění v hospodářské soutěži.

(3) Provozovatel kolektivního systému je povinen uzavřít smlouvu o kolektivním plnění pro všechny vybrané výrobky uváděné výrobcem na trh v rozsahu svého oprávnění k provozování kolektivního systému, pokud o uzavření této smlouvy výrobce projeví zájem a nemá vůči provozovateli kolektivního systému nesplněné splatné dluhy. Projeví-li zájem o uzavření smlouvy o kolektivním plnění výrobce, proti němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, je provozovatel kolektivního systému oprávněn tuto skutečnost zohlednit v podmínkách smlouvy o kolektivním plnění.

(4) Vzor smlouvy o kolektivním plnění včetně sazeb pro výpočet jakýchkoliv peněžitých plnění na základě této smlouvy je provozovatel kolektivního systému povinen zveřejnit na svých internetových stránkách nejpozději v den, kdy takový vzor smlouvy poprvé použije.

(5) Provozovatel kolektivního systému je povinen do 30 dnů ode dne rozhodnutí valné hromady nebo přijetí rozhodnutí per rollam předložit ministerstvu

(6) Provozovatel kolektivního systému je dále povinen

(1) Výrobce, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému, je povinen

(2) Výrobce smí uzavřít smlouvu o kolektivním plnění pro vybrané výrobky, které uvádí na trh, pouze s jedním provozovatelem kolektivního systému, pokud jde o

(3) Výrobce, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému pro určitý druh vybraných výrobků, může podat výpověď ze smlouvy o kolektivním plnění uzavřené s provozovatelem kolektivního systému pouze jednou ročně. Výrobce je povinen doručit výpověď smlouvy o kolektivním plnění provozovateli kolektivního systému nejpozději do 30. září kalendářního roku, ve kterém má být smluvní vztah ukončen.

(1) Provozovatel kolektivního systému zajišťuje provoz a financování kolektivního systému na základě příspěvků výrobců, se kterými uzavřel smlouvu o kolektivním plnění. Příspěvky jsou stanoveny provozovatelem kolektivního systému v závislosti na typu, hmotnosti, objemu a ekomodulaci vybraných výrobků, které výrobce uvádí na trh.

(2) Provozovatel kolektivního systému nesmí rozdělovat zisk nebo jiné vlastní zdroje. Rozhodnutí učiněné s tím v rozporu nevyvolává právní účinky.

(3) Peněžní prostředky získané z příspěvků výrobců podle odstavce 1 a výnosy z nich smí provozovatel kolektivního systému použít výhradně k financování zajišťování činností podle § 40 odst. 1 písm. a) až c) a na tvorbu rezervy podle § 48.

(4) Provozovatel kolektivního systému je povinen hospodařit s peněžními prostředky získanými z příspěvků výrobců a s výnosy z nich odděleně od jakýchkoliv jiných peněžních prostředků a tak, aby byla zajištěna kontrolovatelnost nakládání s nimi.

(5) Provozovatel kolektivního systému je povinen zabezpečit, aby výše peněžních příspěvků stanovovaných výrobcům za účelem zajištění kolektivního plnění nepřesahovala náklady nezbytné na poskytování služeb nakládání s výrobky s ukončenou životností hospodárným způsobem, přičemž hospodárnost provozovatel kolektivního systému realizuje způsobem umožňujícím kontrolu ze strany ministerstva. Provozovatel kolektivního systému zašle ministerstvu zprávu o plnění této povinnosti za uplynulý kalendářní rok vyhotovenou jeho kontrolním orgánem nejpozději do 6 měsíců od skončení tohoto kalendářního roku.

(1) Provozovatel kolektivního systému v případě, že se vybraný výrobek nestane na území České republiky odpadem, vrátí obdržený příspěvek výrobce na zajištění nakládání s tímto výrobkem po ukončení jeho životnosti osobě, která prokáže, že vybraný výrobek po uvedení na trh v České republice dodala do jiného členského státu nebo vyvezla do jiného než členského státu. Není-li touto osobou výrobce, může provozovatel kolektivního systému vyžadovat doložení souhlasu výrobce s vrácením příspěvku.

(2) Požádat o vrácení příspěvku lze nejpozději do konce února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byl příspěvek uhrazen, jinak právo na vrácení příspěvku zaniká.

(3) Osoba, která žádá o vrácení příspěvku, je povinna poskytnout provozovateli kolektivního systému součinnost nezbytnou k ověření podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku a umožnit mu, aby provedl ověření splnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku, a to přímo nebo prostřednictvím auditora. Účelně vynaložené náklady na toto ověření je osoba, která žádá o vrácení příspěvku, povinna uhradit provozovateli kolektivního systému pouze v případě, že ověření prokázalo nesplnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku.

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen vytvořit rezervu určenou na krytí budoucích nákladů na kolektivní plnění povinností výrobců, zohledňující finanční rizika s tím spojená, jejímž cílem je zajistit kontinuitu a dostupnost poskytování služeb ze strany provozovatele kolektivního systému (dále jen „rezerva“).

(2) Provozovatel kolektivního systému vytváří rezervu ukládáním peněžních prostředků na zvláštní vázaný účet vedený v České republice u banky nebo u pobočky zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie. Úroky z peněžních prostředků rezervy jsou její součástí.

(6) Údaje o stavu a čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu uvádí provozovatel kolektivního systému v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

(4) Nedosažení minimální výše rezervy stanovené v odstavci 3 je přípustné za podmínky, že

(3) Provozovatel kolektivního systému rezervu vytváří a v případě jejího čerpání doplňuje tak, aby po uplynutí 5 let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému dosahovala její výše k poslednímu dni každého účetního období nejméně 50 % celkových nákladů provozovatele kolektivního systému podle schválené účetní závěrky za předcházející účetní období. Do nákladů provozovatele kolektivního systému se pro účely tohoto ustanovení nezapočítávají zaplacená daň z příjmů a náklady na tvorbu rezervy.

(5) Peněžní prostředky, které tvoří rezervu, mohou být použity pouze za účelem zajištění kolektivního plnění povinností výrobců, s nimiž provozovatel kolektivního systému uzavřel smlouvu o kolektivním plnění. Peněžní prostředky rezervy nejsou součástí majetkové podstaty provozovatele kolektivního systému podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí a exekucí.

(5) V případě uzavření smlouvy podle odstavce 1 písm. d) mají obě smluvní strany povinnost převedené množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností uvést v evidenci podle § 50 odst. 1 písm. e) a v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

(4) Ve smlouvě podle odstavce 1 písm. d) musí být uvedeno,

(3) Smluvní strany smlouvy podle odstavce 1 jsou povinny předložit stejnopis nebo úředně ověřenou kopii této smlouvy ministerstvu do 30 dnů ode dne jejího uzavření; postačí, splní-li tuto povinnost jedna ze smluvních stran.

(2) Smlouvu podle odstavce 1 písm. d) lze uzavřít pouze, pokud provozovatel kolektivního systému na straně nabyvatele je oprávněn k zajišťování kolektivního plnění povinností výrobců pro vybrané výrobky dané skupiny.

(1) Provozovatel kolektivního systému může uzavřít s jedním nebo více provozovateli kolektivních systémů pro tentýž druh vybraných výrobků písemnou smlouvu o

(2) Jde-li o kolektivní systém výrobců baterií nebo akumulátorů, zahrnuje evidence podle odstavce 1 písm. a) rovněž ty výrobce, pro které zajišťuje plnění povinností na základě smluv podle § 84 odst. 3 s provozovateli kolektivních systémů výrobců elektrozařízení.

(3) Zajišťuje-li provozovatel kolektivního systému výrobců elektrozařízení kolektivní plnění povinností zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních elektrozařízení pocházejících z domácností, která byla uvedena na trh do dne 13. srpna 2005, vede v rámci evidence podle odstavce 1 písm. d) údaje o množství těchto elektrozařízení zjištěné na základě rozboru reprezentativního vzorku zpětně odebraných elektrozařízení.

(4) Zajišťuje-li osoba podle odstavce 1 písm. c) zpětný odběr, přepravu, zpracování či jiné nakládání se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností pro provozovatele kolektivního systému a současně pro jiného výrobce nebo provozovatele kolektivního systému, je povinna vykázat údaje týkající se výrobku s ukončenou životností pouze jednou tak, aby nedocházelo ke zdvojování údajů.

(5) Provozovatel kolektivního systému je povinen poskytnout ministerstvu na jeho vyžádání údaje z evidencí podle odstavce 1.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a způsob vedení evidencí.

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen vést evidenci

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsah roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností.

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen zpracovat roční zprávu o výrobcích s ukončenou životností za všechny výrobce, s nimiž má uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění, a tuto zprávu do 30. června následujícího roku zaslat ministerstvu.

(2) Součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností je přehled hospodaření provozovatele kolektivního systému v uplynulém kalendářním roce.

(3) Součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností jsou informace o hmotnosti vybraných výrobků uvedených na trh v uplynulém kalendářním roce každým jednotlivým výrobcem, který má s provozovatelem kolektivního systému uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění. U elektrozařízení jsou tyto údaje dále rozděleny podle jednotlivých skupin elektrozařízení a u pneumatik podle jednotlivých skupin pneumatik; u baterií nebo akumulátorů jsou rozděleny podle toho, zda se jedná o přenosné, průmyslové nebo automobilové baterie nebo akumulátory.

(4) Součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností je seznam provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, pokud provozovatel kolektivního systému zajišťuje plnění povinností těchto provozovatelů solárních elektráren podle § 72 odst. 1.

(5) Pro zveřejnění souhrnných údajů získaných z ročních zpráv o výrobcích s ukončenou životností se § 30 použije obdobně.

(6) Informace zaslané podle odstavců 2 a 3 tvoří obchodní tajemství provozovatele kolektivního systému.

(5) Výrobci a osoby uvedené v § 50 odst. 1 písm. c) jsou povinni poskytnout provozovateli kolektivního systému nezbytnou součinnost za účelem splnění jeho povinnosti stanovené v odstavcích 2 a 3.

(4) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajistit ověření podle odstavců 2 a 3 v každém kalendářním roce, ve kterém je oprávněn k provozování kolektivního systému. Zprávu o ověření účetní závěrky podle odstavce 1 a zprávu či zprávy o ověření podle odstavců 2 a 3 je provozovatel kolektivního systému povinen ministerstvu zaslat nejpozději do 6 měsíců od skončení ověřovaného období.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou minimální rozsah ověření podle odstavce 2 písm. a) a odstavce 3.

(2) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajistit, aby auditor provedl ověření

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen mít řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku ověřenou auditorem.

(3) Provozovatel kolektivního systému je dále povinen zajistit, aby auditor ověřil správnost a úplnost údajů o množství výrobků s ukončenou životností, které byly zpětně odebrány, svezeny, zpracovány nebo s nimiž bylo jiným způsobem nakládáno, včetně údajů o způsobu nakládání s těmito výrobky s ukončenou životností, vykázaných provozovateli kolektivního systému osobami uvedenými v § 50 odst. 1 písm. c).

(1) Kontrolu nad činností provozovatele kolektivního systému provádí ministerstvo. V rámci kontroly nad činností provozovatele kolektivního systému je ministerstvo oprávněno kontrolovat rovněž plnění povinností a dodržování podmínek stanovených tímto zákonem společníkům provozovatele kolektivního systému. Provozovatel kolektivního systému je na vyžádání povinen předložit opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, ne starší než 15 dní.

(2) Zjistí-li ministerstvo v činnosti provozovatele kolektivního systému nedostatky, podle závažnosti a povahy zjištěného nedostatku může uložit provozovateli kolektivního systému, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu.

(3) Nedostatkem v činnosti provozovatele kolektivního systému se rozumí porušení povinnosti nebo nedodržení podmínek, které tento zákon stanoví provozovateli kolektivního systému, společníkům provozovatele kolektivního systému nebo výrobcům, kteří plní danou povinnost v kolektivním systému, nebo porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(4) Zjistí-li ministerstvo, že provozovatel kolektivního systému nebo společník provozovatele kolektivního systému přestal splňovat některou z podmínek podle § 35 odst. 2 a 3 nutných pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému, s výjimkou podmínek podle § 35 odst. 2 písm. h) až j), uloží provozovateli kolektivního systému, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu.

(5) Za závažné porušení povinnosti provozovatele kolektivního systému se považuje zejména

(7) Účastníkem řízení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze provozovatel kolektivního systému.

(6) Pokud se provozovatel kolektivního systému rozhodne, že jej nadále nebude provozovat, je povinen bezodkladně podat žádost o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému. Ministerstvo na základě této žádosti rozhodne o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému nejdříve 30 dní poté, co mu provozovatel kolektivního systému prokázal, že o zamýšleném ukončení činnosti informoval nejméně 6 měsíců předem výrobce, s nimiž uzavřel smlouvu o kolektivním plnění, obce, s nimiž uzavřel smlouvu o využití systému nakládání s komunálním odpadem stanoveného obcí, a další osoby, které pro provozovatele kolektivního systému zajišťují zpětný odběr nebo zpracování výrobků s ukončenou životností.

(8) Po zániku oprávnění k provozování kolektivního systému nesmí právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, převést žádné peněžní prostředky ani jiný majetek na své společníky, s výjimkou toho, co nebylo převedeno podle § 56.

(1) Oprávnění k provozování kolektivního systému zaniká dnem

(2) Ministerstvo rozhodne o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému, pokud

(3) Ministerstvo průmyslu a obchodu zašle své vyjádření do 15 dnů ode dne obdržení podkladů ve věci podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2. Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu je podkladem pro rozhodnutí ministerstva. Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu nezašle své vyjádření ve stanovené lhůtě, může ministerstvo vydat rozhodnutí bez jeho vyjádření.

(4) V řízení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému z důvodů podle odstavce 2 písm. c) ministerstvo zohlední důvody, které k porušení povinností vedly, zda se jedná o opakované porušení téže povinnosti, popřípadě další okolnosti, za nichž k porušení povinnosti došlo. Porušením povinnosti se pro účely tohoto ustanovení rozumí porušení povinnosti, kterou tento zákon stanoví provozovateli kolektivního systému, společníkům provozovatele kolektivního systému, nebo porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(3) Nelze-li peněžní prostředky převést v souladu s odstavcem 1 z důvodu, že výrobce neuzavřel smlouvu o kolektivním plnění s provozovatelem kolektivního systému, převede právnická osoba odpovídající část peněžních prostředků do 180 dnů ode dne, kdy její oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, výrobci, který se rozhodl plnit povinnosti dle tohoto zákona v individuálním systému, a je zapsán v Seznamu výrobců. V případě zbývajících nerozdělených peněžních prostředků se tyto peněžní prostředky převedou do 180 dnů ode dne uplynutí lhůty podle věty první poměrně jednotlivým provozovatelům kolektivních systémů zajištujících povinnosti pro ty druhy a skupiny vybraných výrobků, které zajišťovala právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo.

(5) V případě přeměny provozovatele kolektivního systému, v jejímž důsledku oprávnění k provozování kolektivního systému zaniká, se odstavec 4 použije obdobně.

(4) Návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku nemůže být podán dříve, než budou splněny povinnosti stanovené v odstavcích 1 a 3. Ministerstvo vydá po doložení splnění těchto povinností na žádost právnické osoby podle věty první osvědčení o jejich splnění, které je povinnou součástí návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.

(2) Povinnost stanovenou v odstavci 1 musí právnická osoba splnit do 180 dnů ode dne, kdy její oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, a to způsobem, který schválí ministerstvo na návrh této právnické osoby; ministerstvo rovněž poskytne této právnické osobě informace o tom, s kterými provozovateli kolektivních systémů a pro jaké množství vybraných výrobků s ukončenou životností jednotlivé osoby uzavřely smlouvu o kolektivním plnění ve smyslu odstavce 1.

(1) Právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, je povinna převést všechny dosud nevyužité peněžní prostředky získané z příspěvků výrobců včetně výnosů z nich a prostředky tvořící rezervu provozovateli kolektivního systému, který plnění povinností těchto výrobců převzal. Je-li více takových provozovatelů kolektivních systémů, převede se každému z nich poměrná část těchto peněžních prostředků, která odpovídá poměru příspěvků uhrazených za výrobky uvedené na trh za období posledních 24 měsíců přede dnem zániku oprávnění provozovatele kolektivního systému každým výrobcem, který měl ke dni zániku oprávnění s provozovatelem kolektivního systému, jehož oprávnění zaniklo, uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění. Provozovatel kolektivního systému, který převzal plnění povinností výrobců, není oprávněn po těchto výrobcích vyžadovat opětovnou úhradu příspěvků za výrobky jimi uvedené na trh do dne zániku oprávnění provozovatele kolektivního systému, s nímž měl výrobce před převzetím povinností uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění.

(6) Zaniká-li oprávnění k provozování kolektivního systému účinností smlouvy o převodu nebo pachtu obchodního závodu provozovatele kolektivního systému a nebude-li splněna povinnost převést peněžní prostředky ve lhůtě podle odstavce 2 nebo 3, smlouva se od počátku ruší.

(3) Rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému pro solární panely obsahuje údaj o tom, že oprávnění je vydáno pouze pro zajišťování plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013; ustanovení § 37 odst. 3 písm. a) a b) se nepoužije.

(2) Předmětem činnosti provozovatele kolektivního systému, jemuž bylo vydáno oprávnění k provozování kolektivního systému pro solární panely podle odstavce 1 (dále jen „provozovatel kolektivního systému pro solární panely“), smí být pouze činnost podle § 40 odst. 2.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsahové náležitosti a rozsah roční zprávy.

(6) Údaje z evidencí podle § 50 odst. 1 je provozovatel kolektivního systému pro solární panely povinen zpracovat v podobě roční zprávy o plnění povinností provozovatelů solárních elektráren podle § 72 odst. 1 za uplynulý kalendářní rok a tuto zprávu zaslat do 30. června ministerstvu.

(5) Provozovatel kolektivního systému pro solární panely má povinnosti, které tento zákon stanoví výrobci elektrozařízení pro zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních elektrozařízení ve vztahu k odpadním solárním panelům, pro které uzavřel smlouvu podle § 72 odst. 1.

(4) V případě provozovatele kolektivního systému pro solární panely se ustanovení § 44 odst. 1 až 4, § 46 odst. 1 věty první, § 50 odst. 1, § 55 odst. 5 a § 56 použijí obdobně s tím, že se rozumí

(1) Oprávnění k provozování kolektivního systému pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 lze vydat žadateli, jehož společníci nesplňují podmínky stanovené v § 35 odst. 2 písm. b) až d) a h), jestliže žadatel hodlá zajišťovat pouze plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, podle § 72 odst. 1.

(1) Každé elektrozařízení se zařadí do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou podskupiny elektrozařízení, které spadají do skupin elektrozařízení uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(1) Výrobce elektrozařízení uvedený v § 3 odst. 1 písm. m) bodě 4 je povinen určit si za účelem plnění povinností stanovených tímto zákonem pověřeného zástupce podle § 11.

(2) Osoba usazená v jiném členském státě, která není současně usazena v České republice a prostřednictvím jiných dodavatelů uvádí na trh elektrozařízení, si může určit svého pověřeného zástupce podle § 11. Tato osoba je povinna informovat své odběratele o určení, změně a odvolání pověřeného zástupce.

(3) Osoba usazená v České republice, která dodává elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku³) přímo konečným uživatelům v jiném členském státě, je povinna v souladu s právními předpisy tohoto členského státu určit si na základě písemného pověření svého pověřeného zástupce za účelem plnění povinností ve vztahu k tomuto elektrozařízení vyplývajících z právních předpisů tohoto členského státu.

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen zajistit, aby při uvedení na trh bylo elektrozařízení označeno pro účely zpětného odběru stanoveným grafickým symbolem. Není-li možné elektrozařízení takto označit vzhledem k jeho velikosti nebo funkci, označí se grafickým symbolem obal, návod k použití a záruční list elektrozařízení.

(2) Výrobce elektrozařízení zajistí, aby z označení elektrozařízení bylo patrné, že elektrozařízení bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen

(2) Za účelem splnění povinností podle odstavce 1 písm. a) a c) je výrobce elektrozařízení určených k použití v domácnostech povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru

(3) Výrobce solárních panelů zajistí zpětný odběr solárních panelů, které jsou součástí solárních elektráren s celkovým instalovaným výkonem do 30 kWp, prostřednictvím sítě míst zpětného odběru o dostatečné četnosti a dostupnosti. Tyto podmínky se považují za splněné, pokud nejpozději k 31. prosinci 2024 je zřízeno alespoň jedno veřejné místo zpětného odběru, kde jsou takové solární panely odebírány, v každé obci, městském obvodě nebo městské části s počtem více než 10 000 obyvatel, ve kterých se nachází alespoň jedna solární elektrárna s celkovým instalovaným výkonem do 30 kWp.

(1) Poslední prodejce elektrozařízení zajistí, aby konečný uživatel měl při nákupu elektrozařízení možnost bezplatně odevzdat ke zpětnému odběru odpadní elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, a to ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.

(2) Poslední prodejce elektrozařízení určených k použití v domácnostech dále zajistí, aby konečný uživatel měl možnost odevzdat bezplatně ke zpětnému odběru odpadní elektrozařízení pocházející z domácností, u něhož žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, bez ohledu na výrobní značku a bez vázání na nákup zboží, v místě prodeje nového elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti po celou provozní dobu, jestliže velikost prodejní plochy určené k prodeji elektrozařízení je alespoň 400 m².

(3) Poslední prodejce elektrozařízení je povinen písemně informovat konečného uživatele o možnostech zpětného odběru podle odstavců 1 a 2. Jsou-li odpadní elektrozařízení zpětně odebírána v místě prodeje nového elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti, je poslední prodejce povinen označit tato místa viditelně a čitelně informací o možnosti odevzdání odpadních elektrozařízení.

(4) Poslední prodejce elektrozařízení určených k použití v domácnostech, u kterého výrobce nezřídil veřejné místo zpětného odběru a který nemá povinnost zajistit zpětný odběr odpadních elektrozařízení podle odstavce 1 nebo 2, je povinen umístit viditelně a čitelně ve svém prodejním místě informaci o tom, kde lze odpadní elektrozařízení pocházející z domácností odevzdat ke zpětnému odběru na území obce, městské části nebo městského obvodu podle místa prodeje. Pokud se na jejich území místo zpětného odběru nenachází, informuje o místě zpětného odběru v nejbližší obci, městské části nebo městském obvodě od svého místa prodeje.

(5) Poslední prodejce je povinen předat bez zbytečného odkladu odpadní elektrozařízení do systému zpětného odběru nebo zpracovateli odpadních elektrozařízení.

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen umožnit oddělené soustřeďování zpětně odebraných odpadních elektrozařízení za účelem jejich přípravy k opětovnému použití v jím určeném místě zpětného odběru.

(2) Opatření v místech zpětného odběru podle odstavce 1 se týkají zejména odpadních elektrozařízení, která byla odevzdána ke zpětnému odběru jako funkční a se všemi součástmi potřebnými pro použití elektrozařízení ke stejnému účelu, k jakému bylo původně určeno. Tím není dotčeno právo výrobce stanovit konkrétní podmínky a kritéria pro určení, zda zpětně odebrané odpadní elektrozařízení bude určeno k přípravě k opětovnému použití.

(4) Výrobce zajistí přednostně opětovné použití elektrozařízení jako celku, jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 3 a je-li to vhodné z hlediska zásad stanovených zákonem o odpadech pro uplatnění hierarchie odpadového hospodářství.

(3) Držitel zpětně odebraného elektrozařízení jej smí předat k opětovnému použití, jestliže

(5) Na osobu, která provádí přípravu odpadních elektrozařízení k opětovnému použití a uvádí výrobek do oběhu, se vztahují povinnosti výrobce elektrozařízení podle tohoto zákona.

(6) Odpadní elektrozařízení, které nebylo předáno k opětovnému použití za podmínek stanovených tímto zákonem, nepřestává být odpadem. Nedošlo-li k předání odpadního elektrozařízení k opětovnému použití do 1 roku od provedení přípravy k opětovnému použití, má výrobce povinnost zajistit jeho jiné využití nebo odstranění v souladu s tímto zákonem. Při tom upřednostní přípravu k opětovnému použití komponentů, konstrukčních nebo spotřebních dílů odpadního elektrozařízení tam, kde je to vhodné z hlediska zásad stanovených zákonem o odpadech pro uplatnění hierarchie odpadového hospodářství.

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen v rámci svého systému zajistit

(2) Odpadní elektrozařízení může být převezeno přes hranice ke zpracování v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími přepravu odpadů¹⁴) a se zákonem o odpadech. Odpadní elektrozařízení, která byla zpětně odebrána v České republice a vyvezena ke zpracování v souladu s ustanovením věty první do země, která není členským státem, lze zahrnout do plnění požadavků na zajištění minimální úrovně využití podle odstavce 1 písm. c), je-li prokázáno, že zpracování a využití proběhlo za podmínek rovnocenných požadavkům stanoveným tímto zákonem.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob výpočtu úrovně využití odpadních elektrozařízení pro účely plnění povinnosti stanovené v odstavci 1 písm. c).

(3) Výrobce elektrozařízení poskytne zpracovatelům odpadních elektrozařízení bezplatně veškeré informace, které jsou nutné ke zpracování odpadního elektrozařízení včetně přípravy k opětovnému použití, především údaje o obsažených konstrukčních částech a materiálech, nebezpečných látkách, možnostech opětovného použití elektrozařízení a recyklace odpadního elektrozařízení, popřípadě způsobu jejich odstranění. Tyto informace výrobce elektrozařízení poskytne pro každý typ nového elektrozařízení do jednoho roku od data uvedení výrobku na trh. Informace poskytne v návodech na použití nebo na technickém nosiči dat nebo prostředky komunikace na dálku³).

(1) Zpracovávat odpadní elektrozařízení je oprávněn pouze zpracovatel odpadních elektrozařízení. Slouží-li zařízení ke zpracování odpadních elektrozařízení výhradně k přípravě k opětovnému použití odpadních elektrozařízení, nevztahují se na zpracovatele odpadních elektrozařízení povinnosti podle odstavce 2 písm. b) a c) a povinnosti podle § 18 a § 95 odst. 4 zákona o odpadech.

(2) Zpracovatel odpadních elektrozařízení je kromě povinností stanovených zákonem o odpadech povinen

(3) Povolení provozu zařízení ke zpracování odpadních elektrozařízení musí obsahovat

(4) Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčeny povinnosti zpracovatele odpadních elektrozařízení stanovené jinými právními předpisy pro zacházení s látkami, které poškozují ozonovou vrstvu, a s fluorovanými skleníkovými plyny¹⁵).

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou

(1) Je-li elektrozařízení uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005, je výrobce elektrozařízení povinen financovat zpětný odběr a následné zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení pocházejícího z domácností, pokud jde o elektrozařízení, jehož je výrobcem podle tohoto zákona.

(2) Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, jsou k zajištění zpětného odběru a následného zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení pocházejícího z domácností výrobci elektrozařízení povinni vytvořit jeden nebo více kolektivních systémů, do kterých všichni výrobci elektrozařízení, kteří jsou podnikateli v okamžiku vzniku příslušných nákladů, přispívají poměrně podle jejich podílu na trhu v dané skupině elektrozařízení.

(1) Financování zpětného odběru a následného zpracování, využití a odstranění elektrozařízení nepocházejícího z domácností zajistí,

(2) Výrobce elektrozařízení a konečný uživatel, který není spotřebitelem, mohou nejpozději při dodání nového elektrozařízení konečnému uživateli uzavřít písemnou formou dohodu o zajištění financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení nepocházejícího z domácností odchylně od způsobu stanoveného v odstavci 1 písm. a). Ostatní ustanovení tohoto zákona zůstávají takovou dohodou nedotčena. Informaci o uzavření dohody a základních dohodnutých podmínkách financování zašle výrobce elektrozařízení ministerstvu jako součást roční zprávy za kalendářní rok, v němž byla tato dohoda uzavřena.

(5) Provozovatel kolektivního systému uloží veškeré příspěvky podle odstavce 1 včetně výnosů z nich na zvláštní účet vedený v České republice u banky nebo pobočky zahraniční banky se sídlem v členském státě Evropské unie. Přehled o stavu tohoto účtu je součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností nebo roční zprávy o plnění povinností provozovatelů solárních elektráren podle § 57 odst. 6. Peněžní prostředky na zvláštním účtu mohou být před jejich použitím v souladu s odstavcem 4 dočasně investovány.

(4) S peněžními prostředky získanými z příspěvků podle odstavce 1 včetně výnosů z nich je provozovatel kolektivního systému povinen hospodařit odděleně od jiných peněžních prostředků a tak, aby byla zajištěna kontrolovatelnost nakládání s nimi. Tyto peněžní prostředky a výnosy z nich mohou být použity výhradně na zajištění financování předání ke zpracování, využití a odstranění těch odpadních solárních panelů, na které byly určeny. Křížové financování mezi činností nakládání s odpadními solárními panely uvedenými na trh do dne 1. ledna 2013 a ostatními činnostmi provozovatele kolektivního systému není přípustné. Pro převedení peněžních prostředků a výnosů z nich v případě ukončení činnosti provozovatele kolektivního systému se použije obdobně § 56, pokud jde o kolektivní systém, který převezme plnění povinností provozovatele solární elektrárny podle odstavce 1.

(3) Při zajišťování plnění povinností podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení tohoto zákona o povinnostech provozovatele kolektivního systému při zajišťování kolektivního plnění povinností výrobců.

(2) Po zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních solárních panelů v rozsahu jedné třetiny celkové hmotnosti všech solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 a instalovaných v solární elektrárně předloží provozovatel kolektivního systému provozovateli solární elektrárny průběžné finanční vypořádání, ve kterém uvede přehled nákladů spojených se splněním těchto povinností na jedné straně a poměrnou výši peněžních příspěvků přijatých od provozovatele solární elektrárny včetně výnosů z nich, pokud jich bylo dosaženo, na straně druhé. Případný rozdíl mezi sebou provozovatel kolektivního systému a provozovatel solární elektrárny vypořádají do 1 měsíce od předložení průběžného finančního vypořádání. Stejným způsobem provedou provozovatel kolektivního systému a provozovatel solární elektrárny následující průběžné finanční vypořádání po zajištění splnění povinností podle věty první v rozsahu dvou třetin celkové hmotnosti všech solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 a instalovaných v solární elektrárně, stejně tak závěrečné finanční vypořádání po úplném zajištění splnění těchto povinností.

(1) Pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 zajistí předání ke zpracování, využití a odstranění odpadních solárních panelů provozovatel solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí, prostřednictvím provozovatele kolektivního systému, který je k zajišťování plnění těchto povinností oprávněn. Splnění těchto povinností zajistí provozovatel solární elektrárny prostřednictvím příspěvků k těmto účelům uhrazeným, na základě smlouvy uzavřené s provozovatelem kolektivního systému.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou výčet investičních nástrojů, do kterých lze dočasně investovat peněžní prostředky získané z příspěvků podle odstavce 1 a výnosy z nich.

(2) Odděleně uváděné náklady podle odstavce 1 nesmějí převýšit náklady známé výrobci elektrozařízení v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů v případě, že náklady výrobci elektrozařízení vzniknou až po tomto okamžiku. Plní-li výrobce elektrozařízení povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému, určí se náklady známé výrobci elektrozařízení v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh podle výše příspěvku hrazeného provozovateli kolektivního systému podle § 46 odst. 1.

(1) Výrobce elektrozařízení, distributor a poslední prodejce jsou povinni při prodeji nového elektrozařízení uvádět odděleně od ceny elektrozařízení náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení, které připadají na jeden kus nového elektrozařízení nebo jeden kilogram nových elektrozařízení, a to zejména formou samostatného údaje na daňovém dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty.

(3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti posledního prodejce podle cenových předpisů¹⁶).

(2) Odstavec 1 písm. a) a b) a odstavec 3 se nepoužijí, pokud držitel přepravovaného použitého elektrozařízení prokáže, že k přepravě dochází v rámci smluvního vztahu mezi podnikateli a že

(1) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní nebo přes ni je jejich držitel povinen prokázat na výzvu celního úřadu nebo inspekce, že přepravovaná použitá elektrozařízení nejsou odpadem. Za tímto účelem je držitel přepravovaných použitých elektrozařízení povinen zajistit, aby při přepravě byly celním úřadům nebo inspekci k dispozici

(3) Ke každému jednotlivému kusu přepravovaného použitého elektrozařízení musí být vypracována dokumentace, která prokazuje, že byla ověřena jeho funkčnost a zjištěna přítomnost nebezpečných látek. Doklad o ověření funkčnosti použitého elektrozařízení nesmí být starší než 6 měsíců. V případě důvodných pochybností o funkčnosti přepravovaných použitých elektrozařízení jsou celní úřad nebo inspekce oprávněny jejich držitele vyzvat, aby funkčnost elektrozařízení na vlastní náklady prokázal.

(4) Odstavec 1 písm. a) a b) a odstavec 3 se dále nepoužijí v případě, že povaha a množství přepravovaných použitých elektrozařízení prokazují, že mají sloužit výhradně k soukromému nebo osobnímu použití osob, které je přepravují, nebo jejich rodinných příslušníků nebo mají sloužit jako dar.

(5) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní nebo přes ni musí být zajištěna ochrana elektrozařízení před poškozením v průběhu přepravy, nakládky a vykládky, zejména prostřednictvím dostatečných obalů a vhodného uspořádání nákladu.

(6) Přepravované použité elektrozařízení se považuje za odpadní elektrozařízení a jeho přeprava za nedovolenou přepravu odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o přepravě odpadů⁸),

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba nesmí uvádět na trh nebo do oběhu

(2) Zákaz stanovený v odstavci 1 písm. b) se nevztahuje na přenosné baterie nebo akumulátory, které jsou určené pro použití v

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která uvedla po 26. září 2008 na trh baterie nebo akumulátory, na které se vztahuje zákaz podle odstavce 1, musí zajistit stažení těchto baterií nebo akumulátorů z trhu. To neplatí, pokud jde o

(4) Baterie nebo akumulátory, na které se vztahuje zákaz podle odstavce 1, avšak není vyžadováno jejich stažení z trhu podle odstavce 3, mohou být uváděny do oběhu až do vyčerpání zásob.

(1) Výrobce baterií nebo akumulátorů je povinen na požádání předložit České obchodní inspekci technickou dokumentaci prokazující, že byly dodrženy podmínky stanovené v § 78 odst. 1.

(2) Distributor baterií nebo akumulátorů, včetně baterií nebo akumulátorů zabudovaných do elektrozařízení nebo jiných výrobků, je povinen na požádání předložit orgánům provádějícím kontrolu podle tohoto zákona technickou dokumentaci prokazující, že byly dodrženy podmínky stanovené v § 78 odst. 1.

(3) Výrobce, který dováží baterie nebo akumulátory, nebo deklarant, je povinen dodržení podmínek stanovených v § 78 odst. 1 prokázat celnímu úřadu. Dodržení těchto podmínek se celnímu úřadu prokazuje předložením technické dokumentace.

(1) Výrobce baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit, aby při uvádění na trh

(2) Ministerstvo vyhláškou

(1) Výrobce elektrozařízení nebo jiných výrobků, které vyžadují zabudování baterií nebo akumulátorů, je povinen tyto výrobky navrhovat tak, aby z nich mohl použité nebo odpadní baterie nebo akumulátory snadno a bezpečně vyjmout konečný uživatel, popřípadě kvalifikovaný profesionál nezávislý na výrobci.

(2) K elektrozařízením nebo jiným výrobkům, v nichž jsou zabudovány baterie nebo akumulátory, je výrobce povinen připojit návod, jak může baterie nebo akumulátory bezpečně vyjmout konečný uživatel nebo kvalifikovaný profesionál nezávislý na výrobci, včetně informace o typu zabudovaných baterií nebo akumulátorů. Výrobce, distributor a poslední prodejce jsou povinni zajistit, aby byl tento návod předáván společně s výrobkem.

(3) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují na výrobce elektrozařízení nebo jiných výrobků, pro které je z důvodu bezpečnosti, výkonu, léčebných důvodů nebo z důvodu uchování údajů nezbytné zabezpečit nepřetržitou dodávku elektrického proudu vyžadující stálé spojení mezi elektrozařízením nebo jiným výrobkem a baterií nebo akumulátorem.

(1) Konečný uživatel smí předat přenosné baterie nebo akumulátory pouze na místo zpětného odběru nebo poslednímu prodejci podle § 88.

(2) Konečný uživatel smí předat odpadní automobilové nebo průmyslové baterie nebo akumulátory pouze na místo zpětného odběru nebo osobě oprávněné k jejich převzetí podle zákona o odpadech.

(1) Výrobce elektrozařízení, jehož součástí jsou zabudované nebo přiložené baterie nebo akumulátory, má povinnosti výrobce baterií nebo akumulátorů podle této hlavy. Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která uvedla na trh baterie nebo akumulátory samostatně před jejich zabudováním nebo přiložením k elektrozařízení, nemá povinnosti výrobce těchto baterií nebo akumulátorů stanovené pro zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních baterií nebo akumulátorů, jestliže tyto povinnosti má podle věty první výrobce elektrozařízení.

(2) Výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů zabudovaných do elektrozařízení nebo k nim přiložených plní své povinnosti stanovené pro zpětný odběr, zpracování a recyklaci ve vztahu k těmto bateriím nebo akumulátorům v kolektivním systému.

(3) Provozovatel kolektivního systému výrobců baterií nebo akumulátorů uzavře s provozovateli kolektivních systémů výrobců elektrozařízení smlouvy, jejichž předmětem je spolupráce při zajištění plnění povinností výrobců elektrozařízení se zabudovanými nebo přiloženými bateriemi nebo akumulátory, stanovených pro zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních baterií nebo akumulátorů. Tuto smlouvu uzavře s každým provozovatelem kolektivního systému výrobců elektrozařízení, který o uzavření smlouvy projeví zájem a nemá vůči němu nesplněné splatné dluhy, a to za stejných podmínek jako s ostatními provozovateli kolektivních systémů.

(4) V rámci systému zpětného odběru odpadních elektrozařízení mohou být odebírány odpadní baterie nebo akumulátory zabudované do elektrozařízení nebo k nim přiložené pouze za podmínky, že

(5) Odpadní baterie nebo akumulátory zabudované do elektrozařízení nebo k nim přiložené, které byly zpětně odebrány v rámci systému zpětného odběru odpadních elektrozařízení, musejí být po jejich vyjmutí v souladu s tímto zákonem předány ke zpracování pouze zpracovateli odpadních baterií nebo akumulátorů určenému provozovatelem kolektivního systému výrobců baterií nebo akumulátorů.

(1) Výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů je povinen

(2) Za účelem splnění povinností podle odstavce 1 je výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru v

(3) Náklady na zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů nesmějí být při prodeji nových přenosných baterií nebo akumulátorů uváděny odděleně.

(1) Výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit na vlastní náklady zpětný odběr odpadních automobilových baterií nebo akumulátorů od konečného uživatele nebo od provozovatele zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností, a to bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh, bez vazby na koupi nového výrobku a bez nároku na úplatu za tento odběr. V případě odpadních automobilových baterií nebo akumulátorů z vozidel, která jsou používána v rámci podnikání, tuto povinnost zajistí výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů na vlastní náklady nebo uzavřením dohody s konečným uživatelem o jiném způsobu financování.

(2) Za účelem splnění povinnosti podle odstavce 1 je výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů povinen zřídit nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru v každé obci pověřeným obecním úřadem a v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v každém městském obvodě nebo městské části.

(3) Výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v individuálním systému, není povinen poskytovat kauci podle § 31; to neplatí pro baterie nebo akumulátory s obsahem lithia.

(1) Výrobce průmyslových baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit zpětný odběr odpadních průmyslových baterií nebo akumulátorů stejného typu a určení, jaké uvedl na trh, a to bez ohledu na jejich chemické složení, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh a bez vazby na koupi nového výrobku. Tuto povinnost zajistí výrobce průmyslových baterií nebo akumulátorů na vlastní náklady nebo uzavřením dohody s konečným uživatelem o jiném způsobu financování.

(2) Výrobce průmyslových baterií nebo akumulátorů, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v individuálním systému, není povinen poskytovat kauci podle § 31. To neplatí pro průmyslové baterie nebo akumulátory s obsahem lithia, u kterých je výrobce povinen kauci poskytnout, s výjimkou výrobce vozidel, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem ve vztahu k trakčním bateriím v individuálním systému.

(1) Poslední prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů je povinen zpětně odebírat odpadní přenosné baterie nebo akumulátory od konečného uživatele přímo v prodejním místě po celou provozní dobu, bez nároku na úplatu za tento odběr, bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh a bez vazby na koupi nového výrobku, pokud

(2) Poslední prodejce, který prodává baterie nebo akumulátory a u kterého výrobce baterií nebo akumulátorů nezřídil místo zpětného odběru, je povinen umístit ve svých prodejních místech viditelně a čitelně informaci o možnosti odevzdání odpadních baterií nebo akumulátorů nebo o tom, kde lze odpadní baterie nebo akumulátory odevzdat ke zpětnému odběru na území obce, městské části nebo městského obvodu podle místa prodeje. Pokud se na jejich území místo zpětného odběru nenachází, informuje o místě zpětného odběru v nejbližší obci, městské části nebo městském obvodě od svého místa prodeje.

(8) Na základě povolení podle odstavce 6 může provozovatel zařízení určeného pro nakládání s odpady vymezeného v tomto povolení převzít odpadní přenosné baterie nebo akumulátory a provést jejich odstranění v souladu s tímto povolením i v případě, kdy mu takové nakládání s odpady neumožňuje povolení provozu zařízení. Žadatel je oprávněn odpadní přenosné baterie nebo akumulátory vymezené v povolení podle odstavce 6 do zařízení podle věty první předat.

(1) Výrobce baterií nebo akumulátorů je povinen v rámci svého systému na vlastní náklady zajistit

(2) Odpadní baterie nebo akumulátory nesmějí být spalovány nebo ukládány na skládky všech skupin. Tento zákaz se nevztahuje na odstranění odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů na základě povolení vydaného ministerstvem podle odstavce 6 a na spalování

(3) Odpadní baterie nebo akumulátory mohou být převezeny přes hranice ke zpracování a recyklaci v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími přepravu odpadů¹⁴) a se zákonem o odpadech. Odpadní baterie nebo akumulátory, které byly zpětně odebrány v České republice a vyvezeny ke zpracování a recyklaci v souladu s ustanovením věty první do země, která není členským státem, lze zahrnout do plnění povinností a dosahování účinnosti podle odstavce 1 písm. a), je-li prokázáno, že proces recyklace proběhl za podmínek rovnocenných požadavkům stanoveným tímto zákonem.

(4) Ministerstvo na žádost výrobce baterií nebo akumulátorů nebo na žádost provozovatele kolektivního systému výrobců baterií nebo akumulátorů povolí po přechodnou dobu odstranění odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů postupem uvedeným v žádosti. Povolení ministerstvo vydá, pokud žadatel prokáže, že

(5) Žádost podle odstavce 4 musí obsahovat

(6) Ministerstvo v povolení podle odstavce 4 vymezí

(7) Účastníky řízení podle odstavce 4 jsou žadatel a provozovatel zařízení určeného pro nakládání s odpady.

(3) Povolení provozu zařízení ke zpracování odpadních baterií nebo akumulátorů musí obsahovat podmínky nezbytné ke splnění požadavků podle odstavce 2 písm. a) až c).

(1) Zpracovávat odpadní baterie nebo akumulátory je oprávněn pouze zpracovatel odpadních baterií nebo akumulátorů.

(2) Zpracovatel odpadních baterií nebo akumulátorů je kromě povinností stanovených zákonem o odpadech povinen

(1) Každá pneumatika se zařadí do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

(2) Výrobce pneumatik plní povinnosti stanovené tímto zákonem pro zpětný odběr, využití a odstranění odpadních pneumatik, informování konečného uživatele a další povinnosti s tím související vždy společně pro všechny skupiny pneumatik.

(1) Výrobce protektorovaných pneumatik plní povinnosti výrobce pneumatik podle tohoto zákona pouze k protektorovaným pneumatikám, které před provedením protektorování pocházely ze zpětného odběru nebo byly dovezeny ze zahraničí, popřípadě k novým pneumatikám, které současně uvádí na trh.

(2) Výrobce protektorovaných pneumatik, který současně uvádí na trh nové pneumatiky, vede evidenci podle § 27 odst. 1 písm. a) zvlášť pro nové a pro protektorované pneumatiky podle odstavce 1.

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba smí předat protektorované pneumatiky k opětovnému použití, jestliže byly opotřebované části pneumatik obnoveny studenou nebo teplou metodou protektorování a splňují podmínky stanovené zákonem o odpadech, za nichž odpad přestává být odpadem.

(1) Výrobce pneumatik je povinen

(2) Za účelem splnění povinností podle odstavce 1 je výrobce pneumatik povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru

(3) V případě, že výrobce pneumatik nemá podle odstavce 2 povinnost zřídit v obci veřejné místo zpětného odběru, nebo tuto povinnost navzdory projevenému zájmu obce nesplnil, je obec oprávněna určit v rámci obecního systému odpadového hospodářství nastaveného touto obcí na svém území místo, kde mohou být odděleně soustřeďovány odpadní pneumatiky. Obec je v takovém případě oprávněna převzít odpadní pneumatiky od konečných uživatelů za podmínek stanovených zákonem o odpadech pro nakládání s komunálním odpadem.

(4) Výrobce pneumatik, který plní své povinnosti v individuálním systému, je ve výroční zprávě podle zákona o účetnictví, je-li vyhotovena, povinen uvést

(1) Výrobce pneumatik je povinen zajistit

(2) Odpadní pneumatiky nesmějí být odstraňovány spalováním nebo ukládáním na skládky všech skupin.

(3) Zpracovávat odpadní pneumatiky je oprávněn pouze zpracovatel odpadních pneumatik.

(1) Výrobce pneumatik, distributor a poslední prodejce jsou povinni při prodeji pneumatik uvádět odděleně od ceny pneumatiky náklady na zpětný odběr, zpracování a využití odpadních pneumatik, které připadají na 1 prodávanou pneumatiku nebo 1 kilogram prodávaných pneumatik, a to zejména formou samostatného údaje na daňovém dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty.

(2) Odděleně uváděné náklady podle odstavce 1 nesmějí převýšit náklady známé výrobci pneumatik v okamžiku uvedení pneumatiky na trh nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů v případě, že náklady výrobci pneumatik vzniknou až po tomto okamžiku. Plní-li výrobce pneumatik povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému, určí se náklady známé výrobci pneumatik v okamžiku uvedení pneumatiky na trh podle výše příspěvku hrazeného provozovateli kolektivního systému podle § 46 odst. 1.

(1) Při přepravě použitých pneumatik do České republiky, z ní nebo přes ni je jejich držitel povinen prokázat celnímu úřadu nebo inspekci, že přepravované pneumatiky nejsou odpadem. Za tímto účelem je povinen zajistit, aby při přepravě byly celním úřadům a inspekci k dispozici

(2) K přímému opětovnému použití mohou sloužit pouze přepravované použité pneumatiky, jejichž míra opotřebení umožňuje jejich použití jako výbavy vozidla při provozu na pozemních komunikacích v souladu s požadavky stanovenými právním předpisem upravujícím schvalování technické způsobilosti a technické podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích²⁰), a stáří pneumatiky není větší než 10 let. Pneumatiky nesmí vykazovat jakékoliv poškození. Celní úřad nebo inspekce jsou oprávněny zkontrolovat míru opotřebení přepravovaných pneumatik na vybraném vzorku zásilky.

(4) Přepravované použité pneumatiky se považují za odpad a jejich přeprava za nedovolenou přepravu odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o přepravě odpadů¹⁴) v případě, že

(3) Při přepravě použitých pneumatik do České republiky, z ní nebo přes ni musí být náklad zajištěn a uspořádán tak, aby nedošlo ke znehodnocení pneumatik pro opětovné použití.

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

(2) Pro účely této části se rozumí

(1) Pokud by převzetí vybraného vozidla s ukončenou životností, s výjimkou tříkolového motorového vozidla, obsahujícího všechny podstatné části osobou oprávněnou ke sběru vozidel s ukončenou životností bylo pro konečného uživatele zpoplatněno v důsledku toho, že má nulovou nebo zápornou tržní hodnotu, je výrobce vybraných vozidel povinen

(2) Ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 uzavře výrobce vybraných vozidel písemnou smlouvu s osobou oprávněnou ke sběru vozidel s ukončenou životností.

(3) Výrobce vybraných vozidel je povinen do 6 měsíců od uvedení každého nového typu vybraného vozidla na trh poskytnout zpracovatelům vozidel s ukončenou životností veškeré informace nezbytné pro demontáž a správné zpracování vybraného vozidla s ukončenou životností šetrné vůči životnímu prostředí, zejména s ohledem na obsažené nebezpečné látky, a to ve formě příruček, na technickém nosiči dat nebo prostřednictvím k tomuto účelu vytvořeného informačního systému. Tím není dotčena ochrana obchodního tajemství a průmyslového vlastnictví výrobce vybraných vozidel podle jiných právních předpisů²²).

(4) Výrobce vybraných vozidel je povinen při uvedení nového typu vybraného vozidla na trh zveřejnit a zpřístupnit formou propagačních materiálů konečným uživatelům informace o

(5) Výrobce systému vozidla, konstrukční části vozidla nebo samostatného technického celku vozidla²³) určených pro vybraná vozidla je povinen poskytovat zpracovatelům vybraných vozidel s ukončenou životností na jejich vyžádání přiměřené informace pro demontáž, skladování a zkoušky dílů, které lze opětovně použít. Tím není dotčena ochrana obchodního tajemství a průmyslového vlastnictví výrobce dílů používaných ve vybraných vozidlech podle jiných právních předpisů²²).

(1) Každý, kdo se zbavuje vozidla s ukončenou životností nebo jeho části, je smí předat pouze osobě oprávněné ke sběru vozidel s ukončenou životností. Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která provádí činnosti, jejichž výsledkem je vznik částí vozidel s ukončenou životností, může takto vzniklé části vozidel s ukončenou životností také předat přímo nebo prostřednictvím dopravce odpadu do zařízení určených pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu. Části vozidla s ukončenou životností, které jsou elektrozařízením, baterií nebo akumulátorem nebo pneumatikou, mohou být rovněž odevzdány v rámci zpětného odběru za podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Před předáním podle odstavce 1 je vlastník povinen umístit vozidlo s ukončenou životností nebo jeho podstatné části na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí nebo zdraví lidí a v případě veřejně přístupného místa nenaruší vzhled obce.

(3) Vlastník ostatního vozidla s ukončenou životností je povinen zpracovat ostatní vozidlo s ukončenou životností nebo jeho části v souladu se zákonem o odpadech a jinými právními předpisy na ochranu životního prostředí a veřejného zdraví⁷), pokud je k takovému způsobu nakládání s odpady oprávněn, nebo se ostatního vozidla s ukončenou životností či jeho části zbavit v souladu s odstavcem 1.

(4) Při předání vozidla s ukončenou životností osobě oprávněné ke sběru vozidel s ukončenou životností je předávající osoba povinna předložit průkaz totožnosti, osvědčení o registraci předávaného vozidla a plnou moc udělenou jeho vlastníkem, pokud jím není sama. To neplatí při předání odstaveného vozidla podle § 105 odst. 3 nebo vraku podle zákona o pozemních komunikacích.

(5) Nikdo nesmí bez povolení provozu zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností nebo bez smlouvy se zpracovatelem vozidel s ukončenou životností o zapůjčení vozidla s ukončenou životností držet nebo přechovávat více než 3 vybraná vozidla s ukončenou životností, která nejsou evidována v registru silničních vozidel v České republice, s výjimkou osob, které nabývají vozidla s ukončenou životností ze zákona nebo rozhodnutím správního orgánu. To neplatí, jde-li o historická vozidla²⁴), vozidla testovaná na historickou původnost²⁵) nebo vozidla starší 30 let, která jsou uchovávána pro sběratelské účely nebo pro účely registrace historického vozidla.

(1) Obecní úřad, v jehož správním obvodu se nachází odstavené vozidlo, bezodkladně vyzve vlastníka k jeho odstranění a současně tuto výzvu zveřejní na úřední desce. Není-li možné identifikovat odstavené vozidlo nebo jeho vlastníka, obecní úřad pouze zveřejní výzvu k odstranění odstaveného vozidla na úřední desce.

(2) V případě, že odstavené vozidlo bezprostředně ohrožuje životní prostředí nebo zdraví lidí, přemístí obecní úřad takové odstavené vozidlo na vybrané parkoviště a informaci o umístění vozidla uvede ve výzvě podle odstavce 1.

(3) Po marném uplynutí 1 měsíce od zveřejnění výzvy k odstranění odstaveného vozidla zajistí obecní úřad předání odstaveného vozidla osobě oprávněné ke sběru vozidel s ukončenou životností.

(4) Osoba pověřená obecním úřadem je v souvislosti s přemístěním odstaveného vozidla podle odstavce 2 nebo zajištěním jeho předání oprávněné osobě podle odstavce 3 oprávněna vstoupit na pozemek na dobu nezbytnou k provedení úkonu; vlastníci nebo uživatelé těchto pozemků jsou povinni osobě pověřené obecním úřadem vstup umožnit.

(5) Náklady spojené s postupem podle odstavců 2 a 3 je povinen uhradit obci vlastník odstaveného vozidla; to neplatí, pokud prokáže, že mu bylo vozidlo odcizeno. Při správě placení těchto nákladů se postupuje podle daňového řádu.

(1) K převzetí vozidla s ukončenou životností je oprávněn pouze provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Ke zpracování vozidel s ukončenou životností je oprávněn pouze zpracovatel vozidel s ukončenou životností. Zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností musí být vždy zároveň zařízením ke sběru vozidel s ukončenou životností.

(3) Zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností a zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností lze provozovat pouze na základě povolení provozu zařízení určeného pro nakládání s tímto druhem odpadu (dále jen „povolení provozu zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností“).

(4) Provozovatel zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností musí zajistit, aby s vozidly s ukončenou životností a jejich částmi bylo nakládáno na oddělených plochách, a musí vést oddělenou evidenci pro vozidla s ukončenou životností podle § 108 odst. 1 písm. k) a § 109 odst. 2 písm. f).

(5) Provozovatel zařízení, kterému bylo vydáno pouze povolení provozu zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, nesmí provádět jakékoli demontážní práce, včetně narušení karoserie nebo demontáže dílů k opětovnému použití.

(1) Žadatel o vydání povolení provozu zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, včetně mobilního zařízení, musí k žádosti přiložit smlouvu o přijímání vozidel s ukončenou životností se zpracovatelem vozidel s ukončenou životností. Žadatel o vydání povolení provozu zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností tuto smlouvu dokládat nemusí.

(2) Žadatel o vydání povolení provozu zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností musí současně požádat o vydání povolení provozu zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností; to neplatí, pokud žadatel disponuje platným povolením provozu zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností.

(3) V řízení o vydání povolení provozu zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností se vždy provede ohledání zařízení nebo objektu, v němž má být umístěno.

(4) Povolení provozu zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností musí obsahovat podmínky nezbytné ke splnění požadavků podle § 109 odst. 1, § 109 odst. 2 písm. a), b) a d) a § 109 odst. 3.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsah provozního řádu zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností a zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností.

(1) Provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností je kromě povinností stanovených zákonem o odpadech povinen

(2) Provozovatel zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností nesmí vybírat úplatu za vystavení potvrzení o převzetí podle odstavce 1 písm. c).

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou

(1) Zpracovatel vozidel s ukončenou životností je před zahájením demontážních operací povinen

(2) Zpracovatel vozidel s ukončenou životností je dále kromě povinností stanovených zákonem o odpadech povinen

(3) Zpracovatel vozidel s ukončenou životností, který provedl první zpracovatelskou operaci (dále jen „první zpracovatel“), je povinen zajistit, nejde-li o ostatní vozidla a tříkolová motorová vozidla²⁰), v každém kalendářním roce

(4) Zpracovatelé vozidel s ukončenou životností, kterým první zpracovatel předal částečně demontovaná vozidla, jsou povinni předat prvnímu zpracovateli údaje, na jejichž základě první zpracovatel může doložit, že byly splněny cíle podle odstavce 3. V případě, že další zpracovatelé vozidel s ukončenou životností tyto údaje nepředají nebo cíle nesplní, povinnost prvního zpracovatele podle odstavce 3 tím není dotčena.

(5) Zpracovatel vozidel s ukončenou životností může nabídnout jiné osobě k opětovnému použití pouze opětovně použitelný díl. Opětovně použitelný díl musí poté, co byl podroben procesu přípravy k opětovnému použití, splňovat podmínky stanovené zákonem o odpadech, za nichž odpad přestává být odpadem. Opětovně použitelné díly z vybraných vozidel s ukončenou životností předané k opětovnému použití se započítávají do plnění povinností stanovených v odstavci 3.

(6) Vozidlo s ukončenou životností, ze kterého byly způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem demontovány všechny nebezpečné části a odčerpány všechny provozní kapaliny, lze zařadit do kategorie ostatní odpad bez provedení hodnocení nebezpečných vlastností odpadů podle zákona o odpadech.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou

(1) Informační systém pro vedení informací o vozidlech s ukončenou životností (dále jen „Informační systém“) je informačním systémem veřejné správy, který slouží k vedení údajů o vozidlech s ukončenou životností, jejich sběru, o zařízeních ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností a informací poskytovaných výrobci vozidel podle § 103 odst. 3.

(2) Správcem Informačního systému je ministerstvo.

(3) V Informačním systému se vedou

(4) Informační systém je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup, pokud jde o údaje podle odstavce 3 písm. a) a b).

(5) Do Informačního systému jsou povinni provozovatelé zařízení ke sběru nebo zpracování vozidel s ukončenou životností dálkovým přístupem vkládat a aktualizovat údaje podle odstavce 3 písm. d) bez zbytečného odkladu poté, co nastala skutečnost zakládající vložení údaje či jeho změnu.

(6) Krajské úřady jsou povinny dálkovým přístupem vkládat a aktualizovat údaje podle odstavce 3 písm. a), b) a c) bez zbytečného odkladu poté, co nastala skutečnost zakládající vložení údaje či jeho změnu do Informačního systému odpadového hospodářství podle zákona o odpadech.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah údajů vedených v Informačním systému podle odstavce 3 písm. c) a d).

(1) Vozidlo s ukončenou životností zbavené nebezpečných látek může být poskytnuto k nácviku záchranných prací složkám integrovaného záchranného systému²⁶) nebo k výuce na školách v oborech souvisejících s konstrukcí a opravami automobilů.

(2) Poskytnutí vozidla s ukončenou životností zbaveného nebezpečných látek je možné pouze na základě písemné smlouvy mezi zpracovatelem a osobou, které je vozidlo s ukončenou životností poskytováno. Osoba, které bylo vozidlo s ukončenou životností poskytnuto, je povinna ho po naplnění či odpadnutí účelu, pro který jí bylo poskytnuto, vrátit zpět zpracovateli.

(1) Při přepravě použitých vozidel nebo jejich částí do České republiky, z ní nebo přes ni je jejich držitel povinen prokázat na výzvu celního úřadu nebo inspekce, že přepravovaná použitá vozidla nebo jejich části nejsou odpadem. Za tímto účelem je držitel povinen předložit

(2) Přeshraniční přeprava použitého vozidla nezpůsobilého k provozu na pozemních komunikacích je možná,

(3) Ověření způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích podle odstavce 1 písm. d) provádí a dokumentaci, která nesmí být starší 2 let, vystavuje stanice technické kontroly nebo osoba s obdobnou činností v zemi odeslání použitého vozidla na základě technické prohlídky.

(4) Ověření funkčnosti části vozidla podle odstavce 1 písm. d) a opravitelnosti vozidla podle odstavce 2 písm. a) provádí a dokumentaci vystavuje osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy motorových vozidel, osoba oprávněná vykonávat znaleckou činnost, samostatný likvidátor pojistných událostí²⁷) nebo osoba s odpovídající kvalifikací v zemi odeslání. Dokumentace musí být vystavena v českém, slovenském nebo anglickém jazyce.

(5) Při přepravě použitých vozidel nebo jejich částí do České republiky, z ní nebo přes ni musí jejich držitel zajistit, aby byl náklad uspořádán, zajištěn, popřípadě zabalen tak, aby přepravovaná použitá vozidla nebo jejich části byly chráněny před poškozením v průběhu přepravy, nakládky a vykládky a aby byly zabezpečeny proti únikům nebezpečných látek.

(6) Přepravovaná použitá vozidla nebo jejich části se považují za odpad a jejich přeprava za nedovolenou přepravu odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o přepravě odpadů¹⁴) v případě, že

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti dokladu o opravitelnosti vozidla a o funkčnosti částí vozidla a kritéria pro posouzení opravitelnosti vozidla.