ELEKTROZAŘÍZENÍ, BATERIE NEBO AKUMULÁTORY A PNEUMATIKY

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

ZPĚTNÝ ODBĚR

SEZNAM VÝROBCŮ

EVIDENČNÍ A OHLAŠOVACÍ POVINNOSTI

INDIVIDUÁLNÍ SYSTÉM

KOLEKTIVNÍ SYSTÉM

ELEKTROZAŘÍZENÍ

BATERIE NEBO AKUMULÁTORY

PNEUMATIKY

(1) Ustanovení této části upravují práva a povinnosti výrobců a dalších osob týkající se zpětného odběru, některá další navazující práva a povinnosti a způsob plnění povinností výrobců stanovených tímto zákonem, pokud jde o odpadní elektrozařízení, odpadní baterie nebo akumulátory a odpadní pneumatiky.

(2) Ustanovení této části se nepoužijí na výrobce vozidel, vozidla s ukončenou životností a elektrozařízení, které jsou dopravními prostředky pro přepravu osob nebo zboží, s výjimkou elektrických dvoukolových vozidel, pro která nebylo uděleno schválení typu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

(3) Zákon o odpadech se nepoužije při nakládání s výrobky s ukončenou životností od okamžiku jejich zpětného odběru do okamžiku jejich předání zpracovateli nebo k přeshraniční přepravě podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o přepravě odpadů⁸).

a) v individuálním systému, nebo

b) v kolektivním systému, a to na základě písemně uzavřené smlouvy o zajištění plnění povinností zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností (dále jen „smlouva o kolektivním plnění“) s provozovatelem kolektivního systému; odpovědnost výrobce za plnění těchto povinností nezaniká, pokud provozovatel kolektivního systému jejich plnění nezajistí.

(1) Není-li výrobce usazen v České republice, je oprávněn si za účelem plnění povinností stanovených tímto zákonem určit pověřeného zástupce na základě písemné smlouvy.

(2) Pověřeným zástupcem může být pouze osoba oprávněná k podnikání, která je usazena v České republice.

(3) Pověřeným zástupcem nelze určit provozovatele kolektivního systému. Plnění povinností výrobce pověřeným zástupcem v kolektivním systému tím není dotčeno.

(4) Pověřený zástupce plní všechny povinnosti výrobce stanovené tímto zákonem.

(1) Výrobce je povinen zajistit na vlastní náklady zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a jejich následné zpracování a využití nebo odstranění za podmínek stanovených tímto zákonem. V případě, že je zpětný odběr zajišťován ve spolupráci s provozovatelem místa zpětného odběru, musí mezi touto osobou a výrobcem být uzavřena písemná smlouva o zřízení místa zpětného odběru.

(2) Vyžaduje-li tento zákon, aby výrobce nebo poslední prodejce zajistil zpětný odběr výrobků s ukončenou životností bezplatně nebo bez nároku na úplatu, nesmí být konečnému uživateli účtovány jakékoliv náklady či jiné platby, které přímo či nepřímo souvisejí se zpětným odběrem. Tím není dotčena možnost finanční motivace konečného uživatele ve formě úplaty nebo jiné pobídky, aby odevzdal výrobek s ukončenou životností do systému zpětného odběru nebo jej odevzdal jiným způsobem, který tento zákon umožňuje.

(3) Výrobce nesmí vázat zpětný odběr výrobku s ukončenou životností na koupi nového výrobku.

(4) Odevzdává-li konečný uživatel, který je spotřebitelem, ke zpětnému odběru výrobek s ukončenou životností, u kterého je zjevné, že v důsledku demontáže není kompletní, nebo odevzdává-li pouze část, která byla z výrobku s ukončenou životností demontována, nesmí mu být za takový výrobek nebo jeho část nabídnuta nebo poskytnuta úplata nebo jiná pobídka.

(1) Výrobce prostřednictvím distributorů zajistí, aby byl konečný uživatel vhodným a účinným způsobem informován o způsobu provedení zpětného odběru výrobků s ukončenou životností.

(2) Výrobce je povinen provádět osvětovou činnost zaměřenou na změnu spotřebitelského chování za účelem většího zapojení konečných uživatelů do systémů zpětného odběru a dosažení co nejvyšší úrovně zpětného odběru.

(3) Výrobce je v rámci osvětové činnosti povinen informovat konečné uživatele zejména prostřednictvím informačních kampaní o

b) možnostech přípravy vybraných výrobků s ukončenou životností k opětovnému použití,

a) předcházení vzniku odpadu z vybraných výrobků,

c) požadavku, aby výrobky s ukončenou životností byly odevzdávány na místech k tomu určených v souladu s tímto zákonem, zejména aby nebyly odstraňovány jako netříděný komunální odpad, a o negativních dopadech protiprávního zbavování se výrobků s ukončenou životností mimo místa určená k jejich odkládání na životní prostředí,

d) způsobu zajištění zpětného odběru a

e) dalších skutečnostech, o nichž informují konečné uživatele výrobci na základě § 63 nebo 82.

(4) Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) stanoví vyhláškou minimální rozsah a způsob vedení informačních kampaní podle odstavce 3 a jejich zaměření na konkrétní cílové skupiny konečných uživatelů.

(1) Konečný uživatel smí předat výrobek s ukončenou životností pouze na místo zpětného odběru nebo za podmínek stanovených tímto zákonem poslednímu prodejci, popřípadě jiné osobě určené výrobcem, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností se stává vlastnictvím provozovatele kolektivního systému nebo výrobce, který místo zpětného odběru zřídil, okamžikem jeho předání na místo zpětného odběru. Pokud je provozovatelů kolektivních systémů nebo výrobců, kteří zřídili místo zpětného odběru, více, řídí se nabývání vlastnictví jimi převzatých výrobků s ukončenou životností jejich dohodou.

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba smí předat zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností za podmínek stanovených tímto zákonem pouze zpracovateli určenému výrobcem, nestanoví-li tento zákon jinak. Do předání zpracovateli nesmí být výrobek s ukončenou životností předmětem úpravy, využití nebo odstranění.

(4) K převzetí výrobku s ukončenou životností jsou oprávněni za podmínek stanovených tímto zákonem pouze provozovatel místa zpětného odběru, poslední prodejce nebo jiná osoba určená výrobcem, nestanoví-li tento zákon jinak.

(1) Výrobce zřizuje za účelem splnění povinnosti zpětného odběru výrobků s ukončenou životností místa zpětného odběru.

(2) Výrobce je povinen informovat vhodným způsobem o jím zřízených místech zpětného odběru konečné uživatele. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud jde o veřejná místa zpětného odběru, o kterých výrobce vložil do Registru míst zpětného odběru (dále jen „Registr“) údaje podle § 19 odst. 4.

(3) Veřejným místem zpětného odběru nemůže být místo dodávky vybraného výrobku u konečného uživatele.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou požadavky na shromažďovací prostředky a plochy v místech zpětného odběru a stavebně technické provedení míst zpětného odběru podle odstavce 1, pokud jde o výrobky s ukončenou životností s nebezpečnými vlastnostmi nebo s jejichž nakládáním mohou být spojena zdravotní či bezpečnostní rizika.

(1) Výrobce a obec mohou za účelem zřízení místa zpětného odběru uzavřít písemnou smlouvu o využití obecního systému odpadového hospodářství nastaveného touto obcí. Touto smlouvou nesmí být sjednáno výhradní právo na využití obecního systému odpadového hospodářství pouze pro určité výrobce či výrobky s ukončenou životností; tím není dotčena možnost, aby obec s výrobcem, ve spolupráci s nímž zřídila místo zpětného odběru, sjednala nediskriminační podmínky pro umožnění využití obecního systému odpadového hospodářství dalšími výrobci.

(2) S výrobky s ukončenou životností, které byly zpětně odebrány v místě zpětného odběru zřízeném ve spolupráci s obcí, musí být nakládáno v souladu s tímto zákonem a odděleně od ostatního komunálního odpadu.

(3) Výrobce je povinen poskytnout obci, na jejímž území místo zpětného odběru zřídil, informace o množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností, včetně informací o jejich využití, pokud o to obec požádá.

(1) Způsob provedení zpětného odběru výrobků s ukončenou životností, jejich přeprava a předání zpracovateli nesmí ztížit opětovné použití těchto výrobků nebo jejich recyklaci, včetně jejich komponentů.

(2) Provozovatel místa zpětného odběru je povinen

b) nakládat s výrobky s ukončenou životností, které obsahují provozní kapaliny, náplně nebo součásti mající negativní vliv na životní prostředí nebo zdraví osob tak, aby nedošlo k jejich mechanickému poškození a úniku těchto látek do životního prostředí,

a) předat zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností pouze zpracovateli určenému výrobcem, a to přímo nebo prostřednictvím dopravce,

c) soustřeďovat a přepravovat výrobky s ukončenou životností, včetně jejich dočasného uložení, v souladu s požadavky stanovenými vyhláškou ministerstva,

d) zabezpečit výrobky s ukončenou životností po celou dobu jejich uložení v místě zpětného odběru před nežádoucím znehodnocením,

h) vykázat údaje týkající se výrobku s ukončenou životností pouze jednou tak, aby nedocházelo ke zdvojování údajů, a vykazovat pouze výrobky s ukončenou životností, které byly na místě zpětného odběru fyzicky odebrány.

g) označit na náklady výrobce veřejné místo zpětného odběru nápisem upozorňujícím na možnost odevzdávání výrobků s ukončenou životností v rámci zpětného odběru, a to viditelně a čitelně na místě veřejně přístupném konečnému uživateli a s upřesněním výrobků s ukončenou životností, které jsou zpětně odebírány, a

f) vydat na požádání konečnému uživateli doklad o převzetí výrobků s ukončenou životností, který obsahuje identifikační údaje provozovatele, datum a místo převzetí a údaje o druhu, skupině a množství výrobků s ukončenou životností, nejde-li o místo zpětného odběru charakteru sběrné nádoby bez stálé obsluhy,

e) nakládat s výrobky s ukončenou životností odděleně od ostatních druhů odpadů, dochází-li k soustřeďování ostatních druhů odpadů v tomtéž zařízení, ve kterém se nachází místo zpětného odběru,

c) může odmítnout převzít ke zpětnému odběru výrobky s ukončenou životností, jestliže vzhledem k množství a typu výrobků s ukončenou životností či jiným okolnostem lze mít důvodné pochybnosti, že jde o výrobky s ukončenou životností od konečného uživatele, a

(3) Provozovatel místa zpětného odběru, není-li zároveň zpracovatelem,

a) nesmí zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností rozebírat nebo do něj jinak zasahovat,

b) může odmítnout převzít výrobek s ukončenou životností v případě, že z důvodu kontaminace nebo závažného poškození výrobek ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí, nebo pokud obsahuje přidaný odpad,

d) může odmítnout převzít ke zpětnému odběru výrobky s ukončenou životností v množství, které přesahuje okamžitou kapacitu místa zpětného odběru.

(4) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se ustanovení odstavce 1, odstavce 2 písm. a) až e) a odstavce 3 písm. a) obdobně na každou osobu, která se zpětně odebraným výrobkem s ukončenou životností nakládá do okamžiku jeho předání zpracovateli.

(5) Výrobce je povinen zajistit, aby konečný uživatel měl možnost odevzdat výrobek s ukončenou životností, jehož převzetí provozovatel místa zpětného odběru odmítl v souladu s tímto zákonem, a to v jiném místě zpětného odběru nebo jím určenému zpracovateli. O této možnosti, včetně uvedení určeného místa nebo osoby, je provozovatel místa zpětného odběru povinen konečného uživatele bez zbytečného odkladu informovat. Výrobce je povinen poskytnout provozovateli místa zpětného odběru informace o místech zpětného odběru nebo osobách, jimž lze takový výrobek s ukončenou životností odevzdat.

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, je poslední prodejce oprávněn zpětně odebírat pouze výrobky s ukončenou životností podobného typu a použití jako vybrané výrobky, které dodává konečnému uživateli, ať už samostatně, nebo jako součást či příslušenství jiných výrobků. Zpětný odběr musí poslední prodejce vždy provádět bez nároku na úplatu od konečného uživatele.

(2) Poslední prodejce, který provádí zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a není zároveň provozovatelem místa zpětného odběru,

b) je povinen předat bez zbytečného odkladu zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností do systému zpětného odběru, není-li stanoveno jinak, a

c) má právo požadovat, aby od něj zpětně odebraný výrobek s ukončenou životností převzal ten výrobce, který ho uvedl na trh.

a) má práva a povinnosti provozovatele místa zpětného odběru stanovená v § 17 odst. 2 písm. b) až e) a v § 17 odst. 3,

(3) Poslední prodejce, který jakýmkoliv způsobem, včetně použití prostředků komunikace na dálku³), prodává vybrané výrobky, je povinen písemně informovat konečného uživatele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto výrobků po ukončení jejich životnosti.

(1) Registr je informačním systémem veřejné správy, který slouží k vedení údajů o místech zpětného odběru. Správcem Registru je ministerstvo.

(2) Registr je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup, pokud jde o údaje vedené o veřejných místech zpětného odběru.

(3) V Registru se vedou tyto údaje:

b) adresa, číslo základní územní jednotky podle Číselníku obcí a Číselníku městských částí nebo obvodů a zeměpisné souřadnice místa zpětného odběru,

c) informace o výrobcích s ukončenou životností, které jsou zpětně odebírány, alespoň druh a skupinu vybraného výrobku, podskupinu podle § 59 odst. 2, jde-li o elektrozařízení, popřípadě maximální velikost nebo množství odebíraných výrobků s ukončenou životností,

d) indikativní údaj o provozní době místa zpětného odběru a

e) jméno, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, výrobce nebo provozovatele kolektivního systému, který místo zpětného odběru zřídil.

a) jméno a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, provozovatele místa zpětného odběru,

(4) Výrobce je povinen vkládat dálkovým přístupem do Registru údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) až d) a stejným způsobem tyto údaje aktualizovat, a to nejpozději do 30 dnů od okamžiku, kdy nastala skutečnost zakládající změnu údaje. V případě údajů podle odstavce 3 písm. a) výrobce vkládá a aktualizuje pouze identifikační číslo osoby.

(1) Seznam výrobců je informačním systémem veřejné správy, v němž jsou obsaženy údaje o výrobcích a pověřených zástupcích.

(2) Správcem Seznamu výrobců je ministerstvo.

b) Seznam výrobců baterií nebo akumulátorů a

(3) Seznam výrobců zahrnuje

c) Seznam výrobců pneumatik.

a) Seznam výrobců elektrozařízení,

(4) V rámci Seznamu výrobců elektrozařízení jsou vedeny hypertextové odkazy na obdobné informační systémy v jiných členských státech.

(1) Návrh na zápis do Seznamu výrobců je povinen podat ministerstvu každý výrobce nejpozději v den, kdy poprvé uvedl vybrané výrobky na trh, bez ohledu na to, zda samostatně, nebo jako součást či příslušenství jiného výrobku.

(2) Pověřený zástupce podává do 30 dnů od udělení pověření svým jménem návrh na zápis do Seznamu výrobců namísto výrobce, jehož povinnosti podle tohoto zákona plní. Výrobce není povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců, jestliže

a) je v Seznamu výrobců zapsán pověřený zástupce, nebo

b) pověřený zástupce podal návrh na zápis do Seznamu výrobců, na základě kterého dosud nebyl do Seznamu výrobců zapsán; to neplatí v případě, že bylo vydáno rozhodnutí podle § 22 odst. 3.

a) v listinné podobě a současně na elektronickém nosiči dat, nebo

b) v elektronické podobě.

(3) Návrh na zápis do Seznamu výrobců se podává

c) identifikační údaje zahraniční osoby, pokud žádost podává její pověřený zástupce, a písemné pověření, na jehož základě byl pověřený zástupce určen,

a) kontaktní údaje, a to telefonní spojení a adresu elektronické pošty, adresu internetových stránek, pokud existují, a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, je-li navrhovatelem fyzická osoba,

(4) Návrh na zápis do Seznamu výrobců obsahuje kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem

b) kontaktní údaje, a to telefonní spojení, adresu elektronické pošty a jméno kontaktní osoby, adresu pracoviště kontaktní osoby, adresu internetových stránek, pokud existují, a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, je-li navrhovatelem právnická osoba,

h) podrobný popis způsobu zajištění zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností a informování konečných uživatelů a doklady o něm, včetně doložení zajištění plnění povinností výrobce stanovených tímto zákonem a

i) způsob zajištění financování činností podle písmene h) nejméně v rozsahu požadovaném tímto zákonem a doklady o něm.

d) druh vybraných výrobků, které výrobce uvádí na trh, a v případě elektrozařízení, baterií nebo akumulátorů nebo pneumatik také jejich skupiny,

e) jde-li o elektrozařízení, údaj o tom, zda je elektrozařízení určeno k použití v domácnostech nebo mimo domácnosti,

f) značky vybraných výrobků,

g) použitý způsob prodeje,

(5) Povinnost podat návrh na zápis do Seznamu výrobců podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na výrobce nebo pověřeného zástupce, kteří plní své povinnosti pro všechny vybrané výrobky v kolektivním systému. Údaje o těchto výrobcích a pověřených zástupcích v rozsahu odstavce 4 písm. a) až g) vkládá do Seznamu výrobců dálkovým přístupem provozovatel kolektivního systému nejpozději do 30 dnů od uzavření smlouvy o kolektivním plnění.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou formulář pro podání návrhu na zápis do Seznamu výrobců a způsob zajištění dálkového přístupu pro vkládání údajů do Seznamu výrobců podle odstavce 5.

(1) Ministerstvo zapíše výrobce nebo pověřeného zástupce do Seznamu výrobců do 30 dnů ode dne doručení návrhu, který splňuje všechny náležitosti uvedené v § 21 odst. 4, a nejpozději do 15 dnů od provedení zápisu oznámí tuto skutečnost navrhovateli.

(2) Nesplňuje-li návrh na zápis do Seznamu výrobců náležitosti uvedené v § 21 odst. 4 nebo údaje nebo doklady podle § 21 odst. 4 písm. h) nebo i) nejsou dostačující pro posouzení, zda je navrhovatelem zajištěno plnění povinností stanovených tímto zákonem, vyzve ministerstvo navrhovatele, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí a která nesmí být kratší než 15 pracovních dnů, návrh doplnil nebo upřesnil. Nedoplní-li nebo neupřesní-li navrhovatel svůj návrh ve stanovené lhůtě, provede ministerstvo zápis do Seznamu výrobců na základě dostupných údajů spolu s touto informací, a vznikne-li pochybnost, zda je navrhovatelem zajištěno plnění povinností stanovených tímto zákonem, podá ministerstvo České inspekci životního prostředí (dále jen „inspekce“) podnět ke kontrole. Ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.

(3) Nejsou-li splněny podmínky stanovené tímto zákonem, za nichž je možné pověřeného zástupce určit, nebo jestliže navrhovatel nedoložil písemné pověření, na jehož základě byl jako pověřený zástupce určen, ministerstvo zápis pověřeného zástupce do Seznamu výrobců neprovede a vydá o tom rozhodnutí.

(1) Osoba zapsaná v Seznamu výrobců provádí dálkovým přístupem změny údajů uvedených v § 21 odst. 4, s výjimkou údajů, jejichž změny provádí ministerstvo podle odstavce 5. Má-li ministerstvo pochybnost o správnosti, úplnosti nebo pravdivosti změněných údajů, vyzve do 30 pracovních dnů od provedení změny zapsanou osobu, aby správnost, úplnost nebo pravdivost údajů doložila. Vznikne-li v případě změny údajů podle § 21 odst. 4 písm. h) nebo i) pochybnost, zda je zapsanou osobou zajištěno plnění povinností stanovených tímto zákonem, ministerstvo o tom zapsanou osobu vyrozumí a podá inspekci podnět ke kontrole.

a) oznámení zapsané osoby v případě, že tato osoba nevyužila postupu podle odstavce 1,

(2) Ministerstvo provádí změny údajů zapsaných v Seznamu výrobců na základě

c) vlastního zjištění.

b) dokladů předložených zapsanou osobou na výzvu ministerstva podle odstavce 1 věty druhé, nebo

(3) Změnu údajů je osoba zapsaná v Seznamu výrobců povinna provést podle odstavce 1 nebo oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost, která tuto změnu odůvodňuje.

(4) Ministerstvo provede změnu zápisu v Seznamu výrobců podle odstavce 2 do 30 dnů ode dne doručení oznámení nebo dokladů zapsané osoby nebo zjištění skutečností, které jsou důvodem ke změně zapsaných údajů. Provede-li ministerstvo změny zápisu v Seznamu výrobců na základě vlastního zjištění nebo neprovede-li změny zápisu v Seznamu výrobců na základě oznámení nebo dokladů předložených zapsanou osobou podle odstavce 1, vydá o tom rozhodnutí.

(5) Ministerstvo provádí na základě údajů získaných ze základních registrů⁹) změny údajů zapsaných v Seznamu výrobců podle § 21 odst. 4 písm. a) a b), s výjimkou kontaktních údajů.

(6) Změny údajů o výrobcích a pověřených zástupcích, kteří plní své povinnosti v kolektivním systému, nebo jejich výmaz provede provozovatel kolektivního systému dálkovým přístupem do 30 dnů ode dne, kdy mu byla skutečnost, která změnu nebo výmaz odůvodňuje, výrobcem oznámena. Výrobce je povinen změnu údajů provozovateli kolektivního systému oznámit nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Ustanovení odstavce 1, odstavce 2 písm. a) a b) a odstavce 3 se v tomto případě nepoužijí.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob zajištění dálkového přístupu do Seznamu výrobců pro účely provádění změn a výmazu zapsaných údajů podle odstavců 1 a 6.

(1) Osoba zapsaná v Seznamu výrobců je povinna oznámit ministerstvu, že zanikly důvody pro její zápis v Seznamu výrobců, do 30 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. To platí i v případě, že výrobce nebo pověřený zástupce, kteří dosud plnili své povinnosti stanovené tímto zákonem v individuálním systému, uzavřou smlouvu o kolektivním plnění s provozovatelem kolektivního systému pro všechny vybrané výrobky uváděné na trh.

(2) Zánik důvodů pro zápis v Seznamu výrobců neoznamují ministerstvu výrobci a pověření zástupci, kteří plní své povinnosti pro všechny vybrané výrobky, které výrobce uvádí na trh nebo za které pověřený zástupce převzal odpovědnost, v kolektivním systému, nejde-li o případ podle odstavce 1 věty druhé.

(3) Ministerstvo na základě oznámení podle odstavce 1 nebo na základě vlastního zjištění osobu, u které zanikly důvody pro její zápis v Seznamu výrobců, ze Seznamu výrobců vyřadí. O vyřazení osoby ze Seznamu výrobců na základě vlastního zjištění vydá ministerstvo rozhodnutí; to neplatí, jde-li o osobu, která zemřela nebo zanikla. Ministerstvo vydá rozhodnutí i v případě, že nevyřadí ze Seznamu výrobců osobu, která učinila oznámení podle odstavce 1.

(1) Vydání rozhodnutí podle § 22 odst. 3, § 23 odst. 4 a § 24 odst. 3 je prvním úkonem v řízení.

(2) Účastníkem řízení o vydání rozhodnutí podle § 22 odst. 3 je pouze navrhovatel. Účastníkem řízení o vydání rozhodnutí podle § 23 odst. 4 nebo § 24 odst. 3 je pouze osoba, které se změna nebo vyřazení ze Seznamu výrobců týká.

j) jméno nebo název zahraniční osoby, je-li v Seznamu výrobců zapsán její pověřený zástupce, a

i) údaj o tom, zda se jedná o výrobce nebo o pověřeného zástupce,

h) způsob plnění povinností výrobce podle § 9, včetně uvedení provozovatele kolektivního systému, jehož prostřednictvím jsou tyto povinnosti plněny,

g) použitý způsob prodeje,

f) značky vybraných výrobků,

e) údaj o tom, zda je elektrozařízení určeno k použití v domácnostech nebo mimo domácnosti,

d) druh vybraných výrobků a skupiny elektrozařízení, baterií nebo akumulátorů nebo pneumatik,

c) identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,

b) adresa sídla,

a) jméno a v případě právnické osoby též právní formu,

k) evidenční číslo výrobce nebo pověřeného zástupce přidělené ministerstvem.

(1) Výrobce je povinen vést evidenci

b) osob, které pro výrobce zajišťují zpětný odběr, přepravu, zpracování či jiné nakládání se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností v obdobném rozsahu údajů, jaký je stanoven v § 26 písm. a) až c); u osob, které pro výrobce zajišťují zpracování, se vede také identifikační číslo a adresa zařízení ke zpracování výrobků s ukončenou životností, a

c) toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností od místa zpětného odběru až po jejich konečné využití, včetně přípravy k opětovnému použití, nebo odstranění.

a) množství vybraných výrobků, které uvedl na trh, a to v hmotnostních jednotkách a kusech,

(2) Plní-li výrobce své povinnosti pro všechny vybrané výrobky, které uvádí na trh, v kolektivním systému, vede pouze evidenci podle odstavce 1 písm. a).

(3) Zajišťuje-li osoba podle odstavce 1 písm. b) zpětný odběr, přepravu, zpracování či jiné nakládání se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností pro výrobce a současně pro jiného výrobce nebo provozovatele kolektivního systému, je povinna vykázat údaje týkající se výrobku s ukončenou životností pouze jednou tak, aby nedocházelo ke zdvojování údajů.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a způsob vedení evidencí podle odstavce 1.

(1) Výrobce je povinen zpracovat roční zprávu o plnění povinností stanovených pro zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění výrobků s ukončenou životností za uplynulý kalendářní rok (dále jen „roční zpráva o výrobcích s ukončenou životností“) a tuto zprávu do 31. března následujícího kalendářního roku zaslat ministerstvu.

(2) Výrobce nemá povinnost podle odstavce 1, jestliže plní své povinnosti pro všechny vybrané výrobky, které uvádí na trh, v kolektivním systému.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsahové náležitosti a rozsah roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností.

b) předložit v rámci kontroly na požádání inspekce dokumenty dokládající pravdivost a úplnost údajů uvedených v evidencích a v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

a) uchovávat údaje z evidencí a roční zprávu o výrobcích s ukončenou životností po dobu 7 let a

(1) Výrobce, který plní své povinnosti v individuálním systému, je povinen před uvedením vybraného výrobku na trh poskytnout dostatečnou kauci zajišťující nakládání s výrobky s ukončenou životností, nestanoví-li tento zákon jinak. Kauce je dostatečná, pokud dosahuje nejméně 20 % ročních nákladů daného výrobce na zajištění zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností. Jde-li o výrobce solárních panelů uvedených na trh ode dne 1. ledna 2013, musí kauce dosahovat minimálně výše určené způsobem stanoveným vyhláškou ministerstva.

(2) Výrobce poskytuje kauci složením peněžních prostředků na zvláštní vázaný účet, který je povinen za tím účelem zřídit v České republice u banky nebo u pobočky zahraniční banky se sídlem v členském státě Evropské unie.

(1) Peněžní prostředky tvořící kauci mohou být použity pouze se souhlasem ministerstva k zajištění financování zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností, které výrobce uvedl na trh. Peněžní prostředky tvořící kauci nejsou součástí majetkové podstaty výrobce podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí a exekucí.

(2) Ministerstvo udělí na základě žádosti výrobce souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu podle § 31 odst. 2, pokud výrobce prokáže, že kauce bude i po čerpání peněžních prostředků dostačovat k pokrytí financování zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění všech výrobků s ukončenou životností, které výrobce uvedl na trh a které nebyly dosud zpětně odebrány a využity nebo odstraněny.

(3) Žádost o souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu lze podat nejvýše dvakrát za kalendářní rok za podmínky, že výrobce splnil povinnost zpracovat a zaslat ministerstvu roční zprávu o výrobcích s ukončenou životností za uplynulý kalendářní rok. Údaje o stavu a čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu za uplynulý kalendářní rok uvádí výrobce v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

b) adresu sídla,

a) jméno, v případě právnické osoby též právní formu,

(4) Žádost výrobce o souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu obsahuje

c) adresu elektronické pošty a telefon žadatele,

h) číslo účtu, na který mají být dané prostředky převedeny,

d) identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,

e) evidenční číslo výrobce nebo pověřeného zástupce přidělené ministerstvem,

f) název a sídlo banky a sídlo její pobočky v České republice,

g) číslo zřízeného zvláštního vázaného účtu,

i) celkovou výši čerpaných peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu,

j) doklady o vynaložených nákladech na financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění výrobků s ukončenou životností, a

k) výpis stavu peněžních prostředků uložených na zvláštním vázaném účtu, který není starší než 1 měsíc.

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou formulář pro podání žádosti o souhlas k čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu.

(1) Výrobce je povinen v případě, že zanikly důvody pro jeho zápis v Seznamu výrobců, předložit ministerstvu spolu s oznámením podle § 24 odst. 1 smlouvu o kolektivním plnění uzavřenou s provozovatelem kolektivního systému, na základě které provozovatel kolektivního systému odpovídá za zajištění splnění povinností zpětného odběru, zpracování a využití nebo odstranění výrobků s ukončenou životností, které výrobce uvedl na trh a které nebyly dosud zpětně odebrány a využity nebo odstraněny. To neplatí, prokáže-li výrobce, že již zajistil splnění povinností výrobce podle § 65 odst. 1 písm. c), § 85 odst. 1 písm. b) nebo § 97 odst. 1 písm. b).

(2) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně pro pověřeného zástupce, je-li důvodem k jeho vyřazení ze Seznamu výrobců skutečnost, že výrobce přestal splňovat podmínky, na základě kterých se na něho podle tohoto zákona hledí jako na výrobce, nebo že pověřený zástupce uzavřel smlouvu o kolektivním plnění s provozovatelem kolektivního systému.

(3) Ministerstvo současně s vyřazením výrobce nebo pověřeného zástupce ze Seznamu výrobců vyzve banku nebo pobočku, která vede zvláštní vázaný účet podle § 31 odst. 2, aby peněžní prostředky z něj převedla. Banka nebo pobočka na základě této výzvy převede peněžní prostředky ze zvláštního vázaného účtu provozovateli kolektivního systému, s nímž výrobce nebo pověřený zástupce uzavřel smlouvu o kolektivním plnění podle odstavce 1, a to ve výši celého zůstatku na účtu, není-li ve smlouvě o kolektivním plnění uvedena částka nižší.

(4) Nesplní-li výrobce nebo pověřený zástupce povinnost podle odstavce 1 ani na výzvu ministerstva ve lhůtě jím stanovené, vyzve ministerstvo banku nebo pobočku, která vede zvláštní vázaný účet podle § 31 odst. 2, aby peněžní prostředky z něj převedla. Banka nebo pobočka na základě této výzvy převede peněžní prostředky ze zvláštního vázaného účtu Státnímu fondu životního prostředí České republiky. Tyto peněžní prostředky se stávají příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky a smějí být použity pouze za účelem zlepšení systémů zpětného odběru a zpracování výrobků s ukončenou životností toho druhu, pro který výrobce plnil povinnosti podle tohoto zákona.

(5) Pokud výrobce přestal splňovat podmínky, na základě kterých se na něho podle tohoto zákona hledí jako na výrobce, požádá o převod peněžních prostředků a současně prokáže, že zajistil splnění povinností výrobce podle § 65 odst. 1 písm. c), § 85 odst. 1 písm. b) nebo § 97 odst. 1 písm. b), vyzve ministerstvo banku nebo pobočku, která vede zvláštní vázaný účet podle § 31 odst. 2, aby peněžní prostředky z něj převedla. Banka nebo pobočka na základě této výzvy převede peněžní prostředky ze zvláštního vázaného účtu osobě podle věty první, a to ve výši celého zůstatku na účtu.

(6) Zanikne-li výrobce a jeho právní nástupce není znám nebo neexistuje, banka nebo pobočka odvede nevyčerpanou část peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu Státnímu fondu životního prostředí České republiky, příjmem jehož rozpočtu se tím stávají, a informuje o tom ministerstvo. Ustanovení odstavce 4 věty poslední se použije obdobně.

(1) Provozovat kolektivní systém lze pouze na základě oprávnění vydaného ministerstvem.

(2) Provozovatel kolektivního systému může provozovat pouze jeden kolektivní systém, a to pro plnění povinností výrobců jednoho druhu vybraných výrobků.

(1) Ministerstvo vydá oprávnění k provozování kolektivního systému na základě žádosti osoby, která prokáže splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Oprávnění k provozování kolektivního systému lze vydat pouze za předpokladu, že

a) žadatel je společností s ručením omezeným nebo akciovou společností,

b) společníky nebo akcionáři (dále jen „společník“) žadatele jsou výhradně výrobci toho druhu vybraných výrobků, pro který žadatel hodlá zajišťovat kolektivní plnění povinností podle tohoto zákona, s výjimkou elektrozařízení, v jejichž případě může být společníkem žadatele též osoba uvedená v § 61 odst. 2 větě první, a s výjimkou kolektivního systému pro solární panely podle § 57,

c) podíl žádného společníka žadatele nebo společníků žadatele jednajících ve shodě na základním kapitálu žadatele nebo na hlasovacích právech žadatele nepřesahuje 34 %,

i) projekt zajišťování kolektivního plnění poskytuje dostatečné záruky, že kolektivní plnění bude provozováno řádně a dostatečně dlouhodobě,

k) stanovy žadatele, který je akciovou společností s monistickým systémem vnitřní struktury, vyžadují, aby správní rada měla alespoň tři členy a aby mezi jednotlivé členy správní rady byla rozdělena její řídící a kontrolní působnost.

d) žadatel nepodniká v oblasti nakládání s výrobky s ukončenou životností toho druhu, pro který hodlá žadatel zajišťovat kolektivní plnění povinností výrobců podle tohoto zákona, s výjimkou jejich soustřeďování, třídění a přepravy před jejich předáním zpracovateli,

e) výše základního kapitálu žadatele je v případě společnosti s ručením omezeným alespoň 2 000 000 Kč, nebo v případě akciové společnosti alespoň 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR,

f) zakladatelské právní jednání žadatele, který je společností s ručením omezeným, vyžaduje zřízení dozorčí rady s kontrolní působností obdobnou kontrolní působnosti dozorčí rady akciové společnosti podle zákona o obchodních korporacích,

g) podíly společníků žadatele nesmí být představovány kmenovými listy, je-li žadatel společností s ručením omezeným,

h) ke dni podání žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému každý ze společníků žadatele uváděl na trh na území České republiky nebo jiného členského státu nejméně po dobu 3 předcházejících kalendářních let vybrané výrobky toho druhu, pro který žadatel hodlá zajišťovat kolektivní plnění povinností podle tohoto zákona, přičemž za předcházející 3 kalendářní roky uvedl na trh na území České republiky nebo jiného členského státu tyto vybrané výrobky v množství celkem nejméně

j) žadatel doloží, že má dostatečné finanční zdroje na zajištění řádného a dlouhodobého financování projektu zajišťování kolektivního plnění podle odstavce 4, a

1. 500 tun, pokud jde o elektrozařízení; to neplatí, jsou-li splněny podmínky podle bodu 2,

2. 200 tun, pokud jde o elektrozařízení a žadatel hodlá zajišťovat kolektivní plnění povinností pouze pro skupiny elektrozařízení 3, 4 nebo 5 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu,

3. 5 tun, pokud jde o přenosné baterie nebo akumulátory,

4. 500 tun, pokud jde o automobilové nebo průmyslové baterie nebo akumulátory,

5. 1 000 tun, pokud jde o pneumatiky,

(3) Oprávnění k provozování kolektivního systému nelze vydat, jestliže žadatel

a) je společníkem nebo členem jiné právnické osoby nebo členem orgánu jiné právnické osoby, s výjimkou právnické osoby, jejímiž společníky nebo členy jsou výlučně nebo převážně osoby s obdobným předmětem činnosti, jako má žadatel, nebo

b) se podílí na podnikání jiné osoby.

(4) Výše finančních zdrojů v zájmu řádného a dlouhodobého financování projektu zajišťování kolektivního plnění se považuje za dostatečnou, jestliže odráží rozsah zamýšlené činnosti provozovatele kolektivního systému s ohledem na druh a skupiny vybraných výrobků, pro které žadatel hodlá zajišťovat kolektivní plnění povinností podle tohoto zákona. Výše finančních zdrojů musí vždy umožňovat žadateli pokrýt okamžitě alespoň 25 % předpokládaných ročních nákladů na provozování kolektivního systému v plánovaném rozsahu, zejména s ohledem na předpokládané množství vybraných výrobků uvedených výrobci na trh a předpokládané množství zpětně odebraných a zpracovaných výrobků s ukončenou životností.

(1) Žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému podává žadatel ministerstvu v elektronické podobě.

(2) Žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému musí obsahovat kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem kontaktní údaje, a to telefonní spojení, adresu elektronické pošty a jméno kontaktní osoby, a daňové identifikační číslo osoby žadatele, pokud bylo přiděleno.

8. smlouvu s auditorem o provádění ověřování údajů podle § 53 odst. 2 a 3.

(3) Součástí žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému jsou

a) aktuální znění zakladatelského právního jednání, není-li uloženo ve sbírce listin veřejného rejstříku,

b) seznam společníků žadatele s uvedením jejich podílu na základním kapitálu a na hlasovacích právech žadatele s uvedením společníků jednajících ve shodě, je-li žadatel společností s ručením omezeným a tento seznam s uvedením podílů nevyplývá ze zakladatelského právního jednání,

c) výpis z evidence emise zaknihovaných cenných papírů nebo výpis z evidence imobilizovaných cenných papírů, pokud jde o emisi akcií žadatele, ne starší než 60 dní, nebo opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, ne starší než 60 dní, s uvedením akcionářů jednajících ve shodě, je-li žadatel akciovou společností,

d) poslední výroční zpráva žadatele, pokud existuje,

e) čestné prohlášení žadatele o splnění podmínek uvedených v § 35 odst. 3, čestné prohlášení společníků žadatele o splnění podmínek uvedených v § 35 odst. 2 písm. b) a c) a podklady prokazující splnění podmínek uvedených v § 35 odst. 2 písm. h),

f) vzory smluv

g) seznam osob, se kterými žadatel již uzavřel některou ze smluv uvedených v písmenu f), s uvedením, o jakou smlouvu jde,

h) dokumenty prokazující zřízení sítě veřejných míst zpětného odběru v rozsahu požadovaném tímto zákonem,

i) projekt zajišťování kolektivního plnění, který zahrnuje alespoň

1. o kolektivním plnění včetně sazeb pro výpočet jakýchkoliv peněžitých plnění na základě smlouvy,

2. o zřízení místa zpětného odběru,

3. o využití systému nakládání s komunálním odpadem stanoveného obcí v případě, že k zajišťování kolektivního plnění povinností výrobců bude využívána spolupráce s obcemi,

4. o spolupráci při zajištění plnění povinností výrobců elektrozařízení se zabudovanými nebo přiloženými bateriemi nebo akumulátory podle § 84 odst. 3, je-li předmětem žádosti vydání oprávnění k provozování kolektivního systému výrobců baterií nebo akumulátorů, a

5. uzavíraných za účelem zpracování zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností,

1. označení druhu a skupin vybraných výrobků, pro které žadatel hodlá zajišťovat kolektivní plnění povinností výrobců, a v případě elektrozařízení dále údaj o tom, zda jde o elektrozařízení určená k použití v domácnostech nebo mimo domácnosti,

2. předpokládaný počet uzavřených smluv o kolektivním plnění a předpokládaná množství vybraných výrobků, pro něž bude zajištěno kolektivní plnění povinností výrobců v prvních 5 letech platnosti oprávnění,

3. předpokládané množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností, pro které bude zajištěno zpracování, využití, nebo odstranění v prvních 5 letech platnosti oprávnění,

4. popis technických, organizačních a finančních opatření, kterými zajistí kolektivní plnění povinností výrobců,

5. podrobný popis předpokládaných finančních zdrojů k zajištění kolektivního plnění povinností výrobců v jednotlivých letech platnosti oprávnění k provozování kolektivního systému a dokumenty prokazující jeho pravdivost, zejména poslední účetní závěrku a smlouvy o úvěru, pokud se jeho použití předpokládá, alespoň pro období prvního roku platnosti oprávnění,

6. popis způsobu zajištění informování konečného uživatele, osvětové činnosti a vedení informačních kampaní,

7. popis způsobu vedení evidencí podle § 50 odst. 1 a

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou formulář pro podání žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(1) Ministerstvo rozhodne o žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému do 60 dnů od zahájení řízení. Ministerstvo žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému zamítne, pokud žadatel neprokáže splnění podmínek podle § 35 odst. 2 a 3.

(2) Ministerstvo zašle podanou žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému Ministerstvu průmyslu a obchodu, které zašle své vyjádření ministerstvu do 20 dnů ode dne obdržení žádosti. Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu nezašle své vyjádření ve stanovené lhůtě, může ministerstvo vydat rozhodnutí bez jeho vyjádření.

c) údaj o tom, zda je oprávnění k provozování kolektivního systému výrobců elektrozařízení vydáno též pro zajišťování plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, podle § 72 odst. 1.

(3) Rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému obsahuje

a) označení druhu a skupin vybraných výrobků, pro které bude zajišťováno kolektivní plnění povinností výrobců, a v případě elektrozařízení dále údaj o tom, zda jde o elektrozařízení určená k použití v domácnostech nebo mimo domácnosti,

b) podmínky zajišťování kolektivního plnění stanovené podle projektu zajišťování kolektivního plnění žadatele včetně hustoty sběrné sítě a

b) z důvodu změny v právním předpise, která má vliv na kolektivní plnění povinností výrobců, nebo

a) na žádost provozovatele kolektivního systému,

(1) Ministerstvo může změnit rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému

c) z důvodu změn v závazcích týkajících se plnění cílů v oblasti zpětného odběru a využití výrobků s ukončenou životností vyplývajících pro Českou republiku z předpisů Evropské unie.

(2) Ministerstvo požádá v souvislosti se změnou rozhodnutí podle odstavce 1 Ministerstvo průmyslu a obchodu o vyjádření. Ministerstvo průmyslu a obchodu zašle své vyjádření do 20 dnů ode dne doručení žádosti. Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu je podkladem pro rozhodnutí ministerstva. Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu nezašle své vyjádření ve stanovené lhůtě, může ministerstvo vydat rozhodnutí bez jeho vyjádření.

(1) Seznam vydaných oprávnění k provozování kolektivního systému a rozhodnutí o jejich změnách nebo zrušení, jakož i obsah těchto oprávnění a rozhodnutí, s výjimkou údajů, které jsou předmětem obchodního tajemství, nebo osobních údajů, zveřejňuje ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) Účastníkem řízení o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze žadatel. Účastníkem řízení o změně nebo zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze osoba, jíž bylo oprávnění vydáno.

(3) Přestane-li provozovatel kolektivního systému nebo společník provozovatele kolektivního systému splňovat některou z podmínek podle § 35 odst. 2 a 3 nutných pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému, s výjimkou podmínek podle § 35 odst. 2 písm. h) až j), je provozovatel kolektivního systému povinen oznámit bez zbytečného odkladu tuto skutečnost ministerstvu a současně mu sdělit, jakým způsobem bude zjednána náprava.

a) zajišťování kolektivního plnění povinností výrobců na území České republiky v rozsahu jeho oprávnění k provozování kolektivního systému,

(1) Předmětem činnosti provozovatele kolektivního systému smí být pouze

d) správa vlastního majetku.

c) poradenská, výzkumná a publikační činnost v oblasti zpětného odběru, opětovného použití a recyklace výrobků s ukončenou životností toho druhu, pro který zajišťuje kolektivní plnění povinností výrobců, a

b) informování konečného uživatele a osvětová činnost,

(2) Předmětem činnosti provozovatele kolektivního systému smí být dále zajišťování plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, podle § 72 odst. 1, bylo-li oprávnění k provozování kolektivního systému výrobců elektrozařízení vydáno též pro tuto činnost, nebo jde-li o provozovatele kolektivního systému pro solární panely podle § 57. V těchto případech se pro účely § 36 až 39 kolektivním plněním povinností výrobců či kolektivním plněním rozumí též zajišťování plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, a smlouvou o kolektivním plnění se rozumí též smlouva podle § 72 odst. 1.

(1) Provozovatel kolektivního systému nesmí sám nakládat se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností, s výjimkou jejich soustřeďování, třídění a přepravy před jejich předáním zpracovateli.

(2) Základní kapitál provozovatele kolektivního systému lze zvýšit pouze převzetím vkladové povinnosti ke zvýšení dosavadních vkladů nebo k novému vkladu, upsáním nových akcií nebo z vlastních zdrojů provozovatele kolektivního systému. Plnit vkladovou povinnost nepeněžitým vkladem se zakazuje. Provozovatel kolektivního systému nesmí, s výjimkou případu uvolněného podílu, snížit svůj základní kapitál za jiným účelem než k úhradě ztráty nebo k plnění povinností stanovených zákonem. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(3) Provozovatel kolektivního systému nesmí sdělovat třetím osobám, včetně společníků provozovatele kolektivního systému, informace o množství vybraných výrobků uvedených na trh jednotlivými výrobci, s nimiž uzavřel smlouvu o kolektivním plnění, nebo o jejich podílu na trhu, a informace o příspěvcích, které provozovateli kolektivního systému hradí jednotliví výrobci; za sdělení třetí osobě není považováno poskytnutí informací příslušnému správnímu orgánu a pro účely ověřování údajů podle § 53.

(4) Provozovatel kolektivního systému nesmí uzavřít s osobou, která k němu má zvláštní vztah podle § 43, smlouvu, která by vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku nebyla uzavřena při vynaložení péče řádného hospodáře, nesmí zajišťovat dluhy této osoby ani na ni bezúplatně převádět majetek. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(5) Provozovatel kolektivního systému nesmí jakkoliv zajišťovat dluhy jiných osob a dále nesmí poskytovat z vybraných příspěvků dar, zápůjčku, úvěr či jimi zajistit svůj dluh. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(6) Provozovatel kolektivního systému nesmí být neomezeně ručícím společníkem. Dále se nesmí podílet na založení nebo činnosti jiné právnické osoby, s výjimkou právnické osoby sdružující osoby s obdobným předmětem činnosti, jako má provozovatel kolektivního systému, nebo na podnikání jiné osoby. Právní jednání, které je s tím v rozporu, nemá právní účinky.

(7) Podíl v provozovateli kolektivního systému je omezeně převoditelný. Lze jej převést pouze na osobu, která splňuje požadavky stanovené tímto zákonem. V případě smrti nebo zániku společníka společnosti s ručením omezeným může podíl přejít pouze na osobu, která splňuje požadavky stanovené tímto zákonem.

(8) Rozhodnutí příslušného orgánu provozovatele kolektivního systému o jeho zrušení nebo přeměně, o převodu, pachtu nebo zastavení obchodního závodu nebo o změně předmětu jeho podnikání nebo smlouva o převodu, pachtu nebo zastavení obchodního závodu provozovatele kolektivního systému nenabudou účinnosti, nebyl-li k tomu udělen souhlas ministerstva po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Rozhodnutí příslušného orgánu se ruší, není-li souhlas udělen do 6 měsíců ode dne jeho přijetí.

(1) Společník provozovatele kolektivního systému je povinen uzavřít s provozovatelem kolektivního systému, jehož je společníkem, smlouvu o kolektivním plnění, a to pro všechny vybrané výrobky, které tento společník uvádí na trh a pro které zároveň bylo tomuto provozovateli kolektivního systému vydáno oprávnění k provozování kolektivního systému.

(2) Se společníkem provozovatele kolektivního systému, s obchodní korporací jím ovládanou nebo s osobou ovládající některého ze společníků provozovatele kolektivního systému je oprávněn provozovatel kolektivního systému uzavřít jinou smlouvu než smlouvu o kolektivním plnění nebo smlouvu, jejímž předmětem je plnění povinností podle § 13, pouze za podmínek upravených v § 41 odst. 4.

b) fyzické osoby zastupující právnické osoby, které jsou členy statutárního orgánu nebo dozorčí rady provozovatele kolektivního systému,

e) společníci provozovatele kolektivního systému nebo společníka provozovatele kolektivního systému a jimi ovládané obchodní korporace.

d) právnické osoby, v nichž některá z osob uvedených v písmenu a) nebo b) má podíl na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech, a

a) členové statutárního orgánu provozovatele kolektivního systému nebo společníka provozovatele kolektivního systému, členové dozorčí rady a vedoucí zaměstnanci provozovatele kolektivního systému nebo společníka provozovatele kolektivního systému v přímé řídící působnosti statutárního orgánu nebo jeho člena,

c) osoby blízké¹⁰) osobám uvedeným v písmenu a) nebo b),

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajišťovat kolektivní plnění povinností výrobců, se kterými uzavřel smlouvu o kolektivním plnění, v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem a v rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(2) Podmínky smluv o kolektivním plnění včetně výše příspěvků musí provozovatel kolektivního systému stanovit pro všechny výrobce jednotně a tak, aby žádní výrobci nebo skupiny výrobců určitého typu nebo značky vybraných výrobků nebyli neodůvodněně zvýhodněni či znevýhodněni v hospodářské soutěži. Ekomodulace přitom nepředstavuje neodůvodněné zvýhodnění či znevýhodnění v hospodářské soutěži.

(3) Provozovatel kolektivního systému je povinen uzavřít smlouvu o kolektivním plnění pro všechny vybrané výrobky uváděné výrobcem na trh v rozsahu svého oprávnění k provozování kolektivního systému, pokud o uzavření této smlouvy výrobce projeví zájem a nemá vůči provozovateli kolektivního systému nesplněné splatné dluhy. Projeví-li zájem o uzavření smlouvy o kolektivním plnění výrobce, proti němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, je provozovatel kolektivního systému oprávněn tuto skutečnost zohlednit v podmínkách smlouvy o kolektivním plnění.

(4) Vzor smlouvy o kolektivním plnění včetně sazeb pro výpočet jakýchkoliv peněžitých plnění na základě této smlouvy je provozovatel kolektivního systému povinen zveřejnit na svých internetových stránkách nejpozději v den, kdy takový vzor smlouvy poprvé použije.

a) opis aktuálního znění seznamu společníků provozovatele kolektivního systému s uvedením jejich podílu na základním kapitálu a na hlasovacích právech, ke dni tohoto rozhodnutí, je-li provozovatel kolektivního systému společností s ručením omezeným,

c) zápis z jednání valné hromady, a to minimálně v rozsahu, v němž se jednání valné hromady týkalo skutečností zapisovaných do obchodního rejstříku a rozhodování o schválení účetní závěrky, o úhradě ztráty nebo o schválení převodu, pachtu nebo zastavení obchodního závodu, nebo text rozhodnutí přijatého per rollam.

b) výpis z evidence emise zaknihovaných cenných papírů nebo výpis z evidence imobilizovaných cenných papírů, pokud jde o emisi akcií provozovatele kolektivního systému, k rozhodnému dni k učinění tohoto rozhodnutí valné hromady¹¹), nebo opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, k rozhodnému dni pro učinění tohoto rozhodnutí, je-li provozovatel kolektivního systému akciovou společností,

(5) Provozovatel kolektivního systému je povinen do 30 dnů ode dne rozhodnutí valné hromady nebo přijetí rozhodnutí per rollam předložit ministerstvu

(6) Provozovatel kolektivního systému je dále povinen

a) provádět ekomodulaci u vybraných výrobků, u kterých je to možné, přičemž se přihlíží k jejich životnímu cyklu, a

b) zveřejňovat na svých internetových stránkách informace o vlastnické struktuře s uvedením podílů společníků na základním kapitálu nebo poměru vkladu k základnímu kapitálu v procentech, jména a příjmení členů orgánů provozovatele kolektivního systému, sazebníky peněžních příspěvků spojených se zajišťováním kolektivního plnění povinností výrobců podle tohoto zákona, hrazených výrobci za jednotlivý vybraný výrobek nebo hmotnostní jednotku vybraných výrobků uvedených na trh a informace o postupu výběru osob poskytujících služby v oblasti nakládání s výrobky s ukončenou životností; provozovatel kolektivního systému je povinen zveřejňované údaje aktualizovat nejpozději do 45 dnů od jejich změny.

(1) Výrobce, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému, je povinen

a) vykazovat provozovateli kolektivního systému pravdivé a úplné údaje o množství vybraných výrobků, které uvedl na trh, a to v hmotnostních jednotkách a kusech,

c) poskytnout provozovateli kolektivního systému součinnost v souvislosti s plněním povinností provozovatele kolektivního systému v oblasti ekomodulace.

b) umožnit provozovateli kolektivního systému provedení ověření údajů podle § 53 odst. 2 písm. a), zejména tím, že mu za tím účelem poskytne nezbytnou součinnost, a

b) baterie nebo akumulátory náležející do jedné skupiny podle § 76, nebo

(2) Výrobce smí uzavřít smlouvu o kolektivním plnění pro vybrané výrobky, které uvádí na trh, pouze s jedním provozovatelem kolektivního systému, pokud jde o

c) pneumatiky.

a) elektrozařízení náležející do jedné skupiny podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu; to neplatí, jde-li o solární panely,

(3) Výrobce, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému pro určitý druh vybraných výrobků, může podat výpověď ze smlouvy o kolektivním plnění uzavřené s provozovatelem kolektivního systému pouze jednou ročně. Výrobce je povinen doručit výpověď smlouvy o kolektivním plnění provozovateli kolektivního systému nejpozději do 30. září kalendářního roku, ve kterém má být smluvní vztah ukončen.

(1) Provozovatel kolektivního systému zajišťuje provoz a financování kolektivního systému na základě příspěvků výrobců, se kterými uzavřel smlouvu o kolektivním plnění. Příspěvky jsou stanoveny provozovatelem kolektivního systému v závislosti na typu, hmotnosti, objemu a ekomodulaci vybraných výrobků, které výrobce uvádí na trh.

(2) Provozovatel kolektivního systému nesmí rozdělovat zisk nebo jiné vlastní zdroje. Rozhodnutí učiněné s tím v rozporu nevyvolává právní účinky.

(3) Peněžní prostředky získané z příspěvků výrobců podle odstavce 1 a výnosy z nich smí provozovatel kolektivního systému použít výhradně k financování zajišťování činností podle § 40 odst. 1 písm. a) až c) a na tvorbu rezervy podle § 48.

(4) Provozovatel kolektivního systému je povinen hospodařit s peněžními prostředky získanými z příspěvků výrobců a s výnosy z nich odděleně od jakýchkoliv jiných peněžních prostředků a tak, aby byla zajištěna kontrolovatelnost nakládání s nimi.

(5) Provozovatel kolektivního systému je povinen zabezpečit, aby výše peněžních příspěvků stanovovaných výrobcům za účelem zajištění kolektivního plnění nepřesahovala náklady nezbytné na poskytování služeb nakládání s výrobky s ukončenou životností hospodárným způsobem, přičemž hospodárnost provozovatel kolektivního systému realizuje způsobem umožňujícím kontrolu ze strany ministerstva. Provozovatel kolektivního systému zašle ministerstvu zprávu o plnění této povinnosti za uplynulý kalendářní rok vyhotovenou jeho kontrolním orgánem nejpozději do 6 měsíců od skončení tohoto kalendářního roku.

(1) Provozovatel kolektivního systému v případě, že se vybraný výrobek nestane na území České republiky odpadem, vrátí obdržený příspěvek výrobce na zajištění nakládání s tímto výrobkem po ukončení jeho životnosti osobě, která prokáže, že vybraný výrobek po uvedení na trh v České republice dodala do jiného členského státu nebo vyvezla do jiného než členského státu. Není-li touto osobou výrobce, může provozovatel kolektivního systému vyžadovat doložení souhlasu výrobce s vrácením příspěvku.

(2) Požádat o vrácení příspěvku lze nejpozději do konce února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byl příspěvek uhrazen, jinak právo na vrácení příspěvku zaniká.

(3) Osoba, která žádá o vrácení příspěvku, je povinna poskytnout provozovateli kolektivního systému součinnost nezbytnou k ověření podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku a umožnit mu, aby provedl ověření splnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku, a to přímo nebo prostřednictvím auditora. Účelně vynaložené náklady na toto ověření je osoba, která žádá o vrácení příspěvku, povinna uhradit provozovateli kolektivního systému pouze v případě, že ověření prokázalo nesplnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku.

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen vytvořit rezervu určenou na krytí budoucích nákladů na kolektivní plnění povinností výrobců, zohledňující finanční rizika s tím spojená, jejímž cílem je zajistit kontinuitu a dostupnost poskytování služeb ze strany provozovatele kolektivního systému (dále jen „rezerva“).

(2) Provozovatel kolektivního systému vytváří rezervu ukládáním peněžních prostředků na zvláštní vázaný účet vedený v České republice u banky nebo u pobočky zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie. Úroky z peněžních prostředků rezervy jsou její součástí.

(3) Provozovatel kolektivního systému rezervu vytváří a v případě jejího čerpání doplňuje tak, aby po uplynutí 5 let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému dosahovala její výše k poslednímu dni každého účetního období nejméně 50 % celkových nákladů provozovatele kolektivního systému podle schválené účetní závěrky za předcházející účetní období. Do nákladů provozovatele kolektivního systému se pro účely tohoto ustanovení nezapočítávají zaplacená daň z příjmů a náklady na tvorbu rezervy.

(4) Nedosažení minimální výše rezervy stanovené v odstavci 3 je přípustné za podmínky, že

(5) Peněžní prostředky, které tvoří rezervu, mohou být použity pouze za účelem zajištění kolektivního plnění povinností výrobců, s nimiž provozovatel kolektivního systému uzavřel smlouvu o kolektivním plnění. Peněžní prostředky rezervy nejsou součástí majetkové podstaty provozovatele kolektivního systému podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí a exekucí.

(6) Údaje o stavu a čerpání peněžních prostředků ze zvláštního vázaného účtu uvádí provozovatel kolektivního systému v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

a) v předcházejícím účetním období byla minimální výše rezervy dosažena a

b) provozovatel kolektivního systému zajistí dosažení minimální výše rezervy v následujícím účetním období.

(2) Smlouvu podle odstavce 1 písm. d) lze uzavřít pouze, pokud provozovatel kolektivního systému na straně nabyvatele je oprávněn k zajišťování kolektivního plnění povinností výrobců pro vybrané výrobky dané skupiny.

(3) Smluvní strany smlouvy podle odstavce 1 jsou povinny předložit stejnopis nebo úředně ověřenou kopii této smlouvy ministerstvu do 30 dnů ode dne jejího uzavření; postačí, splní-li tuto povinnost jedna ze smluvních stran.

(4) Ve smlouvě podle odstavce 1 písm. d) musí být uvedeno,

(5) V případě uzavření smlouvy podle odstavce 1 písm. d) mají obě smluvní strany povinnost převedené množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností uvést v evidenci podle § 50 odst. 1 písm. e) a v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

a) zda převáděné množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností bude předáno provozovateli kolektivního systému na straně nabyvatele, který v takovém případě odpovídá za zajištění jejich zpracování a využití nebo odstranění, nebo zda zpracování a využití nebo odstranění převáděného množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností již dříve zajistil převodce, a

b) výše úplaty za převod určitého převáděného množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností.

a) sdílení míst zpětného odběru,

b) sdílení nákladů na zajišťování zpětného odběru a dalších způsobů nakládání s výrobky s ukončenou životností,

c) sdílení nákladů nebo jiné spolupráci v oblasti informační a osvětové činnosti, nebo

d) převodu určitého množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností.

(1) Provozovatel kolektivního systému může uzavřít s jedním nebo více provozovateli kolektivních systémů pro tentýž druh vybraných výrobků písemnou smlouvu o

b) množství vybraných výrobků uvedených na trh výrobci, s nimiž má uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění, a to v hmotnostních jednotkách a kusech,

d) míst zpětného odběru vykazovaných v Registru podle § 19 a příslušných smluv uzavřených mezi provozovatelem kolektivního systému a provozovateli míst zpětného odběru a

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a způsob vedení evidencí.

(5) Provozovatel kolektivního systému je povinen poskytnout ministerstvu na jeho vyžádání údaje z evidencí podle odstavce 1.

(4) Zajišťuje-li osoba podle odstavce 1 písm. c) zpětný odběr, přepravu, zpracování či jiné nakládání se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností pro provozovatele kolektivního systému a současně pro jiného výrobce nebo provozovatele kolektivního systému, je povinna vykázat údaje týkající se výrobku s ukončenou životností pouze jednou tak, aby nedocházelo ke zdvojování údajů.

(3) Zajišťuje-li provozovatel kolektivního systému výrobců elektrozařízení kolektivní plnění povinností zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních elektrozařízení pocházejících z domácností, která byla uvedena na trh do dne 13. srpna 2005, vede v rámci evidence podle odstavce 1 písm. d) údaje o množství těchto elektrozařízení zjištěné na základě rozboru reprezentativního vzorku zpětně odebraných elektrozařízení.

(2) Jde-li o kolektivní systém výrobců baterií nebo akumulátorů, zahrnuje evidence podle odstavce 1 písm. a) rovněž ty výrobce, pro které zajišťuje plnění povinností na základě smluv podle § 84 odst. 3 s provozovateli kolektivních systémů výrobců elektrozařízení.

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen vést evidenci

e) toku zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností od místa zpětného odběru až po jejich konečné využití, včetně přípravy k opětovnému použití, nebo odstranění.

a) výrobců, s nimiž má uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění, v rozsahu údajů podle § 26 písm. a) až g),

c) osob, které pro provozovatele kolektivního systému zajišťují zpětný odběr, přepravu, zpracování či jiné nakládání se zpětně odebranými výrobky s ukončenou životností v obdobném rozsahu údajů, jaký je stanoven v § 26 písm. a) až c); u osob, které pro provozovatele kolektivního systému zajišťují zpracování, se vede také identifikační číslo a adresa zařízení ke zpracování výrobků s ukončenou životností,

(3) Součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností jsou informace o hmotnosti vybraných výrobků uvedených na trh v uplynulém kalendářním roce každým jednotlivým výrobcem, který má s provozovatelem kolektivního systému uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění. U elektrozařízení jsou tyto údaje dále rozděleny podle jednotlivých skupin elektrozařízení a u pneumatik podle jednotlivých skupin pneumatik; u baterií nebo akumulátorů jsou rozděleny podle toho, zda se jedná o přenosné, průmyslové nebo automobilové baterie nebo akumulátory.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsah roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností.

(6) Informace zaslané podle odstavců 2 a 3 tvoří obchodní tajemství provozovatele kolektivního systému.

(2) Součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností je přehled hospodaření provozovatele kolektivního systému v uplynulém kalendářním roce.

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen zpracovat roční zprávu o výrobcích s ukončenou životností za všechny výrobce, s nimiž má uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění, a tuto zprávu do 30. června následujícího roku zaslat ministerstvu.

(5) Pro zveřejnění souhrnných údajů získaných z ročních zpráv o výrobcích s ukončenou životností se § 30 použije obdobně.

(4) Součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností je seznam provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, pokud provozovatel kolektivního systému zajišťuje plnění povinností těchto provozovatelů solárních elektráren podle § 72 odst. 1.

a) uchovávat údaje z evidencí a roční zprávu o výrobcích s ukončenou životností po dobu 7 let a

b) předložit v rámci kontroly na požádání inspekce nebo ministerstva dokumenty dokládající pravdivost a úplnost údajů uvedených v evidencích a v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.

c) správnosti a úplnosti údajů o množství zpětně odebraných výrobků s ukončenou životností podle § 50 odst. 1 písm. e).

a) správnosti a úplnosti údajů o množství vybraných výrobků uvedených na trh, které výrobci vykázali provozovateli kolektivního systému podle § 45 odst. 1 písm. a),

(5) Výrobci a osoby uvedené v § 50 odst. 1 písm. c) jsou povinni poskytnout provozovateli kolektivního systému nezbytnou součinnost za účelem splnění jeho povinnosti stanovené v odstavcích 2 a 3.

(4) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajistit ověření podle odstavců 2 a 3 v každém kalendářním roce, ve kterém je oprávněn k provozování kolektivního systému. Zprávu o ověření účetní závěrky podle odstavce 1 a zprávu či zprávy o ověření podle odstavců 2 a 3 je provozovatel kolektivního systému povinen ministerstvu zaslat nejpozději do 6 měsíců od skončení ověřovaného období.

(3) Provozovatel kolektivního systému je dále povinen zajistit, aby auditor ověřil správnost a úplnost údajů o množství výrobků s ukončenou životností, které byly zpětně odebrány, svezeny, zpracovány nebo s nimiž bylo jiným způsobem nakládáno, včetně údajů o způsobu nakládání s těmito výrobky s ukončenou životností, vykázaných provozovateli kolektivního systému osobami uvedenými v § 50 odst. 1 písm. c).

(2) Provozovatel kolektivního systému je povinen zajistit, aby auditor provedl ověření

(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen mít řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku ověřenou auditorem.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou minimální rozsah ověření podle odstavce 2 písm. a) a odstavce 3.

b) správnosti a úplnosti vedení evidencí podle § 50 odst. 1 písm. a) až c) a

(2) Zjistí-li ministerstvo v činnosti provozovatele kolektivního systému nedostatky, podle závažnosti a povahy zjištěného nedostatku může uložit provozovateli kolektivního systému, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu.

(4) Zjistí-li ministerstvo, že provozovatel kolektivního systému nebo společník provozovatele kolektivního systému přestal splňovat některou z podmínek podle § 35 odst. 2 a 3 nutných pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému, s výjimkou podmínek podle § 35 odst. 2 písm. h) až j), uloží provozovateli kolektivního systému, aby ve stanovené lhůtě zjednal nápravu.

(1) Kontrolu nad činností provozovatele kolektivního systému provádí ministerstvo. V rámci kontroly nad činností provozovatele kolektivního systému je ministerstvo oprávněno kontrolovat rovněž plnění povinností a dodržování podmínek stanovených tímto zákonem společníkům provozovatele kolektivního systému. Provozovatel kolektivního systému je na vyžádání povinen předložit opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, ne starší než 15 dní.

(3) Nedostatkem v činnosti provozovatele kolektivního systému se rozumí porušení povinnosti nebo nedodržení podmínek, které tento zákon stanoví provozovateli kolektivního systému, společníkům provozovatele kolektivního systému nebo výrobcům, kteří plní danou povinnost v kolektivním systému, nebo porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

e) opakované nesplnění povinnosti dosáhnout minimální úrovně zpětného odběru, nebo

(8) Po zániku oprávnění k provozování kolektivního systému nesmí právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, převést žádné peněžní prostředky ani jiný majetek na své společníky, s výjimkou toho, co nebylo převedeno podle § 56.

(7) Účastníkem řízení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému je pouze provozovatel kolektivního systému.

(6) Pokud se provozovatel kolektivního systému rozhodne, že jej nadále nebude provozovat, je povinen bezodkladně podat žádost o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému. Ministerstvo na základě této žádosti rozhodne o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému nejdříve 30 dní poté, co mu provozovatel kolektivního systému prokázal, že o zamýšleném ukončení činnosti informoval nejméně 6 měsíců předem výrobce, s nimiž uzavřel smlouvu o kolektivním plnění, obce, s nimiž uzavřel smlouvu o využití systému nakládání s komunálním odpadem stanoveného obcí, a další osoby, které pro provozovatele kolektivního systému zajišťují zpětný odběr nebo zpracování výrobků s ukončenou životností.

(5) Za závažné porušení povinnosti provozovatele kolektivního systému se považuje zejména

(4) V řízení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému z důvodů podle odstavce 2 písm. c) ministerstvo zohlední důvody, které k porušení povinností vedly, zda se jedná o opakované porušení téže povinnosti, popřípadě další okolnosti, za nichž k porušení povinnosti došlo. Porušením povinnosti se pro účely tohoto ustanovení rozumí porušení povinnosti, kterou tento zákon stanoví provozovateli kolektivního systému, společníkům provozovatele kolektivního systému, nebo porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému.

(3) Ministerstvo průmyslu a obchodu zašle své vyjádření do 15 dnů ode dne obdržení podkladů ve věci podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2. Vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu je podkladem pro rozhodnutí ministerstva. Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu nezašle své vyjádření ve stanovené lhůtě, může ministerstvo vydat rozhodnutí bez jeho vyjádření.

(2) Ministerstvo rozhodne o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému, pokud

(1) Oprávnění k provozování kolektivního systému zaniká dnem

f) nesplnění povinnosti vytvořit síť veřejných míst zpětného odběru podle požadavků stanovených tímto zákonem.

d) nesplnění povinnosti mít účetní závěrku ověřenou auditorem podle § 53 odst. 1 nebo nesplnění povinnosti zajistit ověření údajů podle § 53 odst. 2 a 3,

c) nesplnění povinnosti vytvořit a doplňovat rezervu podle § 48 nebo její použití v rozporu s tímto zákonem,

b) použití peněžních prostředků získaných z příspěvků výrobců nebo provozovatelů solárních elektráren podle § 72 odst. 1 nebo zisku z činnosti v rozporu s tímto zákonem,

a) vykonávání činnosti, kterou tento zákon nedovoluje provozovateli kolektivního systému vykonávat,

c) ze strany provozovatele kolektivního systému došlo k závažnému porušení povinnosti a provozovatel kolektivního systému nezjednal ve stanovené lhůtě nápravu, která mu byla uložena podle § 54 odst. 2.

b) provozovatel kolektivního systému nebo společník provozovatele kolektivního systému přestal splňovat některou z podmínek podle § 35 odst. 2 a 3 nutných pro vydání oprávnění k provozování kolektivního systému, s výjimkou podmínek podle § 35 odst. 2 písm. h) až j), a provozovatel kolektivního systému nezjednal nápravu tohoto nedostatku uloženou podle § 54 odst. 4 ve stanovené lhůtě, nebo

a) bylo vydáno na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti nebo v dokladech připojených k žádosti,

e) nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému.

d) nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení právnické osoby, která je provozovatelem kolektivního systému, za neplatnou, nebo

c) účinnosti smlouvy o převodu nebo pachtu obchodního závodu provozovatele kolektivního systému,

b) účinnosti přeměny provozovatele kolektivního systému, pokud provozovatel kolektivního systému mění právní formu na osobní společnost nebo družstvo,

a) zrušení provozovatele kolektivního systému,

(6) Zaniká-li oprávnění k provozování kolektivního systému účinností smlouvy o převodu nebo pachtu obchodního závodu provozovatele kolektivního systému a nebude-li splněna povinnost převést peněžní prostředky ve lhůtě podle odstavce 2 nebo 3, smlouva se od počátku ruší.

(1) Právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, je povinna převést všechny dosud nevyužité peněžní prostředky získané z příspěvků výrobců včetně výnosů z nich a prostředky tvořící rezervu provozovateli kolektivního systému, který plnění povinností těchto výrobců převzal. Je-li více takových provozovatelů kolektivních systémů, převede se každému z nich poměrná část těchto peněžních prostředků, která odpovídá poměru příspěvků uhrazených za výrobky uvedené na trh za období posledních 24 měsíců přede dnem zániku oprávnění provozovatele kolektivního systému každým výrobcem, který měl ke dni zániku oprávnění s provozovatelem kolektivního systému, jehož oprávnění zaniklo, uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění. Provozovatel kolektivního systému, který převzal plnění povinností výrobců, není oprávněn po těchto výrobcích vyžadovat opětovnou úhradu příspěvků za výrobky jimi uvedené na trh do dne zániku oprávnění provozovatele kolektivního systému, s nímž měl výrobce před převzetím povinností uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění.

(2) Povinnost stanovenou v odstavci 1 musí právnická osoba splnit do 180 dnů ode dne, kdy její oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, a to způsobem, který schválí ministerstvo na návrh této právnické osoby; ministerstvo rovněž poskytne této právnické osobě informace o tom, s kterými provozovateli kolektivních systémů a pro jaké množství vybraných výrobků s ukončenou životností jednotlivé osoby uzavřely smlouvu o kolektivním plnění ve smyslu odstavce 1.

(3) Nelze-li peněžní prostředky převést v souladu s odstavcem 1 z důvodu, že výrobce neuzavřel smlouvu o kolektivním plnění s provozovatelem kolektivního systému, převede právnická osoba odpovídající část peněžních prostředků do 180 dnů ode dne, kdy její oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, výrobci, který se rozhodl plnit povinnosti dle tohoto zákona v individuálním systému, a je zapsán v Seznamu výrobců. V případě zbývajících nerozdělených peněžních prostředků se tyto peněžní prostředky převedou do 180 dnů ode dne uplynutí lhůty podle věty první poměrně jednotlivým provozovatelům kolektivních systémů zajištujících povinnosti pro ty druhy a skupiny vybraných výrobků, které zajišťovala právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo.

(4) Návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku nemůže být podán dříve, než budou splněny povinnosti stanovené v odstavcích 1 a 3. Ministerstvo vydá po doložení splnění těchto povinností na žádost právnické osoby podle věty první osvědčení o jejich splnění, které je povinnou součástí návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.

(5) V případě přeměny provozovatele kolektivního systému, v jejímž důsledku oprávnění k provozování kolektivního systému zaniká, se odstavec 4 použije obdobně.

(5) Provozovatel kolektivního systému pro solární panely má povinnosti, které tento zákon stanoví výrobci elektrozařízení pro zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních elektrozařízení ve vztahu k odpadním solárním panelům, pro které uzavřel smlouvu podle § 72 odst. 1.

(6) Údaje z evidencí podle § 50 odst. 1 je provozovatel kolektivního systému pro solární panely povinen zpracovat v podobě roční zprávy o plnění povinností provozovatelů solárních elektráren podle § 72 odst. 1 za uplynulý kalendářní rok a tuto zprávu zaslat do 30. června ministerstvu.

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsahové náležitosti a rozsah roční zprávy.

c) vybranými výrobky uvedenými výrobcem na trh solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, které jsou součástí solární elektrárny provozovatele podle písmene b).

b) výrobcem provozovatel solární elektrárny, jejíž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, a

a) smlouvou o kolektivním plnění smlouva podle § 72 odst. 1,

(1) Oprávnění k provozování kolektivního systému pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 lze vydat žadateli, jehož společníci nesplňují podmínky stanovené v § 35 odst. 2 písm. b) až d) a h), jestliže žadatel hodlá zajišťovat pouze plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013, podle § 72 odst. 1.

(2) Předmětem činnosti provozovatele kolektivního systému, jemuž bylo vydáno oprávnění k provozování kolektivního systému pro solární panely podle odstavce 1 (dále jen „provozovatel kolektivního systému pro solární panely“), smí být pouze činnost podle § 40 odst. 2.

(3) Rozhodnutí o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému pro solární panely obsahuje údaj o tom, že oprávnění je vydáno pouze pro zajišťování plnění povinností provozovatelů solárních elektráren, jejichž součástí jsou solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013; ustanovení § 37 odst. 3 písm. a) a b) se nepoužije.

(4) V případě provozovatele kolektivního systému pro solární panely se ustanovení § 44 odst. 1 až 4, § 46 odst. 1 věty první, § 50 odst. 1, § 55 odst. 5 a § 56 použijí obdobně s tím, že se rozumí

a) dopravních prostředků pro přepravu osob nebo zboží, kromě elektrických dvoukolových vozidel, pro která nebylo uděleno schválení typu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a

b) elektrozařízení uvedených v § 2 odst. 3 písm. a) až i).

(1) Každé elektrozařízení se zařadí do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou podskupiny elektrozařízení, které spadají do skupin elektrozařízení uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

b) zpracovatelem odpadních elektrozařízení provozovatel zařízení určeného pro nakládání s odpady, ve kterém je oprávněn zpracovávat odpadní elektrozařízení (dále jen „zařízení ke zpracování odpadních elektrozařízení“).

a) úrovní zpětného odběru odpadních elektrozařízení podíl vyjádřený v procentech vypočítaný tak, že se celková hmotnost odpadních elektrozařízení získaných výrobcem elektrozařízení zpětným odběrem v daném kalendářním roce, vynásobená počtem let, během nichž v rámci tříletého období ukončeného předcházejícím kalendářním rokem uváděl elektrozařízení na trh, dělí celkovou hmotností elektrozařízení, která výrobce uvedl na trh v předchozích třech kalendářních letech a která nebyla vyvezena nebo dodána do jiného členského státu; pokud výrobce v předchozích třech kalendářních letech neuvedl na trh žádná elektrozařízení, rozumí se úrovní zpětného odběru odpadních elektrozařízení procentuální podíl celkové hmotnosti odpadních elektrozařízení získaných tímto výrobcem zpětným odběrem v daném kalendářním roce a celkové hmotnosti elektrozařízení, která výrobce v daném kalendářním roce uvedl na trh a která nebyla vyvezena nebo dodána do jiného členského státu, a

(1) Výrobce elektrozařízení uvedený v § 3 odst. 1 písm. m) bodě 4 je povinen určit si za účelem plnění povinností stanovených tímto zákonem pověřeného zástupce podle § 11.

(2) Osoba usazená v jiném členském státě, která není současně usazena v České republice a prostřednictvím jiných dodavatelů uvádí na trh elektrozařízení, si může určit svého pověřeného zástupce podle § 11. Tato osoba je povinna informovat své odběratele o určení, změně a odvolání pověřeného zástupce.

(3) Osoba usazená v České republice, která dodává elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku³) přímo konečným uživatelům v jiném členském státě, je povinna v souladu s právními předpisy tohoto členského státu určit si na základě písemného pověření svého pověřeného zástupce za účelem plnění povinností ve vztahu k tomuto elektrozařízení vyplývajících z právních předpisů tohoto členského státu.

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen zajistit, aby při uvedení na trh bylo elektrozařízení označeno pro účely zpětného odběru stanoveným grafickým symbolem. Není-li možné elektrozařízení takto označit vzhledem k jeho velikosti nebo funkci, označí se grafickým symbolem obal, návod k použití a záruční list elektrozařízení.

(2) Výrobce elektrozařízení zajistí, aby z označení elektrozařízení bylo patrné, že elektrozařízení bylo uvedeno na trh po 13. srpnu 2005.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a) vzor grafického symbolu pro označení elektrozařízení pro účely zpětného odběru podle odstavce 1 a

b) způsob označení elektrozařízení uvedených na trh po 13. srpnu 2005 podle odstavce 2.

d) možných škodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v elektrozařízení na životní prostředí a zdraví lidí a

c) úloze konečných uživatelů v opětovném použití elektrozařízení a recyklaci nebo jiném využití odpadních elektrozařízení,

e) významu grafického symbolu pro zpětný odběr podle § 62 odst. 1.

b) způsobu zajištění zpětného odběru,

a) požadavku, aby odpadní elektrozařízení nebyla odstraňována jako netříděný komunální odpad, ale byla odevzdána na místech k tomu určených v souladu s tímto zákonem,

b) zajistit zpětný odběr jiných odpadních elektrozařízení než odpadních elektrozařízení pocházejících z domácností (dále jen „odpadní elektrozařízení nepocházející z domácností“),

c) dosáhnout v každém kalendářním roce minimální úrovně zpětného odběru odpadních elektrozařízení v rozsahu stanoveném v příloze č. 2 k tomuto zákonu; tato povinnost se nevztahuje na výrobce elektrozařízení, kteří plní povinnosti podle tohoto zákona výhradně pro solární panely.

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen

a) zajistit bez vazby na koupi nových výrobků a bez nároku na úplatu zpětný odběr odpadních elektrozařízení pocházejících z domácností,

(2) Za účelem splnění povinností podle odstavce 1 písm. a) a c) je výrobce elektrozařízení určených k použití v domácnostech povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru

b) v každé obci, která o zřízení veřejného místa zpětného odběru projeví zájem, a to za podmínek obdobných jako pro ostatní obce, a

c) v každém prodejním místě posledního prodejce nebo v jeho bezprostřední blízkosti, kde jsou elektrozařízení určená k použití v domácnostech, jež výrobce uvádí na trh, prodávána, pokud poslední prodejce projeví o zřízení veřejného místa zpětného odběru zájem, a to za podmínek obdobných jako u ostatních posledních prodejců.

a) v každé obci, městském obvodě nebo městské části s počtem více než 2 000 obyvatel, a to pro každou skupinu elektrozařízení podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, ve které uvádí elektrozařízení na trh,

(3) Výrobce solárních panelů zajistí zpětný odběr solárních panelů, které jsou součástí solárních elektráren s celkovým instalovaným výkonem do 30 kWp, prostřednictvím sítě míst zpětného odběru o dostatečné četnosti a dostupnosti. Tyto podmínky se považují za splněné, pokud nejpozději k 31. prosinci 2024 je zřízeno alespoň jedno veřejné místo zpětného odběru, kde jsou takové solární panely odebírány, v každé obci, městském obvodě nebo městské části s počtem více než 10 000 obyvatel, ve kterých se nachází alespoň jedna solární elektrárna s celkovým instalovaným výkonem do 30 kWp.

(1) Poslední prodejce elektrozařízení zajistí, aby konečný uživatel měl při nákupu elektrozařízení možnost bezplatně odevzdat ke zpětnému odběru odpadní elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, a to ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.

(2) Poslední prodejce elektrozařízení určených k použití v domácnostech dále zajistí, aby konečný uživatel měl možnost odevzdat bezplatně ke zpětnému odběru odpadní elektrozařízení pocházející z domácností, u něhož žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, bez ohledu na výrobní značku a bez vázání na nákup zboží, v místě prodeje nového elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti po celou provozní dobu, jestliže velikost prodejní plochy určené k prodeji elektrozařízení je alespoň 400 m².

(4) Poslední prodejce elektrozařízení určených k použití v domácnostech, u kterého výrobce nezřídil veřejné místo zpětného odběru a který nemá povinnost zajistit zpětný odběr odpadních elektrozařízení podle odstavce 1 nebo 2, je povinen umístit viditelně a čitelně ve svém prodejním místě informaci o tom, kde lze odpadní elektrozařízení pocházející z domácností odevzdat ke zpětnému odběru na území obce, městské části nebo městského obvodu podle místa prodeje. Pokud se na jejich území místo zpětného odběru nenachází, informuje o místě zpětného odběru v nejbližší obci, městské části nebo městském obvodě od svého místa prodeje.

(3) Poslední prodejce elektrozařízení je povinen písemně informovat konečného uživatele o možnostech zpětného odběru podle odstavců 1 a 2. Jsou-li odpadní elektrozařízení zpětně odebírána v místě prodeje nového elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti, je poslední prodejce povinen označit tato místa viditelně a čitelně informací o možnosti odevzdání odpadních elektrozařízení.

(5) Poslední prodejce je povinen předat bez zbytečného odkladu odpadní elektrozařízení do systému zpětného odběru nebo zpracovateli odpadních elektrozařízení.

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen umožnit oddělené soustřeďování zpětně odebraných odpadních elektrozařízení za účelem jejich přípravy k opětovnému použití v jím určeném místě zpětného odběru.

(2) Opatření v místech zpětného odběru podle odstavce 1 se týkají zejména odpadních elektrozařízení, která byla odevzdána ke zpětnému odběru jako funkční a se všemi součástmi potřebnými pro použití elektrozařízení ke stejnému účelu, k jakému bylo původně určeno. Tím není dotčeno právo výrobce stanovit konkrétní podmínky a kritéria pro určení, zda zpětně odebrané odpadní elektrozařízení bude určeno k přípravě k opětovnému použití.

(3) Držitel zpětně odebraného elektrozařízení jej smí předat k opětovnému použití, jestliže

c) jeho funkčnost a bezpečnost použití byla ověřena způsobem, který stanoví ministerstvo vyhláškou.

b) obsahuje všechny součásti potřebné pro jeho použití ke stejnému účelu, k jakému bylo původně určeno, a

a) poté, co bylo podrobeno procesu přípravy k opětovnému použití, splňuje podmínky stanovené zákonem o odpadech, za nichž odpad přestává být odpadem,

(4) Výrobce zajistí přednostně opětovné použití elektrozařízení jako celku, jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 3 a je-li to vhodné z hlediska zásad stanovených zákonem o odpadech pro uplatnění hierarchie odpadového hospodářství.

(5) Na osobu, která provádí přípravu odpadních elektrozařízení k opětovnému použití a uvádí výrobek do oběhu, se vztahují povinnosti výrobce elektrozařízení podle tohoto zákona.

(6) Odpadní elektrozařízení, které nebylo předáno k opětovnému použití za podmínek stanovených tímto zákonem, nepřestává být odpadem. Nedošlo-li k předání odpadního elektrozařízení k opětovnému použití do 1 roku od provedení přípravy k opětovnému použití, má výrobce povinnost zajistit jeho jiné využití nebo odstranění v souladu s tímto zákonem. Při tom upřednostní přípravu k opětovnému použití komponentů, konstrukčních nebo spotřebních dílů odpadního elektrozařízení tam, kde je to vhodné z hlediska zásad stanovených zákonem o odpadech pro uplatnění hierarchie odpadového hospodářství.

(1) Výrobce elektrozařízení je povinen v rámci svého systému zajistit

b) využití nebo odstranění zpětně odebraných odpadních elektrozařízení nejpozději do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla odebrána,

a) zpracování odpadních elektrozařízení, která zpětně odebral, za použití nejlepších dostupných technik¹²),

d) znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů a jejich recyklaci, regeneraci nebo zneškodnění za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie o fluorovaných skleníkových plynech¹³), jsou-li tyto látky v elektrozařízení obsaženy.

c) využití zpětně odebraných odpadních elektrozařízení minimálně v rozsahu stanoveném v příloze č. 3 k tomuto zákonu a

(2) Odpadní elektrozařízení může být převezeno přes hranice ke zpracování v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími přepravu odpadů¹⁴) a se zákonem o odpadech. Odpadní elektrozařízení, která byla zpětně odebrána v České republice a vyvezena ke zpracování v souladu s ustanovením věty první do země, která není členským státem, lze zahrnout do plnění požadavků na zajištění minimální úrovně využití podle odstavce 1 písm. c), je-li prokázáno, že zpracování a využití proběhlo za podmínek rovnocenných požadavkům stanoveným tímto zákonem.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob výpočtu úrovně využití odpadních elektrozařízení pro účely plnění povinnosti stanovené v odstavci 1 písm. c).

(3) Výrobce elektrozařízení poskytne zpracovatelům odpadních elektrozařízení bezplatně veškeré informace, které jsou nutné ke zpracování odpadního elektrozařízení včetně přípravy k opětovnému použití, především údaje o obsažených konstrukčních částech a materiálech, nebezpečných látkách, možnostech opětovného použití elektrozařízení a recyklace odpadního elektrozařízení, popřípadě způsobu jejich odstranění. Tyto informace výrobce elektrozařízení poskytne pro každý typ nového elektrozařízení do jednoho roku od data uvedení výrobku na trh. Informace poskytne v návodech na použití nebo na technickém nosiči dat nebo prostředky komunikace na dálku³).

(1) Zpracovávat odpadní elektrozařízení je oprávněn pouze zpracovatel odpadních elektrozařízení. Slouží-li zařízení ke zpracování odpadních elektrozařízení výhradně k přípravě k opětovnému použití odpadních elektrozařízení, nevztahují se na zpracovatele odpadních elektrozařízení povinnosti podle odstavce 2 písm. b) a c) a povinnosti podle § 18 a § 95 odst. 4 zákona o odpadech.

b) provádět demontáž, soustřeďovat, skladovat, zpracovávat nebo jinak nakládat s odpadním elektrozařízením v souladu s technickými požadavky a vybranými technickými normami Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

a) přednostně vyjmout z odpadního elektrozařízení všechny látky a součásti stanovené vyhláškou ministerstva,

c) zajistit ověření plnění povinnosti podle písmene b) odborně způsobilou třetí osobou, která je držitelem akreditace vydané Českým institutem pro akreditaci podle technických norem stanovených vyhláškou ministerstva, a na vyzvání předložit ministerstvu písemnou zprávu o tomto ověření, která nebude starší tří let,

d) vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi a zasílat příslušnému správnímu úřadu hlášení o druzích a množství odpadů a o způsobech nakládání s nimi, pokud jde o převzatá odpadní elektrozařízení a o jiné odpady, za podmínek stanovených zákonem o odpadech, a

e) zajistit využití zpětně odebraných odpadních elektrozařízení minimálně v rozsahu stanoveném v příloze č. 3 k tomuto zákonu.

(2) Zpracovatel odpadních elektrozařízení je kromě povinností stanovených zákonem o odpadech povinen

a) podmínky nezbytné ke splnění požadavků podle odstavce 2 písm. a) až c) a

(4) Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčeny povinnosti zpracovatele odpadních elektrozařízení stanovené jinými právními předpisy pro zacházení s látkami, které poškozují ozonovou vrstvu, a s fluorovanými skleníkovými plyny¹⁵).

(3) Povolení provozu zařízení ke zpracování odpadních elektrozařízení musí obsahovat

b) požadavek použití nejlepších dostupných technik¹²) v případě využití odpadního elektrozařízení.

a) technické požadavky na demontáž, soustřeďování, skladování a zpracování odpadních elektrozařízení a seznam vybraných technických norem podle odstavce 2 písm. b),

c) obsah provozního řádu zařízení ke zpracování odpadních elektrozařízení.

b) rozsah vedení průběžné evidence a hlášení podle odstavce 2 písm. d) a

(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou

(1) Je-li elektrozařízení uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005, je výrobce elektrozařízení povinen financovat zpětný odběr a následné zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení pocházejícího z domácností, pokud jde o elektrozařízení, jehož je výrobcem podle tohoto zákona.

(2) Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, jsou k zajištění zpětného odběru a následného zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení pocházejícího z domácností výrobci elektrozařízení povinni vytvořit jeden nebo více kolektivních systémů, do kterých všichni výrobci elektrozařízení, kteří jsou podnikateli v okamžiku vzniku příslušných nákladů, přispívají poměrně podle jejich podílu na trhu v dané skupině elektrozařízení.

b) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005 a je-li nahrazováno elektrozařízením stejného typu nebo elektrozařízením, které plní stejnou funkci, výrobce takového nového elektrozařízení při jeho dodávce, nejvýše však v počtu dodávaných elektrozařízení, nebo

c) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, avšak není nahrazováno elektrozařízením stejného typu nebo elektrozařízením, které plní stejnou funkci, konečný uživatel, který není spotřebitelem.

(1) Financování zpětného odběru a následného zpracování, využití a odstranění elektrozařízení nepocházejícího z domácností zajistí,

a) je-li elektrozařízení uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005 a jde-li o elektrozařízení, jehož je výrobcem, výrobce elektrozařízení,

(2) Výrobce elektrozařízení a konečný uživatel, který není spotřebitelem, mohou nejpozději při dodání nového elektrozařízení konečnému uživateli uzavřít písemnou formou dohodu o zajištění financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení nepocházejícího z domácností odchylně od způsobu stanoveného v odstavci 1 písm. a). Ostatní ustanovení tohoto zákona zůstávají takovou dohodou nedotčena. Informaci o uzavření dohody a základních dohodnutých podmínkách financování zašle výrobce elektrozařízení ministerstvu jako součást roční zprávy za kalendářní rok, v němž byla tato dohoda uzavřena.

(3) Při zajišťování plnění povinností podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení tohoto zákona o povinnostech provozovatele kolektivního systému při zajišťování kolektivního plnění povinností výrobců.

(1) Pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 zajistí předání ke zpracování, využití a odstranění odpadních solárních panelů provozovatel solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí, prostřednictvím provozovatele kolektivního systému, který je k zajišťování plnění těchto povinností oprávněn. Splnění těchto povinností zajistí provozovatel solární elektrárny prostřednictvím příspěvků k těmto účelům uhrazeným, na základě smlouvy uzavřené s provozovatelem kolektivního systému.

(2) Po zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních solárních panelů v rozsahu jedné třetiny celkové hmotnosti všech solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 a instalovaných v solární elektrárně předloží provozovatel kolektivního systému provozovateli solární elektrárny průběžné finanční vypořádání, ve kterém uvede přehled nákladů spojených se splněním těchto povinností na jedné straně a poměrnou výši peněžních příspěvků přijatých od provozovatele solární elektrárny včetně výnosů z nich, pokud jich bylo dosaženo, na straně druhé. Případný rozdíl mezi sebou provozovatel kolektivního systému a provozovatel solární elektrárny vypořádají do 1 měsíce od předložení průběžného finančního vypořádání. Stejným způsobem provedou provozovatel kolektivního systému a provozovatel solární elektrárny následující průběžné finanční vypořádání po zajištění splnění povinností podle věty první v rozsahu dvou třetin celkové hmotnosti všech solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 a instalovaných v solární elektrárně, stejně tak závěrečné finanční vypořádání po úplném zajištění splnění těchto povinností.

(4) S peněžními prostředky získanými z příspěvků podle odstavce 1 včetně výnosů z nich je provozovatel kolektivního systému povinen hospodařit odděleně od jiných peněžních prostředků a tak, aby byla zajištěna kontrolovatelnost nakládání s nimi. Tyto peněžní prostředky a výnosy z nich mohou být použity výhradně na zajištění financování předání ke zpracování, využití a odstranění těch odpadních solárních panelů, na které byly určeny. Křížové financování mezi činností nakládání s odpadními solárními panely uvedenými na trh do dne 1. ledna 2013 a ostatními činnostmi provozovatele kolektivního systému není přípustné. Pro převedení peněžních prostředků a výnosů z nich v případě ukončení činnosti provozovatele kolektivního systému se použije obdobně § 56, pokud jde o kolektivní systém, který převezme plnění povinností provozovatele solární elektrárny podle odstavce 1.

(5) Provozovatel kolektivního systému uloží veškeré příspěvky podle odstavce 1 včetně výnosů z nich na zvláštní účet vedený v České republice u banky nebo pobočky zahraniční banky se sídlem v členském státě Evropské unie. Přehled o stavu tohoto účtu je součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností nebo roční zprávy o plnění povinností provozovatelů solárních elektráren podle § 57 odst. 6. Peněžní prostředky na zvláštním účtu mohou být před jejich použitím v souladu s odstavcem 4 dočasně investovány.

(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou výčet investičních nástrojů, do kterých lze dočasně investovat peněžní prostředky získané z příspěvků podle odstavce 1 a výnosy z nich.

(3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti posledního prodejce podle cenových předpisů¹⁶).

(2) Odděleně uváděné náklady podle odstavce 1 nesmějí převýšit náklady známé výrobci elektrozařízení v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů v případě, že náklady výrobci elektrozařízení vzniknou až po tomto okamžiku. Plní-li výrobce elektrozařízení povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému, určí se náklady známé výrobci elektrozařízení v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh podle výše příspěvku hrazeného provozovateli kolektivního systému podle § 46 odst. 1.

(1) Výrobce elektrozařízení, distributor a poslední prodejce jsou povinni při prodeji nového elektrozařízení uvádět odděleně od ceny elektrozařízení náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení, které připadají na jeden kus nového elektrozařízení nebo jeden kilogram nových elektrozařízení, a to zejména formou samostatného údaje na daňovém dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty.

c) prohlášení držitele, že přepravovaná použitá elektrozařízení nejsou odpadem.

a) použitá elektrozařízení jsou zasílána jako vadná zpět osobě, která je vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a uvádí na nich vlastní značku, nebo třetí osobě jednající jejím jménem na opravu v rámci záruky za jakost za účelem opětovného použití,

b) použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití jsou zasílána na renovaci nebo opravu za účelem opětovného použití na základě smlouvy osobě, která elektrozařízení vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a uvádí na nich vlastní značku, nebo třetí osobě jednající jejím jménem do zemí, na něž se vztahují předpisy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o kontrole přeshraničního pohybu odpadů určených k využití¹⁷), nebo

c) vadná použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití, jako jsou zdravotnické prostředky nebo jejich součásti, jsou na základě smlouvy zasílána osobě, která je vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a uvádí na nich vlastní značku, nebo třetí osobě jednající jejím jménem za účelem analýzy hlavní příčiny závady v případě, že analýzu může provést pouze uvedená osoba nebo třetí osoba jednající jejím jménem.

a) neprokáže-li jeho držitel na základě dokladů uvedených v odstavcích 1 a 3, popřípadě též postupem uvedeným v odstavci 3 větě třetí, že přepravované použité elektrozařízení není odpadem, nebo

b) není-li zajištěna ochrana elektrozařízení před poškozením v souladu s odstavcem 5.

a) způsob ověřování a prokazování funkčnosti použitých elektrozařízení,

b) rozsah dokumentace podle odstavce 3 a seznam dalších dokladů přikládaných k nákladu přepravovaných použitých elektrozařízení, včetně způsobu jejich přiložení, a

c) výčet elektrozařízení s obsahem nebezpečných látek, která nesmějí být přepravována jako použitá podle odstavce 1.

(4) Odstavec 1 písm. a) a b) a odstavec 3 se dále nepoužijí v případě, že povaha a množství přepravovaných použitých elektrozařízení prokazují, že mají sloužit výhradně k soukromému nebo osobnímu použití osob, které je přepravují, nebo jejich rodinných příslušníků nebo mají sloužit jako dar.

(5) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní nebo přes ni musí být zajištěna ochrana elektrozařízení před poškozením v průběhu přepravy, nakládky a vykládky, zejména prostřednictvím dostatečných obalů a vhodného uspořádání nákladu.

(6) Přepravované použité elektrozařízení se považuje za odpadní elektrozařízení a jeho přeprava za nedovolenou přepravu odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o přepravě odpadů⁸),

(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou

b) dokumentace podle odstavce 3 o každém jednotlivém kusu přepravovaného použitého elektrozařízení a

a) kopie daňového dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty, je-li jejím plátcem, a kopie smlouvy o převodu vlastnictví k přepravovanému použitému elektrozařízení, v níž je uvedeno, že elektrozařízení jsou určena k přímému opětovnému použití a že jsou plně funkční,

(3) Ke každému jednotlivému kusu přepravovaného použitého elektrozařízení musí být vypracována dokumentace, která prokazuje, že byla ověřena jeho funkčnost a zjištěna přítomnost nebezpečných látek. Doklad o ověření funkčnosti použitého elektrozařízení nesmí být starší než 6 měsíců. V případě důvodných pochybností o funkčnosti přepravovaných použitých elektrozařízení jsou celní úřad nebo inspekce oprávněny jejich držitele vyzvat, aby funkčnost elektrozařízení na vlastní náklady prokázal.

(2) Odstavec 1 písm. a) a b) a odstavec 3 se nepoužijí, pokud držitel přepravovaného použitého elektrozařízení prokáže, že k přepravě dochází v rámci smluvního vztahu mezi podnikateli a že

(1) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní nebo přes ni je jejich držitel povinen prokázat na výzvu celního úřadu nebo inspekce, že přepravovaná použitá elektrozařízení nejsou odpadem. Za tímto účelem je držitel přepravovaných použitých elektrozařízení povinen zajistit, aby při přepravě byly celním úřadům nebo inspekci k dispozici

a) přenosné baterie nebo akumulátory,

c) průmyslové baterie nebo akumulátory.

b) automobilové baterie nebo akumulátory a

j) zpracovatelem odpadních baterií nebo akumulátorů provozovatel zařízení určeného k nakládání s odpady, ve kterém je oprávněn zpracovávat odpadní baterie nebo akumulátory (dále jen „zařízení ke zpracování odpadních baterií nebo akumulátorů“).

a) přenosnou baterií nebo akumulátorem baterie, knoflíkový článek, napájecí sada nebo akumulátor, které jsou hermeticky uzavřeny a mohou být ručně přenášeny, pokud nejsou zároveň průmyslovou baterií nebo akumulátorem nebo automobilovou baterií nebo akumulátorem,

b) automobilovou baterií nebo akumulátorem baterie nebo akumulátor používané pro automobilové startéry, osvětlení nebo zapalovací systémy motorových vozidel a baterie nebo akumulátory používané ke stejným účelům v jiných výrobcích, pokud zároveň nejsou průmyslovou baterií nebo akumulátorem,

c) průmyslovou baterií nebo akumulátorem jakákoliv baterie nebo akumulátor určené výlučně k průmyslovému nebo profesionálnímu použití nebo používané v jakémkoliv druhu elektrických vozidel,

d) baterií nebo akumulátorem s obsahem lithia jakákoliv baterie či akumulátor, jejichž zdroj elektrické energie je závislý na přítomnosti kovového lithia, jeho slitin nebo jiných chemických sloučenin lithia,

e) trakční baterií průmyslová baterie schopná opětovného nabití, která slouží pro pohon elektromotorů určených pro pohyb vozidel,

f) napájecí sadou soubor baterií nebo akumulátorů, které jsou propojeny či zabudovány do vnějšího obalu tak, aby tvořily celistvou jednotku, jejíž používání nepředpokládá, že by ji konečný uživatel rozděloval nebo otevíral,

g) knoflíkovým článkem malá okrouhlá přenosná baterie nebo akumulátor s průměrem větším než výškou, které se používají v zařízeních pro zvláštní účely, jako jsou zejména pomůcky pro nedoslýchavé, hodinky, malá přenosná zařízení a zálohové zdroje elektrického proudu,

h) bezšňůrovým elektrickým nástrojem ruční zařízení s bateriovým nebo akumulátorovým napájením určené pro řemeslnické, stavební nebo zahradnické činnosti,

i) úrovní zpětného odběru odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů podíl vyjádřený v procentech vypočítaný tak, že se celková hmotnost odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů získaných výrobcem baterií nebo akumulátorů zpětným odběrem v daném kalendářním roce vynásobená počtem let, během nichž v rámci tříletého období ukončeného daným rokem uváděl přenosné baterie nebo akumulátory na trh, dělí celkovou hmotností přenosných baterií nebo akumulátorů, které výrobce uvedl na trh v daném kalendářním roce a v předchozích dvou kalendářních letech a které nebyly vyvezeny nebo dodány do jiného členského státu,

b) přenosné baterie nebo akumulátory, které obsahují více než 0,002 % hmotnostních kadmia, včetně baterií a akumulátorů zabudovaných do elektrozařízení nebo do jiných výrobků.

(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba nesmí uvádět na trh nebo do oběhu

a) baterie nebo akumulátory, které obsahují více než 0,0005 % hmotnostních rtuti, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zabudované do elektrozařízení nebo do jiných výrobků, a

(2) Zákaz stanovený v odstavci 1 písm. b) se nevztahuje na přenosné baterie nebo akumulátory, které jsou určené pro použití v

b) zdravotnických přístrojích.

a) nouzových nebo poplašných systémech, včetně nouzového osvětlení, nebo

a) knoflíkové články, které obsahují více než 0,0005 % a méně než 2 % hmotnostních rtuti, uvedené na trh do 1. října 2015, nebo

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která uvedla po 26. září 2008 na trh baterie nebo akumulátory, na které se vztahuje zákaz podle odstavce 1, musí zajistit stažení těchto baterií nebo akumulátorů z trhu. To neplatí, pokud jde o

b) přenosné baterie nebo akumulátory určené pro použití v bezšňůrových elektrických nástrojích, které obsahují více než 0,002 % hmotnostních kadmia, uvedené na trh do 31. prosince 2016.

(4) Baterie nebo akumulátory, na které se vztahuje zákaz podle odstavce 1, avšak není vyžadováno jejich stažení z trhu podle odstavce 3, mohou být uváděny do oběhu až do vyčerpání zásob.

(1) Výrobce baterií nebo akumulátorů je povinen na požádání předložit České obchodní inspekci technickou dokumentaci prokazující, že byly dodrženy podmínky stanovené v § 78 odst. 1.

(2) Distributor baterií nebo akumulátorů, včetně baterií nebo akumulátorů zabudovaných do elektrozařízení nebo jiných výrobků, je povinen na požádání předložit orgánům provádějícím kontrolu podle tohoto zákona technickou dokumentaci prokazující, že byly dodrženy podmínky stanovené v § 78 odst. 1.

(3) Výrobce, který dováží baterie nebo akumulátory, nebo deklarant, je povinen dodržení podmínek stanovených v § 78 odst. 1 prokázat celnímu úřadu. Dodržení těchto podmínek se celnímu úřadu prokazuje předložením technické dokumentace.

b) přenosné baterie nebo akumulátory a automobilové baterie nebo akumulátory byly viditelně, čitelně a nesmazatelně opatřeny údaji o své kapacitě a

(1) Výrobce baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit, aby při uvádění na trh

c) baterie nebo akumulátory obsahující více než 0,0005 % hmotnostních rtuti, více než 0,002 % hmotnostních kadmia nebo více než 0,004 % hmotnostních olova byly označeny chemickým symbolem pro tento kov.

a) baterie nebo akumulátory a napájecí sady byly označeny stanoveným grafickým symbolem,

b) může stanovit výjimky z požadavků na označování baterií nebo akumulátorů s ohledem na jejich rozměr a způsob prodeje.

a) stanoví podrobnosti způsobu označování baterií nebo akumulátorů podle odstavce 1 a

(2) Ministerstvo vyhláškou

(1) Výrobce elektrozařízení nebo jiných výrobků, které vyžadují zabudování baterií nebo akumulátorů, je povinen tyto výrobky navrhovat tak, aby z nich mohl použité nebo odpadní baterie nebo akumulátory snadno a bezpečně vyjmout konečný uživatel, popřípadě kvalifikovaný profesionál nezávislý na výrobci.

(2) K elektrozařízením nebo jiným výrobkům, v nichž jsou zabudovány baterie nebo akumulátory, je výrobce povinen připojit návod, jak může baterie nebo akumulátory bezpečně vyjmout konečný uživatel nebo kvalifikovaný profesionál nezávislý na výrobci, včetně informace o typu zabudovaných baterií nebo akumulátorů. Výrobce, distributor a poslední prodejce jsou povinni zajistit, aby byl tento návod předáván společně s výrobkem.

(3) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují na výrobce elektrozařízení nebo jiných výrobků, pro které je z důvodu bezpečnosti, výkonu, léčebných důvodů nebo z důvodu uchování údajů nezbytné zabezpečit nepřetržitou dodávku elektrického proudu vyžadující stálé spojení mezi elektrozařízením nebo jiným výrobkem a baterií nebo akumulátorem.

e) významu grafického symbolu pro zpětný odběr a chemických symbolů podle § 80 odst. 1 písm. a) a c).

d) možných škodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v bateriích nebo akumulátorech na životní prostředí a zdraví lidí a

c) úloze konečných uživatelů v recyklaci odpadních baterií nebo akumulátorů,

b) způsobu zajištění zpětného odběru,

a) požadavku, aby odpadní baterie nebo akumulátory nebyly odstraňovány jako netříděný komunální odpad, ale byly odevzdány na místech k tomu určených nebo osobám k tomu oprávněným v souladu s tímto zákonem,

(1) Konečný uživatel smí předat přenosné baterie nebo akumulátory pouze na místo zpětného odběru nebo poslednímu prodejci podle § 88.

(2) Konečný uživatel smí předat odpadní automobilové nebo průmyslové baterie nebo akumulátory pouze na místo zpětného odběru nebo osobě oprávněné k jejich převzetí podle zákona o odpadech.

(1) Výrobce elektrozařízení, jehož součástí jsou zabudované nebo přiložené baterie nebo akumulátory, má povinnosti výrobce baterií nebo akumulátorů podle této hlavy. Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která uvedla na trh baterie nebo akumulátory samostatně před jejich zabudováním nebo přiložením k elektrozařízení, nemá povinnosti výrobce těchto baterií nebo akumulátorů stanovené pro zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních baterií nebo akumulátorů, jestliže tyto povinnosti má podle věty první výrobce elektrozařízení.

(2) Výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů zabudovaných do elektrozařízení nebo k nim přiložených plní své povinnosti stanovené pro zpětný odběr, zpracování a recyklaci ve vztahu k těmto bateriím nebo akumulátorům v kolektivním systému.

(3) Provozovatel kolektivního systému výrobců baterií nebo akumulátorů uzavře s provozovateli kolektivních systémů výrobců elektrozařízení smlouvy, jejichž předmětem je spolupráce při zajištění plnění povinností výrobců elektrozařízení se zabudovanými nebo přiloženými bateriemi nebo akumulátory, stanovených pro zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních baterií nebo akumulátorů. Tuto smlouvu uzavře s každým provozovatelem kolektivního systému výrobců elektrozařízení, který o uzavření smlouvy projeví zájem a nemá vůči němu nesplněné splatné dluhy, a to za stejných podmínek jako s ostatními provozovateli kolektivních systémů.

a) provozovatel kolektivního systému výrobců elektrozařízení má uzavřenou smlouvu podle odstavce 3, nebo

b) výrobce elektrozařízení, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v individuálním systému, zajišťuje zpětný odběr pouze odpadních automobilových nebo průmyslových baterií nebo akumulátorů jako výrobce baterií nebo akumulátorů těchto skupin podle odstavce 1.

(4) V rámci systému zpětného odběru odpadních elektrozařízení mohou být odebírány odpadní baterie nebo akumulátory zabudované do elektrozařízení nebo k nim přiložené pouze za podmínky, že

(5) Odpadní baterie nebo akumulátory zabudované do elektrozařízení nebo k nim přiložené, které byly zpětně odebrány v rámci systému zpětného odběru odpadních elektrozařízení, musejí být po jejich vyjmutí v souladu s tímto zákonem předány ke zpracování pouze zpracovateli odpadních baterií nebo akumulátorů určenému provozovatelem kolektivního systému výrobců baterií nebo akumulátorů.

a) zajistit na vlastní náklady zpětný odběr odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů od konečného uživatele, a to bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh, bez vazby na koupi nového výrobku a bez nároku na úplatu za tento odběr, a

b) dosáhnout v každém kalendářním roce minimální úrovně zpětného odběru odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů v rozsahu stanoveném v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(1) Výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů je povinen

d) každém prodejním místě posledního prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů, kde jsou přenosné baterie nebo akumulátory uváděné výrobcem na trh prodávány a kde bylo za předchozí kalendářní rok uvedeno do oběhu nejméně 2 000 kusů nebo alespoň 50 kg přenosných baterií nebo akumulátorů, pokud poslední prodejce projeví o zřízení veřejného místa zpětného odběru zájem, a to za podmínek obdobných jako u ostatních posledních prodejců.

a) každé obci, městském obvodě nebo městské části s počtem více než 1 500 obyvatel,

b) každé obci, která o zřízení veřejného místa zpětného odběru projeví zájem, a to za podmínek obdobných jako pro ostatní obce, se kterými má uzavřenou smlouvu,

c) každém prodejním místě posledního prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů, jehož ekonomická činnost je uvedena v příloze č. 4 k tomuto zákonu, a kde jsou přenosné baterie nebo akumulátory uváděné výrobcem na trh nabízeny jako stálá součást prodejního sortimentu, pokud poslední prodejce projeví o zřízení veřejného místa zpětného odběru zájem, a to za podmínek obdobných jako u ostatních posledních prodejců, a

(2) Za účelem splnění povinností podle odstavce 1 je výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru v

(3) Náklady na zpětný odběr, zpracování a recyklaci odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů nesmějí být při prodeji nových přenosných baterií nebo akumulátorů uváděny odděleně.

(1) Výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit na vlastní náklady zpětný odběr odpadních automobilových baterií nebo akumulátorů od konečného uživatele nebo od provozovatele zařízení ke zpracování vozidel s ukončenou životností, a to bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh, bez vazby na koupi nového výrobku a bez nároku na úplatu za tento odběr. V případě odpadních automobilových baterií nebo akumulátorů z vozidel, která jsou používána v rámci podnikání, tuto povinnost zajistí výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů na vlastní náklady nebo uzavřením dohody s konečným uživatelem o jiném způsobu financování.

(2) Za účelem splnění povinnosti podle odstavce 1 je výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů povinen zřídit nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru v každé obci pověřeným obecním úřadem a v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v každém městském obvodě nebo městské části.

(3) Výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v individuálním systému, není povinen poskytovat kauci podle § 31; to neplatí pro baterie nebo akumulátory s obsahem lithia.

(1) Výrobce průmyslových baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit zpětný odběr odpadních průmyslových baterií nebo akumulátorů stejného typu a určení, jaké uvedl na trh, a to bez ohledu na jejich chemické složení, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh a bez vazby na koupi nového výrobku. Tuto povinnost zajistí výrobce průmyslových baterií nebo akumulátorů na vlastní náklady nebo uzavřením dohody s konečným uživatelem o jiném způsobu financování.

(2) Výrobce průmyslových baterií nebo akumulátorů, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem v individuálním systému, není povinen poskytovat kauci podle § 31. To neplatí pro průmyslové baterie nebo akumulátory s obsahem lithia, u kterých je výrobce povinen kauci poskytnout, s výjimkou výrobce vozidel, který plní povinnosti stanovené tímto zákonem ve vztahu k trakčním bateriím v individuálním systému.

(1) Poslední prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů je povinen zpětně odebírat odpadní přenosné baterie nebo akumulátory od konečného uživatele přímo v prodejním místě po celou provozní dobu, bez nároku na úplatu za tento odběr, bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh a bez vazby na koupi nového výrobku, pokud

a) jde o prodejní místo posledního prodejce, jehož ekonomická činnost je uvedena v příloze č. 4 k tomuto zákonu, a přenosné baterie nebo akumulátory jsou nabízeny jako stálá součást prodejního sortimentu, nebo

b) umožní konečnému uživateli odevzdání odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů a není u něho zřízeno místo zpětného odběru.

(2) Poslední prodejce, který prodává baterie nebo akumulátory a u kterého výrobce baterií nebo akumulátorů nezřídil místo zpětného odběru, je povinen umístit ve svých prodejních místech viditelně a čitelně informaci o možnosti odevzdání odpadních baterií nebo akumulátorů nebo o tom, kde lze odpadní baterie nebo akumulátory odevzdat ke zpětnému odběru na území obce, městské části nebo městského obvodu podle místa prodeje. Pokud se na jejich území místo zpětného odběru nenachází, informuje o místě zpětného odběru v nejbližší obci, městské části nebo městském obvodě od svého místa prodeje.

d) technologie odstranění odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů a

(8) Na základě povolení podle odstavce 6 může provozovatel zařízení určeného pro nakládání s odpady vymezeného v tomto povolení převzít odpadní přenosné baterie nebo akumulátory a provést jejich odstranění v souladu s tímto povolením i v případě, kdy mu takové nakládání s odpady neumožňuje povolení provozu zařízení. Žadatel je oprávněn odpadní přenosné baterie nebo akumulátory vymezené v povolení podle odstavce 6 do zařízení podle věty první předat.

(7) Účastníky řízení podle odstavce 4 jsou žadatel a provozovatel zařízení určeného pro nakládání s odpady.

(6) Ministerstvo v povolení podle odstavce 4 vymezí

(5) Žádost podle odstavce 4 musí obsahovat

(4) Ministerstvo na žádost výrobce baterií nebo akumulátorů nebo na žádost provozovatele kolektivního systému výrobců baterií nebo akumulátorů povolí po přechodnou dobu odstranění odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů postupem uvedeným v žádosti. Povolení ministerstvo vydá, pokud žadatel prokáže, že

(3) Odpadní baterie nebo akumulátory mohou být převezeny přes hranice ke zpracování a recyklaci v souladu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími přepravu odpadů¹⁴) a se zákonem o odpadech. Odpadní baterie nebo akumulátory, které byly zpětně odebrány v České republice a vyvezeny ke zpracování a recyklaci v souladu s ustanovením věty první do země, která není členským státem, lze zahrnout do plnění povinností a dosahování účinnosti podle odstavce 1 písm. a), je-li prokázáno, že proces recyklace proběhl za podmínek rovnocenných požadavkům stanoveným tímto zákonem.

(2) Odpadní baterie nebo akumulátory nesmějí být spalovány nebo ukládány na skládky všech skupin. Tento zákaz se nevztahuje na odstranění odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů na základě povolení vydaného ministerstvem podle odstavce 6 a na spalování

(1) Výrobce baterií nebo akumulátorů je povinen v rámci svého systému na vlastní náklady zajistit

a) zpracování a recyklaci odpadních baterií nebo akumulátorů, které zpětně odebral, za použití nejlepších dostupných technik¹²) v zařízeních, která dosahují minimální recyklační účinnosti procesů recyklace stanovené v příloze č. 5 k tomuto zákonu, vypočtené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o prováděcích pravidlech pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů¹⁸), a

b) využití nebo odstranění zpětně odebraných odpadních baterií nebo akumulátorů nejpozději do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž byly zpětně odebrány.

a) odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů, u kterých není možné před jejich zpracováním vizuálně určit jejich elektrochemický typ nebo jejich značku,

b) odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů stažených z trhu na základě jiného právního předpisu¹⁹),

c) odpadních přenosných baterií s obsahem kovového lithia a

d) odpadu, který vznikl zpracováním a recyklací odpadních baterií nebo akumulátorů v souladu s tímto zákonem a se zákonem o odpadech.

a) neexistuje skutečná nabídka využití odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů, kterých se žádost týká, ani žádná skutečná možnost jejich odbytu a

b) žadatelem navržený způsob odstranění by měl být s ohledem na aktuální situaci, konkrétní okolnosti a na jeho environmentální, ekonomické a sociální dopady upřednostněn před recyklací.

a) podrobné hodnocení environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů navrženého způsobu odstranění, které tvoří přílohu žádosti,

b) označení zařízení určeného pro nakládání s odpady, v němž budou odpadní přenosné baterie nebo akumulátory odstraněny,

c) vymezení množství a typu odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů, na něž se žádost vztahuje, a vymezení požadavků na tyto odpadní přenosné baterie nebo akumulátory,

e) návrh doby, na kterou má být povolení vydáno.

a) zařízení určené pro nakládání s odpady, v němž mohou být odpadní přenosné baterie nebo akumulátory odstraněny,

b) množství a typ odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů, na něž se povolení vztahuje,

c) požadavky na odpadní přenosné baterie nebo akumulátory vstupující do procesu odstranění,

d) povolené technologie odstranění odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů a

e) dobu platnosti povolení.

(1) Zpracovávat odpadní baterie nebo akumulátory je oprávněn pouze zpracovatel odpadních baterií nebo akumulátorů.

a) vyjmout z odpadních baterií nebo akumulátorů všechny kapaliny a kyseliny,

b) při zpracování nebo jakémkoli jiném nakládání v zařízení ke zpracování odpadních baterií nebo akumulátorů soustřeďovat nebo skladovat odpadní baterie nebo akumulátory na plochách s nepropustným povrchem a vhodným nepropustným pokrytím nebo ve vhodných nádobách,

c) při recyklaci odpadních baterií nebo akumulátorů dosáhnout minimální recyklační účinnosti procesů recyklace stanovené v příloze č. 5 k tomuto zákonu,

d) průkazně doložit uplatnění výjimky pro spalování odpadních přenosných baterií nebo akumulátorů a

e) zaslat ministerstvu zprávu o recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií nebo akumulátorů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o prováděcích pravidlech pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů¹⁸).

(3) Povolení provozu zařízení ke zpracování odpadních baterií nebo akumulátorů musí obsahovat podmínky nezbytné ke splnění požadavků podle odstavce 2 písm. a) až c).

(2) Zpracovatel odpadních baterií nebo akumulátorů je kromě povinností stanovených zákonem o odpadech povinen

(1) Každá pneumatika se zařadí do jedné ze skupin uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

(2) Výrobce pneumatik plní povinnosti stanovené tímto zákonem pro zpětný odběr, využití a odstranění odpadních pneumatik, informování konečného uživatele a další povinnosti s tím související vždy společně pro všechny skupiny pneumatik.

d) zpracovatelem odpadních pneumatik provozovatel zařízení určeného k nakládání s odpady, ve kterém je oprávněn provádět úpravu nebo využití odpadních pneumatik.

c) úrovní zpětného odběru odpadních pneumatik podíl vyjádřený v procentech vypočítaný tak, že se celková hmotnost odpadních pneumatik získaných výrobcem pneumatik zpětným odběrem v daném kalendářním roce, vynásobená počtem let, během nichž v rámci tříletého období ukončeného daným rokem uváděl pneumatiky na trh, dělí celkovou hmotností pneumatik, které výrobce uvedl na trh v daném kalendářním roce a v předchozích dvou kalendářních letech a které nebyly vyvezeny nebo dodány do jiného členského státu,

b) výrobcem protektorovaných pneumatik podnikatel, který v České republice provádí protektorování pneumatik a bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku³), uvádí protektorované pneumatiky na trh,

a) protektorovanou pneumatikou pneumatika, jejíž opotřebované části byly obnoveny studenou nebo teplou metodou protektorování,

(1) Výrobce protektorovaných pneumatik plní povinnosti výrobce pneumatik podle tohoto zákona pouze k protektorovaným pneumatikám, které před provedením protektorování pocházely ze zpětného odběru nebo byly dovezeny ze zahraničí, popřípadě k novým pneumatikám, které současně uvádí na trh.

(2) Výrobce protektorovaných pneumatik, který současně uvádí na trh nové pneumatiky, vede evidenci podle § 27 odst. 1 písm. a) zvlášť pro nové a pro protektorované pneumatiky podle odstavce 1.

(3) Právnická nebo podnikající fyzická osoba smí předat protektorované pneumatiky k opětovnému použití, jestliže byly opotřebované části pneumatik obnoveny studenou nebo teplou metodou protektorování a splňují podmínky stanovené zákonem o odpadech, za nichž odpad přestává být odpadem.

a) požadavku, aby odpadní pneumatiky nebyly odstraňovány jako netříděný komunální odpad, ale byly odevzdány na místech k tomu určených v souladu s tímto zákonem, a

b) způsobu zajištění zpětného odběru.

(1) Výrobce pneumatik je povinen

a) zajistit na vlastní náklady zpětný odběr odpadních pneumatik od konečného uživatele, a to bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh, bez vazby na koupi nového výrobku a bez nároku na úplatu za tento odběr, a

b) dosáhnout v každém kalendářním roce minimální úrovně zpětného odběru odpadních pneumatik v rozsahu stanoveném v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

b) v každé obci, která o zřízení veřejného místa zpětného odběru projeví zájem, a to za podmínek obdobných jako pro ostatní obce; to neplatí, pokud ve vzdálenosti do 10 km od ní již tento výrobce zřídil jiné veřejné místo zpětného odběru odpadních pneumatik.

(2) Za účelem splnění povinností podle odstavce 1 je výrobce pneumatik povinen zřídit na vlastní náklady nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru

a) v každé obci s pověřeným obecním úřadem a v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v každém městském obvodě nebo městské části a

a) evidenční číslo v Seznamu výrobců,

(4) Výrobce pneumatik, který plní své povinnosti v individuálním systému, je ve výroční zprávě podle zákona o účetnictví, je-li vyhotovena, povinen uvést

f) způsob uvádění odděleně uváděných nákladů na zpětný odběr, zpracování a využití odpadních pneumatik a jejich výši.

(3) V případě, že výrobce pneumatik nemá podle odstavce 2 povinnost zřídit v obci veřejné místo zpětného odběru, nebo tuto povinnost navzdory projevenému zájmu obce nesplnil, je obec oprávněna určit v rámci obecního systému odpadového hospodářství nastaveného touto obcí na svém území místo, kde mohou být odděleně soustřeďovány odpadní pneumatiky. Obec je v takovém případě oprávněna převzít odpadní pneumatiky od konečných uživatelů za podmínek stanovených zákonem o odpadech pro nakládání s komunálním odpadem.

b) dosaženou úroveň zpětného odběru odpadních pneumatik,

c) seznam zřízených míst zpětného odběru odpadních pneumatik,

d) výši nákladů na zpětný odběr, zpracování a využití odpadních pneumatik,

e) výši kauce poskytnuté podle tohoto zákona a

(1) Výrobce pneumatik je povinen zajistit

a) na vlastní náklady v rámci svého systému využití odpadních pneumatik, které zpětně odebral, a to nejpozději do konce kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž byly odpadní pneumatiky zpětně odebrány, a

b) v každém kalendářním roce využití zpětně odebraných odpadních pneumatik minimálně v rozsahu stanoveném v příloze č. 7 k tomuto zákonu.

(2) Odpadní pneumatiky nesmějí být odstraňovány spalováním nebo ukládáním na skládky všech skupin.

(3) Zpracovávat odpadní pneumatiky je oprávněn pouze zpracovatel odpadních pneumatik.

(1) Výrobce pneumatik, distributor a poslední prodejce jsou povinni při prodeji pneumatik uvádět odděleně od ceny pneumatiky náklady na zpětný odběr, zpracování a využití odpadních pneumatik, které připadají na 1 prodávanou pneumatiku nebo 1 kilogram prodávaných pneumatik, a to zejména formou samostatného údaje na daňovém dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty.

(2) Odděleně uváděné náklady podle odstavce 1 nesmějí převýšit náklady známé výrobci pneumatik v okamžiku uvedení pneumatiky na trh nebo prokazatelný odhad předpokládaných nákladů v případě, že náklady výrobci pneumatik vzniknou až po tomto okamžiku. Plní-li výrobce pneumatik povinnosti stanovené tímto zákonem v kolektivním systému, určí se náklady známé výrobci pneumatik v okamžiku uvedení pneumatiky na trh podle výše příspěvku hrazeného provozovateli kolektivního systému podle § 46 odst. 1.

b) prohlášení držitele přepravovaných použitých pneumatik, že přepravované použité pneumatiky nejsou odpadem.

(1) Při přepravě použitých pneumatik do České republiky, z ní nebo přes ni je jejich držitel povinen prokázat celnímu úřadu nebo inspekci, že přepravované pneumatiky nejsou odpadem. Za tímto účelem je povinen zajistit, aby při přepravě byly celním úřadům a inspekci k dispozici

a) kopie daňového dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty, je-li jejím plátcem, a kopie smlouvy o převodu vlastnictví k přepravovaným použitým pneumatikám, v níž je uvedeno, že pneumatiky jsou určeny k opětovnému použití, nebo doklad o tom, že pneumatiky jsou určeny k protektorování, a

(2) K přímému opětovnému použití mohou sloužit pouze přepravované použité pneumatiky, jejichž míra opotřebení umožňuje jejich použití jako výbavy vozidla při provozu na pozemních komunikacích v souladu s požadavky stanovenými právním předpisem upravujícím schvalování technické způsobilosti a technické podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích²⁰), a stáří pneumatiky není větší než 10 let. Pneumatiky nesmí vykazovat jakékoliv poškození. Celní úřad nebo inspekce jsou oprávněny zkontrolovat míru opotřebení přepravovaných pneumatik na vybraném vzorku zásilky.

(4) Přepravované použité pneumatiky se považují za odpad a jejich přeprava za nedovolenou přepravu odpadů podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o přepravě odpadů¹⁴) v případě, že

(3) Při přepravě použitých pneumatik do České republiky, z ní nebo přes ni musí být náklad zajištěn a uspořádán tak, aby nedošlo ke znehodnocení pneumatik pro opětovné použití.

a) jejich držitel neprokáže na základě dokladů uvedených v odstavci 1, že přepravované pneumatiky nejsou odpadem,

b) přepravované pneumatiky ve vybraném vzorku zásilky podle odstavce 2 přesahují přípustnou míru opotřebení pro účely možnosti jejich přímého opětovného použití,

c) přepravované pneumatiky ve vybraném vzorku zásilky podle odstavce 2 jsou starší 10 let,

d) přepravované pneumatiky ve vybraném vzorku vykazují poškození, nebo

e) nejsou splněny podmínky zajištění a uspořádání nákladu podle odstavce 3.