A. Nejdůležitější zásady.
1. Stavbou obytných budov letech 1947 a 1948 se má rychle opatřiti co největší počet bytů, a to především bytů rodinných. Obytné stavby mají při tom podle § 15 zákona míti bezpečnou konstrukci, dobrou jakost staviva i provedení a disposičním řešením i svým vybavením vyhovovati základním podmínkám zdravého bydlení a povznésti jeho úroveň; při tom se však vzhledem k dosavadním omezeným možnostem ve výrobě stavebnin, k nedostatku pracovních sil a k nutnosti snížení stavebních nákladů má dbáti toho, aby se po všech těchto stránkách dosáhlo úspor.
2. Doporučuje se tudíž, aby bylo dbáno těchto nejdůležitějších zásad:
a) Soustředit bydlení do obytného pokoje a tím jednak omeziti bydlení v kuchyni, jednak odděliti prostorově pobyt denní od nočního. Tato zásada vede ke zmenšování kuchyně na vlastní pracovní kuchyni nebo kuchyňský kout a ke zřizování samostatných ložnic, a to odděleně pro rodiče a děti.
b) Za základní bytovou jednotku je považovati stavebně uzavřený byt o jedné obytné místnosti a dvou ložnicích s příslušenstvím (t. j. s pracovní kuchyní nebo s přímo osvětleným a větraným kuchyňským koutem, předsíní, lázní, samostatným splachovacím klosetem, špíží, komorou a po případě šatnou). Podle místních potřeb však lze též navrhovati byty, v nichž vedle obytné místnosti á příslušenství je jen jedna ložnice nebo tři ložnice nebo dvě ložnice a pracovna pro duševní pracovníky; výjimečně možno zřizovati také garsoniéry s přiměřeným příslušenstvím.
c) Uplatnění podmínek zdravého bydlení a při tom účelného provozu vyžaduje, aby pro jednotlivé místnosti byly stanoveny nejmenší výměry (srov. č. 15); naproti tomu snahy po úspoře stavebnin a nákladů nutí k určitým omezením obytné plochy. Z ustanovení § 2 zákona ze dne 7. března 1947, č. 41 Sb., o státní podpoře na obytné stavby, a z jeho odkazu na § 136 zákona o přímých daních vyplývá 80 m2 jako největší výměra vlastní obytné plochy (srov. č. 3), při níž lze uděliti státní podporu. Protože byt o obytné ploše 80 m2 se bude zpravidla skládati z obytné místnosti a tří ložnic nebo z obytné místnosti, dvou ložnic a pracovny, možno uvažovati pro základní bytovou jednotku (obytná místnost a 2 ložnice) výměru nejméně 48 m2, nejvýše 60 m2.
d) Byt má býti umístěn zásadně v jednom podlaží, což je nejvýhodnější s hlediska architektonického i sociálního a na venkově také obvyklé. Může však býti v rodinných domcích umístěn také v jednom podlaží a zčásti v podkroví nebo i ve dvou podlažích.
3. Do nejvyšší výměry 80 m2 vlastní obytné plochy [srov. č. 2, písm. c)] se započítávají plochy obytné místnosti (po případě i s kuchyňským koutem), ložnic, pracovny a vzhledem k prováděcím předpisům (vl. nař. č. 15/1937 Sb.) k § 136, odst. 2 zákona o přímých daních také výměra světlých komor a světlé kuchyně, která je větší než 12 m2. Do výměry 60 m2 [srov. č. 2, písm. c)], po případě 35 m2 (srov. č. 16) obytné plochy se nezapočítávají plochy komor a kuchyně nebo kuchyňského koutu.