ČÁST 1
A. Nejdůležitější zásady.
1. Stavbou obytných budov letech 1947 a 1948 se má rychle opatřiti co největší počet bytů, a to především bytů rodinných. Obytné stavby mají při tom podle § 15 zákona míti bezpečnou konstrukci, dobrou jakost staviva i provedení a disposičním řešením i svým vybavením vyhovovati základním podmínkám zdravého bydlení a povznésti jeho úroveň; při tom se však vzhledem k dosavadním omezeným možnostem ve výrobě stavebnin, k nedostatku pracovních sil a k nutnosti snížení stavebních nákladů má dbáti toho, aby se po všech těchto stránkách dosáhlo úspor.
2. Doporučuje se tudíž, aby bylo dbáno těchto nejdůležitějších zásad:
a) Soustředit bydlení do obytného pokoje a tím jednak omeziti bydlení v kuchyni, jednak odděliti prostorově pobyt denní od nočního. Tato zásada vede ke zmenšování kuchyně na vlastní pracovní kuchyni nebo kuchyňský kout a ke zřizování samostatných ložnic, a to odděleně pro rodiče a děti.
b) Za základní bytovou jednotku je považovati stavebně uzavřený byt o jedné obytné místnosti a dvou ložnicích s příslušenstvím (t. j. s pracovní kuchyní nebo s přímo osvětleným a větraným kuchyňským koutem, předsíní, lázní, samostatným splachovacím klosetem, špíží, komorou a po případě šatnou). Podle místních potřeb však lze též navrhovati byty, v nichž vedle obytné místnosti á příslušenství je jen jedna ložnice nebo tři ložnice nebo dvě ložnice a pracovna pro duševní pracovníky; výjimečně možno zřizovati také garsoniéry s přiměřeným příslušenstvím.
c) Uplatnění podmínek zdravého bydlení a při tom účelného provozu vyžaduje, aby pro jednotlivé místnosti byly stanoveny nejmenší výměry (srov. č. 15); naproti tomu snahy po úspoře stavebnin a nákladů nutí k určitým omezením obytné plochy. Z ustanovení § 2 zákona ze dne 7. března 1947, č. 41 Sb., o státní podpoře na obytné stavby, a z jeho odkazu na § 136 zákona o přímých daních vyplývá 80 m2 jako největší výměra vlastní obytné plochy (srov. č. 3), při níž lze uděliti státní podporu. Protože byt o obytné ploše 80 m2 se bude zpravidla skládati z obytné místnosti a tří ložnic nebo z obytné místnosti, dvou ložnic a pracovny, možno uvažovati pro základní bytovou jednotku (obytná místnost a 2 ložnice) výměru nejméně 48 m2, nejvýše 60 m2.
d) Byt má býti umístěn zásadně v jednom podlaží, což je nejvýhodnější s hlediska architektonického i sociálního a na venkově také obvyklé. Může však býti v rodinných domcích umístěn také v jednom podlaží a zčásti v podkroví nebo i ve dvou podlažích.
3. Do nejvyšší výměry 80 m2 vlastní obytné plochy [srov. č. 2, písm. c)] se započítávají plochy obytné místnosti (po případě i s kuchyňským koutem), ložnic, pracovny a vzhledem k prováděcím předpisům (vl. nař. č. 15/1937 Sb.) k § 136, odst. 2 zákona o přímých daních také výměra světlých komor a světlé kuchyně, která je větší než 12 m2. Do výměry 60 m2 [srov. č. 2, písm. c)], po případě 35 m2 (srov. č. 16) obytné plochy se nezapočítávají plochy komor a kuchyně nebo kuchyňského koutu.
B. Způsob zastavění.
4. Převážným typem nízkého zastavění (zvláště u větších celků) bude zastavění řadovými domy o dvou podlažích. Doporučuje se zřizovati kratší skupiny o 5 až 7 domech. Při tom třeba dbáti toho, aby se tyto skupiny dobře přimykaly k terénu, zejména není-li rovinný.
5. Rodinné domky možno zřizovati také jednotlivé (isolované) nebo sdružené ve dvojdomky, a to zejména tam, kde tímto způsobem je již rozestavěna část obce a jde jen o doplněk tohoto zastavění.
6. Nájemní domy v městech budou zřizovány zpravidla o více podlažích; pro jejich počet budou rozhodnými zastavovací předpisy.
C. Řazení bytových jednotek do domů a větších celků.
7. V místech, která dosud nejsou ani částečně zastavěna a kde nejsou ještě vybudována veřejná zařízení, třeba dbáti toho, aby vznikala staveniště pokud možno pravidelná, na nichž by bylo možno stavět budovy s bytovými jednotkami vyhovujícího rozsahu a disposičního řešení a v poloze, která zaručuje náležité oslunění (srov. č. 12). Při tom možno pamatovati také na to, aby opakováním určitých typů domků — ovšem v rozumné míře — byly urychleny stavební práce a snížen náklad.
8. V místech, která jsou již zčásti zastavěna, po případě kde jsou již vybudována veřejná zařízení (cesty, vodovod, kanalisace a pod.), bude třeba se přizpůsobiti dosavadnímu zastavění, zejména pokud jde o tvar pozemků, hloubku zastavění, konstruktivní výšku a po případě i velikost jednotlivých místností.
9. Z délky průčelí domu a hloubky zastavění vyplyne počet, velikost a disposice bytových jednotek v jednom podlaží. Doporučuje se, aby v jednom podlaží byly nejvýše dvě bytové jednotky (srov. č. 14 — příčné provětrání), nejvýše garsoniéra jako třetí jednotka. Při tom třeba pokud možno pamatovati na to, aby garsoniéry bylo lze později podle potřeby použíti k rozšíření sousedního bytu, po případě aby vůbec menší byty bylo možno později slučovati ve větší bytové jednotky.
10. Podzemní byty se zásadně vylučují. Za podzemní byt se považuje každý byt, jehož podlaha je níže, než předpisují stavební řády (statuty) pro přízemní byty (na př. podle čes., mor. a brněnského stav. řádu 30 cm, podle pražského 45 cm nad povrch dlažby nebo dvora). Za podzemní se tedy nepovažuje byt zřízený ve sklonitém terénu jen v části půdorysu budovy, pokud jeho podlaha je v celém půdorysu v předepsané výšce nad přilehlým rostlým terénem.
11. Využití podkroví pro byty třeba omeziti na nejmenší míru, zpravidla jen pro část obytných místností bytu, jehož větší část je umístěna v bezprostředně nižším podlaží. Řešení nesmí býti zdravotně ani výtvarně závadné; nepřípustné je zřizovati t. zv. maskované patro. Obytné místnosti nesmějí býti násilně včleněny do prostoru podkroví a musí býti postaráno o dostatečnou isolaci tepelnou a o provětrávání.
Ch. Vytápění bytů.
39. S hlediska úspory práce ženy v domácnosti, volnějšího disposičního řešení bytu a pro jiné výhody nutno vždy dáti přednost bytům, které jsou vybaveny ústředním vytápěním. To platí zejména pro nájemní domy a zvláště tam, kde jde o větší skupiny a kde tedy jedna kotelna může sloužiti celému bloku nebo kde lze využíti dokonce dálkového vytápění. I tam, kde bude lze vybaviti byty ústředním vytápěním, by se však mělo pamatovati alespoň na jeden komín v každé bytové jednotce, na př. v obytném pokoji. Tento komín by byl reservou pro mimořádné doby, při poruše dálkového vytápění a pod.
40. Nedostatek hmot i pracovních sil zatím nedovoluje vybaviti ihned v prvém roce dvouletky všechny byty ústředním vytápěním. Proto nutno navrhnouti byty tak, aby bylo možno je vytápěti kamny a vařiti na uhelném sporáku (kombinovaném s elektrickým nebo plynovým vařičem). Avšak i u takovýchto budov, zvláště jde-li o vyšší stavby nebo větší celky, by mělo býti projektem pamatováno na možnost pozdější instalace ústředního vytápění (t. j. pamatovati na možnost vyzdění komínu, po případě jej vyzdíti již při stavbě, dále na možnost adaptace pro kotelnu, na vynechání rýh pro svislé tury a pod.).
41. Požadavek lokálního vytápění podstatně ovlivní řešení celé disposice, která je značně vázána na vhodné umístění komínů, kamen a jejich obsluhy. Nutno počítati s vytápěním každé obytné místnosti, dále kuchyně (ať pracovní nebo kuchyňského koutu) a lázně, není-li možno ji přitápěti plynem nebo elektřinou. V disposici nutno pamatovati na to, aby se soustředěním komínových těles jejich počet zmenšil a aby se zachovaly pokud možno v plné míře provozní souvislosti dobrého bydlení a disposiční hospodárnosti a aby každá obytná místnost byla vytápěna. Aby byl zabezpečen dobrý tah komínu, doporučuje se dále, aby domy měly šikmé zastřešení anebo, mají-li vodorovné, aby měly ustupující patro, v němž by byly umístěny prádelny, sušárny a pod. Stromkové komíny se vylučují.
D. Orientace k světovým stranám a příčné větrání.
12. Obytný pokoj a ložnice mají býti navrženy na dobře osluněnou světovou stranu, t. j. od východu na jih až k západu. Ke straně méně osluněné nebo k severu možno umístiti příslušenství a po případě jídelní kout obytné místnosti.
13. V jednotlivostech třeba uvésti: Ložnice dětí lze nejvýhodněji umístiti spíše k východu než k západu. Kuchyně a špíž bude zpravidla obrácena k severu nebo k východu; avšak v jižnějších částech státu (na př. na jižní Moravě), kde ranní slunce je stejně intensivní jako odpolední, lze umístiti kuchyň k západu. Pro špíž se nedoporučuje jižní a západní strana.
14. Příčné větrání bytu nutno pokud možno zabezpečiti tím, že byt je situován ke dvěma světovým stranám, t. j. buď ke dvěma protilehlým průčelím nebo je v rohové poloze.
E. Zásady pro velikost bytu i jednotlivých místností a provozní souvislosti.
15. Při lokálním topení (pro ústřední vytápění srv. č. 27) nesmí výměra jednotlivých místností klesnouti pod tyto nejmenší velikosti:
a) obytný pokoj — 22 m2, ložnice — 13 m2,
b) pracovní kuchyň nebo kuchyňský kout — 7 m2, lázeň — 2.50 m2, kloset — asi 1 m2, špíž — 1 m2, ostatní příslušenství (předsíň, komora, po případě šatna) celkem — 5 m2, tedy celé příslušenství — 16.50 m2.
16. Podle toho tedy činí nejmenší podlahová plocha (bez zdivá) na př.:
a) u bytu o obytné místnosti a jedné ložnici 51.50 m2, z toho vlastní obytná plocha 35 m2, t. j. 68%;
b) u bytu o obytné místnosti a dvou ložnicích (v jednom podlaží) 64.50 m2, z toho vlastní obytná plocha 48 m2, t. j. 74.50%; je-li tento byt ve dvou podlažích, zvětší se plocha příslušenství o schodiště a podesty.
17. Dosti značný rozdíl mezi nejmenší výměrou podle č. 15 a 16 a mezi největší výměrou, uvedenou v č. 2, písm. c), umožňuje pružnost disposičního řešení. Nutno též pamatovati na to, že zesilování obvodních, po případě středních zdí již samo o sobě vede k určitému rozdílu v plochách bytových jednotek téhož disposičního řešení, a že v přízemí bude jedno průčelí užší o šířku vestibulu.
18. Vzájemný poměr velikostí obytných místností i příslušenství, který vyplývá z nejmenších výměr podle č. 15 a 16, znamená zároveň nejúčelnější a nejhospodárnější řešení a proto se doporučuje, aby byl pokud možno zachován také tehdy, budou-li voleny rozměry větší; nebylo by totiž hospodárné ani účelné, aby k nejmenší vlastní obytné ploše bylo přidáno příslušenství o veliké výměře nebo naopak.
19. Při návrhu vnitřní disposice bytové jednotky nutno velmi bedlivě dbáti provozních souvislosti a tím úspory práce ženy v domácnosti, snadného udržování bytu a vůbec toho, aby bytu bylo možno užívati nezávadně po všech stránkách.
20. Aby bylo lze přezkoušeti vhodnost návrhu s hledisek uvedaných v bodech 18 a 19, třeba zpravidla zakresliti veškerý nábytek a vybavení pro normální podlaží do zvláštního disposičního plánu půdorysu v měřítku 1:50, v němž budou vyznačeny světové strany a uvedeny hlavní rozměry a plošné výměry všech částí bytu s percentuelním poměrem vlastní obytné části k příslušenství. Tento plán se připojí jako příloha k žádosti o stavební povolení. Ve zvláštních případech se doporučuje, aby byl předložen a projednán předběžně před vypracováním definitivních stavebních plánů a po případě doložen situačním řešením, výpočtem obestavěného prostoru a zastavené plochy vlastní obytné jednotky i domu, s popisem zamýšlené bytové akce a s údajem o počtu bytových jednotek.
21. Pro navrhování jednotlivých obytných místností i příslušenství se uvádějí tyto podrobnější zásady:
Doporučuje se navrhnouti obytný pokoj zpravidla buď ve spojení dveřmi s menší pracovní kuchyní, přímo osvětlenou a větranou, nebo v přímém spojení s přímo osvětleným a větraným kuchyňským koutem, který je oddělen od obytné plochy stěnou svěšenou od stropu do výše dveřního otvoru. Obytný pokoj lze navrhnouti jako ucelený prostor (čtyřúhelník) nebo, vychází-li to z disposičního řešení, členiti jej na jídelní kout (v těsném spojení s pracovní kuchyní nebo s kuchyňským koutem) a na vlastní obytnou plochu. Je vhodné, aby obytný pokoj byl přístupný z předsíně.
Ložnice dětí se nemá příliš lišiti velikostí od ložnice rodičů. Vybavení nábytkem bude obdobné, na př.:
2 lůžka po 95/195 cm,
2 noční stolky po 40/40 cm,
2 dvoudílné skříně po 120/60 cm,
alespoň 1 pracovní stůl 70/100 cm (podle možnosti větší) a 2 židle,
skříňka na knihy 35/120 cm (po případě nástěnná) a kamna 40/40 cm.
Je nevhodné, aby některá ložnice byla přístupna jen přes druhou; mohou býti přístupné z předsíně nebo z obytné místnosti.
Kuchyně i kuchyňský kout musí býti vždy (s výjimkou u garsoniér) přímo osvětleny a větrány; u kuchyňského koutu je předností, je-li přístupný z předsíně. Třeba pamatovati na možnost vybavení vším potřebným zařízením a disposičním řešením co nejvíce usnadniti jak vaření, tak i podávání jídla, mytí nádobí a pod. Důležitým je vhodné umístění komínového tělesa pro uhelný sporák.
Má-li se u rodinných domků, u nichž je kloset v přízemí a lázeň u ložnic v patře, pamatovati na možnost umístění druhého klosetu v lázni, je třeba zvětšiti nejmenší plochu lázně o 1 m2. Je žádoucí, aby lázeň byla vytápěna.
Výhodné je, není-li lázeň příliš vzdálena od ložnic nebo je-li dokonce v přímém sousedství, což může věsti k utvoření druhé menší předsíňky nebo i šatny jako vstupu k ložnicím za obytným pokojem. Lázeň nemá býti přístupna jen z ložnice.
Doporučuje se navrhnouti obytný pokoj zpravidla buď ve spojení dveřmi s menší pracovní kuchyní, přímo osvětlenou a větranou, nebo v přímém spojení s přímo osvětleným a větraným kuchyňským koutem, který je oddělen od obytné plochy stěnou svěšenou od stropu do výše dveřního otvoru. Obytný pokoj lze navrhnouti jako ucelený prostor (čtyřúhelník) nebo, vychází-li to z disposičního řešení, členiti jej na jídelní kout (v těsném spojení s pracovní kuchyní nebo s kuchyňským koutem) a na vlastní obytnou plochu. Je vhodné, aby obytný pokoj byl přístupný z předsíně.
Ložnice dětí se nemá příliš lišiti velikostí od ložnice rodičů. Vybavení nábytkem bude obdobné, na př.:
2 lůžka po 95/195 cm,
2 noční stolky po 40/40 cm,
2 dvoudílné skříně po 120/60 cm,
alespoň 1 pracovní stůl 70/100 cm (podle možnosti větší) a 2 židle,
skříňka na knihy 35/120 cm (po případě nástěnná) a kamna 40/40 cm.
Je nevhodné, aby některá ložnice byla přístupna jen přes druhou; mohou býti přístupné z předsíně nebo z obytné místnosti.
Kuchyně i kuchyňský kout musí býti vždy (s výjimkou u garsoniér) přímo osvětleny a větrány; u kuchyňského koutu je předností, je-li přístupný z předsíně. Třeba pamatovati na možnost vybavení vším potřebným zařízením a disposičním řešením co nejvíce usnadniti jak vaření, tak i podávání jídla, mytí nádobí a pod. Důležitým je vhodné umístění komínového tělesa pro uhelný sporák.
Má-li se u rodinných domků, u nichž je kloset v přízemí a lázeň u ložnic v patře, pamatovati na možnost umístění druhého klosetu v lázni, je třeba zvětšiti nejmenší plochu lázně o 1 m2. Je žádoucí, aby lázeň byla vytápěna.
Výhodné je, není-li lázeň příliš vzdálena od ložnic nebo je-li dokonce v přímém sousedství, což může věsti k utvoření druhé menší předsíňky nebo i šatny jako vstupu k ložnicím za obytným pokojem. Lázeň nemá býti přístupna jen z ložnice.
a) Obytný pokoj má míti zpravidla plochu 22 až 25 m2 při šířce aspoň 4 m. Tato plocha postačí pro vybavení tímto nábytkem;
jídelní stůl 100/70 cm s možností rozložení na 140/70 cm a 6 židlí 45/45 cm,
pohovka (kauč jako reservní lůžko) 95/195 cm,
menší stolek 60/60 cm se dvěma křesly 60/60 cm,
knihovna, sekretář, radio celkem na délku 2 m o hloubce 60 cm, po případě pracovní stolek 70/100 cm se židlí a dětská židlička a stolek, kamna 40/40 cm.
jídelní stůl 100/70 cm s možností rozložení na 140/70 cm a 6 židlí 45/45 cm,
pohovka (kauč jako reservní lůžko) 95/195 cm,
menší stolek 60/60 cm se dvěma křesly 60/60 cm,
knihovna, sekretář, radio celkem na délku 2 m o hloubce 60 cm, po případě pracovní stolek 70/100 cm se židlí a dětská židlička a stolek, kamna 40/40 cm.
b) Pro ložnici rodičů je nejvýhodnější plocha 13 až 16 m2 při šířce nejméně 2.75, spíše však 3 m. Nutno počítati zpravidla s umístěním tohoto nábytku:
2 lůžka rodičů po 95/195 cm,
2 noční stolky po 40/40 cm,
dětskou postýlku 70/130 cm,
2 dvoudílné skříně (pokud nejsou v šatně nebo ve zdi) po 120/60 cm,
po případě pracovní stolek 70/100 cm a 2 židle, kamna 40/40 cm.
2 lůžka rodičů po 95/195 cm,
2 noční stolky po 40/40 cm,
dětskou postýlku 70/130 cm,
2 dvoudílné skříně (pokud nejsou v šatně nebo ve zdi) po 120/60 cm,
po případě pracovní stolek 70/100 cm a 2 židle, kamna 40/40 cm.
c) Kuchyňský kout nebo malou pracovní kuchyň se doporučuje navrhnouti o velikosti 7 až 8.5 m2 při šířce aspoň 2 m, aby v nich bylo možno umístiti:
uhelný sporák 105/75 cm, prodloužený o 25 cm pro dva elektrické nebo plynové vařiče, tedy celkem 130/75 cm,
dřez dvoudílný 80/40 cm s odkladní plochou 60 cm, celkem 140/40 cm (výjimečně odkladní plocha za dřezem a tedy rozměr 80/70 cm),
pracovní stůl 120/70 cm a nad plochou pracovního stolu skříňky 120/35 cm,
příborník 120/60 cm a
lednička 65/45 cm.
uhelný sporák 105/75 cm, prodloužený o 25 cm pro dva elektrické nebo plynové vařiče, tedy celkem 130/75 cm,
dřez dvoudílný 80/40 cm s odkladní plochou 60 cm, celkem 140/40 cm (výjimečně odkladní plocha za dřezem a tedy rozměr 80/70 cm),
pracovní stůl 120/70 cm a nad plochou pracovního stolu skříňky 120/35 cm,
příborník 120/60 cm a
lednička 65/45 cm.
ch) Šatnu (o velikosti zpravidla nejvýše 6 m2) lze navrhnouti tam, kde je to účelné. Jejím úkolem jest aspoň částečně uvolniti prostor ložnic od skříní a proto nutno ji navrhnouti tak, aby bylo lze umístiti v ní skříně a aby zůstal ještě volný manipulační nebo průchodní prostor.
d) Předsíň má míti rozsah přiměřený velikosti bytu (avšak pokud možno aspoň 3 až 4 m2) a takové řešení, aby v ní bylo možno umístiti věšák, po případě skříň a v rodinných domcích dětský kočárek, a aby z ní byl přístup zpravidla do obytného pokoje a ke klosetu, po případě i k lázni, ložnicím a pracovní kuchyni nebo kuchyňskému koutu.
e) Lázeň má míti nejmenší plochu 2.50 m2, počítá-li se s umístěním:
vany rozmění aspoň 78/165 cm (i když pro úsporu prostoru se bude instalovati vana kratší),
umyvadla 65/40 cm (nemá býti umístěno úplně v rohu), plynového nebo elektrického boileru nebo lázeňských kamen, stoličky a věšáku.
vany rozmění aspoň 78/165 cm (i když pro úsporu prostoru se bude instalovati vana kratší),
umyvadla 65/40 cm (nemá býti umístěno úplně v rohu), plynového nebo elektrického boileru nebo lázeňských kamen, stoličky a věšáku.
f) Kloset (o velikosti nejméně asi 1 m2) má býti samostatně přístupný zpravidla z předsíně. Může býti umístěn v lázni jen tehdy, je-li lázeň přímo osvětlena a větrána a je-li zřízen v bytě ještě jiný samostatný splachovací kloset. Naprosto se nedoporučuje zřizovati kloset přístupný jen z lázně. Další podrobnosti jsou uvedeny v oddílu o osvětlení a větrání příslušenství a o soustředění instalací (č. 28, 29, 33 a násl.).
g) Špíž (o velikosti 1 m2) je přístupná z kuchyně nebo z předsíně. Zřizuje se zděná v chladné poloze (nikoli v sousedství komínových těles).
h) Komora má míti velikost zpravidla 1.5 až 2 m2 a její rozměry nemají v obou směrech přesáhnouti 1.5 m, aby se zabránilo jejímu zneužívání pro účely noclehu. Má býti umístěna pokud možno u kuchyňské části bytu nebo u předsíně. Výjimečně může býti nahrazena vestavěnou skříní nebo využitím prostoru získaného snížením světlé výšky části příslušenství.
i) U všech bytů (i u garsoniér) se doporučuje pamatovati na přiměřenou výměru vestavěných skříní. Kromě předních stěn buďtež vestavěné skříně prováděny co nejméně ze dřeva, spíše buďtež vyzděny a opatřeny uvnitř nátěrem, aby se zabránilo jejich zahmyzování.
j) Balkon o dostatečné velikosti se doporučuje zříditi pro každý byt u obytných staveb ve vhodném prostředí. Pokud bytová jednotka nemá balkon pro čištění šatstva a obuvi, doporučuje se zříditi aspoň balkon (loggii) u schodišťové mezipodesty.
22. Garsoniéry mohou obsahovati jen jednu obytnou místnost a příslušenství (kuchyňský kout, předsíň, lázeň a kloset, který může býti v lázni), jež nemusí býti přímo osvětleno. Obytná místnost má míti rozměry průměrně 22 m2, kuchyňský kout má míti nejvýše 3 až 4 m2. Garsoniéra není určena pro rodinné bydlení.
23. Pokud jde o světlou výšku místností, doporučuje se zachovávati tyto rozměry:
a) u činžovních domů v městech s více než 100.000 obyvateli pro obytnou místnost nejméně 270 cm, pro podkrovní místnost nejméně 255 cm a pro sklep 210 cm;
b) jinak pro obytnou místnost zpravidla 270 cm (nejméně 255 cm), pro podkrovní místnost 240 cm a pro sklep 210 cm.
24. Schodiště u činžovních domů o nejvýše 4 podlažích nad zemí (přízemí a tři patra) má míti světlou šířku nejméně 110 cm, u vyšších domů nejméně 120 cm (pokud platné stavební předpisy nepřipouštějí menší šířku).
25. U rodinných domků se doporučuje zříditi schodiště pokud možno přímočaré, jednoramenné nebo dvouramenné, bez zkosených stupňů a o světlé šířce 85 až 95 cm, stupně profilu nejvýše 18/26 cm a jen ve zcela výjimečných případech až 20/25 cm. Plocha předsíní v obou podlažích nemá přesáhnouti 12 m2, plocha vlastního schodiště v obou podlažích pak 11 m2. Pro úsporu může býti schodiště přístupné také z obytného pokoje.
26. U rodinných domků je výhodné, je-li vstup z bytu do volného prostoru opatřen zádveřím. Na toto zádveří má býti pamatováno vždy aspoň na severní a západní straně a vůbec tam, kde jde o vyšší polohu (nad 400 m) nebo o polohu nechráněnou nebo vůbec vystavenou vlivu povětrnosti.
27. Při ústředním nebo etážovém vytápění platí ustanovení č. 15 až 26 s tou odchylkou, že nejmenší plochu ložnice možno zmenšiti o plochu potřebnou pro lokální vytápění, t. j. až na 12 m2.
F. Osvětlení a větrání příslušenství.
28. U klosetu se doporučuje osvětlení i větrání přímé. Při zastavění vyšším než o 2 podlažích však možno v některých případech (zvláště u jednotlivých staveb, navrhovaných ve stavebních mezerách) výjimečně provésti větrání do průduchu o ploše nejméně 0.4 m2, který má dostatečné spojení s vnějším prostorem. Větrání klosetů svislým ventilačním tahem se nevylučuje při vyšším zastavění, má-li každý kloset svůj ventilační tah a je-li zabezpečena jeho účinnost. Tohoto způsobu, který u nás dosud nebyl prakticky vyzkoušen, lze používati zatím jen výjimečně. Samostatný ventilační tah tu musí býti spojen s vnějším vzduchem pod stropem sklepa a procházeti až na střechu; má míti otvor u podlahy a u stropu klosetu a býti tak předělen, aby vzduch dole vstupoval do větraného prostoru a horním otvorem vycházel. Je možno odsávati vzduch také jiným vhodným mechanickým způsobem. Větrání mezistropem se nedoporučuje.
29. Nesplachovací záchod musí býti přímo osvětlen a větrán a při tom oddělen od bytu předsíňkou, pokud možno přímo větranou, po případě loggii.
30. Lázeň má býti větrána buď přímo nebo nepřímo průduchem či svislým ventilačním tahem, a to zvláštním pro každou lázeň. Ohřívá-li se voda nebo vytápí-li se plynem, nutno odváděti plynové splodiny komínovým tahem.
31. Špíž má býti větrána přímo; postačí zde ventilační otvor.
32. Zřizování světlíků se vylučuje. Výjimka je přípustná jen při stavbách v mezerách při řadovém zastavění, kde je nutno se přizpůsobiti větší hloubce traktu.
G. Soustředěni instalací.
33. Instalační zařízení pro kloset, lázeň a kuchyňský dřez (po případě výlevku) buďtež pokud možno soustředěna, a to nejen v jednotlivém podlaží, nýbrž i v podlažích nad sebou (vertikálně).
34. Soustředění instalací však nesmí překážeti jiným důležitým požadavkům. Nesoustředěnost instalací lze připustit, je-li tato nevýhoda vyvážena na př. lepším provozem bytu, jeho větší hospodárností (zkrácením délky průčelí a pod.) nebo vyžaduje-li toho výhodnější řazení bytových jednotek ve větší celek.
35. U bytů rozdělených do dvou podlaží se doporučuje umístiti lázeň u ložnic v patře a kloset v přízemí tak, aby instalace byly pokud možno nad sebou; v lázni lze při tom pamatovati na pozdější umístění, druhého klosetu. U těchto bytů možno také umístiti kloset i lázeň v přízemí vedle kuchyně.
36. Úprava instalací bude záviseti také na tom, jak bude opatřována teplá voda v lázni a bude-li se lázeň vytápět koupelnovými kamny. U bytů s lokálním topením by mělo býti, kde je to možné, pamatováno na vytápění a na opatřování teplé vody elektřinou nebo plynem.
37. Budiž dbáno také toho, aby potrubí vodovodní, kanalisační a plynová byla umístěna a isolována tak, aby byla chráněna před účinky mrazu. Stoupací vedení vodovodní nebudiž umísťováno na vnějších zdích.
H. Tepelná isolace.
38. Aby se zabránilo trvalým národohospodářským ztrátám na palivu, doporučuje se navrhovati obvodové zdi budov o tepelné prostupnosti nikoli menší než u cihelného zdiva o tlouštce 45 cm, oboustranně omítnutého. To znamená, aby síla a konstrukce stěn z jiného materiálu než cihel byla volena tak, aby součinitel prostupu tepla nebyl větší než 1.2 kalorie na 1 m2 zdiva za hodinu. Z téhož důvodu se má zásadně upustiti od provádění jednoduchých oken ve venkovských zdech; nutno se také vystříhati zbytečné členitosti vnějších zdí a nadměrné výměry okenních ploch.
I. Ostatní zařízení.
42. Každý obytný dům budiž podle možnosti připojen na městskou kanalizační síť. Podzemní prostory smějí býti připojeny jen tehdy, je-li provedeno opatření, které zamezuje vnikání zpáteční vody při povodních. Odpadové roury okapové musí býti připojeny k domovní stoce. Veškeré vpustě, záchody i pissoiry, prádelny atd. musí býti opatřeny vodní uzávěrkou. Revisní šachty musí býti opatřeny litinovými nebo betonovými neprodyšnými příklopy.
43. Není-li v obci zřízena kanalisace, povoluje se zřízení žump a doporučuje se zříditi odděleně soustavy žumpové jednak pro koupelny a prádelny, jednak pro záchody. Budiž dbáno toho, aby srážková voda se vhodným a nezávadným způsobem odváděla do vodotečí a aby přítoky odvodňovací a svodnice uvnitř obce byly zakryty deskami z nezvětrávajících hmot, po případě aby voda byla odváděna cementovými rourami.
44. Ke každému bytu se doporučuje zříditi dostatečně veliký sklepní prostor, umístěný v budově pod terénem. Nad terénem lze jej umístiti jen ve výjimečných případech, kde místní poměry nedovolují, aby se sklepy zřídily pod terénem (na př. spodní voda a pod.).
45. V každém domě má býti zřízena prádelna a sušárna s možností dokonalého strojního vybavení. Doporučuje se však, aby při stavbě skupiny domů byla zřízena ústřední prádelna a sušárna.
46. Doporučuje se zříditi u nájemních domů zvláštní větranou místnost pro uskladnění dětských kočárků, jízdních kol a pod., a to v přízemí při vestibulu nebo v suterénu. U rodinných domků se doporučuje pamatovati na místo pro kočárek v předsíni.
47. V každém domě o více než čtyřech podlažích (t. j, o přízemí a vice než třech patrech) budiž pamatováno na osobní výtah minimální nosnosti 300 kg a s užitkovou plochou asi 1.50 m2 (aby ho bylo možno použiti i pro dopravu nákladu, zejména uhlí), a to i tehdy, nebude-li možno jej zříditi ihned pro nedostatek stavebnin (železa).
48. Doporučuje se, aby v projektu bylo pamatováno na účelné a hygienické odstraňování kuchyňských odpadků a popela z jednotlivých bytů podle nejnovějších zkušeností a na účelnou dopravu nádob na popel od místa uskladnění na chodník.
49. Doporučuje se zříditi domácí telefon a pokud možno také státní, umístěný ve vestibulu domu a přístupný všem nájemníkům. Vždy budiž postaráno o snadnou dodatečnou, instalaci telefonního vedeni.
50. Doporučuje se, aby bylo pamatováno na zřizování schránek na dopisy, jednotně umístěných v přízemí budovy; u rodinných nebo jednotlivých (isolovaných) domů s oplocením mohou se schránky umístiti u vchodu v oplocení.
51. Měřidla, t. j. elektroměry a plynoměry, buďtež umístěna tak, aby bylo možno odečísti stav spotřeby přímo z chodby nebo ze schodiště.
52. V rodinných a činžovních domech smějí býti zřízeny zpravidla jen garáže, sloužící pro vlastní užívání obyvatel domu. Garáže provozované po živnostensku se nesmějí navrhovati mezi domky isolovanými, řadovými nebo v blocích domů činžovních. Zřizovati garáže v předzahrádkách se nedovoluje; výjimky lze připustiti jen ve svažitém terénu. Rovněž se nepřipouští zastavovati proluky mezi sousedními stavbami přístavky sloužícími za garáže.
53. Ploty, pokud budou zřizovány, buďtež pokud možno nejnižší s podezdívkami z přirozených materiálů, do ulic lehké, průhledné a jednotné s přihlédnutím k rázu okolí. Plné zdi do ulic se vylučují. Oplocení k souselům budiž zřizováno z drátěného pletiva nebo z tyček.
J. Vypracování projektu.
54. Vypracování povšechných i jednotlivých projektů obytných staveb budiž zadáváno kvalifikovaným odborníkům. Při návrhu většího počtu bytových jednotek (ať ve skupině budov nebo v jedné vyšší obytné stavbě) budiž vypracování projektu svěřeno odborníku, který se soustavně zabývá projektováním obytných staveb. Za takového odborníka třeba považovati projektanta, který absolvoval obor architektury a pozemního stavitelství na vysoké škole technické anebo školu architektury při akademii výtvarných umění nebo při umělecko-průmyslové škole, dále pak absolventy oboru stavebního inženýrství nebo inženýrského stavitelství na vysoké škole technické, jakož i stavitele, kteří mají stavitelskou koncesi.
55. Projektování obytné stavby budiž zásadně odděleno od jejího provádění.
ČÁST 2
1. Nedostatek stavebnin, který se dosud vyskytuje u některých jejich druhů nebo v některých oblastech, jakož i potřeba snížení stavebních nákladů vede k tomu, aby se při stavbách jednak používalo hmot, které jsou po ruce a svými vlastnostmi vyhovují účelu, jednak aby při zachování úplné bezpečnosti konstrukce bylo stavebnin užíváno úsporně. Při tom třeba dbáti těchto zásad:
A. Statický výpočet a dovolená namáhání.
2. Jakosti všech používaných stavebních hmot budiž plně využito, aby bylo spolehlivě zabráněno předimensování konstruktivních prvků. Z toho důvodu se doporučuje, aby již při žádosti o příděl vázaných stavebnin byl připojen statický výpočet konstrukce s udáním potřebného množství betonu (m3) a železa (kg) na jednotlivé druhy konstruktivních prvků (desky, stropy, průvlaky a sloupy).
3. Přísné šetření stavebním železem (ocelí Fe 222), plechy (Fe 242) a barevnými kovy je při projektování každé stavby jedním z nezbytně nutných požadavků. Proto mají býti navrhováním, výpočtem konstrukcí i prováděním staveb pověřeni jen odborníci a podnikatelé, kteří jsou s těmito pracemi všestranně obeznámeni.
4. Není-li zvláštních požadavků, platí pro zatížení stavebních konstrukcí československá norma ČSN 1050—1929 a nikoli českomoravská norma z r. 1944.
5. Pro navrhování ocelových konstrukcí platí vzhledem k nutné úspoře oceli norma ČSN 1051 — 1941 (2. revidované vydání). Při tom se poznamenává, že stavebníku je vyhrazeno právo žádati průkaz vlastnosti užité stavební oceli, zvláště i meze průtažnosti. Oceli jakosti 00 se nesmí používati pro nosné části, hodí se toliko k účelům podřadnějším. Pro svařované konstrukce smí býti užito jen oceli s „dobrou, vyzkoušenou a zaručenou“ svářitelností.
6. Pro navrhování betonových staveb platí norma ČSN 1090—1931. Při užívání zvláštních výztuží (Roxor, Toros a Isteg) platí však výnos z 27. července 1946, č. j. 7607-IIIB/1-1946, který je uveřejněn jako příloha těchto směrnic. Následkem velké spotřeby železa a jen částečného využití tlačené výztuže se doporučuje, aby se nepoužívalo pokud možno tlačené výztuže v průřezech namáhaných ohybem.
7. Pro dřevěné konstrukce platí norma ČSN 1052—1941. Za účelem dosažení úspory dřeva se doporučuje navrhovati pravidlem lehká provedení. Pro nosné části je třeba voliti pokud možno tuhé průřezy, jako na př. složené nosníky s lepenými nebo hřebíkovými spoji. Vhodnou konstrukcí jsou především plnostěnné nosníky z prken a hřebíkové nosníky příhradové.
B. Druh konstrukce.
8. Používání ocelových nebo železobetonových nosných koster pro obytné činžovní domy se dovoluje jen ve zvláštních odůvodněných případech. Použití těchto koster u obytných domů s menším počtem pater a u domků rodinných není dovoleno. Hally, provozovny, skladiště a pod. průmyslových staveb se doporučuje prováděti z montovaných dílců a tvárnic.
9. Pro střešní konstrukce jak starších, tak i nových soustav krovů je vhodné použití úsporných a jednoduchých provedení z prken s hřebíkovými spoji. Železné konstrukce střešní, jakož i železobetonové smějí býti užity jen v případech zvláště odůvodněných.
10. Stropy nad obytnými místnostmi jest nutno prováděti dřevěné, trámové, fošinkové, z prken spojovaných hřebíky, z hotových železobetonových prvků a pod. Žebrové železobetonové stropy nad příslušenstvím mohou býti provedeny bez rovného podhledu. Pro stropy nad sklepy se doporučuje pokud možno použíti starých kolejnic.
11. Pro zdivo budiž v místech, kde je nedostatek cihel, použito vhodných tvárnic, desek a pod. z náhradních hmot. Pro zdivo základů, sklepů a soklů betonu nebo kamene.
12. Provádění železobetonových desek, pasů a pod. pro základy jest omeziti jen na skutečně nutné případy.
13. Železobetonové překlady nad většími otvory okenními a dveřními buďtež provedeny ve spojení se ztužujícími pásy zdí (věnci), aby odpadly železné pozední kleště. Otvory do světlosti 1.20 m jest překlenouti.
14. Schody samonosné buďtež pokud možno kamenné, v rodinných domcích dřevěné, do sklepů z prostého betonu.
C. Práce řemeslnické.
a) Klempířská.
15. Oplechování podokenníků není dovoleno. Užívání železných plechů a plechů z barevných kovů na krytinu nutno omeziti na zvlášť odůvodněné případy a na nejmenší míru.
b) Zámečnická.
16. Pokud to účel místnosti nebo její zabezpečení nevyžaduje, provádění mříží do oken, dveří a nadsvětlíků není dovoleno. Železné zárubně a železná okna v obytných a činžovních domech se zakazují. Komínová dvířka železná je nahraditi betonovými. Zábradlí schodišť a balkonů v rodinných domcích nebuďtež prováděna železná; v činžovních domech jen v nejnutnějších rozměrech. Madla buďtež vždy dřevěná. Pro vrchní kování oken a dveří lze používati jen hlinikových slitin a jiných náhradních hmot (bakelit a pod.).
c) Instalace.
17. Kanalisace a vodovod. V rodinných domech přízemních a jednopatrových je prováděti odpadní potrubí z trub kameninových nebo z jiné náhradní hmoty.
18. Pro rozvodné potrubí vodovodu budiž použito železných trubek asfaltových, pro rozvod teplé vody trubek plynových. Výjimku možno povoliti v nemocnicích a pod., kde lze použiti trubek měděných. Kovové vany, dřezy a pod. lze nahraditi betonovými výrobky nebo výrobky z jiných náhradních hmot.
19. U větších staveb, kde v budoucnu by přicházelo v úvahu zařízení ústředního vytápění, se doporučuje pamatovati v návrhu na umístění kotelny a uhelny, provésti komín a rýhy pro uložení potrubí, po případě i osaditi rozvodné potrubí, aby bylo možno později bez větších úprav stavitelských osaditi topná tělesa a postaviti kotle.
20. Zřizování osobních výtahů v činžovních domech do 4 pater budiž jen stavebně připraveno k dodatečnému pozdějšímu instalování zařízení.
D. Zrušení dřívějších předpisů.
22. Dnem, kdy tato vyhláška nabývá účinnosti, pozbývají účinnosti výnosy ministerstva dopravy a techniky z 16. března 1942, č. j. 9/14-III/R-1942 (směrnice pro uplatnění nouzového provádění staveb), z 12. listopadu 1942, č. j. 9/47-III/R-1942 (nouzové způsoby staveb, I. dodatek, užití vysokohodnotné oceli při stavbách ze železového betonu) a z 8. července 1943, č. j. 16/10-II/9-1943 (nouzové způsoby staveb, II. dodatek, zvýšení dovolených namáhání betonu).
ČÁST 4
1. Funkční a směrné plány obsažené v publikaci „Stavba bytů ve dvouletce“, pořízené péčí stavební komise generálního sekretariátu Hospodářské rady a vydané ministerstvem informací, měly za úkol urychleně a předběžně informovati o všech vyskytujících se problémech bytové výstavby. Zásady tam obsažené jsou v podstatě uplatněny v části I. směrnic vydávaných touto vyhláškou.
2. Tato vyhláška nabývá účinnosti prvého dne po uveřejnění v Úředním listě, na Slovensku prvého dne po uveřejnění v Úředním věstníku (Úradnom vestníku).
Příloha
k části II., č. 6 vyhlášky.
Výnos
ministerstva techniky
z 27. července 1946, č. j. 7607-III B/1-1946,
o užívání zvláštních výztuží při pozemních stavbách ze železového betonu.
Ministr techniky:
Dr. Alois Vošahlík v. r.
k části II., č. 6 vyhlášky.
Výnos
ministerstva techniky
z 27. července 1946, č. j. 7607-III B/1-1946,
o užívání zvláštních výztuží při pozemních stavbách ze železového betonu.
Ministr techniky:
Dr. Alois Vošahlík v. r.
I. Všeobecná ustanovení.
1. Účelné omezení spotřeby stavebních hmot, zejména nedostatek stavební oceli vyžaduje, aby bylo přednostně užíváno betonářských výztuží (Roxor, Toros, Isteg) za náležitého využiti jejich vlastností.
2. Užití těchto výztuží se nedoporučuje však při stavbách vystavených škodlivým účinkům vody, vlhka a agresivních par.
3. Při užití výztuže Roxor, Toros nebo Isteg musí býti věnována zvláštní péče návrhu, zejména statickému výpočtu a podrobnému propracování plánů, pokud jde o požadavky co do přesnosti a zevrubnosti, dále vlastnímu provádění stavby odbornou firmou.
II. Popis:
Dovolené odchylky od těchto rozměrů žebírek jsou + 10%,
Za průřezovou plochu prutu třeba do výpočtu zavésti průřezovou plochu kruhové tyče téhož jmenovitého průměru.
Stejnoměrné zkroucení, jež je zároveň zkouškou jakosti původního materiálu, způsobuje zvýšení meze průtažnosti a stlačitelnosti, jakož i pevnosti v tahu a v tlaku, zatím co šroubovitě probíhající žebírka zvyšují dostatečně soudržnost.
Tento výrobní postup zaručuje stejnoměrnou pevnost a stejnorodost materiálu, neboť právě při výrobě popsaného materiálu vyjdou veškeré slabiny a chyby materiálu najevo, jinými slovy: splétáním jest materiál současně co do jakosti zkoušen.
Výška závitu musí býti přibližně rovna 12,5násobnému průměru jednotlivého železa, ježto mez průtažnosti a pevnost v tahu rostoucí s mírou stočení dostoupí při této výšce závitu největších hodnot.
Dovolené odchylky od těchto rozměrů žebírek jsou + 10%,
Za průřezovou plochu prutu třeba do výpočtu zavésti průřezovou plochu kruhové tyče téhož jmenovitého průměru.
Stejnoměrné zkroucení, jež je zároveň zkouškou jakosti původního materiálu, způsobuje zvýšení meze průtažnosti a stlačitelnosti, jakož i pevnosti v tahu a v tlaku, zatím co šroubovitě probíhající žebírka zvyšují dostatečně soudržnost.
Tento výrobní postup zaručuje stejnoměrnou pevnost a stejnorodost materiálu, neboť právě při výrobě popsaného materiálu vyjdou veškeré slabiny a chyby materiálu najevo, jinými slovy: splétáním jest materiál současně co do jakosti zkoušen.
Výška závitu musí býti přibližně rovna 12,5násobnému průměru jednotlivého železa, ježto mez průtažnosti a pevnost v tahu rostoucí s mírou stočení dostoupí při této výšce závitu největších hodnot.
4. Hutnicky přirozenou cestou vyrobená výztuž Roxor je z oceli o vysoké mezi průtažnosti. K dosažení větší pevnosti v soudržnosti mají pruty Roxor křížový průřez a jejich povrch je opatřen ve vzdálenostech rovných asi 1½ násobku největšího průměru prutu příčnými žebírky.
Průřezová plocha prutů Roxor
kde D značí průměr kruhu opsaného průřezu prutu Roxor.
Průřezová plocha prutů Roxor
| a jejich obvod | F = 0,4816 D2 |
| O = 3,11 D, |
kde D značí průměr kruhu opsaného průřezu prutu Roxor.
5. Výztuž Toros se vyrábí zkroucením jedné ocelové tyče za studena kolem její podélné osy, při čemž se vzájemná vzdálenost upínacích hlav stroje nemění. Původní tyč je kruhového průřezu se dvěma diametrálně lichoběžníkovými výstupky. Tyto výstupky tvoří na povrchu zkroucené tyče strmě stoupající šroubovici o střední výšce závitu rovné desetinásobnému průměru tyče a jsou při tyči průměru d od
5,5 do 10 mm nejméně 0,6 mm vysoké a o 1.0 mm široké,
12 do 16 mm nejméně 1,0 mm vysoké a o 1,4 mm široké,
18 do 22 mm nejméně 1,5 mm vysoké a o 1,8 mm široké,
24 do 28 mm nejméně 2,0 mm vysoké a o 2,2 mm široké.
5,5 do 10 mm nejméně 0,6 mm vysoké a o 1.0 mm široké,
12 do 16 mm nejméně 1,0 mm vysoké a o 1,4 mm široké,
18 do 22 mm nejméně 1,5 mm vysoké a o 1,8 mm široké,
24 do 28 mm nejméně 2,0 mm vysoké a o 2,2 mm široké.
6. Výztuž Isteg je vyráběna tím způsobem, že dvě ocelové tyče kruhového průřezu, jejichž konce jsou pevně upnuty, jsou za studena splétány, čímž nastává jejich stejnoměrné protažení. Stočením změní se průřez kulatých tyčí hruškovitě, celková plocha průřezu zůstane však nezměněna.
Průřezová plocha výztuže Isteg Fai je tedy
kde di značí průměr nestočeného železy.
Průřezová plocha výztuže Isteg Fai je tedy
kde di značí průměr nestočeného železy.
7. V plánech a výpočtech vyznačují se pruty výztuže
Roxor X nebo 4 Ø R 20 mm
Toros T nebo 4 Ø T 16 mm
Isteg J nebo 4 Ø I 12 mm.
Roxor X nebo 4 Ø R 20 mm
Toros T nebo 4 Ø T 16 mm
Isteg J nebo 4 Ø I 12 mm.
III. Jakost hmot.
8. Pruty výztuže Roxor, Toros a Isteg musí mít vlastnosti:
| Vlastnost výztuže | Roxor | Toros | Isteg |
| Zaručená průtažnost (při celkovém protažení 0,4%) | 4000 kg/cm2 | 4000 kg/cm2 | 3600 kg/cm2 |
| Pevnost v tahu nejméně | 5000 kg/cm2 | 4400 kg/cm2 | 4000 kg/cm2 |
| Tažnost nejméně | |||
| 20% | 10% | 10% |
IV. Dovolená namáhání.
9. Prokáže-li ocel výztuže vlastnosti uvedené v čl. 8, mohou největší napětí výztuže Roxor, Toros a Isteg dostoupili těchto hodnot:
| Způsob namáhání výztuže | Roxor a Toros | Isteg |
| v tahu: zatížení hlavní | 1900 kg/cm2 | 1700 kg/cm2 |
| zatížení hlavní i vedlejší | 2200 kg/cm2 | 1900 kg/cm2 |
| v tlaku: zatížení hlavní | 1900 kg/cm2 | — |
| zatížení hlavní i vedlejší | 2200 kg/cm2 | — |
10. Při užití výztuží Roxor, Toros a Isteg se stanoví do volená namáhání betonu v tlaku za ohybu a mimostředního tlaku takto:
| Beton druhu | e | f |
| zatížení hlavní | 55 kg/cm2 | 70 kg/cm2 |
| zatížení hlavní i vedlejší | 65 kg/cm2 | 80 kg/cm2 |
V. Statický výpočet.
11. Při stanovení rozměrů je nutno počítati u obou druhů výztuží s poměrem modulů pružnosti oceli a betonu n = 15, kdežto při výpočtu pružných přetvoření a při výpočtu staticky neurčitých veličin je nutno počítati při výztuži
Roxor nebo Toros s n = 10,
Isteg s n = 8.
Roxor nebo Toros s n = 10,
Isteg s n = 8.
12. V částech konstrukcí namáhaných dostředným nebo mimostředným tlakem nebo ohybem lze tlačenou výztuž Roxor nebo Toros klásti rovnocennou výstuži z oceli C 37, při čemž se však do výpočtu zavede průřezová plocha výztuže zvětšená o 50%; při tom nesmí býti vzdálenost třmínků větší než 20 cm. Doporučuje se, aby nebylo pokud možno užíváno v průřezech namáhaných ohybem tlačené výztuže. S výztuží Isteg v tlaku nesmí býti počítáno.
13. Mezery mezi vložkami nesmějí býti menší než 2 cm nebo průměr jednotlivého nestočeného železa, od průměru d = 32 mm, alespoň 3 cm. U prutů Roxor průměru D = 26 až 36 mm, nejméně 0.8 D.
VI. Kotevní délky a délky přesahů.
U ohnutých vložek kotvených v tlačeném betonu měří se kotevní délka od průsečíků šikmého ohybu s neutrální osou betonového průřezu.
U ohnutých vložek kotvených v tlačeném betonu měří se kotevní délka od průsečíků šikmého ohybu s neutrální osou betonového průřezu.
14.
| Kotevní délka nebo délka přesahů prutů | Roxor | Toros | Isteg |
| Bez koncových háků | |||
| do průměru 28 mm | 25d | 50d | 50d |
| od průměru 30 mm | 30d | — | — |
| při polokruhových hácích | |||
| rovná část kotevní délky nebo délka přesahu | 20d | 30d | 30d |
15. Výše uvedené kotevní délky měří se u podélných vložek od místa plného využití vložky. Jinak se kotevní délka podle skutečného napětí vložky přiměřeně zkrátí.
16. Vzdálenost třmínků v délce kotevní nebo délce přesahu nesmí býti bez podrobného odůvodnění větší než 20 cm.
VII. Úprava výztuže.
Je v zájmu úsporného hospodaření oceli, aby všechna úřední místa, do jejichž oboru působnosti spadají stavební záležitosti, předchozí ustanovení uvedla ve známost všem stavebníkům a stavebním podnikatelům a dbala na jejich dodržování. K tomu účelu bude tento výnos uveřejněn v úředním časopise „Zprávy veřejné služby technické“, kde jsou též uveřejněny všechny dřívější výnosy, týkající se výztuží Roxor, Toros a Isteg a výsledky všech u nás s těmito výztuhami provedených zkoušek. Viz „Zprávy veřejné služby technické“.
Výztuž Roxor:
Výnos č. j. 12a-1566/3-20.320-1933, ročník 1933/II, str. 41. — Výnos č. j. 2117/3 pres. 1934, ročník 1934, str. 98—99 — Výnos č. j. 15.678-V/7-1938, ročník 1938, str. 182—183. — Výnos č. j. 56/5-III/6-1940, ročník 1940, str. 257.
Vysvětlující pojednání: ročník 1934, str. 50—54, ročník 1938, str. 363—368, ročník 1940, str. 338—344.
Výstuž Toros:
Výnos č. j. 311-III/6-1939, ročník 1939, str. 141—142.
Vysvětlující pojednání: ročník 1939/11, str. 146—152 a str. 166—171.
Výztuž Isteg:
Výnos č. j. 12a-2921-44.750-1930, ročník 1930, str. 526. — Výnos č. j. 12a-698-15.293-1932, roč. 1932, příl. Beton, str. 49. — Výnos č. j. 8406-V/7-1938, ročník 1938, str. 197.
Vysvětlující pojednání: ročník 1930, str. 540—543, ročník 1932, příl. Beton, str. 50—54, ročník 1938, str. 230—236 a 246—249.
Je v zájmu úsporného hospodaření oceli, aby všechna úřední místa, do jejichž oboru působnosti spadají stavební záležitosti, předchozí ustanovení uvedla ve známost všem stavebníkům a stavebním podnikatelům a dbala na jejich dodržování. K tomu účelu bude tento výnos uveřejněn v úředním časopise „Zprávy veřejné služby technické“, kde jsou též uveřejněny všechny dřívější výnosy, týkající se výztuží Roxor, Toros a Isteg a výsledky všech u nás s těmito výztuhami provedených zkoušek. Viz „Zprávy veřejné služby technické“.
Výztuž Roxor:
Výnos č. j. 12a-1566/3-20.320-1933, ročník 1933/II, str. 41. — Výnos č. j. 2117/3 pres. 1934, ročník 1934, str. 98—99 — Výnos č. j. 15.678-V/7-1938, ročník 1938, str. 182—183. — Výnos č. j. 56/5-III/6-1940, ročník 1940, str. 257.
Vysvětlující pojednání: ročník 1934, str. 50—54, ročník 1938, str. 363—368, ročník 1940, str. 338—344.
Výstuž Toros:
Výnos č. j. 311-III/6-1939, ročník 1939, str. 141—142.
Vysvětlující pojednání: ročník 1939/11, str. 146—152 a str. 166—171.
Výztuž Isteg:
Výnos č. j. 12a-2921-44.750-1930, ročník 1930, str. 526. — Výnos č. j. 12a-698-15.293-1932, roč. 1932, příl. Beton, str. 49. — Výnos č. j. 8406-V/7-1938, ročník 1938, str. 197.
Vysvětlující pojednání: ročník 1930, str. 540—543, ročník 1932, příl. Beton, str. 50—54, ročník 1938, str. 230—236 a 246—249.
17. Pruty z oceli Roxor je dovoleno ohýbati za studena až do průměru 28 mm. U prutů průměru 30 mm a více je nutno prováděti veškeré ohýbání za tepla, při čemž nutno ohřáti dostatečně dlouhý kus výztuže (rovný asi dvojnásobné délce oblouku) na stejnoměrnou teplotu 800—900° C, t. j. na červený žár (ve stínu), ježto při teplotě 250—400° C nastává nebezpečí lámavosti za modra. Za tepla ohnutá výztuž musí se pak nechat na vzduchu pozvolna vychladnouti. V teplém stavu nesmí býti kladena na mokrou půdu, do vody nebo do sněhu a musí býti chráněna před deštěm nebo sněhem.
18. Pruty Toros nebo Isteg je dovoleno ohýbati jen za studena.
19. Je-li více tažených vložek Isteg, má býti vždy střídáno železo s levým a pravým závitem.
20. Svařování prutů Toros a Isteg není přípustné.
21. V ostatním je postupovati podle platných předpisů pro navrhování betonových staveb.
22. Tím pozbývají platnosti dřívější výnosy o užívání výztuží Roxor, Toros a Isteg v pozemním stavitelství.