c) Uplatnění podmínek zdravého bydlení a při tom účelného provozu vyžaduje, aby pro jednotlivé místnosti byly stanoveny nejmenší výměry (srov. č. 15); naproti tomu snahy po úspoře stavebnin a nákladů nutí k určitým omezením obytné plochy. Z ustanovení § 2 zákona ze dne 7. března 1947, č. 41 Sb., o státní podpoře na obytné stavby, a z jeho odkazu na § 136 zákona o přímých daních vyplývá 80 m² jako největší výměra vlastní obytné plochy (srov. č. 3), při níž lze uděliti státní podporu. Protože byt o obytné ploše 80 m² se bude zpravidla skládati z obytné místnosti a tří ložnic nebo z obytné místnosti, dvou ložnic a pracovny, možno uvažovati pro základní bytovou jednotku (obytná místnost a 2 ložnice) výměru nejméně 48 m², nejvýše 60 m².