b) Zkouška dotekem kapalinou.

(1) Místo předmětu, které se má zkoumat, navlhčí se zprvu lihem a hned potom etherem, aby se odstranil případný povlak pokostový, a po jedné minutě se osuší pijavým papírem. Na očištěné místo se pak kapou činidla, jichž se používá při zkoušce čarou, nebo činidla jiná.

(2) Při pravém zlacení nešumí činidlo 2 nebo 6 ihned, nýbrž teprve potom, až ponenáhlu proniklo vrstvou drahého kovu, kdežto nejde-Ii o předmět zlacený, nastane šumění (rozpouštění) ihned.

(3) Pravé zlacení se nemění ani roztokem rtuti v kyselině dusičné, ani neutrálním chloridem měďnatým, kdežto na nezlacených obecných kovech vznikají roztokem rtuti bílé skvrny, neutrálním chloridem měďnatým skvrny hnědé až téměř černé.

(4) Při pravém stříbření dává činidlo 7 krvavě červenou skvrnu nebo sraženinu.

(5) Při zdánlivě slabém stříbření se zkouška na přítomnost stříbra provede takto:

(6) Na některé místo očištěného předmětu, který se má vyzkoušet, se kápne ½% roztok disulfidu sodného. Po 10 minutách se tato kapka spláchne vodou. Je-li předmět postříbřen, zanechá kapka ocelově šedou skvrnu. Tento zjev nenastává za téhož postupu u jiných bílých kovů a slitin, s výjimkou portuťované mědi, nanejvýše se objeví kruh na okraji kapky. Portuťovaná měď se barví kapkou disulfidu sodného rychleji a matněji na černo než stříbro.

(7) Zkouška tato je neobyčejně citlivá, takže skvrna povstane i tenkráte, je-li stříbření tak slabé, že původní barva předmětu prosvítá.

(8) Leonská přediva, krajky, prýmky atd. se zkoušejí týmž způsobem; předtím však třeba odstranit vlákna rostlinná nebo živočišná.

(9) Zboží z obecných kovů pouze vernované (viz 5. vysvětlivku k 2. všeobecné poznámce k této saz. třídě) se pozná lehko tím, že bílý hadříček namočený do silného lihu stíráním pojme rozpuštěnou barvu.

(10) Jsou-li předměty zdánlivě zlacené nebo stříbřené opatřeny krycími povlaky z vodního skla a pod., nutno tyto povlaky předem odstranit s místa, které má být zkoušeno. Vodní sklo se rozpouští vařící vodou.

(11) Má-li se rozpoznat zboží zlaté a stříbrné od zboží z obecných kovů pouze zlaceného nebo stříbřeného, použije se těchto zkoušek na zlacení a stříbření tak, že se zkouší hlubší vrstva předmětu než pouze jeho povrch.

(12) Platina se pozná podle šedobílé barvy, vysoké specifické váhy a odolnosti vůči kyselinám; rozpouští se, je-li ryzí, jedině v lučavce královské; je-li smíšena s kovy rozpustnými v kyselině dusičné, také více nebo méně v této kyselině.

(13) V případech, kdy uvedené zkoušky nedají určitého výsledku, použije se následujícího postupu: