964/1949 Sb.

Vyhláška ministerstva práce a sociální péče, kterou se upravují mzdové nároky zaměstnanců vykonávajících vojenskou činnou službu.

Poslední dostupné znění: 1949-09-242023-12-31 · 1 znění v historii →

§ 1

(1) Tato vyhláška se vztahuje na zaměstnance (učně), kteří nastoupí vojenskou činnou službu (dále jen „zaměstnanci“) nejdříve v den, kdy tato vyhláška nabude účinnosti, a platí obdobně též pro domácké dělníky.
(2) Vojenskou činnou službou podle této vyhlášky se rozumějí
a) základní služba (§ 27 branného zákona ze dne 23. března 1949, č. 92 Sb.),
b) náhradní služba (§ 28 branného zákona) a
c) vojenské cvičení (§ 39 branného zákona).

§ 2

(1) Zaměstnanec, jehož pracovní (učební) poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trvá v den určený v povolávacím rozkazu k nastoupení vojenské činné služby (§ 1, odst. 2) aspoň 2 týdny, má při vykonávání této služby vůči zaměstnavateli nárok na mzdu za dobu prvních dvou týdnů ode dne nastoupení této služby. Zaměstnanec, který základní nebo náhradní službu vykonává ve dvou částech, má při nastoupení druhé části nárok ještě na mzdu za 1 týden.
(2) Koná-li zaměstnanec vojenské cvičení, jehož doba přesahuje 2 týdny, má vedle nároku uvedeného v odstavci 1 vůči zaměstnavateli za celou další dobu vojenského cvičení nárok na mzdu sníženou o částku Kčs 150.— týdně. Tento nárok přísluší zaměstnanci jen pokud má rodinné příslušníky, o něž je povinen pečovati a jejichž zaopatření je na něm podstatně závislé.

§ 3

(1) Mzdou podle této vyhlášky se rozumějí všechny peněžité a naturální požitky s výjimkou náhrady hotových výloh. Za naturální požitky, pokud jich zaměstnanec nemůže užívati, náleží mu náhrada v penězích podle ocenění stanoveného pro účely národního pojištění. U zaměstnanců s proměnlivými požitky se bere za základ výpočtu požitků uvedených v první větě průměrný týdenní výdělek dosažený u posledního zaměstnavatele za poslední 4 týdny přede dnem nástupu vojenské činné služby, nebo výdělek, jehož by zaměstnanec v téže době dosáhl, kdyby mu v tom nebránila důležitá příčina jím nezaviněná. Trval-li poslední pracovní poměr méně než 4 týdny, bere se za základ výpočtu toto kratší období.
(2) U učňů se rozumí mzdou podle této vyhlášky vychovávací příspěvek.
(3) U domáckých dělníků se týdenní mzdou podle této vyhlášky rozumí průměrný týdenní výdělek bez příplatků za hotová vydání, dosažený u posledního zaměstnavatele v posledních 12 měsících přede dnem nástupu vojenské činné služby. Pracoval-li domácký dělník v uvedené době méně než 12 měsíců, bere se za základ výpočtu toto kratší období.

§ 4

Za dobu, po kterou zaměstnanec nemůže vykonávati práci proto, že koná vojenskou činnou službu (§ 1, odst. 2), nepřísluší mu od zaměstnavatele kromě částek uvedených v § 2 žádné plnění obdobné povahy podle jiných předpisů.

§ 5

Do 30. září 1949 se rozumějí
a) základní službou presenční služba,
b) náhradní službou výcvik příslušníků náhradní zálohy a
c) vojenskými cvičeními cvičení ve zbrani (služební).

§ 6

Tato vyhláška se nevztahuje na
a) veřejné zaměstnance, jejichž platové (mzdové) poměry jsou upraveny zvláštními pro ně vydanými zákonnými předpisy nebo předpisy, vydanými na jejich podkladě nebo které jsou upraveny podle obdoby těchto předpisů,
b) duchovenstvo církví a náboženských společností státem uznaných, po případě recipovaných.

§ 7

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.