a) Lihoměry. Jejich používání.

(2) Pokud nebudou zavedeny lihoměry a redukční lihové tabulky podle Celsia, používá se dosavadních lihoměrů se stupnicemi 5—70% a 65—100% s teploměrem podle Reaumura. Délka nesmí přesahovati 44 cm a délka stupnice nesmí býti menší než 20 cm. Pro bezvodý líh jest dovoleno používati lihoměrů se stupnicí 95—103% s teploměrem podle Celsia a s příslušnými redukčními tabulkami.

(3) Lihoměry musí býti opatřeny ověřovacím listem o přezkoušení nebo nálezem chemicko-technického ústavu finanční správy v Praze (chemicko-technické zkušebny pověřenectva financí v Bratislavě).

(4) Lihoměry používané lihovarskými závody jest třeba každého roku přezkoušeti orgánem odborného dozoru porovnáním s normálním lihoměrem, kterým budou vybaveny krajské národní výbory. Přípustný jest rozdíl plus minus 0,2%, který nesmí býti překročen při žádné stupňovitosti. Výsledek přezkoušení se poznačí na ověřovacím listu nebo ve verifikačním zápisu.

(5) Úřední lihoměry se v přechodné době přezkušují jednou za dva roky chemicko-technickým ústavem finanční správy v Praze (chemicko-technickou zkušebnou pověřenectva financí v Bratislavě).

(6) Lihoměrů závodu může býti použito v případě, jsou-li přechovávány pod závěrou dozorčích orgánů v kryté schránce.

(7) Při zjišťování zdánlivé stupňovitosti lihu, t. j. stupňovitosti odečtené na stonku lihoměrů je třeba dbáti těchto opatrností;

(8) Lihoměr musí býti před vložením do lihové tekutiny suchý, čistý a prostý mastnoty. Nesmí proto býti uchopen za stonek v místech stupnice. Musí býti vytemperovaný, t. j. měření musí býti prováděno v místnosti, kde se nalézá zkoušený líh, aby teplota vzduchu odpovídala teplotě lihu.

(9) Po ponoření lihoměrů do lihové tekutiny se počká, až se teplota vyrovná, ustálí. Přitom se lihoměrem pohybuje nahoru a dolů a pozoruje se, nemění-li se teplota. Po ustálení teploty se lihoměr povytáhne o několik stupňů z tekutiny, stonek se lehce otře filtračním papírem a lihoměr se nyní opatrně spouští do tekutiny až k dílku, k němuž sahal povrch tekutiny před jeho vytažením.

(10) Nato se rychle odečte dílek na stonku a teplota na stupnicí. Odečítá se vždy horní meniskus, t. j. horní okraj lihové tekutiny, kam vzlínáním vystoupila. Oko odečítatelovo musí býti vždy v rovině hladiny lihu v nořítku.

(11) Lihoměr jest dělen zpravidla po dvou desetinách procenta. Stojí-li meniskus mezi dvěma dílky, odečte se lichá desetina na stonku lihoměru.

(12) Údaj teploměrné stupnice lihoměru se musí současně odečísti, aniž by se lihoměr vyjmul z tekutiny.

(13) Tento výkon jest po 5 minutách opakovati, až dva za sebou provedené odpočty jsou stejné.

(14) U váhových lihoměru se provádějí měření zespoda.