Vyhláška ministerstva stavebního průmyslu, kterou se vydávají předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů pro zaměstnance v pomocné stavební výrobě a ve výrobě stavebních dílců a polotovarů.

(1) Závody, které vysílají své zaměstnance na práci mimo obec jejich pravidelného pracovního místa a mimo obec jejich bydliště (dále jen do přechodného pracovního místa), jsou povinny zajistiti těmto zaměstnancům především bezplatné závodní stravování (snídaně, oběd, večeře) a bezplatné závodní ubytování.

(2) Pokud závod nemůže zajistiti stravování a ubytování ve svém zařízení, je povinen postarati se o závodní stravování a ubytování u toho, kdo práci objednal, po případě v jiném závodě.

(3) Nárok na závodní stravování a ubytování nepřísluší za dny, kdy zaměstnanec zameškal práci bez závažného důvodu.

(1) Pokud není možno zajistiti závodní stravování nebo ubytování, obdrží zaměstnanci stravné, po případě nocležné v této výši:

za snídani	6 Kčs,
za oběd	22 Kčs,
za večeři	22 Kčs,

za ubytování náhradu prokázaných výdajů, nejvýše však 40 Kčs za jednu noc.
Tyto náhrady obdrží zaměstnanci i za dobu cesty. Za noc, za niž zaměstnanec nedostane nocležné a jíž použije k cestě na přechodné pracovní místo nebo zpět, přísluší mu částka 22 Kčs, trvá-li tato cesta v době od 22 hod. do 5 hod. aspoň 2 hodiny.

(2) Nárok na stravné a nocležné zaměstnancům nepřísluší, pokud nevyužijí možnosti nabídnutého závodního stravování nebo ubytování.

(3) Nárok na stravné a nocležné nepřísluší ani za dny, kdy zaměstnanec zameškal práci bez závažného důvodu.

(1) Ženatým a na roveň jim postaveným zaměstnancům se poskytne vždy jednou v 8 týdnech jejich zaměstnání na přechodném pracovním místě náhrada prokázaného jízdného veřejným hromadným dopravním prostředkem za nejnižší třídu (u vlaku za 3. tř.) za cestu k návštěvě rodiny a zpět; při vzdálenosti přes 100 km hradí se i příplatek na rychlík. První cestu k návštěvě rodiny lze uskutečnit až po 6 týdnech zaměstnání na přechodném pracovním místě.

(2) Jsou-li pro to zvláštní důvody (na př. těžké onemocnění rodinného příslušníka), lze poskytnouti vedle náhrady podle předchozího odstavce náhradu prokázaného jízdného za cestu k návštěvě rodiny již před uplynutím lhůt tam uvedených. Zvláštní důvod je nutno prokázati.

(3) Brání-li zaměstnanci pracovní nebo osobní důvody (na př. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne se mu náhrada prokázaného jízdného za cestu jednoho rodinného příslušníka.

(4) Náhrada jízdného podle předchozích odstavců nesmí přesáhnouti jízdné z obce přechodného pracovního místa do obce bydliště a zpět.

(5) Má-li zaměstnanec (rodinný příslušník) možnost využít jízdních slev, přísluší toliko náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použíti volné jízdenky, náhrada jízdného nepřísluší.

(6) Zamešká-li zaměstnanec bezprostředně před dobou určenou k návštěvě rodiny nebo bezprostředně po ní bez řádné omluvy práci, náhrada podle předchozích odstavců se neposkytne.

(1) Zaměstnanci vyslaní na přechodné pracovní místo mají nárok na náhradu prokázaných cestovních výdajů za cestu tam i zpět, t. j. jízdného za nejnižší vozovou třídu veřejného hromadného dopravního prostředku. Nemůže-li zaměstnanec použít veřejného hromadného dopravního prostředku, obdrží za cestu tam i zpět cestné, a to
5 Kčs při vzdálenosti přechodného pracovního místa 10—20 km,
10 Kčs při vzdálenosti přes 20 km.

(2) Zaměstnanci, kteří jsou vysláni na přechodné pracovní místo a na nichž lze spravedlivě požadovati, aby se denně vraceli do svého pravidelného pracovního místa nebo do svého bydliště, obdrží náhrady podle odstavce 1.

(3) Má-li zaměstnanec možnost využít jízdních slev, přísluší mu jen náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použít volné jízdenky, náhrada jízdného nepřísluší.

(1) Je-li zaměstnanec povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracovního místa nebo do obce svého bydliště a je-li nutné nebo účelné, aby si podržel ubytování v obci přechodného pracovního místa, hradí se mu prokázané výdaje za toto ubytování, nejvýše však 40 Kčs za jednu noc. Za dobu pobytu v obci pravidelného pracovního místa nebo v obci bydliště nepřísluší stravné.

(2) Totéž platí za stejných podmínek, je-li zaměstnanec nucen z jiného důvodu (nemoc, návštěva rodiny, dovolená a pod.) přerušiti pobyt v obci přechodného pracovního místa.

(1) Ženatým zaměstnancům (vdaným zaměstnankyním) jsou postaveni na roveň zaměstnanci (zaměstnankyně), kteří ze zákonné nebo mravní povinnosti poskytují ve své domácnosti zcela nebo z převážné části byt a zaopatření družce (druhovi), vlastním i nevlastním rodičům nebo dětem.

(2) Rodinnými příslušníky se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (družka) zaměstnancova, manžel (druh) zaměstnankyně, vlastní i nevlastní rodiče a děti zaměstnancovy.

(1) Zaměstnavatel i zaměstnanec jsou povinni při všech opatřeních při provádění této vyhlášky postupovat s největší hospodárností a úsporností.

(2) Porušení povinností uložených podle této vyhlášky se stíhá a trestá a povinnost k náhradě škody se řídí podle příslušných předpisů.

(1) Ustanovení této vyhlášky se vztahují na zaměstnance v pomocné stavební výrobě a ve výrobě stavebních dílců a polotovarů v národních podnicích v oboru působnosti ministerstva stavebního průmyslu, v komunálních, družstevních a soukromých podnicích a závodech.

(2) Zaměstnanci v pomocné stavební výrobě se podle této vyhlášky rozumějí zaměstnanci závodů a závodních odděleni podniků uvedených v odstavci 1, provádějících převážně tyto stavební práce:

(3) Zaměstnanci ve výrobě stavebních dílců a polotovarů se podle této vyhlášky rozumějí zaměstnanci závodů a závodních oddělení podniků uvedených v odstavci 1, provádějících převážně práce těchto oborů:

(4) Odborní zaměstnanci při zazdívkách kotlů pro průmyslová zařízení, při stavbě průmyslových pecí, při pracích žárotechnických, při stavbě továrních komínů a rekonstrukcích a opravách na uvedených zařízeních, dále odborní zaměstnanci při pracích zeměvrtných a studnařských se považují s hlediska nároků podle této vyhlášky za zaměstnance z oboru pomocné stavební výroby.

(5) Ministerstvo stavebního průmyslu může v dohodě s příslušným ministerstvem rozšířit platnost této vyhlášky i na závodní oddělení jiných národních podniků, která provádějí převážně práce uvedené v předchozích odstavcích nebo jiné práce obdobné povahy.

(1) Od 1. července 1951 se nevztahují na zaměstnance podle § 9 ustanovení dosavadních předpisů, jež upravují věci, na něž se vztahuje tato vyhláška. Zejména se na ně nevztahují:

(2) Trvají-li v den 1. července 1951 skutečnosti rozhodné pro nárok na náhradu výdajů, souvisejících s návštěvou rodiny, počítá se doba předcházející tomuto dni do šesti, po případě osmitýdenní lhůty rozhodné pro přiznání náhrady.