Rozsah platnosti; některé pojmy.

(1) Ustanovení platná pro motorová vozidla se vztahují na silniční vozidla poháněná motorickou silou jakéhokoliv druhu pohonu, která nejsou vázána na koleje ani na elektrické vedení.

(2) Ustanovení platná pro osobní automobily se vztahují na motorová vozidla, která jsou zvlášť zařízena pro dopravu nejvíce 8 osob mimo řidiče; na ostatní taková motorová vozidla, zařízená pro dopravu více než 8 osob mimo řidiče, se vztahují ustanovení platná pro autobusy.

(3) Ustanovení pro nákladní automobily se vztahují na motorová vozidla zvlášť zařízená k dopravě nákladů, a to — pokud není stanoveno jinak — bez zřetele na jejích dovolené zatížení.

(4) Motocykl může mít vozík po straně nebo za sebou (vozík postranní nebo přívěsný); na motorové tříkolky se však vztahují ustanovení o automobilech; jen jde-li o motorové tříkolky, které vykazují podstatné znaky motocyklu, vztahují se na ně ustanovení platná pro motocykly s přívěsným vozíkem; za podstatný znak motocyklu se pokládá řízení řidítky a motocyklový rám, na němž je umístěno sedlo řidiče.

(5) Za motorový vozík pro invalidy se pokládá motorové vozidlo tří nebo čtyřkolové o nejvyšší pohotovostní váze 300 kg a o rychlosti nepřesahující 30 km/hod., jež je určeno a stavěno výhradně pro potřebu osob postižených nemocí nebo tělesnou vadou.

(6) Ustanovení platná pro motorová vozidla se vztahují také na pracovní stroje, které se mohou vlastní motorickou silou pohybovat po veřejných silnicích (na př. motorové pluhy, pojízdné drtiče štěrku, silniční válce a pod.).

(1) Na kolejová vozidla pouličních drah se vztahují ustanovení této vyhlášky platná pro motorová vozidla o brzdovém světlu, o ukazatelích směru a o zpětném zrcátku.

(2) Ustanovení platná pro motorová vozidla se nevztahují na jízdní kola s pomocným motorem o nejvyšším obsahu válců 50 ccm za předpokladu, že jejich konstrukce zachovává všechny normální znaky jízdních kol, a na jiná vozidla poháněná pomocným motorem o obsahu válců nejvýše 50 ccm, je-li jejich pohotovostní váha menší než 50 kg.

(3) Na zvláštní motorová vozidla ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva, se ustanovení této vyhlášky nevztahují.

(1) Přívěsným vozem (přívěsem) se rozumí vozidlo svou konstrukcí určené k tomu, aby bylo taženo motorovým vozidlem; ustanovení platná pro přívěsy se vztahují i na přívěsné vozíky motocyklů.

(2) Lehkým přívěsem se rozumí přívěs, jehož celková váha nepřesahuje 750 kg; ostatní přívěsy jsou těžké.

(3) Návěsem se rozumí přívěs, jehož přední část spočívá na tažném motorovém vozidle (vozidlo s návěsem), na které se přenáší i podstatná část jeho váhy a váhy jeho nákladu.

(4) Vlastní vahou vozidla se rozumí čistá váha spodku (chassis), váha provozních hmot a váha karoserie bez výstroje a bez obsluhy.

(5) Pohotovostní vahou se rozumí vlastní váha vozidla a váha předepsaného výstroje bez obsluhy, stanovená orgánem, který schválil technickou způsobilost vozidla k provozu.

(6) Dovoleným zatížením (nosností vozidla) se rozumí nejvýše přípustná váha nákladu nebo dopravovaných osob jakož i váha výstroje a obsluhy.

(7) Celkovou vahou zatíženého vozidla se rozumí součet vlastní váhy vozidla a dovoleného zatížení.

(8) Ložnou výškou nákladních automobilů, přívěsů a návěsů s valníkovou karoserií se rozumí vzdálenost mezi podlahou karoserie a nejvyšším místem plachtového oblouku.