(1) Odborní pracovníci mohou býti převáděni z podniků, úřadů, ústavů a jiných zařízení (dále jen „podniky”) do klíčových podniků, u nichž to vyžaduje zabezpečení jejich výstavby, zahájení provozu nebo zavedení nového druhu výroby.
(2) Výjimečně mohou být převáděni odborní pracovníci též do klíčových podniků, u nichž to nezbytně vyžaduje plnění naléhavých úkolů.
(3) Převádění odborných pracovníků se řídí potřebami státního plánu rozvoje národního hospodářství.
§ 2
(1) Odborný pracovník se převede z podniku, v němž je zaměstnán, do jiného podniku spadajícího do oboru působnosti téhož ústředního úřadu příkazem ministra po případě předsedy ústředního úřadu.
(2) Spadá-li podnik, do něhož má být odborný pracovník převeden, do oboru působnosti jiného ústředního úřadu než podnik, v němž je zaměstnán, převede se odborný pracovník společným příkazem příslušných ministrů po případě předsedů ústředních úřadů.
§ 3
(1) Příkaz podle § 2 obsahuje zejména osobní data odborného pracovníka, označení jeho kvalifikace a dosavadní činnosti, den zproštění práce v dosavadním zaměstnání, určení podniku nového zaměstnání, den nástupu tohoto zaměstnání, dobu, na kterou se odborný pracovník převádí, druh práce, kterou má vykonávat, a pracovní a ubytovací podmínky v novém pracovním místě.
(2) Doba, na kterou se odborný pracovník převádí, se stanoví až do tří let.
§ 4
(1) Odborný pracovník je povinen hlásit se k nástupu zaměstnání v podniku, do něhož byl převeden, v den stanovený v příkazu. Vedoucí podniku je povinen zařadit odborného pracovníka ihned po nástupu na pracoviště v souladu s příkazem.
(2) Odborní pracovníci musí být zaměstnáváni pracemi, které odpovídají jejich odborným znalostem a schopnostem.
§ 5
(1) Odborným pracovníkům převedeným na vedoucí místa zajistí podnik ubytování jednotlivě, ostatním převedeným odborným pracovníkům nejvýše po třech v místnosti, a to ve vyhovujících bytech nebo ubytovnách.
(2) Ženatým odborným pracovníkům převedeným na dobu delší jednoho roku zajistí podnik v místě nového zaměstnání vyhovující rodinný byt nejdéle do šesti měsíců po nástupu zaměstnání. Tato povinnost neplatí pro stavební podniky spadající do oboru působnosti ministerstva stavebního průmyslu.
§ 6
(1) Odborní pracovníci obdrží od podniku, do něhož byli převedeni, náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které se přiznávají nově přijatým zaměstnancům podle ustanovení vyhlášky č. 480/1950 Ú. I. I, po případě podle vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I, ve znění vyhlášky č. 72/1952 Ú. l.
(2) Podnik, ve kterém byl odborný pracovník dosud zaměstnán, vyplatí odbornému pracovníku na jeho žádost před odjezdem do nového místa částku rovnající se jízdnému a stravnému za dny cesty, a to na účet podniku, do něhož odborný pracovník je převeden.
§ 7
Doba zaměstnání v dosavadním pracovním poměru se započítává do doby zaměstnání v novém pracovním poměru pro nároky z něho vyplývající bez újmy případně příznivějších nároků podle zvláštních předpisů. Při převedeni aspoň na dva roky se po dvouletém zaměstnání v podniku, do něhož byl odborný pracovník převeden, připočítává pro nároky vyplývající z pracovního poměru navíc jeden rok zaměstnání. To neplatí, jde-li o převedení z podniku do podniku v témže místě nebo do podniku v místě dosavadního bydliště odborného pracovníka.
§ 8
Pokud odborný pracovník nebude po uplynutí doby určené příkazem pokračovat v práci v podniku, do něhož byl převeden, zajistí mu ústřední úřad, do jehož působnosti spadá tento podnik, jiné zaměstnání odpovídající jeho odborným znalostem a schopnostem a osobním předpokladům.
§ 9
Úprava pracovního poměru.
(1) Pracovní poměr odborného pracovníka k podniku, do něhož byl odborný pracovník převeden, vzniká dnem stanoveným k nástupu zaměstnání v příkazu podle § 2; dosavadní pracovní poměr končí předcházejícím dnem.
(2) V době, na kterou byl odborný pracovník převeden do jiného podniku, může být jeho pracovní poměr zrušen z důležitých důvodů toliko příkazem ministra, po případě předsedy ústředního úřadu, v jehož oboru působnosti je odborný pracovník zaměstnán.
(3) Na skončení pracovního poměru odborného pracovníka k podniku, v němž byl odborný pracovník dosud zaměstnán, a na vznik a skončení pracovního poměru k podniku, do něhož je převeden, se nevztahují předpisy o předchozím souhlasu okresního národního výboru k sjednání a rozvázání pracovního poměru.
(4) Pokud z vládního nařízení č. 43/1952 Sb., o rozmisťování odborných pracovníků, nebo z této vyhlášky nevyplývá jinak, řídí se pracovní poměr převedených odborných pracovníků příslušnými předpisy.
§ 10
Porušení povinností uložených touto vyhláškou odborným pracovníkům a vedoucím podniků se trestá podle ustanovení trestního zákona správního, po případě podle trestního zákona.
§ 11
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. listopadu 1952.