(1) Odborní pracovníci mohou býti převáděni z podniků, úřadů, ústavů a jiných zařízení (dále jen „podniky”) do klíčových podniků, u nichž to vyžaduje zabezpečení jejich výstavby, zahájení provozu nebo zavedení nového druhu výroby.
(2) Výjimečně mohou být převáděni odborní pracovníci též do klíčových podniků, u nichž to nezbytně vyžaduje plnění naléhavých úkolů.
(3) Převádění odborných pracovníků se řídí potřebami státního plánu rozvoje národního hospodářství.
(1) Odborný pracovník se převede z podniku, v němž je zaměstnán, do jiného podniku spadajícího do oboru působnosti téhož ústředního úřadu příkazem ministra po případě předsedy ústředního úřadu.
(2) Spadá-li podnik, do něhož má být odborný pracovník převeden, do oboru působnosti jiného ústředního úřadu než podnik, v němž je zaměstnán, převede se odborný pracovník společným příkazem příslušných ministrů po případě předsedů ústředních úřadů.
(1) Příkaz podle § 2 obsahuje zejména osobní data odborného pracovníka, označení jeho kvalifikace a dosavadní činnosti, den zproštění práce v dosavadním zaměstnání, určení podniku nového zaměstnání, den nástupu tohoto zaměstnání, dobu, na kterou se odborný pracovník převádí, druh práce, kterou má vykonávat, a pracovní a ubytovací podmínky v novém pracovním místě.
(2) Doba, na kterou se odborný pracovník převádí, se stanoví až do tří let.
(1) Odborný pracovník je povinen hlásit se k nástupu zaměstnání v podniku, do něhož byl převeden, v den stanovený v příkazu. Vedoucí podniku je povinen zařadit odborného pracovníka ihned po nástupu na pracoviště v souladu s příkazem.
(2) Odborní pracovníci musí být zaměstnáváni pracemi, které odpovídají jejich odborným znalostem a schopnostem.
(1) Odborným pracovníkům převedeným na vedoucí místa zajistí podnik ubytování jednotlivě, ostatním převedeným odborným pracovníkům nejvýše po třech v místnosti, a to ve vyhovujících bytech nebo ubytovnách.
(2) Ženatým odborným pracovníkům převedeným na dobu delší jednoho roku zajistí podnik v místě nového zaměstnání vyhovující rodinný byt nejdéle do šesti měsíců po nástupu zaměstnání. Tato povinnost neplatí pro stavební podniky spadající do oboru působnosti ministerstva stavebního průmyslu.
(1) Odborní pracovníci obdrží od podniku, do něhož byli převedeni, náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které se přiznávají nově přijatým zaměstnancům podle ustanovení vyhlášky č. 480/1950 Ú. I. I, po případě podle vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I, ve znění vyhlášky č. 72/1952 Ú. l.
(2) Podnik, ve kterém byl odborný pracovník dosud zaměstnán, vyplatí odbornému pracovníku na jeho žádost před odjezdem do nového místa částku rovnající se jízdnému a stravnému za dny cesty, a to na účet podniku, do něhož odborný pracovník je převeden.
Doba zaměstnání v dosavadním pracovním poměru se započítává do doby zaměstnání v novém pracovním poměru pro nároky z něho vyplývající bez újmy případně příznivějších nároků podle zvláštních předpisů. Při převedeni aspoň na dva roky se po dvouletém zaměstnání v podniku, do něhož byl odborný pracovník převeden, připočítává pro nároky vyplývající z pracovního poměru navíc jeden rok zaměstnání. To neplatí, jde-li o převedení z podniku do podniku v témže místě nebo do podniku v místě dosavadního bydliště odborného pracovníka.
Pokud odborný pracovník nebude po uplynutí doby určené příkazem pokračovat v práci v podniku, do něhož byl převeden, zajistí mu ústřední úřad, do jehož působnosti spadá tento podnik, jiné zaměstnání odpovídající jeho odborným znalostem a schopnostem a osobním předpokladům.
Úprava pracovního poměru.
(1) Pracovní poměr odborného pracovníka k podniku, do něhož byl odborný pracovník převeden, vzniká dnem stanoveným k nástupu zaměstnání v příkazu podle § 2; dosavadní pracovní poměr končí předcházejícím dnem.
(2) V době, na kterou byl odborný pracovník převeden do jiného podniku, může být jeho pracovní poměr zrušen z důležitých důvodů toliko příkazem ministra, po případě předsedy ústředního úřadu, v jehož oboru působnosti je odborný pracovník zaměstnán.
(3) Na skončení pracovního poměru odborného pracovníka k podniku, v němž byl odborný pracovník dosud zaměstnán, a na vznik a skončení pracovního poměru k podniku, do něhož je převeden, se nevztahují předpisy o předchozím souhlasu okresního národního výboru k sjednání a rozvázání pracovního poměru.
Porušení povinností uložených touto vyhláškou odborným pracovníkům a vedoucím podniků se trestá podle ustanovení trestního zákona správního, po případě podle trestního zákona.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. listopadu 1952.