Oddíl I.
Provoz vozidel.

(1) Podlaha karoserie a kabiny pro řidiče, všechny dveře, jejich závěsy, zámky a utěsnění, všechna okna, jejich těsnění a spouštěcí ústrojí musí být udržovány v řádném stavu, aby prach nebo voda nemohly vnikat dovnitř vozidla. Plechová podlaha kabiny pro řidiče musí být isolována proti chladu (plstěnou vložkou a pod.). Strop kabiny nákladních automobilů, pokud není isolován proti vnějšímu teplu, musí být opatřen vhodnou isolací (na př. překližkou a pod.). Stupátka musí být udržována čistá a pokud možno suchá. Za mrazu musí být zbavena námrazy a náledí; není-li to možné, musí být posypána solí nebo pískem, popelem a pod. U autobusů musí být stupátka za snížené viditelnosti osvětlena.

(2) Ochranné sklo před řidičem i postranní okna v kabině nebo v prostoru pro řidiče musí být vyčištěna tak, aby byl zaručen dokonalý výhled; nesmí mít trhliny nebo tmavé skvrny a nesmí být na nich umísťováno nic, co by bránilo rozhledu. Autobusy a nákladní automobily vyrobené po 1. lednu 1955 musí být v zimním období vybaveny elektrickým nebo jiným rozmrazovačem. Také zpětné zrcátko musí být udržováno stále čisté; je-li umístěno uvnitř vozidla, nesmí nic omezovat průhled zadním okénkem. Stínítko proti oslnění sluncem nesmí být vyrobeno z lehce vznětlivého materiálu (celuloidu).

(3) V kabině nebo v prostoru pro řidiče nesmějí být ukládány žádné hořlavé kapaliny nebo snadno vznětlivé látky. Je-li tam umístěna nádrž na tekuté palivo, po případě nádrž pomocná, musí být u vozidel vyrobených po 1. červenci 1955 její hrdlo vyvedeno mimo tento prostor a opatřeno zařízením umožňujícím jeho uzamčení. Ve skříni pro akumulátor ani na povrch akumulátoru nesmí být ukládána žádná výstroj. Akumulátor nesmí být čištěn drátěným kartáčem. Jeho upevnění ve vozidle musí být spolehlivě zajištěno. Doporučuje se, aby řidič po skončení jízdy vypnul přívod proudu uvolněním svorky akumulátoru a vyjmutím kabelu.

(4) Řidičská kabina nákladních automobilů a autobusů vyrobených po 1. lednu 1955 musí mít zařízení pro vytápění; u nákladních automobilů a autobusů starší výroby se vytápění řidičské kabiny, pokud je technicky proveditelné, doporučuje. K tomu účelu nesmí však být použito topných zařízení s otevřeným ohněm nebo se žhavenými tělesy.

(5) Nákladní automobily o nosnosti 15 t a více vyrobené po 1. lednu 1955 musí být vybaveny pomocným řídicím zařízením.

(6) U nákladních automobilů o nosnosti 5 tun a více se sklápěcím zařízením, vyrobených po 1. lednu 1955, musí být střecha kabiny řidiče a prostor mezi korbou a kabinou chráněn ochranným krytem.

(7) Sedadlo řidiče musí být udržováno v dobrém stavu a, pokud to konstrukce dovoluje, musí být posunovatelné; musí mít takový sklon, aby řidič s něho při jízdě nesjížděl. Výška, sklon opěradla a vzdálenost od volantu musí být přiměřené, aby nezvyšovaly únavu řidiče. Sedadlo musí být zabezpečeno proti sesunutí nebo překlopení. Opěradlo sedadla řidiče u nákladních automobilů a autobusů vyrobených po 1. lednu 1955 musí být samostatné (nesmí být součástí karoserie). Sedadlo a opěradlo musí být potaženo prodyšnou (poresní) látkou.

(8) Vozidla vyrobená po 1. lednu 1955 a starší vozidla, u nichž bude prováděna generální oprava, po případě oprava vzduchojemů, musí mít vzduchojemy montovány tak, aby svár byl obrácen dolů k vozovce.

(9) Nákladní automobily a autobusy pro dálkové jízdy, vyrobené po 1. lednu 1955, musí být vybaveny lůžkem. U nákladních automobilů a autobusů pro dálkové jízdy vyrobených do 31. prosince 1954 se vybavení lůžkem, pokud to je technicky proveditelné, doporučuje. Dálkovou jízdou podle tohoto ustanovení se rozumí každá jízda, při níž bez přerušení (po případě s předepsanými přestávkami) ujetá vzdálenost v jednom směru a při okruhové jízdě polovina celkem ujeté vzdálenosti přesahuje 400 km.

(10) Nákladní automobily používané k dopravě osob musí být vybaveny žebříky nebo stupátky.

(11) O ostatním vybavení vozidel platí ustanovení vyhlášky č. 197/1953 Ú. l.; o udržování vozidel v řádném stavu platí ustanovení vyhlášky č. 367/1952 Ú. l.

(1) Kontrola technického stavu vozidel se provádí při vypnutém motoru a při zabrzděných kolech, kromě případů, kdy se zkouší chod motoru, účinnost brzd, stav ložisek, hlav kol, čepů přední nápravy a kulových čepů řízení, podtlaková houkačka, po případě stírač uváděný v činnost převodem nebo podtlakem.

(2) Zkouší-li se vozidlo na zkušebním stroji (válcové brzdě), musí se upevnit řetězem, aby samovolně nesjelo s válců stroje.

(3) Kontrola huštění pneumatik musí být prováděna jen měřičem (tlakoměrem). Pro tlaky huštění pneumatik platí ustanovení přílohy I. vyhlášky č. 197/1953 Ú. l.

(4) U autobusů musí být stěny schránky pro uložení náhradního kola s pneumatikou na straně do prostoru pro cestující řádně vyztuženy a zhotoveny z netříštitelného materiálu, aby v případě prasknutí pneumatiky nedošlo ke zranění cestujících.

(5) Napětí akumulátoru smí být kontrolováno jen voltmetrem, kontrolní lampou, po případě hustoměrem náplně (elektrolytu), nikdy zkratem. Není dovoleno se přibližovat k akumulátoru s otevřeným ohněm.

(6) Pro kontrolu technického stavu vozidla při přejímání nových vozidel platí příslušné státní normy, při přejímání vozidel po generálních opravách platí státní norma ČSN 30 0580.

(1) Pro pohyb vozidel uvnitř závodu musí být sestaven plán určující dovolené a zakázané směry jízdy, místa otáčení a couvání, stanoviště, vjezdy a výjezdy. Tento plán musí být oznámen všem zaměstnancům a vyvěšen na přístupném místě. Rychlost uvnitř krytých prostor nesmí přestoupit 10 km/hod. Dopravní cesty je nutno vyznačit příslušnými dopravními značkami.

(2) Otáčení a couvání uvnitř závodu se řídí obdobně předpisy pro otáčení a couvání na silnicích (vyhláška č. 193/1953 Ú. l.).

(3) Při jízdě vozidel uvnitř závodu smějí být v kabině pro řidiče a na ložné ploše kromě řidiče pouze osoby, jichž je bezprostředně třeba k právě prováděné práci; řidič nesmí připustit ani při malé rychlosti vozidla jízdu na stupátkách, blatnících nebo střeše vozidla.

(4) Na autobusových nádražích musí být přesně stanoveny směry příjezdů a odjezdů vozidel a označeny všeobecně platnými dopravními značkami, po případě opatřeny informativními nápisy podle nutnosti a povahy místa tak, aby byla zajištěna bezpečnost jak cestujících, tak všech ostatních uživatelů silničního provozu. Jízdní dráha v nástupních prostorech musí být ohraničena ochranným zábradlím.

(1) Před připojením nebo odpojením přívěsu musí řidič zajistit, aby zamýšleným pohybem vozidel nebyla ohrožena bezpečnost osob nebo majetku. Nemá-li sám dostatečný přehled, provede zajištění pomocí jiné osoby. Dorozumívání s touto osobou se musí dít jen smluveným znamením.

(2) Připojování a odpojování vozidel může provádět jen osoba, která k tomu byla odpovědným zaměstnancem závodu zvlášť zacvičena. Řidič se musí vždy přesvědčit, zda vozidla byla správně připojena a zda závěs pro přívěs je tak zajištěn, aby přívěs se nemohl samovolně odpojit; překontroluje se též připojení vzduchového vedení k brzdám a elektrického zařízení (kabelu).

(3) Přívěsy vozidel pro hromadnou dopravu osob smí být připojovány nebo odpojovány, jen když nejsou obsazeny. Odpojené přívěsy stojící na nerovné zemi musí být stále zabrzděny a zajištěny (klíny), aby se samovolně nedaly do pohybu.

(4) Závěsné zařízení, t. j. spojovací svorníky a zařízení k upevnění vlečného lana nebo vlečné tyče, musí být tak zajištěno, aby se upevnění nemohlo samo uvolnit. Závěs pro přívěs u tažného vozidla musí být snadno přístupný. Oko oje přívěsu musí být tak zajištěno, aby při odpojení nenarazilo na vozovku. U přívěsů s nájezdovou brzdou musí být oko oje zvednuto a položeno do takové výše, aby se neporušilo nastavení brzdy.

(1) Vozidla pro dopravu nákladů musí být v takovém stavu a musí být vybavena takovými pomocnými prostředky, aby byla zaručena bezpečná manipulace s nákladem a aby tato manipulace byla co nejvíce usnadněna. Vyžaduje-li druh dopravovaného nákladu zvláštního zařízení, je třeba, aby vozidlo bylo včas opatřeno tímto zařízením. Vozidla používaná k dopravě sudů a barelů musí být opatřena líhami; líhy nesmějí být kluzké a musí být zabezpečeny proti sklouznutí a překlopení.

(2) Ukládání nákladu na vozidlech a ve sběrnách a skladištích musí být prováděno vždy s náležitou pozorností. Náklad musí být stejnoměrně rozložen a řádně za jištěn tak, aby nespadl nebo se nezvrátil a neposouval; takové zajištění je třeba znovu provést, jestliže přemístěním části nákladu pozbyly některé předměty opory.

(3) Obilí, sláma, seno a podobný náklad musí být upevněny k vozidlu provazy, plachtami a pod. Vozové plachty se musí upevnit tak, aby se při jízdě nevzdouvaly. Sklápěcí postranice a zadní stěny vozidel musí být opatřeny spolehlivým uzavíracím zařízením proti samovolnému sklopení; postranice musí být zajištěny spínacími řetězy, které je nutno pozorně uvolňovat. Poškozené ložné plochy vozidel musí být co nejdříve opraveny.

(4) Doprovázet náklad na ložné ploše vozidla mohou osoby, které jsou určeny k nakládání, vykládání nebo doprovodu nákladu, jen tehdy, je-li jim vyhrazeno místo, kde jejich bezpečnost nemůže být ohrožena. Z doprovázejících osob musí být jedna pověřena dozorem; sleduje stav nákladu za jízdy a, hrozí-li nebezpečí, ihned upozorní řidiče, aby zastavil. Doprovázející osoby nesmí za jízdy stát. Při dopravě dlouhého dříví a klád nesmí nikdo (ani závozník) sedět na nákladu; to platí i pro dopravu prováděnou traktory. Náklad přečnívající vzadu tažné vozidlo nesmí ohrožovat brzdaře na sedadle přívěsu. V ostatním platí ustanovení vyhlášky č. 196/1953 Ú. l.

(5) Při nakládání rypadlem (bagrem) nesmí řidič ani závozník se zdržovat pod ramenem rypadla; v kabině řidiče se nesmí zdržovat, může-li být jejich bezpečnost ohrožena zařízením rypadla nebo nakládaným materiálem.

(6) K pískovým jamám, lomům, skládkám, staveništím a pod. mohou vozidla přijíždět jen tehdy, mají-li dostatečně širokou, pevnou a sjízdnou cestu nebo dostatečně silné dřevěné podložení. Od okrajů lomů, jam, hald a skládek musí vozidlo zastavit podle únosnosti půdy tak daleko, aby nevzniklo nebezpečí jeho zřícení.

(7) Sklápěcí zařízení nákladních automobilů a vysouvací, po případě zdvihací zařízení speciálních vozidel (na př. jeřáby), nesmí být vysouváno (zdviháno) pod elektrickým vedením, není-li spolehlivě zajištěno, že se nedotkne drátů.

(1) Zavazadla dopravovaná na střeše vozidla musí být umístěna, po případě upevněna tak, aby nemohla spadnout nebo se posouvat. Při tom nesmějí na šířku přesahovat obrysy vozidla; nesmí též být překročena maximální výška stanovená vyhláškou č. 197/1953 Ú. l.

(2) Při nakládání zavazadel na střechu je třeba zachovávat co největší opatrnost, zejména za vlhkého počasí a v zimě. Výstupní žebřík je třeba udržovat v naprostém pořádku.

(3) Zavazadla na střechu autobusu ukládá řidič nebo průvodčí nebo jiný k tomu určený zaměstnanec závodu.