Vyhláška ministerstva spravedlnosti, kterou se vydávají podrobnější předpisy o řízení ve věcech správních.

(1) Samostatně mohou v řízení jednat svéprávné osoby. Nejde-li o případy, kdy se nesvéprávný nemůže vlastními úkony zavazovat, a připouští-li to povaha věci, mohou v řízení samostatně jednat též osoby nesvéprávné; jinak osobu nesvéprávnou zastupuje její zákonný zástupce, po případě opatrovník (§ 8 odst. 1 správního řádu).

(2) Osoby právnické a jiné organisace jednají svými orgány podle příslušných předpisů.

(1) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat zmocněncem. Zmocnění je třeba prokázat písemnou plnou mocí nebo plnou mocí prohlášenou ústně do protokolu. V nepochybných případech může správní orgán od průkazu plnou mocí upustit. Správní orgán může také na místě průkazu plnou mocí připustit podle ustanovení § 21 správního řádu čestné prohlášení.

(2) Obsah a rozsah zmocnění se posuzuje podle plné moci. V pochybnostech se posuzuje podle ustanovení občanského práva.

(3) I když byl ustanoven zmocněnec, může zmocnitel jednat v řízení sám; liší-li se prohlášení zmocnitel a zmocněnce, rozhoduje prohlášení zmocnitele. Správní orgán si může také vyžádat potřebné údaje přímo od zmocnitele nebo mu uložit, aby určitý úkon v řízení provedl osobně.

(4) Byl-li by vystupováním zmocněnce ohrožen řádný průběh řízení, může jej správní orgán ze zastupování vyloučit; musí však učinit opatření, aby, tím účastník řízení neutrpěl právní újmu.

(1) Správní orgán může v zájmu urychlení nebo zhospodárnění řízení dožádat jiný správní orgán téhož nebo nižšího stupně, aby za něj provedl určitý úkon v řízení; rovněž může dožádat soudy a jiné státní orgány, aby mu byly při řízení nápomocny.

(2) Dožádané orgány jsou povinny v mezích své působnosti dožádání vyhovět.

(1) Důvodem podjatosti je zejména blízké příbuzenství nebo rodinné vztahy (děti, rodiče, sourozenci, manželé, sešvagření, druh, družka a pod.), důvěrné přátelství, osobní nepřátelství nebo přímý majetkový zájem na vyřízení věci.

(2) Pracovník správního orgánu, u něhož je dán důvod podjatosti, je povinen oznámit to neprodleně svému bezprostřednímu představenému, který bud’ řízení provede sám nebo tím pověří jiného nepodjatého pracovníka. Je-li podjat vedoucí správního orgánu, odevzdá věc svému zástupci a oznámí to neprodleně nadřízenému správnímu orgánu (vedoucí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru své radě).

(3) Je-li podjat celý správní orgán, provede řízení jeho jménem nadřízený správní orgán; tento orgán může také provedením řízení nebo jeho části pověřit jiný podřízený správní orgán.

(4) Správní orgán přihlíží k důvodům podjatosti z úřední povinnosti v každém období řízení až do jeho skončení.

(1) Není-li způsob doručení písemnosti stanoven, určí jej správní orgán. Zpravidla se doručuje poštou.

(2) Adresátovi lze doručit v bytě, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen.

(1) Nezastihl-li doručovatel adresáta, ačkoli se adresát v místě doručení zdržuje, a nemůže-li mu písemnost s doručenkou spolehlivě doručit ani prostřednictvím způsobilé osoby v jeho bydlišti (místě pobytu) nebo na pracovišti, uloží mu písemnost na poště nebo u výkonného orgánu místního národního výboru.

(2) O uložení písemnosti uvědomí doručovatel adresáta oznámením, které zanechá ve schránce na dopisy adresátova bytu nebo upevní na dveřích bytu, po případě na vhodném místě adresátova pracoviště.

(3) Den, kdy byla písemnost uložena, se považuje za den doručení písemnosti, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(1) Do vlastních rukou adresátových se doručuje rozhodnutí; jiné písemnosti tehdy, je-li to předepsáno nebo určí-li to správní orgán.

(2) Nezastihl-li doručovatel adresáta, ačkoli se adresát v místě doručení zdržuje, uvědomí jej oznámením podle ustanovení § 7 odst. 2, že písemnost, kterou mu měl doručit do vlastních rukou, přijde mu doručit znovu v den a hodinu stanovenou v oznámení; tuto dobu určí podle možnosti tak, aby adresát mohl písemnost osobně přijmout. V oznámení zároveň adresáta upozorní, že, nebude-li adresát v určenou dobu přítomen k přijetí písemnosti, bude písemnost uložena u poštovního úřadu, po případě u výkonného orgánu místního národního výboru, kde si ji bude moci do 3 dnů vyzvednout.

(3) Zůstane-li i nový pokus o doručení v době určené v oznámení bez výsledku, provede se náhradní doručení uložením písemnosti podle ustanovení § 7.

(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do 3 dnů od jejího uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení písemnosti, i když se adresát o jejím uložení nedozvěděl.

(1) Písemnosti určené osobám, jejichž pobyt není znám a které nemají zástupce, doručí se veřejnou vyhláškou, a to tak, že se doručovaná písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů na desce správního orgánu, který zařizuje její doručení, a její opis po stejnou dobu na desce místního národního výboru posledního známého bydliště (pobytu) adresáta. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení.

(2) Přísluší-li však účastníkovi uvedenému v odstavci 1 podle obsahu doručované písemnosti vykonat v řízení nějaký úkon (na př. podat odvolání), ustanoví mu správní orgán opatrovníka a zařídí, aby písemnost byla doručena tomuto opatrovníkovi.

(1) Doručování do ciziny řídi se zvláštními předpisy. Jde-li o doručení do státu, s nímž je doručování ve věcech správních upraveno mezinárodní smlouvou, řídí se způsob doručení touto smlouvou.

(2) Má-li být doručeno účastníkovi řízení, který se trvale zdržuje v cizině nebo tam má sídlo a který, ačkoli mu to bylo uloženo, nejmenoval zmocněnce bydlícího v tuzemsku, provede se doručení veřejnou vyhláškou, po případě opatrovníkovi (§ 9).

(3) O doručování ve zvláštních případech s hlediska mezinárodního práva platí zvláštní předpisy (§ 49).

(1) Při předvolávání musí správní orgán vycházet pracujícím vstříc tak, aby je zbytečně nezatěžoval; Zejména má dobu jednání podle možnosti stanovit tak, aby předvolaný mohl výzvě vyhovět bez újmy plnění svých pracovních úkolů, po případě, aby mohlo být postaráno na pracovišti o jeho zastoupení.

(2) Předvolanému, který obsílce bezdůvodně nevyhoví, může správní orgán uložit, aby hradil náklady vzniklé zmařením jednání.

(3) V obsílce má být uvedeno zejména místo, doba a předmět jednání, zda se obeslaný předvolává jako účastník, svědek, znalec a pod., které pomůcky a důkazy má k jednání přinést, zda se musí dostavit osobně nebo zda se může dát zastoupit a jaké následky ho stihnou, nedostaví-li se bezdůvodně.

(1) O ústních podáních i o důležitých úkonech v řízení (na příklad o provedených důkazech, o ústním čestném prohlášení, o poučení svědka, o ústním jednání nebo smíru) sepíše správní orgán protokol;

(2) Protokol má obsahovat zejména výstižné vylíčení průběhu a obsahu jednání a jména, všech osob na jednání zúčastněných. Protokol podepisují orgán provádějící řízení a po přečtení všechny osoby na jednání zúčastněné.

(3) Vzdálí-li se osoba zúčastněná na jednání před podepsáním protokolu, odepře-li protokol podepsat nebo namítne-li, že obsah protokolu neodpovídá průběhu či obsahu jednání, poznamená se to s uvedením důvodů v protokolu.

(1) Svědek musí být před výslechem vyzván, aby vypovídal pravdivě a nic nezatajil, a musí být poučen o tom, kdy může výpověď odepřít a jaké jsou trestní následky nepravdivé výpovědi.

(2) Jako svědek nesmí být vyslýchán ten, kdo by výpovědí

(3) Svědek může odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci nebo manželu, příbuzným manžela v pokolení přímém nebo jeho sourozencům anebo osobám, které žijí se svědkem ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením;

(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, vyžádá si správní orgán znalecký posudek.

(2) Ustanovení o podjatosti, o důvodech, pro které nelze vyslechnout svědka, a o jeho právu odepřít výpověď platí přiměřeně i pro znalce.

(1) Správní orgán může uložit účastníkovi řízení, o němž je podle výsledku dosavadního řízení známo, že má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil; totéž může uložit i jiné osobě, která má listinu potřebnou k důkazu.

(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z týchž důvodů, pro které svědek nesmí být vyslechnut nebo je oprávněn odepřít výpověď.

(3) Veřejné listiny, to jest listiny vydané československými státními orgány v mezích jejich působnosti a v předepsané formě nebo listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, podávají, pokud není dokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, že nařízení nebo prohlášení v nich obsažené vydal jejich vystavitel, jakož i toho, co je v nich potvrzeno.

(1) Čestné prohlášení musí obsahovat ujištění účastníka řízení na jeho čest, že obsah prohlášení odpovídá skutečnosti a že si je vědom trestních následků nepravdivého čestného prohlášení. Čestné prohlášení lze učinit písemně nebo ústně do protokolu.

(2) Ústní čestné prohlášení lze učinit buď u správního orgánu, který provádí řízení, nebo u výkonného orgánu místního národního výboru místa bydliště nebo pobytu účastníka, v cizině u československého zastupitelského úřadu.

(3) Pravost podpisu na písemném čestném prohlášení musí být ověřena výkonným orgánem národního výboru nebo státním notářstvím nebo lidovým soudem, v cizině československým zastupitelským úřadem.

(4) Účastník, který činí čestné prohlášení, musí být před sepsáním protokolu nebo před ověřením podpisu na písemném prohlášení poučen o trestních následcích nepravdivých údajů v prohlášení; v protokole nebo v ověřovací doložce se potvrdí, že se tak stalo.

(1) Správní orgán provede ústní jednání ve všech případech, kde je to podle povahy věci účelné; obešle k němu účastníky řízení (jejich zástupce), po případě další osoby, které mohou přispět k řádnému zjištění podkladu pro rozhodnutí.

(2) Má-li být při ústním jednání provedeno ohledání, koná se ústní jednání zpravidla na místě, kde má být provedeno ohledání.

(1) Správní orgán může si pro své rozhodnutí učinit úsudek i o předběžných otázkách, o nichž by náleželo rozhodnout jinému správnímu orgánu nebo soudu, nestanoví-li zákon výslovně, že určitou otázku musí řešit soud nebo jiný orgán a že nemůže být v jiném řízení řešena ani jako otázka předběžná (na př. neplatnost manželství).

(2) Správní orgán může však řízení přerušit až do rozhodnutí předběžné otázky příslušným správním orgánem nebo soudem, jestliže řízení o této otázce je u příslušného orgánu nebo soudu již zahájeno nebo se mezi řízením zahájí; řízení přerušit musí, nesmí-li předběžnou otázku řešit sám.

(3) Byla-li předběžná otázka ohledně téhož účastníka nebo mezi týmiž účastníky již rozhodnuta příslušným orgánem nebo soudem, je správní orgán tímto rozhodnutím vázán.

(1) Výkon správní exekuce pro nepeněžité nároky zařídí správní orgán, který řízení, z něhož vzešel podklad exekuce (exekuční titul), prováděl v první stolici (dále jen „vymáhající orgán“).

(2) Vymáhající orgán zařídí výkon exekuce z vlastního podnětu nebo na návrh oprávněného účastníka; z vlastního podnětu zařídí výkon exekuce jen tehdy, vyžaduje-li to obecný zájem.

(3) Není-li vymáhající orgán zároveň exekučním orgánem (§ 24), požádá o provedení exekuce příslušný exekuční orgán.

(1) Exekučním orgánem, který provádí správní exekuce k vydobytí nepeněžitých nároků s výjimkou exekucí vyklizením (§§ 39 a 40), jest zpravidla výkonný orgán místního národního výboru.

(2) Jestliže by exekuce neměla výsledku pro nedostatek prostředků, které má výkonný orgán místního národního výboru po ruce, anebo jsou-li zde jiné důležité důvody, provede exekuci příslušný odbor rady okresního národního výboru.

(3) Exekuce vyklizením provádí zásadně příslušný odbor rady okresního národního výboru. Tento odbor může však prováděním exekucí vyklizením pověřit odbor rady místního národního výboru, je-li u něho zajištěno řádné provádění těchto exekucí.

(1) Správní exekuci vykonávají exekuční vykonavatelé, kteří jsou činní z příkazu exekučního orgánu a jím kontrolováni. Exekuční vykonavatelé jsou zpravidla ustanoveni ze zaměstnanců exekučního orgánu; u místních národních výborů, které nemají zaměstnance, mohou být ustanoveny exekučními vykonavateli i jiné schopné osoby obeznámené s předpisy o správní exekuci; nelze-li výkon exekuce zajistit ani tímto způsobem, provede ji příslušný odbor rady okresního národního výboru.

(2) Exekuční orgán vydá exekučním vykonavatelům osobní průkaz o tom, že jsou pověřeni vykonáváním správních exekucí.

(1) Nebylo-li v exekučním titulu stanoveno, kdy nebo do jaké lhůty má být plnění provedeno, vyzve exekuční orgán, dříve než přikročí k výkonu exekuce, povinnou stranu, aby dobrovolně splnila, k čemu je podle exekučního titulu povinna (výzva k plnění).

(2) Ve výzvě k plnění se uvedou data exekučního titulu, druh plnění, lhůta, do níž má být plněno, jakož i upozornění, že, nesplní-li povinná strana svoji povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně, bude plnění vymoženo exekučně. Jde-li o výzvu k vyklizení obytných místností na základě exekučního titulu vydaného podle předpisů o hospodaření s byty, nesmí být lhůta k vyklizení stanovena kratší než určuji tyto předpisy.

(3) Výzva k plnění se doručí povinné straně do vlastních rukou.

(1) Má-li být exekuce provedena exekučním vykonavatelem, dá mu exekuční orgán písemný příkaz k výkonu exekuce (dále jen „exekuční příkaz“), ve kterém určí, které exekuční úkony mají být provedeny

(2) V exekučním příkazu uvede exekuční orgán i případné zvláštní pokyny, týkající se provedení nařízených exekučních úkonů (na př. určení času a místa výkonu); exekuční orgán může dát exekučnímu vykonavateli tyto pokyny též’ ústně, netýkají-li se výkonu exekuce ve dnech pracovního klidu nebo v noci (§ 33).

(1) Při provádění exekučních úkonů řídi se exekuční vykonavatel exekučním příkazem a případnými dalšími pokyny exekučního orgánu.

(2) Exekuční úkon provede exekuční vykonavatel pokud možno v přítomnosti povinné strany nebo v přítomnosti zletilých členů její domácnosti, po případě s přibráním svědků.

(3) Před provedením exekučního úkonu prokáže se exekuční vykonavatel povinné straně i dalším osobám, které jsou na výkonu exekuce zúčastněny, exekučním příkazem a osobním průkazem o tom, že je pověřen vykonáváním správních exekucí.

(4) Bezprostředně před výkonem vyzve exekuční vykonavatel povinnou stranu, aby plnila dobrovolně. Nevyhoví-li povinná strana této výzvě, přikročí exekuční vykonavatel k vlastnímu výkonu exekuce.

(1) Exekuční vykonavatel upustí od exekučního úkonu, prokáže-li mu povinná strana, že vymáhané plněni bylo již provedeno nebo že oprávněný účastník upustil od exekučního vymáhání nebo že výkon exekuce byl exekučním orgánem odložen anebo že byly podány námitky, které mají odkladný účinek nebo jimž exekuční orgán přiznal odkladný účinek.

(2) Exekuční vykonavatel může upustit od exekučního úkonu, jestliže při něm byly podány námitky, které mají odkladný účinek nebo o nichž může důvodně předpokládat, že jim exekuční orgán, vzhledem k jejich závažnosti a vzhledem k rozsahu újmy, která by povinnou stranu postihla neodkladným výkonem exekuce, přizná odkladný účinek; v takovém případě si vyžádá, pokud je to možné, telefonicky pokyn od exekučního orgánu.

(1) Exekuční vykonavatel učiní opatření, jichž je třeba, aby byl při výkonu exekuce zachován pořádek. Osoby, které ruší exekuční úkon, napomene; bylo-li napomenutí bezvýsledné, vykáže je z místa úkonu, i když jsou účastníky exekučního řízení.

(2) Nemůže-li exekuční vykonavatel sám zjednat pří výkonu exekuce pořádek, požádá o podporu nejbližší bezpečnostní orgán.

(1) Nevykoná-li povinná strana řádně a včas úkon, k němuž je podle exekučního titulu povinna, může být úkon vykonán, je-li to podle povahy věci možné, na její náklad a nebezpečí třetí osobou.

(2) Není-li podle povahy věci možné nebo účelné, aby náhradní výkon provedl exekuční vykonavatel, dá mu exekuční orgán příkaz, aby dal náhradní výkon provést způsobilou třetí osobou. O tom, že bylo zařízeno provedení náhradního výkonu třetí osobou, musí exekuční vykonavatel povinnou stranu vyrozumět; je-li toho třeba, provede se náhradní výkon za účasti exekučního vykonavatele.

(4) Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna se zdržet nebo trpět vykonání nějakého činu nebo opatření, provede se exekuce tím, že za každý čin povinné strany, který se příčí této její povinnosti a byl vykonán poté, co se exekuční titul stal vykonatelným, uloží exekuční orgán povinné straně pokutu. Opakuje-li povinná strana po uložení pokuty znovu takový čin, uloží ji pokutu vždy vyšší než byla pokuta předcházející.

(2) Jednotlivá pokuta nesmí přesahovat částku 1000 Kčs a úhrn všech uložených pokut částku 3000 Kčs.

(1) Exekuci vyklizením bytu lze provést jen tehdy, je-li povinné straně a osobám, bydlícím v bytě jen na základě jejího práva přidělen přiměřený, zdravotně nezávadný a zdravotně vhodný náhradní byt nebo — v případech stanovených předpisy o hospodaření s byty — přiměřené, zdravotně nezávadné a zdravotně vhodné náhradní ubytování.

(2) Exekuční vyklizení bytu se provede tak, že exekuční vykonavatel zařídí přestěhování povinné strany a osob, bydlících jen na základě jejího práva v bytě, do náhradního bytu (do náhradního ubytování

(3) Při provádění exekuce musí být dbáno toho, aby vyklizované věci nebyly poškozeny.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí v případech, kdy dosavadní uživatelé vyklizovaného bytu nemají podle předpisů o hospodaření s byty nárok, aby jim byl přidělen náhradní byt. V těchto případech se provede vyklizení bytu tak, že exekuční vykonavatel odstraní z bytu povinnou stranu a osoby bydlící v bytě jen na základě jejího práva. Vystěhovaným osobám musí být přechodně poskytnuto přístřeší, než si budou moci opatřit řádné ubytování. Vyklizení movitých věcí provede exekuční vykonavatel podle obdoby § 40.

(5) O chystaném exekučním vyklizení bytu vyrozumí exekuční vykonavatel povinnou stranu v každém případě nejméně 48 hodin předem.

(6) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro vyklizení části bytu.

(1) Exekuce vyklizením nemovité věci nebo její části se provede tak, že exekuční vykonavatel odstraní z vyklizované nemovité věci povinnou stranu a osoby, které jsou na této věci jen na základě práva povinné strany, a odstraní, po případě dá odstranit všechny movité věci jim patřící. Pří odstraňování těchto věcí musí být dbáno toho, aby nebyly poškozeny.

(2) Vyklizené movité věci odevzdá exekuční vykonavatel povinné straně, jejímu zástupci nebo způsobilé osobě její domácnosti; není-li to možné, zařídí úschovu těchto věcí na náklad povinné strany. Nepřevezme-li je povinná strana do jednoho roku, budou prodány způsobem předepsaným pro prodej věcí v exekuci pro vydobytí peněžitých nároků; věci podléhající rychlé zkáze budou prodány i před uplynutím této lhůty. Výtěžek prodeje, který zbude po úhradě nákladů uskladnění a výkonu prodeje, se uloží pro dřívější vlastníky těchto věcí u exekučního orgánu.

(1) Výkon exekuce může být odložen,

(2) Výkon exekuce musí být odložen, souhlasí-li s odkladem vymáhající orgán, po případě oprávněný účastník, v jehož prospěch se plnění vymáhá.

(3) Odklad exekuce povoluje exekuční orgán z vlastního podnětu nebo na návrh některého účastníka, po případě na návrh osoby, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí výkon exekuce. Proti povolení odkladu exekuce i proti zamítnutí návrhu na odklad exekuce je přípustné odvolání.

(1) Exekuční orgán zruší exekuci z vlastního podnětu nebo na návrh účastníka řízení,

(2) Exekuční orgán zruší exekuci též, bylo-li vyhověno námitkám třetí osoby, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí výkon exekuce;

(3) Proti zrušení exekuce i proti zamítnutí návrhu na zrušení exekuce je přípustné odvolání.

(1) Proti jednotlivým exekučním úkonům nebo opatřením může povinná strana, po případě třetí osoba, uplatňující k předmětu exekuce práva, která nepřipouštějí její výkon, podat námitky.

(2) Námitky je třeba podat exekučnímu orgánu do 15 dnu ode dne, kdy by] učiněn úkon nebo opatření, proti němuž námitky směřují. Nebyl-li takový úkon (opatření) učiněn v přítomnosti osoby oprávněné k podání námitek, počítá se tato lhůta ode dne, kdy se o úkonu (opatření) dozvěděla.

(3) Námitkami nelze uplatňovat okolnosti, které bylo nebo je možno uplatnit proti exekučnímu titulu.

(4) Námitky, které již byly v exekučním řízení zamítnuty, nemohou být opakovány.

(5) Pokud se dále nestanoví jinak, nemají námitky odkladný účinek.

(1) Včas podané námitky mají odkladný účinek tehdy, jde-li o námitky

(2) Exekuční orgán může přiznat odkladný účinek i jiným než v odstavci 1 uvedeným námitkám.

(1) Náklady vlastního výkonu exekuce hradí povinná strana, s výjimkou nákladů výkonu exekuce, která byla zrušena z důvodu § 42 odst. 1 písm. b)—d).

(2) V případech hodných zvláštního 'zřetele může exekuční orgán upustit od vymáhání těchto nákladů.