162/1957 Sb. — Směrnice předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalisaci o odměnách za vynálezy a za účast na rozpracování, vyzkoušení, zavedení nebo rozšíření vynálezů.

Čl. 1.

(1) Tyto směrnice se vztahují pouze na smlouvy podle odstavce 2, uzavřené s občany Československé republiky.

(2) Původská odměna se sjednává smlouvou podle § 3 zákona č. 34/1957 Sb., o vynálezech, objevech a zlepšovacích návrzích (dále jen „zákon”), uzavřenou mezi podnikem nebo jinou hospodářskou nebo rozpočtovou organisací a původcem (majitelem patentu), tudíž buď smlouvou o využití vynálezu podle § 3 odst. 3 až 5 zákona nebo smlouvou o účasti původce (dědice) na rozpracování a zavedení vynálezu a o odměně a způsobu její výplaty podle § 3 odst. 6 zákona.

(3) Odměnu vyšší než 30.000 Kčs lze sjednat jen s přivolením příslušného ústředního úřadu nebo orgánu.

Čl. 2.

(1) Při jednáni výše původské odměny se přihlíží ke společenskému významu vynálezu, který je dán ekonomickými účinky anebo jinými výhodami, jichž se dosahuje využíváním vynálezu, nebo výhodami, plynoucími z využívání patentních práv. Pro sjednání výše odměny je rozhodující nejlepší roční výsledek, dosažený v jednom z prvých pěti let ode dne zavedení vynálezu.

(2) Při uzavírání smlouvy se řídí způsob výpočtu původské odměny za využívaný vynález takto:

a) dosáhne-li se využíváním vynálezu úspor, které lze vypočítat, sjednává se odměna podle výše těchto úspor (odměna podle úspor);

b) vyrábějí-li se podle vynálezu nové výrobky nebo rozšíří-li se výroba a pod., sjednává se odměna podle velkoobchodních cen výrobků, vyrobených při využívání vynálezu (odměna podle cen);

c) umožňuje-li vynález zlepšit pracovní podmínky nebo zvýšit bezpečnost práce, sjednává se odměna podle významu a rozsahu využití těchto zlepšení (odměna za zlepšení pracovních podmínek)

d) nevznikají-li při využívání vynálezu zjistitelné úspory a nelze-li odměnu sjednat ani podle bodu b) nebo c), nebo jestliže odměna podle úspor by neodpovídala významu vynálezu, zejména pro odběratele nebo spotřebitele, sjedná se odměna podle ekonomického výsledku zjištěného ekonomickým rozborem společenského významu vynálezu (odměna podle ekonomického rozboru);

e) jsou-li výhody důsledkem patentování vynálezu nebo využití patentních práv v cizině (patentní přihlášky), rozhoduje výše čistého výnosu (odměna při patentování nebo využití vynálezu v cizině).

(3) Dosahuje-li se zavedením vynálezu různých druhů výhod, sjedná se odměna podle všech výhod.

Čl. 3.

(1) Úspory, podle jejichž výše se sjednává odměna, se zjistí:

a) snižují-li se vlastní náklady, porovnáním a rozborem vlastních nákladů před zavedením vynálezu a po jeho zavedení. Při tom se přihlíží k veškerým úsporám na materiálu, mzdách, energii a na příslušných položkách dílenské režie. K celopodnikové režii se nepřihlíží, pokud zavedením vynálezu nedošlo k její změně účetně zjistitelné;

b) snižuje-li se nebo odstraňuje-li se výroba vadných výrobků (zmetků), porovnáním a rozborem vlastních nákladů na vadné výrobky v průběhu jednoho roku před zavedením a jednoho roku po zavedení vynálezu;

c) snižují-li se náklady na údržbu nebo odstraňuje-li se poruchovost při výrobě, porovnáním a rozborem nákladů, vynaložených na údržbu nebo spojených s poruchovostí při výrobě v průběhu jednoho roku před a po zavedení vynálezu;

d) sníží-li se náklady na investiční výstavbu, porovnáním a rozborem nákladů původně rozpočtovaných a skutečně vynaložených. Základem pro sjednání odměny je 15 % takto zjištěného rozdílu, jde-li o základní prostředky stavební, a 30 %, jde-li o základní prostředky strojní. Do investiční výstavby patří budovy, stavby, stroje, zařízení a práce nebo výkony, které jsou financovány z investičních prostředků bez ohledu na to, zda vynález byl přihlášen v období projekční přípravy nebo při vlastním provádění investiční výstavby.

(2) Bude-li vynálezu využíváno po dobu kratší než 1 rok, tvoří základ odměny úspory, dosažené v této kratší době.

(3) Zvýší-li se zavedením vynálezu vlastní náklady výroby v jiném útvaru nebo v jiném orgánu, podniku nebo v jiné organisaci, sníží se roční úspory o tyto náklady.

(4) Při výpočtu úspor se přihlíží k nákladům spojeným se zavedením vynálezu; u nákladů zúčtovávaných postupně se při výpočtu úspor vychází z částek, které byly v běžném roce odepsány do nákladů.

Čl. 4. Odměna podle úspor činí nejméně:

Výše úspor v Kčs:				Sazba:	Odměna v Kčs:
		do	4.000	25 %	nejméně 1 000
od	4.000	do	10.000	15 %+ 400	1 000— 1 900
od	10.000	do	20.000	10 %+ 900	1 900— 2 900
od	20.000	do	50.000	7,5 %+ 1 400	2 900— 5 150
od	50.000	do	100.000	6 %+ 2 150	5 150— 8 150
od	100.000	do	200.000	5 %+ 3 150	8 150— 13 150
od	200.000	do	500.000	3,8 %+ 5 550	13 150— 24 550
od	500.000	do	1 milionu	3 %+ 9 550	24 550— 39 550
od	1 milionu	do	2 milionů	2,4 %+ 15 550	39 550— 63 550
od	2 milionů	do	5 milionů	1,9 %+ 25 550	63 550—120 550
od	5 milionů	do	10 milionů	1,4 %+ 50 550	120 550—190 550
nad 10 milionů				1 % 90 550	190 550—

Čl. 5. Odměna podle úspor může být sjednána až o 200 % vyšší proti sazbám uvedeným v článku 4, přispívá-li zavedení vynálezu mimořádně k rozvoji národního hospodářství. Ústřední úřady a orgány stanoví podmínky, za kterých je možno sjednat odměnu vyšší, než je uvedeno v článku 4.

Čl. 6 Odměna podle cen.

(1) Vyrábějí-li se podle vynálezu nové výrobky, sjedná se odměna podle velkoobchodních cen výrobků, vyrobených podle vynálezu.

(2) Jsou-li výhody proti podobným řešením jen malé, nebo předmět vynálezu se vyrábí ve velkém množství, nebo podílí-li se vynález jen malou částí na příslušném výrobku, nesmí být sazba větší než 3 % nejvyššího ročního objemu výroby ve velkoobchodních cenách, dosaženého v jednom z prvních pěti let využívání vynálezu.

(3) Ve výjimečných případech, kdy vynález má pro stát zvlášť důležitý význam, může být sazba odměny, sjednaná podle cen, zvýšena až do 10 %. Ústřední úřady a orgány stanoví podmínky, za kterých je možno sjednat odměnu až do 10 % ročního objemu výroby ve velkoobchodních cenách.

Čl. 7. Odměna za zlepšení pracovních podmínek.
Zlepšuje-li vynález pracovní podmínky nebo zvyšuje-li bezpečnost práce, zejména snižuje-li úrazovost nebo počet onemocnění, přihlíží se k stupni nebezpečí nebo stupni nedostatků pracovního prostředí a k počtu ohrožených pracovníků. Odměna nesmí být menší než je uvedeno v této tabulce:

Stupeň nebezpečí nebo nedostatků, jež se vynálezem odstraňují	Nejmenší odměna při počtu ohrožených pracovníků
	1—5	6—25	26—více
	v Kčs
1. namáhavost práce nebo špatná hygiena na pracovišti a pod.	1.000	1.500	2.000
2. možnost úrazu nebo nemoci, k nimž občas dochází	2.000	3.000	4.000
3. pravidelné vyskytování se úrazu nebo nemoci	4.000	6.000	8.000

Čl. 8. Odměna podle ekonomického rozboru.
Pří sjednávání odměny podle ekonomického rozboru lze její výši též určit částkou 150 % mzdy, která by příslušela příslušnému odborníku za vyřešení podobného úkolu jako pracovního úkolu v době, po kterou by na úkolu pracoval.

Čl. 9. Dojde-li v cizině, k udělení patentu na vynález, u něhož právo k využití patří státu, nebo který byl původcem odevzdán státu, anebo dojde-li v cizině k využití takového vynálezu, vyplatí se původci (dědici) zvláštní odměna ve výši stanovené smlouvou, ne však vyšší než 25 % čisté prodejní ceny nebo licenčních poplatků. Jde-li o licenční poplatky, vyplácí se zvláštní odměna podle smlouvy po dobu její platnosti, nejdéle však po dobu 10 let.

Čl. 10. Dojde-li k využití vynálezu na podkladě hospodářské a vědecko-technické spolupráce mimo území Československé republiky, sjedná smlouvu o výši původské odměny a její splatnosti a odměnu vyplatí ústřední úřad nebo orgán, který vynález předal orgánům hospodářské a vědecko-technické spolupráce.

Čl. 11.

(1) Byla-li na podkladě československé přihlášky vynálezu nebo československého patentu, kde právo k využití vynálezu přísluší státu, nebo kde vynález byl odevzdán státu, uzavřena smlouva o technické pomoci zahraničnímu zájemci, činí podíl původce na hospodářských výsledcích až 25 % čistého prospěchu dosaženého poskytnutím technické pomoci.

(2) Účastní-li se původce poskytování technické pomoci, nevčítají se platy, vyplacené za poskytnutí technické pomoci, do jeho podílu.

(3) Pro výši procentní sazby je rozhodující, jak vynálezce se podílí na poskytnutí technické pomoci.

(4) Nelze-li výši čistého prospěchu zjistit, určí se odměna dohodou.

Čl. 12. Výše celkové odměny.
Celková původská odměna nesmí být menší než 1.000 Kčs a větší než 500.000 Kčs za jeden vynález, včetně doplatků vyplácených v souvislosti s využitím vynálezu v cizině. Odměna vyšší než 500.000 Kčs může být vyplacená jen po schválení vládou.

Čl. 13. Odměna může být sjednána buď jako jednorázová nebo ve splátkách.

§ 14

(1) Jednorázovou odměnu mohou účastníci sjednat:

a) je-li využití vynálezu krátkodobé nebo nepatrné;

b) slouží-li patent pouze k zajištění priority československého vynálezce;

c) nelze-li v době uzavírání smlouvy o využití vynálezu určit, kdy bude možno vynálezu využít, zejména bude-li nutno provést dlouhodobé výzkumné nebo vývojové práce:

d) má-li být vynález předán mimo území Československé republiky v rámci hospodářské nebo vědecko-technické spolupráce;

e) nepřináší-li zavedení vynálezu zjistitelné úspory nebo vyžaduje-li jejich zjištění neúměrné vynaložení pracovního času;

f) dohodne-li se o tom orgán nebo podnik s původcem vynálezu v ostatních případech.

(2) Jednorázová odměna může býti smluvena jen tehdy, nemá-li být vyšší než 20.000 Kčs; její výše se určí podle ekonomického rozboru [čl. 2 odst. 2 písm. d)].

(3) Není-li ve smlouvě ujednáno něco jiného, je jednorázová odměna splatná do jednoho měsíce po zavedení vynálezu.

Čl. 15

(1) Odměny ve splátkách se vyplácejí po zavedení vynálezu, a to ve lhůtách sjednaných smlouvou. Není-li ve smlouvě ujednána splatnost odměny, je první splátka odměny splatná do jednoho měsíce po uplynutí jednoho roku od počátku využívání vynálezu; další splátky jsou splatné do jednoho měsíce po uplynutí dalšího roku využívání vynálezu.

(2) Splátky na odměnu mohou být sjednány pro dobu využití vynálezu, nejdéle však pro dobu 5 let od počátku využívání vynálezu.

(3) Podíl původce na hospodářských výsledcích vynálezu v cizině je splatný do 1 měsíce ode dne zaplacení prodejní ceny, licenčních poplatků nebo úplat za technickou pomoc.

Čl. 16. Náhrady.
Za výkresy, modely nebo prototypy vypracované původcem, jež byly předány při zjišťování, zda lze vynálezu využít, nebo při jeho zavedení, lze poskytnout původci náhradu do výše nákladů, jež by podnik účelně musel vynaložit na jejich zhotovení.

Čl. 17. Odměny za účast na rozpracování, vyzkoušení, zavedení nebo rozšíření vynálezu.

(1) Za přímou účast na rozpracování, vyzkoušení a zavedení vynálezu nebo rozšíření využití vynálezu nebo za využití vynálezu v cizině přísluší účastníku odměna přiměřená významu vynálezu, stupni pomoci a pracovního úsilí; odměna přiznaná všem účastníkům může činit až 60 % původské odměny vyplacené původci za prvý rok využívání vynálezu. Odměna se vyplatí současně s původskou odměnou.

(2) Vedoucím pracovníkům podniků, cechů a dílen, kteří se přičinili o urychlené zavedení vynálezů, přísluší odměna, pokud nebyla poskytnuta podle odstavce 1, přiměřená významu vynálezů, stupni pomoci a pracovního úsilí; odměna může činit až 20 % původských odměn, vyplacených za poslední pololetí za vynálezy, o jejichž rychlené zavedení se vedoucí pracovníci přímo zasloužili. Odměny se proplácejí do 1 měsíce po 30. červnu a 31. prosinci za prvý rok využívání vynálezů.

(3) Pracovníku, který upozorní na možnost využití vynálezu zavedeného v jiném podniku, přísluší odměna, pokud nebyla poskytnuta podle odstavce 1 nebo 2, dojde-li k zavedení vynálezu na toto upozornění. Tato odměna se stanoví s přihlédnutím k pravděpodobné výši očekávaného užitku a vynaloženému pracovnímu úsilí; odměna může dosáhnout až výše měsíčního platu pracovníka určené podle průměru jeho platu za poslední tři měsíce před zavedením vynálezu a vyplatí se do jednoho měsíce od zavedení vynálezu. Odměna nepřísluší, má-li pracovník za povinnost sledovat a navrhovat zavádění nové techniky nebo nových pracovních metod.

(4) Odměny podle odstavců 1 až 3 nezkracují původskou odměnu.

(5) O výši odměny podle odstavců 1 až 3 rozhoduje vedoucí podniku. Jde-li o vedoucího podniku (odstavec 2), rozhoduje o výši vedoucí nadřízeného orgánu.

Čl. 18. Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 15. srpna 1957.