II. PŘÍSTROJE A ZACHÁZENÍ S NIMI.

1. Kovové láhve na stlačené plyny.

2. Baterie kovových lahví na stlačené plyny.

3. Vodní předlohy a acetylenové potrubí.

4. Acetylenové vyviječe.

5. Svařovací přístroje a příslušenství.

(1) Láhve musí být opatřeny barevným značením podle druhu plynu, pro který jsou určeny. Pro barevné značení lahví a nápisy na nich platí norma ČSN 07 8509.

(2) Každý zaměstnanec, pracující se stlačenými plyny musí znát barevné značení lahví, materiál a uspořádání lahvových ventilů.

(3) Lahví se smí používat jen pro ty plyny, pro které jsou určeny podle nápisu a barevného značení.

(4) Má-li zaměstnanec odůvodněnou pochybnost, zda láhev obsahuje skutečný plyn, pro který je určena, vyřadí láhev a oznámí své pochybnosti svému nejbližšímu představenému.

(5) Na každé láhvi musí být zřetelně a trvale vyznačeno nezkrácené pojmenování plynu, pro který je láhev určena, jméno výrobce láhve nebo jeho značka, výrobní číslo láhve, váha láhve včetně výstroje, avšak bez ochranného kloboučku, výška zkušebního přetlaku, nejvyšší dovolený plnící přetlak v kg/cm², vnitřní objem v litrech, den poslední zkoušky a razítko přejímacího orgánu.

(6) Značky a nápisy na lahvích nesmějí být měněny.

(1) Zakazuje se uschovávat nebo uskladňovat láhve naplněné plynem v prostorách volně přístupných, na příklad na schodištích, v domovních a patrových chodbách, průchodech, průjezdech a hromadných úkrytech CO nebo v jejich bezprostřední blízkosti.

(2) Venku smějí být uschovány nebo uskladňovány láhve naplněné plynem pouze tehdy, jsou-li chráněny vhodným způsobem před účinky slunečních paprsků, před mrazem a nepohodou a před zásahem nepovolaných osob.

(3) Uskladňování lahví naplněných stlačenými, zkapalněnými nebo pod tlakem rozpuštěnými plyny ve stálých skladištích upravují zvláštní předpisy.*)

(1) Oprava lahví a lahvových ventilů smí se provádět pouze v závodech, které láhve plní nebo v odborných závodech (dílnách), které mají k tomu oprávnění udělené příslušným ministerstvem na podkladě kladného vyjádření Ústavu technického dozoru.

(2) Zjistí-li svářeč závady nebo nedostatky na láhvi, je povinen oznámit je svému nejbližšímu představenému, který po vyšetření hlášení závady nebo nedostatku vloží popis závady pod ochranný klobouček vadné láhve, označí láhev bílou křídou na plášti nápadným písmem „Vadná láhev” a odešle ji příslušné plnírně. Není-li představený přítomen, provede označení láhve svařeč. Vedení závodu je ještě kromě toho povinno oznámit zjištěné závady písemně přímo plnírně.

(3) Pro utěsnění výstroje lahví smí se používat pouze fíbrových těsnění. Mazání lahvových ventilů olejem nebo jinými mastnotami zvyšuje nebezpečí a je zakázáno. K lahvovým ventilům nesmějí se připojovat matice se strhanými závity nebo matice s jinak řezaným závitem.

(1) Plné i prázdné láhve se musí chránit před nárazem. Nesmějí se házet ani válet a musí se s nimi zacházet opatrně, aby se láhve a lahvové ventily nepoškodily a předešlo se tak možnému výbuchu.

(2) Láhve se nesmějí přenášet na rukou nebo ramenou pro nebezpečí uklouznutí nebo pádu. Je-li při skládání nebo nakládání lahví nebo při jiné práci nezbytně nutné přenést láhev, musí láhev přenášet dva pracovníci, při čemž láhev nesmí být uchopena pouze za ochranný klobouček.

(3) Před dopravou a po dobu, po kterou není láhev v používání, musí být našroubován ochranný klobouček.

(4) Láhve se musí přemisťovat v místech spotřeby na vozících zvlášť upravených k tomu účelu, na nichž musí být zajištěny proti pádu nebo převržení. Na obtížně přístupné místo a v nebezpečných místech (kolejiště a pod.) se láhve přemísťují připevněné na nosítkách. Přemisťování lahví jejich shazováním je zakázáno.

(5) Není-li možné přemístění láhve v místech spotřeby na vozíku nebo na nosítkách (odstavec 4), smějí být láhve dopraveny na místo spotřeby jeřábem, který má koncové vypínače a elektrické brzdy, a to za podmínek stanovených v normě ČSN 27 0140, nebo nákladními výtahy, a to za náležitého zajištění láhve proti pádu, posunutí, pohybu a pod. Je zakázáno dopravovat láhve jeřábem s magnetickým závěsem nebo ručními zdvihadly.

(6) Doprava lahví jeřábem nebo výtahem se musí provádět s největší opatrností, aby bylo vyloučeno nebezpečí nárazu láhve nebo jejího pádu a za dozoru svářečského technologa nebo mistra. Podrobné podmínky pro dopravu lahví jeřábem stanoví s přihlédnutím k místním poměrům jeřábový referent nebo jeřábový technik, po případě, není-li ustanoven, provozovatel jeřábu, za zvlášť nebezpečných podmínek v dohodě s Ústavem technického dozoru. Podrobné podmínky pro dopravu lahví výtahem stanoví svářečský technolog nebo mistr, za zvlášť nebezpečných podmínek v dohodě s Ústavem technického dozoru.

(7) Shazování lahví při jejich vykládání s vozu je zakázáno. Je třeba používat smyků a nebezpečnému dosednutí na tvrdou půdu zabránit podklady dřevem nebo jiným měkčím materiálem.

(8) Dopravu lahví po železnici a motorovými vozidly upravují zvláštní předpisy.*)

(1) Láhve musí být vždy zajištěny proti převržení nebo skutálení stabilními nebo pojízdnými stojany, třmenem, řetězem, objímkou nebo pásem. Používání drátu k zajištění lahví je zakázáno.

(2) Pracuje-li se na témž pracovišti s několika soupravami lahví současně, musí být jednotlivé soupravy od sebe vzdáleny nejméně 3 metry nebo odděleny od sebe nehořlavou pevnou stěnou. Hromadění lahví v pracovních místnostech musí být zabráněno. Na jednu hořákovou soupravu smějí být na pracovišti po ruce nejvýše dvě zásobní láhve téhož plynu.

(3) Láhve umístěné v místnosti musí být vzdáleny od topných těles alespoň 1 metr, avšak od kamen a jiných zdrojů tepla s otevřeným ohněm alespoň 10 metrů. Jsou-li posléze uvedené zdroje tepla zakryty zástěnami z tepelně isolační látky, které chrání trvale láhve před místním zahřátím, musí být nejmenší vzdálenost mezi zástěnou a lahví alespoň 1 metr.

(4) Vzdálenosti uvedené, v odstavci 3 musí být dodrženy i od míst, kde se svařuje nebo řeže. Láhve, které jsou v provozu, musí být vzdáleny od pracovišť, na nichž se svařuje nebo řeže, nejméně 3 metry.

(5) Láhve nesmějí být umístěny na místě, kde by mohly být překoceny jeřábem nebo břemenem přepravovaným jeřábem nebo pádem břemene.

(6) Místnosti a skříně pro úschovu lahví a baterií lahví (§§ 22 až 27) musí být dobře větrány.

(1) Plné láhve a k nim příslušející armatury, zvláště jejich připojovací závity, musí být před použitím prohlédnuty, zda jsou v řádném stavu. Poškozené láhve a armatury nesmějí být použity, i když k poškození došlo teprve při použití.

(2) Ventily lahví musí se otevírat a zavírat pozvolna, ne trhavě, a to ručně, nikdy klíčem, kleštěmi hasákem, nástavcem a pod. U lahví bez ventilového kolečka musí být trvale nasazen ventilový klíč. Netěsnosti se smějí zkoušet pouze mýdlovou vodou, nikdy plamenem. Při otevírání nemá být pracováno nad výfukovým otvorem pojistných ventilů.

(3) Obsluhující osoba nesmí stát při otevírání před boční přípojkou ventilu.

(4) Závěrná matice na boční přípojce musí být před otevřením lahvových ventilů a také před každým zkušebním otevřením odšroubována.

(5) Vyprazdňování lahví se nesmí urychlovat zahříváním otevřeným ohněm nebo plynovým plamenem. Láhev nesmí být úplně vyprázděna; jakmile tlak v láhvi poklesne na hranici tlaku potřebného k práci, je nutno láhev uzavřít.

(6) Ochranných kloboučků lahví nesmí se používat jako nádobek na olej, mazadla, barvy a pod. Po odšroubování musí být uloženy tak, aby byly chráněny před znečištěním. Rovněž musí být vhodně uloženy i závěrné matice bočních přípojek.

(7) Při přerušení práce musí být ventily na hořáku a lahvové ventily, po případě také uzavírací zařízení na vyviječích uzavřeny. Kloboučky plných i prázdných lahví musí být pevně zataženy klíčem.

(8) Láhve obsahující plyn se po skončení práce na přechodném pracovišti ihned odvezou.

(9) Po skončení práce se uzavře pevně lahvový ventil, po vyprázdnění láhve se kromě toho ještě opatří závěrnou maticí a ochranným kloboučkem. Závity ochranných kloboučků a závity na láhvi musí být prohlíženy, zda jsou čisté. Zjištěné závady musí být vždy neprodleně odstraněny. Závěrné matice se pevně utáhnou. Volně utažené nebo pouze vložené matice znemožňují opětné sejmutí ochranného kloboučku, který musí být rovněž pevně našroubován. Na prázdné láhve se poznamená bílou křídou „prázdná”.

1. Kyslíku se nesmí používat místo jiného plynu, zejména ke spouštění spalovacích motorů, ke zkoušení tlakových nádob, k plnění tlakových nádob u lisu nebo místo vzduchu při stříkání barev, protože stěny těchto zařízení jsou vždy znečištěny olejem.

2. Armatury a těsnění lahví a ventilů musí být udržovány prosty tuku a oleje, zejména nesmějí přijít do styku s hadry znečištěnými olejem nebo s mastnými prsty. Je-li nebezpečí, že by mohly být armatury zasaženy odkapávajícím nebo stříkajícím olejem, musí být opatřeny ochranným nástavkem.

3. Pružiny nových manometrů, které přicházejí do styku s kyslíkem, musí být zbaveny tuku a označeny jako odmaštěné. Kyslíkové manometry musí být opatřeny nápisem „Kyslík (udržovat prosté tuku)”. Kyslíkové manometry nesmějí být používány pro jiné plyny a pro stlačený vzduch.

4. Láhve smějí být vyprazdňovány nejvýše do přetlaku 1 atm (při úplném vyprázdnění je nebezpečí, že láhev bude znečištěna).

5. Láhve nesmějí být umístěny v místě, kam kape olej.

1. S odběrem plynu z láhve smí se započít teprve po uplynutí alespoň jedné hodiny po dopravě láhve.

2. Láhev musí být při odběru plynu buď v poloze svislé nebo musí být uložena hlavicí šikmo vzhůru v úhlu nejméně 300 od vodorovné roviny, aby aceton nebyl strháván kyslíkem.

3. Acetylenu smí se odebírat z jedné láhve za jednu hodinu nejvýše 1000 litrů. Je-li hodinová spotřeba větší, je nutno spojit láhve do baterie. Spojování více lahví do baterie musí být provedeno ocelovými trubkami. Nesmí být překročen nejvyšší dovolený pracovní přetlak 1,5 atm.

4. Láhve se smějí vyprazdňovat pouze do přetlaku odpovídajícího teplotě okolí, jak je uvedeno v tabulce,*) neboť jinak nevniká plyn do hořáku přetlakem, nýbrž je současně s acetonem z láhve vyssáván proudem kyslíku. Plamen v tomto případě je žlutý, nečistý a svařovací kužel se prodlužuje na újmu jakosti svaru.

(1) Pro případ nebezpečí vznícení nebo výbuchu musí být po ruce k obsluze lahvových ventilu ochranné pomůcky, jako vlhké šátky a asbestové rukavice a k zabránění požáru husté přikrývky.

(2) Vznikne-li oheň v blízkosti pracoviště nebo místa, kde jsou uloženy láhve, musí se láhve, a to i prázdné, neprodleně odstranit. V prvé řadě se odstraní láhve na vodík a acetylen a láhve s jinými hořlavými plyny. Nelze-li včas odstranit láhve, je nutné hlásit jednotce požární ochrany, jaké láhve jsou v hořícím nebo ohroženém prostoru a možnost výbuchu. Odstraněné, ale již zahřáté láhve je nutno chladit poléváním vodou tak dlouho, až se při přerušení chlazení láhev znovu nezahřívá.

(3) Zahřeje-li se z jakéhokoliv důvodu láhev na acetylen, je nutno se přesvědčit, nenastal-li uvnitř rozklad plynu, který se projevuje stoupající teplotou hrdla láhve. V takovém případě je třeba přerušit ihned odběr plynu a ponořit láhev na 24 hodiny do vody nebo ji polévat (stříkat) studenou vodou. Dalším odběrem acetylenu nebo jeho odpouštěním se zvyšuje nebezpečí rozkladu plynu a zvýšení teploty a tlaku.

(1) Baterií lahví se rozumějí tři nebo více lahví stabilně nebo pojízdně instalovaných, obsahujících plyn téhož druhu a připojených na společné potrubí.

(2) Pro baterie lahví jsou závazné vedle předpisů §§ 11 až 13 a §§ 15 až 21 o značení, úschově a uskladnění, opravách a udržování, umístění na pracovišti, zacházení na pracovišti, zacházení s lahvemi na kyslík a acetylen, o opatřeních pro případ vznícení nebo výbuchu, o vadných lahvích a o prasknutí a výbuchu lahví ještě také předpisy §§ 23 až 27.

(1) Plynová potrubí baterií lahví musí být barevně značena týmž způsobem jako láhve (§ 11).

(2) Pro acetylenové potrubí se používají zpravidla ocelově trubky; je však dovoleno používat trubek ze slitiny s obsahem mědi menším než 70 % Pro acetylenové potrubí se nesmějí používat trubky z čisté mědi, protože měď tvoří s acetylenem výbušnou sloučeninu.

(3) Pro rozvod kyslíku se používá trubek ocelových nebo měděných.

(1) Místnosti pro stabilní baterie musí být tak prostorné, aby bylo možno snadno a bezpečně zacházet s lahvemi. Pro každý druh plynu musí být zvláštní místnost pro uložení stabilní baterie.

(2) Místnosti pro stabilní baterie musí být přízemní a oddělené od provozovny požární zdí nejméně 45 cm tlustou. Místnosti nesmějí mít strop, nýbrž pouze lehkou střešní konstrukci.

(3) Stěny místností pro stabilní baterie musí být buď z cihelného zdiva o tlouštce alespoň 45 cm nebo z armovaného betonu stejné odolnosti.

(4) Podlaha místností pro stabilní baterie musí být rovná s neklouzavým povrchem a z nehořlavého materiálu, který nezpůsobuje jiskření.

(5) Místnosti pro stabilní baterie musí mít východ vedoucí do volného nezastavěného prostoru. Okna a dveře místností pro stabilní baterie se musí otevírat do volného nezastavěného prostoru. Skla oken a dveří musí být buď matná nebo natřená bílou barvou.

(6) Elektrická instalace místností pro stabilní baterie musí vyhovovat předpisům vydaným Státním úřadem pro vynálezy a normalisaci. Elektrické osvětlení místností pro stabilní baterie s hořlavými plyny musí vyhovovat předpisům, platným pro místnosti nebezpečné výbuchem.

(7) Místnosti pro stabilní baterie smějí být vytápěny pouze ústředním topením vodním, parním nebo teplovzdušným. Jiné způsobu vytápění jsou dovoleny pouze po předchozím souhlasu Ústavu technického dozoru.

(8) Na dveřích místností pro stabilní baterie musí být trvale vyvěšena tabulka se zákazem vstupu nepovolaných osob, se zákazem zacházení s otevřeným ohněm a se zákazem kouření.

(9) V místnostech pro stabilní baterie a v okruhu 10 metrů od těchto místností nesmějí být uloženy hořlaviny a nesmějí se konat práce s otevřeným ohněm; předpisy, které stanoví větší bezpečnostní vzdálenost zůstávají nedotčeny.

(10) Před vchodem do místností pro stabilní baterie musí být vhodné hasicí přístroje.

(11) V místnostech pro stabilní baterie musí být trvale vyvěšeny předpisy, jak zacházet s baterií a jednotlivými lahvemi.

(1) Opravy potrubí a armatury baterie, zejména uzavíracích ventilů, smí provádět pouze odborný závod nebo dílna (§ 13 odst. 1).

(2) Po každé výměně lahví je nutné přezkoušet těsnost baterie obsahovým tlakoměrem redukčního ventilu. Netěsná místa se zjišťují pouze mýdlovým roztokem, nikdy plamenem.

(3) Před uvedením potrubí do provozu musí být přezkoušena jeho pevnost a nepropustnost tlakovou zkouškou. Kromě toho je nutno pravidelně jednou za měsíc přezkoušet nepropustnost potrubí mýdlovou vodou. Funkce pojistného ventilu na provozním potrubí musí být rovněž přezkoušena.

(4) Zvláštní opatrnosti při přezkoušení nepropustnosti je třeba u vodíkových a acetylenových baterií.

(1) Před připojením je nutno odfouknout nečistoty z příslušenství lahví a přesvědčit se, zda jsou v pořádku fíbrová těsnění přípojek.

(2) Před otevřením lahvových ventilů musí být všechny uzavírací ventily baterie uzavřeny a regulační šroub redukčního ventilu povolen.

(3) Při otevírání lahví baterie je nutné zachovat tento postup: nejdříve se otevře ventil láhve, která je nejblíže uzavíracímu ventilu sběrného potrubí, potom se postupně otevrou ventily nejblíže sousedících lahví. Po vyrovnání tlaku se velmi pomalu otevře ventil spojovacího vysokotlakového potrubí a výstupní uzavírací ventil. Všechny láhve téhož sběrného úseku musí být otevřeny.

(4) Ventily se musí otevírat pomalu. Rychlé otevření ventilů může způsobit nárazem kyslíku vyhoření dalších uzavíracích ventilů a redukčního ventilu. V případě nebezpečí je nutno okamžitě uzavřít všechny láhve baterie.

(1) Úpravy a přemisťování předloh a acetylenového potrubí smí provádět pouze odborný závod nebo dílna (§ 13 odst. 1), který se musí řídit předpisy pro stavbu acetylenových rozvodů.*)

(2) Zamrzlé vodní předlohy smějí být rozmrazovány pouze horkou vodou, parou nebo pytlem s horkým pískem, nikdy plamenem nebo žhavým předmětem.

(3) Proti zamrznutí vody v předlohách je možno přidávat do vody glycerin, chlorid vápenatý, glykoly nebo jiné vhodné prostředky, které snižují bod mrazu.

(1) Zapojení dvou nebo více svařovacích přístrojů na jednu předlohu je zakázáno.

(2) Před započetím práce se musí svařeč přesvědčit, zda je předloha naplněna vodou až ke kontrolnímu kohoutku. Při kontrole stavu nebo při plnění předlohy musí být uzavírací kohout přívodu plynu uzavřen.

(3) Vnikne-li plamen při zpětném šlehnutí až do předlohy, musí se ihned uzavřít uzavírací kohout přívodu plynu, aby plyn neunikal do dílny. Voda v předloze se musí ihned doplnit na předepsaný stav.

(4) Po skončení práce se musí uzavírací kohout přívodu plynu bezpečně uzavřít, aby se předešlo nebezpečí výbuchu výbušné směsi vzniklé smíšením uniklého plynu se vzduchem. Za správné uzavření kohoutů je odpovědný svařeč.

(1) V provozu je dovoleno používat pouze vyviječů, jejichž soustava a typ byl schválen Ústavem technického dozoru.

(2) Každý vyviječ musí být opatřen manometrem a štítkem se jménem výrobce vyviječe, schvalovacím číslem typu, výrobním číslem, rokem výroby, zrněním karbidu, výkonem vyviječe a nejvyšším pracovním přetlakem, jakož i údajem dne poslední tlakové zkoušky. Ke každému vyviječi musí být dodáno osvědčení a provozní předpisy, se kterými musí být seznámení zaměstnanci pracující s vyviječem a musí se jimi řídit.

(3) Pro každý vyviječ musí být založena revisní kniha.

(1) V uzavřených dílnách smějí být umístěny pouze vyviječe s nejvyšším plněním 4 kg karbidu, při čemž karbid ve vyviječi musí být uložen nejméně ve dvou nádobách s největším obsahem jedné nádoby 2 kg. Na každý vyviječ musí připadnout nejméně 50 m³ vzdušného prostoru a pracuje-li se s více vyviječi alespoň 100 m³ vzdušného prostoru na každý vyviječ.

(2) Ustanovení § 15 odst. 3 platí obdobně pro umístění vyviječů v uzavřených dílnách.

(3) Pro umístění větších vyviječů v samostatných místnostech, vyviječů pod širým nebem a o uskladňování karbidu platí zvláštní předpisy.*)

(1) Obsluhou a udržováním vyviječů smějí být pověřeni vzhledem k zvýšenému nebezpečí pouze svědomití pracovníci starší 18 let, kteří byli vedením závodu obeznámeni s jejich obsluhou.

(2) Plovoucí plynojem (zvon) vyviječů se nesmí vzpřičovat. Zatěžkávání plynojemů je zakázáno.

(3) Teplota ve vyviječi nesmí překročit 80 °C, jde-li o mokrý vyviječ, a 110 °C, jde-li o suchý vyviječ.

(4) Veškeré nádoby na vodu musí být naplněny až ke značkám a vodní stav musí být pravidelně kontrolován. Zamrzlé vyviječe se rozmrazují pouze horkou vodou nebo parou, nikdy plamenem nebo žhavým předmětem.

(1) Vyviječe smějí být plněny jen karbidem předepsaného zrnění a množství (nikdy karbidovým prachem). Při plnění zásuvkových vyviječů je nutno přihlížet k tomu, že vápenný kal vzniklý rozkladem karbidu má větší objem než karbid. Jednotlivé zásuvky se proto smějí plnit pouze do poloviny a pouze nejvýše dovoleným váhovým množstvím karbidu, protože jinak by se zásuvky navršily a bylo by nutno vyjmout zásuvky násilím. Přepážky v zásuvkách se nesmějí odstraňovat.

(2) Směs acetylenu a vzduchu, která vznikne při prvním plnění ve vyviječi, se musí vypustit do volného prostoru. Odvzdušnění musí trvat podle velikosti vyviječe 3 až 10 vteřin.

(1) Vedoucí provozu nebo jím zmocněný zaměstnanec (hlavní energetik a pod.) je povinen přezkoušet v pravidelných obdobích za přítomnosti svařeče přidělený vyviječ a výsledek zkoušky zapsat do revisní knihy.

(2) Vedoucí (zmocněný zaměstnanec) je povinen upozornit svařeče na zvláštnosti vyviječe a předat mu pravidla k jeho obsluze. Při tom dá si od svařeče písemně potvrdit, že tuto povinnost splnil. Pravidla k obsluze vyviječe musí být trvale vyvěšena na stanovišti vyviječe.

(3) Vyviječ je nutno podrobit periodickým tlakovým zkouškám a vnitřním prohlídkám podle zvláštních předpisů.*)

(1) Vyviječ musí být po uplynutí doby, stanovené provozními předpisy (§ 31), důkladně odkalen a jednou za půl roku vyčištěn, prohlédnut a natřen. Sražená voda z plynového potrubí a uzávěr musí být pravidelně odstraňována.

(2) Čištění vyviječe, odstraňování vyhašeného vápenného kalu, vnitřní prohlídky a opravy se smějí konat jen za denního světla. Nepoužívá-li se vyviječe delší čas, musí být vyčištěn a odstraněny zbytky karbidu, vápenný kal a voda. Opravy přístroje, při nichž je třeba svařovat, smějí být prováděny pouze tehdy, je-li přístroj úplně rozebrán nástroji, které nezpůsobují jiskření.

(3) Také s prázdným vyviječem je nutno zacházet opatrně, protože vždy obsahuje výbušnou směs plynů.

(4) Čistič acetylenu musí být plněn pouze vyzkoušenou čisticí hmotou podle návodu dodavatele. Hmota se musí včas vyměnit (1 kg hmoty stačí asi na 150 kg karbidu). Je zakázáno používat jako čistící hmoty chlorového vápna nebo sloučenin uvolňujících chlor, dále písek, cihly nebo hadry.

(5) Vápenný kal z velkých vyviječů se ukládá do zvláštních větraných odpadových jam. Kalové jámy nekryté musí být opatřeny bezpečným zábradlím, zakryté jámy řádným ventilačním průduchem (potrubím) vyvedeným alespoň 2 metry nad úroveň okolní půdy. Kal z malých vyviječů se musí před odstraněním zředit množstvím vody, aby v něm nezbyly zbytky karbidu.

(6) V místě ukládání vápenného kalu musí být vyvěšena trvale tabulka se zákazem zacházení s otevřeným ohněm. Je-li nad odpadovou jámou elektrické osvětlení, musí být plynotěsné. Jiná osvětlovací tělesa nad jámami jsou zakázána.

(1) Je zakázáno mazání svařovacích přístrojů a jejich příslušenství (hořáky, redukční ventily, hadice), olejem nebo jinými tuky. Zaměstnanci jsou povinni dbát, aby zejména redukční ventily při odkládání na pracovní stoly nepřišly do styku s oleji nebo jinými tuky.

(2) Vadné svařovací přístroje a jejich příslušenství musí být ihned vyřazeno z provozu. Práce s vadným nářadím je zakázána, protože je tím ohrožena bezpečnost svařeče a jeho spolupracovníků.

(3) Svařeč nesmí sám opravovat svařovací přístroje, pokud nejde o výměnu těsnění nebo čištění špiček hořáků. Opravy se smějí provádět pouze v odborných závodech nebo dílnách. (§ 13 odst. 1.) Neodborné opravy mohou vážně ohrozit bezpečnost zaměstnanců.

(4) Rozebírání redukčních a lahvových ventilů a hořáků nepovolanými osobami je zakázáno.

(1) Hořáky, redukční ventily a armatury musí být udržovány v nezávadném stavu a chráněny před znečištěním. Pro hořáky musí být používáno zařízení k odkládání nebo zavěšení.

(2) Hořáky a redukční ventily musí být uloženy při delším přerušení práce tak, aby byly pod uzávěrou a chráněny před znečištěním tuky a před prachem. Hořáky a kyslíkové redukční ventily nesmějí být uschovány společně s předměty obsahujícími olej nebo jiný tuk nebo na místech, na nichž lze předpokládat přítomnost oleje nebo tuku. Hadice musí být provětrány dříve, než se uloží do schránky. Nové hadice musí být před použitím pro kyslík profouknuty kyslíkem.

(3) Skříně pro úschovu připojených svařovacích přístrojů a hadic, na př. na pojízdných svařovacích zařízeních, musí mít dostatečně velké otvory k provětrání, na př. skříně z drátěného pletiva. Připojené hořáky nesmějí být ukládány do uzavřených schránek, na př. beden na nářadí.

(1) Redukční ventily musí být zařízeny tak, aby jejich pojišťovací ventily odfukovaly přímo nahoru. Pouzdra tlakových pružin musí být opatřena odlehčovacími otvory a jejich připojovací nátrubky musí být nařízeny šikmo dolů od láhve.

(2) Způsob konstrukce redukčních ventilů musí být po předchozí zkoušce schválen Ústavem technického dozoru.

(3) Provedení zkoušky musí být vyznačeno na všech vyrobených hořácích a redukčních ventilech podle zkoušeného prototypu způsobem, který stanoví Ústav technického dozoru.

(1) Dříve, než se nasadí redukční ventil, je nutno otevřít na okamžik lahvový ventil (asi na dobu jedné vteřiny), aby se odstranila nečistota po případě usazená v hrdle. Toto ustanovení však neplatí pro lahve na acetylen. Svařeč je povinen přesvědčit se současně, zda je v pořádku těsnění nátrubku redukčního ventilu. K těsnění se smí používat pouze fíbrových těsnění. Používání kožených nebo hořlavých těsnění je zakázáno.

(2) Při nasazování redukčního ventilu musí stát svařeč stranou.

(3) Je-li redukční ventil připevněn k láhvi třmenem, musí být na lahvový ventil správně nasazen. Při přitahování redukčního ventilu nesmí se používat pouzdra jako páky.

b) občasnou zkouškou správné funkce ventilu.

(1) Po nasazení redukčního ventilu je nutno přezkoušet jeho těsnost

a) jednoduchou zkouškou po každé výměně láhve,

(2) Jednoduchá zkouška se provádí tak, že se úplně uvolní regulační šroub redukčního ventilu, otevře se lahvový ventil a jakmile obsahový manometr ukáže po otevření plný přetlak, lahvový ventil se uzavře. Klesá-li ručička obsahového manometru, je vysokotlaková část redukčního ventilu netěsná, a to zpravidla buď v připojovacích šroubeních na láhvi (poškozené těsnění) nebo v ucpávce lahvového ventilu.

(3) Občasná zkouška se provádí tak, že se po úplném uvolnění regulačního šroubu redukčního ventilu a po otevření lahvového ventilu uzavře výstupní ventil do hadicového nátrubku. Pracovní manometr musí zůstat bez přetlaku. Stoupá-li přetlak pracovního manometru, netěsní, uzavírací kuželka mezi vysokotlakovou a nízkotlakovou komorou a ventil musí být opraven.

(4) Jiné netěsnosti se zjišťují mýdlovou vodou, nikdy plamenem.

(5) Vedení závodu je povinno pečovat o pravidelné zkoušení redukčních ventilů na kontrolním přístroji a o jejich přezkoušení po opravě.

(1) Redukční ventil musí být upevněn svisle, aby v případě, že z hadicového nátrubku nebo z pojišťovacího ventilu vyšlehne plamen, nezasáhl láhev, na které je ventil připojen, ani sousední láhev.

(2) Při zacházení s redukčním ventilem musí stát svařeč stranou. Při otevírání lahvového ventilu musí být membránový šroub redukčního ventilu vždy uvolněn.

(3) Zamrzlé redukční ventily se rozmrazují pouze přikládáním hadrů, máčených do horké vody nebo poléváním horkou vodou, nikdy plamenem nebo žhavým předmětem.

(1) Hořák se musí udržovat v nezávadném stavu. Nástavec musí být náležitě přitažen.

(2) Před otevřením přívodů plynů do hadic musí být oba ventily na hořáku uzavřeny, protože jinak je nebezpečí, že hořlavý plyn vznikne do kyslíkové hadice.

(3) Před zapálením plamene se musí svařeč, používá-li ke svařování nebo řezání vyviječe, přesvědčit čichem, zda přívod kyslíku v hořáku je uzavřen a zda z hořáku proudí jen technický acetylen; čichovou zkoušku je nutno provádět opatrně vzhledem k příměsi fosforovodíku v technickém acetylenu. Tuto zkoušku nesmí svařeč opominout ani po výměně svařovacího nástavce a musí ji opakovat po delší přestávce i po vyčištění ucpaného hořáku.

(4) Účelem zkoušky je předejít zpětnému proudění kyslíku do acetylenové hadice a tím i nebezpečí výbuchu výbušných plynů v hadici a vodní předloze.

(1) Při poruchách na hořácích, jako ucpání hořákových trubic a trysek, zpětné šlehnutí plamene, zhasnutí plamene a j., musí se ihned uzavřít uzavírací ventily na hořáku a hořák ochladit ve vodě. Vysadí-li hořák vícekrát, musí se vyřadit z provozu a odpovědným osobám musí se podat o tom hlášení.

(2) Při použití acetylenu, odebíraného z vyviječe, smějí se takové hořáky zapálit teprve tehdy, když vedoucí provozu (jím zmocněný zaměstnanec) přezkouší řádný stav hořáku, acetylenového přívodu a vodní předlohy. Jinak musí být přitom dbáno předpisů dodavatele pro obsluhu (§ 31).

(1) Při zpětném šlehnutí plamene je nutno ihned uzavřít nejdříve přívod kyslíku a potom hořlavého plynu, a svařovací nástavec ochladit ve vodě. Po několika vteřinách je nutno profouknout hořák kyslíkem.

(2) Rozšíří-li se šlehnutí plamene do vodní předlohy nebo do redukčního ventilu, je nutno ihned uzavřít přívod plynu na hořáku a ventily na láhvi, po případě hlavní kohout vodní předlohy.

(3) Před opětným zapálením hořáku se musí zjistit a odstranit příčina zpětného šlehnutí plamene.

(4) Při zhasnutí plamene je nutno vždy se přesvědčit otevřením ventilu hořlavého plynu, zda plamen nehoří uvnitř. Nebyl-li plamen úplně zhaslý, vyšlehne při otevření ventilu z hořáku.

(1) Čištění svařovacích a řezacích špiček hořáků se musí provádět velmi opatrně, a to pouze z vnitřní strany měděnou nebo dřevěnou jehlou, po případě zvláštním čistícím výstružníkem přizpůsobeným rozměru výstupního otvoru.

(2) I nepatrné zvětšení výstupního otvoru znehodnocuje špičku, která pak neodpovídá výkonu injektoru.

(1) Používané hadice musí být barevně označeny podle druhu plynu, pro který jsou určeny (§ 11). Je zakázáno používat kyslíkové hadice pro hořlavý plyn a plynové hadice pro kyslík.

(2) Délka hadice nesmí být menší než 5 metrů. Vzdušná vzdálenost plamene od lahví nebo od vyviječe nesmí být menší než 3 metry. Láhve nebo vyviječe nesmějí být umístěny pod místem, kde se svařuje nebo řeže.

(3) Hadice musí být chráněny proti poškození (přejetí, zlomení, opálení jiskrami a žhavými broky) a proti znečištění olejem nebo jiným tukem. I nepatrná poškození musí být ihned odborně opravena (nespravovat isolační páskou!). Nové hadice se musí propláchnout vodou a důkladně profouknout.

(4) Při práci nesmí mít svařeč hadice zavěšeny přes rameno nebo omotány kolem těla.

(5) Hadice, které při svařování nebo řezání vedou přes jízdní dráhu musí být, jsou-li položeny, chráněny krytem odolným proti tlaku nebo zavěšeny v dostatečné výši na vhodných závěsech.

(6) Připevnění hadic k nátrubku musí být zajištěno vhodnými páskovými svorkami. Jiný způsob zajištění není dovolen.

(7) V nově zřizovaných svařovnách musí být v podlaze zřízeny mělké kanálky pro vedení hadic. Kanálky musí být chráněny krytem odolným proti tlaku.

(1) V nutných případech nastavují se hadice zvláštním hadicovým šroubením nebo spojkou na potřebnou délku. Používá se sroubení mosazných nebo ocelových trubek.

(2) Pro acetylenové hadice nesmí se používat měděných spojek, protože měď tvoří s acetylenem výbušnou sloučeninu.

(3) Těsnost hadic a spojek je třeba občas přezkoušet mýdlovým roztokem. Netěsností i nepatrnou unikne za den velké množství plynů, které by se mohly vznítit.