(1) Při ambulantním ošetřování uznává zaměstnance neschopným práce pro nemoc nebo úraz

(2) Při ústavním ošetřování vydává potvrzení o uznání pracovní neschopnosti lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení, ve kterém je zaměstnanec ošetřován. Při propuštění z ústavního ošetřování ústav buď ukončí pracovní neschopnost zaměstnance nebo ho uzná dále neschopným práce.

(3) Při karanténě vydává potvrzení ošetřující lékař, popř. příslušný okresní hygienik.

a) dílenský lékař, jde-li o zaměstnance závodu, pro který je zřízeno závodní zdravotnické zařízení nebo určen lékař s úkoly dílenského lékaře (§ 16 odst. 2), s výjimkou případů, kdy zdravotní stav nedovoluje zaměstnanci dostavit se k dílenskému lékaři a kdy závodní zdravotnické zařízení není v provozu,

b) v ostatních případech obvodní lékař příslušný podle místa pobytu zaměstnance.
Uznat zaměstnance neschopným práce může též odborný lékař, který převzal zaměstnance do soustavného ošetřování, popř. lékař pohotovostní služby, lékař, který poskytl zaměstnanci první pomoc, nebo lékař, který jej ošetřuje při jeho přechodném pobytu.