Vyhláška ministra školství a kultury, kterou se vydává organizační a studijní řád pro umělecké aspiranty

(1) Umělečtí aspiranti (dále jen „aspirant”) se vychovávají na katedrách a ústavech jednotlivých vysokých škol, které zajišťují vysokou uměleckou úroveň i úspěšné teoretické a politické vedení.

(2) Ministr školství a kultury stanoví, která pracoviště vysokých škol jsou oprávněna vychovávat v jednotlivých oborech aspiranty.

(1) Za aspiranta může být přijat bezúhonný československý občan, oddaný lidově demokratickému zřízení, mladší 40 let, který vykonal základní službu vojenskou, nebo nebyl odveden, ukončil s úspěchem studium na vysoké škole ve zvoleném nebo příbuzném uměleckém oboru, a který v tomto oboru prokázal po ukončení vysokoškolského studia nejméně tříletou úspěšnou uměleckou činnost a vykonal s úspěchem přijímací zkoušku. Absolventům studia při zaměstnání, kteří absolvovali úspěšnou praxi v oboru před započetím a v průběhu vysokoškolského studia, může být tato praxe uznána, byla-li konána na místě, pro něž je třeba vysokoškolského vzdělání.

(2) Uchazečům, kteří nejsou absolventy vysoké školy, ale mají ve zvoleném uměleckém oboru nejméně pětiletou praxi s vynikajícími uměleckými výsledky, může ministerstvo školství a kultury na návrh rektora výjimečně prominout vysokoškolské vzdělání; na vysokých školách, které se dělí na fakulty, podává rektorovi návrh děkan.

(3) Za aspiranta může být přijat i cizí státní příslušník, splňuje-li jinak podmínky odstavce 1 a 2, a vysloví-li s jeho přijetím souhlas ministerstvo školství a kultury.

(1) Přijímací zkoušku do aspirantury koná uchazeč před přijímací komisí.

(2) Přijímací komise se skládá z předsedy a čtyř až pěti členů.

(3) Předsedou je děkan nebo proděkan pověřený péči o aspiranty a nedělí-li se vysoká škola na fakulty, vedoucí katedry, kterého určí rektor. Členy jmenuje rektor na návrh umělecké rady fakulty a nedělí-li se vysoká škola na fakulty, na návrh umělecké rady vysoké školy [dále jen „umělecká rada fakulty (vysoké školy)”] z profesorů a docentů vysokých škol a z vynikajících umělců z praxe; jedním z členů bude ustanoven pracovník, který má být školitelem aspiranta a dalšími členy pracovník katedry základů marxismu-leninismu a pracovník katedry ruského jazyka.

(1) Přijímací zkouška se skládá ze zkoušky

(2) Uchazeč koná zkoušky uvedené v odstavci 1 v pořadí tam stanoveném; neobstojí-li uchazeč při některé předcházející zkoušce, nekoná již zkoušku další.

(3) Při zkoušce z umělecké specializace předloží uchazeč přijímací komisi výběr svých uměleckých děl nebo podá před ní umělecký výkon. Podrobnosti upraví ministerstvo školství a kultury podle druhu umění.

(4) Zkouškou z teoretických uměnovědných disciplin prokazuje uchazeč základní teoretické vědomosti z oboru umění. Podrobnosti upraví ministerstvo školství a kultury podle druhu umění.

(5) Zkouškou ze základů marxismu-leninismu prokazuje uchazeč, že ovládá základy marxismu-lenismu a že zná v hlavních rysech vnitřní a mezinárodní politickou situaci. Zkouška je ústní a trvá nejvýše půl hodiny.

(6) Zkouškou z ruského jazyka prokazuje uchazeč základní znalost ruského jazyka. Zkouška je ústní, popřípadě i písemná.

(7) Přijímací komise provede rovněž s uchazečem přijímací pohovor, v němž zjistí občanský profil uchazeče a jeho umělecké plány.

(1) Přijímací komise se usnáší o výsledku jednotlivých částí i celé přijímací zkoušky v neveřejném zasedání, a to za přítomnosti všech členů většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hlasoval předseda. Výsledek jednotlivých částí přijímací zkoušky se vyjádří čtyřmi stupni: 1. výborně, 2. velmi dobře, 3. dobře, 4. neprospěl. Celkové zhodnocení výsledku přijímací zkoušky se vyjádří stupněm „prospěl” nebo „neprospěl”.

(2) O průběhu přijímací zkoušky se pořídí zápis obsahující zejména složení komise, datum a trvání přijímací zkoušky, otázky, výsledek jednotlivých částí přijímací zkoušky a celkové její zhodnocení s uvedením závažných poznatků, vyplynuvších z průběhu přijímací zkoušky.

(3) Předseda přijímací komise oznámí po přijímací zkoušce uchazeči ústně výsledek zkoušky před celou komisí a vydá mu o něm písemné potvrzení. Neprospěl-li uchazeč, připojí předseda přijímací komise stručné odůvodnění a vrátí mu doklady žádosti.

(4) Po ukončení přijímacích zkoušek určí přijímací komise pořadí uchazečů, kteří prospěli při zkoušce a veřejně je vyhlásí. Při stejném výsledku zkoušky má přednost uchazeč, který se vykáže úspěšnější uměleckou činností.

(5) Uchazeč, který neprospěl při přijímací zkoušce, může žádat o přijetí za aspiranta na tutéž specializaci nejdříve po jednom roce.

(1) O přijetí uchazeče do aspirantury rozhoduje podle výsledku přijímacího řízení rektor.

(2) Byl-li aspirant přijat, uvědomí o tom rektor uchazeče, vydá mu dekret a děkanát založí evidenci o studiu aspiranta (osobní výkaz aspiranta).

(3) Rektor zašle ministerstvu školství a kultury seznam přijatých aspirantů s daty narození a absolvování vysoké školy a s uvedením umělecké specializace a jmen školitelů.

(4) Uchazeče, který nebyl přijat, uvědomí o tom rektor stručným písemným sdělením, ve kterém uvede důvody zamítavého rozhodnutí a vrátí mu doklady žádosti.

(1) Odborné vedení aspiranta je svěřeno školiteli.

(2) Školiteli mohou být jen profesoři, zvláště způsobilí docenti a vynikající umělci z praxe.

(3) Školitele pro jednotlivé aspiranty ustanovuje rektor písemným dekretem; na vysokých školách, které se dělí na fakulty, podává rektorovi návrh děkan.

(4) Umělce z praxe, který je v pracovním poměru, lze ustanovit školitelem jen se souhlasem jeho zaměstnavatele.

(5) Za výchovu a školení aspiranta odpovídá školitel děkanovi; nedělí-li se vysoká škola na fakulty, rektorovi [dále jen „děkan (rektor)”].

(6) Jeden školitel může zároveň školit nejvýše dva aspiranty.

(7) Školitel, který je zaměstnán na vysoké škole, vykonává funkci školitele jako součást pedagogického úvazku. Jiní státní zaměstnanci vykonávají tuto funkci v rámci svých pracovních povinností.

(1) Školitel je povinen věnovat se výchově přiděleného aspiranta tak, aby školení bylo aspirantu účinnou pomocí k dosažení vysoké umělecké úrovně. Se zřetelem k tomuto cíli sestavuje školitel individuální studijní plán (§ 16), volí v dohodě s aspirantem téma závěrečného uměleckého díla a teoretické práce (§ 24), v pravidelných konzultacích (nejméně jednou týdně) kontroluje, jak aspirant plní studijní plán, radí mu a usměrňuje jeho uměleckou činnost.

(2) Školitel navrhuje podle potřeby ustanovení vedlejšího školitele (§ 13), vyslání aspiranta na externí pracoviště nebo na studijní pobyt do ciziny a dbá o zařazení těchto návrhů do studijního plánu. Účastní se všech zkoušek aspiranta. Dbá o to, aby aspirantu nebyly ukládány jiné práce, než které jsou obsaženy ve studijním plánu. Rovněž dbá o to, aby studium aspiranta bylo věcně i finančně zabezpečeno.

(3) Koncem šestého měsíce aspirantury podá školitel děkanu (rektorovi) písemnou zprávu o schopnostech aspiranta k umělecké práci s návrhem na pokračování nebo na zrušení výchovy v aspirantuře. Děkan (rektor) projedná zprávu ve schůzi umělecké rady fakulty (vysoké školy).

(4) Na konci každého roku aspirantury předloží školitel děkanovi (rektorovi) písemnou zprávu o práci aspiranta za minulé období. Zpráva musí obsahovat individuální charakteristiku aspiranta, vystihující jeho schopnosti a dosažené výsledky v umělecké činnosti, jakož i výslovné sdělení o plnění individuálního studijního plánu a vyjádření, má-li aspirant pokračovat ve studiu. Ve zprávě podávané na konci druhého roku aspirantury připojí školitel sdělení o vykonaných zkouškách aspiranta a o jejich výsledku a popřípadě návrh na umístění aspiranta po úspěšném absolvování aspirantury.

(1) Děkan (rektor) může na školitelův návrh, zařazený do studijního plánu stanovit aspirantu za účelem rozšíření znalostí v některém předmětu jeho oboru na přesně určenou dobu vedlejšího školitele z uměleckých nebo z odborných pracovníků, působících na vysoké škole nebo s předchozím souhlasem zaměstnavatele z uměleckých nebo odborných pracovníků působících jinde.

(2) Vedlejší školitel odpovídá za přípravu aspiranta v příslušném předmětu. Ustanovení o školiteli se vztahují přiměřeně i na vedlejšího školitele.

(1) Studium aspiranta se skládá ze studia příslušné umělecké specializace a uměleckovědných oborů, studia marxistické filosofie a studia jazykového.

(2) Studium aspiranta probíhá ve dvou obdobích. První období trvá nejdéle 18 měsíců, v nichž musí aspirant vykonat zkoušky z aspirantského minima (§ 25); druhé období je ukončeno předvedením závěrečného uměleckého díla nebo podáním uměleckého výkonu a předložením teoretické práce (§ 24).

(3) Základní metodou výchovy aspiranta je jeho samostatná práce, a to zejména samostatné studium umělecké literatury a samostatné tvoření uměleckých děl předepsaných studijním plánem (§ 16).

(1) Studium aspiranta probíhá podle individuálního plánu, sestaveného rámcově na celou dobu studia. Studijní plán musí být sestaven tak, aby doba potřebná k jeho plnění nepřesahovala 46 hodin týdně.

(2) Návrh studijního plánu aspiranta sestavuje školitel za účasti aspiranta v prvém měsíci aspirantury. Návrh obsahuje zejména látku a postup studia uměleckovědných oborů, marxistické filosofie a cizích jazyků, jakož i umělecká díla, jež má aspirant v aspirantuře vytvořit, plán eventuální pedagogické činnosti (§ 40 odst. 2), dále termíny zkoušek a úkoly souvisící s přípravou závěrečného uměleckého díla nebo uměleckého výkonu a teoretické práce. Jednotlivé úkoly musí být ve studijním plánu určeny tak, aby je bylo možno průběžně kontrolovat v předem stanovených lhůtách.

(3) O návrhu studijního plánu, podepsaném školitelem a projednaném za jeho účasti na schůzi katedry a v umělecké radě fakulty (vysoké školy), rozhodne děkan (rektor) nejdéle do dvou měsíců ode dne přijetí aspiranta. Studijní plán spolupodepisuje vedoucí katedry.

(4) Studijní plán může být měněn a doplňován jen ze závažných důvodů; pro postup při změně a doplnění studijního plánu platí obdobně ustanovení odstavce 3.

(5) Studijní plán se rozpracovává podrobně vždy na dobu jednoho roku.

(1) Aspirant je členem katedry vysoké školy, na níž se školí. Účastní se pravidelně schůzí této katedry, určených k projednávání uměleckých otázek.

(2) Aspirant je povinen plnit svědomitě studijní plán. Úkoly, které nejsou zahrnuty do studijního plánu, nesmějí být aspirantovi ukládány, ani kdyby šlo o úkoly nárazové. Na aspiranta se nevztahuje úprava obvyklé pracovní doby na pracovišti, musí však mít týdenní rozvrh, do něhož jsou zahrnuty všechny jeho studijní povinnosti v časovém rozsahu 46 hodin týdně.

(3) Aspirant je oprávněn používat kabinetů, knihoven, studijních publikaci a materiálů vysoké školy v témže rozsahu jako učitelé vysoké školy.

(1) Neplní-li aspirant bez závažných důvodů povinnosti vyplývající z tohoto řádu, napomene jej děkan (rektor).

(2) Při opětovném zanedbání povinností dá děkan (rektor) aspirantu výstrahu.

(3) Neplní-li aspirant ani pak své povinnosti, navrhne školitel děkanu (rektorovi), aby jeho aspirantura byla zrušena.

(1) Cílem studia uměnovědných oborů je, aby aspirant získal zevrubný přehled o dějinách a teorii světového a našeho umění a připravil se tak k vypracování teoretické práce, která bude ve vztahu k závěrečnému uměleckému dílu, nebo k uměleckému výkonu (§ 24).

(2) Hlavní metodou studia uměnovědných oborů je individuální studium řízené příslušnou katedrou.

(1) Cílem studia marxistické filosofie je

(2) Hlavní metodou studia marxistické filosofie je individuální studium řízené katedrami marxismu-leninismu.

(3) Školení v marxistické filosofii je povinné až do vykonání zkoušky z aspirantského minima v marxistické filosofii.

(4) Katedry pověřené školením aspirantů v marxistické filosofii pořádají přednášky, zajišťují konzultace a semináře pro skupiny aspirantů jednotlivých oborů v rozsahu nejméně 6 hodin měsíčně. Skupiny aspirantů jsou zpravidla pěti až desetičlenné. Tematika přednášek a seminářů musí být probrána v prvém roce aspirantury.

(5) Každý aspirant je vedoucím katedry přidělen některému učiteli marxistické filosofie, který je jeho konzultantem. Za konzultanty vybere vedoucí katedry nejzkušenější učitele marxistické filosofie. Po celou dobu školení vede konzultant záznamy o průběhu aspirantova studia.

(6) Po vykonání zkoušky z aspirantského minima studuje aspirant samostatně marxistickou literaturu vztahující se přímo na jeho uměleckou práci. O radu a pomoc může požádat katedru, která ho školila.

(7) Základní seznam literatury a doporučenou tematiku pro semináře a přednášky vydává ministerstvo školství a kultury. Katedry pověřené školením aspirantů zajistí, aby se vyučování marxistické filosofie přiblížilo umělecké specializaci aspiranta.

(1) Jazykové studium aspiranta záleží jednak ve studiu ruského jazyka jako jazyka hlavního, jednak ve studiu druhého cizího jazyka. O výběru tohoto jazyka rozhodne přijímací komise po dohodě s aspirantem přihlížejíc k tomu, který jazyk je pro aspirantovu specializaci důležitější.

(2) Jazyk ruský a druhý cizí jazyk studuje aspirant na jazykových katedrách vysokých škol. Zařazování do příslušných kateder provede rektor.

(3) Za učitele ruského jazyka a druhého cizího jazyka ustanoví vedoucí katedry nejlepší a nejzkušenější učitele a věnuje metodice školení zvláštní péči.

(4) Zvýšenou péči věnuje vedoucí katedry aspirantům, kteří bez vlastní viny nemohli získat potřebné předběžné jazykové znalosti.

(1) Cílem studia ruského jazyka je, aby aspirant dosáhl takové znalosti ruského jazyka, že bude s to, aby při své práci používal odborné sovětské literatury, poslouchal odborné přednášky a v případě potřeby mohl o otázkách svého oboru pojednávat s potřebnou zásobou odborné terminologie. Mimoto musí aspirant ovládat nejběžnější formy písemných projevů ve svém oboru (dotaz, krátká zpráva, résumé apod.).

(2) Cílem studia druhého cizího jazyka je dosáhnout takových znalostí, aby jich mohl aspirant bezpečně použít při své práci s odbornou literaturou a při poslechu odborných přednášek. Studium se zaměří především na to, aby se aspirant seznámil se základní odbornou terminologií oboru, který studuje.

(3) Před vykonáním jazykových zkoušek z aspirantského minima (§ 25) studuje aspirant za vedení učitele příslušného jazyka nejméně dvě hodiny týdně v kroužcích o dvou až pěti účastnících. Metodický postup, rozsah lexikálních a gramatických požadavků a učební texty stanoví vedoucí katedry.

(4) Po vykonání jazykových zkoušek z aspirantského minima může aspirant požádat katedru, na které se školil, o individuální konzultace, zaměřené především na odbornou terminologii a frazeologii studovaného oboru.

(1) Téma závěrečného uměleckého díla volí školitel v dohodě s aspirantem podle aspirantova zaměření a podle potřeb našeho uměleckého života nejpozději ve třetím semestru aspirantury. Téma schvaluje děkan (rektor) po projednání s příslušnou katedrou a uměleckou radou fakulty (vysoké školy).

(2) Nejpozději do konce prvního roku aspirantury vypracuje aspirant také plán teoretické práce, která bude ve vztahu k závěrečnému uměleckému dílu (uměleckému výkonu), na němž aspirant pracuje nebo k němuž se připravuje.

(3) Umělecká díla vypracovaná v aspirantuře nebo dílčí práce na závěrečném uměleckém díle a nastudované umělecké výkony jsou nejméně jednou za půl roku hodnoceny na schůzích katedry, na níž se aspirant školí. K diskusi o dílech (výkonech) mají být přizváni i jiní umělečtí pracovníci příslušného uměleckého oboru.

(1) Aspirantské minimum se skládá z vytvoření uměleckých děl, předepsaných studijním plánem (§ 26) a ze zkoušek z uměnovědných oborů, z marxistické filosofie (§ 27), z ruského jazyka (§ 28) a z druhého cizího jazyka (§ 29).

(2) Vytvořená umělecká díla posoudí zkušební komise; rovněž zkoušky se konají před zkušebními komisemi (§ 30).

(3) Požadavky vyplývající z aspirantského minima musí aspirant splnit do konce třetího semestru aspirantury.

(1) Aspirantem vytvořená umělecká díla zhodnotí na své schůzi příslušná katedra, která zároveň posoudí, zda tato díla odpovídají studijnímu plánu a zda aspirant prokázal žádoucí umělecký vývoj.

(2) O předložených dílech se vede diskuse, v níž podává vysvětlení aspirant. Členové katedry poté informují aspiranta o svém stanovisku.

(3) Jestliže vytvořená umělecká díla jsou hodnocena kladně, doporučí vedoucí katedry, aby byla předložena k posouzení zkušební komisi.

(4) Jsou-li vytvořená umělecká díla hodnocena záporně, podá vedoucí katedry po vyjádření školitele děkanovi (rektorovi) návrh na zrušení aspirantury (§ 38).

(1) Zkouška je písemná a ústní.

(2) Předmětem písemné zkoušky je překlad odborného ruského textu v rozsahu nejméně 20 řádků do češtiny nebo slovenštiny na téma ze studijního oboru aspiranta nebo z oboru příbuzného. Písemná zkouška trvá zpravidla půl hodiny.

(3) Ústní zkouškou má aspirant prokázat
Ústní zkouška trvá zpravidla půl hodiny.

(1) Zkoušku z druhého cizího jazyka vykoná aspirant nejpozději koncem prvního roku aspirantury.

(2) Zkouška je písemná a ústní.

(3) Pro písemnou zkoušku platí odbdobně ustanovení § 28 odst. 2.

(4) Ústní zkouškou má aspirant prokázat
Ústní zkouška trvá zpravidla půl hodiny.

(1) Zkušební komise pro zkoušky z uměnovědných oborů, marxistické filosofie a pro jazykové zkoušky se skládají z předsedy a dvou dalších členů; zkušební komise pro hodnocení uměleckých děl se skládá z předsedy a čtyř dalších členů.

(2) Předsedy zkušebních komisí jsou vedoucí příslušných kateder.
Členy komisí jsou:

(1) Zkušební komise jednají o výsledku zkoušky v neveřejném zasedání a usnášejí se za přítomnosti všech členů komise většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hlasoval předseda komise.

(2) Při hodnocení uměleckých děl posoudí zkušební komise, zda předkládané dílo (předvedený výkon) odpovídá požadované umělecké úrovni.

(3) Při ostatních zkouškách se vyjádří prospěch dosažený při zkoušce čtyřmi stupni
Zlepšení klasifikace druhého a třetího stupně opravnou zkouškou není přípustné.

(4) O průběhu zkoušky se sepíše zápis, obsahující zejména druh, datum a místo zkoušky, osobní data aspiranta, složení zkušební komise, trvání zkoušky, otázky, výsledek hlasování a prospěch dosažený při zkoušce, popřípadě závažné poznatky vyplynuvší z průběhu zkoušky. Zápis podepíše předseda a všichni členové zkušební komise.

(5) O výsledku zkoušky vydá zkušební komise aspirantu potvrzení.

(1) Bylo-li vytvořené umělecké dílo aspiranta hodnoceno záporně, může je znovu předvést zkušební komisi, a to nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy bylo umělecké dílo hodnoceno záporně a nejpozději do konce druhého roku aspirantury.

(2) Neprospěl-li aspirant při zkoušce z uměnovědných oborů nebo z marxistické filosofie, může zkoušku opakovat pouze jednou, a to nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne neúspěšně vykonané zkoušky a nejpozději do konce druhého roku aspirantury. V odůvodněných případech má zkušební komise právo aspirantu, který neprospěl při zkoušce z uměnovědných oborů nebo z marxistické filosofie, opakování zkoušky odepřít; proti rozhodnutí zkušební komise, kterým se odpírá právo zkoušku opakovat, může se aspirant odvolat do tří dnů ode dne zkoušky k rektorovi.

(3) Neprospěl-li aspirant při zkoušce z jazyků, může ji opakovat nejvýše dvakrát, vždy po uplynutí tří měsíců ode dne neúspěšně vykonané zkoušky, nejpozději do konce druhého roku aspirantury.

(4) Neprospěch při opakované zkoušce nebo pravomocné rozhodnutí zkušební komise o odepření souhlasu k opakování zkoušky, má za následek zrušení aspirantury. Aspiranturu zruší rektor.

(1) Plnění studijního plánu se kontroluje průběžně ve lhůtách stanovených ve studijním plánu. Soustavnou kontrolu provádí též vedoucí katedry, děkan a rektor.

(2) Katedra, na které se aspirant školí, hodnotí průběh studia aspiranta nejméně dvakrát do roka na své schůzi.

(3) Jednou ročně hodnotí práci aspiranta umělecká rada fakulty (vysoké školy), a to na základě písemné zprávy školitele (§ 12 odst. 4) projednané na katedře a spolupodepsané vedoucím katedry. Podle výsledku tohoto hodnocení rozhodne rektor, má-li aspirant pokračovat ve studiu nebo jeho aspiranturu zruší. Na vysokých školách, které se dělí na fakulty, podává rektorovi návrh děkan.

(1) Závěrečné umělecké dílo (umělecký výkon) i teoretickou práci, která je ve vztahu k němu, posuzuje porota.

(2) Předsedou poroty je rektor, členy jsou školitel aspiranta, vedoucí katedry, na níž se aspirant školí, je-li vedoucí katedry školitelem, některý jiný profesor téže katedry, vedoucí kateder příslušných uměnovědných oborů a tři umělci z praxe.

(3) Členy poroty jmenuje rektor.

(4) Aspirant je povinen předložit umělecké dílo (předvést umělecký výkon), i teoretickou práci k posouzení porotě nejpozději do 5 let od vykonání poslední zkoušky z aspirantského minima. Jinak ztrácí aspirantské minimum platnost.

(1) Aspirant, který s úspěchem splní studijní plán a jehož závěrečné umělecké dílo (umělecký výkon) i teoretická práce se vztahem k němu budou posouzeny kladně, dostane diplom s označením absolvent umělecké aspirantury s vyznačením uměleckého oboru a jména školitele.

(2) Splňuje-li předložená teoretická práce požadavky kladené na vědeckou práci, jaká je podmínkou pro dosažení vědeckých hodností, může se absolvent aspirantury přihlásit k obhajobě vědecké práce za stejných podmínek jako absolvent vědecké aspirantury.

(1) Byla-li vytvořená umělecká díla hodnocena záporně (§ 26), nebo neprospěl-li aspirant ani při opakované zkoušce z aspirantského minima (§ 32), nebo bylo-li mu opakování zkoušky odepřeno (§ 32 odst. 2), zruší rektor, na vysokých školách, které se dělí na fakulty, na návrh děkana, jeho aspiranturu a oznámí to ministerstvu školství a kultury i s odůvodněním.

(2) Neplní-li aspirant bez závažných důvodů soustavně studijní plán (§ 16) přesto, že mu byla dána výstraha (§ 19 odst. 2), nebo ukáže-li se, že aspirant nemůže zvládnout dané úkoly (§ 12 odst. 3), nebo vyjde-li najevo, že při přijetí nesplňoval podmínky pro přijetí do aspirantury (§ 5), může rektor zrušit jeho aspiranturu. Návrh mu podává na vysokých školách, které se dělí na fakulty, děkan, po vyjádření školitele a vedoucího katedry a po projednání v umělecké radě fakulty, na vysokých školách, které se na fakulty nedělí, vedoucí katedry v dohodě se školitelem.

(1) Po dobu trvání aspirantury není aspirant v pracovním poměru; ministerstvo školství a kultury mu poskytuje stipendium, jehož výši stanoví vláda.*) Pro účely placené dovolené na zotavenou se však doba trvání aspirantury po jejím úspěšném dokončení hodnotí jako doba trvání pracovního poměru (§ 38).

(2) Aspirant, který v rámci studijního plánu koná pedagogickou činnost na katedře vysoké školy obdobně jako odborný asistent, je za tuto činnost odměňován za předpokladu, že plní všechny ostatní studijní povinnosti. Pedagogickou činnost vykonává aspirant jen v případě potřeby ve druhém a třetím roce aspirantury v rozsahu dvou, ve výjimečných případech čtyř hodin týdně; rozsah pedagogické činnosti stanoví rektor. Odměna se rovná polovině částky, kterou by za tuto činnost obdržel odborný asistent.

(3) Je-li aspirant podle studijního plánu vyslán na pracoviště, které není v místě, kde se školí, poskytne mu vysoká škola, kde se školí, obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance,**) náhradu prokázaných jízdních výloh a ve výjimečných případech, kdy vzniknou aspirantu prokazatelně nezbytné zvýšené náklady z důvodů ubytování nebo stravování, též náhradu stravného a nocležného.

(1) Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení uměleckých aspirantů upraví Ústřední rada odborů a Státní úřad sociálního zabezpečení.***)

(2) Při nepřítomnosti v práci pro nemoc, úraz a u aspirantek také pro těhotenství nebo mateřství, nepřísluší aspirantu stipendium od prvního dne nepřítomnosti v práci.

(3) Aspirant, který je povolán na vojenské cvičení, považuje se z hlediska předpisů o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků za zaměstnance a stipendium se v tomto případě považuje za mzdu.

(1) Vysoké školy vedou evidenci o studiu aspirantů (§ 10 odst. 2) v kartotéce a v osobních výkazech, do nichž se ukládají doklady, popřípadě záznamy o přijetí aspirantů, o jejich školitelích, kopie studijních plánů, doklady o hodnocení aspirantova studia školitelem, doklady o zkouškách, o úspěšném dokončení aspirantury, popřípadě o umístění aspiranta, o eventuálních změnách v průběhu studia, jakož i o posouzení závěrečného uměleckého díla (uměleckého výkonu) porotou.

(2) Vysoké školy vedou také kartotéku svých školitelů.

(3) Za vedení evidence odpovídá na vysokých školách děkan (rektor). Uzavřené osobní výkazy aspirantů se ukládají v archivu děkanátu (rektorátu).

(4) Ministerstvo školství a kultury vede evidenci aspirantů ve formě protokolu a kartotéky.