(1) Pracovníku, který již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod z důchodového zabezpečení družstevních rolníků nebo z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, zvyšuje se nárok na starobní důchod za dobu zaměstnání před 1. červencem 1964 podle předpisů platných před tímto dnem. Za dobu zaměstnání po 30. červnu 1964 se nárok na starobní důchod zvyšuje podle předpisů platných pro pracovníky, jestliže pracovník nepobíral po dobu zaměstnání starobní důchod; ustanovení § 16 odst. 2, § 17 odst. 2 a § 117 odst. 1 zákona tu však neplatí.

(2) Zvýšení nároku na starobní důchod podle předchozího odstavce se vypočítává,

(3) Byla-li výplata důchodu zastavena na žádost pracovníka, může být obnovena, trvá-li zaměstnání, nejdříve po uplynutí jednoho roku.

a) jde-li o důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků z průměrné měsíční pracovní odměny, z níž byl důchod vyměřen. Nebyl-li důchod vyměřen z průměrné měsíční pracovní odměny, vypočítává se zvýšení důchodu z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za dobu zaměstnání po vzniku nároku na důchod;

b) jde-li o důchod z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících, z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za dobu zaměstnání po vzniku nároku na důchod.