(1) Důchodové zabezpečení odsouzeného, který v době výkonu trestu odnětí svobody je zařazen k pravidelnému výkonu prací v rozsahu obvyklém u pracovníků, vzniká dnem zařazení na tyto práce, nejdříve však dnem 1. ledna 1953; přitom nerozhoduje, zda pracuje v útvaru nápravného zařízení nebo mimo tento útvar. Důchodové zabezpečení zaniká dnem, kdy odsouzený byl z výkonu těchto prací odvolán.

(2) Odsouzený, který je zařazen k výkonu prací za jiných podmínek, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, je důchodově zabezpečen jen za podmínek stanovených ve směrnicích ministerstva vnitra vydaných podle odstavce 7.

(3) Doba, po kterou byl odsouzený důchodově zabezpečen, se hodnotí jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie.

(4) Za hrubý výdělek odsouzeného se považuje odměna za vykonanou práci. Bylo-li přiznáno odškodnění za vazbu nebo za trest, započítává se pro stanovení průměrného měsíčního výdělku náhrada odpovídající ušlému výdělku (§ 9 odst. 3 zákona) v kalendářním roce vazby nebo trestu do hrubého výdělku za tento rok.

(5) Pro odsouzeného, který je v době výkonu trestu odnětí svobody v učebním poměru, platí ustanovení § 32.

(6) Při posuzování plné (částečné) invalidity odsouzeného se za jeho dosavadní zaměstnání považuje jeho zaměstnání před počátkem výkonu trestu; jestliže však odsouzený konal během výkonu trestu déle než dva roky práce vyšší kvalifikace nebo jestliže utrpěl při výkonu těchto prací pracovní úraz, považují se za dosavadní zaměstnání tyto práce. O plné (částečné) invaliditě odsouzeného rozhoduje okresní posudková komise sociálního zabezpečení po konsultaci mezi lékařem této komise a zdravotnickým orgánem nápravného zařízení.

(7) Ministerstvo vnitra stanoví v dohodě se Státním úřadem sociálního zabezpečení a Ústřední radou odborů podrobnosti.