bod 2 · 249/2001 Sb.

10.2 Metoda nahoru a dolů (metoda B)

10.2.1.1 Zvolíme se zkušební zátěž. Její hodnota by měla být menší než hodnota bodu nastavení o přibližně pětinásobek jmenovité zóny nerozhodnosti (U_n).

10.2.1.2 Zvolí se hodnota přírůstku základní zátěže „d”. Tato hodnota by měla být řádově U_n/4, kde U_n je jmenovitá zóna nerozhodnosti uvedená na štítku se jmenovitými hodnotami na vážicím zařízení. (Tato zátěž by měla mít vhodnou hodnotu, která by umožnila použít etalonová závaží a zjednodušit tak výpočet, např. 10, 20, 50, 100, 200, 500.)

10.2.1.3 Zkušební zátěž se pak nechá procházet vážicím zařízením tam a zpět, až se hmotnost postupně mezi jednotlivými průchody vhodným způsobem zvýší tak, že zkušební zátěž plus přidaná zátěž, s celkovou hmotností Mo, spadá do rozsahu zóny nerozhodnosti se zvoleným bodem nastavení. Vážicí zařízení je nyní připraveno, aby se zahájil záznam výsledků.

10.2.1.4 Zkoušení pokračuje následujícím způsobem:
Zátěž Mo se nechá projít kontrolními vahami. Jestliže se objeví signál „zamítnuto”, pak druhá zkouška zopakuje postup se zátěží Mo + d; jestliže se však objeví signál „přijato”, při druhé zkoušce se nechá projít zátěž Mo - d.
Tato metoda zkoušení přidáním nebo odečtením hodnoty „d” podle výsledku kontrolního vážení se opakuje, dokud není dosaženo požadovaného počtu průchodů.

10.2.1.5 Získané výsledky se musí zaznamenat do zkušební tabulky ve tvaru znázorněném v bodě 10.2.3.
Každý vodorovný řádek v tabulce odpovídá určité hodnotě zátěže Mo ± id, celkový počet řádků pokrývá šířku zóny nerozhodnosti. Výsledky každého průchodu se zadají do tabulky ve formě kódu; doporučujeme, aby se pro zamítnutí zátěže používalo „X” a pro přijetí „O”.

10.2.2 Výpočty

10.2.2.1 Zóna nerozhodnosti

Značky „X” a „O” na každém řádku Mo ± id se sečtou: počet „Nx” značek „X” a počet „No” značek „O” se stejným způsobem sečte pro všechny řádky.
Při provádění výpočtů se použije soubor s číselně menším součtem, buď výsledky X, nebo výsledky O, protože každý ze souboru výsledků dává přibližně stejnou statistickou informaci.
Zóna nerozhodnosti se vypočítá pomocí následujícího vzorce:
$U_{a} = 9,72 d \frac{N B - A^{2}}{N^{2}} + 0,029$
kde:
d = přírůstek zátěže daného kroku (U_n/4, viz bod 10.2.1.2),
i = počet přírůstků zátěže,
n_i = počet výsledků použitých na řádku i,
N = celkový počet použitých výsledků (No nebo Nx, které z nich je větší),
A = ∑i.n_i,
B = ∑i².n_i

10.2.2.2 Bod nastavení (viz bod 2.5.2)
Bod nastavení se vypočítá pomocí následujícího vztahu:
$m = M o + d \frac{A}{N} \pm \frac{1}{2}$
Znaménko plus se musí použít tehdy, jestliže výpočet vychází ze zamítnutí (X), a znaménko minus se použije v případě, že výpočet vychází z přijetí (O).
Chyba nastavení se pak získá jako rozdíl mezi skutečným bodem nastavení m (získaným výše uvedeným výpočtem) a jmenovitým bodem nastavení.

10.2.2.3 Směrodatná odchylka vypočtených hodnot

10.2.2.3.1 Zóna nerozhodnosti (U_a)
Směrodatnou odchylku proměnné U_a (získané podle bodu 10.2.2.1) lze odhadnout ze vztahu:
$S_{U_{a}} = \frac{{H U}_{a}}{\sqrt{N}}$
Hodnota koeficientu H se mění v závislosti na poměru $\frac{d}{U_{a}}$ podle tabulky uvedené v bodě 10.2.2.3.1.1.
Matematická metoda výpočtu zóny nerozhodnosti je platná pouze pro:
$\frac{d}{U_{a}} \leq \frac{1}{3}$

10.2.2.3.1.1 Hodnoty H v závislosti na $\frac{d}{U_{a}}$ jsou:

d/U_a:	0.1	0.13	0.17	0.20	0.23	0.27	0.30	0.33;
H:	1.6	1.47	1.38	1.32	1.30	1.25	1.25	1.25.

10.2.2.3.2 Chyba nastavení
Směrodatnou odchylku proměnné m (získané podle bodu 10.2.2.2) lze odhadnout ze vztahu:
$S_{m} = \frac{{G U}_{a}}{\sqrt{N}}$
Hodnota koeficientu G se mění v závislosti na poměru $\frac{d}{U_{a}}$ podle tabulky uvedené v bodě 10.2.2.3.2.1.
Matematická metoda výpočtu zóny nerozhodnosti je platná pouze pro:
$\frac{d}{U_{a}} \leq \frac{1}{3}$

10.2.2.3.2.1 Hodnoty G v závislosti na $\frac{d}{U_{a}}$ jsou:

d/U_a:	0.1	0.13	0.17	0.20	0.23	0.27	0.30	0.33;
G:	0.95	0.98	1	1.02	1.05	1.08	1.1	1.12.

10.2.3 Formulář o zkouškách, viz obrázek.