6.4.17.2 Mechanická zkouška: Mechanickou zkoušku tvoří tři různé zkoušky pádem. Každý vzorek musí být podroben vhodným pádům uvedeným v 6.4.8.7 nebo 6.4.11.12. Pořadí, ve kterém je vzorek podrobován pádům, musí být takové, že po dokončení mechanické zkoušky vzorek musí utrpět takové poškození vedoucí k maximálnímu poškození při tepelné zkoušce, která následuje.

(a) Pro pád I, vzorek musí být spuštěn na dopadovou plochu tak, aby utrpěl maximální poškození a výška pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k hornímu povrchu dopadové plochy musí být 9 m. Dopad musí být takový, jak je definován v oddílu 6.4.14;

(b) Pro pád II, vzorek musí být spuštěn tak, aby utrpěl maximální poškození tyčkou pevně namontovanou kolmo na dopadovou plochu. Výška pádu měřená od předpokládaného bodu nárazu vzorku na horní povrch tyčky musí být 1 m. Tyčka musí být z pevné měkké oceli kruhového průřezu, průměru 15,0 ± 0,5 cm a délky 20 cm, ledaže by delší tyčka způsobila větší poškození. V tomto případě může být použita tyčka dostatečné délky způsobující maximální poškození. Horní konec tyčky musí být plochý a vodorovný s hranami zaoblenými o poloměru nejvýše 6 mm. Dopad, ne kterém je tyčka namontována, musí být takový, jak je popsán v oddílu 6.4.14;

(c) Pro pád III, vzorek musí být podroben dynamické zkoušce drcením umístěním vzorku na dopadovou plochu tak, aby utrpěl maximální poškození pádem hmotnosti 500 kg na vzorek z výšky 9 m. Padající hmotnost musí tvořit pevná deska z měkké oceli 1m x 1m a musí dopadnout ve vodorovné poloze. Výška pádu musí být měřena od spodní strany desky k nejvyššímu bodu vzorku. Dopad, na kterém vzorek zůstává, musí být takový, jak je definován v oddílu 6.4.14.