6.4.17 Zkoušky pro prokázání schopnosti odolat nehodovým podmínkám při přepravě

6.4.17.1 Vzorek musí být podroben společným účinkům zkoušek uvedeným v 6.4.17.2 a 6.4.17.3 v tomto pořadí. Po provedení těchto zkoušek musí být buď tento vzorek nebo jednotlivý vzorek podroben účinku(ům) zkoušky(ek) ponoření do vody, jak je uvedeno v 6.4.17.4 a pokud je to vhodné, v 6.4.18.

6.4.17.2 Mechanická zkouška: Mechanickou zkoušku tvoří tři různé zkoušky pádem. Každý vzorek musí být podroben vhodným pádům uvedeným v 6.4.8.7 nebo 6.4.11.12. Pořadí, ve kterém je vzorek podrobován pádům, musí být takové, že po dokončení mechanické zkoušky vzorek musí utrpět takové poškození vedoucí k maximálnímu poškození při tepelné zkoušce, která následuje.

(a) Pro pád I, vzorek musí být spuštěn na dopadovou plochu tak, aby utrpěl maximální poškození a výška pádu měřená od nejnižšího bodu vzorku k hornímu povrchu dopadové plochy musí být 9 m. Dopad musí být takový, jak je definován v oddílu 6.4.14;

(b) Pro pád II, vzorek musí být spuštěn tak, aby utrpěl maximální poškození tyčkou pevně namontovanou kolmo na dopadovou plochu. Výška pádu měřená od předpokládaného bodu nárazu vzorku na horní povrch tyčky musí být 1 m. Tyčka musí být z pevné měkké oceli kruhového průřezu, průměru 15,0 ± 0,5 cm a délky 20 cm, ledaže by delší tyčka způsobila větší poškození. V tomto případě může být použita tyčka dostatečné délky způsobující maximální poškození. Horní konec tyčky musí být plochý a vodorovný s hranami zaoblenými o poloměru nejvýše 6 mm. Dopad, ne kterém je tyčka namontována, musí být takový, jak je popsán v oddílu 6.4.14;

(c) Pro pád III, vzorek musí být podroben dynamické zkoušce drcením umístěním vzorku na dopadovou plochu tak, aby utrpěl maximální poškození pádem hmotnosti 500 kg na vzorek z výšky 9 m. Padající hmotnost musí tvořit pevná deska z měkké oceli 1m x 1m a musí dopadnout ve vodorovné poloze. Výška pádu musí být měřena od spodní strany desky k nejvyššímu bodu vzorku. Dopad, na kterém vzorek zůstává, musí být takový, jak je definován v oddílu 6.4.14.

6.4.17.3 Tepelná zkouška: Vzorek musí být v tepelné rovnováze v podmínkách okolní teploty 38 °C odpovídající podmínkám slunečního ozáření uvedeným v tabulce 6.4.8.5 a maximálnímu konstrukčnímu stupni vyvíjení vnitřního tepla uvnitř kusu z radioaktivních obsahů. Alternativně je dovoleno, aby jakýkoli z těchto parametrů měl různé hodnoty před a během zkoušky, pokud na ně je vzat zřetel v následných hodnoceních citlivosti kusu.
Tepelnou zkoušku musí tvořit:
V průběhu zkoušky a po zkoušce vzorek nesmí být uměle ochlazován a jakékoli hoření materiálů vzorku musí být ponecháno přirozenému průběhu.

(a) Vystavení vzorku pod dobu 30 minut tepelnému prostředí, které zajišťuje tepelný tok nejméně rovnocenný tepelnému toku hořícího uhlovodíkového paliva se vzduchem v dostatečně stabilních okolních podmínkách vydávající průměrný plamen koeficientu vyzařování 0,9 a průměrnou teplotu nejméně 800 °C plně pohlcující vzorek, s povrchem majícím absorpční koeficient 0,8 nebo hodnotu, kterou kus může prokázat, že má, jestliže je vystaven uvedenému ohni následovanému,

(b) Vystavení vzorku okolní teplotě 38 °C odpovídající podmínkám slunečního ozáření uvedeným v tabulce 6.4.8.5 a maximálnímu konstrukčnímu stupni vyvíjení vnitřního tepla uvnitř kusu z radioaktivních obsahů po dostatečnou dobu pro zajištění, že teploty ve vzorku jsou všude klesající a/nebo blížící se podmínkám prvotního stálého stavu. Alternativně je dovoleno, aby jakýkoli z těchto parametrů měl různé hodnoty následující přerušení zahřívání, pokud na ně je vzat zřetel v následných hodnoceních citlivosti kusu.

6.4.17.4 Zkouška ponořením do vody: Vzorek musí být ponořen pod hladinu vody nejméně 15 m po dobu nejméně osm hodin v poloze, která povede k maximálnímu poškození. Pro účely důkazu musí se za splnění těchto podmínek považovat vnější přetlak 150 kPa.