5.2 Chromatografie
5.2.1 Nanášení na desku
Pod atmosférou dusíku (3.8) se na chromatografickou desku (4.1.3) nanese po 1 μl každé shora uvedené referenční látky v devíti bodech vzdálených od sebe 1,5 cm podél linie vzdálené asi 1,5 cm od okraje desky.
Referenční látky se nanášejí v tomto uspořádání:
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 |
| R | P | H | PPD | DAP | PTD | OPD | OTD | MPD |
| MTD | α-N | |||||||
Dále se v bodech 10 a 11 nanesou vždy 2 μl zkoumaných roztoků získaných podle bodu 5.1.
Deska se uchovává pod atmosférou dusíku (3.8) až do okamžiku, kdy je zahájeno vyvíjení chromatogramu.
5.2.2 Vyvíjení
Deska se vloží do komory předem propláchnuté dusíkem (3.8) a nasycené jedním ze čtyř rozpouštědel (3.22) a nechá se vyvíjet při laboratorní teplotě (20 až 25 °C) ve tmě, dokud čelo rozpouštědla nedosáhne vzdálenosti asi 15 cm od startovací linie.
Deska se vyjme a usuší pod atmosférou dusíku (3.8) při laboratorní teplotě.
5.2.3 Vyvolání
Deska se postříká odpovídajícím detekčním činidlem uvedeným v bodě 3.23.
5.2.4 Kvalitativní stanovení
Porovnají se hodnoty Rf a barvy skvrn vzorku a chromatografovaných referenčních látek.
V tabulce 1 jsou uvedeny příklady hodnot Rf a barev skvrn pro jednotlivé látky v závislosti na použitém rozpouštědle a indikátoru.
Nejistý důkaz je někdy možno potvrdit metodou standardního přípravku.
5.2.5 Semikvantitativní odhad
Intenzita skvrn jednotlivých látek identifikovaných v bodě 5.2.4 se porovnává vizuálně s odpovídajícím rozsahem koncentrací standardních látek.
Při nadměrně vysoké koncentraci jedné nebo více látek nalezených ve vzorku se extrakt vzorku zředí a měření se opakuje.