(4) Předmět, který se má zkoušet a jehož barva již udává, má-li se zjišťovat zlato nebo stříbro, vpraví se v původním stavu nebo jako seškrabek na dno suché zkumavky; nato se na něj nalije tolik čisté kyseliny dusičné, aby byl v kyselině zcela ponořen. Jenom tenkrát, jde-li tu o zcela čisté zlato, nebude kyselina působit, předmět zůstane nezměněn, a tím odpadne i každé další zkoumání; ve všech jiných případech se však projeví účinek kyseliny vzkypěním, zpěněním nebo vyvíjením červených dýmů; přitom se obyčejně část předmětu posune pěnou po stěně zkumavky do výše a tu je třeba třepáním a nahýbáním zkumavky tyto částečky opětně ponořit pod tekutinu. Jestliže se vyvinuly — jak bývá pravidlem — červené dýmy (hmota není z čistého zlata), pak se zkoušený předmět rozpustí buď úplně, nebo jen částečně. V tomto druhém případě zbyly buďto jen zlatožluté šupinky, t. j. zlato, a tím je tento drahý kov prokázán, anebo nebyla část hmoty pro nedostatek kyseliny vůbec ještě dotčena, anebo konečně je viditelný bílý zbytek.