145/1958 Sb.

Vyhláška ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na silnicích.

Poslední dostupné znění: 1958-10-011972-06-30 · 2 znění v historii →

Část I

Technické podmínky provozu vozidel

Oddíl1

§ 1

Všeobecná ustanovení
(1) Na silnicích se smí užívat jen vozidel, která svou konstrukci a vybavením a celkovým stavem neohrožují bezpečnost a plynulost provozu ani bezpečnost osob a majetku a která nepoškozují silnici. Za těchto podmínek mohou být vozidla poháněna motorickou silou jakéhokoliv druhu pohonu.
(2) Technické podmínky pro stavbu vozidel stanoví v dohodě s příslušnými orgány Státní úřad pro vynálezy a normalizaci v technických normách.
(3) Technické podmínky, jimž musí odpovídat vozidlo při provozu na silnicích, jsou stanoveny v §§ 7 až 50 této vyhlášky.
(4) Ustanovení platná pro motorová vozidla se vztahují — pokud není stanoveno jinak —
a) na motorová vozidla, která nejsou vázána na koleje ani na elektrické vedení,
b) přiměřeně na návěsy a přívěsy motorových vozidel.

§ 2

Způsobilost motorových vozidel k provozu

V provozu na silnicích se smí užívat motorových vozidel jen
a) shodují-li se se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li v jednotlivém případě schválena jejich technická způsobilost k provozu, a
b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka.

§ 3

Schvalování technické způsobilosti typů motorových vozidel
(1) O technické způsobilosti motorových vozidel, která mají být vyráběna hromadně (podle typu) nebo která mají být hromadně dovážena, rozhoduje na žádost výrobce nebo dovozce v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady ministerstvo dopravy nebo jím pověřený orgán. Hromadnou výrobou nebo hromadným dovozem se rozumí výroba nebo dovoz více než 50 vozidel celkem.
(2) Ministerstvo dopravy rozhodne podle konečného provedení prototypů nebo dovezených vozidel; může předepsat předložení podrobných výkresů brzd a řízení vozidla, charakteristiky motoru a schematického náčrtku chassis s rozložením celkové váhy na jednotlivé nápravy, provední jízdních zkoušek vozidla a zkoušek jeho základní spotřeby na náklad žadatele, který je povinen motorové vozidlo dát pro jízdní zkoušku k použití na přiměřenou dobu. Při schvalování technické způsobilosti typů motorových vozidel se musí dbát toho, aby vozidla odpovídala podmínkám stanoveným podle § 1 a aby jejich provoz byl hospodárný.
(3) Byla-li zjištěna technická způsobilost typu motorového vozidla, schválí ministerstvo dopravy typ; schválení platí pro všechna hromadně vyrobená nebo hromadně dovezená vozidla, která schválenému typu odpovídají.
(4) Zjistí-li se při zkouškách motorového vozidla závady, určí ministerstvo dopravy přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Vyjdou-li po schválení technické způsobilosti motorového vozidla na jevo konstrukční nebo výrobní závady z hlediska bezpečnosti nebo hospodárnosti provozu, bezpečnosti při práci nebo hygieny, nařídí výrobní ministerstvo v dohodě s ministerstvem dopravy i během výroby jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu. U vozidel hromadně dovážených zajistí odstranění takových závad u výrobce na žádost ministerstva dopravy dovozce. Nebudou-li v určené lhůtě závady odstraněny, může ministerstvo dopravy schválení typu zrušit.

§ 4

Osvědčení a schválení způsobilosti motorového vozidla k provozu
(1) Výrobce, popř. dovozce osvědčí v technickém průkazu motorového vozidla pro každé motorové vozidlo vyrobené nebo dovezené, že se vozidlo shoduje se schváleným typem.
(2) Vzor technického průkazu motorového vozidla stanoví ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem dopravy.
(3) Schválení technické způsobilosti typu motorového vozidla platí až do trvalého vyřazení vozidla z provozu, nebyla-li změněna jeho podstatná část.

§ 5

Výjimky ze schvalování technické způsobilosti typů motorových vozidel k provozu

Schválení technické způsobilosti typů motorových vozidel není třeba pro motorová vozidla, jejichž rychlost nepřesahuje 15 km za hodinu. Toto ustanovení se nevztahuje na traktory kolové a pásové.

§ 6

Schvalování technické způsobilosti trolejbusů

Schvalování typů trolejbusů a vyzkoušení jednotlivých trolejbusů před uvedením do provozu se řídí předpisy platnými pro drážní vozidla.*) Pro schválení typu trolejbusu je nutno, aby ministerstvo dopravy potvrdilo, že schvalovaný typ odpovídá ustanovení § 45 této vyhlášky.

Oddíl2

Technické podmínky provozu motorových vozidel

§ 7

Obrys motorových vozidel; úprava karosérie a korby
(1) Z obrysů motorového vozidla nesmí žádná část tak vyčnívat, aby ohrožovala provoz; zejména na přední části motorového vozidla nesmějí být předměty (okrasy apod.), které mají ostré hrany nebo hroty a výstupky. U motorových vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1952, musí být dveřní kliky zapuštěny, jestliže by přesahovaly obrys motorového vozidla.
(2) Dveře a postranice motorových vozidel, musí být zajištěny proti samovolnému otevření za jízdy. Dveřní závěsy vpředu ve směru jízdy musí mít
a) nákladní automobily a autobusy schválené do sériové výroby po 1. lednu 1960,
b) osobní automobily, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1952.

§ 8

Rozměry motorových vozidel a jízdních souprav
(1) Nejvyšší přípustné rozměry motorových vozidel a jízdních souprav jsou:
a)celková šířka2,50 m
b)celková výška4,00 m
c)celková délka
nákladního automobilu se dvěma nápravami10,00 m
autobusu se dvěma nápravami12,00 m
motorového vozidla se třemi a více nápravami12,00 m
(tyto délky se rozumějí mimo závěs pro přívěsy)
motorového vozidla s návěsem14,00 m
soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem18,00 m
soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem22,00 m
(2) Plachtové oblouky a plachtová kostra musí být snímatelné. Vozidla s užitečným zatížením (§ 57 odst. 5) větším než 3 t musí mít uprostřed výšku nejméně 1800 mm nebo musí být možno plachtové oblouky na tuto výšku nastavit; výška mezi podlahou karosérie a nejvyšším bodem plachtového oblouku nesmí přestoupit 3000 mm.

§ 9

Tlaky náprav a celková váha
(1) U motorových vozidel samotných nebo s návěsem a u přívěsů, jsou-li tato vozidla opatřena pneumatikami nebo jinými pružnými obručemi, nesmí tlak nápravy a celková váha v provozu překročit
tlak nápravycelková váha
v tv t
a)u motorového vozidla se dvěma nápravami9,014,0
b)u motorového vozidla se třemi nápravami7,2519,5
c)u motorového vozidla se čtyřmi a více nápravami6,56,5
násobeno počtem náprav
d)u motorového vozidla s návěsem celkově o třech nápravách8,019,5
celkově o čtyřech a více nápravách7,256,5
násobeno počtem naprav
e)u přívěsů6,06,0
násobeno počtem náprav
f)u jednonápravových přívěsů s oplenem9,09,0
(2) Jestliže motorová vozidla mají plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné, nesmí tlak jedné nápravy být větší než 4 t.

§ 10

Vzdálenost náprav a celková váha motorových vozidel a jízdních souprav

Celková váha (§ 57 odst. 7) nesmí v závislosti na vzdálenosti středů krajních náprav přesahovat u jedné skupiny náprav, u jednoho motorového vozidla nebo jedné jízdní soupravy tyto váhy:
při vzdálenosti středů krajních náprav v metrechpřípustná celková váha v t
od 1 m včetně do 2 m14,50
od 2 m včetně do 3 m15,00
od 3 m včetně do 4 m16,25
od 4 m včetně do 5 m17,50
od 5 m včetně do 6 m18,75
od 6 m včetně do 7 m20,00
od 7 m včetně do 8 m21,25
od 8 m včetně do 9 m22,50
od 9 m včetně do 10 m23,75
od 10 m včetně do 11 m25,00
od 11 m včetně do 12 m26,25
od 12 m včetně do 13 m27,50
od 13 m včetně do 14 m28,75
od 14 m včetně do 15 m30,00
od 15 m včetně do 16 m31,25
od 16 m včetně do 17 m32,50
od 17 m včetně do 18 m33,75
od 18 m včetně do 19 m35,00
od 19 m včetně do 20 m36,25

§ 11

Celková váha pásových vozidel

Celková váha motorového vozidla, které se pohybuje zcela nebo zčásti na pásech, nesmí být větší než 18 t.

§ 12

Jízdní soupravy
(1) Jízdní soupravu smí tvořit jedno tažné motorové vozidlo a
c) jeden návěs a jeden přívěs.
b) jeden návěs, nebo
a) jeden nebo dva přívěsy, nebo
(2) Jízdní souprava pro hromadnou přepravu osob může mít pouze jeden přívěs nebo jeden návěs pro přepravu osob; taková souprava může však mít ještě jeden jednonápravový přívěs pro přepravu nákladům

§ 13

Celková váha přívěsu osobního automobilu a postranního nebo přívěsného vozíku motocyklu a skútru

Osobní automobily mohou mít přívěs a motocykly a skútry postranní nebo přívěsný vozík, jestliže jsou brzděna všechna kola tažného vozidla a jestliže celková váha
a) přívěsu osobního automobilu není větší než 50 % pohotovostní váhy (§ 57 odst. 4) osobního automobilu,
b) postranního nebo přívěsného vozíku motocyklu a skútru není větší než 60 % celkové váhy motocyklu a skútru.

§ 14

Brzdy motorových vozidel s výjimkou motocyklů a skútrů
(1) Motorové vozidlo musí mít dvě na sobě nezávislé brzdy, brzdu provozní (zpravidla nožní) a brzdu pomocnou (obvykle ruční), které musí vyhovovat ustanovení § 18.
(2) Kola brzděná každou touto brzdou musí být uspořádána souměrně po obou stranách podélné osy vozidla.
(3) Alespoň jedna z obou brzd musí působit přímo na brzdové plochy, připojené na kola buď pevně nebo prostřednictvím součástek, u nichž je vyloučeno selhání.
(4) Provozní brzda musí působit u dvounápravových vozidel na obě nápravy, s výjimkou zemědělských traktorů, kde může být brzděna pouze jedna náprava a to hnací. U vozidel s více nápravami musí provozní brzda působit nejméně na dvě třetiny náprav, při čemž tlak na brzděné nápravy musí odpovídat nejméně dvěma třetinám celkové váhy vozidla.
(5) Motorová vozidla musí být zařízena tak, aby mohla být brzděna motorem, trolejbusy elektrodynamickou brzdou.
(6) Ústrojí k ovládání pomocné brzdy musí být u motorových vozidel takové, aby zůstalo zajištěno v zabrzděné poloze mechanickým způsobem, i když řidič opustí vozidlo. Tato pomocná brzda musí být tak účinná, aby i bez použití brzdicího účinku motoru bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého vozidla na silnicích se sklonem do 30 %. Je-li pomocná brzda ovládána vzduchem nebo kapalinou, musí její ovládací ústrojí být naprosto odděleno od ovládacího ústrojí provozní brzdy. Brzdový klíč s pákou, čelisti a buben (popřípadě dílce kotoučové brzdy) mohou být společné s provozní brzdou.
(7) U motorových vozidel hnaných elektrickou energií z akumulátorů může jedna z obou brzd být brzdou odporovou nebo brzdou na krátko.
(8) Je-li pro činnost, brzdového zařízení nezbytně nutné použít pomocného zdroje energie, nesmí se při zastavení motoru účinnost brzd snížit.
(9) Vozidla s brzdou, která se uvádí v činnost zásobníkem energie, musí být opatřena v případech, kdy účinné brzdění není možné bez použití nahromaděné energie, zařízením, které označuje opticky nebo akusticky, že energie již nedává záruku účinného brzdění.
(10) Motorová vozidla, jejichž celková váha přesahuje 7000 kg a byla vyrobena nebo dovezena po 1. červenci 1959, musí mít kromě brzd uvedených v odstavci 1 ještě odlehčovací brzdu (motorovou nebo jinou brzdou se stejným brzdícím účinkem).
(11) Motorová vozidla, která jsou používána k tahu přívěsů o větší celkové váze než 3500 kg nebo přívěsů o celkové váze menší, je-li však rychlost tažného motorového vozidla vyšší než 30 km/hod., a k tahu návěsů, musí být opatřena takovým zařízením, aby zároveň s provozní brzdou tažného vozidla mohly být uvedeny v činnost brzdy přívěsů a návěsů.
(12) Motorová vozidla, jichž se používá k tahu přívěsů nebo návěsů, musí být opatřena zařízením, které zajišťuje, že jejch provozní brzda nemůže být vyřazena z činnosti, jestliže přívěs nebo návěs se odpojí.
(13) Autobusy, jejichž celková váha přesahuje 8000 kg a nákladní automobily, jejichž celková váha přesahuje 16 000 kg, musí mít hlavní brzdové zařízení konstruované tak, aby při poruše přenosů síly k ovládání předních brzd se neporušil současně přenos síly k ovládání zadních brzd a opačně (brzdy dvouokruhové). Toto ustanovení platí pro vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. lednu 1960.
(14) Plnicí otvory vyrovnávacích nádržek kapalinových brzd musí být snadno přístupné; nemá-li vyrovnávací nádržka zvláštní zařízení pro kontrolu výše hladiny její náplně, musí být výše hladiny snadno zjistitelná jiným způsobem.

§ 15

Brzdy motocyklů a skútrů

Motocykly a skútry musí mít dvě brzdy na sobě nezávislé, ovládané rukou nebo nohou a vyhovující ustanovení § 18; obě brzdy mají být uspořádány tak, aby mohly být obsluhovány odděleně. Motocykly a skútry musí být zařízeny tak, aby mohly být brzděny motorem.

§ 16

Brzdy přívěsů
(1) Přívěs, jehož celková váha přesahuje 750 kg, musí být — s výjimkou podle odstavce 3 — opatřen alespoň jednou brzdou; tato brzda musí působit nejméně na polovinu počtu všech kol, jež musí být uspořádána souměrně po obou stranách podélné osy přívěsu. Brzdy přívěsů, jejichž celková váha přesahuje 5500 kg, musí působit na všechna kola.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí také pro přívěsy, jejichž celková váha nepřesahuje 750 kg, je však větší než polovina pohotovostní váhy tažného vozidla.
(3) Brzdou nemusí být opatřeny
a) jednonápravové přívěsy, jejichž celková váha přesahuje 750 kg, není však větší než polovina pohotovostní váhy tažného vozidla,
b) přívěsy s protipožárním zařízením o celkové váze nepřesahující 900 kg.
(4) Brzdy přívěsu, jehož celková váha přesahuje 3500 kg, jakož i přívěsu o celkové váze do 3500 kg, jehož se užívá za motorovými vozidly s rychlostí vyšší než 30 km/hod., musí být zařízeny tak, aby mohly být uvedeny v činnost zároveň s provozní brzdou tažného vozidla. Jestliže celková váha přívěsu nepřesahuje 3500 kg, může mít do doby, kterou určí ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, brzdu konstruovanou tak, aby byla uváděna v činnost sblížením přívěsu a tažného vozidla (nájezdová brzda), avšak jen tehdy není-li celková váha přívěsu větší než pohotovostní váha tažného vozidla; přívěsy určené pro přepravu osob musí mít vždy brzdy uváděné v pohyb pedálem provozní brzdy tažného vozidla.
(5) Brzda musí být tak účinná, aby bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého odpojeného přívěsu při sklonu vozovky do 30 %.
(6) Přívěs, který je podle ustanovení předchozích odstavců opatřen brzdami, musí být vybaven zařízením, které zajišťuje jeho samočinné zastavení, jestliže se přívěs odpojí; toto ustanovení neplatí pro jednonápravové přívěsy obytné ani pro přívěsy zavazadlové, jejichž celková váha přesahuje 750 kg, jsou-li tyto přívěsy opatřeny mimo hlavní závěs ještě pomocným zajištěním (řetězem, lanem nebo táhlem).
(7) Nemohou-li být brzdy přívěsu o celkové váze do 3500 kg, jehož se užívá výlučně za motorovými vozidly s rychlostí do 30 km/hod., obsluhovány řidičem tažného vozu a nemá-li takový přívěs brzdu nájezdovou, musí být obsluhovány brzdařem, který musí mít volný rozhled na vozovku. Toto ustanovení neplatí, jestliže pohotovostní váha tažného vozidla činí alespoň dvojnásobek celkové váhy přívěsu.
(8) V jízdní soupravě smí být použito pouze jediného přívěsu opatřeného nájezdovou brzdou. Přívěsy s nájezdovou brzdou nesmějí mít vzadu závěs k přivěšení dalšího přívěsu.
(9) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na
a) zemědělské a lesní hospodářské pracovní stroje, které mohou vykonávat práci podle svého určení jen při jízdě (pluhy, žací stroje a pod.),
b) přívěsy, které mají kromě nájezdové brzdy ještě jinou brzdu.
(10) Každý přívěs musí být opatřen také ruční zajišťovací brzdou.

§ 17

Brzdy návěsů
(1) Návěs musí být opatřen brzdou zařízenou tak, aby mohla být uvedena v činnost zároveň s provozní brzdou tažného vozidla.
(2) Všechna kola návěsu musí být brzděna. Brzda návěsu musí být tak účinná, aby bylo lze zabránit otáčení kol plně zatíženého odpojeného návěsu při sklonu vozovky do 30 %.
(3) Každý návěs opatřený brzdou musí mít brzdové zařízení zajišťující jeho samočinné zastavení, odpojí-li se návěs.
(4) Každý návěs musí být opatřen také ruční zajišťovací brzdou.

§ 18

Účinnost brzd
(1) Brzdy motorových vozidel, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953, musí být schopny zastavit vozidlo na vzdálenost (od okamžiku sešlápnutí pedálu brzdy)
provozní brzdou,
která působí
pomocnou brzdou
na všechna kolajen na některá kola
a)jde-li o motorová vozidla o nejvyšší rychlosti 30 km/hod., při rychlosti 20 km/hod.5,2, m7,7 m10,25 m
b)jde-li o motorová vozidla o rychlosti přes 30 km/hod., při rychlosti 40 km/hod.20,5 m30,8 m41,00 m
provozní brzdou,
která působí
pomocnou brzdou
na všechna kolajen na některá kola
a)jde-li o motorová vozidla o nejvyšší rychlosti 30 km/hod., při rychlosti 20 km/hod.3,8 m5,2 m7,7 m
b)jde-li o motorová vozidla o rychlosti přes 30 km/hod., nejvýše do 100 km/hod., při rychlosti 40 km/hod.15,4 m30,8 m
c)jde-li o motorová vozidla o rychlosti přes 100 km/hod., při rychlosti 40 km/hod.12,5 m30,8 m

(2) Brzdy motorových vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1953, musí být schopny zastavit vozidlo na vzdálenost
(3) O účinnosti elektrodynamických brzd trolejbusů platí zvláštní předpisy.
(4) Brzdy přívěsů a návěsů musí mít stejnou účinnost jako brzdy motorových vozidel.
(5) Brzdy musí zastavit vozidlo na brzdnou dráhu uvedenou v předchozích odstavcích za normálních atmosférických poměrů na vodorovné, suché silnici s pevným povrchem jakéhokoliv druhu, za použití obvyklé síly, při plně zatíženém vozidle a s ohřátými bubny, aniž by vozidlo změnilo přímý směr jízdy.*)
(6) Účinnost brzd může být při rychlostech podle předchozích odstavců zkoušena také brzdoměrem; jeho typ a způsob použití výsledků měření musí být schváleny ministerstvem dopravy nebo orgánem jím zmocněným.

§ 19

Světlomety motorových vozidel s výjimkou motocyklů a skútrů
(1) Motorové vozidlo, jehož rychlost na rovině může přesahovat 20 km/hod., musí být opatřeno dvěma dálkovými světlomety s bílým nebo žlutým světlem umístěnými vpředu, jež jsou schopny účinně osvětlit vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 100 m dopředu.
(2) Mimo to musí být motorová vozidla uvedená v odstavci 1 opatřena dvěma tlumenými bílými nebo žlutými světlomety umístěnými vpředu, jež jsou v případě potřeby schopny účinně osvětlit vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 30 m dopředu, aniž by oslňovaly uživatele silnice v kterémkoliv směru. Tlumená světla mohou být vestavěna do světlometů dálkových.
(3) Světlomety musí být zařízeny tak, aby řidič mohl současně zapínat jen jeden druh světel.
(4) Při zapnutí dálkových světlometů motorových vozidel se musí v zorném poli řidiče rozsvítit tmavomodré světlo. U zemědělských traktorů může zapnutí dálkových světlometů být návěštěno polohou páčky vypínače.
(5) Světlomety musí být ve stejné výši a ve stejné vzdálenosti od vnějších okrajů vozidla. Spodní hrana zrcadla nesmí být výše než 1 m nad vozovkou, u traktorů, jichž se užívá v polním a lesním hospodářství, ne výše než 1,20 m. Světlomety musí být na vozidle upevněny tak, aby nemohla nastat nezamýšlená změna v jejich seřízení nebo samovolná změna namáháním během provozu.
(6) U autobusů a nákladních automobilů musí být přední světlomety nezatíženého vozidla upraveny tak, aby střední paprsky dálkového světla jimi vrhaného dopadaly na vodorovnou vozovku ve vzdálenosti nejvýše 80 m, vozidla zatíženého ve vzdálenosti nejvýše 100 m.
(7) Příkon žárovek ve světlometech motorových vozidel smí být při středním provozním napětí nejvýše 50 W, u traktorů nejvýše 35 W. Rozptýlení světla musí být dosaženo žlábkováním zrcadel světlometů nebo jejich krycích skel, nebo vsazenými čočkami, nebo jim m vhodným zařízením. Světlomety a žárovky mohou být asymetricky cloněny.
(8) Pozorovací okénka, i barevná, na pouzdrech osvětlovacích zařízení musí být umístěna tak, aby nemohla být zaměňována s ukazateli směru nebo jinými znameními.
(9) Motorová vozidla o rychlosti větší než 10 km/hod., ale menší než 20 km/hod., musí být opatřena dvěma světlomety s bílým nebo žlutým světlem umístěnými vpředu, jež jsou schopny účinně osvětlovat vozovku za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 30 m dopředu, aniž by oslňovaly uživatele silnice v kterémkoliv směru.
(10) Pro světla motorových vozidel, jejichž nejvyšší rychlost nepřesahuje 10 km/hod., platí ustanovení § 48 odst. 1.

§ 20

Světlomety motocyklů a skútrů
(1) Motocykl a skútr musí být opatřen nejméně jedním dálkovým světlometem a jedním tlumeným světlem podle ustanovení § 19 odst. 1 až 3.
(2) Příkon žárovek ve světlometech motocyklů a skútrů smí být při středním provozním napětí nejvýše 35 W. Rozptýlení světla musí být dosaženo žlábkováním zrcadel světlometů nebo jejich krycích skel, nebo vsazenými čočkami, nebo jiným vhodným zařízením. Světlomety a žárovky mohou být asymetricky cloněny.

§ 21

Pomocné světlomety
(2) Motorová vozidla mohou mít ještě hledací světlomet a světlomet zpětný. Na tyto světlomety se ustanovení odstavce 1 nevztahují. Hledací světlomet může mít bílé nebo slabé žluté světlo. Jeho zapínání musí být uspořádáno tak, aby mohl být zapnut jen společně s osvětlením státní poznávací značky a s obrysovými světly. Světlomet zpětný s bílým nebo slabě žlutým světlem je přípustný, jestliže je tak skloněn, že osvětluje vozovku do dálky nejvýše 10 m za vozidlem a jestliže může svítit jen současně s obrysovými dálkovými nebo tlumenými světly a při zapnutí zpětné rychlosti; toto ustanovení se nevztahuje na světlomety zemědělských traktorů a motorových pojízdných strojů, určené k osvětlování přívěsného nářadí výlučně při práci mimo silnice.
(1) Kromě světlometů předepsaných v § 19 může být použito k osvětlení vozovky jednoho nebo dvou pomocných světlometů (světlometů do mlhy, do zatáčky, široce zářících světlometů atd.). Přední okraje zrcadel pomocných světlometů nesmí být výše než u světlometů předepsaných v § 19; pomocné světlomety musí být zařízeny tak, aby je bylo možno zapínat jen společně s uvedenými světlomety nebo s obrysovými světly. Příkon každého z nich smí být nejvýše 35 W. Světlomety do mlhy musí být seřízeny tak, aby osvětlovaly vozovku na vzdálenost nejvíce 25 m před vozidlem. O barvě světel pomocných světlometů platí ustanovení § 19 odst. 1, o jejich upevnění § 19 odst. 5 a o pozorovacích okénkách § 19 odst. 8.

§ 22

Obrysová světla
(2) Motocykl s postranním vozíkem musí být opatřen obrysovým světlem na vnější straně vozíku. Přívěsný vozík za motocyklem nebo skútrem musí být opatřen dvěma obrysovými světly, je-li širší než šířka řídítek motocyklu nebo skútru; jinak stačí bílá odrazová skla na přední stěně přívěsného vozíku co nejblíže boční hraně.
(1) Každé motorové vozidlo — kromě motocyklů a skútrů — musí být opatřeno vpředu dvěma bílými obrysovými světly.
(6) Autobusy a nákladní automobily s uzavřenou karosérií a jejich přívěsy, a návěsy mohou být opatřeny nahoře na zadní stěně dvěma červenými obrysovými světly.
(3) Přívěs a návěs musí být opatřen dvěma obrysovými světly, přesahují-li boční obrysy přívěsu a návěsu obrys tažného vozidla.
(4) Obrysová světla musí svítit dopředu bílým světlem; musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch zpředu ze vzdálenosti 300 m od vozidla. Nesmějí oslňovat, příkon každého z nich nesmí být větší než 10 W. O pozorovacích okénkách platí ustanovení § 19 odst. 8.
(5) Obrysová světla musí označovat přibližně boční obrysy vozidla; musí být proto umístěna vpředu co nejblíže k vnějšímu obrysu vozidla, v žádném případě ne dále než 40 cm. Nejsou-li okraje skel světlometů vzdáleny více než 40 cm od vnějších obrysů motorového vozidla, mohou být obrysová světla vestavěna do světlometů nebo do předních přerušovaných směrových světel (§ 25 odst. 1); u přívěsu a návěsu musí být obrysová světla vždy umístěna těsně u vnějších obrysů přívěsu a návěsu.

§ 23

Koncová a brzdová světla; osvětlení zadní státní poznávací značky
(2) Koncová světla musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost 300 m dozadu od vozidla. Účinná svítící plochá koncového světla musí být nejméně 10 cm2. Použití čoček nebo zrcadel není přípustné.
(1) Motorová vozidla musí mít vzadu dvě červená stejně silně svítící koncová světla; motocykly sólo a skútry musí mít jedno červené koncové světlo.
(3) Koncová světla musí být umístěna ve stejné výši a jejich spodní okraj musí být ve výši 40 až 125 cm nad vozovkou. Vzdálenost jejich vnějších okrajů od bočních okrajů vozidla nesmí být větší než 40 cm. Motorová vozidla, s výjimkou motocyklů s postranním vozíkem, musí mít koncová světla ve stejné vzdálenosti od okrajů zadní stěny vozidla. Ustanovení, o maximální výšce koncových světel se nevztahuje traktory, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953, pokud výška jejich blatníků takové umístění nedovoluje. Má-li motorové vozidlo jako ukazatele směru pohyblivé rameno, musí být koncové světlo umístěno níže než rameno ukazatele.
(7) Červené koncové světlo a světlo zadní státní poznávací značky motorového vozidla se musí rozsvítit současně s kterýmkoliv světlem obrysovým, tlumeným, dálkovým, nebo pomocnými světlomety a zhasnout teprve, zhasnou-li tato světla.
(5) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro traktory užívané v zemědělském a lesním hospodářství a pro motorové pojízdné stroje, nejsou-li opatřeny vzduchovými brzdami a nemohou-li překročit rychlost 30 km/hod., pro přívěsy a návěsy těchto vozidel, jakož i pro motocykly sólo, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953.
(6) Zadní státní poznávací značka motorového vozidla, musí být osvětlena světlem dopadajícím tak, aby byla čitelná za noci bez atmosférických poruch alespoň do vzdálenosti 20 m dozadu od vozidla.
(4) Každé motorové vozidlo musí mít vzadu jedno, nebo dvě brzdová světla, která se rozsvítí i při vypnutém zapalování, jakmile se uvede v činnost provozní brzda motorového vozidla. Brzdová světla musí být červená nebo výjimečně oranžová, musí za dne zřetelně svítit a za tmy musí být snadno rozeznatelná od koncových světel. Při použití dvou brzdových světel musí být tato světla umístěna bezprostředně u světel koncových; jediné brzdové světlo musí být umístěno u levého koncového světla nebo uprostřed mezi oběma koncovými světly. Světelná intenzita brzdového světla, je-li seskupeno nebo sloučeno s koncovým světlem, musí být větší než intenzita koncového světla. Brzdová světla mohou být sloučena i s přerušovanými směrovými světly ukazatelů směru; v tom případě je brzdové světlo na straně zatáčení zastoupeno přerušovaným směrovým světlem ukazatele směru, avšak jen po dobu činnosti tohoto světla. Nejmenší příkon, žárovek brzdových světel musí být 15 W.

§ 24

Odrazová skla
(2) Motocykly sólo a skútry musí mít vzadu jedno červené odrazové sklo.
(1) Motorová vozidla — kromě motocyklů sólo a skútrů — musí být opatřeny dvěma červenými odrazovými skly, která musí být umístěna vzadu na vozidla souměrně po obou stranách. Dvounápravové přívěsy a návěsy musí být mimo to opatřeny po jednom červeném odrazovém skle na konci bočních stěn, a to na jejich dolejším okraji.
(5) Odrazová skla musí být viditelná za noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 150 m, jsou-li osvětlena dvěma dálkovými světlomety.
(3) Přívěsy a návěsy musí být opatřeny dvěma bílými odrazovými skly, umístěnými vpředu na dolejším vnějším okraji přední stěny souměrně po obou stranách.
(4) Odrazové sklo může být kruhové nebo oválné; u přívěsů a návěsů musí mít od 1. ledna 1960 tvar rovnostranného trojúhelníku, jehož jeden vrchol je obrácen nahoru. Odrazové sklo musí mít účinnou plochu nejméně 20 cm2. Spodní hrana odrazového skla nesmí být níže než 40 cm a výše než 100 cm nad zemí; boční vnější hrana musí být co nejblíže k bočním okrajům vozidla, ne však dále od nich než 40 cm. Odrazová skla nesmí být ničím zakryta ani zašpiněna. Červená odrazová skla mohou být zasazena do červených koncových světel, jestliže tato vyhovují shora uvedeným podmínkám. Ustanovení o maximální výšce odrazových skel se nevztahují na traktory, jejichž technická způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953, pokud výška jejich blatníků takové umístění nedovoluje.

§ 25

Ukazatel směru jízdy
(2) Motorová vozidla delší než 8 m, mají-li blikače podle ustanovení odstavce 1 písm. c), musí mít ještě blikače na vhodném místě v první třetině vozidla po každé straně, a to nejvýše 190 cm od vozovky. V jízdních soupravách, u nichž motorová vozidla mají blikače podle ustanovení odstavce 1 písm. b) nebo c), musí mít návěs nebo poslední přívěs na nejzazším okraji vzadu po obou stranách blikače.
Ukazatelem, směru mohou být jen
(1) Motorová vozidla musí mít ukazatele směru jízdy.
Žádné jiné světlo na vozidle nesmí být přerušované. Blikače smějí být umístěny nejníže 40 cm a nejvýše 190 cm od vozovky.
a) pohyblivá ramena, která se vysunují po té straně vozidla, na kterou řidič hodlá odbočit; tato ramena musí mít nepřerušované oranžové světlo, nebo
b) pevná přerušovaná směrová světla (dále jen „blikače“) s oranžovým světlem, umístěná po obou stranách vozidla na jeho bočních stěnách tak, aby byla viditelná zepředu i zezadu, nebo
c) blikače s oranžovým nebo bílým světlem na nejzazším okraji napřed vozidla a s červeným nebo oranžovým světlem na nejzazším okraji vzadu vozidla.
(9) Nejmenší příkon žárovek blikačů musí být 15 W.
(6) Jsou-li ukazatelem směru pohyblivá ramena, musí být ramena tak veliká, aby — jsou-li vychýlena nebo vysunuta — přesahovala největší šířku vozidla (jízdní soupravy) ve výšce své polohy nejméně o 15 cm. Nejsou-li vychýlena nebo vysunuta, nesmějí být viditelná. Ramena mohou vykonávat kývavý pohyb.
(7) Není-li ukazatel směru jízdy umístěn v zorném poli řidiče, musí být jeho poloha (činnost) řidiči návěštěna světlem na přístrojové desce nebo zvukovým signálem. Ukazatele směru jízdy musí být na vozidle umístěný tak, aby byla zajištěna jejich dokonalá viditelnost; rozhled řidiče nesmí být jimi rušen.
(8) Viditelnost ukazatelů směru nesmí být rušena vyčnívajícími částmi, jako záložními obručemi, nákladem apod. Zařízení a světla, která by bylo možno zaměňovat s ukazatelem směru, nejsou přípustná.
(5) Účinná svítící plocha blikačů podle ustanovení odstavce 1 písm. b) nebo c) nákladních automobilů, jejichž užitečné zatížení přesahuje 1,5 t a autobusů, musí být nejméně 30 cm2; u těchto vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 1959 nejméně 50 cm2.
(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na motorové vozíky pro invalidy, motocykly, skútry a na traktory, které nemají budku pro řidiče.
(4) Motocykly a skútry mohou mít blikače. Tyto blikače musí mít oranžové světlo kupředu a červené nebo oranžové světlo nazad. Vpředu nesmějí být spodní okraje svítících ploch blikačů níže než 60 cm od vozovky; vnitřní okraje svítivých ploch blikačů nesmějí být od sebe vzdáleny méně než je průměr krycího skla světlometu. Vzadu nesmějí být horní okraje svítivých ploch blikačů níže než je spodní okraj tabulky státní poznávací značky; vnitřní okraje svítivých ploch blikačů nesmějí být od sebe vzdáleny méně než je šířka tabulky státní poznávací značky.

§ 26

Řízení motorového vozidla a jeho umístění
(2) Všechna zařízení sloužící k obsluze motorového vozidla za jízdy (pedály, páky, rukojeti, vypínače, kličky apod.) musí být umístěna tak, aby je řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by musel odvracet pozornost od vozovky. Osvětlení přístrojové desky musí mít samostatný vypínač a nesmí, je-li zapnuto, oslňovat řidiče.
(1) Řízení motorového vozidla a zatížení řízených kol musí být takové, aby se zřetelem k celkové váze a největší rychlosti vozidla bylo stále zajištěno snadné, rychlé a jisté vyhýbání, zatáčení a otáčení. Spoje součástí řídicího ústrojí se nesmí opotřebením tak uvolnit, aby mohlo dojít k jejich přerušení; šroubové spoje musí být dostatečně zajištěny.

§ 27

Zařízení pro zvukovou výstrahu
(1) Motorová vozidla — s výjimkou vozidel se železnými obručemi a vozidel pásových — musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu (elektrickou houkačku). Hladina zvuku elektrické houkačky nesmí ve vzdálenosti 7 m v libovolném směru od houkačky překročit hodnotu 105 decibelů. Hladina zvuku měřena v ose houkačky vpředu ve vzdálenosti 7 m nesmí být nižší než 80 decibelů.
(2) Zařízení musí být způsobilé dát výstrahu vždy, jakmile je vozidlo v pohybu, a to i při vypnutém zapalování; musí být upevněno co možno vpředu na vozidle tak, aby směr zvuku souhlasil přibližně se směrem jízdy vozidla. Šíření zvuku nesmí být tlumeno karosérií.
(3) Zařízení musí vyvozovat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše (také harmonický akord). Zařízení, která vydávají příliš silný nebo pronikavý zvuk nebo skřek, jako píšťaly, sirény, zvonky, gongy apod., nejsou přípustná; výjimky stanoví vyhláška č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích.

§ 28

Nádrže na palivo a palivové potrubí
(2) Těsnost palivového potrubí nesmí být porušena otřásáním vozidla. Za palivové potrubí lze použít i bezešvých pružných kovových trubek nebo jiných trubek z nepropustného materiálu; palivové potrubí musí být chráněno před mechanickým poškozením. Jednotlivé trubky nesmějí být navzájem spojovány spájením na měkko (letováním), nýbrž jen těsným šroubením nebo přesunutím.
(1) Nádrž na tekuté palivo — s výjimkou u motorových vozidel s pohonem naftovým a u traktorů — musí obsahovat záložní zásobu paliva aspoň na 30 km jízdy, oddělenou od hlavní zásoby nebo motorové vozidlo musí mít pro tuto zálohu zvláštní nádrž pomocnou, třeba přenosnou. Oddělenou zásobou je i zásoba vyznačená ukazatelem paliva nebo zásoba zajištěná trojcestným kohoutem.
(3) Palivové potrubí musí mít — s výjimkou potrubí traktorů a naftových motorů — uzavírací kohout, který lze uzavřít i za jízdy z místa řidiče. Toto zařízení nemusí být na vozidle, jestliže přívod paliva ke karburátoru nebo ke vstřikovacímu čerpadlu se děje zařízením, které při zastavení motoru přestane palivo dodávat.
(5) Karburátor musí být zařízen a umístěn tak, aby z něho nekapala pohonná látka na výfukové potrubí nebo na součásti zapalovacího, osvětlovacího a spouštěcího zařízení.
(4) Palivové potrubí, karburátor a všechny ostatní součástky, jimiž je vedeno palivo, musí být chráněny před nadměrným teplem a uspořádány tak, aby kapající nebo vypařující se palivo se nemohlo nahromadit ani zapálit horkými součástmi nebo zkratem elektrických zařízení.

§ 29

Elektrické vedení musí být dobře izolováno a vhodně položeno, aby byl pokud možno zamezen vznik zkratu nebo poškození kabelu. Akumulátory musí být umístěny ve vozidle tak, aby se kapalina nerozstřikovala nebo musí být učiněno jiné vhodné opatření (bezpečnostní zátky apod.); akumulátory nesmějí být v prostoru pro cestující. Je-li akumulátor umístěn pod sedadlem, musí být zapuštěn ve zvláštní skříňce s těsně přilehajícími bočními stranami a víkem.
Elektrické vedení

§ 30

Pneumatiky, obruče a pásy
(1) Kola motorových vozidel rychlejších než 30 km/hod. a kola jejich přívěsů a návěsů musí mít pneumatiky nebo pružné obruče. Pneumatikou se rozumí plášť s duší.
(2) Pneumatiky musí být huštěny na předepsaný tlak.*) Pneumatiky musí být montovány vždy na ráfky v řádném stavu a příslušných rozměrů. Předepsaný tlak pneumatik musí být na motorových vozidlech, s výjimkou motocyklů a skútrů, motorových vozíků pro invalidy, motorových tříkolek a osobních automobilů, vyznačen na blatnících nebo na jiném vhodném místě, a to na desetiny atmosféry.
(5) Železné obruče musí mít hrany zaoblené. Hřeby musí být zapuštěny. Ostruhy (drápky) musí být snímatelné nebo musí být jinak (např. ochrannými obručemi) zajištěny, aby nemohly poškozovat silnici.
(7) Nejvyšší přípustná rychlost vozidla hnaných řetězovými pásy činí
b) 16 km/hod., jestliže nosné kladky pásů mají 4 cm vysoké pryžové obruče, nebo jestliže opěrné plochy řetězových pásů mají pryžový polštář. Mají-li běžné plochy pryžové polštáře a mají-li kladky 4 cm vysoké pryžové obruče nebo jsou-li zvláště odpérovány, je přípustná rychlost nejvýše 30 km/hod.
a) všeobecně 9 km/hod.,
(6) U pásových vozidel nesmí řetěz nebo pás vykonávat takový pohyb, kterým by se silnice porušila. Hrany styčných desek a jejich žebra musí být sraženy pod úhlem 15° a zaobleny. Zaoblení na podélných stranách musí mít poloměr nejméně 60 mm. Tlak opěrné plochy pásu, zatíženého nosnou kladkou na vozovku v rovině, nesmí být větší než 15 kg/cm2.
(3) Pneumatiky a obruče musí být voleny tak, aby jejich rozměry a způsob konstrukce odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové váze vozidla (tlaku náprav) a jeho největší rychlosti. Běhouny obručí nebo běžné plochy nosných článků nesmějí mít nerovnosti, které by mohly poškodit silnici.
(4) Železné obruče s měrným tlakem do 125 kg váhy na 1 cm šířky obruče jsou přípustné jen u motorových vozidel, jejichž největší rychlost nemůže přestoupit 8 km/hod., a u přívěsů, návěsů a pracovních strojů tažených těmito vozidly.

§ 31

Tlumič výfuku; topení; nejvyšší přípustná hladina hluku
(1) Každé motorové vozidlo musí mít tlumič výfuku v neustálé činnosti upraven tak, aby řidič nemohl během jízdy jeho činnost přerušit. Páry a zplodiny hoření musí být bezpečně odvedeny dobře utěsněným výfukovým potrubím. Je-li výfukové potrubí přímo pod podlahou vozidla, musí být podlaha chráněna vhodným způsobem před vznícením. Vyústění výfukové trouby nesmí směřovat k pravé boční straně vozidla; k ploše vozovky smí směřovat nejvýše pod úhlem 30° od vodorovné polohy. Koncovka výfukového potrubí nákladních automobilů a autobusů s naftovým motorem musí být po 1. červenci 1959 šikmo seříznuta tak, aby výstupní otvor byl eliptický, směřoval dozadu ve směru jízdy a aby jeho velká osa se rovnala dvoj- až trojnásobku průměru trouby; sklon koncovky výfukového potrubí těchto vozidel k vozovce musí činit nejméně 15°, nejvíce 30°. Ustanovení o tlumiči výfuku se nevztahuje na traktory, jejichž způsobilost k provozu byla schválena před 1. lednem 1953 a které byly dosud konstruovány bez tlumičů. Nejsou dovoleny takové zásahy do palivového ústrojí motoru, které způsobují nedostatečné spalování a tím zvýšené kouření motorů.
(2) Je-li topení ve voze prováděno výfukovými plyny, nesmějí být spoje potrubí pod podlahou. U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 1959 může být použito tepelné energie výfukových plynů k vytápění vnitřního prostoru vozidla jen prostřednictvím jiného činitele (např. vody, vzduchu).
(4) Ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem zdravotnictví — hlavním hygienikem Republiky československé — stanoví zvláštním opatřením nejvyšší přípustnou hladinu vnějšího i vnitřního hluku motorových vozidel.
(3) Budka řidiče nákladních automobilů musí být tak zvukově izolována, aby do ní vnikalo co nejméně hluku.

§ 32

Zařízení pro zpětnou jízdu, pro zajištění vozidel na svahu a pro omezení rychlosti
(2) Přesahuje-li vlastní váha (§ 57 odst. 3) motorového vozidla 3500 kg, musí být motorové vozidlo, s výjimkou pásových traktorů, kromě předepsaných brzd vybaveno zařízením, kterým je lze zajistit proti sjetí dopředu nebo dozadu (klín apod.).
(1) Přesahuje-li pohotovostní váha motorového vozidla 400 kg, musí být vozidlo opatřeno zařízením pro zpětnou jízdu (couvání), jež je ovladatelné ze sedadla řidiče.
(3) Vozidla s omezenou rychlostí musí mít zařízení, které zamezuje překročení této rychlosti; je-li toto omezení provedeno vložkou v převodovce, musí být vložka přinýtována.

§ 33

Závěs pro přívěsy
(1) Nákladní automobily s pohonem na více než jednu nápravu nebo s užitečným zatížením 3 t a více a traktory s motorem od 15 koní musí být, pokud to konstrukce vozidla dovoluje, opatřeny závěsným zařízením.
(2) Nákladní automobily s užitečným zatížením 1,5 t a více a autobusy, vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1956, musí mít vpředu zařízení dostatečných rozměrů a pevnosti k upevnění tažné tyče; nákladní automobily s užitečným zatížením 1,5 t a více, vyrobené nebo dovezené před 1. lednem 1956, musí mít takové zařízení, dovoluje-li to konstrukce vozidla.

§ 34

Sedadlo řidiče

Sedadlo řidiče musí být vhodně vypolštářováno a odpruženo; musí být umístěno tak, aby řidič nebyl při řízení vozidla nijak omezován, zejména v rozhledu dopředu, na strany, ve výhledu zpětným zrcátkem, a to ani dopravovaným nákladem.

§ 35

Tovární štítky na vozidlech; vyznačení nejvyšší rychlosti
(1) Všechna motorová vozidla musí mít tovární štítek. Tovární štítek musí být připevněn rýhovanými šrouby nebo nýty a údaje na něm musí být vyraženy nebo vyryty.
(2) Mimo to musí být vyraženo nebo vyryto na snadno přístupném místě podvozku a u vozidla, které nemá podvozek, na karosérii výrobní číslo nebo sériové číslo výrobce, na motoru pak výrobní číslo motoru. Není-li výrobní číslo nebo sériové číslo výrobce zjistitelné, musí být nahrazeno úředním označením, shodným se záznamem v technickém průkazu vozidla.
(3) Údaje podle předchozích odstavců nesmí držitel vozidla měnit. Musí být umístěny na přístupném místě, a to vpravo ve směru jízdy, a musí být dobře znatelné. Nesmějí být snadno měnitelné nebo odstranitelné.
(5) Traktory s rychlostí do 30 km/hod., motorové pojízdné stroje, jakož i motorová vozidla s přívěsy a návěsy, které nemají na všech kolech pryžové obruče (s výjimkou vozidel hnaných řetězovými pásy), musí mít vyznačenu nejvyšší dovolenou rychlost. Vyznačení je nutno provést na zvláštním štítku nebo nápisem na pravé straně vozidla bílým písmem; číslice musí být vysoké 75—80 mm, písmena 30 mm, síla číslice 12 mm.
(4) Přívěsy a návěsy musí mít tovární štítek na přední straně.

§ 36

Ochranné sklo před řidičem; stírač skla a clona proti slunci
(1) Ochranné sklo před řidičem musí být z pevného materiálu, dokonale průhledného, jehož zlomky nemohou způsobit vážné zranění; jeho průhledem nesmějí být předměty zkreslovány. Ostatní skla mohou být i z jiného průhledného materiálu; osobní automobily určené k dopravnímu podnikání (autodrožky), autobusy a jejich přívěsy a všechna motorová vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1953, však musí mít i ostatní skla týchž vlastností jako ochranné sklo před řidičem.
(2) Autobusy, osobní a nákladní automobily musí být opatřeny zařízením nebo vybaveny dostatečně účinným prostředkem proti tvoření námrazy na ochranném skle před řidičem.
(3) Motorové vozidlo, které má ochranné sklo, musí být opatřeno alespoň jedním samočinným stíračem; toto ustanovení se nevztahuje na motocykly opatřené ochranným štítem.
(4) Autobusy a nákladní automobily musí být opatřeny clonou proti slunci, kterou lze sklopit tak, aby řidič při jízdě nebyl oslňován. Na osobní automobily se vztahuje toto ustanovení, pokud jde o vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. lednu 1959.

§ 37

Zpětné zrcátko
(1) Motorová vozidla musí mít alespoň jedno vhodně umístěné zpětné zrcátko, jehož zrcadlící plocha činí nejméně 50 cm2; zpětné zrcátko však nemusí mít motocykly, skútry, motorové vozíky pro invalidy a motorová vozidla s menší rychlostí než 30 km/hod., pokud nemají budku pro řidiče.
(2) Autobusy a nákladní automobily, které nemají motor před budkou řidiče, musí opatřeny zrcátkem, z něhož je vidět s místa řidiče prostor těsně před vozidlem.

§ 38

Počítač kilometrů, rychloměr a tachograf
(1) Motorové vozidlo musí mít počítač kilometru a měřič rychlosti. Jejich údaje se smějí odchylovat nejvýše
b) u rychloměru v posledních dvou třetinách stupnice o ± 10 % od skutečné rychlosti vozidla.
a) u počítače kilometrů o ± 5 % od skutečně ujeté vzdálenosti,
(2) Počítače kilometrů a rychloměry nemusí mít motorová vozidla s plnými pryžovými obručemi, vozidla s řetězovými pásy, motorové vozíky pro invalidy, motorová vozidla o rychlosti nižší než 30 km za hodinu a motocykly vyrobené před 1. lednem 1915.
(3) Nákladní automobily a autobusy vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1961 musí mít místo počítače kilometrů a rychloměru tachograf; ministerstvo dopravy stanoví zvláštním opatřením, od kterého dne se tato povinnost vztahuje na ostatní nákladní automobily a autobusy.

§ 39

Zdravotnické prostředky
(1) Při provozu motocyklů a skútrů musí být pohotově sterilní hotový kapesní obvaz a patentní lahvička kožního desinfekčního prostředku. Vybavení zemědělských traktorů zdravotnickými prostředky upraví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
(2) V ostatních motorových vozidlech musí být za jejich provozu pohotově souprava zdravotnických prostředků, obsahující nejméně po 1 kuse: kalikové obinadlo 10 cmx5 m, hotový obvaz č. 4, balíček obvazové vaty lisované 25 g, hydrofilovou gázu ½ m, náplast 4 cmx1 cm, náplast s polštářkem 6 cmx10 cm a pero s antiseptickým prostředkem v pouzdře. V autobusech a trolejbusech musí být za jejich provozu na místě zřetelně označeném uloženo pro každých 8 sedadel po jedné soupravě zdravotnických prostředků; aspoň jedna souprava musí být pohotově v nákladních automobilech, dopravují-li hromadně osoby.
(4) Ustanovení o zdravotnických prostředcích při provozu motocyklů, skútrů, traktorů a ostatních motorových vozidel, s výjimkou autobusů a trolejbusů, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1960.
(3) Zdravotnické prostředky musí být v nepropustném obalu a v upotřebitelném stavu.

§ 40

Motorová vozidla musí být v rozsahu, který stanoví ministerstvo dopravny v dohodě s ministerstvem spojů a příslušnými výrobními ministerstvy, vybavena zařízením, které zamezuje nad stanovenou mez šíření rušivých elektromagnetických vln při jiskření elektrických zařízení vozidla.*)
Stínění rušivých elektromagnetických vln

§ 41

Doplňující ustanovení pro některé druhy motorových vozidel
(1) Při provozu motorových vozidel, poháněných parou, zkapalněným plynem, stlačeným plynem, plynem rozpuštěným v kapalině nebo generátorovým plynem, nutno dodržovat ještě zvláštní podmínky obsažené v příloze I.
(2) Autobusy a osobní automobily určené k přepravě osob v dopravním podnikání (autodrožky) musí být opatřeny nejméně jedním spolehlivým hasicím přístrojem a s mrazuvzdornou náplní, kterou je možno hasit i hořlavé tekutiny (benzín, jeho směsi apod.). V autobusech musí náplň vážit alespoň 8 kg nebo musí hasicí přístroj mít obsah nejméně 5 l, v osobních automobilech alespoň 1,6 kg, popřípadě 2 litry. V autobusech musí být přístroj umístěn tak, aby byl přístupný řidiči i cestujícím.
(6) Zkoušení a přejímání vzduchojemů motorových vozidel upravují zvláštní předpisy (Československá státní norma ČSN 30 3507). Revizi vzduchojemů brzdového zařízení silničních motorových vozidel (tlakovou zkoušku a prohlídku) provádí periodicky dozorčí orgán ministerstva, v jehož sektoru vozidlo je nebo bude v generální opravě, popřípadě orgán tímto ministerstvem zmocněný. Revize se provádí při generální opravě, nejpozději však do 6 roků nebo po havárii vozidla, a to podle ustanovení přílohy II této vyhlášky.
(5) Přívěsy a návěsy pro přepravu osob musí mít dvojité závěsné zařízení; přívěsy a návěsy, jejichž celková váha přesahuje 10 t a jichž se užívá za motorovými vozidly s rychlostí přes 30 km/hod., musí mít předstih brzdění. Toto ustanovení platí pro přívěsy a návěsy vyrobené dovedené po 1. lednu 1961.
(4) Sedačky traktorových přívěsů vyrobených nebo dovezených po 1. lednu 1959 musí mít po stranách opěradla a vpředu vhodné zařízení zabraňující vypadnutí (zábradlí, zajišťovací pás apod.); traktorové přívěsy, které byly dány do provozu před 1. lednem 1959, musí být těmito zařízeními opatřeny nejpozději k 1. lednu 1960.
(8) Motorová vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. lednu 1959, která mají náhradní kolo těžší než 50 kg, musí být vybavena vhodným pomocným zařízením pro zdvihání kola.
(9) Autobusy a trolejbusy vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1959 musí být konstruovány tak, aby jejich užitečné zatížení odpovídalo nejvyšší obsaditelnosti vozidla (největšímu počtu sedících a stojících osob), při čemž se počítá váha jedné osoby (včetně zavazadel) 75 kg, v městské dopravě 70 kg, a plocha k stání pro jednu osobu 0,125 m2.
(3) Nákladní automobily a traktory s rychlostí nad 20 km/hod. musí být opatřeny ochranným sklem před řidičem a také stříškou nad jeho sedadlem.
(10) Nákladní automobily a autobusy o celkové váze 10 t a více, vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1961 musí být vybaveny pomocným řídícím zařízením.
(7) Motocykly a skútry musí být opatřeny stojánkem nebo jiným zařízením, umožňujícím jeho bezpečné postavení, opustí-li jej řidič. Motocykly musí být vybaveny bezpečnostními kryty primárního a sekundárního řetězu. Toto ustanovení platí pro motocykly vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1959.

§ 42

Vybavení motocyklu a skútru sedlem pro spolujezdce
(2) Na motocyklu a skútru s dalším sedlem musí být též stupačka pro spolujezdce.
(1) Bylo-li při schválení technické způsobilosti motocyklu a skútru dovoleno opatřit motocykl a skútr dalším sedlem, musí být toto sedlo umístěno za sedlem pro řidiče, pevně spojeno s nosičem zavazadel nebo se zvlášť vyztuženou částí blatníku a pérováno nebo zhotoveno z materiálu zaručujícího dostatečné pérování; obě sedla mohou být uspořádána jako dvojsedlo.

§ 43

Vybavení a výstroj motorových vozidel, přívěsů a návěsů
(2) Pomocná zařízení, pomocné přístroje a jiné pomůcky s vozidlem pevně spojené, jako jeřáb, dílenské zařízení, naviják apod., tvoří pracovní (účelovou) výstroj vozidla.
(1) Motorové vozidlo musí mít při provozu prostředky a pomůcky, aby bylo možno opravit běžné závody vzniklé na vozidle (přívěsu a návěsu), odstranit překážky na silnici nebo zajistit náklad před poškozením. Tyto prostředky a pomůcky s vozidly nespojené, jako nářadí, náčiní, plachta a plachtové oblouky, pokrývka chladiče, náhradní díly a součásti, tvoří vybavení vozidla.
(6) Jednotlivé druhy a typy motorových vozidel a jejich přívěsy a návěsy, musí mít ještě vybavení stanovené technickými a přejímacími podmínkami výrobce.
(3) Osobní automobily, autobusy, nákladní automobily a traktory musí mít toto vybavení:
4. náhradní kolo s pneumatikou (obručí) v předepsaném stavu (nevztahuje se na zemědělské traktory),
5. dvě matice k diskovým kolům k použití na obou stranách (nevztahuje se na zemědělské traktory),
6. jednu zapalovací svíčku s těsněním ve zvláštním obalu; týká se vozidel s motory s elektrickým zapalováním,
7. náhradní pojistky (pět kusů),
11. klíč na svíčky,
9. hustilku nebo láhev se stlačeným plynem, pokud vozidlo nemá kompresor, a pokud nejde o vozidla s pneumatikami o předepsaném tlaku tři atmosféry a výše,
12. kolovrátek (klíč na matice kol).
8. po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu (ve zvláštním obalu),
2. autobusy a nákladní automobily o vlastní váze nad 3500 kg zásuvku pro přenosnou elektrickou svítilnu,
3. u nákladních automobilů se sedadlem řidiče za motorem s dovoleným zatížením 5 t a více a u autobusů, jejichž podvozek odpovídá dovolenému zatížení těchto nákladních automobilů, vyznačení šířky vozidla (tykadla),
1. roztáčecí kliku (pokud možno odnímatelnou), nejde-li o motorová vozidla s pohonem naftovým nebo o vozidla, která nemají zařízení pro roztáčení motoru klikou,
10. zvedák odpovídající typu automobilu,
(4) Přívěsy o celkové váze větší než 750 kg a návěsy musí mít toto vybavení:
2. náhradní kolo s pneumatikou (obručí) v předepsaném stavu.
1. držák náhradního kola,
(5) Motocykl a skútr musí mít toto vybavení:
2. náhradní pojistku,
3. po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu.
4. hustilku,
5. klíč na svíčku.
1. jednu zapalovací svíčku s těsněním,
(7) Pro autobusy a nákladní automobily o užitečném zatížení od 1 t výše a pro speciální automobily musí být pohotově dvě nádoby na záložní palivo po 20 l obsahu, pro ostatní automobily jedna taková nádoba; pro osobní automobily mohou být místo jedné nádoby o 20 l dvě nádoby po 10 l obsahu. Tyto nádoby nemusí být na vozidle při jeho provozu. Autobusy, nákladní automobily o užitečném zatížení od 1 t výše a speciální automobily vyrobené nebo dovezené po 1. lednu 1955 musí mít však zařízení pro umístění dvou nádob na záložní palivo po 20 l obsahu.
(8) U nákladních automobilů, autobusů a traktorů musí být výstroj uvedená v odstavci 3 (s výjimkou náhradního kola s pneumatikou — obručí) umístěna ve zvláštní skříňce.

§ 44

Technická nezpůsobilost motorových vozidel k provozu
(1) Neodpovídají-li motorová vozidla technickým podmínkám stanoveným pro jejich provoz (§§ 1 až 43) v takové míře, že bezprostředně ohrožují bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuji silnici, musí být vyřazena z provozu po dobu, dokud závady nejsou odstraněny.
(2) Za takové závady se pokládají zejména:
16. nadměrné kouření motoru, zejména když vytváří clonu, která znemožňuje nebo ztěžuje viditelnost uživatelům silnice, nebo když jinak nadměrně znečišťuje ovzduší.
13. nesvítící levý nebo oba přední světlomety,
14. nemožnost tlumit dálková světla,
15. špatně seřízené světlomety způsobující oslnění řidiče protijedoucího vozidla i při tlumeném světle,
2. kmitání předních kol znesnadňující podstatně udržování přímého směru jízdy.
1. vůle řízení převyšující na volantu 36°; u vozidel s rychlostí přes 100 km/hod. vůle převyšující 27°,
10. snížená účinnost brzd o více jak 20 %, než je stanoveno v § 18,
11. blokování jednoho nebo více kol,
12. nutnost opětovného sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdícího účinku,
9. nedostatečně upevněná karosérie k podvozku vozidla,
8. poškozené pérování,
7. viditelné stopy po unikání benzínu, nafty nebo oleje, jakož i vady plynového zařízení u vozidel s pohonem na plyn,
6. ohnutá přední náprava nebo součást řízení,
5. nedostatečně upevněný sloupek řízení nebo volantu,
4. pojíždění vozidla se strany na stranu,
3. značněji poškozené disky,
(4) Pro trolejbusy platí kromě ustanovení odstavců 1 a 2 ještě zvláštní předpisy*)
(3) U zemědělských traktorů a jiných pracovních strojů, u nichž to způsob jejich konstrukce vyžaduje, může dopravní inspektorát povolit vyšší vůlí volantu než 36°, ne však vyšší než 50°; úleva musí být vyznačena v technickém průkazu a v osvědčení o technickém průkazu.

§ 45

Ustanovení §§ 7 až 41 a § 44 platná pro autobusy platí, pokud se z nich jinak nepodává, i pro trolejbusy, s výjimkou ustanovení vztahujících se na motor, jeho příslušenství a na pohonné látky.
Ustanovení pro trolejbusy

Oddíl3

Technické podmínky provozu nemotorových vozidel

§ 46

Řídicí ústrojí

Řídicí ústrojí vozidel musí vždy zajišťovat jejich snadné řízení a otáčení.

§ 47

Brzdy
(1) Všechna vozidla musí být opatřena brzdou; toto ustanovení se netýká saní a vozíků ovladatelných silou řidiče a zemědělských a lesních pracovních strojů, pokud při odpojení tažného vozidla se vlivem odporů, způsobených jejich vlastní vahou, nemohou uvést do pohybu.
(2) Brzda vozidel musí být umístěna tak, aby jí bylo možno obsluhovat z pravé strany ve směru jízdy nebo musí mít zezadu obsluhovatelnou brzdu zadních kol (brzdu vřetenovou).
(3) Brzdou se musí docílit zmírnění rychlosti plné zatíženého vozidla a jeho zastavení na jakémkoliv sklonu vozovky, aniž by vozovka byla poškozována.
(4) Brzdicích botek, dřev a řetězů smí být použito jako pomocných prostředků k brzdění jen ve stavu nouze, jestliže není možno vozidlo zabrzdit brzdou.

§ 48

Osvětlení vozidla; odrazová skla
(1) Za snížené viditelnosti musí mít vozidla na silnicích nejméně jednu neoslňující svítilnu s bílým nebo slabě žlutým světlem; má-li vozidlo jednu svítilnu, musí být umístěna vpředu tak, aby světlo bylo viditelné zepředu i zezadu. Má-li vozidlo dvě svítilny, musí být umístěny ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla a jejich světla musí být viditelná zepředu i zezadu.
(2) Osvětlení nemusí mít vozidla
c) stojící na silnici, jsou-li dostatečně osvětlena odjinud.
a) tažená řádně osvětleným vozidlem, jehož světlo je zezadu viditelné,
b) tažená, vedená nebo tlačená chodci, nejsou-li i s nákladem širší než 1 m,
(3) Každé vozidlo — i přívěsné — musí být vzadu opatřeno dvěma červenými odrazovými skly. Červená odrazová skla musí být umístěna ve stejné vzdálenosti od podélné osy vozidla, a to jejich vnější kraje ne dále než 40 cm od vnějšího okraje vozidla a jejích spodní kraje ne výše než 100 cm nad vozovkou.
(4) Každé vozidlo — i přívěsné — musí být opatřeno na levém okraji přední strany bílým odrazovým sklem, jehož vnější okraje nesmí být umístěny ve vzdálenosti větší než 40 cm od vnějšího okraje vozidla a spodní okraje ne výše, než 100 cm nad vozovkou. Musí být umístěno tak, aby nebylo zakrýváno potahem.
(5) Vozidla uvedená v odstavci 2 a zemědělské a lesní pracovní stroje, které není třeba opatřovat brzdou (§ 47 odst. 1) musí mít za snížené viditelnosti alespoň jedno červené odrazové sklo umístěné vzadu na levé straně vozidla; jeho spodní okraje nesmí být výše než 100 cm nad vozovkou.
(6) O vlastnostech odrazových skel platí ustanovení § 24 odst. 4 věta prvá a druhá a odst. 5.

§ 49

Světla a vybavení jízdních kol
(1) Jízdní kolo musí mít za snížené viditelnosti vpředu svítilnu s bílým nebo slabě žlutým neoslňujícím světlem, které musí být viditelné za noci bez atmosférických poruch na 300 m zepředu. Svítilna musí být skloněna tak, aby světelný kužel dopadal na rovinu nejdále do vzdálenosti 20 m před svítilnou; svítilna musí být upevněna tak, aby se její sklon za jízdy nemohl měnit.
(2) Jízdní kolo musí mít dvě na sobě nezávislé účinné brzdy a jasně znějící zvonek, slyšitelný na dostatečnou vzdálenost; jiné zvukové výstražné znamení není přípustné.
(3) Jízdní kola musí být opatřena vzadu červeným odrazovým sklem ne výše než 100 cm nad vozovkou; mohou mít vzadu i červené světlo. Mimo to mohou mít červená nebo žlutá odrazová skla na okraji obou šlapadel. O opatření přívěsných vozíků za jízdními koly odrazovými skly a o vlastnostech odrazových skel platí ustanovení § 48 odst. 3 a 6; účinná plocha odrazového skla může být však jen 10 cm2.

§ 50

Platnost technických podmínek provozu motorových vozidel pro vozidla nemotorová

Pro nemotorová vozidla platí obdobně předpisy o obrysech, rozměrech, tlacích a vzdálenosti náprav a předpisy o pneumatikách a obručích, platné pro motorová vozidla (§ 7 odst. 1, §§ 8 až 10 a § 30).

Oddíl4

§ 51

Výjimky
(1) Ministerstvo dopravy nebo orgán jím pověřený může předepsat i jiná technická zařízení a stanovit další podmínky nebo povolit výjimky pro provoz vozidel, jejichž určení, rychlost nebo zvláštní konstrukce to vyžadují nebo dovolují.
(2) O povolování výjimek pro provoz jednotlivých motorových vozidel, přívěsů a jízdních souprav, jejichž rozměry (§ 8) nebo tlak náprav a celková váha (§ 9) přesahují stanovené meze, platí ustanovení vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l.
(3) Povolení výjimek z technických podmínek pro typy motorových vozidel nebo pro provoz motorových vozidel, popřípadě jejich částí, musí být vyznačeno v technickém průkazu motorového vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak.

Část II

PODMÍNKY VÝCVIKU V ŘÍZENÍ MOTOROVÝCH VOZIDEL

§ 52

Oprávnění k výcviku

Výcvik řidičů motorových vozidel mohou provádět, splní-li stanovené podmínky (§ 53), ve svých učilištích, kursech a kroužcích
a) Svaz pro spolupráci s armádou,
b) závody a orgány státní správy pro své zaměstnance nebo pro členy dobrovolných organizací,
c) školy pro své žáky, pokud je výcvik obsažen v jejich učební osnově,
d) ve výjimečných a jednotlivých případech odborně způsobilí řidiči, není-li možnost výcviku podle písm. a) až c).

§ 53

Podmínky provádění výcviku
(1) Podmínkou provádění výcviku je
a) souhlas krajského dopravního inspektorátu příslušného podle místa výcviku; před udělením souhlasu není zahájení výcviku přípustné,
b) zajištění řádného chodu výcviku, a to:
1. prováděním výcviku v jízdě ve stanoveném rozsahu oprávněným učitelem výcviku, pokud nejde o případ § 52 písm. d),
2. užíváním vozidel opatřených zařízením zajišťujícím bezpečnost jízdy, pokud nejde o případ podle § 52 písm. d),
3. prováděním teoretického výcviku způsobilými učiteli, kteří vyhovují podmínkám stanoveným vyhláškou č. 145/1956 Ú. l.,
4. pomůckami k výcviku v rozsahu předepsaném osnovou.
(2) Veškerý výcvik se provádí podle jednotných zásad; jeho rozsah, podrobné podmínky a způsob, jakož i výjimky z ustanovení odst. 1 stanoví učební osnova, kterou vydává ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvy vnitra a národní obrany.
Podmínky provozu motorových vozidel s pohonem na plyn nebo páru

Část I

Část I
Provoz motorových vozidel s pohonem na zkapalněný plyn

§ 1

§ 1

Povolení k provozu
(2) Průkaz o povolení, jehož vzor stanoví ministerstvo dopravy, musí mít řidič motorového vozidla při provozu při sobě a prokázat se jím na požádání dopravním orgánům a při odběru plynu; bez předložení průkazu není odběr plynu přípustný.
(1) Používání zkapalněného plynu k pohonu motorových vozidel je přípustné jen se souhlasem výkonného orgánu okresního národního výboru.
Souhlas nemůže být udělen pro pohon osobních automobilů určených k dopravnímu podnikání (autodrožek).
(3) Souhlas podle odstavce 1 může být udělen jen
a) pro pohon nákladních automobilů do 1 t nosnosti,
b) pro pohon osobních automobilů socialistického sektoru,
c) pro pohon osobních automobilů ostatních, je-li to v obecném zájmu,
d) budou-li splněny podmínky uvedené v § 2.

§ 2

§ 2

Podmínky pro přestavbu a provoz
Při úpravě motorového vozidla na pohon zkapalněným plynem a při jeho provozu musí být zachovány tyto podmínky:
1. Přestavba musí být provedena jen v odborném závodě, který určí povolující orgán.
10. Jsou-li láhve svoji polohou dostatečně chráněny, není třeba zvláštní ochrany proti nárazům. Není-li však chráněn ventil láhve nejbližším blatníkem proti úderům vržených předmětů, kamenů apod., musí být tento ventil chráněn přiměřeným krytem, avšak tak, aby kryt nebránil rychlému uzavření ventilu pří požáru. Leží-li láhve pod vstupními dveřmi, musí být chráněny a umístěny tak, aby jich nebylo možno používat jako stupátek. Ventily u lahví umístěných vpředu nebo vzadu vozidla nesmí být vystaveny bezprostřednímu nebezpečí nárazu a musí být chráněny proti zablácení.
11. Láhve musí být umístěny v takové vzdálenosti, aby byly chráněny proti sálavému teplu výfukových plynů, nebo musí být chráněny ochranným obalem apod. Láhve, které nejsou svoji polohou na voze dostatečně chráněny před přímými účinky tepla slunečních paprsků, musí být vhodně zakryty plechem, plachtovinou apod.
12. Vodorovně umístěnou láhev nutno natočit tak, aby ponorná trubice ventilu, kterou vychází z láhve kapalina, směřovala svisle dolů.
13. Pro potrubí musí být použito ocelových trubek beze švů, zkoušených na tlak 25 kg/cm2, které musí být spojovány mezi sebou zvláštními spojkami, např. značky Ermeto. Potrubí musí být vedeno jen v chráněných místech podvozku a připevněno objímkami ve vzdálenosti nejméně 100 cm od sebe. Ve vedení musí být na vhodných místech upraveny dilatační smyčky. V místech, kde je kmitání podvozku velmi značné, smí být místo smyček použito jen pancéřové hadice. Volný konec potrubí až k první objímce nesmí být delší než 40 cm. Ve vysokotlakém potrubí je přípustná největší délka 60 cm pancéřových hadic; jejích konce musí být zajištěny dvěma objímkami. Konce trubek, na něž je hadice nasunuta, musí být od sebe vzdáleny aspoň 10 cm. Objímky nesmí být na duši, nýbrž na pancéřování hadice.
14. Potrubí musí být vedeno nejméně 10 cm od výfukového potrubí a 15 cm od tlumiče výfuku a nejméně 60 cm od vyústění výfuku. Od zdrojů vysokého napětí musí být trubky vzdáleny alespoň 10 cm. Nízkotlaká gumová hadice má být aspoň 15 cm od výfukového potrubí a její konce musí být zajištěny dvěma objímkami.
15. Uzavírací ventily musí být naprosto těsné. Přívod ke každému ventilu musí být samostatný, odvod ze skupiny ventilů musí být společný. Ventily nesmí být umístěny v budce pro řidiče, musí však být z tohoto místa ovladatelné.
16. Přívod od ventilu k předehřívači musí mít aspoň jednu spirálovou smyčku (kruh) o průměru 12 cm, má-li trubka průměr 8 mm a smyčku o průměru 15 cm, má-li trubka průměr 10 mm. Uspořádání smyček musí být takové, aby bylo dosaženo měkkého pérování a aby bylo zamezeno ostrým ohybům potrubí. Spojení redukčního ventilu s předehřívačem gumovou hadicí je zakázáno. Předehřívač musí být umístěn tak, aby výfukové plyny z posledního válce proudily přímo do předehřívače. Na spodní straně předehřívače budiž na nejnižším místě vyvrtána dírka, opatřená trubkou o vnějším průměru 6 mm a o vnitřním 4 mm, která vede pod motor a slouží k odtékání sražené vodní páry a k zamezení vniknutí výfukových plynů do prostorů karosérie. Odvod předehřívače do redukčního ventilu musí být opatřen spirálou (kruhem) o stejných rozměrech jako přívod od ventilu. Je dovoleno používat předehřívače umístěného v horním vodním okruhu, není-li brzděn průtok chladící vody.
17. Redukční ventil musí být namontován blízko karburátoru tak, aby vzdálenost mezi ním a karburátorem nebyla větší než 50 cm. Redukční ventil musí být dobře přístupný a namontovaný na těch částech vozidla, které se nechvějí (např. na motoru). Po zastavení motoru nesmí z redukčního ventilu unikat plyn.
18. Je-li při zařízení montován odpařovač, možno jej upevnit vhodným způsobem na výfukové potrubí. Přívodní trubice musí být napojena na odpadovou trubku, vycházející ze spodní strany redukčního ventilu. Tato přívodní trubice musí ústit pokud možno do spodní části odpařovače, který musí být níže než redukční ventil. Odvodní trubice z odpařovače musí vycházet z vyššího místa odpařovače ke kolénku na pravé straně horní polovice redukčního ventilu nebo přímo do hlavního přívodního potrubí a aparatury. Je třeba dbát toho, aby nenastala záměna těchto trubic, čímž by byl odpařovač vyřazen z provozu.
19. Skříň zpětného ventilu se vsuvkou je nejcitlivější částí celé aparatury. Musí být naprosto přesně montována. Vsuvku nutno umístit do nejužšího průměru difuzoru, kolmo na jeho podélnou osu a směrem na střed. Volnoběžné kolénko se montuje do hrdla sacího potrubí za škrticí klapku.
2. Přestavba je možná jen u vozidel technicky k ní způsobilých a vhodných; po přestavbě musí být způsobilost vozidel k provozu schválena.
20. Před uvedením zařízení pro pohon zkapalněným plynem do provozu musí být celé potrubí profouknuto stlačeným vzduchem; zařízení na původní pohon nesmí být odstraněno. Plovák karburátoru je třeba vyjmout a řádně uložit. Mezi palivové čerpadlo a karburátor je nutno zamontovat uzavírací kohout. Stav vozidla musí připouštět kdykoliv používat jeho původního pohonu.
21. Motor musí být v náležitém pořádku, nesmí se přehřívat víc než při použití obvyklých paliv. Výfukové potrubí musí být těsné a u elektrického zařízení musí být vyloučeno jakékoliv vnější jiskření.
22. Plyn nesmí nikde unikat (jeho směs se vzduchem je výbušná). Je zakázáno osvětlovat zařízení tekutého plynu otevřeným plamenem a v jeho blízkosti kouřit a používat zápalek, zapalovačů apod.
23. Před uvedením vozidla do provozu musí být odstraněny všechny netěsnosti. Netěsná místa se poznají podle zápachu, syčení a ojíněného potrubí. Zkoušení potrubí je přípustné výhradně mýdlovou vodou nebo podobným prostředkem tvořícím pěnu, nikdy otevřeným plamenem.
24. Těsnost zařízení budiž při provozu stále kontrolována.
25. Láhve buďtež vyměňovány pouze na volném prostranství a pokládány do sedel jen s uzavřeným lahvovým ventilem a při vypnutém motoru.
26. Není-li motor v chodu, musí být uzavírací ventil u řidiče vždy uzavřen.
27. Lahvový ventil budiž za provozu otevřen úplné (až na doraz).
28. Na pojistce lahvového ventilu nesmí být nic měněno.
29. U vozidel, kde jsou nejčastěji montovány dvě nebo více lahví, musí být v případě, že v provozu je pouze jedna láhev a ostatní jsou odpojeny, připojeny lahvové přípojky na zaslepovací šrouby upevněné buď na držáku nebo na nejbližším místě podvozku (levý závit). Volně se pohybující konce lahvových přípojek, je-li motor v provozu, jsou nebezpečné, protože plyn může unikat pod vůz a způsobit nebezpečí exploze, nehledíc ke ztrátě uniklé pohonné látky.
3. Pro zkapalněný plyn smí být použito jen ocelových lahví s červeným nátěrem, vyzkoušených a opatřených razítkem zkušebního místa a značkou. Štítek láhve musí obsahovat tyto údaje: jméno majitele, značku výrobce, číslo láhve, označení plynu, váhu prázdné láhve, váhu náplně, použitý zkušební tlak v kg/cm2 a data zkoušek.
30. Při provozu vozidla smí být odebírán plyn pouze z jedné láhve a proto musí být otevřena pouze ta láhev, ze které je přiváděn zkapalněný plyn. Ventily u ostatních lahví, jakož i příslušné uzavírací ventily musí být vždy uzavřeny. Láhve, u kterých nejsou k lahvovým ventilům připojeny přípojky, musí mít ventily chráněny ochrannými kloboučky.
31. Uzavírací ventil budiž při otevírání pootočen pouze o ¾ závitu. Nebuď otevírán úplně (až na doraz), ježto membrána se příliš namáhá, ventil se mnohde dříve opotřebuje a netěsní.
32. Před přepnutím motoru z vyprázdněné láhve na plnou nutno nejdříve uzavřít jak lahvový, tak i příslušný uzavírací ventil vyprázdněné láhve. Při výměně vyprázdněných lahví buďtež uzavřeny veškeré ventily i lahví ostatních.
33. Při delších přestávkách provozu a po skončení jízdy buďtež všechny ventily (lahvové i uzavírací) uzavřeny.
34. Za účelem snazšího rozjezdu u některých motorů je množné stisknout tlačítko redukčního ventilu, avšak jen zcela krátce, ježto dlouhé stisknutí způsobuje vytažení membrány a netěsnost redukčních ventilů, i když je motor v klidu. Nepřetržité ucházení plynu způsobuje omrznutí redukčního ventilu. Jede-li se delší dobu na benzín, doporučuje se sejmout hadici ke karburátoru, aby membrána redukčního ventilu nebyla zbytečně v činnosti.
35. Náhodné omrznutí redukčního ventilu je přípustné odstranit takto:
a) uzavřením uzavíracího ventilu a po kratší době normálním roztáčením motoru se zbylou pohonnou látkou v redukčním ventilu a odpařovači,
b) ohřátím regulátoru buď horkou vodou nebo mokrými, popřípadě suchými ohřátými hadry, pytli s horkým pískem apod. Otevřeného plamene nesmí být nikdy použito.
36. Opravy potrubí i celého zařízení nesmějí být prováděny, je-li zařízení pod tlakem a potrubí naplněno pohonnou látkou.
37. Při opravách vozidel musí být veškeré ventily uzavřeny a láhve chráněny před tepelnými zdroji. Letovací a řezací práce smějí být prováděny jen s největší opatrností; láhve s plynem musí být vždy předem sňaty a uloženy v bezpečné vzdálenosti.
38. Montážních ručních lamp smí být použito, jen jsou-li uzavřeny a utěsněny skleněným zvonem a ochranným košem.
39. Vozidla musí být garážována v místnostech, které lze dobře větrat a nesmějí být uchovávána v garážích, jejichž podlahy jsou pod úrovni terénu nebo v garážích podzemních (unikající plyn, který, je těžší vzduchu, by se mohl hromadit u podlahy; nebo v montážních jamách a utvořit výbušnou směs). Před uvedením vozidla do provozu budiž garáž nejprve řádně provětrána.
4. Proti stoupnutí přetlaku musí být láhev zajištěna pojistkou podle „Předpisů a technických pravidel pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynů“ vydaných Ústavem technického dozoru.
40. Láhve se zkapalněným plynem mohou být uloženy pouze venku nebo v místnostech, které jsou od garážních místností odděleny a mají řádné spodní větrání. Uzavírací ventily lahví musí být řádně uzavřeny a vyústění ventilů musí být zajištěno uzavírací matkou.
41. Před odstavením vozidla do garáže musí být jak lahvové, tak uzavírací ventily uzavřeny.
42. S lahvemi se musí opatrně zacházet a nesmí být vystaveny přímému účinku tepla.
43. Láhve nesmějí být uskladňovány v průjezdech, v průchodech a na místech, kde by mohly být povaleny.
44. Jakýkoliv zásah do armatury láhve je zakázán; Při převzetí uživatelem buďtež láhve řádně prohlédnuty a zjištěné závady pozastaveny. Láhve musí být vyměňovány jen venku, nikoli v uzavřených místnostech (garážích, dílnách apod.).
45. Budiž dbáno též opatrnosti před působením plynu v tekutém stavu, aby se zamezilo jeho doteku s pokožkou těla a tím omrzlinám a těžko hojitelným ranám. Také oči nutno před plynem chránit.
5. Montáž lahví na vozidle musí být provedena tak spolehlivě a pevně, aby kroucení rámu vozidla nemělo na láhve, ani na jejich upevnění vliv a aby bylo zabráněno poškozování ventilu nebo lahví.
6. Láhve musí být upevněny pomocí držáku s upínacími pásy a dřevěnými nebo jinými měkkými podložkami.
7. Přípustné je umístění lahví v poloze vodorovné, kolmo k podélné ose vozidla, s ventilem ku pravé straně na přední stěně ložného prostoru. Láhve mohou být umístěný buď nad sebou, nebo pod ložnou plochou, popřípadě ve směru podélné osy za sebou po levé i pravé straně vozidla s ventilem směřujícím dozadu. Láhve musí být umístěny tak, aby jejich osa měla spád k ventilu, a to 40—50 mm měřeno v závěsech láhve, které musí být od sebe vzdáleny aspoň 800 mm. Přitom musí být láhve kryty proti přímému tepelnému záření ochrannou barvou, obalem apod. Umístění láhve ve voze nesmí nadměrně měnit polohu těžiště vozu. Váha láhve má být rozdělena do stran a pokud možno i na nápravy.
8. Rovněž je přípustné umístění lahví v poloze svislé po levé i pravé straně ložného prostoru u přední stěny, nebo mezi budkou řidiče a ložným prostorem, nebo — u osobních automobilů — vodorovně na zadní vnější stěně vozidla. Láhve postavené svisle musí mít ventil umístěný dole a musí být podloženy plstí nebo koží. Při tomto umístění se u převislých karosérií podstatně zvýší zatížení zadní nápravy, takže je nutno snížit dovolené zatížení vozidla. U vozidel s uzavřenou karosérií lze láhve umístit buď svisle, při čemž ventil prochází podlahou a vyčnívá pod ní, nebo lze je umístit příčně nebo podélně uvnitř karosérie, avšak ventil láhve musí směřovat, do otvoru na vnější straně karosérie. Umístění lahví v přední části karosérie před řidičem není dovoleno.
9. Láhve nesmějí přečnívat boční obrysy vozidla a při montáži pod ložnou plochou musí být nejnižší místo držáku láhve včetně potrubí nejméně 30 cm nad vozovkou.

§ 3

Dozor a zkoušení lahví

§ 3
(1) Dozor na zachování předpisů uvedených v § 2 vykonávají dopravní inspektoráty.
(2) Vedle dozoru při provozu podléhají vozidla s pohonem na zkapalněný plyn nejméně jednou za rok pravidelné technické prohlídce, kterou provádí dopravní inspektorát; držitel vozidla je povinen vozidlo přistavit k prohlídce v určenou dobu a vyčištěné.
(3) Pro provádění zkoušek platí příslušná ustanovení. „Předpisů a technických pravidel pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynů“ vydaných Ústavem technického dozoru.

§ 4

§ 4

Přechodná ustanovení
(1) Pohon zkapalněným plynem osobních automobilů soukromých osob je přípustný — bylo-li pro ně uděleno povolení a jsou-li splněny podmínky § 2 této přílohy — jen je-li jejich provoz v obecném zájmu.
(2) U nákladních automobilů socialistického sektoru zůstávají v platnosti dosud udělená povolení.
(3) Je-li držiteli vozidla uloženo, aby přestal užívat zkapalněného plynu k pohonu motorového vozidla, může mu být též uloženo, aby prodal zařízení závodům, které určí příslušný výkonný orgán okresního národního výboru.

Část II

Část II
Provoz motorových vozidel s pohonem na generátorový plyn

§ 5

§ 5

Všeobecná ustanovení
Používání generátorového plynu k pohonu motorových vozidel je přípustné jen se souhlasem výkonného orgánu okresního národního výboru; provedení změny druhu pohonu musí odpovídat technickým podmínkám uvedeným v § 6. Po přestavbě musí být schválena technická způsobilost motorového vozidla k provozu.

§ 6

§ 6

Při úpravě motorového vozidla na pohon generátorovým plynem a při jeho provozu musí být zachovány tyto podmínky:
Podmínky provozu
20. Při každé přestávce v jízdě musí řidič stále kontrolovat těsnost celého zařízení, a to nejen těsnost potrubí, nýbrž i těsnost plášťů generátoru a všech čističů. Zejména musí dbát toho, aby plyn neunikal do řidičské budky a do prostoru karosérie určené k přepravě osob.
21. Okraje vík vyvíječe a čističů musí být udržovány naprosto čisté tak, aby jejich těsnění bylo zabezpečeno. Víka vyvíječe a čističů smějí být otevírána jen tehdy, je-li motor v chodu. Je zakázáno naklánět se nad otevřený vyvíječ a čistič.
22. Uzavřené karosérie vozidel poháněných generátorovým plynem a zvláště jejich řidičské budky musí být zařízeny tak, aby mohly být dobře větrány.
23. Čištění roštů a vypouštění kapaliny z čističů nebo chladičů smí být prováděno jen v místech, kde nemůže dojít k poškození vozovky, kde její znečištění není na závadu nebo kde nemůže vzniknout požár.
24. Vozidla poháněná generátorovým plynem nesmějí být uváděna do chodu v uzavřené garáži.
25. Vozidla poháněná generátorovým plynem smějí být uchovávána jen v dobře větraných místnostech. V hromadných garážích musí být ponechána mezi vozidly poháněnými benzínem a vozidly poháněnými generátorovým plynem mezera alespoň 1 m široká. Je zakázáno uchovávat vozidla poháněná generátorovým plynem v garážích podzemních. V garážích, v nichž jsou postavena vozidla poháněná generátorovým plynem, nesmějí být uchovávány žádné hořlavé předměty.
3. Vyvíječ musí být umístěn tak, aby nebránil řidiči v rozhledu, nezakrýval pohled na ukazatele směru a nevyčníval z obrysu vozidla. U nákladních automobilů smí být jeho vestavěním ložná plocha zmenšena co nejmenší měrou. Je-li vyvíječ umístěn na boční straně vozu, musí být na pravé straně ve směru jízdy.
4. Dno vyvíječe musí být při plném zatížení vozidla vzdáleno aspoň 40 cm od povrchu vozovky. Je-li vyvíječ umístěn blízko podélných nosníků rámu motorového vozidla, musí být mezi ním a těmito nosníky ponechána mezera aspoň 20 mm veliká.
5. Je-li vyvíječ připevněn blízko stěny řidičské budky nebo stěny karosérie, nesmí být mezera mezi ním a touto stěnou menší než 15 cm. Stěny karosérie a řidičské budky musí být v tomto případě ještě pobity do výši 500 mm plechem silným 1 mm podloženým 5 mm silnou vrstvou osinku.
6. Vyvíječ může zasahovat též částečně do budky řidiče; toto umístění nesmí však bránit v užívání obou dveří budky. V tomto případě musí být kryt proveden v celé šíři řidičské budky, a to jako stěna složená ze dvou vrstev plechu, vzdálených od sebe alespoň 15 cm, z nichž vnější vrstva je z plechu alespoň 2,5 mm silného a vnitřní z plechu silného 1 mm. Vnější vrstva nesmí být přerušena žádnými otvory ani švy. Její spojení s podlahou a střechou řidičské budky musí být provedeno vzduchotěsně.
7. Od ložné plochy, sloužící k přepravě nákladů, musí být vyvíječ oddělen pevně připevněným krytem zhotoveným z plechu silného alespoň 2,5 mm, sahajícím nejméně 500 mm nad podlahu ložné plochy.
8. U nákladních automobilů se zavřenou karosérií musí tento kryt sahat až ke střeše. U vozidel s otevřenou karosérií, opatřených plachtou, musí být kryt proveden až k hornímu okraji vyvíječe. Plachta musí být upevněna tak, aby se během jízdy nedostala s vyvíječem do styku.
9. Víko vyvíječe musí být usazeno tak, aby řádně těsnilo a musí být přitlačováno do sedla perem nebo pákovým zařízením. Totéž platí i o víku ostatních otvorů ve vyvíječi a o víku čističe.
1. Zařízení k pohonu generátorovým plynem musí být upevněna tak, aby se nemohla uvolnit a aby jejich provozem nebyl nadměrně obtěžován nebo ohrožován řídíc ani osoby a věci vozidlem přepravované.
10. Trouba odvádějící plyn z vyvíječe musí být vedena tak, aby mezi ní a vyvíječem nebo mezi ní a stěnami karosérie nemohly uváznout dřevěné špalíky odpadlé při plnění generátoru.
11. Potrubí odvádějící plyn od vyvíječe k motoru musí být vedeno nejkratší cestou bez zbytečných oblouků. Pokud jsou oblouky nutné, musí být provedeny s velkým poloměrem zakřivení.
12. Světlý průměr potrubí musí být pokud možno stálý, přechody na jiný světlý průměr musí být provedeny nenáhle. Je-li potrubí vedeno pod podlahou karosérie, zejména tehdy, jsou-li v ní přepravovány osoby, nebo pod podlahou řidičské budky, musí být tato podlaha zvlášť dokonale utěsněna, aby bylo zamezeno každé vnikání plynu do vnitřku karosérie. V potrubí vedeném pod budkou řidiče nebo pod karosérií, v níž jsou přepravovány osoby, nesmí být žádných svařovaných míst.
13. Nemá-li potrubí dostatečný spád, musí být ve svém nejnižším místě opatřeno k vypouštění kondensátů otvorem, který lze těsně uzavřít.
14. V místech, kde by vedení plynu mohlo být poškozeno chvěním vozidla při jízdě nebo nárazy vzniklými při jízdě, musí být kovové potrubí přerušeno a nahrazeno pružnými spojkami (gumovými hadicemi staženými ocelovými pásky); těchto pružných spojek nesmí však být použito v části potrubí mezi vyvíječem a odlučovačem.
15. Všechny sváry v potrubí musí být provedeny tak, aby bylo úplně zamezeno jejich povolení a rozevření. V části potrubí mezi vyvíječem a odlučovačem nesmí být potrubí svářeno, nýbrž musí být použito ke spojení přírub s vhodným těsněním. Tyto nesmějí být k potrubí ani přiváženy, ani přiletovány. Části potrubí, které by se mohly při jízdě značně pohybovat, musí být k vozidlu pevně přichyceny.
16. Čističe, odlučovače a chladiče plynu vložené do potrubí musí být umístěny na půstech dobře přístupných a tak vysoko nad vozovkou, aby nemohly být při jízdě poškozeny odletujícími předměty (kameny apod.). Jejich víka musí být provedena týmž způsobem jako víko vyvíječe.
17. Je-li chladič generátorového plynu umístěn před vodním chladičem motoru, musí být mezí oběma chladiči ponechána mezera, umožňující zakrývání obou chladičů v době zimní. Chladič plynu může sedět na podélných nosnících rámu motorového vozidla, nesmí však být k těmto nosníkům přivařen; spoj smí být proveden toliko přišroubováním s podloženými gumovými proužky.
18. Spoje mezi odlučovačem a chladičem musí být co nejkratší a musí mít přiměřený spád.
19. Větrák musí být umístěn tak, aby byl dostatečně chráněn před znečištěním a deštěm. Jeho výfuková trouba musí být skloněna dolů nebo musí vyúsťovat vodorovným směrem. Její hrdlo (vyústění) nesmí přesahovat obrys vozidla, ani směřovat na chodník pro chodce, nýbrž vždy musí být namířeno do vozovky. Vozidla, u nichž této podmínce není možno vyhovět, musí zastavovat tak daleko od chodníku, aby při uvádění vyvíječe v činnost nemohl dosáhnout vyšlehnuvší plamen na chodník.
2. Montáž generátorové soupravy musí být provedena tak spolehlivě a pevně, aby kroucení rámu nemělo vliv na upevnění vyvíječe, potrubí a ostatního příslušenství.

Část III

Část III
Provoz motorových vozidel s pohonem na stlačený plyn (methan, zemní plyn, svítiplyn)

§ 7

Všeobecná ustanovení

§ 7
(1) Používání stlačeného plynu (methanu, zemního plynu, svítiplynu) k pohonu motorových vozidel je přípustné jen se souhlasem výkonného orgánu okresního národního výboru.
(2) Průkaz o povolení, jehož vzor stanoví ministerstvo dopravy, musí mít řidič vozidla při provozu při sobě a prokázat se jím na požádání dopravním orgánům a při odběru plynu; bez předložení průkazu o povolení není odběr plynu přípustný.
(3) Povolení podle odstavce 1 může být uděleno jen
b) jsou-li splněny podmínky stanovené v § 8.
a) pro pohon nákladních automobilů do 1 t nosnosti,

§ 8

Podmínky provozu

Při úpravě motorového vozidla na pohon stlačeným plynem a při jeho provozu musí být zachovány tyto podmínky:
§ 8
23. Na lahvích nesmí držitel vozidla provádět o své újmě žádné úpravy. Utrpí-li láhev při provozu motorového vozidla náraz nebo je-li poškozena, je držitel vozidla povinen předvést vozidlo k prohlídce dopravnímu inspektorátu, který rozhodne, má-li být láhev vyřazena nebo mimořádně přezkoušena.
22. Vozidla poháněná stlačeným plynem musí být uchována jen v garážích, které lze dobře větrat. Používání podzemních garáží je přísně zakázáno. Přibližovat se k vozidlům poháněným stlačeným plynem s otevřeným ohněm není dovoleno.
21. U vozidel poháněných stlačeným plynem je řidič povinen dbát zvláštní opatrnosti, zejména
b) nesmí kouřit při prohlídce potrubí a zařízení.
a) ventily i spoje denně prohlížet a co nejčastěji zkoušet na těsnost mýdlovou vodou; tato zkouška nesmí být nikdy prováděna otevřeným ohněm,
c) po jízdě, před postavením vozidla do garáže musí se přesvědčit o tom, že všechny ventily jsou řádně uzavřeny a že těsní.
5. Láhve musí být upevněny takovým způsobem, aby se nemohly otřesem vozidla uvolnit.
2. Přestavba je přípustná jen u vozidel technicky způsobilých a vhodných; po přestavbě musí být technická způsobilost k provozu schválena.
19. Redukční ventil musí být řádně upevněn. Jeho činnost, jakož i těsnost spojů smí otřesy vozidla trpět jen měrou co nejmenší. Spojení mezi hlavním uzavíracím ventilem a ventilem redukčním, jakož i spojení mezi redukčním ventilem a karburátorem může být provedeno z gumových, dobře vyztužených (pancéřových) trubek.
18. Plnicí ventil budiž umístěn vždy na pravé straně vozidla tak, aby byl snadno přístupný. Spojení mezi ním a lahvemi smí být provedeno jen ocelovými bezešvými trubkami, pro jejichž položení platí ustanovení č. 9—12.
17. Manometr může být umístěn mimo řidičskou budku nebo přímo v ní. V krajním případě musí být dbáno toho, aby manometr netrpěl vlivy povětrnostními a aby řidič mohl jeho údaje vždy vidět, a to i v zimě při námraze. V druhém případě musí být ciferník manometru zasklen nerozbitným sklem a opatřen drátěným košem. Mimo to musí být v tomto případě manometr opatřen trubkou, která vede od jeho zadní stěny pod vůz tak, aby plyn mohl při náhodném prasknutí spirály snadno unikat z vozu a nehromadil se v řidičské budce. Řidič je povinen údaje manometru pozorně sledovat.
1. Přestavba na pohon stlačeným plynem smí být provedena jen v odborném závodě, který určí příslušný národní výbor.
10. Vedení plynu mezi lahvemi a hlavním uzavíracím ventilem musí být provedeno z ocelových, bezešvých, za studena tažených trubek, zkoušených tlakem 1,5krát vyšším, než je nejvyšší tlak plynu, který bude trubkami procházet. Potrubí musí být vedeno po vnější pravé straně vozidla. Spoje musí být provedeny vhodným plasticky utěsněným šroubením.
20. Do vedení mezi redukčním ventilem a karburátorem musí být vložen ventil zpětných nárazů.
4. Láhve nesmějí být umístěny v kabině řidiče, nýbrž jen na vnější straně vozidla a vždy výše než je jeho světlá výška tak, aby byly bezpečně chráněny před nečistotou a poškozením.
3. Pro stlačený plyn musí být použito jen lahví vyzkoušených podle „Předpisů a technických pravidel pro kovové tlakové nádoby k dopravě plynů“ vydaných Ústavem technického dozoru. Plnicí přetlak nesmí překročit nejvyšší dovolený plnicí přetlak vyražený na láhvi.
27. Jsou-li motorová vozidla poháněna nestlačeným svítiplynem, musí být tento plyn přepravován na vozidle ve vacích z těsné, zvlášť připravené látky, která zaručuje za všech okolností, že plyn nebude unikat. Ochranný obal přes tento vak musí být proveden tak, aby látka se neprodřela. Plyn musí být zbaven vlhkosti do té míry, aby se zmrzlá voda neusazovala na vnitřní stěně obalu.
26. Plnit láhve u vozidel určených pro přepravu osob, pokud tato vozidla ještě užívají tohoto druhu pohonu, jest přípustno pouze při neobsazeném vozidle.
25. Plnění lahví je dovoleno pouze na přetlak 200 kg/cm2 při 15 °C teploty plynu. Při nižších teplotách je nutno plnit na přiměřené nižší tlaky; při mrazu do —10 °C na 190 kg/cm2, při mrazu do —20 °C na 180 kg/cm2, při mrazu do —30 °C na 170 kg/cm2.
24. Držitel vozidla je povinen dát občas zjistit stav šroubení plnicího ventilu a plnicí hadice; zjištěné závady musí ihned odstranit.
11. K zachování potřebné pružnosti při otřesech a deformacích karosérie nebo vozidla musí být trubky stočeny na vhodných místech (zejména mezi jednotlivými lahvemi) do jednoho nebo více kruhů o průměru nejméně 10 cm.
12. Přístup k trubkám a zejména ke spojům musí být snadný. Potrubí musí být pevně připojeno k chassis (rámu) nebo ke karosérii příchytkami. Vzdálenost mezi dvěma příchytkami nesmí být větší než 80 cm. Je zakázáno vést trubky v bezprostřední blízkosti výfukové trouby.
13. Tam, kde trubka prochází stěnou karosérie, budiž dbáno toho, aby se neprodřela. Otvor musí být dostatečně velký nebo aspoň vyložen měkkou vložkou. Potrubí se připojí k lahvím bud’ prostřednictvím uzavíracího ventilu láhve (jsou-li láhve tímto ventilem uzavřeny) nebo spojem T.
14. Všechny láhve na voze spolu s potrubím musí být opatřeny aspoň jedním (hlavním) uzavíracím ventilem, který musí být umístěn mimo prostor určený k dopravě osob tak, aby jej mohl řidič dobře ovládat. Je-li uzavírací ventil namontován pod krytem motoru, musí být jeho uzavírací kolečko opatřeno prodlouženou hřídelkou a umístěno tak, aby na ně mohl řidič pohodlně rukou dosáhnout.
15. Hlavní uzavírací ventil musí dokonale těsnit. Řidič je povinen i během provozu se častěji přesvědčit, je-li této podmínce úplně vyhověno. Připevnění ventilu musí být provedeno velmi pevně, aby potrubí netrpělo.
16. Při plnění lahví musí být hlavní uzavírací ventil uzavřen.
9. Poloha lahví musí být volena tak, aby jejich výrobní čísla byla dobře viditelná.
8. Láhve musí být natřeny světle šedou barvou a červeným proužkem na hrdle o šířce 10 cm. Láhve vystavené přímému ozáření sluncem musí být zastíněny nebo natřeny bílou barvou.
7. Jsou-li láhve položeny napříč vozidla, nesmějí přesahovat jeho boční obrysy. Láhve mohou být vezeny též na přívěsech. V tomto případě musí být postaráno o vhodné spojení s motorovým vozidlem, vylučující přetržení hadice nebo netěsnost spojek.
6. Leží-li láhve na pevné části karosérie (např. střeše) musí být podloženy vhodnými podložkami, nejlépe dřevěnými. Též připevňovací třmeny nebo objímky nesmějí přiléhat kovovou plochou přímo k povrchu láhve, nýbrž musí být opatřeny pružnými podložkami.

§ 9

Zkoušení lahví na stlačený plyn; dozor

§ 9
(1) Pro provádění zkoušek platí předpisy uvedené v § 3 odst. 3 této přílohy. Výsledek přezkoušení musí být vyznačen v povolení (§ 7 odst. 2 této přílohy).
(3) Dozor na ustanovení § 8 této přílohy vykonávají dopravní inspektoráty.
(2) Zkoušení lahví přímo na vozidlech není dovoleno.
(4) Vedle dozoru při provozu podléhají vozidla s pohonem na stlačený plyn pravidelné technické prohlídce nejméně jednou za rok, kterou provádí dopravní inspektorát; držitel vozidla je povinen vozidlo přistavit k prohlídce v určitou dobu a vyčištěné.

§ 10

§ 10

Přechodná ustanovení
(2) Používat stlačeného plynu k pohonu autobusů a autodrožek není přípustné.
(1) Pro používání pohonu stlačeným plynem u osobních automobilů, jimž bylo uděleno povolení, platí obdobně ustanovení § 4 této přílohy; dosavadní povolení udělená pro pohon nákladních automobilů socialistického sektoru zůstávají v platnosti.

Část IV

Část IV
Provoz motorových vozidel s parním pohonem

§ 11

Při provozu motorových vozidel s parním pohonem musí být splněny tyto podmínky:
§ 11
Podmínky provozu
9. Bezpečnostní tavící zátka zašroubovaná v plamenci, která se v případě mimořádně nízkého stavu vody roztaví, musí být často kontrolována.
1. Parní kotle musí vyhovovat a být přezkoušeny podle příslušných ustanovení „Předpisů a technických pravidel pro parní generátory“ vydaných Ústavem technického dozoru. Ohniště musí být umístěno níže, než je podlaha karosérie, aby za všech okolností bylo zabráněno vypadávání oharků a vyšlehnutí plamene. Je-li kotel umístěn v blízkosti karosérie, musí být izolován.
10. Po jízdě nebo při dlouho trvajícím stání vozidla musí být kohouty, ukazatele stavu vody uzavřeny aby se zabránilo prasknutí skla.
11. Odstranění ohně z roštu před odstavením vozidla je kotli škodlivé a smí se provést jen v nejkrajnějších případech, a to při prasknutí plamence nebo vodní trubky.
12. Nejméně jednou týdně se musí před odstavením vozidla odstranit usazené saze a popel s vnitřních stěn plamence a vodních trubek, a to profouknutím parou a pročistit u ukazatele stavu vody průchozí otvory příslušných kohoutů a hlav.
13. Nejméně jednou týdně musí být kotel po vychladnutí důkladně vymyt a vystříkán silným proudem vody, aby se odstranilo usazené bahno, jakož i rozpuštěné minerální látky tvořící kotelní kámen.
14. Jednou za půl roku, při používání méně vhodné vody a silném provozu i častěji, musí být důkladně vyčištěny vnitřní stěny kotelního pláště a trubek po vychladnutí od usazeného bahna i kotelního kamene pomocí drátěných kartáčů, tupých kladiv a speciálního čisticího nářadí.
15. Těsnost všech spojů (svárů, nýtových švů i spojů sešroubovaných) musí být stále kontrolována; netěsnosti se musí odstranit v nejkratší době. Zvláště pozorně musí být odstraněny poruchy u pojišťovacích ventilů (poškození ventilových per nebo dosedacích ploch ventilových kuželů).
2. Stav vody v kotli musí být udržován na předepsané výši; zvláště před zatápěním je nutno kontrolovat její stav, pojistný ventil a stav celé armatury kotle.
3. Hlavní uzavírací ventil musí být otevřen tak dlouho až odvodňovacím ventilem začne unikat pára, která zároveň předehřívá parní stroj.
4. Při stoupajícím tlaku páry je nutno se přesvědčit, zda všechny šrouby přírub a ucpávek jsou řádné přitaženy. Mimo to je nutno se přesvědčit o správné funkci injektoru.
5. K zamezení škodlivých vibrací kotle nutno přikládat palivo na rošt rovnoměrně a ve slabších vrstvách.
6. Při plnění vodní nádrže čerpadlem během jízdy z přírodních zdrojů (potoků, řek apod.), nutno dbát, aby sací koš se nedotýkal dna; používat lze jen čisté a měkké vody bez minerálních látek. Tvrdou vodu nutno předem změkčit sodou nebo jiným vhodným prostředkem. V zimních obdobích nutno nechat řádně odkapat sací hadice, aby voda v nich nezamrzla. Sací koš se musí často čistit.
7. Je nutno používat vhodného paliva o dokonalé spalitelnosti (málo popelu, škváry a kouře) a dokonale suchého.
8. Filtry ejektoru a vodního čerpadla musí být čištěny nejméně jednou týdně.
Revize vzduchojemů brzdových zařízení silničních motorových vozidel, jejich přívěsů a návěsů
1. Vzduchojem se demontuje, zbaví nátěru rozpustidlem (bez použití louhu) a po odšroubování výpustného šroubu se oklepá (kladívkem 0,5 kg); nečistoty se pak vypláchnou horkou vodou a vzduchojem se vysuší.
2. Vzduchojem se důkladně prohlédne zvenčí a zvnitřku žárovkou vpuštěnou dovnitř. Elektrické žárovky a příslušné vedení nesmějí mít vyšší napětí než 24 V. Při vnější prohlídce se kontroluje stav vzduchojemu a jeho armatury. Při vnitřní prohlídce se zjišťují účinky provozu, popř. vliv havárie na jeho stěny (uvnitř i zevně) a na svarové švy.
3. Tlaková zkouška se provádí vodním tlakem 12 at., nejlépe 15 °C teplou mýdlovou vodou za současného oklepávání (kladívkem 0,5 kg). Pod zkušebním přetlakem se ponechá každý vzduchojem aspoň 3 minuty; nesmí téci ani slzet, ani projevit jakoukoli deformaci.
4. Po vyprázdnění se vzduchojem vysuší. Tlaková zkouška je tehdy úspěšná, nezjistí-li se propustnost, deformace pláště nebo dna, nebo jiné závady, které by vylučovaly vzduchojem z dalšího použití.
5. Inspekční orgán je povinen vést denní záznam o tlakových zkouškách.
6. Teprve po úspěšné zkoušce může být vzduchojem opatřen nátěrem. Inspekční orgán vyrazí datum úspěšné zkoušky na štítku vzduchojemu a zapíše zkoušku do knihy kontrol vzduchojemů.
7. Vzduchojem smí být v provozu nejdéle po dobu 14 let.
8. Při vyloučení vzduchojemu z provozu musí být jeho výrobní štítek opatřen dvěma záseky v úhlopříčkách, v jeho kontrolním listě poznamenáno: „Vyřazen dne……..“ a připojen podpis inspekčního orgánu.
9. Jednotlivá zúčastněná ministerstva určí inspekční orgány ze zaměstnanců odborně školených a znalých věci.