k vyhlášce č. 42/1962 Sb.
SMĚRNICE
o úpravě pracovní doby pracovníků v silniční motorové dopravě
Úprava pracovní doby pro řidiče musí vyhovovat všem zákonným předpisům o ochraně práce a zdraví pracujících při respektování všech požadavků na přepravu kladených, zejména co do operativnosti a kvality přepravy, snížení přesčasové práce a ochrany socialistického vlastnictví.

I. Všeobecné zásady pro úpravu pracovní doby

1. Na základě plánované provozní doby stanoví vedoucí organizace (provozu) společně s odborovou organizací pracovní a směnové plány a vyhlásí je po dohodě se zaměstnanci. Plánovaná provozní doba řidičů má odpovídat pravidelné pracovní době, stanovené příslušnými předpisy, připadající podle počtu pracovních dnů na kalendářní měsíc. V pracovních a směnových plánech může být stanovena pro jednotlivé dny různá pracovní doba.

2. Začátek a konec denní pracovní doby stanoví vedoucí v dohodě s odborovou organizací v pracovních a směnových plánech. Je-li ve výjimečných případech, z nutných provozních důvodů, na krátkou dobu třeba změnit stanovený rozvrh práce, je vedoucí organizace oprávněn, se souhlasem odborové organizace, tuto změnu provést. K lepšímu přizpůsobení pracovní doby přepravním potřebám a k zajištění většího rozsahu osobního volna pro řidiče, mají být vypracovány pracovní a směnové plány, které mají v největší míře předvídat potřebu nepravidelných začátků pracovní doby (směny), jakož i dělené směny.

3. O nepravidelný začátek směny jde tehdy, jestliže se nejméně o 1 hodinu odchyluje od všeobecného počátku pracovní doby. Dělená směna je taková směna, v jejímž rámci je zajištěn pracujícím souvislý volný čas trvající nejméně 3 hodiny nepřetržitě v místě bydliště pracovníka, nebo sídla jeho podniku (závodu).

4. Hodiny, které v rámci kalendářního měsíce přesahují pravidelnou pracovní dobu stanovenou příslušnými předpisy, jsou hodinami práce přes čas. Při zjištění, zda jde o práci přes čas, započítává se do odpracované doby též doba, po kterou řidič nepracoval pro překážky v práci, pokud mu za tuto dobu přísluší náhrada mzdy, nebo peněžité dávky nemocenského pojištění zaměstnanců.

II. Zásady pro stanovení pracovních a směnových plánů

1. Pracovní a směnové plány pro řidiče silničních motorových vozidel se stanoví na základě pravidelné pracovní doby, stanovené příslušnými předpisy, připadající podle počtu pracovních dnů na kalendářní měsíc. Pracovní a směnové plány mají být sestavovány pro co možná nejdelší časové období, nejméně na jeden týden dopředu.

2. Není-li pro některé dny takové určení pracovního plánu z provozních důvodů možné, musí být nástup do práce (počátek směny) řidiči oznámen zpravidla nejméně 12 hodin předem. Rovněž, je-li nutné z provozních důvodů dodatečně měnit začátek pracovní doby, stanovený v pracovním plánu pro určitý den, je nutno řidiči tuto změnu oznámit nejpozději 12 hodin před začátkem směny.

3. Mezi dvěma plnými pracovními směnami (oddíl IV, bod 1) je třeba řidiči poskytnout, a v plánu stanovit, nejméně 12 hodin, u turnusových zaměstnanců výjimečně 10 hodin odpočinku. Doba odpočinku musí být stanovena tak, aby poskytovala možnost spánku, proto musí být stanovena zpravidla v noci a jen výjimečně ve dne. Je-li doba odpočinku poskytnuta na pracovní cestě, musí být možnost spánku zajištěna v místnosti (v ubytovně), nebo výjimečně ve vozidle, je-li vybaveno zařízením pro spánek řidiče.

4. Bylo-li trvání pracovní směny výjimečně prodlouženo nad 8 hodin (oddíl IV, bod 2), musí doba nepřerušeného odpočinku po této směně trvat 12 hodin. Mezi dvěma pracovními směnami, kratšími jak 8 hodin, může být doba odpočinku výjimečně krácena až na 8 hodin.

5. Pracovní a směnové plány musí určit způsob nástupu do práce, délku trvání a časové rozložení pracovních směn, pracovní přestávky a dny pracovního volna. Pracovní a směnové plány musí v nejvyšší možné míře zajišťovat rovnoměrné rozložení práce na jednotlivé řidiče a délky jednotlivých pracovních směn na jednotlivé týdny v měsíci a uvnitř týdnů na jednotlivé dny.

III. Pracovní směna, pracovní doba a pracovní přestávky

1. Pracovní směna se skládá z pracovní doby a ze zákonné přestávky.

2. Pracovní doba zahrnuje dobu trvání přepravního výkonu a dobu strávenou ostatními výkony.

3. Doba přepravního výkonu zahrnuje

a) dobu provozní a technické přípravy a zakončení práce,

b) dobu jízdy vozidla, včetně doby nakládání a vykládání vozidla,

c) dobu strávenou opravami vozidla na cestě.

4. Ostatními výkony se rozumí

a) účast na opravě vozidla v dílně,

b) vyúčtování tržby (prodaných jízdenek apod.),

c) pravidelné provozní školení (poučování) dopravních zaměstnanců,

d) udržování vozidel v zahřátém stavu.

5. Kromě výkonů uvedených v bodě 3 a 4 se do pracovní doby zahrnují

a) doba po kterou řidič, popřípadě též závozník, žádnou práci nevykonává, ale musí být v pohotovosti k pracovnímu výkonu. Takový případ nastane, když osádka vozidla
- je s vozidlem připravena k odjezdu, ale jízdní příkaz nemohl být dosud z provozních nebo organizačních důvodů vydán,
- po provedení jízdního příkazu čeká na další pracovní příkaz,
- s vozidlem musí čekat u odesilatele nebo příjemce zboží na odbavení,
- je s vozidlem připravena k naložení nebo vyložení nákladu, avšak potřební nakladači nebo vykladači nejsou dosud k dispozici,
- je připravena k práci, ale řidič nemůže převzít vozidlo z důvodů, které se netýkají jeho osoby (nevčasné provedení technické prohlídky nebo - při vícesměnné práci - zpožděný návrat vozidla z předchozí směny atd.),
dále sem patří
- nařízená pohotovost řidiče (kromě pohotovosti mimo pracoviště),
- střežení vozidla a nákladu;

b) odpočinek po pěti hodinách nepřetržitého řízení vozidla;

c) poruchy na trati (technická závada vozidla, nesjízdnost silnic, čekání na posyp, mimořádné povětrnostní vlivy, čekání na doprovod při dopravě těžkých a rozměrných nákladů, čekání nařízené při vyšetřování dopravní nehody).

6. Zákonnou přestávkou se rozumí přestávka na svačinu v rozsahu 15 minut za směnu.

7. Jako doba čekání podle bodu 5 se neposuzuje doba, se kterou může řidič mimo plánovanou pracovní dobu, určenou směnovým plánem, po odstavení vozidla volně disponovat, aniž má povinnost k práci.

8. Ministr dopravy a spojů může stanovit časové limity pro některé pracovní výkony a přestávky uvedené v bodě 3 až 5.

IV. Trvání pracovní směny

1. Pracovní směna nemá zásadně trvat déle než 8 hodin. Odchylky jsou přípustné

a) na pracovištích, kde je zaveden při 46 hodinové pracovní době pětidenní pracovní týden,

b) při živelních pohromách,

c) při dojezdech do cílového místa,

d) při žádoucí mimořádně odůvodněné nárazové a časově omezené přepravě, kterou nelze normálním způsobem v zákonné pracovní době zajistit, po předběžné dohodě se závodním výborem ROH, a to vždy nejdéle v jednom kalendářním dnu o 2 hodiny.

2. Doba vlastního řízení vozidla (jedním řidičem) nesmí zpravidla překročit 7 hodin v jednom kalendářním dnu (v jedné směně); výjimečně může být prodloužena z důvodů dokončení přepravního výkonu (jízdy do cílového místa), avšak maximálně na 9 hodin, byla-li před další jízdou poskytnuta odpovídající přestávka.

3. Je-li při přepravním výkonu v nákladní a autobusové dopravě v tuzemsku i v zahraničí použito k řízení vozidla 2 řidičů, nesmí úhrn hodin řízení vozidla v průběhu 24 hodin, připadající na každého řidiče, překročit 9 hodin. V takových přepravách může být doba odpočinku (oddíl II, bod 3 a 4) snížena na 10 nepřetržitých hodin.

4. Nepřetržité řízení vozidla bez jakékoliv přestávky je přípustné v trvání nejvýše 5 hodin. Další řízení vozidla smí z důvodů bezpečnosti jízdy následovat nejdříve po poskytnutí přestávky v trvání 30 minut.

5. Přestávku na svačinu v trvání 15 minut (oddíl III, bod 6) je třeba řidiči poskytnout nejdéle po 5 hodinách práce, nebyla-li mu do té doby práce přerušena z jiných důvodů na dobu nejméně 15 minut (čekání na práci, přestávka v řízení vozidla po pěti hodinách).

V. Dny pracovního volna
Řidiči je třeba zabezpečit v rámci kalendářního týdne souvislé volno v rozsahu nejméně 32 hodin, přičemž jednou za 3 týdny musí toto volno připadnout na neděli.

VI. Odchylky, platné pro řidiče osobních automobilů, řidiče sanitních automobilů a řidiče autobusů

1. Pracovní doba řidiče osobního automobilu je celá doba směny (oddíl III), resp. dělené směny, pokud byla strávena v místě (obci) pracoviště.

2. Pracovní dobou řidiče osobního automobilu ve směně, kterou strávil na pracovní cestě, je pouze doba pracovního výkonu, který sestává

a) z denního ošetření vozidla,

b) z oprav vozidla na trati,

c) z jízdy vozidlem,

d) ze zákonných přestávek během jízdy (oddíl III, bod 5b) a 6).

3. Ostatní přestávky se řidiči osobního automobilu na pracovní cestě do pracovní doby nezapočítávají. Pracovní směna při pracovní cestě, ve které byla řidiči osobního automobilu poskytnuta nezapočitatelná pracovní přestávka, se posuzuje vždy jako dělená směna, i když doba přestávky (nebo součet více přestávek během směny) nedosáhla tří hodin.

4. Řidič osobního automobilu, který na pracovních cestách při setrvání na místě přechodného pobytu podle pracovního plánu není v určitém dnu využit k pracovnímu výkonu buď vůbec, nebo ne po celou zákonem stanovenou pracovní dobu, je odměňován za hodiny odpovídající zákonné pracovní době, připadající na tento den. Jestliže však jeho výkon dosáhne nebo převýší tuto zákonnou pracovní dobu, je odměňován pouze za hodiny strávené pracovním výkonem.

5. Odchylek platných pro řidiče osobních automobilů je možno též použít pro stanovení pracovní doby řidičů autobusů, které jsou v majetku podniků nebo Revolučního odborového hnutí.

6. Ustanovení o pracovní době (oddíl III a IV) řidičů sanitních automobilů upraví v prováděcích předpisech ministr zdravotnictví s ministrem dopravy a spojů a příslušným odborovým svazem a pokud se týče řidičů autobusů veřejné dopravy ministr dopravy a spojů v dohodě s odborovým svazem s přihlédnutím k zvláštním provozním podmínkám a povaze přepravní práce těchto řidičů.

VII. Povinnost vedoucích organizačních jednotek a závěrečná ustanovení

1. Vedoucí organizačních jednotek jsou povinni řádnou organizací práce pečovat o to, aby řidiči silničních motorových vozidel měli dostatečný volný čas k odpočinku a k obnovení fyzických i duševních sil, jakož i k uspokojení osobních zájmů, aby přesčasové hodiny poklesly pod zákonem přípustný rozsah*) a aby byly dále omezovány a postupně zcela odstraněny.
Dále musí vytvářet takové předpoklady, aby silniční dopravní prostředky byly vybavovány vhodnými mechanizačními prostředky, zajišťujícími bezpečnost práce a odstraňování její namáhavosti a zlepšovat ostatní podmínky, zejména zřizováním nocležen, sociálního zařízení apod.

2. Práce přes čas je přípustná jen se souhlasem závodního výboru Revolučního odborového hnutí.

3. Vedoucí organizačních jednotek odpovídají za to, že povolená práce přes čas řidičů nepřekročí v žádném případě zákonem stanovenou hranici. Za tím účelem musí vedoucí organizace práci přes čas řidiči pro jednotlivá čtvrtletí kalendářního roku, se souhlasem odborové organizace, plánovat a takto stanovené čtvrtletní limity počtu přesčasových hodin řidičů důsledně dodržovat.

4. V případě nesplnění či porušení těchto směrnic, je třeba závady projednávat za účasti odborové organizace a za nedodržení zásady o zákonem stanovené hranici pro práci přes čas vyvozovat vůči odpovědnému pracovníku sankce podle platných předpisů.

5. Uvedené směrnice platí obdobně též pro úpravu pracovní doby závozníků a průvodčích autobusů.