Díl 1
ČÁST 1
A. Byt pro rodinu zemědělského podnikatele.
3. K obytné části zpravidla náleží:
a) obytná kuchyň rozměru 24—28 m2 s přičleněným kuchyňským koutem o ploše přibližně 8 m2, nejvýše však 11 m2, samostatně osvětleným a větraným. Jeho plocha se nepočítá do prostotu obytné kuchyně. Oba prostory se doporučuje odděliti navzájem stěnou bez dveří, toliko svěšenou od stropu (t. j. vedenou od stropu jen asi do výše dveří), aby se zachytily výpary. Sporák, dřez a pracovní plochy mají býti osvětlovány přímo nebo bočně. Kuchyňský kout je nutno opatřit komínovou ventilací blízko sporáku a vzduch přivádět sklopným ventilačním křídlem nebo jiným zařízením. Kuchyň se podle možnosti umístí disposičně tak, aby výhledem z okna byla umožněna kontrola vstupu a přilehlé části dvora a aby byla alespoň s jedné strany osluněna. Do kuchyňského koutu nemá slunce svítit přímo.
b) Ložnice rodičů v přízemí, spojená přímo s místností obytnou a tak prostorná, aby se v ní umístila kromě dvou normálních lůžek a dvou skříní alespoň 2 dětská lůžka, která mohou být také v provisorně odděleném a samostatně osvětleném prostoru. Zvláštní vstup z předsíně není nutný. Doporučuje se počítat s možností zřídit ložnice pro dorůstající děti v podkroví. Nezřizuje-li se podkroví hned při stavbě, bylo by v tom případě vhodné počítat již v konstrukci s pozdější úpravou.
c) Výměnek, t. j. dvoulůžková místnost v přízemí, s malým kuchyňským koutem a se zvláštním vchodem z předsíně. Možnost umístění sporáku a přívodu vody nesmí býti vyloučena. Půdorysná disposice má býti podle možnosti řešena tak, aby se mohla o ni rozšířit obytná plocha v přízemí (dětská ložnice), kdyby snad nebylo výměnkáře.
4. Obytná kuchyň s ložnicí a výměnkem tvoří souvislou bytovou jednotku (nedělenou předsíní).
5. Do plánu se má zakreslit umístění hlavního nábytku a instalačních zařízení, aby se mohla posoudit velikost místností a účelnost spojení mezi nimi.
6. Obvyklé součásti příslušenství a jejich funkce:
a) Předsíň zprostředkuje spojení bytu s dvorem a s přičleněnou hospodářskou částí. V chladných polohách má býti pamatováno na dvojí uzávěr v zimních měsících. V předsíni se doporučuje umístit odkládací stěnu. Příčné provětrá vání předsíně (přes schodiště nebo jinak) je nutné ze zdravotních důvodů, aby se odstraňovaly stájové výpary. Z předsíně je přímý vstup do obytné kuchyně, výměnku, zásobníku, hospodářské kuchyně, komory na čisticí potřeby a nářadí, schodištěm do podkroví nebo do sklepa, nevyúsťují-li schody ze sklepa v hospodářské kuchyni [viz písm. f)]. Velikost má býti taková, aby se požadované spojení umožnilo na nejmenší ploše.
b) Lázeň je uvnitř disposice, přístupná z obytného prostoru, a může být osvětlena nepřímo a větrána komínovou ventilací.
c) Zásobník (4—6 m2) je komora přístupná z předsíně; přímé spojení s kuchyní není žádoucí. Má býti položena ve stínu. Kromě zásobníku může býti zřízena malá, přímo větrané špížní skříň v kuchyňském koutu.
ch) Kanalisace. Každý objekt se opatří samostatnou sedimentační žumpou, pokud by jinak mohly vzniknout zdravotní závady. Na záchodový odpad nemají být zpravidla zapojeny odpady jiné. Dešťová voda se jímá na vhodném místě.
d) Komora na čisticí potřeby a nářadí, přímo osvětlená a větraná, maximální délky a šířky 1.50 m.
e) Záchod je pokud možno součástí obytné budovy a je přímo osvětlen a větrán. Odvětrání odpadního potrubí budiž vyvedeno nad střechu. Záchod může býti přípustný také z hospodářské kuchyně. Splachovací nádržky se instalují vždy na vnitřní zdi, což platí pro přívod vody vůbec.
f) Hospodářská kuchyň (černá kuchyň) je současně prádelnou a hrubou umyvárnou. Je další místností oddělující hospodářskou část od části bytové. Musí být osvětlována a větrána přímo. Poloha: přístup pokud možno z předsíně (nejkratší spojení s bytovou částí), blízko schodiště ze sklepa. Schody ze sklepa mohou vyúsťovat přímo v hospodářské kuchyni (úspora místa). Přímé spojení s chlévem (vepřincem), po případě s jinými hospodářskými budovami. Budiž opatřena nepropustnou dlažbou se spádem do guly, dostatečně dimensované a upravené na zachycování kalu, dále řádnou ventilací komínovou, odstraňující páru při paření, po případě lapačem páry ve tvaru stěny svěšené od stropu do podchodné výšky s komínovou ventilací.
g) Schodiště do podkroví se doporučuje přímočaré, jednoramenné nebo dvouramenné, stupně 16, 18, nejvýše 20 cm vysoké. Halová volná schodiště jsou nehospodárná a nevhodná pro účely zemědělského bytu. Nástup je z předsíně. Schodiště do sklepa budiž ze stupňů vysokých nejvýše 20 cm a může vyúsťovat v hospodářské kuchyni [viz písm. f)].
h) Sklep bytový pro uskladnění zásob pro domácnost; může se plnit i šachtou ze dvora. Pro topivo je vhodnější uhelna nebo dřevník na dvoře.
i) O umístění a zřízení studny platí příslušné předpisy.
7. Není vhodné zřizovat byty s jednou místností (obytnou kuchyní).
B. Jiné obytné místnosti.
8. Obytné místnosti pro svobodné jednotlivce, kteří jsou zaměstnáni trvale a stravují se ve společné domácnosti (kočí, služebné a pod.), pokud se zřizují, musí být odděleny pro muže a ženy. Musí být dána možnost přímého osvětlení, větrání a vytápění. Místnost pro jednu osobu smí mít nejmenší výměru 7 m2; má-li být ubytováno v jedné místnosti několik osob, musí se pamatovat na jednu osobu plochou nejméně 5 m2. Nejsou-li přístupny přímo z hospodářova bytu, mají mít pokud možno tyto místnosti samostatnou větranou předsíňku, která může sloužit i jiným účelům (u konírny jako postrojovna, obročník a pod.). Obytné místnosti přístupné přímo ze stájí nebudou povolovány. Pro služebné je vhodně zřídit komoru v podkroví obytné části. Umyvárna a záchod mají být podle možnosti umístěny tak, aby zaměstnanec měl do nich přístup, aniž by rušil provoz domácnosti.
9. Obytné místnosti sezónních pracovníků se zřizují odděleně pro muže a ženy a musí být dána možnost přímého osvětlení, větrání a vytápění. Pro jednu osobu se počítá nejméně se 4 m2 půdorysné plochy. Jinak platí směrnice uvedené v č. 8.
10. Byty deputátníků, zřizují-li se samostatné, se doporučuje navrhovat pro několik deputátních rodin ve skupinách dvojdomků nebo řadových domků. Každý byt podle možnosti má:
Všechny tyto tři místnosti tvoří zpravidla souvislý celek, nedělený předsíní;
Všechny tyto tři místnosti tvoří zpravidla souvislý celek, nedělený předsíní;
a) obytný prostor s kuchyňským a umyvacím koutem,
b) ložnici,
c) spací komoru pro dvě lůžka s přímým osvětlením.
d) jako příslušenství: předsíň, záchod, špižní komoru, prádelnu (po případě společnou pro více rodin), sklep na brambory, podle možnosti chlévek pro vepře nebo kozu, králíkárny, dřevník. Pro každou rodinu se doporučuje počítat s dvorkem výměry aspoň 20 m2 a zahrádkou aspoň 100 m2.
C. Společná ustanovení pro obytné části.
11. Usedlosti mají být navrhovány tak,
a) aby obytná část byla náležitě odsazena od prašné komunikace a nikdy nehraničila přímo s částí stájovou,
b) aby vznikl uprostřed usedlosti čistý dvůr a
c) aby hnojiště bylo co nejdále od okruhu bydlení (hnojišťový zadní dvůr).
12. Všechny obytné budovy musí být řádně isolovány proti vzlínání zemní vlhkosti.
13. Světlá výška obytných místností činí v přízemí nejméně 2.60 m, v podkroví 2.40 m.
14. Ve všech obytných místnostech budiž vždy aspoň jedno okno opatřeno ventilací.
D. Hospodářská část.
15. Hospodářské budovy (stáje, stodoly, kolny a pod.) mají být podle možnosti navrhovány tak, aby stavebně souvisely s částí obytnou, aby vnitřní spojení bylo co nejkratší a soustředění disposiční takové, aby umožňovalo přístup do všech částí, aniž se muselo vycházet ven. Objekt pod jednou střechou nejjednoduššího tvaru (co nejméně úbočí a nároží) a průjezd stodolou co nejvhodnější se zřetelem k hlavní vjezdové komunikaci (trakt stodoly buď lomený do úhlu nebo souběžný). V celkovém uspořádání má býti poloha části stájové navržena tak, aby aspoň s jedné strany byla obrácena k slunci.
16. Konstrukce zdiva má být nejméně tak tepelně isolační jako cihelná zeď silná 45 cm. Zdivo z obyčejných cihel váže se zpravidla v šířce 45 cm s dvěma dutinami ve vrstvě. Jinak se hodí všechny druhy pálených, děrovaných cihel užívaných na stavbách obytných a mohou mít i menší tloušťku, odpovídá-li jejich koeficient průteplivosti uvedeným předpokladům. Užívá-li se u obvodních zdí dřevěné konstrukce, má být při minimální tloušťce 16 cm opatřena pod vnitřním i vnějším šalováním isolační lepenkou a meziprostora vyplněna isolační výplní s příměsí skelných nebo ostrých pálených střepů; doporučuje se jen v teplých polohách. Stáje se nevytápějí. Doporučuje se, aby podlaha stáje byla aspoň 15 cm nad terénem. Ve všech stájích se klade 15 cm nad podlahu normální vodorovná isolace zdiva proti vzlínání stájové vlhkosti.
17. Strop má být dokonale tepelně isolující a neprůdyšný. Skládá se z dřevěné konstrukce trámové, nahoře s dvojím záklopem s vloženou isolační lepenkou proti výparům, násypu ze škvárobetonu a půdní dlažby. Spodní podhled může být s viditelnými trámy nebo podbíjený prkny bez omítky (jen bílený). Užije-li se železných nosičů s vloženou konstrukcí z dutých cihel, isolují se patky nosičů cihelnou patečnicí. Jsou dovoleny i jiné druhy stropních konstrukcí z dutých cihel a z patentních keramických tvárnic (platí pro všechny druhy stájí).
18. Větrání. Do každé stáje musí být umožněno přivádění čerstvého vzduchu a odvádění zkaženého bez otvírání oken v zimních měsících. Na jednu stájovou jednotku připadá 0.03 m2 plochy výparníku. šachta má otvor u podlahy pro větrání zimní, u stropu pro větrání letní; otvory buďtež téhož rozměru jako průřez šachty. Šachta jest obezděna zdí 15 cm na maltu nastavovanou, s vnitřní cementovou omítkou a nad střechou je nástavec pro zvýšení tahu. Zvláštní odvětrávanou šachtou se shazuje stelivo nebo řezanka z podstřeší (shoz). Uzavíratelný přívod vzduchu štěrbinami dřevěných truhlíků přímo pod stropem. Vzduch se nasává podtlakem (depresí) vzniklým tahem komína. Truhlík může být průběžný po celé hloubce stáje, s vyústěním na dvou protilehlých stranách.
19. Okna se osazují bez dřevěného rámu jen do špalety. Doporučují se tyto rozměry: u stájí pro hovězí dobytek a koně 1/10 až 1/12 podlahové plochy, u vepřince 1/12 až 1/15; velikost 90/100 cm, horní část v dřevěném křídle sklopná pro letní větrání, spodní část pevná; menší rozměr (vepřince) 90/50 cm. Uzávěr pohyblivou tyčí na trn v záklenku, u vepřinců při. malé výšce dřevěný obrtlík. V chladných polohách dvojité zasklení v dřevěném rámu nebo okenice na stranu návětrnou. Zasklení: lité sklo s drátěnou vložkou.
20. Dveře jsou osazeny do zděné zárubně, závěsové, pobíjené, s vnějšími obvodovými svlaky, s vložkou nepískované lepenky proti profukování, otvírají se jen ven a jsou po výšce dělené; horní polovina se otvírá samostatně k větrání v létě. Doporučují se tyto rozměry: dvoukřídlové 150/220 cm, u vepřince 90/190 cm, u kurníků 60/180 cm. Vnitřní dveře svlakové, otvírací nebo posuvné.
21. Podlaha je rozlišena podle stání a komunikací. Požadavky na dlažbu stání: teplá, drsná a nepropustná, na podklad z cihelné rovnaniny (zlomky cihel s vyrovnaným povrchem, hubeným betonem); u koňských stání se požaduje také pružnost. V kotcích pro vepře a mladý dobytek se vkládá na škvárobetonový podklad asfaltová lepenka isolační a navrch vhodná dlažba. Dlažba chodníku se zdrsněným povrchem. Krmné uličky: cementový potěr nebo dlaždice odolné kyselinám. Míchárna: betonová dlažba nebo dlaždice odolné kyselinám. Mlaty, jichž se užívá jako stálých průjezdů: řádkový nebo plochý kámen, cihly na stojato nebo zdrsněný beton.
22. Žlab má povrch odolný kyselinám, pokud možno beze spar, který se snadno čistí (kameninová vložka). Je tak vysoký, aby uvázané zvíře nevstupovalo předníma nohama do žlabu. Normál pro hovězí dobytek a 40 cm, u krátkého stání 30 cm, pro vepře 20 cm; zřizuje-li se krmná ulička v úrovni žlabu, nechť je nejméně 60 cm široká.
23. Stání hovězího dobytka: délka 220 cm, odděleno stupněm od kaliště, celkem 270 cm od přední hrany žlabu ke stružce, šířka stání 110—120 cm, chodník pro jednořadové stání 130 cm, pro dvouřadové 160 cm i se stružkou. Výška stájí podle prostoru 250—280 cm.
24. Mladý dobytek: volně v kotcích; na 1 kus podle stáří 3—5 m2. Rozměr normálního kotce 250/190 cm bez žlabu, přepážky vysoké 145 cm. Na každých 5 dojnic 1 ssavý kotec pro tele 130/180 cm, ohrady dřevěné, 100 cm vysoké, z kulatiny nebo tyček. Výběh pro mladý dobytek je nutný.
25. Stružka močůvková úzkého profilu se spádem 1.5% ke kalojemu, krytá vrchem tak, aby mohla podtékat močůvka. Kalojem ve stáji budiž co nejblíže žumpy (platí pro všechny druhy stájí).
26. Konírny: šířka stání 160—180 cm, délka i se žlabovým stolem 350 cm, chodník pro jednořadové stání 160 cm, pro dvouřadové 200 cm. Výška stájí 250—280 cm.
27. Vepřince: normální kotec 6,00 m2 (± 2,00 X 3,00 m i s korytem) pro 1 prasnici nebo 5 kusů odstavu. Všechny dělící přepážky dřevěné (z kulatiny) 100 cm vysoké. Krmná i hnojná ulička u dvouřadových vepřinců společná, šířka uličky 130 cm, dvířka kotcová 60 cm, otvírací ven k výběhu. Světlá výška stáje 200—220 cm.
28. Drůbežárny: na 1 m2 3 slepice nebo 2 husy, pro 6 slepic 1 hnízdo a pro 1 slepici 20 cm délky hřadu. Světlá výška 170—180 cm. Stěny dřevěné s popsanou konstrukcí (viz č. 16). Střešní vycpávka na zimu nutná (dvojí strop).
29. Míchárna může býti v podniku do 13 ha rozšířenou částí průjezdného mlatu v sousedství stáje. Jako pracovní prostor musí být dobře osvětlena. Úprava podlahy viz č. 21.
30. Hospodářské sklepy na krmné brambory nebo řepu polozapuštěny v perně stodoly přilehlé k průjezdu; odtud se také plní. Prostory nad sklepem se užije jako skládky sušiny. Doporučuje se přivádět k uloženým okopaninám vzduch od spoda kanálkem krytým dřevěným roštem. Míchárnu umístit co nejblíže.
31. Mléčnice: jen ve větším podniku (15—20 ha),vždy oddělena od stáje a přístupná zvenku. Ukládá-li se mléko v bytovém sklepě, třeba umožnit dopravu mléka ze stáje přímo do sklepa. Poloha ve stínu, do čistého dvora.
32. Sýpka: v malém podniku může být v podkroví bytové části. Jinak patří blízko nad míchárnu, nikdy nad chlév.
33. Stodoly, seníky: konstrukce skladišť suché píce má být navrhována z kulatých nehraněných profilů, staticky využitých. Celá zásoba píce je uložena v podstřeší stáje a ve stodole a proto je třeba úměrně zvýšiti půdní nadezdívku v dřevěné konstrukci, aby se nejlevněji získal největší skladovací prostor. Skladiště suché píce budiž co nejblíže místu spotřeby, aby stačilo jen ji shazovat na místo určení; shoz budiž odvětrán. Stodola je samostatným konstruktivním celkem, její váha a zatížení jsou převedeny do základových patek a obvodní stěny mají dřevěné bednění na ochranu proti krádeži. Obvodní stěny zděné, navrhované u stodol jako nosné, jsou nehospodárné. Podjezdná výška i výška vrat pro naložený vůz aspoň 3,60 m; nad průjezdem a přilehlou částí prostorů, jichž se užívá k manipulaci (míchárna), je lehké patro. Vrata jsou točnová, závěsová nebo posuvná v šíři 4,00 m.
34. Kůlny na vozy, stroje a nářadí se zřizují v přístodůlku v pokračování traktu stodoly nebo v samostatném křídle, vhodně Umístěném na dvoře, a mají menší podjezdnou výšku 2.50 m. Vzdálenost vazeb se volí 4,40 m. Průjezdné kolny jsou pracovně výhodnější než přistavené. Pro polní nářadí a stroje se zřizuje uzavřená kolna, spojená po případě se správkárnou nebo dílnou.
35. Hnojiště je společné pro všechny druhy hospodářského zvířectva. Rozměry: na 1 stájovou jednotku (500 kg váhy) se počítají 3 m2 plochy hnojiště při dvojím vyvážení hnoje. Konstrukce: nepropustné dno na kamenné nebo cihelné rovnanině; okraje zvednuty nad úroveň dvora. Dno má spád ke stružce odvádějící hnojůvku do zvláštní nebo společné žumpy, šířka hnojiště: pro jednostranné vyprazdňování 3 m, výška vrstvení 1,60—2,00 m. Spád dvora vždy směrem od hnojiště.
36. Žumpy: na 1 stájovou jednotku se při dvojím vyvážení počítá 3 m3 užitečného prostoru žumpy. Stěny a dno jsou nepropustné, s povrchem chráněným proti rozrušování kyselinami. Strop je betonový deskový a může výhodně tvořiti dno. hnojiště. Normální hloubka 2,00 m, dno žumpy vždy nad úrovní spodní vody.
ČÁST 2
A. Část bytová.
3. Bytová část se skládá z obytné místnosti, ložnic a příslušenství.
4. Obytná místnost má míti nejmenší výměru 22 m2 s odděleným kuchyňským koutem o nejmenší ploše 7 m2 a největší ploše 10 m2 (vedle uvedené obytné plochy).
5. Ložnice rodičů (zpravidla o velikosti nejméně 13 m2 může býti umístěna v podkroví. Přípustný je přístup z obytné místnosti.
6. Ložnice dětí (přibližně téže velikosti) může býti rovněž v podkroví vedle ložnice rodičů a přístupná přímo se schodiště. Není vhodné, aby přístup do jedné ložnice vedl jen přes druhou.
7. Lázeň má být podle možnosti přímo osvětlená a větratelná. Lázeň možno spojiti s prádelnou, pokud je v teplé poloze (vedle kuchyně, společná voda a společný otop). Místo lázně možno zříditi také umývači kout, přístupný zpravidla z obytné místnosti, nepřímo osvětlený a větraný komínovou ventilaci.
8. Zásobník je komora přístupná z předsíně a má výměru zpravidla 2 až 4 m2. Přímé spojení s kuchyní není žádoucí. Kromě zásobníku může býti zřízena malá přímo větraná špižní skříň, umístěná v kuchyňském koutě.
9. Předsíň zprostředkuje spojení bytu s dvorem a s přičleněnou hospodářskou částí. V předsíni se doporučuje umístiti odkládací stěnu. Příčné provětrávání předsíně není zde bezpodmínečně nutné. Z předsíně je přímý vstup do obytného prostoru (kuchyně), zásobníku a prádelny. Velikost má býti taková, aby se umožnilo požadované spojení na nejmenší ploše. V chladných polohách má býti pamatováno na dvojí uzávěr pro zimní měsíce.
10. Záchod má být zpravidla součástí obytné budovy a je přímo osvětlen a větrán. Odvětrání odpadního potrubí budiž vyvedeno nad střechu. Záchod může býti přístupný také z prádelny. Splachovací nádržky se instalují vždy na vnitřní zdi, což platí pro přívod vody vůbec.
11. Schodiště do podkroví má být zpravidla přímočaré. Halová volná schodiště se vylučují jako nehospodárná i tepelně a tudíž nevhodná. Nástup je buď z obytné místnosti nebo z předsíně. Schodiště do sklepa může vyúsťovat v prádelně.
12. U obytných částí v podkroví se doporučuje, aby byla náležitě provedena tepelná isolace stěn i stropů a aby bylo zabezpečeno příčné větrání.
13. Sklep slouží k uskladnění zásob pro domácnost; může se plniti šachtou ze dvora. Pro topivo je vhodnější uhelna nebo dřevník na dvoře nebo pod převislou střechou.
14. Není-li v místě řádná kanalisace, budiž každý domek — pokud by jinak mohly vzniknout zdravotní závady — opatřen sedimentační žumpou, do níž nesmí býti sváděna dešťová voda.
B. Část hospodářská.
15. Prádelna (hospodářská kuchyň) je zároveň hrubou umyvárnou. Je další místností vedle předsíně, oddělující hospodářskou část od bytové. Musí být přímo osvětlena a větrána. Má býti podle možnosti položena tak, aby měla přístup z předsíně (nejkratší spojení s bytovou částí), byla blízko schodiště ze sklepa a měla pokud možno přímé spojení s chlévem. Prádelna budiž opatřena komínovou ventilací, po případě lapačem páry.
16. Chlév budiž pokud možno v nejkratším spojení s prádelnou; obsahuje zpravidla 1 normální kotec pro krmníka a stání pro dvě kozy, výjimečně i pro jednu krávu; dále kurník, chlévek pro husy, králíkárnu, dřevník, po případě malou kolnu.
17. Podkroví nad hospodářskou částí je určeno pro uskladnění sena a steliva. Tato část půdy, přístupná z bytového schodiště nebo z kolny, musí býti oddělena od obytné části podkroví stěnou z ohnivzdorného materiálu.
18. Žumpa má míti obsah 3 až 4 m3 močůvky; jáma na hnůj je v bezprostřední blízkosti chléva.
19. Není-li v místě vodovod, nutno zabezpečit opatření vody ze studny, o jejímž umístění a zřízení platí příslušné předpisy.
1. Bezzemkem se podle těchto směrnic rozumí obyvatel venkova nebo městské periferie, jehož hlavním zaměstnáním není zemědělská činnost, nýbrž řemeslo, zaměstnání v průmyslu, ve veřejné službě a pod., který pro svou potřebu pěstuje drobné zvířectvo a má ve vlastnictví nebo v pachtu za tím účelem pozemky do výměry 1 až 2 ha.
ČÁST 3
A. Všeobecně.
1. Je nutno, aby jak projekty a výpis materiálu pro ústřední vytápění, přiložené k žádostem o povolení stavebního kontingentu, byly vypracovány, tak i zařízení bylo provedeno odbornou topenářskou firmou nebo úř. aut. civ. technikem. Navrhovatel odpovídá též za správnost a účelnost projektu kotelny a správné dimensování komínů, za vhodnost otopné soustavy a kotlů pro ústřední vytápěni s hlediska hospodaření teplem a určení nejvýhodnějšího druhu paliva, jakož i s hlediska provozních poměrů a konečně za zachováni všech dále uvedených směrnic.
2. Při řešeni rozvodu tepla je třeba přihlížeti k účelnému rozdělení podle provozních a povětrnostních poměrů. Počet skupin nutno řešit tak, aby nebyl ani nadbytečný ani nedostatečný a aby bylo možno obsluhovati skupiny s jednoho místa.
3. Ve školních kuchyních, v kantinách a stravovnách budiž postaráno o náležité odssávání a odmlžování vzduchu.
4. Při teplovodních systémech v půdorysně rozsáhlých stavbách jsou výhodnější pro snížení váhy železa a tepelných ztrát systémy s umělou cirkulací.
5. Pokud bude použito nových vzorů otopných ploch, musí mít malou stavební hloubku, malou spotřebu materiálu, musí býti výrobně jednoduché a levné a po stránce tepelně technické doporučeny ústavem pro hospodárné využití paliv.
6. Při stavbě kotelen se doporučuje použiti pokud možno největších kotlových jednotek, ale vždy tak, aby to nebylo na újmu hospodárnosti provozu v přechodných dobách (jaro, podzim).
7. Po stránce stavební je třeba, aby pro snažší kladení potrubí byly stropní trámy, ať již dřevěné nebo ze železového betonu, vzdáleny nejméně 15 cm od všech příčných a nosných zdí. V obytných domech o více patrech se doporučuje připravit rýhy a vyzdít komíny pro ústřední vytápění, i když není možno toto vytápění hned zařídit; instalace potrubí nebo jeho části, není-li uvedeno hned do provozu, však zatím zpravidla nebude možno povoliti. Nutno pamatovati na dobré osvětlení a větrání kotelen z důvodů hygienických a bezpečnostních.
B. Nemocnice.
8. Jde tu o výjimečný případ, kde vytápění a větrání se řídí podle pokynů lékařů, a proto lze použiti veškerých hygienických systémů současné tepelné techniky, bude-li dbáno možných úspor na váze. Zvláště je nutné pečovat o možnost snadného čištění otopných ploch. Vytápění operačních sálů žádá zvýšenou péči a je třeba pamatovati na 100% reservu náhradním zdrojem, na klimatisaci atd.
C. Školy, tělocvičny, divadelní sály a pod.
9. Vzhledem k nedostatku radiátorů litinových i ocelových doporučuje se prozatím použiti pouze hladkých otopných ploch, t. j. hladkých trubek. Doporučuje se prováděti průběžné parapety pod širokými okny tak, aby se pod nimi dala montovati hladká plocha z dílů pokud možno dlouhých (meziokenní pilíř je pak třeba projektovati vnitřním límcem v rovině parapetu). Normálně budiž užito teplovodního vytápění se zvláštním přihlédnutím k účelnému sekcionování rozvodu a k regulaci; pro úspory materiálu není však zásadních námitek proti použití parního vytápění. Při stavbách se stropy ze železového betonu lze použiti systému vytápění zářivého (Crittall).
10. Tělocvičny, kulturní domy, divadelní sály, auly a jiné velké prostory, jichž se občasně používá, se doporučuje pro úsporu materiálu opatřiti vytápěním parním nebo teplovzdušným se cirkulací a ohříváky vzduchu, vytápěnými parou.
D. Úřední budovy.
11. Pro tyto budovy je účelné vytápění teplovodními systémy. Pokud jsou v úředních budovách byty a místnosti s delším, po případě nočním provozem (presidia, poradní sály, ústředny, vrátnice a pod.), musí být zapojeny na samostatné, avšak nikoli nadbytečné rozvodné větve.
E. Průmyslové budovy.
12. Pro vytápění provozních místností budiž zpravidla používáno pouze teplovzdušných agregátů, hladkých ploch nebo žebrových trub. Pro kancelářské místnosti možno zpravidla použiti toliko hladkých ploch. Budiž používáno vytápěcích soustav parních nebo teplovodních. Vzhledem k nynějšímu nedostatku kotlů je třeba využiti pro vytápění také kotlů, sloužících k jiným účelům (provozním), jakož i přebytků tepelné energie při výrobě nebo odpadového tepla. Tam, kde jde o vytápění budov s provozem v jiné době, než je provoz dílenský, je možné v některých případech použít akumulátorů tepla.
13. Bytové kolonie továren, pokud je to účelné a hospodárné, možno připojiti na kotelnu závodu.
14. Pro vytápění nocleháren se doporučuje navrhovali zjednodušené parní systémy s otopnými tělesy o hladkých plochách pokud možno v největších stavebních délkách.
F. Obytné domy.
15. S ústředním vytápěním budiž počítáno především u obytných domů o 3 nebo více podlažích nad zemí, pokud pro ně postačí příděl hmot; doporučuje se, aby se projektant o tom předem informoval u stavebního úřadu. Jsou-li domy sdruženy (ve skupinách nebo bloku), doporučuje se zříditi společnou kotelnu. Budiž dána přednost teplovodním systémům; kuchyňské prostory a koupelny je třeba vždy vytápěti. Jako topné plochy se doporučují radiátory nebo hladké plochy. Při stavbách o více než 8 podlažích nutno volit systémy, které snášejí vysoké provozní tlaky, nebo zařídit po výšce několik samostatných topných soustav téhož systému; v otopných plochách se dává přednost hladké ploše.
ČÁST 4
A. Krytiny.
1. Pro obytné domy, po případě i jiné stavby se doporučuje užívati pokud možno tak zv. krytin tvrdých, kdežto lepenkové krytiny [srv. č. 3, písm. a), b) a c)] přicházejí v úvahu pro novostavby obytných domů jenom při nedostatku krycího materiálu tvrdého a pro budovy zemědělské, skladiště a výrobny. Poškozené krytiny buďtež opravovány pokud možno vždy týmž krycím materiálem, z něhož byla zhotovena původní krytina.
I. Tvrdé krytiny.
2. Pro používání tvrdých krytin se stanoví tyto směrnice:
a) Krytiny taškové budou ponejvíce z tašek plochých, buď hladkých bez drážek čili bobrovek, jež se doporučují hlavně pro krytiny městské, anebo z tašek drážkových (pro jednoduché krytiny staveb venkovských nebo staveb o vyšším střešním sklonu). Mimo tašky ploché lze užiti tašek vydutých, t. j. prejzů, vlnovek a pod.
b) Asbestocementové břidlice, a to desek čtvercových, barvy zpravidla červené, po případě šedé, lze použiti pro krytiny domů rodinných, budov zemědělských a skladištních. Krytiny buďtež zpravidla jednobarevné a nevzorkované; zásadně se vylučují nápisy a letopočty.
c) Přírodní břidlice tuzemské se doporučuje použiti pro novostavby jen v blízkosti výskytu a zpracování této břidlice.
II. Lepenkové krytiny.
3. Doporučuje se upustit od provádění jednoduchých krytin lepenkových (vyjma pro stavby prozatímní). Pro lepenkové krytiny dvojité, po případě několikavrstvové (tak zv. křemílkové) nebo pro lepenkové krytiny zvláštní se užije lepenek v tloušťkách dnes vyráběných a řádně označených. Třeba dbáti těchto zásad:
a) Dvojitá lepenková krytina se provede buď na hladko anebo s lištami ze dvou vložek impregnovaných, po případě pískovaných lepenek čís. 300 (333), 500 (454) nebo ze dvou vložek plsti.
b) Několikavrstvá (tak zv. křemílková) krytina se provede na hladko ze dvou nebo tří vložek impregnovaných lepenek č. 500 (454) anebo plsti se zaválením křemílku do povrchového nátěru.
c) Zvláštní lepenková krytina, na příklad ruberoid, se provede na hladko nebo s lištami ze dvou vrstev asfaltovaných lepenek č. 500 (454), z nichž buď pouze vrchní nebo obě jsou opatřeny oboustranným asfaltovým potěrem.
d) Krytiny z litého dvouvrstvového asfaltu tloušťky 18—30 mm se navrhnou jen, bude-li to nutno a bude-li dost potřebného asfaltu.
B. Vodotěsnící isolace.
4. Se zřetelem k nynějšímu nedostatku spolehlivého isolačního materiálu se doporučuje pečlivé provádění horizontální vodotěsnící isolace s náležitým nutným přesahováním.
5. Při očekávaném nedostatku odborných asfaltérů třeba počítati s tím, že bude často klásti horizontální isolaci nadzemního zdiva zedník. V tom případě nutno požadovati, aby přiřezávání isolační lepenky na šířku prováděné vodotěsnící isolace nebylo svěřováno stavebnímu dělnictvu, po případě zedníku, nýbrž aby lepenkárny dodaly na stavbu již lepenku v potřebných šířích podle tloušťky isolovaného zdiva, tedy v pasech 50, 60 až 80 cm širokých.
6. K provádění vodotěsnících isolací domů obytných i jiných se uvádí:
a) základní nátěr (infiltrační) pro pevné spojení isolace s povrchem podkladu se provede vhodnými natěradly (emulsí nebo suspensí), po případě natěradly s organickými rozpouštědly.
b) Krycí nátěr, tvořící pružnou isolační vrstvu, odolnou proti výparům vodním a slabším kyselinám, se provede buď za horka tuhými natěradly nebo za studená natěradly s organickými rozpouštědly.
c) Vodotěsnící isolace a lepenkové krytiny se smějí dělati jen za suchého počasí. Položená lepenka nemá býti přes noc ponechána bez nátěru.
7. Asfaltová isolace v kotelnách pod kouřovými kanály musí býti chráněna vrstvou vyzděnou, na př. ze šamotových cihel.
8. Doporučuje se, aby podzemní výtahové šachty byly vodotěsně isolovány.
9. O isolacích otevřených balkonů se jedná ve spojení s dlažbou v části V., č. 6, písm. n).
10. Podle místních poměrů (vlhkosti) na staveništi se doporučuje:
a) kde ve výkopech základu není zemní vlhkosti, provésti isolace nadzemního zdiva položením isolačního lepenkového pásu asfaltovaného nebo dehtovaného z lepenek čís. 500 (454) s oboustrannou isolační vrstvou a ochranným posypem, na plnou plochu zdiva, maltou řádně vyplněného i vyrovnaného, a jeho zazděním;
b) kde byla zjištěna ve výkopu základů zemní vlhkost, isolovati nadzemní zdivo tím, že se provede na plné ploše maltou řádně vyplněného a vyrovnaného nadzemního zdiva asfaltový nebo dehtový isolační povlak, sestávající z jedné vložky impregnované lepenky č. 500 (454) asfaltované nebo dehtované, po případě z vložky asfaltované plsti, mezi dvěma isolačními vrstvami asfaltového nebo dehtového nátěru nebo tmele;
c) proti zvýšené zemní vlhkosti provésti isolace zdiva vložkovým povlakem, obsahujícím dvě vložky asfaltem impregnované lepenky č. 500 (454) nebo dvě vložky impregnované plsti mezi třemi vrstvami asfaltových nátěrů;
d) proti beztlakové spodní vodě musí provést isolaci podzemního zdiva výhradně odborný asfaltér, a to vždy v takovém rozsahu, aby isolace na ohrožených místech zdiva vytvořila celistvou, uzavřenou ochrannou vrstvu, zamezující za všech okolností styk spodní vody se zdivem. Nebude-li jinak předepsáno, použije se na tyto isolace vložkového povlaku ze tří vložek asfaltem impregnované lepenky v sestavení č. 300 (333), č. 500 (454) a č. 500 (454) anebo asfaltované isolační plsti mezi čtyřmi vrstvami asfaltových isolačních nátěrů;
e) isolace podzemního zdiva proti tlakové spodní vodě vyžaduje vždy zvláštní úpravy a musí tvořiti celistvou, uzavřenou ochrannou vrstvu, po případě se vzduchovou isolací. Budiž pamatováno na odvod spodní vody vhodnou drenáží;
f) isolace dělících spař musí býti napojena vodotěsně na isolaci zdiva a provede se buď zvlněním isolačního povlaku nebo ve zvláštních případech vložením a zaisolováním měděného žlábku do dělící spáry. Uzávěry otvorů pro části potrubí procházející isolací se utěsní asfaltovaným asbestovým provazcem nebo ve zvláštních případech měděnou plechovou přírubou, přes něž se přetáhne isolační povlak;
g) litinová potrubí a hlavně kolena musí býti opatřena na celém povrchu asfaltovou isolační vrstvou k ochraně proti korosi.
11. Isolace v nadzemních částech staveb se obvykle ochrání omítkou, v podzemních částech staveb budiž pamatováno na vhodnou ochranu isolace proti poškození. Tmelové potěry se obvykle ochrání impregnovanou lepenkou.
12. Při spodních vodách se škodlivými chemickými účinky nutno učinit vhodná opatření na ochranu stavby.
ČÁST 5
A. Podlahy a dlažby.
2. Pro nedostatek tvrdých vlýsků na podlahy nutno navrhovat většinou podlahy palubové podle ustanovení ČSN 2008/1942, čl. 27, při čemž možno připustiti tloušťku 24 mm. Povrch možno napustiti mořidlem a pastovati. Tam, kde regionální poměry dovolují vyráběti palubky modřínové, doporučuje se jich použiti.
Vlýsků dubových nebo bukových bude možno použiti jen výjimečně a jen pro obytné pokoje.
Vlýsků dubových nebo bukových bude možno použiti jen výjimečně a jen pro obytné pokoje.
3. Podle současných poměrů ve výrobě možno předpokládati, že bude dostatek materiálu na šamotové dlažby.
4. Tam, kde místní výroba umožňuje levný dovoz dlaždic z pálené hlíny (terakoty), se doporučuje jich užití pro dlažby. Podobně podle místních poměrů (opatření odborných pracovních sil) možno voliti dlažby z dlaždic terazzových nebo z litého terazza. Zásadně se nedoporučují dlažby z cementových dlaždic, opatřených barevným nátěrem.
5. Pro malé místnosti rodinných domků (jako klosety, špíže, a komory) se doporučují dlažby betonové s potěrem.
6. Doporučuje se provésti
a) v obytných pokojích: podlahu palubovou I. tř. nebo vlysovou zpravidla II. tř.;
b) v ložnicích podlahu palubovou;
c) v kuchyních podlahu palubovou nebo dlažbu šamotovou, po případě xylolitovou;
ch) v prádelnách spádové dlažby betonové s cementovým páleným potěrem, v centrálních prádelnách dlažby šamotové, z terazzových dlaždic nebo z litého terazza;
d) v předsíních menších dlažbu šamotovou nebo terakotovou, u větších podlah xylolitovou, palubovou nebo vlysovou;
e) v lázních dlažby šamotové, z terazzových dlaždic nebo z litého terazza, po případě i betonové dlažby s potěrem;
f) v klosetech dlažby šamotové, terakotové, terazzové nebo dlažby betonové s potěrem;
g) ve špížích a v komorách dlažby betonové s potěrem nebo z dlaždic terakotových;
h) na podestách schodišťových podle regionální výroby u činžovních domů dlažby ze šamotových dlaždic, z dlaždic terazzových nebo z litého terazza, v rodinných domcích z terakotových dlaždic;
i) v chodbách, sklepech na potraviny a pod. dlažby betonové s potěrem;
j) ve sklepech na uhlí dlažby betonové se zatřeným povrchem;
k) v kotelnách dlažby betonové, po případě kolem kotlů z dlaždic šamotových;
l) na půdách dlažby z hubeného betonu se zatřeným povrchem, po případě z topinek. Možno doporučit provedení dlažeb z betonu z dobrých vysokopecích strusek; dlažby škvárobetonové se pro činžovní domy zásadně nedoporučují;
m) na uzavřených balkonech dlažby z dlaždic šamotových, terazzových, po případě při spojení s jednotlivými místnostmi podlahy jako v nich;
n) na otevřených balkonech tuto úpravu: Podkladní spádový beton na nosné desce ze železového betonu je téhož druhu jako beton desky Spočívá-li podkladní beton na dřevěném trámovém stropě, nutno do betonu vložiti rabitzové pletivo a provésti podkladní beton druhu „e“. Na podklad se dá dvojí vrstva pochozího asfaltu celkem o tloušťce 18—23 mm z asfaltového mastixu v dolní vrstvě měkčího, v horní tvrdšího s přimíšením písku hornobřízského nebo téže jakosti, po případě ostrého říčního písku, o maximální velikosti zrna 7 mm. Na svislých stěnách nutno provést asfaltové sokly do výše minimálně 15 cm z nanášeného (špachtlovaného) elastického mastixu v tloušťce 6 mm se řádným připojením a vytažením pochozí dlažby na tento sokl, minimálně do výše 6 cm.
B. Obklady stěn a soklů.
7. Pro obklady stěn a soklů u obytných budov možno použiti obkládaček porovinových (i III. třídy), po případě terakotových; sokly možno obkládat ostrými obkládačkami.
8. Tam, kde nelze stěny obložiti obkládačkami, doporučuje se provedení linkrusty nebo podobných omývatelných obkladů nebo nátěrů. Pod ně nutno provésti omítku z cementové malty s přísadou vodotěsnící látky a z horní štukové vrstvy.
9. Doporučuje se provésti:
a) v lázních obklad stěn obkládačkami porovinovými nebo terakotovými anebo obklad linkrustový, a to do maximální výše 165 cm, nebo podle místních poměrů natěračské úpravy zdí podle normy ČSN 2009-1932;
b) na schodištích sokly z týchž hmot, jakých bylo použito k provedení dlažeb;
c) v kuchyních u dřezů a výlevek obklady do téže výše jako u lázní; sokly se provedou při dlažbách šamotových a xylolitových z ostrých obkládaček v téže barvě, jako jest obklad;
d) v klosetech sokly z ostrých obkládaček; při dlažbách betonových a terazzových se doporučuje provedení požlábku;
e) v předsíních při dlažbách sokly podobně jako v klosetech;
f) obložení soklů ve fasádě se doporučuje provésti u činžovních domů bez předzahrádek, a to z obkládaček kabřincových nebo keramických z tvrdé terakoty (polokameniny) se zřetelem na regionální poměry. Provádění soklů z umělé kameniny se při výstavbě bytových jednotek nedoporučuje pro obtížné opravy.
10. Splávky okenní se doporučuje provésti z keramických okapnic.
1. Aby doprava po dobu dvouletého plánu nebyla přetěžována, má se při volbě hmot pro podlahy, dlažby a obklady stěn přihlížeti k místním poměrům a dbáti regionální výroby.
ČÁST 6
A. Rozměry oken.
2. V obytných domech se stanoví fasádní světlost okenních otvorů tak, aby vyhovovala předpokládanému základnímu rozměru 15 cm při vyzdívání, t. j. na šířku jednokřídlového okna 75 cm, dvoukřídlového 150 cm a tříkřídlového 225 cm. Tam, kde je to účelné, lze volit i otvory široké 60 cm, 120 cm, po případě 185 cm.
3. Na výšku buďtež okenní otvory voleny o fasádní světlosti 150 cm nebo 120 cm (na. př. u kuchyní, kde je potřebí vyššího parapetu pro pracovní desku).
4. Pro příslušenství se doporučují okenní otvory pro jednokřídlová okna 45/45 cm nebo 75/45 cm, po případě 60/45 cm.
B. Konstruktivní typy oken.
5. Doporučuje se užívati oken se sdruženými křídly o tloušťce dřeva kolmo na sklo 45 mm. K bližšímu znázornění použitých zásad jsou připojeny plánky těchto oken.
6. Aby byly včas odborně vyzkoušeny i jiné typy oken, doporučuje se jich užiti jen u takových staveb, kde je zaručena přesná kontrola provedení a možnost zkoušeti jejich funkci státními stavebními orgány.
C. Jakost materiálu.
7. Na dřevěná okna třeba použiti borového dřeva I. třídy. Výjimečně lze použiti na vnitřní křídla dvojitých nebo zdvojených oken dřeva smrkového nebo jedlového téže třídy.
8. Dřevo musí být řádně proschlé na vzduchu (t. j. má obsahovati 15—20% vlhkosti podle váhy dřeva úplně vysušeného o vlhkosti n = 0%) a nesmí míti vady, jež by byly na újmu pevnosti nebo trvanlivosti konstrukce ani přilnavosti a trvanlivosti nátěru. Vylučuje se dřevo točivě rostlé, jakož i dřevo s nahnilými, vypadávajícími nebo příčnými suky. U rámů lze připustit také příčné suky, procházejí-li nejvýše jednou třetinou jejich tloušťky. Není však vadou, vyspraví-li se vypadávající suky (nikoli však příčné) zaklíženými kolíky ze stejného dřeva, z něhož je okenní rám nebo křídlo. Vlákna těchto kolíků musí probíhati rovnoběžně s vlákny křídla nebo rámu. Při výběru dřeva na okna je třeba dbáti, aby okenní rámy ani křídla neměly suky v místech dlabu pro kování ani příčně proříznuté suky v hranách lišt; jinak se dovolují na 1 bm lišty až 3 živé nebo pevné suché nebo řádně vyspravené suky až do průměru 15 mm u křídel a do 30 mm u rámů.
D. Rozměry a konstruktivní úprava dveří.
9. Pro dveřní křídla je závazná norma ČSN 2021-1947, II. revidované vydání [srv. II. díl, č. 1, písm. b) této vyhlášky].
E. Kování oken a dveří.
10. Kování oken:
a) Rohovníků zpravidla nebudiž užíváno. Plně je nahrazují kolíčky z barevného kovu, po případě ocelové nebo fasonové, zakryté a zatmelené.
b) Závěsy. Se zřetelem na značnou váhu sdružených křídel budiž užíváno závěsů čep na čep (nejvhodnější délka 120 mm), a to do 80 cm výšky křídel dvou závěsů, u vyšších křídel tří závěsů.
c) Závěsy pro venkovní křídla. Doporučuje se použiti závěsů 80 mm dlouhých s vrchním křidélkem závěsu širokým 20 mm a spodním 25 mm. U úzkých profilů nutno vrchní část přišroubovat.
d) Šrouby spojovací. U oken se sdruženými křídly se doporučuje spojovat křídla šrouby o čtyřhranné hlavě, zaručujícími nejtěsnější styk a opatřenými zdířkami z tvrzeného lehkého kovu. Spojovací šrouby, jsou-Ii ocelové, nutno chrániti proti rezivění. Při výšce křídla do 150 cm se použije dvou šroubů, přes 150 cm tří; ve vodorovných částech křídla o šířce 75 cm nebo více se použije po jednom šroubu nahoře i dole.
e) Uzávěr válečkový. Není-li dřevo zcela vyzrálé, doporučuje se použiti válečkových uzávěrů, uzavírajících jedním pohybem v několika bodech, a to do 100 cm výšky křídla ve dvou a přes 100 cm aspoň ve třech. Pro okna dvoukřídlová o výšce 150 cm nebo více se doporučuje použiti rozvorových uzávěrů válečkových. Jazýčkové uzávěry nejsou vhodné pro okna se sdruženými křídly o větší výšce než 50 cm.
f) Okenní úchytky. Vedle dosud užívaných okenních úchytek se doporučuje použiti k zachycení okenního křídla háčku s očkem, při čemž možno umístiti háček na parapetním prkénku.
g) Pro ventilaci klapkami se doporučuje užiti sklapky, pro ventilační křídla uzávěru pákového nebo lanového (zejména v kuchyních).
h) Lavičníků třeba použiti dvou do výšky křídla 100 cm, při větší výšce tří, na šířku okna do 100 cm jednoho a přes 100 cm dvou. Lavičníky třeba přichytit šrouby; vylučuje se použití hřebů.
11. Kování dveří:
a) Závěsy. Třeba použiti tří závěsů, a to při šířce křídla 60 cm závěsů dlouhých 130 mm, pro širší křídla pak 140 mm.
b) Zámky. U dveří domovních se doporučuje vložkový zámek s převodem, u bytů dosický, pro dveře pokojové obyčejný, u spíží, komor a vedlejších místností obyčejné zámky na klíč, pro koupelny a záchody zámek se střelkou na zajištění. Nasazené zámky nejsou vhodné.
12. Různá zařízení:
a) U bytových dveří mají býti rámečky na visitky a kukátko. Doporučuje se soustředit schránky na dopisy na jednom místě u vchodu do domu.
b) Vstupní dveře do domu třeba opatřit ochranným soklovým plechem nebo jinou ochranou. Okna pro vhoz uhlí, není-li zřízen zvláštní vhazovák, buďtež kovová.
F. Těsnění oken.
13. Pokud bude použito těsnění vložkami, třeba přihlížeti k posudku ústavu pro hospodárné využití paliv. Při lokálním topení, ať již sporáky v kuchyních nebo koupelnovými kamny, má býti při těsnění pamatováno, aby se umožnil přívod vzduchu.
G. Nátěry oken a dveří.
14. Okna buďtež natírána podle ustanovení čl. 19 normy ČSN 2009-1932, avšak s výjimkou písm. g), kde místo třetího nátěru fermežovou barvou bude proveden jednoduchý sytý nátěr vzdušným mastným smaltem. Budou-li při hromadné výrobě oken prováděny nátěry podle písm. a) až e) článku 19 normy ve výrobně, provede se na staveništi přebroušení a vytmelení podle písm. f) téhož článku a vlastní smaltový nátěr.
15. Z úsporných důvodů možno vnitřní dveře opatřit nátěrem (azurovým. Tyto nátěry, t. j. napouštění a lakování přírodního dřeva, třeba provésti podle článku 36 téže normy. Budou-li na stavbu dodány hotové dveře i s nátěry z výrobny, opatří se při lazurových nátěrech v dílně všechny práce uvedené v písm. a) až c) článku 36 uvedené normy, práce podle písm. d) á e) se pak provedou na staveništi.
H. Zasklívání oken a dveří.
17. Okna a dveře třeba zasklívati průhledným sklem, silným nejméně 2 mm nebo tlačeným sklem silným 3 až 4 mm. K zasklívání budiž použito dobrého sklenářského tmelu.
1. Zlevnění a zrychlení staveb lze dosáhnouti také pokud možno jednotnou přípravou jednotlivých stavebních součástek, z nichž velmi důležité jsou dveře a okna. Proto se vydávají tyto směrnice pro rozměry, konstruktivní úpravu a materiál dřevěných oken a dveří, které však nevylučují ani použití systémů, druhů a velikostí jiných, a to u dveří v mezích odchylek připuštěných podle II. dílu této vyhlášky.
Díl 2
1. Prohlašují se za závazné tyto normy vydané Československou společností normalisační:
a) ČSN 1273-1947 „Lehké betonové tvárnice“,
b) ČSN 2021-1947 „Dveřní křídla“ (II. revidované vydání) a
c) ČSN 2041-1947 „Ocelové zárubně“.
2. Stavební plány, které budou předloženy k projednání podle stavebních řádů nebo statutů po 31. prosinci 1947, nesmějí být v rozporu s těmito normami, po případě nesmějí přesahovat meze odchylek jimi připuštěných, a při stavbách prováděných podle těchto plánů nutno dbát ustanovení uvedených norem.
Díl 3
Příloha k části VI., B., č. 5.
Příloha k části VI., B., č. 5.
Příloha k části VI., B., č. 5.
Příloha k části VI., B., č. 5.
Příloha k části VI., B., č. 5.
Příloha k části VI., B., č. 5.