Část I
Náhrady při pracovních cestách.
§ 1
Hospodárnost při pracovních cestách.
Zaměstnanec jest povinen dbáti, aby pracovní cesta byla omezena na čas nezbytně nutný pro splnění účelu sledovaného pracovní cestou a aby s využitím nejúčelnějších dopravních možností byla provedena s nejmenším nákladem.
Zaměstnanec jest povinen dbáti, aby pracovní cesta byla omezena na čas nezbytně nutný pro splnění účelu sledovaného pracovní cestou a aby s využitím nejúčelnějších dopravních možností byla provedena s nejmenším nákladem.
§ 2
Náhrady při použití veřejných hromadných dopravních prostředků.
(1) Při použití veřejných hromadných dopravních prostředků má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nárok na náhradu skutečně vzniklých prokázaných jízdních výdajů, t. j. výdajů za jízdenku (jízdného) nebo letenku, za místenku a za použití lůžkového vozu.
(2) Při vzdálenosti do 200 km se hradí jízdné za nejnižší třídu, při větší vzdálenosti za třídu nejblíže vyšší.
(3) Má-li zaměstnanec možnost využít jízdních slev, přísluší mu toliko náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použíti volné jízdenky, náhrada jízdného mu nepřísluší.
§ 3
Náhrady při použití jiných než veřejných hromadných dopravních prostředků a při cestách pěšky.
Vyžaduje-li účel pracovní cesty nebo okolnosti případu, aby cesta do obce místa jednání nebo zpět byla vykonána jinak než veřejným hromadným dopravním prostředkem, poskytne se zaměstnanci při cestě
Vyžaduje-li účel pracovní cesty nebo okolnosti případu, aby cesta do obce místa jednání nebo zpět byla vykonána jinak než veřejným hromadným dopravním prostředkem, poskytne se zaměstnanci při cestě
| a) | jízdním (motorovým) kolem nebo motocyklem, jež zaměstnavatel bezplatně propůjčil | 0.50 Kčs za 1 km, |
| b) | vlastním jízdním kolem nebo pěšky | 2.— Kčs za 1 km, |
c) najatým povozem nebo najatým motorovým vozidlem náhrada skutečných výdajů do obvyklé výše,
d) vlastním motorovým vozidlem náhrada podle předpisů o náhradách za používání vlastních motorových vozidel při pracovních cestách a vnějším řízení,
e) vlastním povozem náhrada ve výši 2/3 obvyklých výdajů za nájemní povoz.
§ 4
Místní přepravné.
(1) Zaměstnanci přísluší náhrada nutných výdajů
a) za jeho přepravu k dopravnímu prostředku, kterého použije mezi obcí pracovního místa nebo obcí bydliště a obcí místa jednání, jakož i mezi obcemi místa jednání, a za jeho přepravu od tohoto dopravního prostředku,
b) za pracovně nutné použití dopravních prostředků v obci místa jednání.
(2) Nepoužije-li zaměstnanec v případech uvedených v odstavci 1 veřejného hromadného dopravního prostředku, hradí se zaměstnanci výdaje za jiný dopravní prostředek jen, když ho muselo býti použito ze zvláštních důvodů.
§ 5
Stravné a nocležné.
(1) Zaměstnanci přísluší stravné v částce 130 Kčs za každý celý kalendářní den pracovní cesty a nocležné v částce 70 Kčs za každou noc pracovní cesty. Nestačí-li nocležné k úhradě nutného výdaje za ubytování, hradí se tento výdaj v prokázané výši. Za noc, které zaměstnanec použije k cestě, přísluší nocležné jen tehdy, když je nucen téže noci se ubytovati pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.
(2) Po 14 celých dnech pobytu v téže obci místa jednání snižuje se úhrn stravného a nocležného za každý celý den dalšího pobytu v této obci na částku 120 Kčs denně u zaměstnanců ženatých a u zaměstnanců postavených jim na roveň, u ostatních zaměstnanců na částku 70 Kčs denně. Ustanovení o změně výměry přídělného (§ 18) a o pracovních cestách při přechodném přidělení (§ 20) platí přiměřeně.
(3) Dostane-li se zaměstnanci na pracovní cestě bezplatně denní stravy i ubytování péčí zaměstnavatele, nepřísluší zaměstnanci stravné ani nocležné. Dostane-li se zaměstnanci na pracovní cestě péčí zaměstnavatele bezplatně denní stravy, nepřísluší mu stravné podle odstavce 1, úhrn stravného a nocležného podle odstavce 2 se krátí o 65%. Poskytne-li se zaměstnanci na pracovní cestě péčí zaměstnavatele bezplatně ubytování, nocležné podle odstavce 1 nepřísluší, úhrn stravného a nocležného podle odstavce 2 se krátí o 35%.
§ 6
Stravné za dobu kratší než kalendářní den.
(1) Nevyžaduje-li pracovní cesta celý kasematní den, činí stravné, trvá-li pracovní cesta
| 6 nebo více hodin | 35 Kčs. |
| více než 10 hodin | 60 Kčs. |
| více než 14 hodin | 100 Kčs. |
(2) Sazby podle odstavce 1 platí též pro dny počátku a skončení vícedenní pracovní cesty.
(3) Zasahuje-li pracovní cesta do dvou kalendářních dnů, je stravné počítati tak, jako by pracovní cesta byla vykonána v jednom kalendářním dnu, jestliže to je pro zaměstnance výhodnější.
§ 7
Počátek a konec pracovní cesty při použití veřejných hromadných dopravních prostředků.
(1) Pracovní cesty, konané veřejnými hromadnými dopravními prostředky počínají 30 minut před tím, kdy veřejný hromadný dopravní prostředek, kterého zaměstnanec použije mezi obcí pracovního místa nebo obcí bydliště a obcí místa jednání, má podle jízdního řádu opustiti stanici v obci pracovního místa nebo v obci bydliště, a končí 30 minut po tom, kdy jí má dosáhnouti. Ke zpoždění je přihlédnouti jen při zpáteční cestě, přesahuje-li 1 hodinu.
(2) Pracovní cesty konané letadlem počínají 30 minut před odjezdem hromadného dopravního prostředku, obstarávajícího přepravu cestujících mezi sídlem leteckého dopravního podniku a letištěm, a končí 30 minut po jeho příjezdu k sídlu leteckého dopravního podniku.
§ 8
Přerušení pracovní cesty pro zvláštní okolnosti.
Spočívá-li příčina přerušení pracovní cesty v zaměstnancově osobě, příslušejí zaměstnanci náhrady při pracovních cestách i za dobu přerušení jen, onemocní-li a nemůže se vrátiti do svého bydliště. Byl-li však přijat do léčebného nebo ošetřovacího ústavu, stravné a nocležné mu nepřísluší.
Spočívá-li příčina přerušení pracovní cesty v zaměstnancově osobě, příslušejí zaměstnanci náhrady při pracovních cestách i za dobu přerušení jen, onemocní-li a nemůže se vrátiti do svého bydliště. Byl-li však přijat do léčebného nebo ošetřovacího ústavu, stravné a nocležné mu nepřísluší.
§ 9
Náhrady nutných vedlejších výdajů.
(1) Jiné výdaje, které zaměstnanec musí nutně vynaložiti v souvislosti s pracovní cestou, se hradí v prokázané výši jako vedlejší výdaje.
(2) K vedlejším výdajům patří zejména výdaje za přepravu nutných osobních a služebních zavazadel, spisů, map, nářadí, za úschovu zavazadel, za poplatky poštovní, telegrafní a telefonní. Naproti tomu se nehradí opotřebování šatstva, obuvi, kufrů, výdaje za cestovní výstroj a cestovní pojištění, pokud toto pojištění není povinné.
§ 10
Náhrada za ztrátu času.
(1) Za dobu strávenou na pracovní cestě jinak než vlastním konáním práce, která je účelem pracovní cesty, nepřísluší mzda (plat) za práci přes čas (za práci noční, nedělní, sváteční a pod.), pokud se z platných předpisů nepodává jinak.
(2) Za čas strávený cestou do obce místa jednání a zpět mimo pravidelnou pracovní dobu, obvyklou na pracovišti, přísluší náhrada za ztrátu času; tato náhrada činí za každou celou hodinu
a) 8 Kčs v době od 6. do 22. hodiny, nejvýše však 40 Kčs v jednom kalendářním dnu,
b) 10 Kčs v době od 22. do 6. hodiny, pokud se zaměstnance v této době neubytuje ani nepoužije lůžkového vozu.
Část II
Náhrady při vnějším řízení.
§ 11
Pojem vnějšího řízení.
Na rozdíl od pracovní cesty jde o vnější řízení, vykonává-li zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův práci mimo své pravidelné pracovní místo, ale v obvodu obce pracovního místa nebo v obvodu obce svého bydliště. O vnější řízení jde také, trvá-li cesta mimo obec pracovního místa a obec bydliště méně než 6 hodin.
Na rozdíl od pracovní cesty jde o vnější řízení, vykonává-li zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův práci mimo své pravidelné pracovní místo, ale v obvodu obce pracovního místa nebo v obvodu obce svého bydliště. O vnější řízení jde také, trvá-li cesta mimo obec pracovního místa a obec bydliště méně než 6 hodin.
§ 12
Náhrady výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti a náhrada za ztrátu času.
(1) V obci místa vnějšího řízení má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nárok na náhradu výdajů za použití veřejných hromadných dopravních prostředků. Výdaje za jiný dopravní prostředek se hradí jen, když ho muselo býti použito ze zvláštních důvodů.
(2) Při vnějším řízení mimo obec pracovního místa a obec bydliště se zaměstnanci poskytne náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti a náhrada za ztrátu času jako při pracovních cestách.
§ 13
Náhrady nutných vedlejších výdajů.
Jiné výdaje, které zaměstnanec musí nutně vynaložiti v souvislosti s vnějším řízením, se hradí v prokázané výši jako vedlejší výdaje. Ustanovení § 9 odst. 2 platí obdobně.
Jiné výdaje, které zaměstnanec musí nutně vynaložiti v souvislosti s vnějším řízením, se hradí v prokázané výši jako vedlejší výdaje. Ustanovení § 9 odst. 2 platí obdobně.
§ 14
Část III
Náhrady při přechodném přidělení.
§ 15
Podmínky nároku na náhrady.
Náhrady při přechodném přidělení příslušejí zaměstnanci, přidělí-li ho zaměstnavatel k přechodné činnosti na jiné pracovní místo mimo obec jeho pravidelného pracovního místa a obec jeho bydliště.
Náhrady při přechodném přidělení příslušejí zaměstnanci, přidělí-li ho zaměstnavatel k přechodné činnosti na jiné pracovní místo mimo obec jeho pravidelného pracovního místa a obec jeho bydliště.
§ 16
Náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti.
Při cestě do obce místa přechodného přidělení a při cestě zpět přísluší zaměstnanci náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti jako při pracovních cestách.
Při cestě do obce místa přechodného přidělení a při cestě zpět přísluší zaměstnanci náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti jako při pracovních cestách.
§ 17
Přídělné.
(1) Přechodně přidělený zaměstnanec má nárok na přídělné, jež činí 200 Kčs za celý den pobytu v obci místa přechodného přidělení; po 14 celých dnech tohoto pobytu činí přídělné u ženatých a jim na roveň postavených zaměstnanců 120 Kčs, u ostatních zaměstnanců 70 Kčs denně.
(2) Za dny cesty do obce místa přechodného přidělení a za dny cesty zpět přísluší zaměstnanci přídělné ve výši stravného a nocležného jako při pracovních cestách. Za dny cesty zpět nesmí však toto přídělné přesahovati příslušné částky uvedené v odstavci 1.
(3) Dostane-li se přechodně přidělenému zaměstnanci bezplatně denní stravy i ubytování péčí zaměstnavatele, nepřísluší zaměstnanci přídělné. Dostane-li se přechodně přidělenému zaměstnanci péčí zaměstnavatele bezplatně denní stravy, krátí se přídělné o 65%; poskytne-li se mu péčí zaměstnavatele bezplatně ubytování, krátí se přídělné o 35%.
§ 18
Změna výměry přídělného.
Nastane-li za přechodného přidělení změna v okolnostech rozhodných pro výměru přídělného, přísluší přídělné v nové výměře ode dne následujícího po dni, kdy tato změna nastala.
Nastane-li za přechodného přidělení změna v okolnostech rozhodných pro výměru přídělného, přísluší přídělné v nové výměře ode dne následujícího po dni, kdy tato změna nastala.
§ 19
Změna místa přechodného přidělení.
Je-li přechodně přidělený zaměstnanec přidělen k přechodné činnosti do jiné obce, přísluší mu přídělné podle § 17 odst. 1 znovu.
Je-li přechodně přidělený zaměstnanec přidělen k přechodné činnosti do jiné obce, přísluší mu přídělné podle § 17 odst. 1 znovu.
§ 20
Pracovní cesty při přechodném přidělení.
(1) Koná-li přechodně přidělený zaměstnanec pracovní cestu, podrží za dny, za které mu přísluší plné stravné, 35% přídělného, avšak jen tehdy, není-li mu poskytováno péčí zaměstnavatele bezplatně ubytování (§ 17 odst. 3).
(2) Za dny, za které zaměstnanci nepřísluší plné stravné, snižuje se přídělné, trvá-li pracovní cesta
Poskytuje-li se však zaměstnanci péčí zaměstnavatele bezplatně ubytování (§ 17 odst. 3), krátí se přídělné, snížené podle předchozí věty, o 35% přídělného uvedeného v § 17 odst. 1.
| 6 nebo více hodin | o 20%, |
| více než 10 hodin | o 30%. |
| více než 14 hodin | o 50%. |
Poskytuje-li se však zaměstnanci péčí zaměstnavatele bezplatně ubytování (§ 17 odst. 3), krátí se přídělné, snížené podle předchozí věty, o 35% přídělného uvedeného v § 17 odst. 1.
(3) Dny pracovní cesty, za které přísluší plné stravné, se nepočítají do počtu 14 celých dnů podle § 17 odst. 1.
§ 21
Povolání k pracovnímu výkonu do obce pravidelného pracovního místa, nebo do obce bydliště.
Je-li přechodně přidělený zaměstnanec povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracovního místa nebo do obce svého bydliště, podrží přídělné, a za cestu tam a zpět mu přísluší náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti jako při pracovních cestách. Za celé dny pobytu v obci pravidelného pracovního místa nebo v obci bydliště se přídělné snižuje o 65%; tyto dny se nepočítají do 14 celých dnů podle § 17 odst. 1.
Je-li přechodně přidělený zaměstnanec povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracovního místa nebo do obce svého bydliště, podrží přídělné, a za cestu tam a zpět mu přísluší náhrada výdajů spojených s účelným překonáním vzdálenosti jako při pracovních cestách. Za celé dny pobytu v obci pravidelného pracovního místa nebo v obci bydliště se přídělné snižuje o 65%; tyto dny se nepočítají do 14 celých dnů podle § 17 odst. 1.
§ 22
Přídělné po dobu dovolené a pracovního volna.
Po dobu dovolené na zotavenou zaměstnanec podrží přídělné ve výši výdaje za ubytování v obci místa přechodného přidělení, který připadá na dny této dovolené, nejvýše však 35% přídělného, uvedeného v § 17 odst. 1. Totéž platí pro dny pracovního volna, poskytnutého zaměstnavatelem, opustí-li zaměstnanec v těchto dnech obec místa přechodného přidělení.
Po dobu dovolené na zotavenou zaměstnanec podrží přídělné ve výši výdaje za ubytování v obci místa přechodného přidělení, který připadá na dny této dovolené, nejvýše však 35% přídělného, uvedeného v § 17 odst. 1. Totéž platí pro dny pracovního volna, poskytnutého zaměstnavatelem, opustí-li zaměstnanec v těchto dnech obec místa přechodného přidělení.
§ 23
Přídělné po dobu nemoci.
Nepracuje-li přechodně přidělený zaměstnanec pro nemoc, podrží přídělné. Je-li však přijat do léčebného nebo ošetřovacího ústavu, nebo opustí-li obec místa přechodného přidělení, přísluší mu přídělné jako po dobu dovolené a pracovního volna (§ 22).
Nepracuje-li přechodně přidělený zaměstnanec pro nemoc, podrží přídělné. Je-li však přijat do léčebného nebo ošetřovacího ústavu, nebo opustí-li obec místa přechodného přidělení, přísluší mu přídělné jako po dobu dovolené a pracovního volna (§ 22).
§ 24
Přídělné na úhradu nájemného (podnájemného).
Nemůže-li zaměstnanec rozvázat nájemní (podnájemní) poměr ke dni skončení přechodného přidělení, může mu býti poskytnuto přídělné ve výši skutečně zaplaceného nájemného (podnájemného) za dny do skončení nájemního (podnájemního) poměru, nejvýše však 35% přídělného uvedeného v § 17 odst. 1.
Nemůže-li zaměstnanec rozvázat nájemní (podnájemní) poměr ke dni skončení přechodného přidělení, může mu býti poskytnuto přídělné ve výši skutečně zaplaceného nájemného (podnájemného) za dny do skončení nájemního (podnájemního) poměru, nejvýše však 35% přídělného uvedeného v § 17 odst. 1.
§ 25
Náhrady při denním návratu do bydliště.
(1) Při denním návratu do bydliště poskytne se přechodně přidělenému zaměstnanci místo přídělného
a) náhrada prokázaných výdajů za cesty do obce místa přechodného přidělení a zpět jako při pracovní cestě,
b) příplatek na stravu, který činí za dobu nutné nepřítomnosti v bydlišti, trvající alespoň jedenáct hodin, 35 Kčs.
(2) Ustanovení o náhradách při denním návratu do bydliště lze použíti jenom v tom případě, když tyto náhrady jsou nižší než náhrady, které by zaměstnanci příslušely, kdyby zůstal v obci místa přechodného přidělení.
§ 26
Náhrada jízdného za cesty k návštěvě rodiny.
(1) Ženatým a na roveň jim postaveným zaměstnancům se poskytne v každých 4 týdnech přechodného přidělení náhrada prokázaného jízdného za cestu k návštěvě rodiny a zpět jako při pracovní cestě. Přitom první hrazenou cestu k návštěvě rodiny lze uskutečnit až po 3 týdnech přechodného přidělení.
(2) Jsou-li pro to zvláštní důvody (na příklad těžké onemocnění rodinného příslušníka), poskytne se náhrada prokázaného jízdného za cesty k návštěvě rodiny již před uplynutím lhůt uvedených v odstavci 1, a tyto cesty se nezapočítávají do cest podle téhož odstavce.
(3) Brání-li přechodně přidělenému zaměstnanci pracovní nebo osobní důvody (na příklad nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny, a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne se mu náhrada prokázaného jízdného za cestu rodinného příslušníka do obce místa přechodného přidělení a zpět.
(4) Náhrada jízdného podle odstavců 1 až 3 nesmí přesáhnouti jízdné z obce místa přechodného přidelení do obce bydliště a zpět.
(5) Další výdaje (na příklad místní přepravné, výdaje za přepravu zavazadel, cestovní pojištění a pojištění cestovních zavazadel) se nehradí.
(6) Má-li zaměstnanec (rodinný příslušník) možnost využít jízdních slev, přísluší toliko náhrada za zlevněné jízdné, má-li možnost použít volné jízdenky, náhrada jízdného nepřísluší.
Část IV
Náhrady při přijetí a při přeložení zaměstnance.
§ 27
Náhrada stěhovacích výdajů při přeložení, k němuž nedošlo v soukromém zájmu zaměstnance, a při přijetí.
(1) Při přeložení, k němuž nedošlo v soukromém zájmu zaměstnance, hradí zaměstanavatel zaměstnanci tyto prokázané stěhovací výdaje:
a) výdaje, spojené s cestou zaměstnance do obce nového pracovního místa k nástupu práce v rozsahu jako při pracovních cestách s tím rozdílem, že zaměstnanci přísluší za den příjezdu do obce nového pracovního místa vždy plné stravné a nocležné,
b) jízdné rodinných příslušníků, kteří sdílejí se zaměstnancem společnou domácnost, za cestu z dosavadního do nového bydliště a výdaje za přepravu jejich nutných osobních zavazadel. Jízdné se hradí při vzdálenosti do 200 km za nejnižší vozovou třídu, při větší vzdálenosti za nejblíže vyšší vozovou třídu. Příplatek na rychlík se hradí při větší vzdálenosti než 100 km. Jízdné za použití jiného než veřejného hromadného dopravního prostředku se hradí jen tehdy, není-li použíti veřejného hromadného prostředku možné nebo účelné,
c) výdaje za nutné stravování a ubytování rodinných příslušníků v době ode dne naložení nábytku v dosavadním bydlišti do dne složení v novém bytě, jejichž náhrada nesmí přesáhnouti částku stravného a nocležného podle předpisů o náhradách výdajů při pracovních cestách, u děti do šesti let částku poloviční,
e) výdaje za pojištění přepravovaných předmětů během přepravy až do 4 promile přiměřené pojištěné částky; přiměřenou je pojištěná částka, která nepřesahuje výši při pojištění proti požáru,
h) jiné nutné vedlejší výdaje vzniklé přestěhováním (na příklad za menší instalační a jiné řemeslnické práce v novém bytě) nejvýše částkou 2000 Kčs.
f) nájemné (podnájemné), které zaměstnanec musel zaplatit z dosavadního bytu za dobu od jeho vyklizení do dne, ke kterému mohl nájemní (podnájemní) poměr nejdříve rozvázati,
d) výdaje za přepravu bytového zařízení a svršků zaměstnance a jeho rodinných příslušníků,
g) výdaje za jednoduché vymalování a zdravotně nutné desinfikování bytu nebo jeho části, bylo-li provedeno nejdéle do 30 dnů po přestěhování,
(2) Výdaje uvedené v odstavci 1 hradí zaměstnavatel též přijatému zaměstnanci, který
a) přešel v důsledku reorganisace znárodněného průmyslu z jednoho průmyslového národního podniku do druhého,
b) na příkaz nadřízeného orgánu přešel z jednoho národního podniku do druhého.
(3) Při přijetí v ostatních případech, jež stanoví ministerstvo práce a sociální péče může býti zaměstnanci poskytnut příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů do výše prokázaného
Příplatek na rychlík lze příspěvkem podle písm. a) a d) hraditi jen při větší vzdálenosti než 100 km.
Příplatek na rychlík lze příspěvkem podle písm. a) a d) hraditi jen při větší vzdálenosti než 100 km.
b) výdaje za přepravu bytového zařízení a svršků zaměstnance a jeho rodinných příslušníků z obce dosavadního bydliště do obce pracovního místa, pro něž byl zaměstnanec přijat, nebo do obce v její blízkosti, z níž lze do práce pravidelně docházet nebo dojíždět,
a) jízdného za nejnižší vozovou třídu za cestu zaměstnance veřejným hromadným dopravním prostředkem z obce bydliště do obce pracovního místa,
c) výdaje za pojištění přepravovaných předmětů během přepravy až do 4 promile přiměřené pojištěné částky [odstavec 1, písm. e)] a
d) jízdného za nejnižší vozovou třídu za cestu rodinných příslušníků, kteří sdílejí se zaměstnancem společnou domácnost, veřejným hromadným dopravním prostředkem z obce dosavadního bydliště do nového bydliště v obci pracovního místa, nebo v obci v její blízkosti, z níž lze do práce pravidelně docházet nebo dojíždět.
§ 28
Příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů při přeložení, k němuž došlo v soukromém zájmu zaměstnance.
Zaměstnanci, který byl přeložen ve svém soukromém zájmu, a to pro vážné osobní, rodinné nebo zdravotní důvody, může býti poskytnut příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů v rozsahu stanoveném v § 27 odst. 3.
Zaměstnanci, který byl přeložen ve svém soukromém zájmu, a to pro vážné osobní, rodinné nebo zdravotní důvody, může býti poskytnut příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů v rozsahu stanoveném v § 27 odst. 3.
§ 29
Náhrada stěhovacích výdajů při stěhování uvnitř obce.
Dojde-li při přijetí nebo přeložení k přestěhování zaměstnance uvnitř politické obce proto, že se zaměstnanec musí nastěhovati do naturálního (služebního) bytu, nebo proto, že musí naturální (služební) byt vykliditi, poskytne se zaměstnanci náhrada stěhovacích výdajů podle § 27 odst. 1 písm. d) a e).
Dojde-li při přijetí nebo přeložení k přestěhování zaměstnance uvnitř politické obce proto, že se zaměstnanec musí nastěhovati do naturálního (služebního) bytu, nebo proto, že musí naturální (služební) byt vykliditi, poskytne se zaměstnanci náhrada stěhovacích výdajů podle § 27 odst. 1 písm. d) a e).
§ 33
§ 30
§ 31
§ 32
Část V
Snížené náhrady.
§ 34
Náhrady v případech, kdy povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění.
(1) V případech obdobných pracovním cestám, kde povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, t. j. zejména při jízdách šoférů, kočí a závozníků, při jízdách ostatních dopravních zaměstnanců (strojních a jízdních vlakových zaměstnanců, a pod.) mají zaměstnanci nárok
na stravné v částce 100 Kčs za každý celý kalendářní den cesty, po případě na nocležné v částce 50 Kčs za každou noc cesty,
na stravné v částce 25 Kčs, trvá-li cesta 6 až 10 hodin,
na stravné v částce 40 Kčs, trvá-li cesta více než 10 hodin, avšak nejvýše 14 hodin,
na stravné v částce 70 Kčs, trvá-li cesta více než 14 hodin, avšak méně než 24 hodiny.
Nestačí-li snížené nocležné k úhradě nutného výdaje za ubytování, hradí se tento výdaj v prokázané výši.
Ostatní ustanovení části I platí přiměřeně s výjimkou ustanovení o místním přepravném (§ 4) a o náhradě za ztrátu času (§ 10).
b) v případech, kdy cílem cesty je zpravidla vždy táž obec anebo pravidelně několik stejných obcí,
na stravné v částce 25 Kčs, trvá-li cesta 6 až 10 hodin,
na stravné v částce 40 Kčs, trvá-li cesta více než 10 hodin, avšak nejvýše 14 hodin,
na stravné v částce 70 Kčs, trvá-li cesta více než 14 hodin, avšak méně než 24 hodiny.
Nestačí-li snížené nocležné k úhradě nutného výdaje za ubytování, hradí se tento výdaj v prokázané výši.
Ostatní ustanovení části I platí přiměřeně s výjimkou ustanovení o místním přepravném (§ 4) a o náhradě za ztrátu času (§ 10).
b) v případech, kdy cílem cesty je zpravidla vždy táž obec anebo pravidelně několik stejných obcí,
(2) V případech obdobných vnějšímu řízeni, kdy povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, platí přiměřeně ustanovení části II s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2, pokud jde o místní přepravné podle § 4 odst. 1 písm. a) a o náhradu za ztrátu času podle § 10.
(3) Náhrady podle odstavců 1 a 2 může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat přiměřenou paušální částkou.
§ 35
Náhrady v případech, kde jde o vnější pracovní výkony, které patří k pravidelným úkolům zaměstnanců.
(1) V případech, kde jde o vnější pracovní výkony, které patří k pravidelným úkolům zaměstnanců, příslušejí jim náhrady, jež pro jednotlivé obory zvlášť stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s jednotnou odborovou organisací na návrh příslušného ústředního úřadu, a to po případě paušálními částkami.
(2) Než budou stanoveny náhrady podle odstavce 1, platí nadále dosavadní předpisy s tím omezením, že náhrady podle dosavadních předpisů nesmějí přesahovat částky náhrad podle této vyhlášky.
§ 36
Část VI
Závěrečná ustanovení.
§ 37
Rodinní příslušníci.
Rodinnými příslušníky se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (družka) zaměstnancova, manžel (druh) zaměstnankyně, příbuzní do 4. stupně, sešvagření do 2. stupně, osvojenci a osvojitelé.
Rodinnými příslušníky se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (družka) zaměstnancova, manžel (druh) zaměstnankyně, příbuzní do 4. stupně, sešvagření do 2. stupně, osvojenci a osvojitelé.
§ 38
Zaměstnanci postavení na roveň zaměstnancům ženatým.
Ženatým zaměstnancům (vdaným zaměstnankyním) jsou postaveni na roveň zaměstnanci (zaměstnankyně), kteří ze zákonné nebo mravní povinnosti poskytují ve své domácnosti zcela nebo z převážné části byt a zaopatření příbuzným do 4. stupně, sešvagřeným do 2. stupně, osvojencům, osvojitelům nebo družce (druhovi).
Ženatým zaměstnancům (vdaným zaměstnankyním) jsou postaveni na roveň zaměstnanci (zaměstnankyně), kteří ze zákonné nebo mravní povinnosti poskytují ve své domácnosti zcela nebo z převážné části byt a zaopatření příbuzným do 4. stupně, sešvagřeným do 2. stupně, osvojencům, osvojitelům nebo družce (druhovi).
§ 39
Rozsah platnosti.
(1) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na
a) vojenské osoby v činné službě, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže,
b) státní zaměstnance, na něž se vztahuje zákon č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a zákon č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon),
c) státní a jiné veřejné zaměstnance, jejichž pracovní a platové poměry budou upraveny podle § 2 odst. 2 druhé věty, po případě podle § 34 zákona č. 66/1950 Sb., pokud vláda nestanoví, že platové (mzdové) poměry těchto zaměstnanců se řídí předpisy o státní mzdové politice,
d) duchovní církví a náboženských společností, jejichž osobní požitky jsou upraveny zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, a vládními nařízeními vydanými podle tohoto zákona.
(2) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech přidružené výroby ve stavebnictví. Pro tyto zaměstnance zůstávají prozatím v platnosti dosavadní předpisy s tím omezením, že náhrady podle dosavadních předpisů nesmějí přesahovat částky náhrad podle této vyhlášky.
§ 40
Ustanovení přechodné a zrušovací.
(1) S výjimkami vyplývajícími z ustanovení § 35 odst. 2 a § 39 odst. 2 pozbývají dnem počátku účinnosti této vyhlášky platnosti, po případě použivatelnosti předpisy a ustanovení, jež upravují věci, na něž se vztahuje tato vyhláška; zejména pozbývají platnosti po případě použivatelnosti
1. vyhláška č. 507/1944 Ú. l., o úpravě pracovních podmínek zaměstnance, který je použit na jiném místě,
2. vyhláška č. 270/1949 Ú. v., kterou se vyhlašují směrnice o úpravě cestovních výdajů na služebních cestách, o výši přídělného a přeložného na území Československé republiky, ve znění vyhlášky č. 409/1949 Ú. v.,
3. ustanovení mzdových vyhlášek o věcech upravených touto vyhláškou,
4. úpravy vydané nebo schválené pro jednotlivé podniky nebo celé sektory znárodněného poudnikání.
(2) Dále pozbývá platnosti vyhláška č. 1238/1949 Ú. l. I, o některých nárocích zaměstnanců, kteří v důsledku reorganisace znárodněného průmyslu v letech 1949 a 1950 přešli nebo přejdou z jednoho průmyslového národního podniku do druhého.
(3) Trvají-li v den, kdy tato vyhláška nabývá účinnosti, skutečnosti rozhodné pro nárok na náhrady výdajů, počítá se doba předcházející tomuto dni do doby rozhodné pro výši náhrad podle této vyhlášky.
§ 41
Účinnost.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1950.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1950.