Náhrada škody za pracovní úrazy.
§ 1
Byla-li zaměstnanci způsobena škoda na zdraví nebo smrt úrazem, který se přihodil v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání, nebo nemocí z povolání, odpovídají za tuto škodu ty podniky, ústavy, družstva nebo ostatní socialistické organisace anebo ty jiné podniky a osoby, v jejichž provozu (závodu) k ní došlo (dále jen „provozovatel“).
§ 3
Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese poškozený škodu poměrně, jen porušil-li předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, ač s nimi byl řádně seznámen, nebo zanedbal-li důležitou povinnost svého povolání.
§ 4
Odpovědnost podle ustanovení této části zákona nemůže být vyloučena ani omezena.
§ 5
Výše náhrady škody se snižuje o to, čeho se poškozenému dostane z důvodu úrazu nebo nemoci z povolání podle předpisů o preventivní a léčebné péči nebo podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců a o důchodovém zabezpečení (zaopatření).
§ 6
V zájmu trvalého zabezpečení poškozeného lze jako náhradu budoucně ucházejícího výdělku poskytovat jen peněžitý důchod; ujednání, která tomu odporují, jsou neplatná.
(1) Provozovatel se zprostí odpovědnosti toliko tehdy, prokáže-li
(2) Neodvratitelnost události nebo jednání osoby třetí záleží v tom, že událost nebo jednání nemohly být zamezeny péčí podle poměrů potřebnou.
(3) Za třetí osobu se nepovažuje osoba užitá v provozu.
§ 7
Nárok na náhradu škody se promlčí v šesti měsících ode dne, kdy se poškozený doví, jaká je škoda a kdo za ni odpovídá, nejpozději však ve třech letech ode dne, kdy byla škoda způsobena.
§ 8
Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro určení důchodu, lze se domáhat, aby byl důchod snížen nebo zvýšen, anebo aby jeho další vyplácení bylo zastaveno nebo aby vyplácení zastaveného důchodu bylo obnoveno.
(1) Příslušný orgán odborové organisace projednává všechny případy úrazů a nemocí z povolání (§ 1), a to zejména pokud jde o příčiny a okolnosti, za kterých k úrazu nebo nemoci z povolání došlo. Tento orgán je též oprávněn dávat provozovateli v souladu s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci závazné pokyny k odstranění příčin, které způsobily úraz nebo nemoc z povolání.
(2) Týž orgán projedná také s poškozeným a s provozovatelem nárok na náhradu škody, který poškozený uplatňuje vůči provozovateli. Bez tohoto projednání nemůže poškozený uplatnit nárok žalobou u soudu. Doba, po kterou toto projednání trvalo, se nepočítá do doby promlčecí (§ 7).
(3) Podrobnosti upraví Ústřední rada odborů; přitom též stanoví, které orgány odborové organisace plní úkoly podle předcházejících odstavců.
§ 10
Žalobu podle této části zákona může poškozený podat také u soudu, v jehož obvodu byla škoda způsobena.
§ 11
Ustanoveními této části zákona nevylučuje se odpovědnost podle občanského zákoníka. I v takovém případě však platí ustanovení § 6 a §§ 8 až 10 a provozovatel odpovědný podle této části zákona odpovídá vždy za zavinění osoby v provozu užité.
a) při škodě způsobené úrazem, že škoda byla způsobena výhradně
1. neodvratitelnou událostí, která neměla původ v provozu, nebo
2. porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se strany poškozeného zaměstnance, ač s nimi byl řádně seznámen, nebo tím, že tento zaměstnanec zanedbal důležitou povinnost svého povolání, anebo
3. neodvratitelným jednáním osoby třetí;
b) při škodě způsobené nemocí z povolání, že s jeho strany i se strany osob, kterých užil v provozu, byly dodrženy povinnosti plynoucí z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.