Přípojek A k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980
Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě cestujících a zavazadel (CIV)
ODDÍL I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
§ 1
Tyto Jednotné právní předpisy platí s výjimkami uvedenými v článcích 2, 3 a 33 pro všechny přepravy osob a zavazadel s mezinárodními přepravními doklady, které platí pro cestu, která prochází územím nejméně dvou států a výhradně po tratích, které jsou zapsány do seznamu podle článků 3 a 10 Úmluvy.
Pokud jde o odpovědnost železnice za usmrcení a zranění cestujících, platí Jednotné právní předpisy také pro průvodce zásilek přepravovaných podle Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM).
§ 3
§ 3
Výraz „stanice“ v Jednotných právních předpisech zahrnuje kromě železničních stanic také přístavy pravidelné lodní dopravy a všechny ostatní provozovny dopravních podniků otevřené pro provedení přepravní smlouvy.
§ 1
§ 1
Na přepravy, jejichž vstupní stanice a stanice určení leží na území téhož státu, a které se po území jiného státu uskutečňují pouze průvozem, se Jednotné právní předpisy nevztahují:
a) je-li provozovatelem průvozní trati výlučně železnice výchozího státu nebo
b) jestliže se zúčastněné státy nebo železnice dohodly, že tyto přepravy nebudou považovány za mezinárodní.
§ 2
§ 2
Na přepravy mezi stanicemi dvou sousedních států a na přepravy mezi stanicemi dvou států přes území třetího státu se vztahují, jsou-li tratě, po nichž se přeprava provádí, používány výhradně železnicí jednoho z těchto tří států, předpisy platné pro vnitrostátní dopravu po této železnici, pokud tomu neodporují zákony a předpisy žádného ze zúčastněných států.
§ 1
§ 1
Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o její ratifikaci, přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě vyhradit právo nepoužít veškerá ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících, jestliže k úrazu došlo na jeho území a cestující je příslušníkem tohoto státu nebo má v tomto státu svůj trvalý pobyt.
§ 2
§ 2
Každý stát, který vznesl výše uvedenou výhradu, může kdykoliv oznámit depozitární vládě, že ji odvolává. Odvolání výhrady se stává účinným jeden měsíc ode dne, kdy o něm depozitární vláda vyrozuměla smluvní strany.
§ 1
§ 1
Železnice je povinna přepravit cestující a zavazadla podle Jednotných právních předpisů, jestliže
a) cestující vyhoví Jednotným právním předpisům, doplňujícím ustanovením a mezinárodním tarifům;
b) provedení přepravy je možné pracovníky a normálními zařízeními vyhovujícími pravidelným přepravním potřebám;
c) přepravě nebrání okolnosti, které železnice nemůže odvrátit a které odstranit není v její moci.
§ 2
§ 2
Jestliže příslušný úřad nařídil, aby byl provoz přechodně nebo trvale, zcela nebo zčásti zastaven, musí být tato opatření neprodleně oznámena veřejnosti a železnicím, které o nich zpraví železnice druhých států k uveřejnění.
§ 1
§ 1
Mezinárodní tarify musí obsahovat všechny zvláštní podmínky rozhodné pro přepravu, zejména údaje potřebné pro výpočet dovozného a doplňujících poplatků, a je-li to třeba, též podmínky pro přepočet měn.
Tarifní podmínky se smějí odchylovat od Jednotných právních předpisů jen tehdy, jestliže to Jednotné právní předpisy výslovně předvídají.
§ 3
§ 3
Železnice mohou uzavírat zvláštní dohody o slevách jízdného a jiných výhodách, pokud odpovídající podmínky jsou přiznávány i cestujícím, kteří jsou ve srovnatelném postavení.
Cenové slevy nebo jiné výhody mohou být přiznány pro železniční službu, pro účely veřejné správy, pro dobročinné účely a pro účely výchovné či pedagogické.
Opatření podle prvého a druhého odstavce nemusí být zveřejňována.
§ 4
§ 4
Mezinárodní tarify musí být zveřejněny jen v těch státech, jejichž železnice jsou na těchto tarifech zúčastněny jako železnice výchozí nebo cílové. Tyto tarify a jejich změny vstupují v platnost v den oznámený při jejich uveřejnění. Zvýšení cen a jiná opatření, která mají za následek ztížení přepravních podmínek podle těchto tarifů, vstupují v platnost nejdříve šest dní po jejich uveřejnění.
Změny cen za přepravu a doplňujících poplatků stanovených v mezinárodních tarifech podmíněné kursovními výkyvy, jakož i opravy zjevných chyb, vstupují v platnost dnem, který následuje po jejich uveřejnění.
§ 5
§ 5
V každé stanici otevřené pro mezinárodní přepravu musí mít cestující možnost nahlédnout do mezinárodních tarifů nebo jejich výtahů, v nichž jsou uvedeny ceny mezinárodních jízdenek tam prodávaných a příslušné přepravné za cestovní zavazadla.
§ 1
§ 1
Zúčtovací jednotkou podle Jednotných právních předpisů je „Zvláštní právo čerpání“, jak definoval Mezinárodní měnový fond.
Hodnota vnitrostátní měny státu, který je členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání, se stanoví podle přepočtové metody Mezinárodního měnového fondu používané pro jeho vlastní operace a transakce.
§ 2
§ 2
Hodnota vnitrostátní měny státu, který není členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání se vypočte způsobem, který stanoví tento stát.
Tento výpočet musí vést ve vnitrostátní měně pokud jen možno ke stejné reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 1.
§ 3
§ 3
Pro stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu a jehož zákonodárství nedovoluje použití § 1 nebo 2, se rovná zúčtovací jednotka podle Jednotných právních předpisů hodnotě tří zlatých franků.
Zlatý frank je definován 10/31 gramu zlata o ryzosti 0,900.
Přepočet zlatého franku musí vést ve vnitrostátní měně pokud jen možno ke stejné reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 1.
§ 4
§ 4
Do tří měsíců po vstupu Úmluvy v platnost a pak vždy, když dojde ke změně metody výpočtu nebo hodnoty vnitrostátní měny ke zúčtovací jednotce, oznámí státy Ústřednímu úřadu svou metodu výpočtu podle § 2 nebo výsledek přepočtu podle § 3.
Ústřední úřad oznámí toto sdělení státům.
a) přepočítává částky vyjádřené v cizí měně, splatné v tuzemské měně (přepočítací kursy);
b) přijímá při placení cizí měny (přijímací kursy).
§ 1
§ 1
Dva nebo více států nebo dvě nebo více železnic mohou vydat k provádění Jednotných právních předpisů doplňující ustanovení. Doplňující ustanovení se mohou odchylovat od Jednotných právních předpisů pouze tehdy, jestliže je to v Jednotných právních předpisech výslovně předvídáno.
§ 2
§ 2
Doplňující ustanovení se zveřejňují a vstupují v platnost formou uvedenou v zákonech a předpisech každého státu. Doplňující ustanovení a jejich vstup v platnost se oznamují Ústřednímu úřadu.
§ 1
§ 1
Nejsou-li v Jednotných právních předpisech, v doplňujících ustanoveních a v mezinárodních tarifech obsaženy odpovídající ustanovení, platí vnitrostátní právo.
§ 2
§ 2
Vnitrostátním právem se rozumí právo státu, v němž oprávněný uplatnil svůj nárok, včetně kolisních norem.
§ 3
§ 3
Jako vnitrostátní právo při použití ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících platí právo státu, na jehož území došlo k úrazu cestujícího, včetně kolisních norem.
ODDÍL II
PŘEPRAVNÍ SMLOUVA
KAPITOLA I
Přeprava cestujících
KAPITOLA II
Přeprava cestovních zavazadel
KAPITOLA III
Společná ustanovení o přepravě cestujících a cestovních zavazadel
§ 2
§ 2
Z jízdních řádů nebo tarifů musí být zřejmá omezení v používání určitých vlaků nebo určitých vozových tříd.
a) osoby opilé a osoby, které se chovají nepřístojně nebo které nezachovávají předpisy platné v jednotlivých státech; tyto osoby nemají právo na vrácení jízdného ani dovozného za zavazadla;
b) osoby, které pro nemoc nebo z jiných příčin by mohly být spolucestujícím na obtíž, není-li pro ně předem reservován zvláštní oddíl nebo jim nemůže být po zaplacení přidělen. Osoby, které onemocněly cestou, musí být přepraveny alespoň do nejbližší vhodné stanice, kde jim může být poskytnuta nutná péče; zaplacené jízdné se jim vrátí podle článku 25 po odečtení částky za projetou trať; totéž platí i pro případnou přepravu cestovního zavazadla.
§ 2
§ 2
Přeprava osob stižených nakažlivými nemocemi se řídí mezinárodními smlouvami a předpisy, nebo, neexistují-li, zákony a předpisy platnými v každém státě.
§ 1
§ 1
Jízdenky vydané pro mezinárodní přepravu musí obsahovat zkratku CIV. Přechodně je přípustný znak ₵.
§ 2
§ 2
Mezinárodní tarify nebo ujednání mezi železnicemi určují formu a obsah jízdenek, jakož i jazyk a písmo, jímž musí být vytištěny nebo vyplněny.
a) nástupní a cílovou stanici;
b) přepravní cestu; je-li dovoleno použít různých cest nebo různých dopravních prostředků, musí to být uvedeno;
c) druh vlaku a vozovou třídu;
d) částku jízdného;
e) první den platnosti;
f) dobu platnosti.
§ 4
§ 4
Sešity kupónových jízdenek vydané podle mezinárodního tarifu jsou jediným přepravním dokladem ve smyslu Jednotných právních předpisů.
§ 5
§ 5
Nestanoví-li mezinárodní tarify výjimku, lze jízdenku postoupit jen tehdy, nezní-li na jméno a nebyla-li cesta nastoupena.
§ 6
§ 6
Cestující je povinen se při přijímání jízdenky přesvědčit, že mu byla vystavena podle jeho údajů.
§ 1
§ 1
Cestující je povinen mít od počátku cesty platnou jízdenku; musí ji uschovat až do ukončení cesty, předložit ji na požádání zaměstnanci železnice pověřenému jejím přezkoušením a odevzdat ji při ukončení cesty. Mezinárodní tarify mohou stanovit výjimky.
§ 2
§ 2
Jízdenky, na nichž bylo neoprávněně něco měněno, jsou neplatné a zaměstnanci železnice pověření jejich přezkoušením je odeberou.
§ 3
§ 3
Cestující, který nemůže předložit platnou jízdenku, je povinen zaplatit kromě jízdného přirážku, která se vypočítá podle předpisů železnice požadující její zaplacení.
§ 4
§ 4
Cestující, který odmítne ihned zaplatit jízdné nebo přirážku, může být vyloučen z přepravy. Cestující vyloučený z přepravy nemůže žádat, aby se mu jeho cestovní zavazadlo přichystalo v jiné stanici než v stanici určení.
§ 1
§ 1
Děti až do dovršení pátého roku se přepravují bezplatně bez jízdenky, nežádá-li se pro ně zvláštní místo.
§ 2
§ 2
Děti starší pěti let až do dovršení desátého roku a děti mladší, pro které se žádá zvláštní místo, se přepravují za zlevněné jízdné. Toto zlevněné jízdné nesmí převyšovat polovinu jízdného vybíraného za přepravu dospělých, s výjimkou příplatků za použití určitých vlaků nebo určitých vozů a bez újmy zaokrouhlování podle předpisů platných pro železnici, která jízdenku vydává.
Tato sleva se nesmí poskytovat z cen jízdenek, u nichž se již poskytuje jiná sleva z obyčejného jízdného u jednoduché jízdenky.
§ 3
§ 3
Mezinárodní tarify mohou však stanovit jiné věkové hranice, než jsou uvedeny v § 1 a 2, pokud tyto hranice nejsou nižší než věk dovršených čtyř let, jde-li o bezplatnou přepravu podle § 1, a než věk dovršených desíti let v případě zlevněných cen podle § 2.
§ 2
§ 2
Cestující může zaujmout místo ve vyšší vozové třídě nebo ve vlaku vyššího druhu, než které jsou uvedeny na jízdence, nebo změnit přepravní cestu za podmínek stanovených mezinárodními tarify.
§ 1
§ 1
Cestující jsou oprávněni brát s sebou do vozů zdarma snadno přenosné předměty (ruční zavazadla).
Cestující může pro svá ruční zavazadla použít jen prostor nad místem a pod místem, které zaujímá, nebo jiný odpovídající prostor, jedná-li se o vozy zvlášť zařízené, zejména je-li v nich zvláštní prostor pro zavazadla.
a) látky a předměty vyloučené z přepravy jako cestovní zavazadla podle článku 18 písmeno e) kromě výjimek uvedených v doplňujících ustanoveních nebo v tarifech;
b) předměty, které by mohly cestující obtěžovat, nebo které by mohly způsobit škodu;
c) předměty, které nepřipouštějí celní nebo jiné správní předpisy k přepravě ve voze;
d) živá zvířata, pokud doplňující ustanovení nebo tarify nepřipouštějí výjimku.
§ 3
§ 3
Mezinárodní tarify mohou stanovit, za jakých podmínek mohou být dále přepravovány předměty, ať již jako ruční, nebo cestovní zavazadlo, které byly vzaty do vozu v rozporu s ustanovením § 1 a § 2 písm. b).
§ 4
§ 4
Při důvodném podezření z porušení § 2 písm. a), b) a d) je železnice oprávněna se přesvědčit v přítomnosti cestujícího o povaze předmětů, které vzal s sebou do vozu. Není-li možno zjistit cestujícího, který s sebou veze předměty podléhající přezkoumání, provede železnice přezkoumání v přítomnosti dvou jí cizích svědků.
§ 5
§ 5
Dohled na předměty a zvířata, které cestující s sebou bere do vozu, přísluší cestujícímu s výjimkou případu, kdy jej nemůže vykonávat, protože je ve zvlášť zařízeném voze uvedeném v § 1.
§ 6
§ 6
Cestující odpovídá za každou škodu způsobenou předměty nebo zvířaty, které s sebou bere do vozu, pokud nedokáže, že škoda byla zaviněna železnicí, třetí osobou nebo okolnostmi, které cestující nemohl odvrátit, a jejichž následky odstranit nebylo v jeho moci.
Toto ustanovení nemá vliv na odpovědnost, která železnici může příslušet podle článku 26.
§ 1
§ 1
Zmešká-li se zpožděním vlaku přípojný vlak nebo je-li vlak na celé cestě nebo na části odřeknut a cestující chce pokračovat v jízdě, je železnice povinna, pokud je to možné, přepravit ho s jeho ručním i cestovním zavazadlem bez doplatku vlakem jedoucím do téže cílové stanice po téže trati nebo po jiné trati náležející železnicím zúčastněným na původní přepravní cestě a umožnit mu tak, aby přijel do cílové stanice se zpožděním co nejmenším.
§ 2
§ 2
Železnice je podle okolností případu povinna potvrdit na jízdence, že přípojný vlak byl zmeškán nebo že vlak byl odřeknut, a je-li to třeba, prodloužit dobu platnosti jízdenky a poznamenat na jízdence, že platí pro novou cestu, pro vyšší vozovou třídu nebo pro vlak vyššího druhu. Tarify nebo jízdní řády však mohou použití určitých vlaků vyloučit.
§ 1
§ 1
Jako cestovní zavazadla se k přepravě přijímají předměty určené pro cestovní účely, které jsou uloženy v cestovních kufrech, košících, vacích, cestovních pytlech a v jiných obalech tohoto druhu, jakož i tyto obaly.
§ 2
§ 2
Mezinárodní tarify mohou za určitých podmínek připustit k přepravě jako cestovní zavazadla zvířata a předměty neuvedené v § 1, zejména doprovázená motorová vozidla podaná k přepravě s přívěsem nebo bez přívěsu.
§ 3
§ 3
Tarify nebo jízdní řády mohou vyloučit nebo omezit přepravu cestovních zavazadel v určitých vlacích nebo v určitých druzích vlaků.
a) předměty, jejichž přeprava je zakázána, byť i jen v jednom státě zúčastněném na přepravě cestovního zavazadla;
b) předměty, jejichž přeprava je, byť i jen v jednom státě zúčastněném na přepravě cestovního zavazadla, vyhrazena poštovní správě;
c) zboží určené pro obchod;
d) neskladné předměty nebo předměty o velké hmotnosti;
e) látky a předměty nebezpečné, zejména nabité zbraně, látky a předměty výbušné a zápalné, látky vznětlivé, jedovaté nebo žíravé, jakož i látky odporné a látky, které mohou způsobit nákazu; mezinárodní tarify mohou některé z těchto látek a předmětů připustit k přepravě jako cestovní zavazadlo podmíněně.
§ 1
§ 1
Cestovní zavazadlo se podává k přepravě jen po předložení jízdenky, která platí nejméně do stanice určení cestovního zavazadla, a to po přepravní cestě vyznačené v jízdence.
Platí-li jízdenka po několika cestách nebo je-li v místě určení několik stanic, musí cestující přesně označit přepravní cestu nebo stanici, do které zásilku k přepravě podává. Železnice neodpovídá za následky nedodržení tohoto ustanovení cestujícím.
§ 2
§ 2
Dovolují-li to tarify, může cestující v době platnosti jízdenky podat k přepravě cestovní zavazadlo přímo pro celou trať nebo pro kterýkoliv úsek celé trati.
§ 3
§ 3
Tarify stanoví, zda a za jakých podmínek se mohou cestovní zavazadla podávat k přepravě bez předložení jízdenek nebo po jiné cestě, než která je vyznačena na předložené jízdence. Dovolují-li tarify podej cestovních zavazadel k přepravě bez předložení jízdenky, platí ustanovení Jednotných právních předpisů o právech a povinnostech cestujícího, pokud jde o cestovní zavazadla, přiměřeně pro odesilatele cestovního zavazadla.
§ 6
§ 6
Cestující může v souladu s předpisy platnými v podací stanici určit vlak, jímž má být odesláno jeho cestovní zavazadlo. Nevyužije-li cestující tohoto oprávnění, přepraví se jeho zavazadlo nejbližším vhodným vlakem.
Musí-li se cestovní zavazadlo v přípojné stanici překládat, přepraví se dále nejbližším vlakem určeným pro pravidelnou přepravu zavazadel.
Cestovní zavazadla se mohou výše uvedeným způsobem přepravovat pouze tehdy, nebrání-li tomu při odjezdu nebo na cestě celní předpisy nebo jiné předpisy orgánů státní správy.
§ 2
§ 2
Zavazadlové lístky vydané pro mezinárodní přepravu musí obsahovat zkratku CIV. Pro přechodnou dobu se připouští znak ₵.
§ 3
§ 3
Mezinárodní tarify nebo ujednání mezi železnicemi určují formu a obsah zavazadlového lístku, jakož i jazyk a písmo, které se musí použít při tisku a vyplňování.
a) název podací stanice a stanice určení;
b) přepravní cestu;
c) den podeje k přepravě a vlak, kterým má být zavazadlo odesláno;
d) počet cestujících;
e) počet a hmotnost kusů zavazadel;
f) částku dovozného za zavazadlo a jiné výdaje.
§ 5
§ 5
Cestující je povinen se přesvědčit při převzetí zavazadlového lístku, zda byl vyhotoven podle jeho údajů.
§ 1
§ 1
Cestovní zavazadla, jejichž stav nebo úprava je vadná nebo jejichž obal je nedostatečný, anebo na nichž jsou zřejmé známky poškození, může železnice odmítnout. Jsou-li přesto přijata k přepravě, může železnice učinit příslušnou poznámku v zavazadlovém lístku. Přijme-li cestující zavazadlový lístek s takovou poznámkou, považuje se to za důkaz, že cestující uznal správnost této poznámky.
§ 2
§ 2
Cestující je povinen označit na každém kusu zavazadla na dobře viditelném místě trvanlivě, zřetelně, nesmazatelně a způsobem vylučujícím záměnu:
Označení již neplatná musí cestující odstranit nebo učinit nečitelnými.
Železnice je oprávněna odmítnout přijetí k přepravě těch kusů, které nemají předepsaná označení.
a) své jméno a svou adresu;
b) stanici a zemi určení.
§ 2
§ 2
Domnívá-li se železnice odůvodněně, že bylo jednáno proti předpisům, je oprávněna přezkoumat, odpovídá-li obsah zavazadel předpisům, pokud to nezakazují zákony a předpisy státu, v němž má dojít k přezkoumání. Cestující musí být vyzván, aby se přezkoumání zúčastnil. Nedostaví-li se nebo nelze-li ho dosáhnout, jsou k přezkoumání přizváni dva svědci cizí železnici.
§ 3
§ 3
Je-li zjištěno porušení předpisů, je cestující povinen zaplatit výdaje vzniklé přezkoumáním.
Při porušení ustanovení článků 17 a 18 může železnice vybrat přirážku stanovenou mezinárodními tarify, aniž by tím byl dotčen její nárok na doplacení rozdílu dovozného a na náhradu případné škody.
§ 1
§ 1
Cestovní zavazadlo se vydá po vrácení zavazadlového lístku a po zaplacení případných výloh váznoucích na zásilce.
Železnice je oprávněna, nikoli však povinna, se přesvědčit o tom, je-li držitel zavazadlového lístku oprávněn cestovní zavazadlo převzít.
§ 2
§ 2
Výdeji cestovního zavazadla držiteli zavazadlového lístku je v souladu s předpisy platnými ve stanici výdeje postaveno na roveň
a) předání cestovního zavazadla celním nebo daňovým orgánům do jejich výpravních míst nebo skladišť, nejsou-li tyto místnosti a skladiště pod dohledem železnice,
b) předání živých zvířat do opatrování třetí osobě.
§ 3
§ 3
Držitel zavazadlového lístku je oprávněn žádat u výdejny zavazadel stanice určení výdej cestovního zavazadla, jakmile po příjezdu vlaku, kterým mělo být cestovní zavazadlo přepraveno, uplynula doba potřebná k jeho přichystání a případnému odbavení celními nebo jinými správními orgány.
§ 4
§ 4
Není-li zavazadlový lístek vrácen, vydá železnice cestovní zavazadlo jen tomu, kdo své oprávnění prokáže; při nedostatečném prokázání může železnice požadovat složení jistoty.
§ 5
§ 5
Cestovní zavazadlo se vydá ve stanici, do které bylo podáno k přepravě. Na včasnou žádost držitele zavazadlového lístku musí však být cestovní zavazadlo po předložení jízdenky a vrácení zavazadlového lístku vráceno v podací stanici nebo vydáno ve stanici na cestě, dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu celní předpisy nebo předpisy jiných orgánů státní správy.
§ 6
§ 6
Držitel zavazadlového lístku, jemuž není vydáno cestovní zavazadlo podle § 3, může žádat, aby mu na zavazadlovém lístku byl vyznačen den a hodina, kdy žádal o výdej cestovního zavazadla.
§ 7
§ 7
Na žádost oprávněného je železnice povinna přezkoumat cestovní zavazadlo v jeho přítomnosti, aby zjistila jím uváděnou škodu. Nevyhoví-li železnice této žádosti, může oprávněný odmítnout příjem cestovního zavazadla.
§ 8
§ 8
Jinak se výdej cestovního zavazadla řídí předpisy platnými ve stanici, která cestovní zavazadlo vydává.
§ 24
Článek 24
Dodržování předpisů orgánů státní správy
Cestující je povinen plnit celní předpisy nebo předpisy jiných orgánů státní správy za sebe, za spolupřepravovaná zvířata, jakož i za svá ruční a cestovní zavazadla. Je povinen být přítomen při prohlídce svých ručních a cestovních zavazadel, nestanoví-li zákony a předpisy každého státu výjimku. Železnice neodpovídá cestujícímu za škodu, která vznikne tím, že cestující těchto povinností nedbal.
a) jízdenka nebyla použita nebo byla použita jen částečně;
b) jízdenka byla pro nedostatek místa použita v nižší vozové třídě nebo v nižším druhu vlaku, než které jsou na ní uvedeny;
c) cestovní zavazadlo bylo vzato zpět v odesílací stanici nebo bylo vydáno ve stanici na cestě.
§ 2
§ 2
Mezinárodní tarify stanoví, jakými doklady a potvrzeními má být doložena žádost o návratek, dále výši návratků a částky, o které jsou návratky kráceny.
Tyto tarify mohou v určitých případech návratky z jízdného a přepravného vyloučit nebo je vázat na určité podmínky.
§ 3
§ 3
Každý nárok na návratek podle předchozích paragrafů a podle článku 10 § 1 písm. b) propadá, není-li uplatněn u železnice ve lhůtě šesti měsíců. Tato lhůta počíná u jízdenek dnem následujícím po dnu uplynutí lhůty jejich platnosti a u zavazadlových lístků dnem jejich vyhotovení.
§ 4
§ 4
V případě nesprávného použití tarifu nebo dojde-li k omylu při výpočtu nebo výběru přepravní ceny a jiných výdajů, je železnice povinna vrátit přeplatek nebo jí musí být zaplacen nedoplatek jen tehdy, převyšuje-li u každé jízdenky nebo zavazadlového lístku 1 zúčtovací jednotku.
§ 5
§ 5
Pro výpočet částky návratku nebo doplatku se použije úřední přepočítací kurs ze dne, kdy bylo jízdné nebo dovozné vybráno. Platí-li se v jiné měně, než ve které bylo jízdné nebo dovozné vybráno, použije se přepočítací kurs ze dne výplaty.
§ 6
§ 6
Pro případy neupravené tímto článkem a není-li mezi železnicemi sjednáno zvláštní ujednání, platí předpisy výchozího státu.
ODDÍL III
ODPOVĚDNOST
KAPITOLA I
Odpovědnost železnice za usmrcení a zranění cestujících
KAPITOLA II
Odpovědnost železnice za cestovní zavazadla
KAPITOLA III
Společná ustanovení o odpovědnosti
§ 1
§ 1
Železnice odpovídá za škodu vzniklou tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo jinak postižen na svém tělesném nebo duševním zdraví v důsledku úrazu, k němuž došlo v souvislosti s železničním provozem během pobytu cestujícího ve vozidlech anebo při nastupování nebo vystupování.
Železnice odpovídá dále za škodu, která vznikne úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením věcí, jež cestující postižený takovým úrazem má na sobě nebo je veze s sebou jako ruční zavazadlo; to platí i pro zvířata, která veze cestující s sebou.
a) jestliže byl úraz způsoben okolnostmi, které nemají původ v provozu, a železnice nemohla těmto okolnostem přes vynaložení podle poměrů potřebné péče zabránit a jejich následky odvrátit;
b) zcela nebo zčásti, a to v míře, v jaké byl úraz vyvolán zaviněním cestujícího nebo jeho chováním, neodpovídajícím obvyklému chování cestujícího;
c) jestliže byl úraz vyvolán chováním třetí osoby a železnice tomuto chování přes vynaložení péče odpovídající situaci nemohla zabránit a jeho následky odvrátit; jestliže tím odpovědnost železnice není vyloučena, pak odpovídá železnice plně za celou škodu s omezeními podle Jednotných právních předpisů a bez újmy případného postihu proti třetí osobě.
§ 3
§ 3
Jednotné právní předpisy neurčují odpovědnost, která může postihnout železnice v případech nepředvídaných v § 1.
§ 4
§ 4
Odpovědnou železnicí ve smyslu této kapitoly je ta železnice, která podle seznamu tratí ve smyslu článků 3 a 10 Úmluvy provozuje trať (linku), na níž se úraz udál. Jestliže podle tohoto seznamu jde o společný provoz dvou železnic, je odpovědná každá z nich.
a) nutné výdaje vyvolané úmrtím cestujícího, zvláště náklady na přepravu mrtvoly a na pohřbení do země a žehem;
b) jestliže smrt nenastala bezprostředně, také náhradu škody podle článku 28.
§ 2
§ 2
Jestliže smrtí cestujícího ztratily svého živitele osoby, jež byl cestující podle zákona povinen nebo by byl v budoucnu povinen vyživovat, musí být také tato škoda nahrazena. Nároky na náhradu škody osob, jimž poskytoval cestující výživu bez zákonné povinnosti, se řídí vnitrostátním právem.
§ 28
Článek 28
Náhrada škody při zranění
Při zranění nebo jiném poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího zahrnuje náhrada škody:
a) nutné výdaje, zejména léčebné a ošetřovací náklady a výdaje za dopravu;
b) majetkovou újmu, kterou utrpí cestující tím, že pozbyl zcela nebo částečně svou výdělkovou schopnost anebo že došlo ke zvýšení jeho potřeb.
§ 29
Článek 29
Náhrada jiných škod
Zda a do jaké míry je železnice povinna poskytnout náhradu za jiné škody, než které jsou uvedeny v článcích 27 a 28, zejména za fyzické a duševní útrapy (bolestné) a za estetickou újmu, se určuje podle vnitrostátního práva.
§ 1
§ 1
Náhrada škody ve smyslu článků 27 § 2 a 28 písm. b) se poskytne ve formě kapitálu. Jestliže však vnitrostátní právo připouští vyplácení renty, poskytne se náhrada tímto způsobem, když zraněný cestující nebo osoby oprávněné podle článku 27 § 2 o to požádají.
§ 2
§ 2
Výši náhrady škody, která má být poskytnuta podle § 1, stanoví vnitrostátní právo. Pro použití Jednotných právních předpisů se však stanoví pro každého cestujícího nejvyšší částka 70 000 zúčtovacích jednotek pro výplatu kapitálu nebo roční renta odpovídající této částce, jestliže podle vnitrostátního práva jsou stanoveny nejvyšší částky v nižší výměře.
§ 31
Článek 31
Omezení náhrady škody při ztrátě nebo poškození věcí
Nese-li železnice odpovědnost podle článku 26 § 1 druhého odstavce, je povinna poskytnout náhradu škody až do nejvyšší částky 700 zúčtovacích jednotek na každého cestujícího.
§ 32
Článek 32
Zákaz omezení odpovědnosti
Ustanovení tarifů a zvláštních ujednání mezi železnicí a cestujícími, podle nichž by se předem zcela nebo zčásti vylučovala odpovědnost železnice za usmrcení cestujícího, obracelo důkazní břemeno uložené železnici nebo snižovaly nejvyšší částky stanovené pro náhradu škody v článku 30 § 2 a v článku 31, jsou neplatná. Tato neplatnost však nemá za následek neplatnost přepravní smlouvy.
§ 1
§ 1
Ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího se nepoužije, s výhradou podle § 2, na škody, které vzniknou během přepravy na neželezničních linkách zapsaných v seznamu tratí podle článku 3 a 10 Úmluvy.
§ 2
§ 2
Přepravují-li se však železniční vozy na prámové lodi, použijí se ustanovení o odpovědnosti za usmrcení a zranění cestujících na škody pojaté do článku 26 § 1, které utrpí cestující v důsledku úrazu v souvislosti se železničním převozem během svého pobytu v těchto vozech, při nastupování do těchto vozů nebo při vystupování z těchto vozů.
Při použití předchozího odstavce se rozumí „státem, na jehož území se stal úraz cestujícího“ ten stát, jehož vlajku loď nese.
§ 3
§ 3
Jestliže je v důsledku výjimečných okolností železnice nucena přerušit dočasně svůj provoz a přepravuje nebo dává přepravit cestující jiným dopravním prostředkem, odpovídá podle práva platného pro tento dopravní prostředek. Ustanovení čl. 18 Úmluvy, jakož i článků 8, 48 až 53 a 55 Jednotných právních předpisů se však použijí i v těchto případech.
§ 1
§ 1
Železnice, která přijala cestovní zavazadlo k přepravě a vydala zavazadlový lístek, odpovídá za provedení přepravy zavazadla po celé cestě až do jeho výdeje.
§ 2
§ 2
Každá následující železnice tím, že převzala cestovní zavazadlo, vstupuje do přepravní smlouvy a přijímá na sebe závazky, které z ní vyplývají, bez újmy ustanovení článku 51 § 3.
§ 1
§ 1
Železnice odpovídá za každou škodu způsobenou úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením zavazadla, která vznikne v době od přijetí k přepravě až do výdeje, jakož i za jeho zpožděný výdej.
§ 2
§ 2
Železnice je zbavena této odpovědnosti, jestliže ztráta, poškození nebo zpožděný výdej byly zaviněny cestujícím, jeho příkazem, který nevyplývá ze zavinění železnice, vadou samotného cestovního zavazadla nebo okolnostmi, kterým železnice nemohla zabránit a jejich následky odvrátit.
§ 3
§ 3
Železnice je zbavena této odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození z jedné nebo více dále uvedených skutečností, spojených se zvláštním nebezpečím:
a) obal chybí nebo je vadný;
b) zvláštní povaha zavazadla;
c) podej předmětů, které jsou vyloučeny z přepravy, jako cestovních zavazadel.
§ 1
§ 1
Důkaz o tom, že ztráta, poškození nebo zpožděný výdej vznikly z některé příčiny uvedené v článku 35 § 2, přísluší železnici.
§ 2
§ 2
Dokáže-li železnice, že podle faktických okolností případu mohla ztráta nebo poškození vzniknout z jednoho nebo více zvláštních nebezpečí uvedených v článku 35 § 3, platí domněnka, že z nich škoda vznikla. Oprávněný má však právo prokázat, že škoda nebyla způsobena některým z těchto nebezpečí.
§ 1
§ 1
Oprávněný může bez dalšího prokazování považovat jednotlivý kus cestovního zavazadla za ztracený, nebyl-li mu vydán nebo připraven k výdeji do čtrnácti dnů po tom, kdy o jeho výdej požádal podle článku 23 § 3.
§ 2
§ 2
Nalezne-li se kus cestovního zavazadla, který byl považován za ztracený, do jednoho roku poté, co bylo o jeho výdej žádáno, je železnice povinna o tom vyrozumět oprávněného, je-li jeho adresa známa nebo je-li ji možno zjistit.
§ 3
§ 3
Do třiceti dnů po obdržení této zprávy může oprávněný požádat, aby mu bylo cestovní zavazadlo vydáno v některé stanici na přepravní cestě. V tomto případě zaplatí přepravné z odesílací stanice do stanice výdeje cestovního zavazadla a vrátí přijaté odškodnění, po odečtení případných výdajů, které v něm byly zahrnuty. Právo na náhradu škody za zpožděný výdej podle článku 40 mu však zůstává zachováno.
§ 4
§ 4
Nepožádá-li oprávněný o výdej nalezeného kusu cestovního zavazadla ve lhůtě uvedené v § 3 nebo byl-li kus nalezen až po uplynutí jednoho roku od žádosti o jeho vydání, naloží s ním železnice podle zákonů a předpisů svého státu.
§ 1
§ 1
Při úplné nebo částečné ztrátě cestovního zavazadla je železnice povinna bez další náhrady škody zaplatit:
Způsob náhrady za každý chybějící kilogram nebo za každý kus zavazadla stanoví mezinárodní tarify.
a) je-li výše škody dokázána, částku ve výši této škody, nejvýše však 34 zúčtovacích jednotek za každý chybějící kilogram hrubé hmotnosti nebo 500 zúčtovacích jednotek za každý kus zavazadla;
b) není-li výše škody dokázána, paušální částku 10 zúčtovacích jednotek za každý chybějící kilogram hrubé hmotnosti nebo 150 zúčtovacích jednotek za každý kus zavazadla.
§ 2
§ 2
Kromě toho nahradí železnice přepravné za zavazadlo, clo a jiné částky zaplacené v souvislosti s přepravou ztraceného kusu zavazadla.
§ 1
§ 1
Při poškození cestovního zavazadla je železnice povinna bez další náhrady škody zaplatit částku, odpovídající míře zhodnocení cestovního zavazadla.
a) je-li poškozením znehodnocené celé zavazadlo, částku, kterou by bylo třeba zaplatit v případě úplné ztráty;
b) je-li poškozením znehodnocena pouze část cestovního zavazadla, částku, kterou by bylo třeba zaplatit v případě ztráty znehodnocené části.
§ 1
§ 1
Při zpožděném výdeji cestovního zavazadla je železnice povinna zaplatit za každých započatých 24 hodin od doby, kdy bylo o výdej požádáno, nejvýše však za 14 dní:
Způsob náhrady škody za každý chybějící kilogram nebo za každý kus zavazadla stanoví mezinárodní tarify.
a) prokáže-li oprávněný, že zpožděním výdeje vznikla škoda včetně poškození, náhradu ve výši škody až do nejvyšší částky 0,40 zúčtovací jednotky za každý kilogram hrubé hmotnosti nebo 7 zúčtovacích jednotek za každý kus opožděně vydaného cestovního zavazadla;
b) neprokáže-li oprávněný, že zpožděním výdeje vznikla škoda, paušální náhradu 0,07 zúčtovací jednotky za každý kilogram hrubé hmotnosti nebo 1,40 zúčtovací jednotky za každý kus opožděně vydaného cestovního zavazadla.
§ 2
§ 2
Při úplné ztrátě cestovního zavazadla se nesmí kumulovat náhrada podle § 1 s náhradou podle článku 38.
§ 3
§ 3
Při částečné ztrátě cestovního zavazadla se poskytne náhrada podle § 1 za část, která se neztratila.
§ 4
§ 4
Při poškození cestovního zavazadla, které není způsobeno zpožděním výdeje, se poskytne náhrada podle § 1, případně spolu s náhradou podle článku 39.
§ 5
§ 5
Náhrada škody podle § 1 spolu s náhradami podle článků 38 a 39 nesmí být v žádném případě vyšší než náhrada škody při úplné ztrátě cestovního zavazadla.
§ 1
§ 1
Je-li doprovázené motorové vozidlo z důvodů způsobených železnicí později naloženo nebo opožděně vydáno, je železnice povinna, dokáže-li oprávněný, že tím vznikla škoda, zaplatit náhradu, jejíž výše nesmí překročit přepravné za přepravu vozidla.
§ 2
§ 2
Vzdá-li se oprávněný při opožděné nakládce z důvodů na straně železnice provedení přepravní smlouvy, vrátí se mu přepravné za přepravu vozidla a jízdné za cestující. Prokáže-li, že tímto zpožděním vznikla škoda, může kromě toho žádat náhradu, jejíž výše nesmí překročit přepravné za přepravu vozidla.
§ 3
§ 3
Při úplné nebo částečné ztrátě vozidla se oprávněnému vypočítá náhrada za prokázanou škodu podle zůstatkové hodnoty vozidla, která nesmí přesahovat 4000 zúčtovacích jednotek. Vozidlem se rozumí též přívěs s nákladem nebo bez nákladu.
§ 4
§ 4
Za škodu na předmětech ponechaných ve vozidle odpovídá železnice jen v případě, že ji zavinila. Celková náhrada škody nesmí přesahovat 700 zúčtovacích jednotek.
Za předměty ponechané na vozidle železnice neodpovídá.
§ 5
§ 5
Jinak platí ustanovení o odpovědnosti za cestovní zavazadla také pro přepravu doprovázených motorových vozidel.
§ 42
Článek 42
Náhrada škody při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti
Je-li škoda způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice, pak ustanovení článků 30, 31 a 38 až 41 Jednotných právních předpisů, jakož i ustanovení vnitrostátního práva, omezující náhradu škody pevnou částkou, se nepoužijí.
V případě hrubé nedbalosti je však náhrada škody za ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej cestovního zavazadla omezena dvojnásobkem nejvyšších částek uvedených v článcích 38 až 41.
§ 1
§ 1
Oprávněný může nárokovat úroky z náhrady škody ve výši 5 % ročně ode dne podání reklamace podle článku 49 nebo, nebyla-li podána reklamace, ode dne podání žaloby.
§ 2
§ 2
U náhrad škod podle článků 27 a 28 se však počítají úroky teprve ode dne, kdy nastaly okolnosti rozhodné pro výpočet náhrady škody, pokud je tento den pozdější než den reklamace nebo podání žaloby.
§ 3
§ 3
U cestovních zavazadel mohou být požadovány úroky jen tehdy, přesahuje-li náhrada 4 zúčtovací jednotky na každý zavazadlový lístek.
§ 4
§ 4
Nepředloží-li oprávněný u cestovního zavazadla železnici doklady potřebné ke konečnému vyřízení reklamace v přiměřené lhůtě, která je mu poskytnuta, staví se běh lhůty pro výpočet úroků od uplynutí této lhůty až do předložení těchto dokladů.
§ 44
Článek 44
Odpovědnost při jaderné události
Železnice je zproštěna odpovědnosti podle Jednotných právních předpisů, byla-li škoda způsobena jadernou událostí, za kterou ve smluvním státě podle zákonů a předpisů o odpovědnosti v oboru jaderné energie odpovídá provozovatel jaderného zařízení nebo jiná jej zastupující osoba.
§ 45
Článek 45
Odpovědnost železnice za její pracovníky
Železnice odpovídá za své zaměstnance a za jiné osoby, kterých použije k provádění přepravy.
Provádějí-li však tito zaměstnanci a jiné osoby na požádání cestujícího úkony, které železnici nepřísluší, jsou pokládáni za zmocněnce cestujícího, pro něhož tyto úkony provádějí.
§ 46
Článek 46
Jiné nároky
Ve všech případech, na které se vztahují Jednotné právní předpisy, může být proti železnici uplatňován nárok na náhradu škody, ať už spočívá na jakémkoli právním základě, jen za předpokladů a v mezích, v nich stanovených.
Totéž platí o nárocích uplatňovaných vůči železničním zaměstnancům a jiným osobám, za něž železnice odpovídá podle článku 45.
§ 1
§ 1
S výhradou ustanovení článku 41 se řídí odpovědnost železnice za škodu, způsobenou zpožděním nebo odřeknutím vlaku nebo zmeškáním spoje, podle zákonů a předpisů státu, v němž došlo ke škodné události.
§ 2
§ 2
S výhradou ustanovení článku 26 odpovídá železnice za předměty a zvířata, na něž dozor přísluší podle článku 15 § 5 cestujícímu, jakož i za předměty, které má cestující u sebe, jen byla-li škoda způsobena jejím zaviněním.
ODDÍL IV
UPLATŇOVÁNÍ NÁROKŮ
§ 1
§ 1
Zjistí-li nebo předpokládá-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození cestovního zavazadla, či tvrdí-li to oprávněný, je železnice povinna bez průtahu, a je-li to možné v přítomnosti oprávněného, sepsat zápis, v němž se podle povahy škody zjistí stav cestovního zavazadla, jeho hmotnost, a pokud je to možné, rozsah škody, její příčina a doba, kdy vznikla.
Opis tohoto zápisu se vydá bezplatně oprávněnému.
§ 2
§ 2
Neuzná-li oprávněný zjištění uvedená v zápise, může požadovat, aby stav a hmotnost cestovního zavazadla, jakož i příčina a rozsah škody byly zjištěny znalcem určeným stranami nebo soudem. Pro toto řízení platí zákony a předpisy státu, v němž se zjištění koná.
§ 3
§ 3
Při ztrátě jednotlivých kusů cestovního zavazadla je oprávněný povinen pro usnadnění pátrání železnice popsat ztracené kusy tak přesně, jak je to jen možné.
§ 1
§ 1
Reklamace, týkající se odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího, je třeba podat písemně u některé z dále uvedených železnic:
a) u odpovědné železnice; jestliže podle článku 26 § 4 jsou odpovědné dvě železnice, u jedné z nich;
b) u výchozí železnice;
c) u železnice určení;
d) u železnice, v jejímž obvodu má cestující trvalé bydliště nebo obvyklý pobyt, pokud je sídlo této železnice na území smluvního státu.
§ 2
§ 2
Ostatní reklamace z přepravní smlouvy musí být podány písemně u železnice uvedené v článku 51 § 2 a 3.
Pro vyřízení reklamace může železnice žádat vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.
§ 3
§ 3
K podání reklamace jsou oprávněny osoby, které mohou podle článku 50 soudně uplatňovat nároky vůči železnici.
§ 4
§ 4
Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné doklady, které chce oprávněný připojit k reklamaci, musí být předloženy v originále nebo v opise náležitě ověřeném, pokud to železnice požaduje.
§ 50
Článek 50
Osoby oprávněné k soudnímu uplatňování nároků vůči železnici
K soudnímu uplatňování nároků vůči železnici je oprávněn ten, kdo předloží jízdenku nebo zavazadlový lístek nebo kdo své oprávnění prokáže jinak.
§ 1
§ 1
Nároky na náhradu škody na základě odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího mohou být soudně uplatňovány jen vůči odpovědné železnici ve smyslu článku 26 § 4. Při společném provozu dvou železnic má žalobce právo volby mezi těmito železnicemi.
§ 2
§ 2
Nároky na vrácení částek, které byly zaplaceny na základě přepravní smlouvy, mohou být soudně uplatněny vůči železnici, která je vybrala, nebo vůči železnici, v jejíž prospěch byla částka vybrána.
§ 3
§ 3
Ostatní nároky z přepravní smlouvy mohou být soudně uplatněny vůči výchozí železnici, železnici určení nebo vůči té železnici, na níž došlo k události, která je důvodem pro uplatnění nároku.
Vůči železnici určení může být soudně uplatňován nárok i v případě, že cestovní zavazadla neobdržela.
§ 4
§ 4
Má-li žalobce volbu mezi několika železnicemi, zaniká jeho právo volby, jakmile je podána žaloba proti jedné z těchto železnic.
§ 5
§ 5
Cestou protižaloby nebo námitky mohou být nároky soudně uplatňovány také proti jiné železnici, než která je uvedena v § 2 a 3, jestliže žaloba spočívá na téže přepravní smlouvě.
§ 1
§ 1
Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco jiného, mohou být nároky založené na odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího soudně uplatněny jen před příslušnými soudy státu, na jehož území došlo k úrazu cestujícího.
§ 2
§ 2
Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco jiného, mohou být ostatní nároky na základě Jednotných právních předpisů uplatněny jen před příslušnými soudy státu, jemuž náleží železnice, vůči níž se uplatňuje nárok.
Má-li železnice v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, považuje se pro použití tohoto paragrafu každá z těchto sítí za zvláštní železnici.
§ 1
§ 1
Všechny nároky oprávněného z odpovědnosti železnice při usmrcení a zranění cestujícího zanikají, jestliže oprávněný neoznámí úraz nejpozději do tří měsíců po tom, kdy se dověděl o škodě, některé ze železnic, u níž může být podána reklamace podle článku 49 § 1.
Jestliže oprávněný oznámí železnici úraz ústně, musí železnice vystavit potvrzení o tomto ústním oznámení.
a) oprávněný podal během lhůty stanovené v § 1 reklamaci u některé z železnic uvedených v článku 49 § 1;
b) odpovědná železnice – nebo, jsou-li podle článku 26 § 4 odpovědny dvě železnice, jedna z nich – se dověděla během lhůty stanovené v § 1 o úraze cestujícího jiným způsobem;
c) opomenutí nebo opoždění oznámení bylo vyvoláno okolnostmi, které nelze přičíst k tíži oprávněnému;
d) oprávněný prokáže, že úraz byl způsoben zaviněním železnice.
§ 1
§ 1
Odběrem cestovního zavazadla oprávněným zanikají všechny nároky z přepravní smlouvy vůči železnici pro částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej.
a) při částečné ztrátě nebo poškození, jestliže
1. ztráta nebo poškození byly zjištěny podle článku 48 oprávněným před převzetím cestovního zavazadla;
2. bylo zjištění, k němuž mělo dojít podle článku 48, opomenuto pouze zaviněním železnice;
b) při zjevně neznatelné škodě, která byla zjištěna oprávněným teprve po odběru cestovního zavazadla, jestliže
1. požádá o zjištění podle článku 48 ihned po objevení škody a nejpozději tři dny po odběru cestovního zavazadla;
2. dokáže, že škoda vznikla v době od přijetí cestovního zavazadla k přepravě do jeho výdeje;
c) při opožděném výdeji, uplatní-li oprávněný svá práva u některé železnice uvedené v článku 51 § 3 během jedenadvaceti dnů;
d) dokáže-li oprávněný, že škoda vyplynula ze zlého úmyslu nebo hrubé nedbalosti železnice.
§ 1
§ 1
Nároky na náhradu škody vyplývající ze zodpovědnosti železnice při usmrcení a zranění cestujícího se promlčují takto:
a) nároky cestujícího po třech letech, počítáno od prvého dne po úraze;
b) nároky ostatních oprávněných po třech letech, počítáno od prvého dne po úmrtí cestujícího, nejpozději však po pěti letech, počítáno od prvého dne po úraze.
§ 2
§ 2
Jiné nároky z přepravní smlouvy se promlčují po jednom roce.
Promlčecí lhůta však činí dva roky
a) u nároků na náhradu škody způsobené zlým úmyslem,
b) v případě podvodu.
§ 3
§ 3
Promlčecí lhůta podle § 2 začíná u nároků
Den označený jako počátek promlčecí lhůty se do ní nikdy nepočítá.
a) na odškodnění za úplnou ztrátu čtrnáctým dnem po uplynutí lhůty stanovené v článku 23 § 3;
b) na odškodnění za částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej dnem výdeje;
c) na zaplacení nebo na vrácení jízdného a dovozného, poplatků nebo přirážek, nebo u nároků na opravu při nesprávném použití tarifu, chybném výpočtu anebo inkasu dnem zaplacení, nebo bylo-li placeno, dnem, kdy mělo být placeno;
d) na doplacení částky požadované celními nebo jinými orgány státní správy dnem, kdy příslušný úřad nárok uplatnil;
e) ve všech ostatních případech týkajících se přepravy cestujících dnem, kdy uplynula platnost jízdenky.
§ 4
§ 4
Při podání reklamace železnici s potřebnými doklady podle článku 49 staví se běh promlčecí lhůty až do dne, kdy železnice reklamaci písemně zamítne a vrátí doklady k ní přiložené. Je-li reklamaci vyhověno částečně, počne promlčecí lhůta znovu běžet pro tu část reklamace, která zůstala sporná. Předložit důkazy o podání reklamace nebo o odpovědi, jakož i o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se na tyto skutečnosti odvolává.
Další reklamace týkající se téhož nároku, nemají za následek stavění promlčecí lhůty.
§ 6
§ 6
S výhradou předchozího ustanovení platí pro stavění a přerušení promlčecí lhůty vnitrostátní právo.
ODDÍL V
VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI ŽELEZNICEMI
§ 56
Článek 56
Odúčtování mezi železnicemi
Každá železnice je povinna zaplatit zúčastněným železnicím podíl připadající na ně z jízdného a dovozného, které vybrala nebo měla vybrat.
§ 1
§ 1
Železnice, která podle Jednotných právních předpisů zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození cestovního zavazadla, má právo postihu proti železnicím zúčastněným na přepravě podle těchto ustanovení:
a) železnice, která škodu způsobila, odpovídá za ni sama;
b) je-li škoda způsobena několika železnicemi, odpovídá každá z nich za škodu, kterou způsobila; není-li takové rozlišení možné, rozdělí se náhrada mezi železnice podle písmene c);
c) nemůže-li se dokázat, že škoda byla způsobena jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se náhrada mezi všechny železnice zúčastněné na přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že na jejich tratích škoda způsobena nebyla; náhrada se rozdělí v poměru tarifních kilometrů.
§ 2
§ 2
Je-li některá železnice neschopná placení, rozdělí se podíl na ni připadající, avšak jí nezaplacený, na všechny ostatní železnice zúčastněné na přepravě v poměru tarifních kilometrů.
§ 58
Článek 58
Postih při opožděném výdeji
Ustanovení článku 57 se použije též při náhradě za opožděný výdej. Byl-li opožděný výdej zaviněn několika železnicemi, rozdělí se náhrada mezi tyto železnice v poměru opoždění vzniklých na jejich tratích.
§ 1
§ 1
Železnice, proti které je uplatňován postih podle článků 57 nebo 58, nemá právo popírat platnost platby železnicí, která postih uplatňuje, bylo-li odškodnění určeno soudem a spor jí byl řádně odpověděn a měla-li možnost do něj vstoupit. Soud, který vede hlavní spor, určí lhůty pro opovědění sporu a pro vstup do tohoto sporu.
§ 2
§ 2
Železnice uplatňující postih musí podat jedinou žalobu proti všem železnicím, s nimiž se nedohodla; jinak ztrácí právo postihu proti těm železnicím, které nežalovala.
§ 5
§ 5
Řízení o postihu nesmí být zatahováno do řízení o náhradu škody, k němuž dal podnět oprávněný z přepravní smlouvy.
§ 1
§ 1
Soud sídla železnice, vůči níž je postih uplatňován, je výlučně příslušný pro všechny žaloby z postihu.
§ 2
§ 2
Má-li se podat žaloba na několik železnic, má žalující železnice právo volby mezi soudy příslušnými podle § 1.
§ 61
Článek 61
Ujednání o postihu
Železnice se mohou ujednáními odchýlit od ustanovení tohoto oddílu o vzájemném postihu, s výjimkou ustanovení článku 59 § 5.
ODDÍL VI
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
§ 62
Článek 62
Odchylky
Ustanovení Jednotných právních předpisů nemají přednost před ustanoveními, která přijmou některé státy pro svou vzájemnou přepravu k provedení zvláštních smluv, jako například smluv o Evropském společenství pro uhlí a ocel a o Evropském hospodářském společenství.