Vyhláška ministerstva sociální péče o úpravě služebních a platových podmínek lékařů Ústřední národní pojišťovny.

(1) Tato vyhláška upravuje služební a platové podmínky lékařů (odstavec 2) působících na území Československé republiky pro Ústřední národní pojišťovnu, některou z jejích organisačních složek (§ 153 zákona, dále jen „pojišťovna“), nebo pro některé z ústavů a zařízení (§ 209, odst. 1 zákona).

(2) Po stránce osobní vztahuje se vyhláška na lékaře v těchto smluvních poměrech:

a)	skupina	I:	lékaři vnitřní služby,
b)	skupina	II:	ošetřující lékaři, kteří pracují v zařízeních pojišťovny,
c)	skupina	III:	ošetřující lékaři, kteří pracují v závodních ambulatoriích,
d)	skupina	IV:	lékaři ústavní služby (v léčebných ústavech pojišťovny),
e)	skupina	V:	ošetřující praktičtí lékaři pracující ve vlastních ordinacích,
f)	skupina	VI:	ošetřující odborní a odborní zubní lékaři pracující ve vlastních ordinacích.

(3) Pro lékaře skupiny I. až IV., pokud jsou zaměstnáni pro pojišťovnu alespoň 36 hodin týdně, platí kromě předpisů, v nichž je to výslovně stanoveno, pouze předpisy §§ 2 až 5, 9 až 12, 17 až 20, 28, 35 a ustanovení části II. vyhlášky; jinak se jejich poměr řídí ustanoveními služebního, disciplinárního a zaopatřovacího řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny (dále jen „služební řád“), včetně předpisů vydaných k jeho provedení.

(4) Do doby, než budou vydány disciplinární předpisy pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny, platí ustanovení §§ 97 až 116 o smluvní pokutě a o smírčím a rozhodčím řízení odbobně i pro lékaře skupiny I. až IV., bez ohledu na to, zda tito lékaři podle počtu svých pracovních hodin podléhají služebnímu, disciplinárnímu a zaopatřovacímu řádu pro zaměstnance Ústřední národní pojišťovny.

(1) Lékaři vnitřní služby jsou smluvní lékaři, kteří řídí a kontrolují zdravotní službu národního pojištění, po případě obstarávají určitý jim svěřený úsek této agendy nebo jinou interní agendu zdravotní služby (na př. posudkové prohlídky nemocných); pojištěnce (rodinné příslušníky) ošetřují jen výjimečně.

(2) Jsou to:

(1) Ošetřujícími lékaři v zařízeních pojišťovny jsou, s výjimkou uvedenou v § 9, odst. 2, smluvní lékaři poskytující osobám, které na to vůči pojišťovně mají nárok, mimoústavní ošetřování (§ 27 zákona) v zařízeních, jejichž provoz jde na vrub pojišťovny.

(2) Jsou to:

(3) Služební a platové podmínky lékařů s kvalifikací vysokoškolských učitelů, pokud vykonávají činnost podle odstavce 1 konsiliárně stanoví se individuální smlouvou, která vyžaduje schválení ústředny pojišťovny.

(1) Ošetřujícími závodními lékaři jsou lékaři, kteří jako smluvní lékaři poskytují pojištěncům určitých závodů mimoústavní ošetřování (kurativní péči) v ambulatoriích zřízených a provozovaných určitými závody především pro péči preventivní.

(2) Vedoucím lékařem závodního ambulatoria je lékař, jenž odpovídá za provoz ambulatoria, pokud je v něm zaměstnán alespoň 36 hodin týdně a jest mu podřízen alespoň jeden současně pracující lékař.

(1) Lékaři ústavní služby jsou smluvní lékaři v léčebných a ošetřovacích ústavech s lůžky (nemocnicích, porodnicích, sanatoriích, lázních, ozdravovnách a j.) provozovaných pojišťovnou, v nichž se poskytuje nemocným ústavní ošetřování a zvláštní léčebná péče (§§ 28 a 29 zákona) pod stálým lékařským dohledem. Není-li ústav provozován celoročně, budiž stanoveno služební smlouvou, zda a jakým způsobem bude použito služeb lékaře v době, kdy je ústav mimo provoz.

(2) Lékaři ústavní služby jsou:

(3) Služební a platové podmínky ordinářů (konsiliárních lékařů), t. j. lékařů, kteří konají pro ústav svěřený již dozoru jiného lékaře, pro jeho určitou část nebo určitý úsek činnosti pravidelnou vyšetřovací nebo therapeutickou, po případě konsiliární službu, aniž odpovídají za celý ústav nebo jeho část, upravují se individuální smlouvou.

(1) Ošetřujícími lékaři, kteří působí ve vlastních ordinacích, jsou smluvní lékaři, jejichž prostřednictvím poskytuje pojišťovna oprávněným osobám mimoústavní ošetřování v ordinacích, jejichž provoz jde na vrub lékaře, a výjimečně též lékaři v případech uvedených v § 9. odst. 2.

(2) Smluvními lékaři podle odstavce 1 jsou:

(3) Ustanovení § 3, odst. 3 platí obdobně.

(1) Je-li lékař zaměstnán pro pojišťovnu v několika smluvních poměrech spadajících pod různé skupiny podle §§ 1 až 6, řídí se každý z těchto poměrů předpisy platnými pro příslušnou skupinu, pokud není jinak stanoveno.

(2) Každý z těchto smluvních poměrů může býti zvlášť změněn nebo zrušen.

(1) Lékaři přijatí podle této vyhlášky konají službu;

(2) Ústřední národní pojišťovna může k žádostí praktického nebo odborného lékaře doporučené příslušnou okresní národní pojišťovnou dáti zcela výjimečně souhlas k tomu, aby lékař pracující v zařízení pojišťovny byl posuzován jako lékař skupiny V. nebo VI

(3) Způsob, jakým má býti podle odstavce 1 služba konána, po případě po kterou dobu denně, určuje se smlouvou. Odpírá-li nastupující lékař přistoupiti na způsob výkonu služby nebo na dobu pojišťovnou navrženou, má pojišťovna právo postupovati podle § 196, odst. 1 zákona.

(4) Změnu ve smluvně upraveném způsobu výkonu služby nebo v jeho rozsahu může pojišťovna provésti, s výjimkou případů upravených v § 191, odst. 2 zákona, jen změnou smlouvy.

(1) Bude-li smluvně stanovena lékaři, působícímu v zařízení pojišťovny, pracovní doba alespoň na 36 hodin týdně, je lékař oprávněn požadovati, aby pojišťovna vykoupila použitelné zařízení jeho ordinace za cenu, kterou s ním dohodne, po případě, nedojde-li k dohodě, kterou stanoví znalec, t. j. zpravidla komise okresního národního výboru pro národní správy.

(2) Zaměstnává-li pojišťovna lékaře ve svých zařízeních po dobu kratší než 36 hodin týdně, je povinna na jeho žádost, pokud mu nemůže zvýšiti počet pracovních hodin na stanovenou dobu, přijmouti jej též jako ošetřujícího lékaře konajícího službu ve vlastní ordinaci, jsou-li dány předpoklady § 196, odst. 2 zákona.

(1) Pojišťovna přijímá lékaře do služeb, šetříc předpisů o řízení práce a o závodních zastupitelstvech zaměstnanců, v rámci jednotného plánu zdravotní péče (§ 193 zákona).

(2) Lékaři mohou býti přijati do služeb pojišťovny jen s podmínkou, že mají nebo obdrží k výkonu praxe v příslušném místě (obvodě, závodu) povolení podle § 8 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. o výkonu lékařské praxe, ve znění zákona č. 81/1948 Sb., pokud podle tohoto zákona jest povolení předepsáno.

(3) Dále musí lékař splňovati případné zvláštní podmínky stanovené pro jednotlivé skupiny v §§ 2 až 6 a v § 12.

(1) Pro přijímání lékařů, kteří mají zastávati místa ředitelů zdravotní služby podle §§ 164, 173 a 181 zákona, platí obdobně příslušné předpisy služebního řádu.

(2) Totéž platí i pro jiné lékaře, jejichž poměr se podle § 1, odst. 3 řídí služebním řádem.

(3) U lékařů uvedených v odstavci 1 pokládá se za splněnou podmínka vědomostí a schopností potřebných k výkonu služby, jestliže předloží doklady o tom, že mají nejméně osm let lékařské praxe, z toho tři roky povinného výcviku a alespoň dva roky činnosti ve vnitřní lékařské službě národního, po případě dřívějšího sociálního pojištění, a jde-li o uchazeče, kteří promovali po 1. lednu 1939, že s úspěchem poslouchali sociální lékařství na lékařské fakultě, pokud bylo přednášeno. Ústředna může na žádost podanou prostřednictvím pojišťovny podle § 190 zákona ve zvlášť odůvodněných případech od těchto podmínek upustiti.

(4) Uchazeči o místa jiných lékařů vnitřní služby [§ 2, odst. 2, písm. b)] jsou povinni vykázati kromě povinného výcviku ještě alespoň tři léta služby v postavení ošetřujícího lékaře pojišťovny. Ustanovení odstavce 3 o průkazu úspěšného absolvování sociálního lékařství a o dispensi platí obdobně.

(5) Závodní lékař může býti přijat do služeb pojišťovny pro výkon léčebné (kurativní) péče za podmínek stanovených ve směrnicích ministerstva sociální péče.

(6) Ústavní lékaři jsou povinni vykázati splnění předpokladů stanovených pro jednotlivé kategorie v § 5.

(7) Ústřední národní pojišťovna může stanoviti po slyšení jednotné odborové organisace pro jednotlivé skupiny lékařů, zejména lékařů vnitřní služby, bližší podmínky přijetí.

(1) Do služeb pojišťovny mohou býti přijati lékaři, kteří jsou příbuzní nebo sešvakření v řadě přímé vůbec, v řadě pobočné až do druhého stupně s jiným zaměstnancem pojišťovny, a lékaři, kteří jsou k nim v poměru manželském, jen za podmínky, že při svém služebním použití nepřijdou v poměr přímé nadřízenosti nebo podřízenosti nebo v poměr kontrolní mezi sebou.

(2) Žadatelé o přijetí do služeb pojišťovny jsou povinni oznámiti před přijetím příbuzenský, švakrovský nebo manželský poměr uvedený v odstavci 1. Vznikne-li takový poměr až po přijetí, je lékař povinen tuto okolnost ihned oznámiti.

(3) Lékař, který úmyslně zamlčel příbuzenský, švakrovský nebo manželský poměr uvedený v odstavci 1, může býti ihned propuštěn bez výpovědní lhůty a jakékoliv náhrady.

(1) Lékaři se přijímají, s výjimkou § 196, odst. 2 zákona, na uvolněná nebo nově zřízená lékařská místa, pokud jejich obsazení nebude zajištěno přeložením lékaře. Přijetí se děje zpravidla na podkladě veřejné soutěže.

(2) Hodlá-li pojišťovna přijmouti lékaře na místo, které je spojeno též s výkonem funkce pro státní správu zdravotní (příp. pro jiného nositele zdravotní péče), vypíše na toto místo soutěž zpravidla v dohodě se státní správou zdravotní (jiným nositelem zdravotní péče), při čemž podmínky přijetí jest určiti tak, aby vyhovovaly předpisům stanoveným pro výkon obojí služby. To platí obdobně i pro lékaře skupiny III., hodlá-li závodního lékaře přijmouti pojišťovna pro činnost kurativní a závod pro činnost preventivní; v tom případě vypíše pojišťovna soutěž společně se správou závodu.

(3) Hodlá-li pojišťovna přijmouti lékaře na jiné místo, než jaké je uvedeno v odstavci 2, vypíše rovněž na toto místo soutěž, leč by pro přijetí přicházel v úvahu pouze jediný lékař, který má již povolení k výkonu praxe v příslušném obvodu (místě, závodu) podle § 8 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.

(4) V případech, uvedených v odstavci 2 a 3 jest o vypsání soutěže vyrozuměti úřad, který vydává povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb., s návrhem, aby případné žádosti o povolení výkonu praxe v tomto obvodu (místě, závodu) vrátil s pokynem, že se uchazeč má zúčastniti vypsané soutěže.

(5) Uchazeči, který podle výsledku soutěže má býti přijat, sdělí pojišťovna toto rozhodnutí s výhradou, že mu bude uděleno povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb.

(6) Při rozhodování podle odstavce 1 mezi osobami, které vyhovují soutěžním podmínkám, přihlíží se přednostně:

(8) O vypsaných soutěžích vyrozumí pojišťovna jednotnou odborovou organisaci zasláním opisu soutěžních podmínek.

(7) Je-li soutěžní řízení bezvýsledné, může pojišťovna přijmouti i lékaře, který se k soutěži včas nepřihlásil, pokud vyhovuje všeobecným i zvláštním podmínkám (§§ 11 a 12).

(1) Není-li lékařská služba u pojišťovny řádně zajištěna, je pojišťovna oprávněna vyzvati lékaře vykonávajícího v obvodu okresní národní pojišťovny samostatně lékařskou praxi, k uzavření služební smlouvy. Nevyhoví-li lékař této výzvě, může pojišťovna postupovati podle § 196, odst. 1 zákona.

(2) Nelze-li obsaditi místo podle předchozích ustanovení, může pojišťovna požádati státní správu zdravotní, aby zajistila v příslušném místě lékařskou službu tím, že uloží některému lékaři (po absolvování alespoň prvního roku výcviku) výkon výcviku na tomto místě podle § 7 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb. a že jej zaváže k výkonu služby pro pojišťovnu za podmínek podle této vyhlášky.

(3) Není-li možno nebo vhodno použiti způsobu uvedeného v odstavci 1 a 2, protože výkon služby vyžaduje delší praxe nebo protože jde o místo odborného lékaře, požádá pojišťovna státní správu zdravotní, aby zajistila podle platných předpisů lékařskou službu v takovém místě.

(4) Je-li nezbytně nutno zajistiti výkon lékařské služby neodkladně, je pojišťovna bez ohledu na ustanovení §§ 11 až 17 oprávněna pověřiti některého svého lékaře dočasným výkonem této služby do té doby, než bude možno provésti obsazení podle předchozích ustanovení.

(1) O přijetí vyrozumí pojišťovna lékaře písemně a doručí mu výtisk této vyhlášky. Při tom určí den, kdy má lékař započíti s výkonem služby.

(2) Pojišťovna vydá lékaři do 14 dnů po nastoupení služby potvrzení o podstatných právech a povinnostech plynoucích ze sjednané smlouvy; potvrzení musí obsahovat alespoň ustanovení:

(3) Je-li lékař zaměstnán pro pojišťovnu v několika smluvních poměrech (§ 7), jest o každém z těchto poměrů vydati potvrzení podle odstavce 2 zvláště.

(4) Vzorné potvrzení podle odstavce 2 vydá ústředna po slyšení jednotné odborové organisace.

(5) Ústředna (§§ 154 až 163 zákona) si může všeobecně nebo pro určité případy vyhraditi schválení smluv uzavíraných nižšími organisačními složkami.

(6) Opisem potvrzení podle odstavce 2 jest vždy vyrozuměti ústřednu jednotné odborové organisace.

(1) Lékaři jsou povinni vykonávati svou službu pro pojišťovnu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jsou povinni osvojiti si znalost všeobecných předpisů, jakož i zvláštních instrukcí vydaných pro příslušný služební obor a jsou odpovědni za jejich bedlivé a přesné zachovávání; jsou povinni dbáti písemných, i ústních příkazů svých představených, vykonávati službu poctivě, pozorně, horlivě a nestranně a hájiti zájmy národního pojištění podle nejlepšího vědomí a svědomí. Domnívá-li se lékař, že příkaz daný mu jeho představeným je v rozporu s platnými právními nebo služebními předpisy (směrnicemi), je povinen upozorniti na to představeného, který tento příkaz dal. Trvá-li představený na provedení příkazu, je lékař povinen žádati o vydání příkazu písemného a předložiti pak věc vyššímu představenému. Dá-li takový příkaz vyšší představený, je lékař rovněž povinen žádati o vydání písemného příkazu.

(2) Představení jsou povinni dbáti, aby služební povinnosti byly řádně vykonávány, aby byly dodržovány platné předpisy a aby se s nimi také seznámili zaměstnanci jim přidělení. Dozírají na dodržování služební doby, chování zaměstnanců a výkon služby. Jsou povinni zachovávati nestrannost a spravedlnost ve svém rozhodování, míti na zřeteli zájem národního pojištění, dbáti oprávněných zájmů pojištěnců, býti rádci a pomocníky zaměstnanců, starati se o pracovní soudržnost a příznivé pracovní podmínky a především organisovati iniciativně služba tak, aby se zřetelem na všechny zásady hospodárnosti bylo docíleno nejlepších pracovních výsledků.

(3) Lékaři jsou povinni oznámiti zjištěné nesprávnosti ve službě neprodleně beze zření k osobě, která se jich dopustila, svému bezprostřednímu představenému, týká-li se to představeného, vyššímu představenému.

(4) Lékaři jsou oprávněni činiti podání a návrhy přímo správě Ústřední národní pojišťovny i její organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, vyjma osobních záležitostí. Podání lékařovo v osobních záležitostech, určené správě Ústřední národní pojišťovny, po případě její územní organisační složky, po případě léčebného nebo jiného ústavu a podniku pojišťovny, musí býti učiněno prostřednictvím lékařova představeného, který je povinen předložiti je se svým vyjádřením do 14 dnů správě příslušné organisační složky. Podání týkající se představeného, nemusí býti podáno jeho, prostřednictvím.

(5) Lékař je povinen do 8 dnů oznámiti pojišťovně (§ 20) své stálé bydliště a každou jeho změnu, dále všechny rozhodné změny osobních poměrů (ztrátu státního občanství, sňatek, rozvod, rozluku, narození dítěte, úmrtí manželky nebo dítěte a pod.).

(6) Za představeného ve smyslu ustanovení odstavců 1 až 4 se u lékařů působících ve vlastních ordinacích pokládá ředitel zdravotní služby.

(1) Ošetřující lékaři (skupina II. až VI.) jsou vedle služebních povinností uložených v § 21 a dále v §§ 23 a násl. zavázáni též zachovávati veškerá příslušná ustanoveni léčebného řádu (včetně směrnic k jeho provedení), zejména předpisy uvedená dále v odstavcích 2 až 11.

(2) Lékař je povinen za podmínek zákona a léčebného řádu poskytnouti oprávněným pojištěncům (rodinným příslušníkům), po případě též jiným osobám, jimž pojišťovna zprostředkuje lékařskou pomoc (dále jen „oprávněné osoby“), potřebné ošetření, které odpovídá současnému stavu a úrovni lékařské vědy a lékařských zařízení a které je hodnotné a účelné. První vyšetření nemocného má býti zvlášť důkladné s použitím takových vyšetřovacích způsobů, jimiž lze pokud možno objektivně zjistiti původ a stav choroby. Oprávněné osoby nesmějí požadovati na lékaři určitý způsob ošetřování (vyšetřování). Lékař je zásadně neodvislý při určování postupu léčení, je však povinen říditi se všeobecným: směrnicemi, jakož i pokyny vydanými pojišťovnou k jejich provádění.

(3) Lékaři jsou povinni konati vyšetřování, ošetřování a návštěvy osobně; při tom jsou praktičtí lékaři povinni prováděti sami veškeré výkony, které má vykonávati lékař, pokud není nutno, aby tyto výkony byly provedeny výlučně odbornými lékaři nebo léčebnými ústavy proto, že jde o zvláštní vyšetření (ošetření) vyžadující zvláštních pomůcek a znalostí. Provádění kvalifikovaných výkonů nesmí býti lékařem svěřeno jiným osobám zdravotnické služby. Odborný lékař, který převzal oprávněnou osobu do léčení, nesmí ji přesunovat k praktickému lékaři jen za účelem provádění výkonu. Toto ustanovení se netýká odborné konsiliární služby lékařské.

(4) Lékař může ošetření odepříti, s výjimkou případu první pomoci, oprávněné osobě výlučně z vážných důvodů tkvících v osobě nemocného; o tom je povinen neprodleně učiniti hlášení příslušné pojišťovně. Schválí-li pojišťovna toto rozhodnutí, učiní, pokud je toho třeba, opatření, aby nemocnému bylo zajištěno další ošetření; v opačném případě je lékař povinen ošetřování poskytnouti.

(5) Lékaři jsou povinni vyplňovati řádně a bez jakékoliv zvláštní úplaty, tedy v rámci platů touto vyhláškou stanovených, tiskopisy, které po slyšení jednotné odborové organisace pojišťovna vydala, aby mohla plniti své úkoly, zejména pokud jde o uplatňování dávek. Stejně jsou povinni vésti lékařské záznamy o nemocných a podávati pojišťovně včas lékařská dobrozdání, posudky a zprávy, které si od nich vyžádala nebo které podle platných předpisů a vydaných směrnic mají býti pojišťovně podávány bez zvláštního vyžádání. Dále jsou povinni ve svých čekárnách vyvěsiti pojišťovnou jim dodané vyhlášky a jiná všeobecná oznámení určená pro pojištěnce.

(6) Lékař nesmí nemocnému ani jiné třetí osobě sdělovati obsah lékařského dobrozdání nebo posudku určeného pro pojišťovnu. Svůj výrok (posudek) o pracovní neschopnosti jest však lékař povinen sděliti pojištěnci.

(7) Lékař, který zjistil u pojištěnce pracovní neschopnost, je povinen učiniti o tom neodkladně hlášení pojišťovně podle předpisů léčebného řádu.

(8) Lékaři se účastní porad a schůzí, které pojišťovna svolá k projednání lékařských záležitostí.

(9) Lékař není oprávněn přijímati ani si dáti slíbiti pro sebe ani pro třetí osoby jakékoliv příplatky, majetkové hodnoty nebo jiné výhody za ošetření oprávněných osob, za jejich vyšetření, lékařské úkony, jakož i za použitý materiál a pod., za něž je pojišťovnou placen. Při styku s oprávněnými osobami je povinen dbáti náležitého způsobu jednání a vystríhati se všeho, co by mohlo ohroziti důvěru nemocných k pojišťovně a jejím lékařům (jiným osobám zdravotnické služby).

(10) Zjistí-li lékař, že oprávněná osoba nedbá povinností uložených jí podle léčebného řádu, hlásí to pojišťovně.

(11) Lékař podává po osobním vyšetření návrhy (předpisy) ha dávky podle zákona a léčebného řádu, po případě vystavuje potvrzení předepsaná pro jednotlivé dávky. Při tom ručí za správnost i úplnost svých údajů a je povinen nahraditi škodu, která by vznikla nesprávností nebo neúplností. Návrhy, předpisy, potvrzení a poukazy, které lékař vystavuje, musí býti opatřeny jeho razítkem a podpisem.

(1) O všech záležitostech, jež se staly lékaři známými při vykonávání služby nebo vzhledem k jeho služebnímu postavení a které v zájmu národního pojištění nebo stran nebo z jiných ohledů, zejména z důvodu veřejného zájmu vyžadují zachování důvěrnosti, nebo jako důvěrné byly výslovně označeny, je lékař povinen zachovávati úřední tajemství vůči každému, komu není povinen o takových záležitostech učiniti oznámení. Revisním orgánům k tomu určeným jsou však lékaři povinni podávati vysvětlení a předkládati doklady potřebné k výkonu jejich pravomoci.

(2) Ústřední národní pojišťovna nebo národní pojišťovna může pro určitý případ, zejména jde-li o zájem veřejný, zprostiti lékaře povinnosti zachovati úřední tajemství.

(3) Povinnost mlčelivosti trvá nezměněně dále, je-li lékař mimo službu, jakož i tehdy, byl-li služební poměr zrušen.

(4) Lékařům se zapovídá projevovati mimoúředně mínění o projednávaných věcech stran nebo o jejich pravděpodobném výsledku.

(5) Předpisy o zachování lékařského tajemství zůstávají nedotčeny.

(6) Lékaři mohou konati veřejné přednášky o věcech svého pracovního oboru a uveřejňovati pojednání o zkušenostech ze své úřední činnosti v časopisech nebo knižně, pokud tím není dotčen zájem národního pojištění nebo jiný zájem veřejný.

(7) Ustanovení o mlčelivosti nelze považovati za omezení povinnosti lékaře podle § 21, odst. 3.

(1) Lékaři se nemohou zúčastniti jednání a rozhodování ve věcech týkajících se jich samých, jejich manželek (manželů), družek (druhů), snoubenek (snoubenců), bývalých manželek a družek (bývalých manželů a druhů), poručníků, poručenců, osvojitelů, osvojenců, opatrovanců, pěstounů a schovanců nebo osob s nimi příbuzných nebo sešvakřených v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné až do třetího stupně, zejména se pak nemohou zúčastniti jednání a rozhodování o zadání dodávek nebo prací osobám shora uvedeným nebo podnikům, na jejichž správě mají oni sami nebo uvedené osoby účast.

(2) Lékaři, jejich manželky (manželé) a osoby s nimi spřízněné nebo sešvakřené v řadě přímé vůbec a v řadě pobočné do třetího stupně, jsou vyloučeni z účasti na dodávkách nebo provádění prací pro národní pojištění a jeho zařízení vůbec, leč by se výdaje Ústřední národní pojišťovny prokazatelně a očividně touto dodávkou nebo prací podstatně snížily v porovnání s výdaji, které by jinak vznikly zadáním dodávky nebo prací osobě jiné.

(3) Lékaři jsou povinni i vůči osobám, s nimiž jsou pouze v přátelském, nikoliv příbuzenském poměru, vyvarovati se ve svém úředním jednání všeho, co by bylo na úkor nestranného postupu.

(1) Lékaři jsou povinni přesně dodržovati pracovní dobu (ordinační hodiny). Běžnou službu v zařízeních pojišťovny (včetně případného pravidelného výkonu návštěv z těchto zařízení) a léčebných ústavech jest obstarávati ve služební době, v níž má lékař vyřizovati výhradně služební záležitosti. Vyžaduje-li toho zájem služby, jsou smluvní lékaři povinni pracovati z nařízení svých představených i v době mimoslužební.

(2) Placenou práci nad smluvený počet pracovních hodin nebo přes čas v odůvodněných a nutných případech za předem stanovenou odměnu nařizuje správa pojišťovny, v naléhavých případech pak představený. Směrnicemi Ústřední národní pojišťovny mohou býti upraveny podmínky výkonu placené práce přes čas odchylně.

(1) Nemůže-li lékař pro nemoc nebo jinou závažnou příčinu dostaviti se do služby (konati službu ve své ordinaci), jest povinen bez odkladu uvědomiti o tom pojišťovnu a na její vyzvání příčinu nepřítomnosti náležitým způsobem prokázati. V případě nemoci je povinen podrobiti se na vyzvání prohlídce lékaře, jenž k tomu bude určen.

(2) Nepřítomnost ve službě pro těhotenství nebo mateřství posuzuje se podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud se v tomto případě nevztahují na lékařku ustanovení služebního řádu.

(3) Po dobu nutné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství přesahující dobu podle zákona o soukromých zaměstnancích, pokud nejde o nemoc podle odstavce 1, může býti smluvní lékařce udělena další, avšak bezplatná dovolená. Ustanovení druhé věty odstavce 1 platí obdobně.

(4) Dobu zamýšleného přerušení služby z důvodů mateřství jest lékařka povinna oznámiti alespoň jeden měsíc předem pojišťovně a dohodnouti se s ní o přesném datu přerušení výkonu služby se zřetelem na to, aby řádný chod lékařské služby u pojišťovny zůstal zajištěn. O zastoupení lékařky v době přerušení služby platí ustanovení § 90.

(1) Po dobu branné povinnosti zůstává služební poměr včetně případných peněžitých požitků zachován podle zákona ze dne 16. ledna 1946, č. 18 Sb., o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

(2) Lékař je povinen neprodleně hlásiti povolání k branné službě. O zastoupení lékaře v době branné služby platí ustanovení § 90.

(1) Nejsou-li dále pro jednotlivé skupiny stanoveny podmínky přísnější, nesmějí lékaři kromě služby pro pojišťovnu provozovati žádné zaměstnání, které by jim mohlo překážeti v úplném a přesném plnění služebních povinností nebo které by mohlo vzbuzovati domněnku podjatosti ve výkonu služby, nebo které by se mohlo příčiti zájmu národního pojištění.

(2) Každé mimoslužební zaměstnání budiž neprodleně hlášeno pojišťovně.

(1) Lékaři skupiny I. až IV., pokud podléhají služebnímu řádu, nesmějí bez svolení pojišťovny vykonávati jakékoliv jiné zaměstnání nebo přijmouti jiné místo (§ 29 zák. č. 154/1934 Sb.).

(2) Ústřední národní pojišťovna rozhodne do 15 dnů o tom, zda vedlejší zaměstnání je slučitelné se zájmy národního pojištění. Nerozhodne-li do uvedené lhůty, má se za to, že byl souhlas k vedlejšímu zaměstnání udělen; Ústřední národní pojišťovna má však právo kdykoliv svůj souhlas odvolati.

(1) Disciplinárních předpisů služebního řádu jest použiti obdobně na všechny smluvní lékaře skupiny I. až IV., i když se na ně tento řád nevztahuje.

(2) Jestliže se dopustí lékaři skupiny V. a VI. porušení povinností v případech odstavce 1, má jejich představený právo uděliti jim napomenutí, po případě výstrahu, s výjimkou případů, kdy podle § 97 jest možno uložiti smluvní pokutu. Napomenutí, po případě výstrahu možno uložiti bez újmy následků stanovených v §§ 95 a 96.

(1) Lékaře, jejichž služební poměr podle § 1, odst. 3 se řídí služebním řádem, může pojišťovna služebně přidělovati, po případě překládati podle § 191 zákona. Pokud pro nové služební určení lékaře je třeba povolení k výkonu praxe podle § 8 zák. č. 114/1929 Sb. ve znění zákona č. 81/1948 Sb., jest rozhodnutí o přeložení podmíněno udělením tohoto povolení.

(2) Překládání lékařů jest přípustné v mezích ustanovení § 9, odst. 4.

(1) Zrušením služebního poměru pozbývá lékař vůči Ústřední národní pojišťovně všech práv a nároků vyplývajících ze služebního poměru pro něj i jeho rodinné příslušníky.

(2) Lékař je povinen při skončení služebního poměru řádně odevzdati službu, vrátiti služební pomůcky a instrukce, spisy, knihy nebo jiné předměty, které mu byly k služební potřebě přiděleny a splniti všechny peněžní závazky vůči Ústřední národní pojišťovně.

(3) Lékař obývající služební byt je povinen při zrušení služebního poměru odstěhovati se z tohoto bytu dnem zrušení služebního poměru. V případech zvláštního zřetele hodných možno zaměstnanci povoliti k vystěhování odklad na dobu tří měsíců.

(1) Služební požitky lékařů skupiny I. a II. se skládají:

(2) Sejdou-li se v osobě jednoho lékaře důvody pro nárok na různé druhy příplatků, obdrží lékař všechny druhy těchto příplatků. Jsou-li však u jednoho lékaře dány důvody pro nárok na funkční příplatek různého stupně, obdrží lékař jen funkční příplatek vyššího stupně.

(3) Zvyšovati služební požitky podle odstavce 1 o jakékoliv platy, přídavky nebo příplatky (na př. za zvláštní úkony uvedené v příloze) není přípustno; výjimky může povoliti ministerstvo sociální péče k návrhu Ústřední národní pojišťovny po slyšení jednotné odborové organisace.

(1) Základní služné se vypočte násobkem mezi průměrným počtem denních pracovních hodin, který se stanoví jako šestina pravidelné týdenní doby, a platem za hodinu práce a měsíc podle odstavce 3 v příslušném platovém stupni.

(2) Služební požitky podle § 45, odst. 1 mohou býti stanoveny i na zlomky denních pracovních hodin.

(3) Plat za hodinu práce a měsíc, t. j. měsíční plat připadající na jednu hodinu, počítáno průměrně na den při šestidenním pracovním týdnu, činí:

Platový stupeň:	Let služby:	Měsíční plat za hodinu práce denně v Kčs:
1.	1— 3	1.200.—
2.	4— 6	1.300.—
3.	7—12	1.400.—
4.	13—17	1.550.—
5.	18—22	1.700.—
6.	nad 22	1.850.—

(4) Pro určení služebního roku podle odstavce 3 započte se lékaři do postupu:

(5) Lékařům zařazeným do platového stupně 1. (1. až 3. služební rok), kteří nemohli pro uzavření českých vysokých škol v r. 1939 dokončiti vysokoškolská studia v normální době, lze z tohoto důvodu podle obdoby vládního usnesení ze dne 5. listopadu 1946 přiznati zvláštní osobní přídavek až do výše rozdílu mezi základním služným jim příslušejícím a základním služným podle 2. platového stupně (4. až 6. služební rok) podle § 46, odst. 3.

(6) Postupové lhůty začínají vždy prvého dne následujícího kalendářního měsíce.

(1) Kvalifikační příplatek náleží lékařům, kteří zastávají místa, jež jsou podmíněna zvláštní kvalifikací předepsanou zákonem nebo právní normou v době, kdy lékař kvalifikace dosáhl.

(2) U odborných a odborných zubních lékařů jest kvalifikací ve smyslu této vyhlášky nejkratší doba povinného vzdělání lékaře v ústavech, nemocnicích a na klinikách, nutná k tomu, aby získal oprávnění užívati titulu odborného lékaře. Pokud lékař splňuje i přísnější kvalifikační podmínky, předepsané pozdější normou vydanou pro dosažení kvalifikace, lze započísti dřívější delší dobu skutečně absolvovanou, jestliže vyhovuje těmto přísnějším podmínkám.

(3) U ústředny Ústřední národní pojišťovny, národních pojišťoven a okresních národních pojišťoven se považuje u ředitelů zdravotní služby, přednostů odborů zdravotní služby, přednostů oddělení zdravotního odboru, jakož i u jejich zástupců, za kvalifikaci ve smyslu odstavce 1 (bez ohledu na ustanovení § 12 a dřívějších služebních řádů), doba tří let z doby strávené v ústavní i mimoústavní službě nebo praxi před vstupem do služby pojišťovny. U lékařských referentů, avšak jen pokud jde o okresní národní pojišťovny nad 100.000 pojištěnců a vyšší organisační složky, jest možno považovati se souhlasem Ústřední národní pojišťovny za kvalifikaci ve smyslu odstavce 1 dobu tří let rovněž z doby strávené v ústavní i mimoústavní službě nebo praxi před vstupem do služby pojišťovny, jestliže konají práce samostatné a odpovědné.

(4) Kvalifikační příplatek činí Kčs 50.— k měsíčnímu hodinovému platu (§ 46, odst. 3), a to za každou hodinu počítanou podle § 46, odst. 1 a 2 a za každý rok doby, započitatelné do kvalifikace podle ustanovení odstavců 2 a 3.

(1) Funkční příplatek je odměnou za výkon funkce (odstavec 2) a paušalovanou náhradou za práci přes čas (§ 50, odst. 2). Nárok na funkční příplatek má lékař, jemuž byla funkce pravoplatně udělena nebo který byl funkcí pravoplatně pověřen; nárok zaniká odvoláním pověření. Jde-li o pověření zastupováním představeného na určitou dobu, je dán nárok pouze po dobu zastupování, pokud trvá nejméně 8 týdnů.

(2) Funkční příplatek náleží při splnění podmínek §§ 2 a 3 těmto lékařům:

(3) Funkční příplatek náleží k měsíčnímu hodinovému platu (§ 46), a to za každou hodinu počítanou podle § 46, odst. 1 a 2:

(4) Pro zjištění počtu pojištěnců směrodatného podle odstavce 3 se pokládá za rozhodující počet osob pojištěných pro případ nemoci ke dni 1. dubna běžného roku; v hraničních případech může ústředna povoliti výjimku.

(5) Koná-li lékař službu v organisačně oddělené složce pojišťovny, určené jen pro menší okruh pojištěnců, náleží mu funkční příplatek podle počtu pojištěnců tohoto okruhu.

(1) Risikový příplatek náleží lékařům, jejichž zdraví je ve zvýšené míře ohroženo tím, že pracují pravidelně denně na odděleních infekčních, plicních, roentgenologických a radiologických, na prosekturách nebo bakteriologických laboratořích, jakož i těm, kteří pracují pravidelně denně v témže rozsahu s roentgenovým přístrojem (s výjimkou roentgenu zubního), radiem nebo s toxickým nebo infekčním materiálem.

(2) Příplatek náleží za dobu, po kterou je lékař mimořádnému ohrožení svého zdraví skutečně vystaven; u roentgenologů a odborných lékařů plicních pracovní doba mimořádného ohrožení zdraví je totožná s pracovní dobou, která činí nejvýše 6 hodin denně. Je-li u ostatních lékařů doba mimořádného ohrožení kratší než jejich pracovní doba, stanoví dobu rozhodnou pro určení risikového příplatku pojišťovna na návrh ředitele zdravotní služby, a to podle průměrné doby ohrožení, počítané obdobně podle § 46, odst. 1 a 2.

za 1. a 2. hodinu	po Kčs 450.— měsíčně,
za 3. a 4. hodinu	po Kčs 550.— měsíčně,
za 5. a 6. hodinu	po Kčs 650.— měsíčně.

(3) Risikový příplatek činí u lékařů pracujících na roentgenologických nebo radiologických odděleních, nebo s roentgenem nebo radiem, jakož i u lékařů pracujících na plicních odděleních:

(4) U ostatních lékařů splňujících podmínky odstavce 1 činí risikový příplatek Kčs 250.— měsíčně za každou hodinu počítanou podle odstavce 2, druhá věta.

(1) Lékař má nárok na plat za práci vykonanou nad smluvně stanovený počet služebních hodin, kterou pojišťovna nařídila nebo dodatečně schválila. Odměna za tuto práci činí za každou započatou půlhodinu, trvala-li práce alespoň 15 minut, jednu padesátinu měsíčního hodinového platu podle § 46, odst. 3, zvýšeného o příplatky podle §§ 47 a 48, po případě i o příplatek podle § 49, pokud tato práce odpovídá podmínkám v něm stanoveným.

(2) Pokud pracovní úvazek k pojišťovně činí alespoň 48 hodin týdně, zvyšuje se sazba uvedená v odstavci 1 za každou půlhodinu práce, vykonanou nad tuto výměru, o 25%.
Lékaři, jemuž náleží funkční příplatek podle § 48 za plnou 48 hodinovou týdenní pracovní dobu, nepřísluší odměna za práci přes čas; toto ustanovení se však nevztahuje na lékaře, který po 48 pracovních hodinách převezme další úvazek na jiném pracovišti, na kterém mu nepřísluší funkční příplatek.

(3) Odměna podle odstavce 1 se zvyšuje při práci noční (v době od 22. hod. do 5. hod. ranní) a při práci ve dnech pracovního klidu (bez rozdílu, zda jde o práci denní či noční) o 50% základní sazby.

(1) Při návštěvách a revisních cestách konaných ve stanovené služební době vozem, který neopatřila pojišťovna, obdrží lékař pouze náhradu dopravních výloh sazbou podle § 84.

(2) Při návštěvách a revisních cestách konaných mimo služební dobu, obdrží lékař plat podle ustanovení § 50. Pokud lékař koná tyto návštěvy vozem, který neopatřila pojišťovna, obdrží kromě toho ještě náhradu dopravních výloh sazbou podle § 84.

(3) Při služebních cestách náleží lékaři náhrada cestovních výloh (jízdné, stravné, nocležné) [podle předpisů služebního řádu sazbou platnou pro kategorii I. a)] a to do vydání všeobecných předpisů o náhradě cestovních výloh.

(4) Je-li lékař služebně povinen dojížděti ze svého trvalého působiště do zařízení pojišťovny v jiné obci, má nárok na náhradu dopravních výloh, pokud skutečně vznikly, jakož i na plat za ztrátu času, a to obdobně podle ustanovení odstavců 1 a 2.

(1) Služební požitky ošetřujících lékařů, kteří působí v závodních ambulatoriích (skupina III.), a to za jejich činnost ve funkci ošetřujících lékařů, se řídí ustanoveními §§ 46, 47, 49 až 51.

(2) Počet pracovních hodin se stanoví podle směrnic ministerstva sociální péče.

(3) Funkční příplatek pro vedoucí lékaře závodního ambulatoria (§ 4, odst. 2) se stanoví obdobně podle § 48, odst. 2, písm. e) a odst. 3, písm. E.

(4) Ustanovení § 45, odst. 3 platí obdobně.

(5) Ustanovení § 51, odst. 4 platí obdobně, avšak jen v případě, že lékař nemá nároku na tuto náhradu již vůči závodu.

(1) Služební požitky ústavních lékařů (skupina IV.) se skládají ze základního měsíčního služného a z příplatků podle ustanovení uvedených dále v §§ 54 a 55.

(2) Pro určení platového stupně k zjištění fiktivního dne počátku služby a pro platové postupy platí obdobně předpisy § 46, odst. 4 až 6.

(3) Pokud jsou lékaři poskytovány také naturální požitky, provede se odpočet z platu ve výši stanovené směrnicemi Ústřední národní pojišťovny vydanými po slyšení jednotné odborové organisace.

(4) Ustanovení § 45, odst. 3 platí obdobně.

(1) Základní služné řídících primářů, primářů a vedoucích primářů činí měsíčně:

do 3 roků služby v postavení řídícího primáře, primáře nebo vedoucího lékaře

Kčs 8.000.—,

od 3 do 5 roků téže služby

Kčs 9.000.—,

od 6 do 10 roků téže služby

Kčs 10.000.—,

od 11 do 15 roků téže služby

Kčs 11.000.—,

nad 15 roků téže služby

Kčs 12.000.—.

Funkční příplatek může býti zvýšen až o 50% u lékařů podle odstavce 1, jestliže jejich pracovní doba činí méně než 48 hodin týdně a jestliže jim nebyl povolen výkon soukromé praxe; funkční příplatek nesmí však měsíčně činit i více než Kčs 5000.— úhrnem.
(2) Kromě základního služného obdrží lékaři vyjmenovaní v odstavci 1 funkční příplatek; funkční příplatek je odměnou za výkon funkce (samostatné a odpovědné vedeni ústavu nebo oddělení) a paušalovanou náhradou za práci nad stanovený počet hodin a za práci přes čas. Funkční příplatek se přiznává u řídících primářů a vedoucích lékařů podle počtu lůžek v ústavu, u primářů podle počtu lůžek v oddělení, za které odpovídají, a to takto:

v ústavech chirurgických a porodnických	na interních odděleních nemocnic	v sanatoriích včetně TBC	v lázních	v ozdravovnách	funkční příplatek Kčs
při počtu lůžek do
50	75	100	150	200	1.250.—,
75	110	150	2525	300	1.750.—,
100	150	200	300	400	2.250.—,
nad tento počet lůžek alespoň					2.500.—.

(3) Dále mají lékaři, kteří získali titul odborného lékaře:

(4) Lékařům, kteří jsou zaměstnáni v prostředí mimořádně ohrožujícím zdraví způsobem uvedeným v § 49, odst. 1 a 2, náleží risikový příplatek:

(5) Služební požitky podle předchozích odstavců jsou stanoveny pro čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu. Pokud by služební smlouvou zejména u vedoucích lékařů byla stanovena pracovní doba lékaře odchylně, je třeba poměrně upravit i požitky.

(6) Plat za práci nad stanovený počet hodin, která byla pojišťovnou nařízena nebo schválena, pokud není obsažena v paušální náhradě podle odstavce 3, písm. b), činí 1/170 základního měsíčního služného podle odstavce 1 se všemi příplatky, odpovídá-li tato práce podmínkám pro ně stanoveným.

Léta služby se počítají obdobně podle § 46, odst. 4.
V základním služném jest zahrnuta mimořádná odměna Kčs 1.500.— měsíčně z titulu mimořádné pracovní odpovědnosti ústavním lékařům (podle obdoby vládního usnesení ze dne 29. června 1948 o mimořádných odměnách zdravotnického personálu).

v 1. roce služby	Kčs 4.250.—,
ve 2. roce služby	Kčs 4.500.—,
ve 3. roce služby	Kčs 4.750.—,
ve 4. až 6. roce služby	Kčs 5.500.—,
v 7. až 9. roce služby	Kčs 6.000.—,
v 10. až 12. roce služby	Kčs 6.500.—,
v 13. až 15. roce služby	Kčs 6.750.—,
v 16. až 18. roce služby	Kčs 7.000.—,
nad 18. rok služby	Kčs 7.250.—.

(1) Základní služné asistentům a sekundářům činí měsíčně:

(2) K základnímu služnému náleží lékařům uvedeným v odstavci 1 mimořádné příplatky:

(3) Asistentům, kteří zastupují svého představeného po dobu delší 8 týdnů, náleží funkční příplatek ve výši, na kterou má nárok tento představený.

(4) Asistentům [§ 5, odst. 2, písm. d)] náleží kvalifikační příplatek ve výši stanovené v § 54, odst. 3, písm. a). Kvalifikační příplatek podle § 54, odst. 3, písm. b), t. j. další příplatek (operatérský) náleží asistentům a sekundářům za podmínek tam uvedených, avšak jen částkou Kčs 500.—.

(5) Lékařům, kteří jsou zaměstnání v prostředí mimořádně ohrožujícím zdraví, náleží risikový příplatek za podmínek a ve výši § 54, odst. 4 obdobně.

(6) Mimořádné odměny uvedené v odstavci 1 a 2 pokládají se podle obdoby vládního usnesení ze dne 29. června 1948, článek II. z polovice za náhradu služebních výloh.

(7) Služební požitky podle předchozích odstavců jsou stanoveny zásadně pro pracovní dobu 48 hodin týdně, pokud pro ústavní lékaře nebude všeobecně stanovena jiná pracovní doba. Bude-li výjimečně služební smlouvou určena kratší pracovní doba, jest upraviti přiměřeně i výši služebních požitků.

(8) Asistentům a sekundářům, zařazeným do 1. až 3. roku služby, kteří pro uzavření českých vysokých škol v roce 1939 nemohli dokončit vysokoškolská studia v normální době, lze z toho důvodu podle obdoby vládního usnesení z 5. listopadu 1946 přiznati zvláštní osobní příplatek až do výše rozdílu mezi základním služným jim příslušejícím a základním služným pro 4. služební rok podle odstavce 1.

(1) Plat pro praktické lékaře pracující ve vlastních ordinacích, včetně výjimek podle § 9, odst. 2, se skládá:

(2) Služební požitky lékařů podle odstavce 1, č. 1 až 3, mohou býti také určeny jako pevný měsíční plat (§ 66).

(3) Kromě platů podle odstavců 1 nebo 2 mají lékaři ještě nárok na náhradu vydání, vyžadovaných službou podle § 81.

(1) Případem ošetřování v nemoci je ošetřování (včetně příslušného vyšetření) téže osoby týmž lékařem (jeho zástupcem) v jednom kalendářním čtvrtletí na jakýkoliv počet a druh onemocnění.

(2) Za případ ošetřování podle odstavce 1 se považuje také ošetřování případu mateřství během jednoho čtvrtletí, t. j. ošetření včetně příslušného vyšetření oprávněné osoby v těhotenství a v šestinedělí, její kontrola a potvrzení tiskopisů na dávky v mateřství.

(3) Dostaví-li se během mateřství nemoc ve smyslu zákona o národním pojištění nebo naopak, náleží lékaři jak za tento případ ošetřování, tak za případ mateřství, pouze plat za jeden případ ošetřování.

(4) Změní-li ošetřovaný během čtvrtletí lékaře způsobem přípustným podle léčebného řádu (čl. 4, odst. 3), považuje se toto ošetřování za případ ošetřování podle odstavce 1 jak u původního, tak u nově zvoleného lékaře.

(5) Za případ ošetřování se nepovažují výkony provedené v rámci nedělní, sváteční nebo noční pohotovostní služby, jestliže jim nepředchází nebo jestliže je nenásleduje jiné ošetření.

(1) Sazba základního platu za případ ošetřování činí Kčs 45.—.

(2) Základní plat za případ ošetřování zahrnuje plat za:

(3) Dosáhl-li lékař počtu 1.250 případů ošetřování za čtvrtletí, snižuje se základní plat za případ ošetřování od 1.251 případů o paušál režie podle § 82, t. j. o 40%, čili o Kčs 18.—. Od tohoto snížení základního platu lze upustiti pouze po předchozím souhlasu ústředny, která jej může uděliti ve výjimečných případech zvláště odůvodněných, zejména koná-li lékař službu za mimořádně těžkých podmínek.

(4) Paušál režie podle odstavce 3 věty první se snižuje o Kčs 3.000.— měsíčně, jestliže lékař nemá ve své ordinaci zaměstnánu pomocnou zdravotnickou sílu nebo člena rodiny, který ji plně nahrazuje, a odmítne přijmouti do své ordinace pomocnou zdravotnickou sílu pojišťovny, ačkoliv jest jí nezbytně třeba v zájmu zajištění řádného provozu ordinace. Stejně se snižuje paušál režie, jestliže pojišťovna sama opatří lékaři do ordinace pomocnou zdravotnickou sílu, zaměstnanou na plnou pracovní dobu, kterou sama platí.

(1) Plat za noční, nedělní a sváteční návštěvu v částce Kčs 42.— náleží lékaři s výjimkou v odstavci 2 uvedenou za náštěvu:

(2) Plat podle odstavce 1 nenáleží lékařům pohotovostní služby, pokud jsou za tuto službu placeni pevným platem.

(3) Lékaři pohotovostní služby oprávnění účtovat plat podle odstavce 1 neúčtují však z důvodu provedené noční, nedělní nebo sváteční návštěvy ještě plat za případ ošetřování, mohou však účtovati ostatní příplatky podle § 56, odst. 1, č. 2.

(1) Lékaři náleží ještě plat za zvláštní úkony obsažené v příloze č. 2, a to sazbami tam uvedenými, s výjimkou zvláštních úkonů vyhrazených odborným lékařům a označených písmenou „O“. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, mohou býti i tyto úkony provedeny praktickým lékařem; lékař je však povinen provedeni úkonu neprodleně pojišťovně hlásiti.

(2) Provádění a účtování určitých zvláštních úkonů vyhrazených odborným lékařům může pojišťovna povoliti praktickým lékařům:

(3) Lékaři jsou oprávněni provésti podle svého uváženi v rámci ustanovení odstavce 1 a článku 12 léčebného řádu veškeré zvláštní úkony podle přílohy č. 2, avšak úkony označené hvězdičkou jen po předchozím povolení pojišťovnou; je-li nebezepečí z prodlení, mohou býti i tyto úkony provedeny lékařem bez povolení, avšak lékař je povinen provedení úkonu hlásiti neprodleně pojišťovně.

(4) Hlášení podle odstavců 1 a 3 se provádí podle směrnic, které vydá Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací.

(5) Jakékoliv další zvláštní úkony v příloze č. 2 neuvedené a nespadající ani mezi obvyklé úkony podle § 58, odst. 2, písm. a) může lékař provésti a účtovati jen po předchozím povolení pojišťovnou, a to za sazbu s pojišťovnou individuálně předem smluvenou podle směrnic vydaných Ústřední národní pojišťovnou po slyšení jednotné odborové organisace.

(1) Plat za ztrátu času náleží lékaři při náštěvě, při níž lékař musí v příslušném zdravotním obvodu (čl. 5 léč. řádu) k nemocnému vykonati cestu delší než 1½ km po sjízdné cestě.

(2) Tato vzdálenost se počítá:

(3) Plat za ztrátu času nelze zásadně účtovati v obcích majících vice než 5.000 obyvatelů. V případech, kdy územní rozsáhlost příslušného zdravotního obvodu vyžaduje zvláštních ohledů, může býti dohodou pojišťovny s příslušnými lékaři stanoveno počítání vzdáleností v případech odstavce 2, písm. a) jinak, po případě může býti v mimořádných odůvodněných případech povolena také výjimka z ustanovení předchozí věty.

(4) Při návštěvách do míst, jež nejsou dosažitelná povozem, účtuje lékař jednak plat za ztrátu času do posledního sjízdného místa, jednak zvláštní příplatek (§ 62, odst. 2).

(5) Při vzdálenostech větších než 1½ km náleží plat za ztrátu času za celou vzdálenost počítanou tam a zpět.

(6) Při více současných návštěvách v téže obci nebo v několika obcích v jednom směru počítá se plat za ztrátu času jen jednou, a to do nejvzdálenější obce nebo do nejvzdálenějšího místa.

(1) Sazba platu za stratu času činí Kčs 2.50.— za 1 km vzdálenosti počítané podle § 61, odst. 5 a 6.

(2) V případech uvedených v § 61, odst. 4 účtuje lékař kromě platu za ztrátu času, počítaného až do posledního sjízdného místa, zvláštní příplatek sazbou Kčs 35.— za započatou půlhodinu cesty, nejvýše však sazbou Kčs 70.— při jedné návštěvě.

(3) Dohodou pojišťovny s příslušnými lékaři je připustilo plat za ztrátu času paušalovati pevnou měsíční částkou.

(1) Jestliže pro řídké osídlení ve zdravotním obvodě nedosahuje hrubý příjem jediného lékaře tam působícího (čl. 5 léč. řádu) od pojišťovny spolu se všemi příjmy z jeho výdělečné činnosti měsíčně v ročním průměru Kčs 5.500.— mimo prokázaných výloh požadovaných službou ve vlastní ordinaci, náleží tomuto lékaři příplatek k zajištění existence.

(2) Příplatek poskytuje pojišťovna po slyšení závodního zastupitelstva zaměstnanců pevnou měsíční částkou stanovenou vždy na půl roku, a to do výše rozdílu, mezi skutečně dosaženým průměrným úhrnným hrubým příjmem a částkami uvedenými v odstavci 1, nejvýš však částkou Kčs 5.000.—.

(3) Lze-li důvodně předpokládati, že v zdravotním obvodě není pro jediného tam působícího lékaře zajištěn příjem uvedený v odstavci 1, poskytne pojišťovna lékaři na jeho žádost po slyšení závodního zastupitelstva přiměřenou zálohu na příplatek ve smyslu odstavce 1 a 2, nejvýše však do výše 2/4 částky, která by mohla býti poskytnuta podle odstavce 2.

(1) Jestliže lékař přerušil dočasně výkon služby pro pojišťovnu na př. pro nemoc, dovolenou a pod. a byl za něho určen zástupce, rozdělí se úhrn platů za případy ošetřování společně léčené lékařem zastupovaným a zastupujícím úměrně podle délky doby zastupování.

(2) Dělení platu podle odstavce 1 se netýká platů podle § 56, odst. 1, č. 2.

(1) Pevným měsíčním platem může býti placen kterýkoliv praktický lékař pracující ve vlastní ordinaci, jestliže s ním byl tento druh platu smluven na místo platů podle § 56 a násl.

(2) Sazba platu budiž stanovena tak, aby neklesla v průměru na jednu skutečně odpracovanou denní pracovní hodinu na méně než 1/25 sazby podle § 46, zvýšenou o procentní přirážku na výdaje vyžadované službou podle § 82.

(1) Odborní lékaři pracující ve vlastních ordinacích jsou placeni jedním nebo několika z těchto druhů platů:

(2) Kromě platů podle odstavce 1 náleží odborným lékařům ještě:

(1) Platem za zvláštní úkon (§ 79, odst. 1) jsou placeni odborní lékaři:

(2) Ostatní odborní lékaři jsou placeni jednak platem za případ ošetřování s dalšími platy, jednak za případ vyšetření s příplatky, jednak platem za zvláštní úkon.

(3) Pevným měsíčním platem může býti placen kterýkoliv odborný lékař pracující ve vlastní ordinaci, jestliže s ním byl tento druh platu smluven na místo platu podle § 67, odst. 1, písm. a) až c).

		I. Kčs	II. Kčs
a)	nemoci vnitřní; nemoci srdce a cév; nemoci žaludeční, střevní a přeměny látek	70.—,	—,
b)	nemoci plicní a tuberkulosu	90.—,	—,
c)	nemoci nervové; nemoci duševní	85.—,	—,
d)	nemoci dětské	76.—,	2.50,
e)	chirurgii	75.—,	6.—,
f)	orthopedii	60.—,	4.—,
g)	urologii	75.—,	2.—,
h)	porodnictví a ženské lékařství	63.—,	2.50,
i)	oční lékařství	50.—,	1.50,
j)	nemoci ušní nosní a krční	52.—,	2.50,
k)	nemoci kožní a pohlavní	55.—,	3.50,
l)	nemoci vnitřní a nervové	78.—,	—,
m)	chirurgii a orthopedii	68.—,	5.—.

(1) Sazba základního platu za případ ošetřování u odborného lékaře (I.) a sazba paušální náhrady za obvazový materiál podle § 83 (II.) činí u odborných lékařů pro:

(2) Lékařům, kteří mají titul odborného lékaře pro obory spojené jinak, než je v odstavci 1 uvedeno, náleží plat za případ ošetřování (sazba náhrady podle § 83) podle sazby stanovené pro obor, do něhož podle povahy případu ošetření patří. Lékař je proto povinen na poukázce vyznačiti druh ošetření.

(3) Sazby platu pro lékaře pro obor plastické chirurgie a pro poruchy (vady) hlasu a řeči se stanoví individuální smlouvou.

(4) Základní plat za případ ošetřování podle odstavce 1 zahrnuje plat za:

(5) Jestliže lékař nepřevzal do ošetřování nemocného, který mu byl s touto žádostí jiným lékařem nebo pojišťovnou poukázán, protože to neuznal z odborného hlediska za nutné, a nemocného po vyšetření odkázal zpět k jeho ošetřujícímu lékaři, náleží za tento případ pouze plat za případ vyšetření (§ 76).

(6) O krácení sazby platu za případ ošetřování platí obdobně ustanovení § 58, odst. 3 s tím rozdílem, že podíl režie se stanoví sazbami uvedenými v § 82. Tohoto ustanovení se však nepoužije po dobu nedostatku příslušných odborných lékařů.

(1) Plat za návštěvu náleží odbornému lékaři za noční, nedělní nebo sváteční návštěvu za podmínek § 59 sazbami tam uvedenými.

(2) Nárok na plat za ztrátu času (§ 61) a na náhradu dopravních výloh (§ 84) náleží odbornému lékaři při návštěvách za podmínek pro účtování těchto platů (náhrad) jinak platných.

(1) Odborným lékařům náleží dále plat za zvláštní úkony obsažené v příloze č. 2 této vyhlášky, a to sazbami tam uvedenými.

(2) Odborní lékaři jsou oprávněni provésti podle svého uvážení v rámci ustanovení článku 12 léčebného řádu veškeré zvláštní úkony u osob, které si vzali do ošetřování (vyšetření); pokud však jde o úkony v příloze označené hvězdičkou nebo písmenem „H“, lze úkony provésti obdobně za podmínek uvedených v § 60, odst. 3 a 4.

(3) Jakékoliv ostatní zvláštní úkony v příloze č. 2 neuvedené a nespadající ani mezi obvyklé úkony podle § 71, odst. 4, písm. a) může lékař provésti a účtovati obdobně podle § 60 odst. 5.

(1) Případem vyšetření je každé vyšetření oprávněné osoby provedené odborným lékařem:

(2) Případ vyšetření podle odstavce 1 zahrnuje i podání písemného nálezu a návrh léčebného plánu, po případě i posudek o způsobilosti k práci.

		Kčs
a)	nemoci vnitřní; nemoci srdce a cév; nemoci žaludeční, střevní a přeměny látek	40.—,
b)	nemoci plicní a tuberkulosu	55.—,
c)	nemoci nervové; nemoci duševní	58.—,
d)	nemoci dětské	35.—,
e)	chirurgii	35.—,
f)	orthopedii	35.—,
g)	urologii	30.—,
h)	porodnictví a ženské lékařství	30.—,
i)	oční lékařství	30.—,
j)	nemoci ušní, nosní a krční	30.—,
k)	nemoci kožní a pohlavní	30.—,
l)	nemoci vnitřní a nervové	45.—,
m)	chirurgii a orthopedii	35.—.

(1) Sazba základního platu za případ vyšetření u odborného lékaře činí u odborných lékařů pro:

(2) Ustanovení § 71, odst. 2 a 3 platí obdobně. Jestliže odborný lékař během jednoho čtvrtletí provedl u jednoho nemocného vyšetření vícekráte, obdrží nejvýše částku stanovenou jako základní plat za případ ošetřování podle § 71.

(3) Sazba platu podle odstavce 1 se zvyšuje o 50%, jestliže bylo vyšetření provedeno u lůžka nemocného za přítomnosti ošetřujícího lékaře a k jeho žádosti (konsilium).

(4) Základní plat za případ vyšetření podle odstavce 1 zahrnuje plat za:

a)	denní	Kčs 25.—,
b)	noční, nedělní a sváteční	Kčs 42.—.

Pro pojem denní, noční, nedělní a sváteční návštěvy platí jinak obdobně ustanovení § 59.
(1) Jestliže byly úkony nutné k provedení odborného vyšetření podle § 75 vyžádány a provedeny jako konsilium (§ 76, odst. 3), náleží odbornému lékaři kromě platu podle § 74 ještě plat za návštěvu:

(2) V jiných než v odstavci 1 uvedených případech náleží odbornému lékaři plat za návštěvu jen za podmínek § 59.

(3) Ustanovení § 72, odst. 2 platí obdobně.

(1) Odborní lékaři, k nimž oprávněná osoba poukázána byla pojišťovnou nebo jiným smluvním lékařem jen za účelem provedení určitého zvláštního úkonu, mohou provésti a účtovati jen tento zvláštní úkon, za který náleží plat za podmínek uvedených v § 73.

(2) Plat za zvláštní úkon náleží také lékařům uvedeným v § 68, odst. 1, a to za podmínek uvedených rovněž v § 73.

(2) Sazba platu budiž stanovena obdobně podle § 66, odst. 2.

(1) Pevným měsíčním platem může býti placen kterýkoliv odborný lékař pracující ve vlastní ordinaci, jestliže s ním byl tento druh platu smluven na místo platů podle § 67, odst. 1, písm. a) až c).

(1) Náhrada za obvazový materiál použitý lékařem při ošetřování (vyšetření) oprávněných osob bez ohledu na druh platu podle § 56, odst. 1 nebo § 67, odst. 1, písm. a) až c), nenáleží lékaři, pokud mu pojišťovna materiál dodává; nedodává-li jej pojišťovna, náleží lékaři náhrada, jen pokud má na ni výslovný nárok podle ustanovení odstavce z nebo je-li účtování připuštěno zvláštní poznámkou v příloze č. 2 této vyhlášky.

(2) Nárok na zvláštní náhradu podle odstavce 1 náleží:

(3) U praktických a odborných lékařů placených pevným měsíčním platem budiž uvedeno ve smlouvě výslovně, jakou částkou byla paušalována náhrada za obvazový materiál podle odstavce 1, pokud jej pojišťovna lékařům nedodává.

(1) Náhrada dopravních výloh náleží lékařům skupiny V. a VI. za každý kilometr vzdálenosti, za který náleží podle §§ 61 a 62 plat za ztrátu času, a to podle sazeb stanovených vyhláškou ministerstev financí, sociální péče, výživy a nejvyššího úřadu cenového č. 504/1949 Ú. l. I, ve znění vyhlášky č. 146/1950 Ú. l. I, o náhradách za používání motorových vozidel při výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce. Počet ujetých kilometrů se určuje podle § 61. Počet kilometrů ujetých při jízdách v místě a jízdách kratších než 1½ km se určuje paušálem, jejž stanoví Ústřední národní pojišťovna v dohodě s jednotnou odborovou organisací.

(2) Náhrada dopravních výloh nenáleží v tom případě, když pojišťovna poskytla po dohodě s lékařem povoz sama, nebo když lékař vykonal cestu nájemním autem. V tomto případě náleží lékaři náhrada plnou částkou účtu majitele povozu upravenou podle úředně stanoveného tarifu.

(3) Pokud lékař má vůz schopný provozu, je povinen ho použiti, leč by povoz opatřila pojišťovna.

(4) Jestliže lékař vykonal cestu jinak než povozem, náleží náhrada ve výši, která by náležela, kdyby použil vlastního povozu.

(5) Dohodou pojišťovny s lékařem je přípustno náhradu dopravních výloh paušalovati pevnou měsíční částkou.

(6) Ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí vydá předpisy o používání vozů přidělených Ústřední národní pojišťovnou lékařům za účelem zajištění návštěvní služby.

(1) Nepříslušnému lékaři (ať praktickému či odbornému), který poskytl první pomoc a odkázal oprávněnou osobu ihned k lékaři příslušnému, náleží jen plat za první pomoc.

(2) Sazba platu podle odstavce 1 činí polovinu příslušné sazby platu za případ ošetřování (§§ 58, 71).

(3) K sazbě platu je přípustno účtovati další platy podle § 56, odst. 1, č. 2 nebo § 69, č. 2.

(1) Lékaři mají nárok na placenou dovolenou na zotavenou.

(2) Podmínky nároku a výměra dovolené se řídí platnými zákonnými předpisy.

(3) Výše požitků připadajících na dobu dovolené se určí podílem ze započitatelného příjmu podle § 92.

(1) Nemůže-li lékař konati práce pro nemoc nebo pro úraz, které si nezpůsobil ani úmyslně ani nedbalostí, podrží právo na plat (§ 91) až do šesti neděl.

(2) Tato doba se prodlužuje u smluvního lékaře, jehož smluvní poměr k pojišťovně, třeba v různých postaveních (skupinách), v den onemocnění trval už nepřetržitě 10 let, o čtrnáct dnů a za každých následujících 5 let o jeden týden.

(3) Pro lékaře, jejichž služební poměr se podle § 1, odst. 3 řídí služebním řádem, platí předpisy tohoto řádu.

(1) Nároky podle § 27, odst. 3 náležejí lékařkám v případě porodu, jestliže byly u pojišťovny alespoň dva roky nepřetržitě zaměstnány.

(2) Pro lékařky, jejichž služební poměr se podle § 1, odst. 3 řídí služebním řádem, platí předpisy tohoto řádu.

(1) Lékaři skupiny V. jsou povinni navzájem se zastupovati, po případě převzati ošetřování nemocných, za lékaře, kteří pro dovolenou, nemoc, mateřství, brannou službu nebo z jiných příčin přeruší (skončí) výkon služby. Tuto povinnost mají obdobně lékaři skupiny VI.

(2) Za tím účelem oznámí lékař pojišťovně, kdo jej bude podle dohody zastupovati Dohoda vyžaduje souhlasu pojišťovny.

(3) Nelze-li dosáhnouti dohody, ohlásí to lékař pojišťovně, a to v případech § 27, odst. 4 a §§ 28 a 29 ve lhůtě tam uvedené. Pojišťovna pak určí, který (kteří) ze smluvních lékařů bude (budou) prováděti zastupování.

(4) Lékař, který přerušil výkon služby, oznámí vývěskou jméno, adresu i ordinační hodiny zastupujícího lékaře.

(5) Lékař, jenž přeruší (skončí) výkon služby, je povinen odevzdati svému zástupci (nástupci), po případě pojišťovně záznamy o ošetřování a seznam pojištěnců (rodinných příslušníků), které během čtvrtletí ošetřoval. Totéž platí pro zastupujícího lékaře při skončení zastupování.

(1) Požitky v době dovolené, nemoci, mateřství a výkonu branné služby se poskytují v rozsahu předpisů §§ 86 až 89 a stanoví se na podkladě započitatelného příjmu.

(2) Započitatelným příjmem u lékařů skupiny I. až IV. je základní služné i s příplatky.

(3) Započitatelným příjmem u lékařů skupiny V. a VI. jsou požitky podle § 92.

(1) Lékaři skupiny I. až IV. předkládají vyúčtování pouze za případnou práci nad stanovený počet hodin a za práci přes čas nebo za případně vykonané návštěvy a služební cesty. Vyúčtování se provádí podle směrnic, jež vydá Ústřední národní pojišťovna pro administrativní zaměstnance po slyšení jednotné odborové organisace.

(2) Lékaři skupiny V. a VI. jsou povinni nejpozději do 21 dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí podati osobně nebo doporučeným dopisem okresní národní pojišťovně na předepsaných, tiskopisech řádně sestavený a doložený čtvrtletní účet, odděleně za jednotlivé skupiny pojištěnců, a pokud jim byla povolena výjimka podle § 20, druhá věta, též odděleně podle pojišťoven, a to podle směrnic, které vydá Ústřední národní pojišťovna po slyšení jednotné odborové organisace.

(3) Podacím místem pro účty je vždy okresní národní pojišťovna, v jejímž obvode působnosti má lékař povolen výkon, praxe. Ústředna může pověřiti určité okresní národní pojišťovny, aby přijímaly účty také od lékařů z obvodů okolních pojišťoven a prováděly úkoly uvedené v §§ 96 až 100.

(4) Zmeškání lhůty stanovené pro podání účtů má pro lékaře za následek, že pojišťovna může:

(5) Lékař může požádati pojišťovnu, aby, připouští-li to agenda ústavu, sestavila sama jeho účty podle dokladů a záznamů na nich, které pojišťovně postoupí. Pojišťovna stanoví k tomu úředníka, který provede tuto práci jako práci přes čas. Plat, který mu pojišťovna za to zaplatí, nahradí lékař pojišťovně srážkou z účtu, kterou ihned sama provede.

(1) Okresní národní pojišťovna (pověřená okresní národní pojišťovna) je oprávněna a povinna účty lékařů přezkoumávati co do formální, početní i věcné správnosti a podle ustanovení dále uvedených je opravovati a upravovati.

(2) Zjistí-li pojišťovna, že účet lékaře nemá náležitostí předepsaných touto vyhláškou a směrnicemi (§ 95, odst. 2), vrátí jej lékaři k opravě (doplnění) a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu 1 až 2 týdny, pokud nemůže menší nedostatky účtu opraviti sama, Účty lékařem po opravě nevrácené do konce lhůty pro podání účtů, po případě lhůty pojišťovnou stanovené, platí za účty podané po lhůtě.

(3) Má-li pojišťovna po formální nebo odborné lékařské kontrole pochybnosti o věcné (odborné) správnosti účtu, pozastaví jej a vyžádá si zpravidla osobní vysvětlení účtujícího lékaře, po případě se s ním dohodne na úpravě účtu; pojišťovna může účet pozastaviti nejpozději během čtvrtletí následujícího po onom, v němž byl účet podán, leč by šlo o případy uvedené v § 97, odst. 2. Nedohodne-li se pojišťovna s lékařem do 30 dnů od pozastavení účtu na jeho úpravě, provede sama úpravu účtu a sdělí lékaři toto své konečné opatření s řádným písemným odůvodněním a odkáže jej na smírčí řízení.

(4) Předloží-li lékař řádně sestavený a doložený účet včas, je pojišťovna povinna nejpozději do 30 dnů počítaných od konce lhůty pro podání účtu zaslati lékaři výplatní lístek a poukázati současně s výhradou srážek podle odstavce 3 částku vyplývající po odpočtu záloh a srážek, jež vykáže na výplatním lístku. Srážky podle odstavce 3 provede pojišťovna při likvidaci čtvrtletního účtu nejblíže následujícího po tom, co rozhodnutí o srážce nabylo právní moci.

(5) Kromě srážek podle odstavce 3 a podle § 95, odst. 4, písm, b) provádí pojišťovna zejména srážku pojistného národního pojištění (§§ 93 a 94) a po případě srážku daně ze mzdy podle ustanovení zákona ze dne 26. června 1947, č. 109 Sb., o dani ze mzdy, nebo případnou srážku poskytnutých záloh.

(6) Za požitky podle rámcových a obdobných smluv ve smyslu § 14, odst. 6 zák. č. 109/1947 Sb., z nichž pojišťovna neprovádí srážku, se pokládají požitky lékařů působících ve vlastních ordinacích (skupina V. a VI.). Podle § 2, odst. 5, § 3, odst. 1, písm. e) a § 29 cit. zákona neprovádí se dále u lékařů skupiny I. až IV. srážka daně ze mzdy:

(7) Účty lékařů i s doklady zůstávají uloženy u okresní národní pojišťovny, která je podacím místem podle § 95, odst. 3.

(8) Formu výplatního lístku stanoví Ústřední národní pojišťovna po projednání s jednotnou odborovou organisací.

(9) Okresní národní pojišťovna (pověřená okresní národní pojišťovna) může poskytnouti nově přijatým lékařům k jejich žádosti zálohu na prvé čtvrtletí jejich činnosti pro pojišťovnu, a to ve výši předpokládaného platu. Obdobně lze poskytnouti zálohu i jiným lékařům v případech zvláštního zřetele hodných.

(1) Smluvní lékaři se podrobují služební smlouvou (§ 19) ustanovením o smluvní pokutě podle předpisů odstavců 2 až 4.

(2) Smluvní pokutu může pojišťovna po dohodě s jednotnou odborovou organisací bez újmy případných jiných opatření uložiti:

(3) Smluvní pokuta může činiti až desetinásobek částek, jež lékař neprávem vyúčtoval nebo přijal podle odstavce 2, písm. a) až c); v případech pod písmenem d) může tato částka činiti nejvýše Kčs 10.000.

(4) Proti uložení smluvní pokuty může se lékař brániti stížností k rozhodčí komisi podle části IV. této vyhlášky.

(1) Spory vzniklé ze smluv uzavřených na podkladě této vyhlášky se řeší povinně především smírčím řízením.

(2) Smírčí řízení se provádí

(1) Smírčí sbor si opatří zprávy o rozhodujících skutečnostech sporného případu. Přednesy mohou býti v přípravném písemném podání předloženy členům smírčího sboru ještě před jeho zasedáním.

(2) Úkolem smírčího sboru jest působiti k tomu, aby se strany dohodly o předmětu sporu po dobrém; nedojde-li k dohodě, omezí se smírčí sbor na pouhé zjištění, že ke smíru nedošlo.

(3) Navrhovatel i strana, proti níž návrh směřuje, jsou oprávněni účastniti se jednání smírčího sboru sami nebo plnomocníkem.

(4) Smírčí sbor jedná však, i když se strany nedostaví; ustanovení odstavce 2 platí obdobně.

(5) O smírčím jednání se sepíše zápis, který podepíší členové smírčího sboru. Po jednom opise dostane navrhovatel i strana, proti níž návrh směřuje.

(1) Smírčí sbor u okresní národní pojišťovny je čtyřčlenný a jeho předsedou je ředitel zdravotní služby okresní národní pojišťovny; přísedícími jsou zástupce pojišťovny a dva zástupci jednotné odborové organisace, z nichž jeden musí být zástupce Svazu zaměstnanců sociální a zdravotní služby, pokud možno lékař.

(2) Smírčí sbor u ústředny (Národní pojišťovny v Bratislavě) je rovněž čtyřčlenný; jeho předsedou je zástupce ústředny (Národní pojišťovny v Bratislavě) a přísedícími jsou ředitel zdravotní služby příslušné okresní národní pojišťovny a dva zástupci jednotné odborové organisace, z nichž jeden musí býti zástupce Svazu zaměstnanců sociální a zdravotní služby, pokud možno lékař.

(1) Strany jsou vázány řádně plniti dohodu, kterou před smírčím sborem uzavřely.

(2) Nebyla-li dohoda splněna, zaplatí provinivší se strana záruční smluvní pokutu ve prospěch druhé strany, a to ve výši Kčs 10.000.

(3) Kdyby tuto pokutu provinivší se strana dobrovolně nezaplatila, jest uplatňovati zaplacení pokuty stížností k rozhodčí komisi.

(4) Kromě toho lze se domáhati i výroku rozhodčí komise, že provinivší se strana jest povinna sjednanou dohodu splniti.

(1) Smírčí řízení se zahajuje k návrhu lékaře podanému ústředně (Národní pojišťovně v Bratislavě) nebo k návrhu ústředny (Národní pojišťovny v Bratislavě) podanému předsedovi smírčího sboru. Podání musí býti učiněno do 30 dnů počítaných takto:

(2) Návrh opožděně podaný odmítne předseda smírčího sboru bez účasti přísedících a bez nařízení ústního jednání.

(3) K projednání podaného návrhu nařídí předseda smírčího sboru ústní jednání nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy návrh došel, a přizve k němu lékaře, který návrh podal, a zástupce příslušné okresní národní pojišťovny.

(4) Nebylo-li smírčí řízení včas zahájeno nebo nebylo-li při něm dosaženo dohody, má lékař právo podati proti pojišťovně stížnost k rozhodčí komisi (§ 101) ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta běží ode dne, na který mělo býti smírčí řízení podle odstavce 3 nejpozději nařízeno, nebo ode dne, kdy bylo bezvýsledně skončeno, nebo ode dne, kdy lékaři došlo odmítnutí návrhu podle odstavce 2, jestliže se současně namítá jeho neoprávněnost.

(5) Lhůty se počítají obdobně podle ustanovení o civilním řízení soudním.