Základní ustanovení.

(1) Ustanovení tohoto nařízení a předpisů podle něho vydaných se vztahují na vnitrozemní plavidla

a) tuzemská, a to i při plavbě v cizině, dovolují-li to předpisy dotčeného cizího státu nebo mezistátní úmluvy,

b) cizozemská při plavbě v tuzemsku, není-li mezistátními úmluvami nebo ustanoveními tohoto nařízení stanoveno jinak.

(2) Obsahují-li zvláštní předpisy platné na jednotlivých vodních cestách ve věcech upravených tímto nařízením nebo předpisy podle něho vydanými s ohledem na zvláštní poměry dotčené vodní cesty odchylná ustanovení, platí tyto zvláštní předpisy.

(3) Vnitrozemní jsou plavidla, která jsou určena a používána k plavbě na vnitrozemních vodních cestách.

(1) Plavidly se rozumějí lodi, plovoucí stroje, vory a plovoucí zařízení.

(2) Lodi vlečné (remorkéry) jsou lodi se strojním pohonem, které jsou svou stavbou a výstrojí způsobilé a určené k vlečení (tlačení) jiných plavidel.

(3) Lodi nádržové jsou lodi, které jsou svou stavbou a výstrojí způsobilé a určené k přepravě tekutých nákladů bez obalů.

(4) Všechny druhy bagrů, jeřábů, zdvihadel, elevátorů, transportérů, beranidel, čerpadel a pod., uzpůsobených výhradně k určité mechanické práci na vodě, se považují za plovoucí stroje.

(5) Vory jsou svazy dřev skládající se z kmenů (trámů) více nebo méně pevně spojených a uzpůsobených k řiditelné plavbě.

(6) Všechny druhy plováren, doků, hangárů, přístavních můstků, lodních restaurací, mlýnů, dílen, pontonů a pod., vázaných svým účelem na určité stanoviště na vodě, se považují za plovoucí zařízení.

(7) Plavidla se zvláštní konstrukcí nebo se zvláštním určením se posuzují podle znaků, které u nich převládají.

(8) Za malá plavidla se považují plavidla o výtlaku do 10 tun. Jsou-li však tato plavidla opatřena strojním pohonem, považují se za malá plavidla jen tehdy, nepřevyšuje-li obsah válců 500 ccm nebo užitečný výkon 25 k (koní); rozhodná je zjištěná vyšší hodnota.

(9) Loďky jsou malé lodi, jejichž výtlak ani při největším bezpečném ponoru nedosahuje 2 tun.

(10) Výtlak se zjistí znásobením délky, šířky a středního ponoru plavidla, měřených v rovině jeho nejvýše přípustného ponoru, a součinitelem plnosti, který činí přibližně 0,75 a mění se podle tvaru tělesa plavidla.

(11) Výstrojí se rozumějí předměty potřebné pro řádný a bezpečný provoz plavidel, zejména kotvy, řetězy, lana, vzpěry, háky, signální, protipožární a záchranné prostředky.

(12) Stálým stanovištěm plavidla je místo, z kterého se plavidlem provozuje plavba a které je jako takové ohlášeno plavební správě.

(1) Plavidla musí být stavěna, vystrojena a obsazena tak, aby při svém obvyklém provozu neohrožovala bezpečnost a plynulost plavby, bezpečnost osob a majetku, ani hygienu prostředí.

(2) Počet členů posádky pro jednotlivé druhy plavidel, jakož i podmínky způsobilosti posádek stanoví zvláštní předpisy.

(3) Každé tuzemské plavidlo, s výjimkou vorů a loděk do délky 3 m, musí mít evidenční značku (§ 27).

(1) Provozovatelé jsou povinni udržovat plavidla, pokud nejsou trvale vyřazena z provozu, ve stavu odpovídajícím provozu, k němuž byla připuštěna (část III).

(2) Za plavby je povinen pečovat o to, aby plavidlo bylo v řádném stavu, též vůdce plavidla.

(1) Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vázat s hlediska bezpečnosti plavby na svůj předběžný souhlas provádění novostaveb tuzemských lodí a plovoucích strojů, změnu podstatných částí jejich mechanismu nebo konstrukce, jejich nabývání v cizině a jich zcizení do ciziny.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na malá plavidla.