Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

(1) Oborem služby se rozumí úsek činnosti služebního úřadu nebo jeho část vyplývající ze zvláštního zákona, který stanoví jeho působnost.

(3) Vláda stanoví nařízením obory služby vyplývající ze zvláštních zákonů.

(2) Státní zaměstnanec vykonává službu na služebním místě v oboru služby, do kterého byl jmenován.

(2) Služba podle tohoto zákona zahrnuje

(1) Neřídí-li se služební vztahy fyzických osob zvláštními právními předpisy o služebním poměru,⁸) jsou státními zaměstnanci podle tohoto zákona fyzické osoby, které splňují tímto zákonem stanovené předpoklady a požadavky, úspěšně ukončily přípravu na službu, byly jmenovány do služby podle tohoto zákona k výkonu činností podle odstavce 2 a složily služební slib.

(2) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

(1) Státním zaměstnancům přísluší služební označení.

(4) K dosažení vyššího vzdělání než předepsaného v odstavcích 2 a 3 se nepřihlíží.

(3) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

(7) Za vysokoškolské vzdělání se pro účely tohoto zákona nepovažuje vzdělání získané studiem na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, vysokých politických a bezpečnostních školách a učilištích v bývalém Svazu sovětských socialistických republik a na fakultách všech těchto vysokých škol.

(6) Používání profesního označení podle zvláštního právního předpisu¹²) není odstavci 2, 3 a 5 dotčeno.

(5) V ústředním správním úřadu se místo služebního označení státního zaměstnance uvedeného v odstavci 3 písm. d) až f) použije služební označení státního zaměstnance státní rada, vyšší státní rada a vrchní státní rada. V Úřadu vlády se místo služebního označení státního zaměstnance uvedeného v odstavci 3 písm. d) až f) použije služební označení státního zaměstnance vládní rada, vyšší vládní rada a vrchní vládní rada. Ve správním úřadu s celostátní působností se místo služebního označení uvedeného v odstavci 3 písm. d) použije služebního označení státní rada.

(2) Diplomatickými hodnostmi jsou

(1) Vedle označení podle § 7 se přiznává nebo propůjčuje státním zaměstnancům v zahraniční službě též diplomatická hodnost nebo konzulární hodnost.

(3) Konzulárními hodnostmi jsou

(4) Ministerstvo zahraničních věcí stanoví vyhláškou postup při přiznávání a propůjčování diplomatických nebo konzulárních hodností.

(2) Předepsané vzdělání představeného je odvozeno od nejnáročnější činnosti, jejíž výkon odborně řídí. Představenému přísluší vedle služebního označení podle § 7, popřípadě vedle služebního označení podle § 8, též služební označení představeného.

(1) Představenými jsou vedoucí státní zaměstnanci, kteří jsou oprávněni vést na jednotlivých stupních řízení správního úřadu podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu závazné příkazy. Představenými mohou být rovněž fyzické osoby, které jsou ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu.⁸)

(3) Služební místa určená pro představené a jejich služební označení jsou

(9) Představeným může být jmenován jen státní zaměstnanec, s výjimkou představeného vykonávajícího v zahraničí službu na dobu určitou a představeného vykonávajícího službu na dobu určitou jako člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Na jmenování představeným není nárok.

(8) Služební místo personálního ředitele se zřizuje ve služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, a ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády.

(7) Služební označení vedoucí služebního úřadu přísluší vedoucím ústředních správních úřadů a vedoucím správních úřadů; to neplatí u vedoucího Úřadu vlády. Označení, které přísluší služebnímu orgánu podle zvláštního právního předpisu, není dotčeno.

(6) Vedoucí služebního úřadu, s výjimkou služebních úřadů, jimiž jsou ministerstva a Úřad vlády, je pro účely tohoto zákona orgán, který je v čele správního úřadu a je oprávněn podle zvláštního právního předpisu tento úřad řídit. Vedoucí služebního úřadu je ve správním úřadu nejvýše postaveným představeným.

(5) Služební místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvech a v Úřadu vlády. Státní tajemník řídí, koordinuje a kontroluje plnění služebních, popřípadě pracovních úkolů řediteli sekcí, personálním ředitelem, popřípadě dalšími jím řízenými představenými a vedoucími zaměstnanci. Služební úkoly státnímu tajemníku ukládá ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo, ministr a ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, vedoucí Úřadu vlády.

(4) Služební místa určená pro představené, do jejichž působnosti patří organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců, a jejich služební označení jsou

(10) Vedoucí služebního úřadu, zástupce vedoucího služebního úřadu, personální ředitel, zástupce personálního ředitele, generální ředitel a zástupce generálního ředitele jsou služebními orgány. Služební orgány zajišťují činnosti podle § 6 odst. 2 písm. o).

(1) Služební předpis zejména stanoví rozsah oprávnění představených dávat státním zaměstnancům závazné příkazy k výkonu služby. Služební předpisy mohou být vydávány pouze písemně.

(2) K vydávání služebních předpisů jsou oprávněny služební orgány (§ 9 odst. 10).

(3) Služební předpis, kterým se stanoví rozsah oprávnění představených, popřípadě určených státních zaměstnanců (§ 68 odst. 1), dávat státním zaměstnancům závazné příkazy k výkonu služby ve služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, se vydává v dohodě se členem vlády, který ministerstvo řídí, a státním tajemníkem. Ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, se služební předpis podle věty první vydává v dohodě s vedoucím Úřadu vlády a státním tajemníkem.

(4) Služební předpisy nesmějí být vzájemně v rozporu. Dojde-li k rozporu mezi služebními předpisy, postupuje se podle služebního předpisu vydaného nadřízeným služebním orgánem.

(7) Služební předpisy jsou pro státní zaměstnance závazné; jestliže to tento zákon stanoví, jsou služební předpisy závazné i pro fyzické osoby připravující se na službu a zaměstnance ve správních úřadech. Služební úřad je povinen zajistit, aby státní zaměstnanci byli se služebními předpisy řádně seznámeni a bylo jim umožněno do nich nahlížet, a podle potřeby jim zabezpečit na svůj náklad text těchto předpisů.

(6) Služební orgán je povinen zajistit vedení přehledu platných služebních předpisů a tento přehled aktualizovat.

(5) Služební předpis, který je v rozporu s právními předpisy, se považuje za neplatný. Nadřízený služební orgán zruší služební předpis vydaný podřízeným služebním orgánem, který je v rozporu s právními předpisy. Generální ředitel zruší služební předpis vydaný služebním orgánem, který je v rozporu s právními předpisy. Služební předpis podle odstavce 3, který je v rozporu s právními předpisy, zruší vláda na návrh předsedy vlády.

(1) Ke jmenování do služby musí fyzická osoba splňovat předpoklady uvedené v § 17 odst. 1, úspěšně vykonat úřednickou zkoušku a být způsobilá seznamovat se s utajovanými informacemi v souladu s právními předpisy o utajovaných informacích,¹⁸) je-li tento předpoklad pro služební místo požadován. Do služby nelze jmenovat fyzickou osobu podle věty první, u které nelze prokazatelně předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu.

(2) Předpoklady uvedené v § 17 odst. 1 musí fyzická osoba jmenovaná do služby splňovat po celou dobu služby; tato osoba je povinna služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu oznámit, že tyto předpoklady nesplňuje.

(3) Soud, který v prvním stupni rozhodl o odsouzení státního zaměstnance pro trestný čin nebo o zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, vyrozumí o svém rozhodnutí bez zbytečného průtahu služební úřad, ve kterém je státní zaměstnanec jmenován do služby.

(1) Jmenovat fyzickou osobu na služební místo do služby v oboru služby je možné jen tehdy, bylo-li toto místo podle schválené systemizace vytvořeno a je-li volné. Volným služebním místem se rozumí místo, které se trvale uvolnilo, nebo místo nově vytvořené.

(3) V prvním kole se mohou výběrového řízení zúčastnit jen státní zaměstnanci zařazení v nižší platové třídě a vykonávající stejný obor služby, který se týká volného služebního místa, a státní zaměstnanci zařazení ve služebním úřadu mimo službu, jakož i fyzické osoby, které složily úřednickou zkoušku pro obor služby, v němž má být služební místo obsazeno.

(2) Na volné služební místo se koná výběrové řízení; to neplatí, postupuje-li se podle § 52, nebo jedná-li se o služební místo zařazené ve stejné platové třídě, jako bylo služební místo, z něhož byl státní zaměstnanec zařazen mimo službu. Na obsazení služebního místa zařazeného do vyšší platové třídy, než bylo služební místo, z něhož byl státní zaměstnanec zařazen mimo službu, se však výběrové řízení vztahuje. Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19.

(5) Nepodaří-li se obsadit volné služební místo ani postupem podle odstavců 3 a 4, vyhlásí se na volné služební místo druhé kolo výběrového řízení; tohoto řízení se mohou zúčastnit státní zaměstnanci z jiných služebních úřadů, i když nevykonávají stejný obor služby, který se týká volného služebního místa, a fyzické osoby, které vykonaly úřednickou zkoušku.

(7) Jmenování do služby provádí příslušný služební orgán rozhodnutím.

(6) Nepodaří-li se obsadit volné služební místo postupem podle odstavce 5, vyhlásí se na volné služební místo třetí kolo výběrového řízení; tohoto řízení se mohou zúčastnit státní zaměstnanci ze služebního úřadu, v němž je volné služební místo, a státní zaměstnanci z jiných služebních úřadů, i když nevykonávají stejný obor služby, který se týká volného služebního místa, jakož i fyzické osoby, které jako zaměstnanci krajů nebo obcí v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po dobu 3 let předcházejících výběrovému řízení a jejich odborná způsobilost byla ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu.²²)

(4) Obsadí-li se volné služební místo státním zaměstnancem postupem podle odstavce 3, může být fyzická osoba, která ukončila přípravu na službu, jmenována na služební místo, které se jmenováním státního zaměstnance uvolnilo.

(1) Rozhodnutí o jmenování obsahuje

(2) Nástup služby nesmí předcházet složení služebního slibu. Den složení služebního slibu je dnem nástupu služby.

(2) Služební slib zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby se budu řídit ústavními zákony, dalšími zákony, právními předpisy České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě a nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance.“

(3) Služební slib je složen, jestliže po přečtení slibu prohlásí jmenovaná fyzická osoba „Tak slibuji“ a podepíše se na záznamu o složení služebního slibu. V písemném záznamu o složení služebního slibu musí být uvedeno datum a místo složení služebního slibu.

(1) Jmenovaná fyzická osoba složí služební slib.

(4) Služební slib se skládá před služebním orgánem.

(5) Služební slib se skládá bez zbytečného odkladu po doručení rozhodnutí o jmenování do služby (§ 32 odst. 1).

(6) Odmítnutí složit služební slib nebo složení služebního slibu s výhradou má za následek, že služební poměr nevznikne.

(2) Překážkami, které vylučují jmenování do služby, nebo které zakládají důvod skončení služebního poměru, jestliže je služba již vykonávána, jsou případy, kdy fyzická osoba je

(3) Fyzická osoba je povinna služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu oznámit vznik překážek podle odstavců 1 a 2.

(1) Překážkami, které vylučují jmenování do služby nebo pozastavují výkon služby, jsou případy, kdy fyzická osoba

(2) Těhotné státní zaměstnankyně a státní zaměstnankyně a státní zaměstnanci pečující o děti do 8 let smějí být vysíláni na služební cestu jen se svým souhlasem.

(1) Služební úřad může vyslat státního zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na služební cestu, a to i bez jeho souhlasu. Služební úřad určí místo nástupu a místo cíle služební cesty, dobu trvání, způsob dopravy a jejího ukončení; může též určit další podmínky služební cesty. Při vyslání na služební cestu musí být přihlédnuto k osobnímu stavu, rodinným poměrům a povinnostem státního zaměstnance, které má k rodině.

(7) Zahraniční služební cestou se rozumí doba služební cesty podle odstavce 6 z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba služební cesty v zahraničí.

(8) Za člena rodiny státního zaměstnance se pro účely náhrady výdajů v souvislosti se služební cestou považuje jeho manžel, partner²⁸), vlastní dítě, osvojenec, dítě svěřené státnímu zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník a pěstoun. Jiná fyzická osoba je postavena na roveň člena rodiny pouze za předpokladu, že žije se státním zaměstnancem v domácnosti. Domácnost se posuzuje podle občanského zákoníku.

(3) Odstavec 2 platí i pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.

(4) Státní zaměstnanec na služební cestě koná službu podle příkazů představeného, který ho na tuto cestu vyslal.

(5) Státní zaměstnanec je povinen nastoupit služební cestu i ve dnech pracovního klidu, jestliže to je k plnění úkolů služby třeba.

(6) Služební cestou se rozumí doba od nástupu státního zaměstnance na cestu k výkonu služby do jiného místa, než je služební působiště státního zaměstnance, včetně doby výkonu služby v místě, které je cílem služební cesty, do ukončení této cesty.

(2) Pro přeložení musí trvat potřeba zajištění výkonu služby v jiném služebním úřadu, a to po celou dobu přeložení. Přeložení nelze použít k jinému účelu než k zajištění výkonu služby. Při přeložení státního zaměstnance musí být přihlédnuto k jeho osobnímu stavu, rodinným poměrům a povinnostem, které má k rodině. Těhotné státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně a státní zaměstnanci pečující o děti do 8 let smějí být přeloženi jen se svým souhlasem; to platí též pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.

(1) Státní zaměstnanec může být na dobu nezbytné potřeby, která musí být předem určena, nejdéle však na dobu 180 kalendářních dnů v kalendářním roce, přeložen k výkonu služby v oboru služby, který vykonává, do jiného služebního úřadu, a to i bez svého souhlasu.

(3) Při přeložení státního zaměstnance do jiné obce, než ve které je jeho služební působiště (§ 4) nebo adresa místa jeho trvalého pobytu,²⁹) zajistí státnímu zaměstnanci služební úřad, do kterého byl přeložen, ubytování na své náklady a poskytuje mu náhrady výdajů jako při služební cestě (§ 95).

(4) Dojde-li v důsledku přeložení ke snížení platu státního zaměstnance, přísluší státnímu zaměstnanci doplatek do výše platu před přeložením.

(1) Bylo-li státnímu zaměstnanci sděleno obvinění pro trestný čin, jehož se měl dopustit porušením služebních povinností, zprostí se výkonu služby až do skončení trestního stíhání;³⁰) to neplatí v případech, kdy byl státní zaměstnanec vzat do vazby.³¹)

(2) Ode dne zproštění výkonu služby činí plat státního zaměstnance 40 % měsíčního platu; tato část platu se zvýší o 10 % měsíčního platu na každou státním zaměstnancem vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 70 % měsíčního platu. Vyživovanou osobou se rozumí osoba, které státní zaměstnanec výživu poskytuje nebo je povinen poskytovat.

(3) Pominou-li důvody zproštění výkonu služby, státnímu zaměstnanci se zkrácení jeho platu doplatí; to neplatí, jestliže byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen.

(2) Podle výsledku výběrového řízení, s výjimkou případů podle § 20, lze státního zaměstnance s jeho souhlasem jmenovat na služební místo představeného. Výběrového řízení na služební místo představeného se mohou zúčastnit státní zaměstnanci, fyzické osoby, které vykonaly úřednickou zkoušku, a fyzické osoby, které jako zaměstnanci krajů a obcí v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po dobu 5 let předcházejících výběrovému řízení ve funkci ředitele krajského úřadu, vedoucího odboru krajského úřadu, ředitele Magistrátu hlavního města Prahy, vedoucího odboru Magistrátu hlavního města Prahy, tajemníka statutárního města nebo tajemníka pověřeného obecního úřadu a jejich odborná způsobilost byla ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu.²²) Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19. Na služební místo představeného, jímž je člen Rady Českého telekomunikačního úřadu ve službě na dobu určitou, může být jmenována rovněž fyzická osoba, která není státním zaměstnancem, splňuje-li předpoklady podle § 17 odst. 1, předpoklad stanovený právními předpisy o utajovaných informacích¹⁸) a další předpoklady stanovené v jiných právních předpisech^18a).

(1) Na služební místo představeného nelze jmenovat fyzickou osobu, která se provinila porušováním lidských práv a svobod.

(4) Představený se ze služebního místa představeného odvolá, jestliže o odvolání služební úřad písemně požádá. Odvolání se provede tak, aby k němu došlo do uplynutí doby nejpozději 60 kalendářních dnů od doručení žádosti o odvolání.

(3) Představený se odvolá ze služebního místa jen na základě

(5) Představený, který je vedoucím zastupitelského úřadu, může být odvolán ze služebního místa z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

(6) Generální ředitel nebo zástupce generálního ředitele může být ze služebního místa představeného odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

(7) Generální ředitel a zástupce generálního ředitele se ze služebního místa představeného odvolá, jestliže o odvolání písemně požádal vládu. Odstavec 4 věta druhá platí i zde.

(2) Podle odstavce 1 písm. a) se převede státní zaměstnanec na služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná,

(5) Dojde-li v důsledku převedení podle odstavce 2 písm. a) a c) ke snížení platu státního zaměstnance, přísluší státnímu zaměstnanci po dobu převedení k platu doplatek do výše platu před převedením. Doplatek přísluší nejdéle po dobu 12 měsíců po sobě jdoucích.

a to i bez svého souhlasu.
(1) Státní zaměstnanec se převede na jiné služební místo, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě

(4) Při převedení státního zaměstnance podle odstavce 2 se vedle zdravotních hledisek sleduje, aby služba byla pro něj vhodná též vzhledem k jeho kvalifikaci a schopnostem.

(3) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle odstavce 2 písm. a) se považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy potrvá déle než 12 měsíců.

(2) Doba zastupování nesmí překročit 180 kalendářních dnů výkonu služby v kalendářním roce; to neplatí v případě, že státní zaměstnanec s delší dobou zastupování souhlasí.

(1) Státní zaměstnanec je povinen na základě příkazu [§ 61 odst. 1 písm. l)] zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě, než je zařazeno služební místo, na které byl státní zaměstnanec jmenován. V době zastupování státní zaměstnanec nevykonává v plném rozsahu dosavadní služební úkoly.

(2) Služební úřad může se státním zaměstnancem v případech podle odstavce 1 uzavřít dohodu, kterou se státní zaměstnanec zavazuje setrvat v místě vyslání v zahraničí po určenou dobu nebo uhradit náklady spojené s vysláním k výkonu služby v zahraničí, nesplní-li svůj závazek setrvat v místě vyslání v zahraničí po určenou dobu. Dohoda podle věty první musí být písemná; obsahuje druhy nákladů, které bude státní zaměstnanec povinen služebnímu úřadu uhradit, a důvody, pro které státnímu zaměstnanci nevzniká povinnost k úhradě nákladů, jinak je dohoda neplatná.

(1) Státní zaměstnanec může být se svým předchozím souhlasem vyslán na určenou dobu k výkonu služby v zahraničí.

(3) Státní zaměstnanec vracející se do České republiky po ukončení výkonu služby v zahraničí může být zařazen v jím vykonávaném oboru služby i do jiného služebního úřadu, jímž je ministerstvo nebo ústřední správní úřad, až na dobu 2 let, i kdyby s tím nesouhlasil, a se svým souhlasem i na dobu delší. V případech podle věty první se nekoná výběrové řízení.

(1) Změny služebního poměru provádí služební orgán rozhodnutím, není-li v § 198 odst. 2 stanoveno jinak. Na rozhodnutí o změně služebního poměru se přiměřeně použije § 32 odst. 1.

(2) Generálního ředitele a zástupce generálního ředitele na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává prezident republiky na návrh vlády.

(3) Personálního ředitele a zástupce personálního ředitele na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává státní tajemník.

(5) Vedoucí služebních úřadů v ústředních správních úřadech na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává orgán příslušný podle zvláštního právního předpisu³²) postupem uvedeným v tomto zvláštním právním předpisu; ustanovení § 9 odst. 1 a § 42 odst. 2 platí i zde. Příslušný služební orgán písemně sdělí orgánu podle věty první, který je oprávněn jmenování na služební místo provést, popřípadě orgánu, který jmenování na služební místo navrhuje, pořadí uchazečů, v jakém se umístili ve výběrovém řízení. Vedoucí ostatních služebních úřadů na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává služební orgán, který je nadřízen služebnímu úřadu, v němž má být služební místo obsazeno; nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává vedoucí ostatních služebních úřadů zástupce generálního ředitele. Zástupce vedoucího služebního úřadu na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává vedoucí služebního úřadu. Zástupce generálního ředitele na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává představené, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis. Jmenování a odvolání generálního ředitele Vězeňské služby České republiky a členů Rady Českého telekomunikačního úřadu se řídí zvláštními právními předpisy.

(4) Státního tajemníka a zástupce státního tajemníka na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo, generální ředitel v dohodě se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády generální ředitel v dohodě s vedoucím Úřadu vlády. Na služební místo státního tajemníka a zástupce státního tajemníka může být jmenován jen ředitel sekce. Státní tajemník a zástupce státního tajemníka vykonává službu rovněž jako ředitel sekce. Státní tajemník a zástupce státního tajemníka může být z tohoto služebního místa odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

(3) Není-li odbytné podle odstavce 2 vyplaceno státnímu zaměstnanci v den skončení služebního poměru, vyplatí se v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.

státního zaměstnance.
(2) Při skončení služebního poměru ve službě na dobu neurčitou z důvodu podle odstavce 1 písm. c) a g) bodů 1 a 3 má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného od služebního úřadu. Výše odbytného je odstupňována podle doby služby, kterou státní zaměstnanec vykonal. Při nepřetržité době služby

(1) Služební orgán skončí služební poměr

a počíná běžet ode dne doručení rozhodnutí.
(4) Služební poměr skončí uplynutím doby uvedené v rozhodnutí; tato doba činí v případě podle

(2) Služební poměr skončí rovněž dnem rozhodným pro vznik funkce, popřípadě činnosti v případech uvedených v § 35 odst. 2.

(1) Služební poměr skončí

(3) Při skončení služebního poměru podle odstavců 1 a 2 oznámí služební orgán písemně státnímu zaměstnanci, kterým dnem jeho služební poměr skončí.

(1) Státní zaměstnanci jsou povinni

(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. h) až k) je povinen státní zaměstnanec dodržovat, i když nevykonává službu.

(3) Politické ani světonázorové zaměření státního zaměstnance nesmí být na újmu řádnému a nestrannému výkonu jeho služby.

(5) Zvláštní právní předpisy nejsou odstavcem 4 dotčeny.¹⁸)

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního zaměstnance zprostit služební orgán. Povinnosti podle věty první může vedoucího služebního úřadu zprostit vedoucí nadřízeného služebního úřadu, nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, generální ředitel. Povinnosti podle věty první může vedoucího služebního úřadu, jímž je ústřední správní úřad, personálního ředitele a zástupce generálního ředitele zprostit generální ředitel; zástupce personálního ředitele může této povinnosti zprostit personální ředitel a generálního ředitele předseda vlády.

(2) Státní zaměstnanci mají zejména právo

(1) Státní zaměstnanci, kteří vykonávají službu v mezích oprávnění stanovených zvláštními právními předpisy, tímto zákonem a služebními předpisy, mají právo, aby jim služební úřad, v němž vykonávají službu, poskytoval podporu při výkonu služby. Bude-li vůči nim podána stížnost, že porušili povinnosti, které státním zaměstnancům vyplývají ze zákona, je nezbytné, aby byla tato stížnost služebním úřadem řádně a včas vyřízena.

(1) Státní zaměstnanci nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, s výjimkou případů, kdy byli do těchto orgánů vysláni služebním úřadem; vyslaní státní zaměstnanci jednají v těchto orgánech jako zástupci České republiky, jsou povinni prosazovat její zájmy a nesmějí od příslušné právnické osoby pobírat odměnu, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Státní zaměstnanci nesmějí být ani členy zvláštních orgánů, které podle zvláštních právních předpisů vykonávají státní správu.

(2) Státní zaměstnanci nesmějí vykonávat žádnou jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona; toto omezení neplatí v případech uvedených v § 46 a 48, při výkonu vazby³¹) a dále se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle zvláštního právního předpisu⁴⁰) pro soud nebo správní úřad, na činnost v poradních orgánech vlády a na správu vlastního majetku.

(3) Odměna podle odstavce 1 věty první nesmí být vyplacena fyzické osobě ani v době po skončení služebního poměru.

(1) Představeným nepřísluší vykonávat právo na stávku.⁴¹)

(2) Požadavky týkající se služebních vztahů státních zaměstnanců podle tohoto zákona uplatňované představenými musí být bez zbytečného odkladu a průtahů projednány ve smírčím řízení. Ve smírčím řízení jednají představení nebo jejich zástupci a za služební úřad služební orgán, popřípadě určený státní zaměstnanec nebo zástupce.

(1) Představený, který vykonával službu na služebním místě jako vedoucí služebního úřadu nebo ředitel sekce, jehož služební poměr skončil, nesmí po dobu 2 let po skončení služebního poměru vykonávat přímou podnikatelskou činnost ani podnikatelskou činnost jako společník právnické osoby v takovém oboru, v jakém vykonával službu. Věta první neplatí, jde-li o podnikatelskou činnost vykonávanou jako svobodné povolání podle zvláštního právního předpisu.⁴²)

(2) Porušení povinnosti podle odstavce 1 je přestupkem, za který lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

(3) Přestupek podle odstavce 2 projedná krajský úřad,⁴³) v jehož obvodu má bývalý představený trvalý pobyt.²⁹)

(2) Generální ředitel stanoví služebním předpisem bližší podmínky pro rozvržení doby výkonu služby, popřípadě též začátku a konce doby výkonu služby.

(1) Doby výkonu služby státních zaměstnanců a přestávky ve službě se řídí § 78, § 79 odst. 1, odst. 2 písm. a) až c) a odst. 3, § 80 až 84, 88 a 89 zákoníku práce, s tím, že dobu výkonu služby rozvrhuje a kratší dobu výkonu služby povoluje a začátek a konec doby výkonu služby stanoví služební orgán podle § 90 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a e), § 91 odst. 1, 2 a odst. 3 písm. c) až f) a odst. 4 a 5, § 92 odst. 1 až 3 a § 96 zákoníku práce.

(3) Dobu čerpání dovolené určuje služební úřad.

(1) Dovolená státních zaměstnanců se řídí § 211 písm. a) a b), § 212 a 213 zákoníku práce s tím, že délka jejich dovolené činí 5 týdnů, § 214, 216 až 223 zákoníku práce.

(2) Státní zaměstnanec, který koná službu nepřetržitě alespoň 1 rok v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Koná-li státní zaměstnanec službu za podmínek uvedených ve větě první jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 21 takto odsloužených dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené. Státní zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité služby v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok. Stanovení tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastí se řídí § 215 odst. 3 zákoníku práce.

(2) Nemůže-li státní zaměstnanec konat službu v důsledku přerušení způsobeného nepříznivými povětrnostními vlivy, přísluší mu náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

(1) Nemohl-li státní zaměstnanec konat službu pro přechodnou závadu způsobenou dodávkou energie, chybnými podklady nebo jinými provozními příčinami, přísluší mu náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

(3) Nemohl-li státní zaměstnanec konat službu pro jiné překážky na straně služebního úřadu, než jsou uvedeny v odstavci 1, poskytne mu služební úřad náhradu platu ve výši průměrného výdělku.

(4) Služební úřady jsou povinny zaměstnávat státní zaměstnance, kteří jsou osobami se zdravotním postižením na vhodných služebních místech. Ustanovení § 237 zákoníku práce platí i zde.

(3) Služební úřad vytváří podmínky pro stravování státních zaměstnanců a bývalých státních zaměstnanců (důchodců), které se řídí § 69 rozpočtových pravidel.⁵⁰)

(1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanci vykonávají službu, vytváří státním zaměstnancům podmínky pro řádný a hospodárný výkon služby; za tím účelem jim zajišťuje zejména

(2) Na služební úřady se vztahují zvláštní právní předpisy o fondu kulturních a sociálních potřeb;⁴⁹) ustanovení § 225 zákoníku práce platí i zde.

(5) Bezpečná úschova svršků a osobních předmětů, které státní zaměstnanci obvykle do práce nosí, se řídí § 226 zákoníku práce.

(4) Není-li odchodné vyplaceno státnímu zaměstnanci v den skončení služebního poměru, vyplatí se v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.

odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.
(1) Státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při prvním skončení služebního poměru na dobu neurčitou po

(2) Státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

(3) Odchodné podle odstavců 1 a 2 přiznává služební orgán rozhodnutím.

(1) Mateřská dovolená státních zaměstnankyň a rodičovská dovolená státních zaměstnanců se řídí § 195 až 198 zákoníku práce.

(3) Přestávky ke kojení se započítávají do doby výkonu služby. Po dobu přestávek ke kojení se plat nekrátí.

(2) Přestávky ke kojení se řídí § 242 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

(3) Projednání na vyšší úrovni, než je služební úřad, přísluší vyššímu odborovému orgánu.

(1) Státní zaměstnanci mají právo na informace a projednání v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu. Informování a projednání se uskutečňuje v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem. Projednáním se rozumí jednání mezi služebním úřadem a státními zaměstnanci, v němž mají možnost zaujmout své stanovisko k projednávané věci za účelem dosažení shody.

(2) Služební úřad je povinen informovat státní zaměstnance a jednat s nimi přímo. Působí-li ve služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje informování a projednání vůči všem státním zaměstnancům. Nepůsobí-li ve služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje informování a projednání vůči všem státním zaměstnancům rada státních zaměstnanců, jestliže byla zvolena, a projednání v záležitostech bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zajišťují zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, jestliže byli zvoleni.

(1) Služební úřad je povinen informovat státní zaměstnance o

(2) Informování státních zaměstnanců za služební úřad zajišťuje služební orgán a představení.

(3) Projednání se státními zaměstnanci za služební úřad zajišťuje služební orgán a představení.

(1) Služební úřad je povinen se státními zaměstnanci projednat otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby v rozsahu stanoveném § 101 až 108 zákoníku práce a § 2 až 11 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci^47a).

(2) Účast státních zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, jde-li o činnost zástupců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby nebo o přímé jednání nebo poskytování informací státním zaměstnancům, se řídí § 108 zákoníku práce.

(3) Za služební pohotovost (§ 82) přísluší státnímu zaměstnanci odměna, která se nepovažuje za plat. Podmínky nároku na odměnu a její výše se řídí § 140 zákoníku práce.

(1) Státnímu zaměstnanci přísluší plat za výkon služby, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Platem státního zaměstnance je peněžité plnění poskytované ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem, prováděcím právním předpisem, služebním předpisem, a pokud tak stanoví tento zákon, zákoníkem práce jako

(2) Výši platových tarifů pro jednotlivé platové třídy a způsob jejich určení pro státní zaměstnance stanoví vláda nařízením. Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

platová třída	minimální platový tarif v Kč měsíčně
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.	10 240 11 140 12 040 13 070 14 170 15 390 16 700 18 090 19 650 21 320 23 100 25 230.

(1) Platové tarify se stanoví ve dvanácti platových třídách a v každé z nich ve dvanácti platových stupních. Platový tarif ve dvanácté platové třídě činí nejméně 2,4násobek platového tarifu v první platové třídě. Platový tarif ve dvanáctém platovém stupni činí nejméně 1,5násobek platového tarifu v prvním platovém stupni. Platové tarify v platových třídách a stupních se oproti nejblíže nižšímu platovému stupni zvyšují o shodný procentní přírůstek. Platové tarify se zaokrouhlují na desítky korun nahoru.

(2) V souladu s charakteristikami platových tříd, uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu, stanoví vláda nařízením katalog správních činností, zařazených podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých platových tříd (dále jen „katalog správních činností“).

(3) Při změně systemizace (§ 15) navrhuje platovou třídu pro nové služební místo státního zaměstnance nebo nové služební místo představeného generální ředitelství v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí, pokud činnosti požadované na nových služebních místech nejsou v katalogu správních činností uvedeny.

(1) Pro služební místo státního zaměstnance se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Pro služební místo představeného se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušného organizačního útvaru služebního úřadu. Pro služební místo představeného, který je státním tajemníkem nebo vedoucím služebního úřadu, se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušného služebního úřadu.

(1) Státní zaměstnanec se zařadí do příslušného platového stupně v závislosti na získaných odborných zkušenostech, době péče o dítě a době výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen „započitatelná praxe“).

(2) Způsob, rozsah a podmínky pro určení započitatelné praxe stanoví vláda nařízením.

(2) Výši příplatku za službu podle odstavce 1 stanoví vláda nařízením.

(1) K ocenění podmínek výkonu služby, věrnosti České republice, její reprezentaci, rizik a neuropsychické zátěže vyplývajících z hájení jejích zájmů přísluší státním zaměstnancům příplatek za službu nejméně ve výši 25 % jejich platového tarifu. Příplatek za službu se zaokrouhluje na desítky korun nahoru.

(1) Představeným přísluší vedle platového tarifu a příplatku za službu příplatek za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách. Rozpětí příplatků za vedení stanoví podle působnosti správních úřadů a stupňů řízení příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(4) Služební předpis vydaný generálním ředitelem nebo nadřízeným služebním orgánem může stanovit závazná pravidla pro stanovení konkrétní výše příplatků za vedení v rámci stanoveného rozpětí.

(5) Výši příplatku za vedení pro služební místa představených a pro vedoucí referátů ve služebním úřadu stanoví služební předpis.

(3) Řediteli sekce přísluší po dobu výkonu služby na služebním místě státního tajemníka příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro státního tajemníka; příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu pro ředitele sekce mu po tuto dobu nepřísluší.

(2) Vedoucímu referátu přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.

(1) Státnímu zaměstnanci, který v plném rozsahu řídící činnosti zastupuje představeného po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích dnů výkonu služby, přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši příplatku za vedení stanoveného pro služební místo představeného, kterého zastupuje. Pokud představeného zastupuje představený na nižším stupni řízení, nebo vedoucí referátu, nepřísluší jim po dobu zastupování příplatek za vedení podle § 139.

(3) Státnímu zaměstnanci, který v plném rozsahu zastupuje státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích dnů výkonu služby, přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši rozdílu mezi platovým tarifem a příplatkem za službu, které mu příslušejí na služebním místě, na které byl jmenován, a platovým tarifem a příplatkem za službu, které by mu příslušely na služebním místě zastupovaného státního zaměstnance.

(2) Příplatek za zastupování představeného nepřísluší představenému, který vykonává službu na služebním místě zástupce představeného.

(1) Státnímu zaměstnanci přísluší za hodinu služby v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši stanovené v § 126 odst. 1 zákoníku práce.

(2) Při výkonu služby v zahraničí lze státnímu zaměstnanci poskytovat příplatek podle odstavce 1 místo za službu v sobotu a v neděli, za službu ve dnech, na které podle místních podmínek obvykle připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu.

(1) Státnímu zaměstnanci, který nevykonával službu proto, že svátek⁶⁷) připadl na jeho obvyklý den výkonu služby, se plat nekrátí.

(2) Za službu ve svátek přísluší státnímu zaměstnanci náhradní volno nebo příplatek, jejichž rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

(1) Státnímu zaměstnanci, který vykonává službu spojenou s neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví a obtížnými režimy služby nebo jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, přísluší zvláštní příplatek za podmínek a ve výši, které stanoví vláda nařízením.

(3) Výši zvláštního příplatku pro služební místa ve služebním úřadě stanoví služební předpis.

(2) Služební předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro konkrétní výši zvláštního příplatku podle odstavce 1.

(2) Služební předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro konkrétní výši příplatku podle odstavce 1.

(3) Výši příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí pro služební místa ve služebním úřadě stanoví služební předpis.

(1) Státnímu zaměstnanci, který koná službu ve ztíženém pracovním prostředí, přísluší příplatek ve výši a za podmínek stanovených na základě zákoníku práce⁶⁸).

(1) Vláda stanoví nařízením výši příplatků za přiznané diplomatické nebo konzulární hodnosti.

(2) Státnímu zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za diplomatickou nebo konzulární hodnost, nenáleží plat za službu přesčas (§ 141), příplatek za službu v sobotu a v neděli (§ 141a), příplatek za službu v noční době (§ 142), příplatek za službu ve svátek (§ 143 odst. 2) a odměna za pracovní pohotovost (§ 133 odst. 3).

(3) Státnímu zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává službu na služebním místě, pro které byla stanovena šestá až dvanáctá platová třída, lze určit osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl jmenován.

(2) Osobní příplatek lze určit až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl státní zaměstnanec jmenován.

(1) Osobní příplatek je nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit mimořádně kvalitní výkon služby nebo kvalitní plnění většího rozsahu služebních úkolů, než plní jiní státní zaměstnanci.

(2) Plat splatný během dovolené vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci před nastoupením dovolené, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu platů, poskytne služební úřad státnímu zaměstnanci přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení dovolené.

(1) Plat je splatný pozadu za měsíční období, nestanoví-li tento zákon jinak, a to ve výplatním termínu, který stanoví služební předpis podle zásad stanovených služebním předpisem vydaným generálním ředitelem, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém vznikl státnímu zaměstnanci nárok na plat nebo na některou jeho složku. Připadne-li výplatní termín na sobotu, neděli nebo svátek, je plat splatný v poslední den výkonu služby předcházející výplatnímu termínu.

(3) V den skončení služebního poměru vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci na jeho žádost plat, na který mu vznikl nárok, jinak mu vyplatí přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení služebního poměru.

(3) Při výplatě platu je služební úřad povinen vydat státnímu zaměstnanci doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách. Na žádost státního zaměstnance mu služební úřad předloží k nahlédnutí podklady, na jejichž základě byl plat zúčtován k výplatě.

(4) Státní zaměstnanec může k přijetí platu písemně zmocnit jinou osobu. Manželu nebo partnerovi²⁸) lze plat vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě než státnímu zaměstnanci, jen pokud to stanoví zvláštní právní předpis.⁷⁰)

(5) Na žádost státního zaměstnance je služební úřad povinen při výplatě platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch státního zaměstnance poukázat částku určenou státním zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet státního zaměstnance u banky nebo spořitelního či úvěrního družstva⁵⁹) nejpozději ve výplatním termínu, pokud se státním zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

(6) Státnímu zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí lze s jeho souhlasem poskytovat plat nebo jeho část v dohodnuté cizí měně, ke které je Českou národní bankou vyhlašován kurz. Odstavec 1 o zaokrouhlování se použije přiměřeně.

(7) Pro přepočet platu nebo jeho části na cizí měnu se použije kurz vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém služební úřad nakupuje cizí měnu pro účel výplaty platu.

(1) Plat se vyplácí státnímu zaměstnanci v zákonných penězích⁶⁹) a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru.

(2) Plat se vyplácí v době výkonu služby na místě stanoveném služebním předpisem. Nemůže-li se státní zaměstnanec z vážných důvodů dostavit k výplatě platu, zašle mu služební úřad plat ve výplatním termínu, popřípadě v nejbližší den výkonu služby na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak.

(1) O zařazení státního zaměstnance do platového stupně a o výši platového tarifu, příplatku za službu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštního příplatku a příplatku za výchovu čekatele a o změnách uvedených složek platu vydá služební orgán rozhodnutí, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

(2) Služební orgán rozhodne též o poskytnutí a výši příplatku za zastupování, popřípadě odměn, o přiznání a výši osobního příplatku, jejím zvýšení, snížení nebo o odejmutí osobního příplatku, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

(1) Při poskytování platu představenému na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka nebo vedoucího služebního úřadu, postupuje příslušný personální útvar obdobně podle § 134, § 136 odst. 1, § 137, 138, § 139 odst. 5, § 143 a 157. Výši platového tarifu, výši příplatku za vedení, poskytnutí odměny a její výši a přiznání a výši osobního příplatku, její zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku představenému na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu v ústředních správních úřadech a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán, určí orgán, který tohoto představeného na služební místo jmenoval (§ 53 odst. 2, odst. 4 věta první a odst. 5 věta první a třetí), na návrh příslušného personálního útvaru. U vedoucích ostatních služebních úřadů rozhodne o platových věcech uvedených ve větě druhé nadřízený služební orgán.

(2) Spory ve věcech podle odstavce 1 věty druhé projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.⁴⁵)

(2) Platem čekatele je peněžité plnění poskytované ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem jako

(1) Čekateli (§ 21 odst. 3) přísluší po dobu přípravy na službu plat za vykonanou práci, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Za práci ve svátek přísluší čekateli náhradní volno nebo příplatek, jejichž rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

(1) Čekateli, který nepracoval proto, že svátek⁶⁷) připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

(1) Vedoucímu zaměstnanci⁷⁶) přísluší vedle platového tarifu příplatek za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách v rámci rozpětí příplatků za vedení stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu s tím, že představeným se rozumí vedoucí zaměstnanec na shodném stupni řízení.

(4) Náměstkovi člena vlády určí člen vlády jako svému zástupci výši příplatku za vedení v rámci rozpětí stanoveného v příloze č. 2 k tomuto zákonu pro státního tajemníka; obdobně postupuje vedoucí Úřadu vlády u svého zástupce.

(3) Výši příplatku za vedení stanoví správní úřad ve vnitřním platovém předpisu.

(2) Zaměstnanci, který je podle organizačního řádu oprávněn v nejnižším organizačním útvaru správního úřadu organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců, kteří se podílejí na plnění obdobných nebo podobných pracovních úkolů, a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (dále jen „vedoucí pracovní skupiny“), přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.

(1) Zaměstnanci, který v plném rozsahu řídící činnosti zastupuje vedoucího zaměstnance po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích pracovních dnů, přísluší od prvního dne zastupování příplatek za zastupování ve výši příplatku za vedení stanoveného ve vnitřním platovém předpisu pro zastupovaného vedoucího zaměstnance. Pokud vedoucího zaměstnance zastupuje vedoucí zaměstnanec na nižším stupni řízení nebo vedoucí pracovní skupiny, nepřísluší jim po dobu zastupování příplatek za vedení podle § 174.

(2) Příplatek za zastupování vedoucích zaměstnanců nepřísluší zástupcům vedoucích zaměstnanců.

(1) Pro stanovení počtu míst zaměstnanců a objemu prostředků na jejich platy platí § 14 až 16 obdobně s tím, že počet míst zaměstnanců, kterým je platový tarif určován podle § 173, a objem prostředků na platy těchto zaměstnanců navrhuje fyzická osoba, pro kterou vykonávají práci, nebo kterou zastupují.

(2) Náměstek člena vlády je zástupcem člena vlády, s výjimkou osobních práv nebo povinností člena vlády. Místo náměstka člena vlády není v organizačním uspořádání správního úřadu stupněm řízení. Ve správním úřadu mohou být s ohledem na jeho působnost nejvýše 2 místa náměstků člena vlády a nejvýše 1 místo zástupce vedoucího Úřadu vlády.

(3) Státní zaměstnanec a státní zaměstnanec, jehož služební poměr skončil, má právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něj výpisy a na náklady služebního úřadu z něho požadovat stejnopisy listin.

(2) Do osobního spisu mohou nahlížet představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo na zapůjčení osobního spisu má generální ředitelství, Úřad práce České republiky, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby.

(1) O služebním poměru státního zaměstnance vede služební orgán osobní spis, který smí obsahovat jen písemnosti nezbytné pro služební poměr a hodnocení státního zaměstnance.

(3) Vzor a rozměry služebního průkazu stanoví služební předpis vydaný generálním ředitelem.

(2) Vydáním služebního průkazu podle odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy.⁸⁰)

(1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, vystaví státnímu zaměstnanci služební průkaz. Služební průkaz osvědčuje, že jeho držitel je státním zaměstnancem podle tohoto zákona. Služební průkaz obsahuje

(2) Služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení

(1) Státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení. Služební hodnocení se provádí v průběhu každého kalendářního čtvrtletí, v němž uplyne rok výkonu služby státního zaměstnance.

(3) Služební hodnocení musí obsahovat závěr o tom, zda služba byla, nebo nebyla v hodnoceném období vykonávána řádně, popřípadě zda státní zaměstnanec dosahoval mimořádné výsledky ve službě. Služební hodnocení obsahuje rovněž úkoly pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

(4) Státní zaměstnanec musí být se služebním hodnocením seznámen a na jeho žádost mu musí být vydán jeho stejnopis.

(5) Služební hodnocení státních zaměstnanců podřízených personálnímu řediteli (generálnímu řediteli) provádí personální ředitel (generální ředitel).

(1) Služební hodnocení státního zaměstnance provádí služební orgán v součinnosti s bezprostředně nadřízeným představeným, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Návrh služebního hodnocení vypracuje bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance.

(3) Služební hodnocení vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán, provádí generální ředitel; návrh služebního hodnocení se nevypracuje. Služební hodnocení vedoucího podřízeného služebního úřadu provádí nadřízený služební orgán; návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(6) Služební hodnocení personálního ředitele provádí generální ředitel spolu se státním tajemníkem. Návrh služebního hodnocení se nevypracuje.

(4) Služební hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka provádí generální ředitel spolu se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády s vedoucím Úřadu vlády. Návrh služebního hodnocení státního tajemníka a zástupce státního tajemníka se nevypracuje.

(7) Služební hodnocení generálního ředitele a zástupce generálního ředitele se neprovádí.

(5) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je generálním ředitelem nebo zástupcem generálního ředitele, vyřizuje předseda vlády.

(1) Státní zaměstnanec může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost; žádost nebo stížnost státního zaměstnance se podává písemně.

(2) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance vyřizuje podle jejího obsahu představený, který je státnímu zaměstnanci nadřízen, nebo služební orgán, není-li dále stanoveno jinak.

(3) Stížnost státního zaměstnance nesmí vyřizovat představený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený představený nebo nadřízený služební orgán představeného nebo služebního orgánu, vůči kterému směřuje.

(4) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je služebním orgánem, vyřizuje nadřízený služební orgán, popřípadě generální ředitel.

(6) Žádost nebo stížnost státního zaměstnance musí být vyřízena nejdéle do 20 kalendářních dnů od jejího doručení.

(7) Jestliže státní zaměstnanec stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku státního zaměstnance vyrozumět. Neobsahují-li další stížnosti státního zaměstnance v téže věci nové skutečnosti, není nutno je vyřizovat.

(8) Státní zaměstnanec je oprávněn požádat o součinnost při vyřizování své stížnosti odborovou organizaci působící ve služebním úřadu, vyšší odborový orgán, radu státních zaměstnanců a ve věcech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby. Organizace a orgány uvedené ve větě první jsou povinny státnímu zaměstnanci součinnost poskytnout.

(1) Právní úkony pro účely tohoto zákona se řídí § 34 až 39, § 40 odst. 3 až 5, § 41, 41a, 42a, 43, 43a, 43b, 43c, 44, 45, 48, 49, 49a, 50a, 50b a 51 občanského zákoníku a § 19 až 29 zákoníku práce.

(2) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

(2) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází v případech uvedených v § 25 odst. 2, § 73, § 78 odst. 1 a 2, § 117 větě druhé, § 212 odst. 3, § 219 odst. 2 a 3. K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází též v případech uvedených v § 267 odst. 2 zákoníku práce.

(1) Promlčení se řídí § 329 odst. 2 a § 333 odst. 2 zákoníku práce a § 100 odst. 1 a 2, § 101, 103, 106 a 107 občanského zákoníku s tím, že vrácení neprávem vyplacených částek může služební úřad na státním zaměstnanci požadovat jen tehdy, jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let od jejich výplaty, a dále § 109 až 112 a 122 občanského zákoníku.

(3) Osamělými se rozumějí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené státní zaměstnankyně, svobodní, ovdovělí nebo rozvedení státní zaměstnanci a státní zaměstnankyně i státní zaměstnanci osamělí z jiných vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou.

(2) Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby se rozumějí předpisy a pokyny uvedené v § 349 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

(1) Pro pojem ohrožení nemocí z povolání se použije § 347 odst. 1 zákoníku práce.

(2) Systemizace v přechodném období se řídí § 14 až 16 a § 190.

(3) Systemizace v přechodném období se zaměřuje zejména na vytváření služebních míst státních zaměstnanců a míst zaměstnanců.

(1) Přechodné období systemizace podle tohoto zákona se ve všech dotčených správních úřadech stanoví od 1. ledna 2015 do 31. prosince 2017.

(4) Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předseda Energetického regulačního úřadu a členové Rady Českého telekomunikačního úřadu složí služební slib před generálním ředitelem; jinak platí § 33 a 34.

(5) Vedoucí služebních úřadů podle odstavce 1 vyhlásí nejpozději do doby 2 let ode dne plné účinnosti tohoto zákona výběrová řízení na služební místo vedoucího služebního úřadu a na služební místo zástupce vedoucího služebního úřadu. Na výběrová řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19. K výběrovému řízení se mohou přihlásit státní zaměstnanci, kteří mají ve státní správě praxi alespoň po dobu 3 let. Na jmenování vedoucího služebního úřadu a zástupce vedoucího služebního úřadu z výběrového řízení se použije § 42 odst. 1 a § 53 odst. 5 s tím, že jde o jmenování do služby na dobu neurčitou. Na jmenování vedoucím služebního úřadu a jeho zástupcem není nárok.

(6) Na služební místo představeného, který je předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předsedou Energetického regulačního úřadu nebo členem Rady Českého telekomunikačního úřadu, se výběrové řízení nevyhlašuje.

(7) Vedoucí služebního úřadu a jeho zástupce podle odstavce 5 se ujímají služebních míst po uplynutí doby uvedené v odstavci 1.

(2) Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předseda Energetického regulačního úřadu a členové Rady Českého telekomunikačního úřadu se považují za služební orgány ve službě na dobu určitou po dobu, po kterou trvá podle zvláštního právního předpisu jeho funkční období²⁶). Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předseda Energetického regulačního úřadu a člen Rady Českého telekomunikačního úřadu mohou být po skončení služby na dobu určitou jmenováni, jestliže o to písemně požádají, do služby na dobu neurčitou na volné služební místo.

(1) Vedoucí ústředních správních úřadů a vedoucí dalších správních úřadů a jejich zástupci se považují za vedoucí služebních úřadů a zástupce vedoucích služebních úřadů a za služební orgány podle tohoto zákona ve službě na dobu neurčitou. Vedoucí služebních úřadů a jejich zástupci vykonávají službu na služebním místě po dobu 3 let ode dne účinnosti tohoto zákona.

(3) Vedoucí služebních úřadů, kteří jsou vedoucími ústředních správních úřadů a zástupci vedoucích služebních úřadů, složí služební slib před generálním ředitelem, vedoucí ostatních služebních úřadů složí služební slib před nadřízeným služebním orgánem, popřípadě před generálním ředitelem; jinak platí § 33 a 34.

(1) Prezident republiky písemně jmenuje na návrh vlády z dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech, kteří jsou v pracovním poměru ve správním úřadu, splňují předpoklady podle § 17 odst. 1 a § 42 odst. 1, je u nich dán předpoklad jmenování do služby, protože vykonávají činnosti podle § 6 odst. 2 a pracují ve státní správě alespoň po dobu 6 let, generálního ředitele a zástupce generálního ředitele. Generální ředitel a zástupce generálního ředitele je jmenován do služby na dobu neurčitou; službu na služebním místě generálního ředitele nebo zástupce generálního ředitele vykonávají po dobu 3 let ode dne jmenování. Generální ředitel a zástupce generálního ředitele podle věty první jsou služebními orgány podle tohoto zákona.

(2) Generální ředitel a zástupce generálního ředitele složí služební slib před prezidentem republiky; jinak platí § 33 a 34.

(3) Generální ředitel vyhlásí nejpozději do doby 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona výběrová řízení na služební místo generálního ředitele a na služební místo zástupce generálního ředitele. Na výběrová řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19. K výběrovému řízení se mohou přihlásit státní zaměstnanci, kteří mají ve státní správě praxi alespoň po dobu 6 let. Na jmenování generálního ředitele a zástupce generálního ředitele z výběrového řízení se použije § 42 odst. 1 a § 53 odst. 2 s tím, že jde o jmenování do služby na dobu neurčitou. Na jmenování generálním ředitelem a zástupcem generálního ředitele není nárok.

(4) Generální ředitel a zástupce generálního ředitele podle odstavce 3 se ujímají služebních míst po uplynutí doby jmenování generálního ředitele a zástupce generálního ředitele podle odstavce 1.

(7) Dosavadní zaměstnanec podle odstavce 6 věty první vykonává druh práce podle své pracovní smlouvy na služebním místě, dosavadní zaměstnanec podle odstavce 6 věty třetí vykonává druh práce podle své pracovní smlouvy na pracovním místě; při odměňování těchto zaměstnanců se postupuje podle § 233 odst. 4.

(1) Dosavadní zaměstnanec ve správním úřadu (dále jen „dosavadní zaměstnanec“), který vykonává činnosti podle § 6 odst. 2 a je ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru na dobu neurčitou, a dosavadní zaměstnanec, který vykonává činnosti podle § 6 odst. 2 v zahraniční službě a je ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru na dobu určitou, má nárok být na základě systemizace podle § 235 jmenován do služby na dobu určitou a dosavadní zaměstnanec, který vykonává činnosti podle § 6 odst. 2 v zahraniční službě, má nárok být na základě systemizace podle § 235 jmenován do služby na dobu určitou podle § 29 odst. 2, jestliže

(2) Předpoklady podle odstavce 1 písm. a) je dosavadní zaměstnanec povinen správnímu úřadu osvědčit příslušnými listinami nebo jejich ověřenými stejnopisy.¹⁹) Předpoklad bezúhonnosti [§ 17 odst. 1 písm. d)] se osvědčuje výpisem z Rejstříku trestů,²⁰) který není starší než 3 měsíce.

(3) Pracovní poměr dosavadního zaměstnance trvá ode dne účinnosti tohoto zákona až do dne vzniku služebního poměru; to nevylučuje skončení pracovního poměru podle pracovněprávních předpisů i před vznikem služebního poměru.

(4) Jmenování do služby na dobu určitou provádí příslušný služební orgán rozhodnutím (§ 32 odst. 1).

(5) Na základě jmenování do služby vznikne dosavadnímu zaměstnanci složením služebního slibu podle § 34 odst. 2 služební poměr ve službě na dobu určitou v trvání do 31. prosince 2017. Služební slib se skládá před služebním orgánem (odstavec 4).

(6) Nepožádá-li dosavadní zaměstnanec, který vykonává činnosti podle § 6 odst. 2, o jmenování do služby, zaniká jeho pracovní poměr na dobu neurčitou uplynutím doby 3 let ode dne účinnosti tohoto zákona; to nevylučuje skončení tohoto pracovního poměru před uplynutím této doby podle pracovněprávních předpisů. Věta první platí i v případě, že dosavadní zaměstnanec nebyl jmenován do služby na dobu určitou proto, že nesplňuje předpoklady podle odstavce 1 písm. a); v tomto případě mu přísluší odstupné podle pracovněprávních předpisů.⁸⁵) Požádal-li však o jmenování do služby dosavadní zaměstnanec, který nevykonává činnosti podle § 6 odst. 2 a nebyl proto do služby na dobu určitou jmenován, jeho pracovní poměr na dobu neurčitou nekončí.

(1) Na jmenování do služby na dobu neurčitou má státní zaměstnanec ve službě na dobu určitou podle § 238 nárok, jestliže v této době úspěšně složí kvalifikační zkoušku.

(2) Pro kvalifikační zkoušku platí přiměřeně ustanovení § 24 až 26.

(3) Jmenování do služby na dobu neurčitou provádí příslušný služební orgán rozhodnutím.

(4) V době trvání služby na dobu určitou podle § 238 odst. 5 může být státní zaměstnanec podle systemizace uvedené v § 235 jmenován do služby na dobu neurčitou, jestliže s tímto jmenováním vysloví předchozí písemný souhlas. Souhlas státního zaměstnance podle věty první si vyžádá služební úřad. Rozhodnutí o jmenování státního zaměstnance do služby na dobu neurčitou (§ 32 odst. 1) musí být vydáno nejpozději do doby 3 kalendářních měsíců před uplynutím doby trvání služby na dobu určitou. Na základě jmenování se služební poměr státního zaměstnance ve službě na dobu určitou změní ve služební poměr ve službě na dobu neurčitou.

(5) Není-li státní zaměstnanec do uplynutí doby trvání jeho služby na dobu určitou jmenován do služby na dobu neurčitou, služební poměr skončí uplynutím doby trvání služby na dobu určitou; v tomto případě přísluší státnímu zaměstnanci odbytné podle § 55 odst. 2 písm. a), které je splatné podle § 55 odst. 3.

(1) Na vydání a přezkoumání rozhodnutí podle § 238 odst. 4 a § 239 odst. 3 se vztahuje řízení podle tohoto zákona.

(2) Pro doručování písemností se použije § 220 a 221.

(1) Státní tajemník písemně jmenuje ve správních úřadech, jimiž jsou ministerstva a Úřad vlády, personálního ředitele a zástupce personálního ředitele z dosavadních vedoucích zaměstnanců v těchto správních úřadech, kteří přímo zajišťují zaměstnanecké vztahy podle pracovněprávních předpisů, splňují předpoklady podle § 17 odst. 1 a § 42 odst. 1, je u nich dán předpoklad jmenování do služby, protože vykonávají činnosti podle § 6 odst. 2 a pracují ve státní správě alespoň po dobu 3 let. V případě zástupce personálního ředitele nemusí jít o vedoucího zaměstnance. Personální ředitel a zástupce personálního ředitele vykonávají službu na služebním místě ve službě na dobu neurčitou po dobu 3 let ode dne jmenování.

(3) Personální ředitel a zástupce personálního ředitele složí služební slib před státním tajemníkem, jinak platí § 33 a 34.

(4) Státní tajemník vyhlásí nejpozději do doby 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona výběrové řízení na služební místo personálního ředitele a na služební místo zástupce personálního ředitele. Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19. K výběrovému řízení se mohou přihlásit státní zaměstnanci, kteří mají ve státní správě praxi alespoň po dobu 3 let. Na jmenování personálního ředitele a zástupce personálního ředitele z výběrového řízení se vztahuje § 42 odst. 1, § 53 odst. 3 a § 198 odst. 2 písm. c) s tím, že jde o jmenování do služby na dobu neurčitou. Na jmenování personálním ředitelem a zástupcem personálního ředitele není nárok.

(5) Personální ředitel a zástupce personálního ředitele podle odstavce 4 se ujímají služby na služebních místech po uplynutí doby jmenování personálního ředitele a zástupce personálního ředitele podle odstavce 1.

(2) Personální ředitel a zástupce personálního ředitele jsou služebními orgány podle tohoto zákona.

(1) Dosavadní vedoucí zaměstnanci ve správních úřadech, kteří byli jmenováni do služby na dobu určitou (§ 238), mohou vykonávat službu na služebních místech představených po dobu trvání této služby i v době služby na dobu neurčitou, nejdéle však do doby, kdy bude služební místo představeného obsazeno na základě výsledku výběrového řízení.

(2) Zaměstnanci podle odstavce 1, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávali funkci vedoucího oddělení, ředitele odboru, ředitele sekce nebo zástupce ředitele odboru, se považují za představené na služebních místech vedoucích oddělení, ředitelů odborů nebo zástupců ředitelů odborů podle § 9 odst. 3 písm. a) a c).

(3) Zaměstnanci podle odstavce 1, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávali funkci vrchního ředitele, náměstka člena vlády nebo funkci náměstka vedoucího ústředního správního úřadu, se považují za ředitele sekcí podle § 9 odst. 3 písm. d).

(4) Služební orgán vyhlásí po 3 letech ode dne účinnosti tohoto zákona výběrové řízení na služební místa představených vedoucích oddělení, zástupců vedoucích oddělení, ředitelů odborů, zástupců ředitelů odborů, ředitelů sekcí a zástupců ředitelů sekcí. Na výběrová řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19. K výběrovému řízení se mohou přihlásit státní zaměstnanci ve službě na dobu neurčitou, kteří vykonávají ve služebním úřadu, v němž má být služební místo obsazeno, stejný obor služby, který se týká služebního místa představeného, které má být obsazeno. Na jmenování představených podle věty první se použije § 42 odst. 1, § 53 odst. 1; na jmenování představeným není nárok.

(5) Vedoucí oddělení, zástupce vedoucího oddělení, ředitel odboru, zástupce ředitele odboru, ředitel sekce a zástupce ředitele sekce podle odstavce 4 se ujímají služebního místa dnem určeným v rozhodnutí o jmenování.

(2) Státní tajemník a zástupce státního tajemníka složí služební slib před generálním ředitelem, jinak platí § 33 a 34.

(1) Generální ředitel písemně jmenuje ve správních úřadech, jimiž jsou ministerstva, v dohodě se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády v dohodě s vedoucím Úřadu vlády státního tajemníka a zástupce státního tajemníka z dosavadních vedoucích zaměstnanců v těchto správních úřadech, kteří vykonávají funkci vrchního ředitele, ředitele sekce nebo náměstka člena vlády, splňují předpoklady podle § 17 odst. 1 a § 42 odst. 1, je u nich dán předpoklad jmenování do služby, protože vykonávají činnosti podle § 6 odst. 2 a pracují ve státní správě alespoň po dobu 4 let. Státního tajemníka a zástupce státního tajemníka je třeba jmenovat též ředitelem sekce. Státní tajemník a zástupce státního tajemníka je jmenován do služby na dobu neurčitou. Na jmenování státního tajemníka a zástupce státního tajemníka a jeho odvolání se vztahuje § 53 odst. 4 a § 198 odst. 2 písm. c).

(1) Dosavadního zaměstnance, který se při výkonu práce v pracovním poměru dlouhodobě osvědčil, přestože nesplňoval pro požadované činnosti předpoklad vzdělání podle právního předpisu o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy,⁸⁷) lze jmenovat do služby na dobu určitou a do služby na dobu neurčitou na služební místo, na kterém bude vykonávat službu obdobného obsahu, jaký měl jeho druh práce v pracovním poměru, i v případě, že pro toto služební místo nesplňuje předepsané vzdělání podle § 7 odst. 2 písm. f) a odst. 3.

(2) Po dobu výkonu služby na služebním místě uvedeném v odstavci 1 se na státního zaměstnance pohlíží jako na státního zaměstnance, který předepsané vzdělání splňuje.